Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. dr Schollich. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Schollich (německy): Dámy a pánové! Senát zaujal minulého týdne v rozpravě tomu zvláště věnované stanovisko k nynější hospodářské tísni a tím projevil na venek pro obyvatelstvo svůj zájem na těchto důležitých otázkách. Poslanecká sněmovna se bohužel dosud nepřipravila k oficiální rozpravě a tím vlastně projevila podivuhodně žalostnou ne schopnost řešit i hospodářské otázky. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Nynější vládní koalice není, jak se zdá, pro své složení plné protiv schopna, aby projednala hospodářské otázky způsobem čistě objektivním a věcným, stojí, jak se zdá, ještě velmi pod vlivem různých stranických proudů a jednostranných stranických názorů. Jednotlivé vládní strany se nestarají, čeho jest obyvatelstvu zapotřebí, čeho vyžaduje přítomnost, co požadují hospodářské poměry, nýbrž toliko o otázku, co jde k duhu vlastní straně, co jí prospívá v očích voličstva, co by snad bylo vhodné jí získati nové přívržence. To jsou stěžejné body vládní odpovědné činnosti. Že se na této cestě nesetkáváme s vážnými otázkami, jakou jest hospodářská tíseň a nemůžeme v pravý čas se uchopiti vhodných protiopatření, jest pochopitelné.

Předloha zákona, jíž se právě zaměstnáváme, obchodní smlouva s Rumunskem, poskytla nyní stranám příležitost, vlastně ony se chopily této příležitosti, aby nad to vůbec promluvily k otázce hospodářské tísně. Stanovisko mé strany k obchodní smlouvě s Rumunskem již podrobně odůvodnil kol. Horpynka. Používám naskytnuvší se příležitosti, abych také promluvil o hospodářské tísni a zvláště abych bezesporně udal stanovisko naší strany k novým daňovým zákonům, abych především varoval vládní strany v posledním okamžiku, aby přihlížejíce k naprosto bezútěšným hospodářským poměrům nepomýšlely snad na to, aby daňová břemena již nyní nesnesitelná, ještě podstatně zvětšily. K tomu nás nutí skutečnost, že v úterní schůzi poslanecké sněmovny byly již rozdány nové předlohy a v příštích dnech se již má započíti s jejich projednáváním. Z toho vychází dostatečně na jevo vážnost situace. Přes všecky varující hlasy z kruhů obyvatelstva znepokojeného novými plány, přes různá daňová protestní shromáždění, v nichž tato nelibost dochází výrazu, dostávají, jak se zdá, přece vládní strany truchlivou odvahu, aby v tomto nynějším bezútěšném čase se usnesly na tak nepopulárních břemenech. Vládní strany budou poukazovati, že těchto nových daňových předloh jest proto zapotřebí, poněvadž posledně usnesené zákony, mylně t. zv. 13. měsíční plat, ačkoliv jest jen 12 měsíců, a také to není úplný měsíční plat, pak zvýšení invalidního odpočivného, úprava platů staropensistů, mají totiž bezpodmínečně zapotřebí úhrady. Mimo to prý nutno obcím povoliti zvýšení jejich přirážek, aby se jim poskytla možnost splniti rozmanité požadavky. Jest to bez odporu také s našeho stanoviska správné, my jsme k těmto zákonům přivolili, poněvadž staré odpočivné a odpočivné invalidů bylo přímo ostudné, tak nízké, že muselo býti zvýšeno. Nemohli jsme souhlasiti s 13. měsíčním platem proto, poněvadž toto zvýšení považujeme za úplně nedostatečné. Stojíme také na stanovisku, že nutno obcím otevříti nové prameny příjmů. Ale najíti pro to úhradu ve formě nových daní považujeme za mylné. Pouhá zpráva o nastávajících daňových zvýšeních vzbudila již v obyvatelstvu dalekosáhlé znepokojení, jež se jeví v daňových protestech a průvodech před berními úřady a podobném. Jest to povážlivé znamení, jestliže výrobní stavy, obchod a živnosti, zemědělství a průmysl jsou nuceny stěžovati si jaksi veřejně na svoji bídu a obžalovávati stát a jeho hospodářskou a finanční politiku. Neboť právě těmto vrstvám veřejné průvody se nehodí. Musila tudíž jejich nouze dosáhnouti bodu varu, že nelibost tak živelně vyrazila na povrch a jest správné: Všecky výrobní stavy úpějí již dnes pod dosavadním zatížením, které každou radost z práce a tvoření úplně umrtvuje a ubíjí. Neboť vidí-li poplatník, že sám ničeho nedosáhne při nejsvědomitější, nejobětavější práci od rána do večera, že svoji životní míru nezlepšuje, nýbrž naopak den ode dne zhoršuje, musí-li viděti, že jest nad to ochuzován, že se dokonce sahá na výrobní prostředky, pak jest pochopitelné, že se ho zmocňuje zoufalství. Tyto stavy se netěšily již za starého Rakouska obzvláštní přízni. Nebral se ohled na jejich hospodářskou sílu při předpisování daní. Československo dovedlo tento starý rakouský daňový systém vzorně dále rozšířiti, vyhledati nové daně a staré dosavadní daně zvýšiti nikoliv poměrně ke znehodnocení peněz, nýbrž daleko nad to. Daně se trpělivě snášely v dobách hospodářského rozmachu a zdravého hospodářského života, pociťují se však tísnivě v té chvíli, když nastane pokles a mluví se, jako právě nyní, o hospodářské tísni. Nynější tíseň jest ovšem světovou tísní hospodářskou, vyšetřovati její příčiny vedlo by příliš daleko. Jest světovou tísní hospodářskou, již především dlužno přičítati tomu, že za války a přímo po ní celé národní hospodářství bylo zavedeno na jiné koleje, že staré hospodářské oblasti byly rozbity, že v nástupnických státech vyvstaly namnoze státy malé, které se navzájem obklopily kuklami celních zdí, vytvořily vlastní národní průmysl a uměle jej živily peněžními podporami atd. Československo by bylo mohlo takovou hospodářskou tíseň přestáti mnohem lehčeji než ostatní státy. Vždyť patřil o k nejlepším následnickým státům a mohlo se dojista říci, že je v tomto zmatku mohla očekávati nejlepší budoucnost. Mělo nejbohatší poklady půdy, dostatek železa a uhlí, dřevní bohatství Slovenska, bohatý průmysl, až 82% starého Rakouska, který byl zdravý a měl zajištěná odbytiště. Vzpomeňte jen průmyslu textilního, sklářství a průmyslu porculánového. Nebylo nezaměstnanosti, mělo dluhů prosté zemědělství, jemuž se během války podařilo dostati se z hlubokého zadlužení, zdravý obchodní a živnostenský stav, krajinné krásy, světová lázeňská místa, bylo, jak známo, státem vítězným, ač se nedalo zjistiti, kde zvítězilo, těšilo se přátelství velkých vítězných mocno stí, především Francie a Anglie, a bylo pochopitelné, že Rašín 8. února 1919 proslovil toto: "Bohatství země, její pracovité obyvatelstvo brzy nabudou vrchu nad všemi těžkostmi a tak vidím budoucnost našeho státu ve světle nejrůžovějším."

A dnes mluvíme o světové hospodářské tísni, o tísni zemědělství a průmyslu, která vede k nezaměstnanosti a má těžké následky pro obchod a živnosti. Jak velká tato tíseň právě je, jak široké vrstvy zachvátila, bylo v jednotlivostech zde již v posledních dnech dostatečně projednáno. Nebudu se pouštěti do podrobností. Tato průmyslová tíseň zachvátila již skorem všecka odvětví. Kovoprůmysl, průmysl strojní, porculánový, sklářský, keramický, papírnický, cukrovarský průmysl, zvláště těžce průmysl textilní, poněvadž je zvláště závislý na dovozu. Právě před několika dny bylo lze čísti v novinách, že v srpnu přes všecku námahu textilního průmyslu nastal další těžký pokles, vývoz, čítajíc v to konfekci, poklesl o 6600 tun a 3,300.000 kusů, podle ceny o 643 milionů korun, dále že v rozsáhlém odbytišti Anglie, která r. 1929 byla účastněna na tomto průmyslu 607 miliony, dá se očekávati další zhoršení pro přechod k novému celnímu systému. Nejlepšího výrazu dochází tato těžká tíseň v nezaměstnanosti, která podle úředních výkazů zachvátila již nejméně 75.000 lidí - jsou to jen ti, kdož jsou hlášeni, takže možno míti za to, že tento počet jest dvojnásob tak vysoký. Co to znamená za bídu pro postižené při nepostačující a samo sebou nemravné podpoře v nezaměstnanosti pro zmenšení kupní síly, dovedeme si představiti. Celkový počet vagonů přistavených v červenci 1930 činil 184.000 a jest proti loňsku o 57.000 nižší, v dopravě domácí jediné o 52.000 vagonů, v dopravě do ciziny o 5000. Doprava uhlí klesá neustále, jak se praví ve výkazu, pro menší zaměstnanost průmyslu. Zahraniční obchod ukazuje neustálý hrozivý pokles, jak se praví ve zprávě Národní banky československé čís. 8 z r. 1930: Charakteristikon veškeré hospodářské situace státní, klesající vývoz, zrcadlí nepatrnou zaměstnanost, která jest zvlášť v jednotlivých druzích veliká, mezi jiným v bavlně, vlně, strojích, přístrojích, železe a v železném zboží. Rovněž zcela povážlivě poklesl vývoz zvláště v těchto druzích, pak ve skle, cukru, uhlí, dříví, mnohdy až o 30%-40%.

Prve jsem pravil, že tíseň by byla nemusila tak těžce účinkovati na Československo dík jeho šťastné poloze, kdyby byli státníci dovedli jíti v prvních letech po převratu v obchodní, hospodářské a zahraniční politice správnými cestami, zaříditi se s obchodních hledisek. To se však bohužel nestalo. S jednostranných, šovinistických, českých hledisek byla provozována obchodní politika, nenávist k Němcům byla směrodatnou pro různá opatření vlády. Vždyť šlo především jen o německý průmysl, ten mohl přijíti na mizinu, na tom nemělo české národní hospodářství velkého zájmu. Nebylo starosti o to, aby byla získána bezpečná odbytiště, po případě, aby byla udržena stará, aby byla odbytiště zajištěna nákupišti. Uzavřeli jsme sice ihned obchodní smlouvu s Francií, nedošli jsme však po dlouhá léta k obchodní smlouvě s Rakouskem, a nemáme do dnes obchodní smlouvy s Německem, ačkoliv Německo co do dovozu a vývozu, jak se dá číselně zjistiti, má pro nás největší význam. Účinek této jednostranné české obchodní politiky byl, že sice nejprve přišel průmysl na mizinu, že byl těžce postižen německý průmysl, s německým průmyslem německý dělník nezaměstnaností a tím i jiné stavy, obchod a živnosti a zemědělství, poněvadž chybí kup ní síla pro výrobky těchto odvětví a stavů. S těmito stavy byly však také zároveň těžce postiženy státní příjmy, poněvadž stát ztratil své daňové zdroje, zasypal si tím ony zdroje, z nichž na druhé straně chtěl bráti své příjmy.

Taková jest nynější situace. Jest v pravdě neutěšená a právě odpovědní mužové by musili přikročiti k ráznému řešení této otázky a vážně učiniti ona opatření, jimiž by bylo lze nalézti z této nouze východisko. Co bylo až dosud podniknuto, zvýšení příspěvků v nezaměstnanosti a podobné a zemědělské zákony, jest naprosto nepostačující a již také páni z vládních stran, jež jsme včera a dnes slyšeli, jasně řekli, že tyto zákony až dosud neprojevily účinků, jak jsme to kdysi předpověděli. Stát, případně odpovědná finanční politika musí přikročiti k tomu, aby zjednala výrobě úlevy, především snížením břemen, poplatků a dávek. Jest úplně správné, co dr Kramář prohlásil nedávno v Budějovicích, řka, že záchranu dnešní hospodářské situace dlužno především hledati v láci a jakosti výrobků. Této láce však nedosáhneme, jestliže zatížíme daněmi průmysl, obchod a živnosti. Otázka mezd koření ve všeobecném snížení cen. Není rozhodujícím, kolik peněz dostane dělník na ruku, nýbrž kolik si může za to na trhu koupiti. Není pochybnosti, že vysoké dávky a daně snižují kupní sílu peněz. Pod tíží vysokých daní trpí především spotřebitel, trpí tím také zaměstnanci, poněvadž jejich zaměstnavatelé jim nemohou vypláceti ony platy a mzdy, na něž by snad měli nárok.

Toto snížení daní, toto klesnutí byl o by ovšem možné, jen když na druhé straně by bylo možno u vydání dosíci úspor, úspornými opatřeními, která by potřebu státu snížila. Pro každého, kdo se vážněji zabývá naším státním rozpočtem a jeho potřebnou úhradou daněmi, není vůbec otázkou, že naše státní vydání jsou příliš vysoká v poměru k velikosti státu a k nosnosti výroby. Poukazovali jsme každoročně při projednávání rozpočtu na to, že zde by bylo především třeba nasaditi páky. Nepřijdu do podezření, že jsem vyslovený antimilitarista, jestliže i zde opět na to poukáži, že především by se mělo začíti se spořením u této kapitoly. Také zástupcové českých stran budou musiti beze všeho přiznati, že stálé vojenské výdaje s 1·715 miliardy jsou pro Československo příliš vysoké. A připočteme-li k tomu ještě všecko ostatní co v různých kapitolách jest obsaženo pro policii, četnictvo, manévry atd., přijdeme ke stálému vojenskému výdaji ve výši 2·215 miliardy, to jest 23·2% celkových státních výdajů, t. j. na jednoho obyvatele 157·85 Kč, při čtyřčlenné rodině 631·40 Kč. Vezmete-li však skutečné vojenské výdaje 2 1/2 miliardy, pak dojdeme k číslici 26·2% celkových výdajů, u čtyřčlenné rodiny přicházíme na vojenské břemeno 714·28 Kč. To jest nepoměrně vysoké, jak ukazuje porovnání s jinými státy. Vydává-li dnes Anglie na vojsko 14% a Francie veskrze vojenská 21%, Italie 22%, pak jest 26% pro Československo příliš mnoho. Překonáni jsme jen Polskem s 31%. Síla vojska jest stanovena 140.000 mužů. Nepodaří se u nás provésti jednoroční služební dobu, ačkoliv ji Francie již dávno provedla a ačkoliv by znamenala znatelné zlevnění. Počet důstojníků jest nepoměrně vysoký: 111 generálů, 337 plukovníků, 777 podplukovníků, 1238 majorů, 2373 štábních kapitánů, 1999 nadporučíků, 1453 poručíků, to jest daleko nad onen počet, který kdy mívalo staré Rakousko. Dnes připadá na 14 mužů již jeden důstojník, na 27 mužů štábní důstojník, na 1270 mužů jeden generál. Československé ministerstvo národní obrany má dnes 19 generálů a 17 odborových přednostů v hodnosti generála. Staré Rakousko-Uhersko, které bylo o trochu větší a mělo více co dělat, mělo v ministerstvu války 5 generálů. To jsou věci, které, myslím, musí připustiti i česká strana a které přesahují to, co možno na daních nésti. (Německé výkřiky: Není v číslici generálů počítán také Gajda?) Gajda dostal jen pensi, ačkoliv podle deliktů, jež mu byly u soudu kladeny za vinu, vůbec mu nepatřila.

Máme příliš nákladné zahraniční zastupitelstvo, máme příliš drahou vnitřní správu, příliš nákladnou školskou politiku se zřizováním menšinových škol, o tom budu ještě mluviti ve výboru rozpočtovém, i jinak možno ve všech odvětvích dalekosáhle pozorovati rozmařilost. Ukazovali jsme časem na příklady, vzpomeňte si jen na nákup hotelu Buen Retiro v Mar. Lázních a na elektrárnu v Mikulášovicích, k nimž stát přispěl znatelně a podobných více. Miliony a miliardy bylo zde možno uspořiti, pak by ovšem nebylo zapotřebí tyto částky vymačkávati z obyvatelstva ve formě daní. Jak daleko byl berní šroub v posledních letech přitažen, ukazuje se na tomto porovnání s břemeny předválečnými. V letech 1919 až 1928 stouply přímé daně z 56·30 na 136·10, spotřební daně z 30·60 Kč na 114·50 Kč, cla z 11·80 Kč na 103·70 Kč. Obratová daň, která byla zavedena 1920, stoupla z 36·90 Kč na 161·60 Kč, t. j. tedy v těchto daňových skupinách stouplo břemeno na obyvatele ze 144·90 Kč v r. 1919 na 784·60 Kč v r. 1928.

Uvedu proto příklad, jehož číslice jsou správné, sám jsem je zjistil. Jedna firma v Novém Jičíně dostala r. 1913 předepsáno na dani výdělkové, na dani z příjmu a na obecních přirážkách celkem 2779·49 korun. Téže firmě bylo předepsáno v r. 1927 při valutárně stejných obratech na dani výdělkové, dani z příjmu jakož i na obecních přirážkách celkem 420.892 Kč a jestliže se vezme ohled, že táž firma r. 1927 rovněž nese daň z obratu, počítanou dodavateli a z vlastního obratu odveden o u daň z obratu v částce 800.000 Kč, platí dnes tato firma proti dříve jmenované částce 2779·49 korun 1,220.892 Kč, t. j. asi 440krát tolik co dříve. Jest obzvláště zajímavé zabývati se touto otázkou a přitom musiti zjistit, že nastal úplný přesun mezi přímými a nepřímými daněmi. R. 1918 činily přímé daně na obyvatele 10·50, nepřímé 2·20 Kč, tyto činily tudíž 1/5 daní přímých. R. 1928 činily přímé daně 136·1, nepřímé daně, čítajíc v to uhelnou dávku, cla, daň z obratu a příjmy z monopolů 481 Kč, jsou tudíž 3 1/2krát tak vysoké jako daně přímé. Přímé daně se staly úplně bezvýznamnými, vynášely r. 1928 jen 1971 milionů Kč, výnos daně z obratu činil však v témže roce 2341 milionů, cla sama 1503 miliony. Zatížení se relativně zvýšilo oproti starému Rakousku, řekl jsem již dříve. V době předválečné činilo na obyvatele 56·76 K, r. 1928 činilo 784˙60 Kč, tedy 14krát tolik. Počítáme-li se znehodnocením 7krát, pak to značí, že dnes platíme se 114·70 Kč na obyvatele dvojnásob tolik daní, co ve starém Rakousku. Bylo by zajímavé provésti to přesně na jednotlivých příkladech a druzích daní, z nedostatku času jsem však nucen si to uspořiti.

Přede dvěma léty byla provedena daňová reforma. Tehdy se poukazovalo na to, že nastane úleva v břemenech, zvláště tehdejší německé vládní strany si nemohly tuto reformu dosti vynachváliti. Dnes ovšem musíme zjistiti, že břemena zůstala stejná, že obyvatelstvo nepocítilo úlevy, poněvadž základ se sice zvýšil, avšak na druhé straně byly jí sazby jen o něco sníženy. Úlevy v placení daní doznali jen velkokapitalisté, banky, jak zcela jasně dokazují posledně uveřejněné výkazy, rovněž úlevu ve zvláštní dani výdělkové, což dlužno objasniti několika málo číslicemi. V r. 1914 činila zvláštní výdělková daň u akciových společností 28 milionů, r. 1927 stoupla na 230 milionů a r. 1928 po daňové reformě činila toliko 25 milionů. Následek tohoto daňového systému projevuje se ve stále stoupajícím počtu konkursů a vyrovnání, které dosáhly již strašlivé výše a které, jak číslice ukazují, již daleko překročily deflační rok 1923. V posledně vyložené státní účetní uzávěrce z r. 1929 ukázaly se daňové nedoplatky 4475 milionů, čili 320 Kč na obyvatele. Tyto daně nelze většinou vymoci proto, poněvadž pocházejí z doby, kdy cena peněz byla naprosto jiná než dnes. Byly předepsány v letech 1922 a 1923 a namnoze jsou vymáhány teprve teď, tedy v době, kdy cena peněz proti tehdejší době velice stoupla. Obyvatelstvo nemůže prostě tyto daně platiti. Ministr financí dr Engliš si to ovšem udělal velmi lehkým. Žaloval ve svém novoročním článku v "Národních Listech" na pokleslou daňovou morálku, jejíž výsledek nemůže uspokojiti, a přišel nakonec k závěru, že provede přísno u censuru předpisů a že nutno se všemi prostředky snažiti, aby daňové nedoplatky byly vymoženy.

Nyní, velectění, se pan ministr financí Engliš staví na stanovisko, že poplatníci jsou darebáci, že nechtějí nic platiti a že je nutno je donutiti k tomu všemi prostředky. Ale ptám se: Neměl by si pan ministr financí Engliš dáti vzhledem na výši daňových nedoplatků otázku, zda poplatníci vůbec ještě mohou platiti? Mluvil o pokleslé daňové morálce obyvatelstva. Já bych proti tomu mluvil jednou o morálce berních úředníků a celého státního fisku a při tom by se na denní světlo dostalo mnohé, co by ukázalo, že prakse vymáhání daní, tak jak se provádí dnes, jest naprosto nemožná. Budeme míti při projednávání daňových zákonů příležitost, podrobně se tím zabývati. Podám vám strašlivé důkazy, jak se dnes maloživnostníkům předepisují daně, v jaké výši a s jak velikou a nesnesitelnou bezohledností jsou také konečně vymáhány. Mám důkazy, že se zcela malým lidem s ročním obratem často jen 6000 Kč, kteří takřka žijí z ruky do úst a kteří jsou na stará kolena jen proto ještě nuceni k práci, poněvadž jim není jinak možno vystačiti pro hospodářské poměry pro znehodnocení válečných půjček a podobné, jednoduše dekretuje, předepisuje obrat až do 20.000, 30.000 a 40.000 ročně. Každé přiznání se libovolně zvyšuje, podané přiznání se považuje za falešné, násobí se určitým činitelem podle úředníka a z toho se předepisuje daň. A nebrání-li se postižený proti tomu včas, nabude to právní moci a nikdo již nemůže přivoditi snížení těchto nemožných daní. Předložíme panu ministru financí takové důkazy v postačujícím počtu. Vedou konec konců k tomu, co se událo nedávno v Krupce u Teplic-Šanova, kde jeden hostinský, otec čtyř dětí, se ženou a 80letou matkou, když k němu přišel exekutor a zabavoval mu jeho provozní kapitál, šel na půdu a tam se oběsil, poněvadž si zoufal nad svým životem. (Posl. Horpynka [německy]: Musí již přestat, aby nás každý všivák měl za podvodníka!) To je právě to stanovisko. Na poplatníka se vždy nazírá jako na podvodníka, každý úředník myslí, že si vůči němu smí do voliti všecko. Neboť celý ukládací aparát, jemuž se mělo uleviti zákonem č. 235 z r. 1924, jest dnes touto praxí úplně přetížen, a tím trpí nejen finanční správa, která se nedostane ku předpisu a neví, s jakými příjmy může počítati, trpí tím také poplatník, poněvadž se vždy dějí pokusy vymoci nemožné daně, a trpí především také samosprávná tělesa, obce, které také musí zdělávati rozpočty na základě nemožných daní, daně nedostanou a s obecním rozpočtem se ocitají v nesnázích, pokud jde o úhradu.

Chyba záleží v celém ukládání, ve vyměřování, v předpisování. Nevěříte, dali-li jste prve výraz své nelibosti nad postupem berních úředníků, co si musejí dáti lidé pod nátlakem líbiti, jak málo přichází na veřejnost, poněvadž z bázně a úzkosti raději platí zcela nemožné částky, poněvadž nenajdou odvahy, aby se obrátili na příslušné veřejné místo z úzkosti, aby při příštím daňovém předpisu nebyli dvojnásob a trojnásob zatíženi. Obyvatelstvo jest proti tomuto trýznění úplně bezbranné.

Nikoliv na posledním místě spolupůsobí zde mimořádně tíživým způsobem tak zvané revisní komise. Podle ustanovení vládního nařízení má strana předložiti toliko poznámky, jichž by bylo zapotřebí ke zjištění skutkové podstaty. Revisní komise jde daleko nad to. Dává dokonce otevírati soukromé schránky, psací stoly, prohledává soukromou korespondenci, jen aby zjistila, zda nebyla přec někde přehlédnuta některá položka. Běda to mu, u něhož nebylo vůbec nic nalezeno, neboť ten jest v očích obyvatelstva považován za největšího darebáka a proti tomu se teprve postupuje bezohledně. Ne na dny, na celé týdny, ubytuje se namnoze taková revisní komise u živnostníka, šikanuje toho člověka den ode dne, až konečně změkne a ve zjišťovacím protokole připustí některé údaje, jež nejsou vůbec správné jen aby měl konečně pokoj. K některým odhadům není tato revisní komise vůbec oprávněna, poněvadž jest to věcí berní správy, případně znalců, jež mají berní správy vyslechnouti. Přes to - nutno bohužel říci - se tím berní správy neřídí, berou si spíše tento materiál revisních komisí za záminku, aby se své strany pak vypracovaly daňové předpisy, případně proti příslušnému zavedly trestní řízení - neboť, jak se zdá v poslední době vyšly mimořádně dalekosáhlé pokyny - trestní řízení v němž jest onen ubožák odkázán na milost a nemilost úřadu, poněvadž daňové sazby kolísají mezi jednonásobkem až dvacateronásobkem, tudíž jest libovůli dána úplně volná ruka.

Vytýkací řízení děje se naprosto nemožným způsobem. Poplatníku se kladou tak blbé, tak nemožné otázky, že na ně vůbec nemůže odpověděti. A to vše jen proto, poněvadž byli zkušení němečtí úředníci vyhozeni a na jejich místo dosazeni Češi, kteří německou řeč neovládají a proto kladou takové nemožné otázky. Dalo by se také velmi mnoho říci o tak zvaných návěštích. K tomu bude ještě příležitost. Tak spočívá již nyní ohromný tlak na obyvatelstvu a nyní se chce přikročiti k tomu, aby novými zákony byla na obyvatelstvo uvalena nová břemena. Naděje obyvatelstva na ohledy vládních stran vzhledem na hospodářské poměry, které další zatížení nepřipouštějí, byly, jak se zdá, marné, neboť vládní návrh tisk 701 přináší osudnou pivní daň. K alkoholu lze se stavěti podle libosti, ale tomu dlužno se brániti, aby touto pivní daní byly ještě rozmnožovány nepřímé daně již beztoho nezměrné. Osnova zákona tisk 7·02 přináší dalekosáhlé znepokojení, a to zvláště dva paragrafy 79 a 80, jež chtějí dokonce zdaniti napříště ztrátové reservy, ztrátové reservy i spořitelen, lidových peněžních ústavů, které přec byly vytvořeny k tomu cíli aby mohly uhraditi naskytnuvší se ztráty, ztráty, jež snad nenastanou ve dvou nebo třech nebo pěti létech, nýbrž teprve snad v 10 nebo 20 létech, čímž byla těmto ústavům poskytnuta jakási bezpečnost a důvěra obyvatelstva.

Přihlížeje ke schůzi konané v neděli zde v Praze, na které byl přítomen značný počet českých poslanců, přihlížeje k obrovskému vzrušení, které již nastalo v kruzích spořivého obecenstva nemohu věřiti, že tato ustanovení najdou většinu, především stran zpětné platnosti. Jest to nemožné, odporuje to všemu právnímu nazírání, že možno dělati zákony se zpětnou platností. Představte si jednou účinek, co by to znamenalo pro všecky úvěrní ústavy, kdyby na př. jen byla obava, že by dnes předepsaná povinnost mlčelivosti stran peněžních vkladů i vůči státu mohla býti zrušena. Pak by přestával vůbec každý právní pojem. Musíme pozvednouti svůj varovný hlas proti těmto novým daňovým zákonům a budeme míti také příležitost, abychom příště při projednávání těchto zákonů a zvláště u zákona o obecních financích pozvedli své varovné hlasy. Proti jednomu dalšímu břemenu ve formě daní postavíme své rozhodné "ne", poněvadž se tím výroba dále zdraží a tím se stíží odbyt. Nemyslím také, že se touto cestou dosáhne více příjmů, jestliže se poplatník úplně zastraší, jestliže se úplně znemožní výroba. Řekl jsem prve, že jsou jiné prameny, úspory ve všech odvětvích státního života a to převzetím tichých záloh, o nichž ničeho nevíme, o kterých se nikdy nepodává zpráva, tiché zálohy, jež musí jíti do miliard, neboť i poslední závěrka z r. 1929 vykazuje znovu - přes to, že některé kapitoly byly překročeny, přes to, že ministerstvo nár. obrany samo vydalo o 61 milionů více bez dovolení, bez schválení Národního shromáždění než smělo - vykazuje ještě stále daňový přebytek, příp. větší příjem o 977 milionů. Je-li doba vážná, nesnese-li nového daňového zatížení, pak nechť se sáhne na tyto tiché zálohy.

Naproti tomu požadujeme snížení daní, a to v míře vydatné, aby se, jak řečeno, zvýšila výroba. Požadujeme, aby přiznání byla uznávána, byla vyřízena odvolání (Posl. Prause: [německy]: Ale rychle!), aby byla vyřízena rychle odvolání namnoze po léta nevyřizovaná, požadujeme vůbec pořádek v celém daňovém systému, v celé berní správě a v daňové morálce se strany fisku. Požadujeme, aby se vycházelo vstříc při placení daní, aby se bral ohled na obchodní stav, žádáme odpisy, žádáme amnestii na úroky z prodlení, jez jsou vůbec nekontrolovatelné - neví se, co se započítává. Požadujeme, aby bylo zabavováno jen při zlé vůli, aby se jinak vycházelo dalekosáhle vstříc, požadujeme placení ve splátkách, jež jest platiti v mezích možnosti a snesitelnosti, žádáme odstranění všech daní zatěžujících výrobu, především daně z obratu, žádáme zjednodušení daní, vytvoření vzestupné daně z příjmu, na níž jest uložiti o statní přirážky. Požadujeme, aby byly odstraněny revisní komise, aby daňové komise byly lépe složeny a to nezávislejší komise, nikoli jmenované, nýbrž volené přihlížejíc ke kruhům obchodním a živnostenským, jež nesmějí dnes více méně do toho mluviti. Požadujeme snížení sociálních břemen, a to nikoliv snížením příspěvků, nýbrž částečným rušením nákladného úřednického aparátu, levnějšími úvěry, snížením bankovní úrokové míry, poskytováním půjček z různých ústředních ústavů, kde se hromadí miliardy. Požadujeme nový vyrovnávací a konkursní řád, který nehájí jen zájmy dlužníků, nýbrž i věřitelů. Požadujeme přiměřeno u zahraniční propagandu, která nám otevře nová odbytiště, jež vede k tomu, aby cizina odebírala více speciálních druhů československého zboží.

K tomu patří ovšem v neposlední řadě přiměřená vnitřní politika. Není možné, abychom na cizině chtěli, aby od nás odebírala, na druhé straně však dělali při každé příležitosti nacionální politiku a vytloukali v Praze Němcům okna a podobně. S německého stanoviska požadujeme samozřejmě, aby byl brán na Němce přiměřený ohled také při státních výdajích. Neboť stát jest tak mocným hospodářským tělesem, že má ročně na rozdání miliardy, které dnes ve skrze přicházejí k dobru českému národnímu hospodářství. Požadujeme ohled při zadávání státních dodávek a jiných veřejných prací.

Velectění, docházím k závěru. Hospodářská tíseň, celé hospodářské poměry by vyžadovaly, aby se jimi zabývala vážná vládní místa důkladně a přivodila oživení hospodářství a jak se venku říká; popohnání tím, že se sníží daně, oddálí další břemena, povznese výroba. S tohoto stanoviska jest nepochopitelným a hrubou chybou nynější vládní většiny, chce-li novými břemeny přivoditi jistě další zkázu tak jako tak ubitého hospodářského života. Z těchto důvodů pozvedneme svůj hlas proti každému dalšímu zatížení obyvatelstva a budeme hlasovati proti. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Šebovi.

Posl. Šeba: Slavná sněmovno! Často je prohlašována výtka, že demokratické parlamenty nezabývají se dosti otázkami hospodářskými, a objevuje se proto volání po zvláštních parlamentech hospodářských. Zavedení hospodářských parlamentů mohlo by míti škodlivý vliv na parlamentarismus vůbec a vyvolati eventuelně odcizení těch, kteří myslí hospodářsky a kteří myslí politicky. Je proto třeba, aby v parlamentech věnovala se debatám o hospodářských věcech význačná pozornost. Debaty samy o sobě nemohou býti lékem proti tísnivé hospodářské situaci, ale mohou obsahovati podněty, jichž realisace by mohla pomoci.