Senát měl čas věnovati se hospodářské debatě, a je proto velmi dobře, že i poslanecká sněmovna našla příležitost, aby hospodářské věci byly zde prodiskutovány. Zdůrazňuji, že v zhledem k nynější krisi bankovní rada Národní banky československé vyzývá, aby povolaní představitelé hospodářských složek pokusili se dospěti k jednotícím programovým zásadám.

Jedním z nejdůležitějších hospodářských instrumentů je hospodářská politika, zejména ta její část, jež se zabývá úpravou mezistátních hospodářských styků, tedy mezistátními obchodními smlouvami. V poslední době, jak víte, bylo konáno několik konferencí. Byla to zejména konference v Bukurešti, v Sinaji, Varšavě a opět v Bukurešti, jez vzbuzovaly světový zájem. Je nutno, abychom vzhledem k významu těchto konferencí o nich trochu promluvili.

bylo prohlašováno, že bukurešťská konference znamená konec Malé dohody, jež prý jako politicky velmi významný útvar se osvědčila, jako útvar hospodářský však selhala. Sinajské konferenci byl dokonce připisován význam, že se postavila do jisté fronty protičeskoslovenské. Není tomu tak. Jak konference bukurešťská, tak sinajská a ostatní byly pořádány přesně podle programu, dohovořeného na schůzi Malé dohody ve Štrbském Plese a zapadl v úplně do rámce činnosti Malé dohody. Že konference bukurešťská, jak se někde psalo, neměla žádných takových následků, že by způsobila dohodu mezi balkánskými státy a Maďarskem, ukazuje nejlépe fakt, že právě nedávno Maďarsko s Jugoslavií se dostalo do ostrého hospodářského konfliktu pro potíže, jež způsobovali Maďaři průvozu vinných hroznů jugoslávských.

Pro naše spojenecké vztahy má smlouva s Rumunskem a Jugoslavií mimořádný význam. Dovolte mně, abych trochu ze zkušeností, jež jsem nasbíral jako diplomatický agent, když jsem po 7 let zastupoval republiku Československou na Balkáně, také něco uvedl.

Souběžně jako se utužovaly naše styky politické, šly také styky hospodářské. V politických stycích vidíme dokonce jistou gradaci. Uvádím: První smlouva politická byla uzavřena na jeden rok trvání, druhá při obnově na 3 roky, třetí na 5leté trvání a poslední smlouva spojenecká je vůbec bez omezení časového. (Výborně!)

Smlouvy hospodářské nepostupovaly ovšem stejným tempem. Rozdíl je vysvětlitelný tím, že je cesta méně schůdná v důsledku různých hospodářských struktur našich států. Bylo psáno nedávno, a i v zahraničním výboru padl dotaz, proč jsme nebyli na konferenci v Sinaji. Vysvětlení hned podám. Hospodářské styky naše a jihoslovanské, hospodářské styky naše a rumunské, byly třeba provisorně, ale přece jenom upraveny, ale nebyly upraveny styky hospodářské mezi Jugoslavií a Rumunskem. Do Sinaje nebylo mezi Jugoslavií a Rumunskem žádné dohody a teprve v Sinaji mezi Rumunskem a Jugoslavií došlo k dohodnutí modu vivendi pro hospodářské styky.

Pamatuji se sám ze své prakse diplomatické na Balkáně, jak těžko byl pociťován tento neurovnaný poměr mezi Rumunskem a Jugoslavií, zejména v pohraničních zonách v Banátě a Podunají. A proto jsme měli radost, že došlo k Sinaji a tam k té dohodě, která uzavírá hospodářský kruh dohody Malé dohody. Při styku s Rumunskem došlo k normálnímu stavu tím, že 1. září vešla v platnost obchodní smlouva, jejíž ratifikaci, slavná sněmovno, dnes provádíme. Je to první všestranně propracovaná smlouva obchodní, kterou náš stát uzavírá se státem Malé dohody. (Výborně!) Protože je tak významná, dovolíte, abych se zmínil také o tom, co my Čechoslováci jsme dlužni bratrskému národu rumunskému. Dnes pro styky československo-rumunské je zvláště významné jubileum. Je tomu dnes právě 13 roků, kdy předseda Národní rady československé v Rusku prof. dr Masaryk přijel na návštěvu do Rumunska jako šéf naší, tenkrát provisorní vlády, a rumunský národ a rumunská vláda přijaly ho jako suveréna, jako šéfa státu. (Výborně! - Potlesk.) Rumunsko tenkrát po prvé tímto svým projevem, který byl velmi cenný pro celou Evropu, poněvadž v době r. 1917, kdy ještě vítězství bylo velmi daleko, kdy se ještě nevědělo, co z nás bude, Rumunsko anticipovalo historii a svým přijetím, jež se dostalo Masarykovi v Rumunsku jako suverénu, dalo nám morální sílu, že naše legie a náš odboj domácí i zahraniční věděl, že se doba osvobození blíží. (Výborně!) Jsme vděčni rumunskému národu, který je tak důstojně představován panem ministrem Emandim, (Potlesk.) za tuto pomoc, kterou nám dalo za války. Přejeme bratrskému národu rumunskému rozkvět, zdravíme s tohoto místa rumunský národ a jeho oba ústavní činitele, jež tak důstojně representuje zde v Praze pan ministr Theodor Emandi Setreasca, Romania a Mare. (Výborně! - Potlesk.)

Tato smlouva rumunská, kterou dnes ratifikujeme, není konečným bodem našich styků s Rumunskem. Dojde ještě k uzavření smlouvy letecké, o kterou se jedná, a smlouvy železničně-tarifní, jež budou znamenati posílení těchto hospodářských styků.

Naše obchodní bilance s Jihoslovany jest ještě značně aktivnější než s Rumuny. O detailech rumunské smlouvy jsem nemluvil, obstarali to referenti. Naše aktivum s Jugoslavií činí za r. 1929 -814 mil. Kč proti 500 mil. Kč z r. 1928. Na tento zjev, že jsme hospodářsky aktivnější, slyšíme často stesky. Pokusím se jej poněkud vysvětliti.

Hospodářská situace není dána pouze výkazem, jenž uvádí bilanci obchodní, vývoz a dovoz. V předešlém zahraničním výboru kol. dr Macek výborně vystihl, že ne veškerý význam musí býti připisován datům obchodní bilance. Je zde důležitější faktor, který vystihuje mezistátní styky, to je bilance platební, a ta by jistě jinak vypadala, kdyby mohla býti zařazena do těchto vztahů položka, kterou utratí 30.000 našich návštěvníků na Jadranu, kteří prožijí 3 až 4 neděle v lázních jihoslovanských, proti těm několika stům bratrů Jihoslovanů, kteří přijdou do Karlových Varů a Mariánských Lázní. Tedy lepší obraz a méně nářků by bylo, kdyby se srovnávala platební bilance.

Při výtkách o naší ekonomické převaze při dovozu a vývozu nesmí se také bráti čísla jak jsou, absolutně. Padá do očí zejména podstatný rozdíl v předmětech, jaké my vyvážíme do Jugoslavie a co odtamtud dovážíme. Kdežto československý vývoz do těchto států, do Jugoslavie a Rumunska, možno nazvati produktivní, poněvadž tam dovážíme předměty, jež způsobují další produkci, na příklad nitě, z nichž se tam tkají látky, stroje a nástroje, jimiž se vyrábějí jiné výrobky - nazývám to vývozem produktivním - co náš dovoz z Jugoslavie a Rumunska je většinou neproduktivní, to zkonsumujeme. Do jisté míry je to také produktivita, poněvadž z toho jsme živi, ale nepomáhá to k něčemu produktivnímu. Lépe řečeno: My sami si budujeme svým vývozem do Jugoslavie konkurenta. Dokud jsme tam nevyváželi nitě, mohli jsme dodávati látky, když dodáváme stroje, budujeme si konkurenci, která bude v budoucnosti naši aktivitu snižovati. Je tedy třeba, aby se naše hospodářské vztahy neměřily jen s momentálního hlediska dneška, nýbrž s vyššího hlediska celkového vývoje. Vždyť možná dojde k tomu, poněvadž nejsme soběstačni, abychom vypěstovali tolik plodin, co zkonsumujeme v důsledku naší hustoty obyvatelstva, že budeme stále dovážeti, ale budujeme-li konkurenta v zemích, do kterých vyvážíme, bude náš vývoz tam slábnouti.

S Jugoslavií, bohužel nemáme ještě dohodnutou obchodní smlouvu takového rozsahu, jako právě ratifikujeme s Rumunskem. Roku 1928 uzavřeli jsme všeobecnou část obchodní smlouvy, jejíž ratifikační instrumenty jsem sám ještě vyměňoval loni r. 1929. Příčiny, proč k této dohodě nedošlo, jsou hlavně ty, že se příliš lpělo na klausuli o nejvyšších výhodách, jež v daném případě nepomáhá vždy tomu, kdo od ní očekává prospěch, nýbrž těm, kdož jsou rychlejší, pohotovější a geograficky lépe položeni. Dáme-li na př. Jugoslavii nějako u výhodu pro její lehčí směnu s námi, platí v důsledku platných smluv tato výhoda také pro Maďarsko, pro Polsko, kteréžto země svou geografickou polohou i levnějším dopravním stykem této výhody lépe využijí, než ten, jemuž byla dána, tedy v daném případě Jugoslavii.

Druhá hlavní příčina v těchto stycích je, že jsme aktivnější, konkurenčně schopnější v artiklech našeho vývozu než náš kontrahent. Při platnosti stejných cel pro nás v Jugoslavii, Rumunsku, jako pro Angličany, Němce, Italy, Francouze, vítězíme ve svobodné soutěži s industrií těchto národů, ježto náš textil je tluče svou kvalitou a lácí. I kdyby Jugoslavie nebo Rumunsko zvýšily celní ohradu proti nám, ale zvýšily ji také těmto ostatním státům, přes to tam budeme vítěziti v důsledku naší obchodní a výrobní pohotovosti. "Česká roba", československé zboží, jak je označován o všude za výklady v Jugoslavii, v Bosně, Makedonii, má svůj dobrý zvuk a nedá se vytlačiti. Naopak však pro vývoz z Jugoslavie do Československa obdobné poměry nejsou. Jugoslávská pšenice na př. za stejných podmínek nemůže zvítěziti a nezvítězí nad konkurencí americkou a kanadskou. Bylo by pro ni potřeba jistého ulehčení, čili preference, jež by platila pouze pro výrobek jugoslávský. Kdežto tedy naše výrobky preference nepotřebují - u nich preference by byla potřebná.

Důvody k vysvětlení jsou na snadě: Kdežto u nás a jinde, zejména v poslední době jinde, zemědělství bylo v rozvoji, zdokonalovalo se a zemědělec měl možnost zdokonalovati svou výrobu - sedlák v bratrské Jugoslavii do nedávna, do konce světové války, měl po dlouhé desetiletí v ruce spíše pušku, samokres, handžár - než kultivator nebo pluh. Jugoslávský sedlák měl nejprve boje proti Turecku, potom proti Rakousku, po této válce vypukla válka evropská, a to všechno zadrželo jugoslávské zemědělství ve vývoji.

Naši turisté, znám to z praxe, často se pozastavují nad tím, že v Jugoslavii není komfort, spíše jistá zaostalost v zařízení než u nás. Ale zapomínají, že před 60 roky na Kalimekdanu v Bělehradě - když jsme se již vyvíjeli a měli vyvinuté školství, university - ještě seděl turecký paša. A proto výrobky jihoslovanského zemědělce trpí trochu nedostatky zmechanisované výroby, zejména nedostatky organisace odbytu. Prosím, aby mně bylo rozuměno: Nevyčítám nic bratrům Jihoslovanům, naopak, chci jenom vysvětliti. Československá vláda starala se poctivě, aby ta diference byla vyrovnána. Byly činěny pokusy, aby jihoslovanský export k nám byl zesílen. Ale byly potíže v organisaci toho exportu. Z praxe vím, že přijel do Jugoslavie družstevnický předák inž. Klindera, aby nakoupil větší kvantum kukuřice, na sta vagonů, ale nepořídil mnoho, poněvadž nebylo organisace, která by mu nákup mohla provésti. Tedy dobrá vůle zde byla, ale je příčina v minulosti, která bránila. Nedostatku tomuto, bohudík, je pomoženo. Před několika měsíci založila nová jugoslávská vláda vývozní institut, jenž tomuto nedostatku pomůže.

V novinách v posledních dnech publikoval veliký náš přítel, a přítel jihoslovanského národa nemenší než náš, Scotus Viator, řadu článků, ve kterých ukazuje na temné stíny nynějšího režimu. Nemohu a nechci polemisovati s tak význačným činitelem, nemohu také s tohoto místa obšírně reagovati na jeho vývody, ale užívaje jeho slov, rád bych se zmínil, že vidí bohužel - ačkoliv nechci upříti v některých místech váhy jeho kritice - jen jednu stranu medaile, na př. propouští všechno, co tato vláda vykonala zejména v tomto směru hospodářském, o kterém bych mohl dáti doklady ještě další. Tento vývozní institut, založení centrální organisace pro úvěr atd. byly by druhou stranou této medaile.

Nejnovější opa tření ministerstva zemědělství v Jugoslavii, která nutí rolnictvo k řádnému výběru, selekci pěstovaných druhů obilí, ukazují, že i v tom bude zjednána náprava, neboť naši mlynáři právem si stěžují, že rádi dávají přednost legalisované pšenici maďarské nebo americké před neegalisovanou znečištěnou pšenicí jugoslávskou.

Bylo uvažováno o léku, jak pomoci. Víte, že byl navrhován systém celních preferencí. Německo s tím začalo u států baltických, byla propagována celní preference iberská, skandinávská atd. Konference bukurešťská i varšavská měla ten positivní výsledek, že se snaží, aby uplatnila proti býv. systému nejvyšších výhod systém preferencí. Vy se však, dámy a pánové, pamatujete, není tomu dávno, jaký rozruch tyto tendence způsobily. Svaz Národů byl mobilisován, aby se vyslovil, že zavedení preferencí by znamenalo zhroucení celé světové smluvní soustavy, založené na nejvyšších výhodách. Byl naznačován jiný lék, na příklad agrární "Venkov" ve své úvaze ze 4. srpna navrhuje, že by našim vztahům s Jugoslavií mohlo býti pomoženo pomocí dohodnutých kontingentů. Nedávný projev jugoslávského ministra obchodu, Chorvata dr Juraje Demetroviče ukazuje, že i systém kontingentů, zavedený v Jugoslavii při smlouvě s Německem, nevedl k cíli. Kontingent povolený Německem pro jugoslávskou kukuřici zůstal na papíře, nebyl využit právě v důsledku scházející exportní organisace, o kterém jsem se zmínil při pokusu Klinderově.

Ministr Demetrovič nedávno prohlásil, že se sám přesvědčil, že lpění na klausuli nejvyšších výhod není cestou nejschůdnější. Bývalý ministr zemědělství Frangeš měl předevčírem ve Valjevu valnou schůzi Podriňanů, ve které se zmínil podle referátu "Politiky" o dalších lécích.

Musím s tohoto místa reagovati - a prosím, aby tomu bylo rozuměno - možná že je to chyba tisku nebo špatně reprodukovaná řeč - ale Frangeš vykládaje shromáždění, že jsou velké obtíže pro hospodářský styk s námi, rozděluje nás Čechy na dva tábory. Říká, že zemědělci v národě československém jsou Češi, kdežto průmyslníci a co s průmyslem souvisí, jsou Němci. Jestliže jednáme s Čechy, oni prý nám říkají: Když my Češi vám povolíme obchodní smlouvu, budete řezati do nás, a když kupujete od nás, pomáháte Němcům. To jistě není pravda. To je velký lapsus a doufám, že bude korigován.

Jako další lék pro eventuelní oživení obchodních styků doporučuje Frangeš obilní monopol. Jest zde zajímavá souvislost. V dnešních listech se dočítáme, že podobná předloha má býti podána. Vítáme všechny pokusy, které budou učiněny za tím účelem, abychom přišli do vyrovnanějších hospodářských styků s bratrskou Jugoslavií. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Dovolil bych si při tom upozorniti na jednu cestu, která byla dosud zanedbávána a která by mohla dáti jihoslovanskému vývozu alespoň přechodnou náhradu za nedostatky, o nichž byla zmínka. Je to otázka spojení. Nedocílili jsme, jak jsme se snažili při mírové smlouvě, koridoru po souši, ale máme koridor po Dunaji. Dunaj jest zmezinárodněn a váže Bratislavu, hlavní město východní části našeho státu, s hlavním městem Jugoslavie. Jest zahanbující konstatovati - a prosím, aby si toho příslušní vládní činitelé všimli - že dosud neexistuje intimnějšího spojení mezi říční plavbou jihoslovanskou a československou. Československá plavba se starými parníky zdědila i starou tradici a jest orientována jen na kartel německo-rakouský. Není příjemno našim funkcionářům slyšeti oprávněné stesky jihoslovanských bratří, že při v stupu do kartelu zůstala Jugoslavie za dveřmi. Je možno uvésti řadu námitek a omluv, ale je naší povinností chopiti se iniciativy a pracovati v tomto dopravním oboru, poněvadž je to jeden z léků. Co nemůžeme dáti celně-tarifně a nemůžeme ledacos dáti, poněvadž nemůžeme postihnouti hluboce naše zemědělství mohli bychom eventuelně pro Jugoslavii dáti dopravně-tarifně. Tam, kde nejvyšší výhody nepomáhají, dopravně-tarifně bychom mohli pomoci. (Výborně!) Chceme tedy všechno učiniti.

Ne bez úmyslu jsem se zmínil o tom, že nechceme při tom postihnouti naše zemědělství. Musím zde poněkud reagovati na včerejší vývody krajana kol. posl. dr Zadiny, který se zmiňoval o eventuelních lécích pro řešení hospodářské krise a naznačoval, že by snad nápravy mohlo býti docíleno částečně tím, že by se sáhlo na sociální pojištění. Nikdy ne. (Posl. dr Zadina: Já citoval jenom Holandsko!) Ale s poznámkou, že bychom toho příkladu mohli následovati. V tom jsme prosím nedotknutelni. (Výborně!) Jest nutno uvážiti zájem o tyto cesty, jež nás váží s Jugoslavií, a zejména zájem o Dunaj. Víte, jaký zájem projevovaly všechny státy evropské hned po válce a jak usilovaly o zmezinárodnění Dunaje. Na Dunaji patrolují dosud ještě monitor italský, francouzský a anglický, tedy států, jez přímého kontaktu s Dunajem nemají. Ještě jako vyslanec jsem psal do "Českého slova" články "Stráž na Dunaji", ve kterých jsem vyzýval, abychom vedle těchto monitorů měli i my svoji visitku, že jsme na Dunaji, a konstatuji velmi rád, že před nedávnem byla spuštěna první dělová lodice "President Masaryk" do vod dunajských.

V Dunaji jest ohromná komunikační tepna dosud neexploatována a je třeba ji exploatovati. Největším pobřežním státem Dunaje je právě bratrská Jugoslavie. Jugoslavie má ohromný říční park, který dosud není exploatován. Jestliže v onom podnikatelském dílu správy naší dunajské plav by není porozumění pro tento pokyn - mám na zřeteli ty banky, co jsou tam se státem - soudil bych a se mnou mnozí informovaní činitelé, že v té části správy, která představuje účast státu, mohl by se najíti člověk, který by si vzal za životní úkol svého úřednického poslání vybudovati tento žádoucí poměr.

Kol. Pekárek ze živnostenské strany při posledních poradách československo-jihoslovanské ligy přednesl velmi cenný podnět na organisaci společné paroplavby v oblasti černomořské. Jeho podnět byl citován i v cizím tisku. Bylo by jistě bližší a schůdnější, kdybychom se dali do organisace první etapy, dopravní spolupráce na Dunaji. (Výborně!)

Nemohu při tom nepoznamenati - kdyby zde byl někdo z pánů za státní správu, prosím, aby vzal na to zřetel - že jsem měl nepříjemné pocity, když jsem jako vyslanec navštěvoval bělehradský přístav a slyšel málo lichotivé pro nás poznámky, že jihoslovanské úřady nemohly se dorozuměti s posádkou naší lodi žádným slovanským jazykem. (Slyšte!)

Dohodou s Jugoslavií mohli bychom v politice říčně-dopravní získati možnosti společné exploatace onoho parku, který není exploatován a zejména získati přístup do národní řeky Sávy. Sáva, jedna z nejbohatších vodou řek je národní, poněvadž vzniká a vlévá se do mezinárodního toku na celém území státním.

Máme zájem o přístavy sávské, zejména proto, že naše industrie potřebuje kvalitních rud bosenských, jež mohou býti levně dopravovány touto cestou.

Nemusíme jistě ujišťovati Jugoslavii, že máme nejlepší úmysly, abychom národu jugoslávskému hospodářsky pomohli. Rozumím velmi dobře, že nelze na trvalo vystačiti s krásným heslem: "Věrnost za věrnost", hospodářsky nutno je doplniti hesly: "Zboží za zboží", "vývoz za dovoz". (Potlesk.) Již za doby svého působení v Jihoslavii pracoval jsem pro zřízení obchodní komory a doufám, ze bude brzy zřízena. Dalo by se nadíti, že tato instituce, zejména bude-li řízena lidmi praktickými - zdůrazňuji "praktickými" mohla by přinésti úspěchy.

Ministr Marinković před 4 dny měl v Požarevci schůzi lidu, v níž prohlásil, že má příčiny očekávati, že do 1. ledna dojde k dohodě mezi námi a Jihoslavií. Připojíme se stejně vřele k jeho přání. Máme jistě blíže k Jihoslavii než k Americe, která posledním zvýšením cel těžce nás postihla. Americké zvýšení cel nemá škodlivý vliv na naše hospodářství jen proto, že se snížil náš export, nýbrž i proto, že vyvolává podobné hnutí jinde. Na př. Kanada, podle zpráv, chystá se ke zvýšení cel, stejně tak jako jiné státy. Zvyšovací akce americká ztěžuje posici nejen nám, nýbrž celé exportní Evropě, která je zadlužena v Americe v důsledku poválečných závazků.

Při hledání náhrady za odbytiště bezděčně obracíme se nejen my, nýbrž i naši dělníci a průmyslníci k Rusku. Slavná sněmovno! Je potřebí o těchto věcech docela nebojácně a otevřeně promluviti. Naše strana nár. socialistická žádá důrazně, aby byly upraveny hospodářské styky s Ruskem uzavřením řádné všestranné obchodní smlouvy. (Výborně! - Potlesk.) Jsem toho názoru, že nebudeme se míchati do toho, jak mají býti věci v Rusku upraveny. To je věcí ruského národa (Výborně! - Potlesk.), aby si dal vládu takovou, jakou snese, ale je zase věcí naší, abychom si své věci spravovali sami a dali si vládu takovou, jakou my chceme. (Výborně!)

Namítá se, že se nedoporučuje uzavírati dohodu s režimem, který je před pádem. Velectění, víme, jak těžké a nebezpečné je prorokovati, ale dovolte mi, abych citoval jednu malou vzpomínku: Před 13 lety byl jsem jako legionářský důstojník poslán s jedním ešelonem našich vojáků přes severní polární kruh, přes Anglii a Francii do Italie, abych tam pomáhal organisovati legie gen. Štefánikovi. Vyjel jsem z Ruska v době, kdy bolševici zmocnili se vlády. Měli jsme tehdy v Národní radě československé výborně organisovanou informační službu. Měli jsme asi v devatenácti stech ruských městečkách, městech a vsích naše důvěrníky, většinou bývalé pracovníky v dělnickém hnutí, kteří nám posílali týdně zprávy, co se u nich děje. Byl jsem současně delegátem naší armády v generálním štábu ruském a měl jsem tedy informace i z ruského generálního štábu. Oficielní diplomaté informovali své vlády, že bolševický režim padne za měsíc nebo za dva. Když jsem přišel do Londýna, byl jsem z anglického Foreign Office tázán, co soudím o tom, jak bolševici budou dlouho vládnout? Řekl jsem, že podle informací, které mám, nejméně aspoň 3 léta. Bylo mi řečeno jedním mým přítelem, abych byl opatrný při těchto věcech, poněvadž, když jim dávám tříletý život, mohou o mně myslet, že jsem sám bolševik, poněvadž všichni ostatní jsou přesvědčeni, že padne dříve. Tedy tak se tenkráte mluvilo. Když potom mi bylo svěřeno vládou republiky, abych organisoval transport armády ze Sibiře přes Terst do vlasti, ptal jsem se pokaždé členů transportu, jak dlouho, myslí, že bolševický režim bude trvat. Prvotní údaje se stále prodlužovaly. Minulá léta měli jsme téměř každý týden předkládáno, že to praskne za tak a tak brzo. Poněvadž se to nestalo, nesmí se nám nikdo diviti, že již máme trochu skepse. Možná, že tam dojde k nějaké změně - víme o nespokojenosti v řadách armády, možná že přijde Vorošilov nebo Buděný místo Stalina - ale těžko lze se nadíti, že nadejde změna systému, ježto tam není jiné organisované síly, jež by na místo sovětů nastoupila.

Jsme si vědo mi toho, že nejvýhodnější doba pro uzavření normálních hospodářských styků s Ruskem již dávno minula. (Souhlas.) Jsme si vědomi toho, že navázání styků nebude znamenat snad nějaký zázračný obrat pro odstranění naší nezaměstnanosti. Pro nás musí býti směrodatné to, co potřebuje náš průmysl, a jestliže náš průmysl - a jsou to právě průmyslníci a zástupci dělnictva, kteří chodí k nám a říkají: my potřebujeme obchodní smlouvu - tedy to pro nás musí býti směrodatné. Nepotřebujeme obchodní smlouvy s Ruskem jen k vůli Rusku, vždyť jsme uzavřeli nedávno obchodní smlouvu, jež může býti výhodná, s Persií a jinými státy, k nimž se dostaneme jen tím, když budeme jezdit přes Rusko a tedy potřebujeme vedle obchodní smlouvy také smlouvou transitní, abychom se dostali přes Rusko ke státům, které mohou něco od nás koupiti. Věřte, když jsem byl letos v Německu, se závistí skoro jsem slyšel a byl svědkem akcí o tom, jak byla najímána sta německých specialistů kovodělníků pro Rusko a se stejnými pocity čtu ruské listy, v nichž vidím, kolik set německých a amerických inženýrů pracuje na Dněprostroji. Kdo byl z vás v Rusku, víte, že naší lidé se tam výborně uplatňovali, lehce aklimatisovali, byli hledáni daleko více než všichni ostatní. Když jsem jako náborový komisař československých legií jezdil po Rusku, s radostí jsem pozdravoval výrobky českého průmyslu, zejména hospodářských strojů, jež se utěšeně v Rusku zaváděly. Za dnešní situace, jak referovala bratru min. dr Frankemu deputace dělníků továren hospodářských strojů, jsme vyřazeni. Nebudu tedy již o tom mluviti, jen bych chtěl říci, že nelze zavírat oči před faktem, že například v létě, když byla nezaměstnanost Vítkovic hrozivá, byly to právě objednávky z Ruska, které nás v té době vytrhly. Jsou-li zde tedy hospodářské styky, jest pouhým příkazem pořádku, aby byly regulovány. Hospodářské styky jsou, tedy mají býti normalisovány obchodní smlouvou. (Posl. inž. dr Toušek: I za cenu dumpingu?) Přijdu k tomu hned.

Máme v Rusku řadu zastupitelství a řádnou konsulární síť. Jsem přesvědčen, že naši výborní úředníci zahraničního úřadu, znalí ruského jazyka, dovedou vyvolati onu poptávku po našich výrobcích, jež se těší mezi ruským lidem tak dobré pověsti. Řiďme se příkladem Anglie, Francie, budeme vždy při tom v dobré společnosti. Vždyť i Italie, jejíž fašisté jsou protinožci ruského bolševismu, neváhala a 2. srpna uzavřela velmi širokou obchodní smlouvu s Ruskem, stejně jako Anglie o ně kolik dní později uzavřela rozsáhlou úmluvu, týkající se zejména dodávek loďařského průmyslu.

Kolega inž. dr Toušek se zmínil o nebezpečí dumpingu, jímž Rusko zavaluje Evropu. Jest pravda, že Rusko provádí cenovou politiku rozvratu a že deruta obilních cen jest částečně zaviněna zákroky Ruska na amerických bursách. V zasvěcených kruzích nepřidávají tomuto zjevu veliké váhy, ježto bursy se brzy dohodnou, jak čeliti těmto krokům, jimiž byly překvapeny.

Citoval jsem to již ve schůzi zahraničního výboru, nebudu to opakovati, ale prosím, abyste, kdo se o to zajímáte, všimli si výroku státního sekretáře italského, ministra Acerbo, který před několika dny proslovil ve zvláštním zasedání k oslavě 25letého jubilea založení nejvyšší hospodářské instituce, kterou Evropa má, to jest mezinárodního zemědělského ústavu v Římě. Mluvě ve své řeči obšírně o ruském dumpingu, upozornil, že není to ruská cena, ale kvalita ruské pšenice, která zatlačuje. Na nás ruský dumping může působiti jen oklikou. Vždyť jsme chráněni proti němu klausulí, o které se zmínil včera p. posl. dr Zadina, v celním zákoně z 22. června 1926 ve čl. VIII. Víte, že jsme docela ze všech stran zabarikádováni a že stačí jen, aby ministři financí, průmyslu, obchodu, živností a zemědělství jmenovali delegáty, kteří mohou určiti, jak čeliti podle tohoto zákona dumpingu.

Jest potřeba, abychom pomohli svým exportérům organisováním garancie za vývozní úvěr, tak jak již to má zavedeno řada jiných států. Proexportní průmysl garantují nejen státy, ale v Rakousku i města Vídeň a Št. Hradec povolila stamilionové částky na garancii tohoto úvěru. Jsme povděčni p. ministru financí, že ve svém projevu učinil v tomto směru prohlášení, jež vládu zavazuje. Budeme naléhati, aby toto opatření co nejdříve bylo uvedeno ve skutek.

My národní socialisté nejsme proti rozvoji průmyslu. Podali jsme o tom důkazy několikráte. Chceme, aby bylo průmyslu pomoženo, aby měl práci. Obrazně řečeno, sedí v tom směru průmyslník i dělník na jedné větvi. Podřeže-li se tato větev, spadnou oba.

Budeme požadovati, aby garancie úvěru byla organisována tak, aby byly rozlišovány státy, pro něž se dá garancie opatřiti pojištěním, od oněch, pro něž jest potřeba přímo státní garancie, a hlavně, aby garancie vztahovala se jen na zboží v Československu vyrobené anebo zušlechtěné. (Výborně! - Potlesk.)

Před několika dny byl publikován výkaz o použití premiových reserv a jiných garančních fondů Ústřední sociální pojišťovny. Bylo by žádoucno, aby těchto kapitálů, jež tvoří svými příspěvky dělnictvo i průmysl, bylo použito, aby mohly sloužiti těmto operacím garančním třeba nepřímo i tím, že by bylo umožněno, aby byly použity k operacím úvěru hypotekárního pro průmysl. Průmyslu musí býti pomoženo také zlevněním úvěru a plně se připojuji k tomu, co řekl zde včera kol. Zadina, že rozpětí mezi bankovním úvěrem kreditním i debetním, jaké je u nás, je nemožné. Je třeba s nížiti debetní úvěr, aby peníze přišli opět do podnikání. Peníze jsou krev hospodářského života a bude-li průmyslu umožněno, aby svoje ztráty z r. 1922, svoji zadluženost mohl léčiti levnějším úvěrem, bude více podnikati a dojde tak k oživení na trhu práce.