Je pravda, že výše sovětského exportu nedosahuje ještě ani poloviny exportu předválečného. Sovětský obchod představuje v mezinárodním měřítku 1 % světové tržby. Jest jasno, a i pro vás jest jasno, že 1 1/2 zboží bídy světové tržby nemůže míti žádného vlivu na ceny na světovém trhu. Na př. r. 1913 bylo dovezeno z Ruska za rok na evropský trh 25% obilí, v poslední době dovezlo se pouze 8 až 9%. Jestliže r. 1913 těch 25% neohrozilo jak zemědělskou výrobu, je samozřejmo, že ani ta jedna třetina toho nemůže ji ohrožovati. Pan dr Zadina přece jako machr kapitalistů agrárnických, jako sekretář svazu lihovarů a bramborářského trustu všechno to ví, ale on nemůže říci pravdu ze svého vlastního zájmu a musí takto demagogicky mluviti, že obilí sovětské, sovětské zboží a sovětský dumping ohrožují kapitalistické hospodářství. Ministr zemědělství ve Spojených státech nebojí se říci a přiznati, že příčinou poklesu cen obilí jsou jiné příčiny, než ruský dovoz. Zrovna tak předřečník se zde zmínil o tom, že italský státní sekretář zemědělský sám mluvil o tom, že ne cena, ale kvalita pšenice ruské vytlačuje jinou pšenici z trhů. Vliv na ceny samozřejmě má ohromná nadprodukce v kapitalistických státech. Vliv na ceny a hlavně na ceny obilí má výroba Ameriky, ale na druhé straně nesmíme zapomínati na to, co jsem zde uvedl před tím, že právě nízké mzdy, snížený výdělek, ohromný podkonsum milionů pracujících zvyšuje ohromné kapitalistické přebytky. Kapitalistický režim nechává miliony lidí hladověti a umírati hladem - a svými opatřeními zvyšuje svou vlastní krisi a bezesporně, jako že jedna a jedna jsou dvě, jest odsouzen k zániku a smrti. S Ruskem však mají se věci poněkud jinak. Není to jen export, který by zde měl hlavní úlohu, je zde také import; a je zajímavé, ze i měšťáčtí národohospodáři, i naši dokazují, jestliže v kovoprůmyslu u nás je menší krise, že je to dík sovětským objednávkám. Bylo to asi před 2 měsíci na schůzi závodních výborů Pražské železářské společnosti. Ředitel této společnosti Moloch sám dokazoval, že krise v kovoprůmyslu by mohla býti ještě menší, kdyby bylo možno lepším způsobem obchodovati se sovětským Ruskem a dávati objednávky. Myslím, že těm pánům, kteří zde mluvili o ruském dumpingu, by se dělnictvo hlavně vítkovických železáren poděkovalo, kdyby mělo dojíti k tomu, co zde včera p. dr Zadina proklamoval: hospodářskou válku a válku Sovětskému svazu. Nic jiného jeho řeč nebyla. Nebýti sovětských objednávek, tisíce vítkovických dělníků bylo by již na dlažbě a kdyby nebylo těchto objednávek, vítkovické železárny, které zaměstnávají dnes 19.000 dělníků, musily by dnes nejméně 10.000 dělníků propustiti. Tak se mají věci. A právě proto nejen vývoz, ale také dovoz, pokud se týče Ruska i každé obchodní smlouvy, hraje svoji úlohu.

Z čeho se skládá ruský dovoz? Ruský dovoz skládá se hlavně ze strojů. 46% celého dovozu z Německa jsou stroje, ale ne jen že se potřebuje dovážeti a vyvážeti do Ruska, nýbrž i řada továren a průmyslu nemůže se obejíti bez ruského bohatství surovin. Je to na příklad ruský len pro naše továrny. Pan dr Zadina zde včera mluvil proti připuštění dovozu lnu do Československa. Naši továrníci říkají, že bez ruského lnu nemohou býti, poněvadž nejen jeho cena, nýbrž i jeho jakost v takovém případě rozhoduje. My ovšem víme dobře, kam směřují tyto štvanice proti Sovětskému svazu. Vy chcete na Sovětský svaz svaliti vinu za nynější světovou krisi kapitalistického hospodářství. Chcete dokazovati, že zastavením továren a nezaměstnaností je vinen Sovětský svaz. Jestli štvete proti ruskému obilí, chcete poštvati malorolníky, domkáře a chalupníky proti Sovětskému svazu. Je zajímavo, že v čele těchto štvanic je Francie, neboť organisuje frontu hospodářské války proti Sovětském u svazu. A není bez zajímavosti, že tyto štvanice se znovu zvýšily po poslední návštěvě francouzského ministra obchodu. Také to byl smysl všech konferencí, o kterých tu mluvil včera p. posl. dr Zadina. Nejen hospodářské otázky, nýbrž i blokáda Sovětského svazu, to byl smysl konference ve Varšavě a obzvláště v Bukurešti, která byla úplně pod vlivem Francie.

Francie má životní zájem na tom, aby organisovala hospodářskou válku od Baltu přes Balkán k Černému moři proti Sovětskému svazu. (Výkřiky.) Jest ovšem otázka, čeho tím chce Francie dosáhnouti. Co chce Německo? Francie chce jako exponent kapitalismu na kontinentě a jako největší militaristický stát dosíci znemožnění dovozu strojů do Ruska. Pro č chce ztěžovati provedení pětiletky? Chce ztěžovati vybudování těžkého ruského průmyslu, vybudování obrany Sovětského svazu. Mezinárodní kapitalisté to dobře vědí, ti se nevzdávají boje se Sovětským svazem. Máme řadu dokladů pro to z historie francouzských revolucí, kdy v tehdejší době rozhodující činitelé angličtí, lordi, celá desetiletí vedli válku proti revoluční měšťácké Francii, až ji porazili. A to se dnes kapitalisté ani za 12 nebo 13 let trvání Sovětského svazu nevzdali ještě toho, aby jej pohřbili, a v čele biřiců proti Sovětskému svazu stojí dnes kapitalistická Francie, jíž jde o to, aby vybudování pětiletky bylo znemožněno, aby bylo ztíženo vybudování těžkého průmyslu a obrany Sovětského svazu. A právě tyto konference a toto tažení Francie nemají nic jiného za účel, nežli aby pod firmou hospodářské války byla dnes, zítra nebo pozítří proklamována válka imperialistická pod pláštíkem boje proti konkurenci, mají býti zorganisovány kapitalistické státy k válečnému nástupu proti Sovětskému svazu. Ale tyto plány ztroskotají, jako ztroskotaly všecky dřívější štvanice a intervence. Ztroskotají pro nepřekonatelné rozpory v kapitalistickém táboře, ale také proto, že se rozbije tato snaha o mezinárodní frontu proletariátu, ve které bude i čsl. proletariát na prvém místě.

Byli umlčeni klerikálové a všichni ti druzí štváči, budou také umlčeni i páni agrárníci se svým dumpingem. Pětiletka bude provedena a stane se to, co napsal anglický kapitalistický časopis, že pětiletka bude také smrtí kapitalistického řádu. A právě proto také v Sovětském svazu dělník i rolník pracují radostně, poněvadž vědí, že pracují pro sebe. Radují se z rozkvětu svého vlastního dělnického státu. A zde žije nejenom v úžasné bídě, ale jeho duševní stav je přímo zoufalý, vzdyť horníci v uhelném revíru ostravsko-karvínském žijí v ustavičné úzkosti, nebudou-li toho mizerného zaměstnání a bídného výdělku zbaveni, že budou najednou také mezi těmi, kteří se stali zbytečnými vlivem kapitalistické racionalisace. A proto hledí s obavami do nejbližší budoucnosti. Tento stav připravil mu váš režim, kterému chcete pomáhati na nohy. Zachraňujete, chcete zachrániti, ale nebudete schopni zachrániti režim, který zbídačil a zbídačuje miliony pracujících měst i venkova.

Stalo se mi před třemi týdny, že na schůzi ve Stařiči u Frýdku po mně mluvil na schůzi ne malorolník, ale rolník, který řekl: Já mám 110 měřic polí, a k těm 110 měřicím také čeledína. Bude-li tento stav ještě trvati dva roky, přijde mi exekutor prodati poslední klobouk.

Vy jste zde také včera mluvili o tom, jak se venkovským lidem vede, jak je honí exekutor. Kdo ty exekutory na ně posílá? Je to hanebné a je to vaše ostuda, že u nás jsou exekutoři pouze na chudáka a na chudé lidi, ne však na boháče. Na boháče nepřišel ještě exekutor, ale jednou to také bude, ale to budou exekutoři, až si je dělnická třída ustanoví, exekutoři na kapitalistickou bandu a sebranku.

Pracující člověk, ať ve městě nebo na venkově, má jeden zájem: ne, aby ten váš režim byl udržen, nýbrž aby sebral tento režim už v nejkratší době čert, a ovšem i ten ďábelský plán, o kterém se prozatím tak jen pod pokličko u mluví v ostravsko-karvínském revíru, kde kapitalistická racionalisace nejenom že vyhnala již tisíce horníků ze zaměstnání, ale kde se mluví o tom, že 12.000 horníků ostravsko-karvínského revíru je zbytečných a další tisíce v jiných závodech. Samozřejmě, že všechna tato opatření, jak se jich zbaviti, mají sloužiti k záchraně kapitalistického režimu a k překonání krise stále ještě na větší útrapy a větší bídu pracujícího lidu. Mezi pracujícím lidem často slyšíme dotaz, proč je tento stav možný. A je třeba také říci, proč je možný. Ostravsko-karvínský revír je takovým toho názorným příkladem. Tam si osobuje právo mluviti jménem všeho dělnictva společnost, která se nazývá kontrahentem smlouvy, společnost složená z fašistů a soc. fašistů společnost, která si prostě vzala za úkol znemožniti každý třídní boj, společnost, která zachraňuje dnes zisky a bohatství kapitalistů, v prvé řadě uhlobaronů. Celá řada dokladů z minulých let dala by se uvésti. Není toho však třeba, stačí jen uvésti, co se stalo letošního roku.

Začátkem letošního roku zahájil průmyslový svaz horníků v revíru akci za znemožnění vykořisťování a stálého zbídačení 40.000 horníků. Kontrahenti smlouvy pod vedením sociálně demokratických odborářů smáli se požadavkům průmyslového svazu horníků a dokazovali, že v době krise se nic dělati nedá a že to, co dělali komunisté, nemá smyslu. Když však viděli, že ohromná většina horníků se za požadavky staví a je připravena vynutiti si základní požadavky, jak byly žádány: pevné základní mzdy 60, 50 a 40 Kč na směnu pro horníky, vozače a táčníky, 7mi hodinový pracovní den pro znemožnění důsledků racionalisace, zvýšení deputátních dávek, příbytečné, drahotní výpomoc a pod., najednou titíž kontrahenti smlouvy, toto fašistické a sociál-fašistické souručenství proto, že měli obavu uhlobaronské zisky a také tu, že horníci pod vedením průmyslového svazu hornického by šli do boje a své požadavky vybojovali a že by potom pánům kontrahentům i s jejich smlouvou ukázali záda, předložili také požadavky a to na revisi kolektivní smlouvy. Ale tento požadavek postavili ne proto, aby zaň vedli horníky do boje, nýbrž aby se dali klidně odmítnouti a aby sehráli mezi sebou za pomoci národního sdružení fašistického komedii, aby rozdělili sjednocující se horníky za požadavky průmyslového svazu horníků a znemožnili boj za splnění těchto požadavků.

Uhlobaroni samozřejmě, jakmile viděli, že kontrahenti smlouvy sjednocující se horníky rozrazili, podnikli protiútok. Vypověděli sta horníků ze zaměstnání - dokázal jsem statistikou, že za prvních 7 měsíců letošního roku bylo jich propuštěno přes 3.000 - a využili této situace ve svůj prospěch.

Nespokojili se však pouze s propouštěním, ale porušovali vědomě i tu nedostatečnou smlouvu, která tam je, a odpírali a odpírají vypláceti náhradu podle §u 1154 b). Dělnictvo je nuceno v kupách žalob domáhati se svého práva. Sta žalob bylo podáno u soudu. Uhlobaroni byli odsouzeni k zaplacení, ale přesto nezaplatili. Pro uhlobarony neexistují naše zákony. Podali odvolání k nejvyššímu soudu, poněvadž se páni uhlobaroni domnívali, že u nejvyššího soudu jsou větší páni a ti že budou souditi ve prospěch větších pánů a že žaloby horníků, které byly jasné, budou zamítnuty. Právě tak je tomu s ostatními věcmi. Odepřeli přijmouti zpět do zaměstnání dělníky a horníky, kteří se vrátili z vojny. Podali jsme v této věci interpelaci na příslušné ministerstvo, od něhož jsme však dosud nedostali žádné odpovědi. Horníci samozřejmě nastoupili v celé řadě případů obrannou akci a přinutili uhlobarony vzíti horníky, vrátivší se z vojny, do zaměstnání. Samozřejmě páni uhlobaroni šli ještě dále a přišli konečně s požadavkem zrušení 14denní výplaty a zavedení výplaty měsíční. Říká se, že s jídlem roste apetit, a pánům v ředitelské konferenci a uhlobaronům opravdu vzrostl. A jak by ne, když viděli, že mají zaručenou spolupráci kontrahentů, kteří se specialisovali na pouhé intervence, na pucování klik, zrazování dělnictva od bojovného nástupu a v této činnosti vidí své poslání a vyčerpávají svou činnost. Slušně a rozšafně, říká pan ministr Bechyně - na sjezdu to znovu opakoval - a fašisté i sociálfašisté a společnost kontrahentů se podle toho řídí a sklízí za to často pochvaly kapitalistů. Ale pravda je jiná: Nebýti komunistů a rudých odborů a jejich stálého alarmování horníků proti uhlobaronům, byly by se uhlobaronům jejich plány ještě více zdařily. Rudé odbory však provedly na jednotlivých šachtách, jako Hedvika, Suchá Jan Karol, Ema, Trojice, Jan Maria, Michálka a p. demonstrační stávky, a pánové byli nuceni stáhnouti své vykořisťovatelské drápy zpět a spokojiti se s menší kořistí, s propouštěním set a ne tisíců, jak to plánovali, vzali zpět vrátivší se z vojny, protože byli přinuceni, bylo oddáleno rozhodnutí o výplatě atd. Ne zásluhou intervencí kontrahentů, nýbrž toho stavu, který komunisté a rudé odbory v revíru vytvořily, jak přiznaly v jedné zprávě i samy Lidové noviny.

Tyto malé úspěchy, které byly na jednotlivých šachtách docíleny, posledně na šachtě Ema a Michálka, pokud se týkalo zařazení vozačů a táčníků, mluví jasnou řečí, jakou cestou a prostředky je možno změniti nynější poměry, jak znemožniti vykořisťování a jak urychliti pád toho režimu, který vy zde chcete zachraňovati. Nebude to cesta, kterou naznačují kontrahenti, nýbrž cesta rudých odborů, cesta společného, jednotného boje, třídního boje horníků ostravsko-karvínského revíru, ke kterému ve svém vlastním zájmu připojí se celá dělnická třída. To chápou horníci a pochopí to i ostatní dělnictvo, kdy právě nyní jedná se o požadavky horníků v ostravskokarvínské oblasti, kdy jde o to, jak by bylo znemožněno další bídačení, kdy dělnická třída, zaměstnaní i nezaměstnaní, jakož i polozaměstnaní s obavami hledí vstříc nejbližší budoucnosti. Vy se zde samozřejmě o tyto věci nezajímáte, vám zde leží na srdci jen zájem horních desetitisíc, vám jde o to, jak zachrániti fabrikanty, jejich zisky, bankovní piráty; nám komunistům, rudým odborářům a veškerému dělnictvu jde o požadavky horníků, jakož i celé o statní dělnické třídy.

Že vám o ně nejde, že o ně nejde kontrahentům smlouvy, potvrzuje také výslede k jednání o 14 denní výplatu. Při jednání o 14 denní výplatu hned na začátku jsme řekli, že 14 denní výplata hornictva v Ostravském revíru je otázkou boje a moci dělnické třídy. Mobilisovali jsme horníky s takovou prudkostí, že měšťácké listy v Praze i jinde psaly, že na Ostravsku je v předvečer boje. My jsme také řekli hned na začátku, že revírní báňský úřad dal povolení k měsíčním výplatám na základě dohody, která byla sjednána mezi nimi, zemským báňským hejtmanstvím a ministerstvem veřej. prací. Říkalo se, že to mu tak není, avšak dosavadní průběh sporu to potvrdil. Rekurs závodních rad proti měsíční výplatě byl zamítnut a stanovisku těžařů bylo zemským báňským hejtmanstvím dáno za pravdu a povoleno zavésti výplaty měsíční. Kontrahenti podali jménem závodních rad nový rekurs k Nejvyššímu správnímu soudu, a aniž by vyčkali jeho rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ujednal i mezitím dohodu pod vedením posl. Brožíka o dvou výplatách měsíčních a udělali zásadní průlom do 14 denní výplaty. Včerejší moravský "Přítel lidu" píše a vymlouvá se znovu na Národní sdružení, že prý Národní sdružení a fašistická společnost na Ostravsku zase prý zavinily jako na jaře s tou revisí kolektivní smlouvy, že nebylo možno nic jiného dělati, než přistoupiti na průlom do zásady 14 denní výplaty. Skutečnost je však jiná. Proč se kontrahenti smlouvy, soc. demokraté s nár. socialisty, když fašisté jim vypověděli poslušnost, neobrátili na horníky a dělníky? Vždyť otázka výplat není jen otázkou kontrahentů smlouvy, nýbrž otázkou 40.000 horníků, jistě že i těch fašistů a dělníků v Národním sdružení organisovaných, které terorem, pánové z nár. demokracie, pane Hudče, násilím a bídou honíte do organisací. Dokazuje to výsledek voleb v Třinci, kam jste dosadili doktora, který nic jiného nedělá, než fedruje vaši fašisticko-národnědemokratickou organisaci. Bídou nahnali jste do této organisace přes 500 dělníků a ve volbách dostali jste kol 100 hlasů. Letos nedostanete ani ty, o to se postaráme.

Tito dělníci šli by do boje, i když jejich sekretáři říkají, že ne. Vy jste mezi těmi, kdo bojovati nechtějí, a proto za zády 40.000 horníků pod vedením posl. Brožíka sjednali jste takový průlom do zásady 14 denní výplaty.

Soc. demokratičtí funkcionáři dali také pánům odpověď. Nesouhlasí s tímto paktem, nemohou s ním souhlasiti, poněvadž tento pakt o 14 denní výplatě dává uhlobaronům možnost, aby bez jakýchkoliv administrativních obtíží měsíční výplaty opravdu zavedli.

Horníci v ostravsko-karvínském revíru připravují boj a také jej provedou přes všechny překážky, boj nejen za 14 denní výplaty, nýbrž za týdenní výplaty, za 14 denní jen do té doby, než budou zavedeny týdenní. Připravují boj také za všechny ostatní požadavky, o kterých jsem se zmínil, a trvají na tom, aby nastalo zařazení vozačů mezi havíře, táčníků mezi vozače, aby byla vyplacena drahotní výpomoc živitelům 500 korun ročně a příplatek na dítě 50 Kč, neživitelům 350 Kč, aby bylo zastaveno veškeré propouštění a aby byli přijati všichni propuštění, aby byly na účet zaměstnavatele a státu placeny vysazené a prozahálené směny. Co je dělnictvu do toho, že kapitalistický řád nemá práci? Horníci ostravsko-karvínského revíru žádají dále zkrácení doby pracovní na 7 hodin, odstranění premiového systému, který jste zavedli s kolektivní smlouvou a který je příčinou toho, že se výkon takovým způsobem vyhání, pevné mzdy podle požadavků průmyslového svazu hornictva vedle požadavků, které mají pensisté, vdovy a sirotci, kteří žádají zlepšení hornického pojištění a jeho sanování na účet státu a kapitalistů, zvýšení pohřebného, které je dnes přímo směšné - 150 korun - na 1200 korun, dále, aby starým dělníkům, staropensistům byly řádným započítáním let vyrovnány pense s novopensisty, snížení věkové hranice s 55 na 50 let a ne jako vy se zanášíte sanací hornického pojištění, a by věková hranice byla zvýšena, aby tak nezaměstnanost, která se projevuje v hornických revírech, byla ještě vyšší.

To jsou požadavky horníků, za něž půjdou do boje, i kdybyste bránili a dělali jakékoliv překážky. Ten den, kdy horníci ostravsko-karvínského revíru se jako jeden muž postaví do boje, ten den také přijde.

Kontrahenti smlouvy, aby znovu zneužili nynějšího nástupu, který se připravuje, přicházejí znovu s revisí kolektivní smlouvy. Obracejí se na ministerstvo veř. prací, jakoby toto ministerstvo mělo zájem na dělnictvu. Avšak tomu již nikdo nevěří po všech zkušenostech, je to nový jasný doklad sociálfašistické politiky. Akce dělníků je dána do rukou ministrů kapitalistického státu a dělnictvu se namlouvá, že jeho věc je v dobrých rukou, že se nemusí připravovati na boj a že se to udělá bez dělníků. O všem dle toho vypadají také výsledky: bohatství zaměstnavatelů, tučné sinekury sociálfašistů a fašistů na jedné straně, bída, hlad a nezaměstnanost na straně dělníků. Tento stav však musí býti znemožněn a také bude.

Horníci ostravsko-karvínského revíru po všech zkušenostech tentokráte už nesednou na lep kontrahentům, vezmou svoji věc do svých rukou a pod vedením akčního výboru, komunistické strany Československa a rudých odborů nastoupí cestu boje za předložené požadavky. Nemůže ani býti jinak. Kontrahenti smlouvy, sociálfašisté, usilují o záchranu kapitalismu, dohadují se s finančními kapitalisty, jak společně překonati krisi kapitalismu, klamou dělnictvo, odvádějí je od třídního boje do područí kapitalistů. Dělají kapitalistickou racionalisaci a vše, co dělnickou třídu bídačí. Fašisté zrovna tak vedou dělnictvo do kapitalistického chomoutu, činí z něho poslušného otroka pánů, který se nemá nikdy bouřiti proti svým otrokářům. Učili je thési o harmonii práce s kapitálem. Jak ta harmonie práce s kapitálem vypadá, ukázal nedávno velký výbuch v Alsdorfu. Ne o mnoho lépe to vypadá u nás a ve všech kapitalistických státech.

Revírní rada na Ostravsku, která by v prvé řadě měla býti povolána, něco proti těm strašným poměrům učiniti, nic nedělá. Nemůže býti ani jinak. Vládcové revírní rady, soc. demokraté, děkují za svoji vládu a sinekury v této instituci fašistům, dozorcům a proto nemohou přece jíti proti kapitalistům a slouží jim do roztrhání. Revírní rada vyčerpává svou činnost tím, že postavila pár domů pro pensisty a snad ještě nějaké postaví, zřídila ozdravovnu pro hornické děti v Klokočově, ve které se zvláště soc. demokraté se svým tajemníkem Topinkou shlížejí. Soc. demokraté a tajemník Topinka v revírní radě myslí, kdo ví co neudělali, že si za dělnické peníze postavili pomník již za živa, a vidí v Klokočově splněn svůj životní úkol. Zatím však celý Klokočov, a kdyby jich bylo ještě 10, nejsou ani flastrem na tu velikou bídu a nedostatek hornických a proletářských dětí, zmírajících tuberkulosou následkem podvýživy a bídy svých rodičů. Měsíčním pobytem není možno nahraditi ztráty utrpěné na zdraví následkem bídy a špatného bydlení dělnických rodin. Jen bojem proti kapitalistickému řádu a jeho odstraněním bude všem dětem umožněno potřebné léčení a pomoc. V tomto boji měla by revírní rada státi v čele, ale zatím ji vidíme, jak pořádá stále zájezdy do Klokočova, pořádá tam žranice a třídní boj horníků je jí španělskou vesnicí. Proto se horníci nemohou ani pozastaviti u Klokočova, u toho, co dělá revírní rada, a půjdou cestou jedině možnou, cestou rudých odborů, komunistické strany Československa a za jejich vedení svolají závodní schůze, provedou mobilisaci, zvolí akční výbory, orgány jednotné fronty a pod jejich vedením nastoupí cestu boje proti uhlobaronům a za své požadavky. Učiní vše, aby jednotný bojovný nástup proti zaměstnavatelům byl proveden a učiní také všechny přípravy, aby tento nástup byl úspěšný. Učiní tak zvláště nyní, kdy jde o volbu do závodních rad, aby tyto orgány horníků na šachtách byly vybrány tak, aby byly opravdu obrannými a vedoucími orgány horníků a ne jako dosud, zvláště tam, kde sociálfašisté a fašisté měli většinu, byly orgány uhlobaronů proti horníkům. Dávaly klidně souhlas k vyhazování horníků, kteří byli označeni za přebytečné nebo nespolehlivé. Volby do závodních rad musí býti prostředkem k mobilisaci horníků do boje za vpředu uvedené požadavky a k utvoření revolučních bojovných orgánů jednotné fronty ze zdola. Zájem horníků vyžaduje, aby tomu bylo tak. Horníci a celá dělnická veřejnost na Ostravsku ve své většině strašně strádá a trpí a nejméně 3000 horníků bylo již letošního roku propuštěno. Daleko ještě více bylo propuštěno kovodělníků. Tisíce ostatního dělnictva, dobrá polovina horníků a kovodělníků, nějakých 40.000 na Ostravsku pracuje polovinu týdně. Podporu dostává sotva 10% a to ještě podpory nízké, nedostatečné. A tento stav se stále ještě horší.

Zde mluvil také p. posl. Stejskal v úterní schůzi o stravovací akci a volal, aby prý ta stravovací akce ještě po 2 léta zůstala. No, jistě jsme pro to, aby zůstala, ale jiná stravovací akce, ne stravovací akce, která je vám jenom pláštěm pro to, aby se sociální demokraté na zahraničních místech v Internacionále, na mezinárodních sjezdech mohli chlubiti sociální politikou, která se u nás provádí. Jak ta sociální politika vypadá? Malinký obrázek té stravovací akce z toho hornického revíru. V okrese frýštátském, kam patří Karvinná a kde je zaměstnáno nejméně 10.000 horníků, kde jsou také kovodělníci a stovky nezaměstnaných dělníků, kde všichni horníci pracují tři dny v týdnu, bylo tomuto zbídačelému lidu, o kterém jsem se zmínil, kde horníci prodávají poslední, bylo dáno na stravovací akci na celou tu dobu 10.000 Kč! A z toho dostala Karvinná 3500 Kč, pro Orlovou bylo dáno, pro druhou hornickou oblast bylo dáno 1200 Kč, pro Bohumín 400 Kč, pro Suchou 400 Kč, pro Porubu 200 Kč, pro Škřečoň 400 Kč. Tomu říkáte sociální péče? Sta milionů korun pro banky rozkradené, sta milionů korun z pozemkové reformy maďarským grófům a zlodějům a tisíce milionů na reparace. Tomu říkáte sociální péče? Takhle vypadá sociální péče tam, kde se jedná o dělníky, a to všechno jen proto, abyste se mohli v zahraničí se svou sociální péčí chlubiti. Vždyť je to směšné!

Dalším stupňováním racionalisace samozřejmě bude pokračování v dalším vyhazování a propouštění racionalisací vytvořených přebytečných dělníků a další snižování životní úrovně pracujících. Naše racionalisace, kterou dnes provádíte, slouží pouze k obohacování bezedných kapes zaměstnavatelů. Generální tajemník odborového sdružení Tayerle a řada jiných mluvili kdysi o tom, že musí býti racionalisace prováděna demokraticky. Kdo ještě někdy viděl, že by se v kapitalistickém řádě něco demokraticky provádělo? Jak ta demokracie vypadá, vidíte: desetimilionové a stamilionové zisky kapitalistických zaměstnavatelů, desetitisíce a statisíce nezaměstnaných dělníků, bída a hlad. Takový je výsledek té kapitalistické racionalisace! A v ostravskokarvínském revíru je ještě 12.000 horníků podle kapitalistické terminologie zbytečných a bude jich čím dále tím více. Uhlobaroni čekají jen na příležitost a pouze obavy z komunistů je nutí, aby byli opatrnější. Nevyhazují je najednou a proto, že vědí, co by následovalo, pouze prozatím naznačují.

Na jámě Ignátu v Mar. Horách bylo v závodní radě nepřímo naznačeno: do vánoc 400 dělníků bude propuštěno. Na karvínských šachtách překládají horníky s jedné šachty na druhou, aby na té druhé šachtě, kde nemají odpracována dlouhá léta, mohli býti lehčeji vyhozeni. Taková je situace!

Co budou dělati propuštění dělníci, dělníci zbídačení, bez práce, bez podpory, to je pánům a celé naší vládě lhostejno; od agrárníků a Hlinkovců, od svatých, kteří hlásají: "Miluj svého bližního", až k sociálním demokratům českým a německým, všechno jedno, jen když jejich řád, kterému dnes slouží, bude prodloužen a zajištěn.

Taková je budoucnost před horníky v ostravském revíru! Taková je budoucnost před dělnickou třídou. Zhoršení pracovních podmínek, další bída a hlad v době, kdy výkon stoupá, kdy přímo potokem hrnou se kapitalistům spousty zlata. Z bídy utiskování a hladu horníků má býti zachraňován znovu kapitalistický řád.

Zvýšená těžba, racionalisace nejen že zbídačila a zbídačuje, ale ona také zabíjí a mrzačí. Mluví o tom jasnou řečí statistika úrazů. V r. 1919 bylo celkem všech úrazů 4600, v r. 1929 bylo 59 mrtvých a 1040 těžce a 11.057 lehce raněných.

Pro ilustraci uvádím jen několik takových případů. 19. září byl na dole Suchá zabit 16letý mladý dělník Mařík Bohumil, který byl na dole Suchá zaměstnán jako dělník od fy Mach a Reich. Jak byl zabit? Dole v šachtě zakopl o kolej a padl na koleje. Na lokomotivě, která tam jezdí, byl přes to, že všechny předpisy, nejen hornopolicejní, nařizují, že musí býti na lokomotivě dva zaměstnanci, strojník a topič, jen dělník jeden, topič, který neví, co má dříve dělati, zdali přikládati uhlí pod kotel, nebo dívati se, co má před sebou. Kdyby tam bývali byli dva lidé, jak předpisy nařizují, nemohl onen dělník býti zabit. Byly mu ujety obě ruce a nohy a za strašlivých bolestí během 24 hodin v nemocnici zemřel. V důsledku čeho? V důsledku kapitalistické racionalisace. Hornopolicejní předpisy pro hornictvo v ostravsko-karvínském revíru neplatí. O tom přinášejí noviny denně plno zpráv.

Na dole Jan Marie byl zabit dělník Ondřej Hlísta. Když šel vedle vozu, utrhl se na stropě veliký kámen, který ho přímo rozmačkal. Proč se utrhl? Poněvadž se neprovádějí pořádná bednění, dělníci se vyhazují, poněvadž páni uhlobaroni potřebují vyšší zisky, ale ochranné práce se neprovádějí.

Uvedu ještě jiný případ. Horník Bystroň z Rychvaldu onemocněl, hlásil se nemocným, ale pan doktor řekl, že mu nic není. Dělník, poněvadž měl strach, kdyby bez omluvy nepřišel do zaměstnání, že mu neomluví směnu a strhnou mu z dovolené, šel do zaměstnání, ráno šel z práce, po cestě se mu udělalo nevolno, posadil se, myslel, že mu to přejde, ale nežli kamarádi k němu přišli, byl mrtev.

Nejen kapitalistická racionalisace, nýbrž i jednání v nemocenských pokladnách, v bratrské pokladně, zasluhuje velké změny a větrání, aby všechno svinstvo, které tam je, již opravdu jednou zmizelo. A přesto, že takové oběti horníci se svými rodinami přinášejí, odmítají uhlobaroni oprávněné požadavky horníků, mezi nimiž vedle jiných je i požadavek volené inspekce z řad horníků. Dnešní hornopolicejní předpisy jsou jen na papíře. Ti, kteří mají jich dbáti, štvou jen proti komunistům a rudým odborům a agitují pro fašismus a národní sdružení a nezbude jim čas starati se o ochranu horníků. To se ovšem nevidí, a panstvo může si dělati na šachtách co chce. Dokonce dozorci, inženýři, fašisté a všechna to společnost vykládá horníkům, že prý pánové nemohou platiti. Nevydělávají prý. Podívejme se, mohou-li platiti? My tvrdíme, že mohou a je to také pravda. Na ostravských šachtách se vytěžilo za r. 1929, jak jsem uvedl, o 20 mil. q uhlí více než r. 1928. 20 milionů q uhlí představuje více nežli 300 mil. Kč. Koksu bylo vyrobeno 31 mil. q za rok 1929. Uhlobaroni zdražili bez jakýchkoliv důvodů 1 q koksu o 1 Kč, což jim vyneslo nových 31 mil. Kč zisku. Přiznávané zisky uhlobaronů ostravsko-karvínského revíru pohybují se kolem 100 milionů. Započítáme-li všechny investice, pohybuje se tento zisk kolem jedné miliardy a proto mohou platiti. Vždyť v Anglii, kde je průměrná těžba menší než u horníka ostravsko-karvínského revíru, je průměrná mzda horníka bez příplatku Kč 74·40, v Ostravě však se všemi přídavky a příbytečným Kč 46·55 v jednom měsíci.

Všechno svědčí o ohromných ziscích a že by platiti mohli a mají z čeho. Jestli se s tím, že nemohou plstiti, smířili kontrahenti, protože jim na buržoasním režimu záleží více nežli na dělnictvu, nesmíří se s tím horníci. Jestli říkají kontrahenti: je krise, nedá se nic dělati, nedá se stávkovati a bojovati, tak horníci se přesvědčují, že se musí něco dělati, že nemohou čekati, až je začnou vyhazovati, že nemohou čekati, až budou zbídačeni ještě více a že musí učiniti přípravy, aby tento stav byl změněn, že musí nastoupiti cestu, kterou doporučuje a ukazuje dělnictvu komunistická strana a rudé odbory a kterou šla úspěšně Karlova Huť a jde po ní dále.

Včerejší "Přítel lidu" znovu chce zlehčiti význam Karlovy Huti. Karlova Huť je historickým mezníkem ve vývoji bojů čsl. proletariátu. Kdybyste ve svých tiskovinách, v moravském "Příteli lidu" a v "Duchu času" se namáhali, jak chcete, Karlova Huť zůstane revolučním majákem, který nezničíte. Vaši redaktoři vědí, že píší o jiném závodě a nikoliv o Karlově Huti. Tam nebyl propuštěn dodnes ani jeden dělník, přestože správa chtěla na jaře vyhoditi všechny. Píšete v novinách, že v Karlově Huti se omezuje výroba. Ano, omezily se směny, pracuje se méně, ale dělnictvo v Karlově Huti připravuje boj proti omezení směn, tvoří se svými bratrskými závody v Rotavě a Nýdku, s těmi válcovnami, spolek na vývoj a odboj proti kapitalistům, proti té ohromné kapitalistické společnosti, která má jen reservních fondů více než 800 milionů Kč. A co neděláte vy, to děláme my v Karlově Huti. Připravujeme alianci, boj proti propouštění. Vy svým členům v Nýdku a Rotavě jste pohrozili, že jakmile z jednotného akčního vedení nevystoupí, vyhodíte je z organisace i práce. Toto provádějí němečtí soc. demokraté v Rotavě a Nýdku. V tom je veliký rozdíl mezi námi a vámi.