Abych uvedl jen několik čísel. V porovnání s rokem 1914 činí podle zjištění Státního statistického úřadu velkoobchodní ceny na začátku září, počítáno ve zlatě, za pšenici 76.5 za žito 67.8, za pšeničnou mouku 84.5, za žitnou mouku 75.9, za surový cukr 57.5, za kakao 53, za brambory 27 a za bavlnu 93. Vidíme, že všude klesly zemědělské výrobky a že jsou daleko pod mírovou paritou. Naproti tomu však hotové výrobky činí: pivo 139.4, železo 107.5, kamenné uhlí 167, zdaněný líh 267, cement 115.9. Všeobecně zahraniční průmyslové výrobky činí 102, domácí 136. Tu vidíme docela jasně, že všechny výrobky kartelů vykazují veliký rozdíl mezi surovinami a hotovými výrobky. Z těchto kartelově spravovaných předmětů nejsou vyloučeny ani zemědělské kartelované předměty, jmenovitě cukr. Zkoumáme-li dnes konsum, vidíme na příklad, že se v jižních Čechách prodávají brambory za 14 Kč metrický cent, tedy za 14 haléřů kilo, vyplaceně vagon, ale že se v severočeských městech ještě dnes nabízejí a prodávají brambory za 60 až 90 haléřů. Pokles cen nedostává se až k spotřebiteli a to jest nejdůležitější část krise. Ovšem máme zvláštní ministerstvo, jehož úkolem by bylo, zabývati se tímto nešvarem, máme velkolepou instituci, zvláštní ministerstvo pro zásobování lidu, jehož výslovným úkolem by bylo zabývati se touto věcí. Kde však zůstává pan ministr pro zásobování lidu vzhledem k těmto okolnostem? Ministerstvo pro zásobování lidu dává se každoročně jednou v červenci slyšeti, když činí nezpůsobilými prostředky pokus stanoviti ceny třešní. Jinak však zásobuje asi jen své úředníky. Jednou bylo ministerstvo pro zásobování lidu velmi čilé, a to všichni jeho zaměstnanci, když totiž roku 1929 mělo býti toto ministerstvo pro svou úplnou zbytečnost restringováno a zrušeno.

Při nynější cenové krisi, při tomto nepoměru mezi výrobními a prodejními cenami, jest vlastně škoda, že toto usnesení nebylo tenkráte provedeno. Nevím, proč se pan ministr pro zásobování lidu na tento problém neodváží, snad proto, že béře ohled na soc. demokratické konsumy, aby nebyly příliš poškozeny poklesem cen.

Pan ministr Engliš prohlašuje ve své rozpočtové řeči, že mezi spotřebitelem a úrovní velkoobchodních cen jest nepřekročitelná hradba, která konec konců krisi prodlužuje. Hradba prostředkovatelů, která slouží rozdělování statků, hradba prodavačů jest střediskem problému. To jest správné. Ale v této hradbě, která zadržuje pokles výrobních a velkoobchodních cen surovin a polních plodin spotřebitelům hotového zboží a potravin, stojí jako nejbezpečnější a největší překážka pan ministr financí sám, a to pro ohromné zatížení hospodářství nejrůznějšími dávkami.

Uznávaje patrně tuto věc, pan ministr financí přikročuje k tomu, aby tento poměr dávek změnil, nikoliv však směrem dolů, nýbrž nahoru. Dávky a daně jsou zvyšovány, jak jsme předevčírem zde ve sněmovně viděli z nových daňových osnov. Státní správa místo aby na cestě zlevňování sama předcházela příkladem, činí právě opak a vystupuje sama jako zdražovatel a ten, kdo ztěžuje celé hospodářství. Nikoliv podpora poklesu cen, nýbrž podpora stoupání cen a zdražování veškerého hospodářského procesu! Byla to jistě nejvhodnější chvíle podati zde ve sněmovně nové daňové zákony, nové zatížení spotřebitelů, nové zatížení jak velkoobchodu, tak také obchodu v drobném a pro jednotlivé politické strany jest k tomu třeba více než politické odvahy, řekl bych politické opovážlivosti, usnášeti se v nynější nouzi na nových daních a předstoupiti před obyvatelstvo s novým zatížením, mimořádná nouze opravňovala by k mimořádným opatřením. Hlavní díl veškeré krise jest v průmyslu textilním. Textilní průmysl prohlásil, že oživení bylo by možné, kdyby se dostavily určité předpoklady se strany státu. Jako takové uvádí na prvém místě poskytnutí levného vývozního úvěru nebo poskytnutí vývozních premií. Avšak v rámci rozpočtu, pokud jej můžeme posouditi, jestliže se snad opět někde neukáže nějaká neznámá miliarda, není na to pamatováno. Rozsáhlá akce není tedy možná. Žádáme tedy, aby se sáhlo k mimořádným opatřením, a i když se pan ministr financí sebe více staví proti uzavření půjčky, jest přes to nutná, neboť mimořádná nouze vyžaduje mimořádných opatření. Uzavření nouzové půjčky k oživení textilního průmyslu ve formě poskytnutí vývozních úvěrů a vyplácení vývozních premií, dále na vybudování produktivní péče o nezaměstnané, neboť o práci není nouze. Vždyť jest to strašlivé, že máme statisíce nezaměstnaných ve státě a máme práci pro několik set tisíc lidí. Jsou to naše zbídačené silnice, známé a příslovečné po celém světě, a přes to nemohou býti silnice stavěny. Tisíce a tisíce nezaměstnaných chodí po nich a zahálí, poněvadž se stát nemůže odhodlati, sáhnouti k mimořádným opatřením a sjednati si větší investiční půjčku, aby tak prováděl produktivní sociální péči. Nemají se stavěti hladové zdi, jak prohlásil pan ministr financí, naprosto nikoliv, nýbrž mají se prováděti takové práce, které se později opět v hospodářství zúročí a vynaložený kapitál bude dobře uložen.

Mám ještě zvláštní důvod, abych se domáhal uzavření smlouvy s Německem, jsou to poměry pohraničních dělníků, jejich strašlivá nouze, která má svou příčinu z části v tom, že nebyla s Německem uzavřena obchodní smlouva. Dnes všechny pracovní poměry občanů, kteří musí pracovati za hranicemi tohoto státu, postrádají právní úpravy. Sociální zákonodárství zastavilo se na hranicích a nezabývalo se tím, aby zachytilo také ty dělníky, kteří v tisících musí pracovati v sousedním Německu. Dosud nebyla provedena ještě ani zásada vzájemnosti. V pohraničních okresích, tak ve vejprtském, šluknovském, krnovském, bruntálském, chodí tisíce a tisíce dělníků na práci do sousedního Německa, a to již od nepamětných dob. V době prosperity průmyslu mohou býti jejich sociální poměry ještě neupraveny, ačkoliv tento nešvar při tom také těžce postihuje jednotlivce. Ale v době hospodářské krise trpí nejvíce právě ti, kdo jsou nejprve a nejkrutěji postiženi krisí. Tak textilní dělníci na př. v šluknovském kraji, kteří pracují v sousedním Sasku - a jen ve Šluknově jest jich několik tisíc - jsou-li v Sasku z práce propuštěni, ztrácejí právo na nemocenskou pokladnu, ztrácejí tedy 42 denní ochrannou dobu, která se poskytuje zdejším dělníkům a také možnost dobrovolnými příspěvky pokračovati v pojistném poměru. To jest něco strašlivého. Pohraniční dělník platí podle německého zákona o podpoře v nezaměstnanosti 3% z celkové své mzdy. To činí u dělníka s existenčním minimem podle daňového zákona 10.036 Kč za rok přes 300 Kč příspěvků. Jakmile však je dělník v Sasku propuštěn, nemá práva na nějakou podporu v nezaměstnanosti a jen ohromné obětavosti různých svazů textilních dělníků dlužno děkovati, že tito textilní dělníci mají aspoň částečně účast na naší podpoře v nezaměstnanosti, což ovšem jest spojeno s obrovskými obětmi jednotlivých organisací, které se pod těmito platy přímo hroutí. Pohraniční dělník jest dále poškozován při placení daní. Domácí dělník s existenčním minimem 10.036 Kč platí srážkou na daň při výplatě mzdy ročně 13 Kč daně a dělníci ze Šluknova nebo z Georgswalde, kteří pracují v Sasku, nemohou platiti daně daňovou srážkou, nýbrž daňovým přiznáním a vyměřením. Nuže týž dělník, který má tři členy rodiny, musí zaplatiti nikoliv 13 Kč, nýbrž 50 Kč, dělník se 2 příslušníky rodiny musí zaplatiti 70 Kč a dělník samotný 100 Kč daní, tam, kde domácí dělník platí jen 13 Kč daní. Dnes mi bylo ze Šluknova telefonicky hlášeno, že nanejvýš pravděpodobně budou tohoto týdnu ve všech továrnách v Sasku propuštěni poslední českoslovenští dělníci. Přispívá k tomu stoupající nezaměstnanost v Německu, přispívá k tomu však také požadavek nár. socialistů v Německu, že v Německu nesmí býti zaměstnán žádný cizinec. Ovšem dosud nad tímto požadavkem vítězil rozum. Ale i když se tomuto požadavku oficielně dosud nevyhovovalo, přes to má strašlivý účinek, neboť továrníci, kteří jsou blízcí říšsko-německým národním socialistům, učinili si z tohoto požadavku obchodní zásadu. A tak pohraniční dělníci trpí těmito poměry dvojnásob. V této věci podal jsem interpelaci, která byla rozdána předešlé úterý. Přál bych si jen, aby ji nepostihl osud jiných interpelací, aby nezůstala půl roku bez odpovědi a aby pak snad nebyla odbyta nic neříkající poznámkou.

Dožadujeme se tedy se vším důrazem obchodní smlouvy s Německem, poněvadž jest první podmínkou ke zmírnění krise. Až dosud chovala se vláda k hospodářským problémům a jmenovitě ke zmírnění hospodářské krise dosti nečinně. Vyplývá-li tato nečinnost z nezpůsobilosti vlády, o tom nás poučí příští doba. O způsobilosti vlády řešiti zdárně tento hospodářský problém, nemáme dnes ještě důkazů. Známe jen sliby a agitační tvrzení stran zastoupených ve vládě. Na činy musíme však čekati, ale ze srdce si přejeme, aby se dostavily brzy, neboť pro veškerý náš lid stane se zima něčím strašlivým.(Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem jest p. posl. Dietl. Uděluji mu slovo.

Posl. Dietl (německy): Slavná sněmovno! Bylo lze předvídati, že se při první příležitosti, která se sněmovně naskytne, rozpřede velká hospodářská rozprava. Všeobecná nouze, ohromná krise jest taková, že toho sněmovna nemůže klidně pominouti, že se všeobecně pociťuje potřeba promluviti o krisi, o opatřeních a o jejich důsledcích. Podnět k rozpravě dává obchodní smlouva s Rumunskem. Jedni si stěžují, že obchodní smlouva příliš mnoho dává, druzí si stěžují, že příliš málo přináší. Jest všeobecná nespokojenost s obchodní smlouvou s Rumunskem, ale jest přirozené, že za dnešních poměrů nelze uzavříti obchodní smlouvy, která by uspokojovala obě strany. Především nežijeme v době, kdy by se bylo lze skutečně přátelsky dohodnouti na obchodní smlouvě. Schází k tomu ovzduší a jest to otřepaná pravda, kterou nelze dosti často opakovati, že rovnováha světového hospodářství a národních hospodářství zemí vyrábějících zboží nemůže býti od světové války přes období konjunktury opět obnovena. Zdivočení obchodních mravů, nereelní spekulace a četné, na nepoctivostech se zakládající úpadky podniků, které lze označiti jako pouštění žilou chorému hospodářskému tělu, ztravují miliardy a ničivě působí na trh. Útěk od kapitálu, který se provedl částečně z důvodů inflačních, částečně z daňově-technických, překážel rovněž stabilisaci a zostřil období krise. Pořádek světového hospodářství, spořádané výměny zboží a pokojného styku národů nemůže se provésti ani pod nátlakem bodáků ani před ústím děl a dokonce nikoliv v morovém pachu bomb naplněných jedovatými plyny, které skrytě číhají, aby kvetoucí život proměnily ve velké, děsivé pohřebiště. Pochopte především vy, pánové, s české strany: Jde o více než o malicherné politické otázky, jde o velký celek nového uspořádání hospodářství a výrobního procesu. Jsou to porodní bolesti nové doby a my jako pomocníci při porodu máme tyto bolesti zkrátiti. Dokud to svět nepochopí, dokud se lidé ve všední svéhlavosti budou stavěti proti přetvoření hospodářství, nemůže smíření lidstva dělati žádné pokroky.

Normální oběh krve světového hospodářství jest přerušen, ale nikdo nechce míti vinu na tomto zničení. Vždyť se činily pokusy uvésti hospodářství do pořádku. Tu jest především ženevská konference pro světové hospodářství, která se zabývala těmito otázkami. Byli tam vůdcové průmyslu, národní hospodáři, odborníci ze zemědělství a ze spotřebitelů. S radostnou nadějí očekával svět výsledky této konference, která se po šetření celé týdny trvajícím dohodla na hospodářském programu a doporučila vládám, aby jej provedly. Ale co se stalo od té doby, jak dbaly vlády těchto doporučení a učinily také něco k jich provedení? Víme ze zkušenosti, že u nás doporučení světové hospodářské konference úplně zapadla, že se nikdo o ně nestaral a že se neudělalo nic, aby byla provedena. Nechali káru běžeti dále, jak běžeti chtěla a jest přirozené, že jsme tím musili býti zataženi do krise, která se konečně vyvinula v ohromnou světovou krisi.

V posledních týdnech byly opět činěny pokusy, aby se zde hledaly nové cesty. Vyjednávalo se v Bukurešti, v Sinaji a ve Varšavě, agrární státy se pokoušely nalézti novou cestu, aby vybředly ze zmatků, neboť nadvýroba počíná působiti i v těchto vrstvách a i tyto vrstvy velmi strašně trpí krisí. Máme nadvýrobu, o tom není třeba mluviti. Suroviny se rozmnožily a toto rozmnožení tlačí na tržní cenu. Tak činila na př. r. 1913 výroba pšenice 999. mil. q, ale r. 1929/30 1120 mil. q. Cukru bylo r. 1913 vyrobeno 19.58 mil. tun, ale v letech 1929/30 28.25 mil. tun. Bavlny r. 1913 42 mil. q, nyní však 49 mil. q. Výroba kaučuku vzrostla ze 104.000 na 855.000 tun, výroba surové ocele ze 76 mil. na 123 mil. tun, petroleje ze 350 mil. sudů na 1480 mil. sudů a výroba umělého hedvábí, která r. 1913 byla úplně bezvýznamná, stoupla na 175.000 tun. Výroba ocele vykazuje vzestup o 70%, výroba cukru o 40%. Lidé se nemnožili v téže míře, aby spotřebovali tuto nadvýrobu a důsledkem toho jest přílišný nadbytek, který tísní cenu na světovém trhu, ale to nemůže míti účinku pro protekcionářskou soustavu, poněvadž za prvé jsou překážkou cla a za druhé kartely v průmyslu slouží hlavně k tomu, aby udržovaly ceny na výši; jsou to většinou svazky za účelem udržování vysokých prodejních cen. V Československu máme 46 mezinárodních kartelových svazů, skoro tolik jako velké Německo a všechny ostatní státy mají na mezinárodních kartelových svazech mnohem menši účast než my. Náš průmysl především pod vedením bank všechno rozškatulkoval svisle a vodorovně, svými kartelovými svazy dovedl udržeti vysoké ceny na staré úrovni a když si dnes stavební průmysl stěžuje, že stavby jsou tak drahé, když se pronášejí stížnosti v rozličných jiných skupinách, jest toho většinou příčina v těchto organisacích, které po této stránce rozhodují.

A mzdy? My jsme v indexu na 13. místě, za námi jsou jen Maďarsko, Polsko a Rumunsko. Rozpětí mezi indexem mezd a potravin jest ohromné. Když se nyní pánové v Sinaji a Varšavě a Bukurešti pokoušeli nalézti novou cestu, když se vyslovili proti nejvyšším výhodám a žádali soustavu dodávkových a kontigentních smluv, aby dále bez celně politických opatření agrárních států dodávali určitou agrární výrobu průmyslovým státům, ale naopak chtějí za to přijímati jen průmyslové výrobky, není to správný prostředek. Vždyť Schober zachytil v Ženevě tuto myšlenku a řekl, že jsou nutné nové obchodně politické methody. Má býti největší výhoda dále rozšířena a má se dosíci největší výhody zvláštními dohodami, přednostními cly a kontingenty a má se to týkati pouze jednotlivých druhů zboží nebo jednotlivých skupin zemí?

Briand na poslední schůzi rady nadhodil otázku Panevropy a plán evropské federace, ale bylo to marné, neboť nenašel přívržence, nutnou většinu, poněvadž doba k takovým dalekosáhlým plánům ještě nedozrála. Měli bychom si rozvážiti, jaké stanovisko máme k regionálním smlouvám, trváme-li na otázce největších výhod, nebo nenastal-li již čas i pro nás, abychom se zabývali dalším vývojem, abychom byli vyzbrojeni, až se tato otázka bude řešiti. Schober praví: Žádná kombinace, ze které jest Německo vyloučeno, každá kombinace, ve které jest Německo obsaženo! (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Když nyní Jugoslavie a Rumunsko chtějí společně postupovati a společně býti jedním činitelem, jenž hledá odbyt pro své zboží, jest zcela jasné, že cesta musí vésti přes Rakousko do Německa a že my tím budeme přímo dotčeni, poněvadž ležíme na této dopravní cestě. Nesmíme přeslechnouti tedy tohoto nového požadavku hospodářství. Tím se opět oživuje myšlenka dunajské konfederace. Nechuť k takovému plánu není již všeobecná, jako kdysi, zvláště nikoliv v Bělehradě.

Co bylo usneseno v Sinaji, silně zavání celní unií Rumunska s Jugoslavií, což by 32milionovému bloku dalo jistou sílu. Pozorujeme-li naše poměry, otázku drahoty a krisi, vidíme, že rozliční činitelé působí hrozivě a zostřují krisi. Riedl sestavil přehled o celním zatížení průmyslu a při tom uvádí 4 skupiny. Do první skupiny zařazuje Belgii, Holandsko a Dánsko s 11%ním celním zatížením, do druhé skupiny Švýcarsko, Rakousko, Švédsko a Německo se 17 až 20%, do třetí skupiny Francii s 25% a Italii se 27%, do čtvrté skupiny Maďarsko s 31%, Československo s 33% a pak přichází ještě Polsko se 43% a Rumunsko s 50% celního zatížení. Je-li tedy naše hospodářství zatíženo takovými cly, jest zcela jasné, že to působí i na výrobky. Vezmeme-li dopravní daně, které konec konců také zatěžují výrobky, vidíme, že my se 17˙5% stojíme dosti vysoko, zatím co jiné státy, Francie, Německo, Anglie, Rakousko a Belgie stojí daleko pod touto sazbou. Pozorujeme-li naši obchodní rozvahu, ukazuje se, že jsme v prvních 8 měsících vyvezli do Německa zboží za 2 miliardy, do Rakouska za 1˙6, do Maďarska za 0˙6, do Polska za 0˙4 a do Rumunska také za 0˙4 miliard Kč. Naše obchodní bilance jest aktivní s Rakouskem 814, s Maďarskem 98, s Rumunskem 28 miliony a pasivní s Německem 755, s Polskem 199 miliony Kč. Pozorujeme-li tyto číslice, jest z nich především zřejmo, že našim největším odběratelem jest stále ještě Německo, druhým Rakousko a že tedy máme zájem, abychom s těmito státy zůstali v přátelských stycích. Bylo by tedy jistě jedním z našich nejdůležitějších úkolů, abychom se konečně jednou dostali k řádné obchodní smlouvě s Německem. Po léta se pokračuje v jednáních, ale vždy ztroskotají, poněvadž vedle hospodářských důvodů rozličné politické důvody dosud vždy znemožnily uzavříti obchodní smlouvu. Jsme s Jugoslavií úzce spojeni, žijeme v úzkém poměru, ale nemůžeme dospěti k obchodní smlouvě s Jugoslavií, poněvadž to nepřipouštějí agrární zájmy v našem státě. Obchodní smlouvu s Maďarskem musili jsme vypověděti. Uplyne dne 15. prosince. Není naděje, že by se v několika týdnech mohla tato obchodní smlouva ještě obnoviti a dostaneme se s Maďarskem do bezesmluvního stavu. Není vyloučeno, že budeme s Maďarskem závoditi a že při tom opět ztratíme nějaké odbytiště, které jest pro naše průmyslové výrobky nutné a velice cenné. Vidíme tedy, že se naše obchodní politika neubírá vhodnou cestou, která by mohla vésti k tomu, aby aspoň poměrům ulehčila a proto se musíme proti tomu obrátiti a žádati, aby tyto smlouvy byly uzavřeny tak brzy, jak jen možno.

Naše obchodní bilance jest sice aktivní, ale v prvních 8 měsících vyvezli jsme zboží o 1412 mil. Kč méně než ve stejné době vloni, bavlny o 501 mil. méně, obilí o 207 mil., uhlí o 108 mil., dříví o 85 mil., skla o 133 mil., kůže o 118 mil., nástrojů o 62 mil. méně. Jaká ohromná práce by v tom vězela, kdybychom byli mohli udržeti vývoz na loňské výši;

neměli bychom krisi, všichni naši lidé byli by zaměstnáni. U surového železa poklesla výroba z 1,092.000 tun na 997.000 tun, tedy o 95.000 tun, výroba surové ocele poklesla o 139.000 tun, výroba kamenného uhlí o 1,238.000 tun, těžení hnědého uhlí jest o 2,390.000 tun nižší. Konstatujeme tedy velmi velké poklesy v naší výrobě.

A srovnáme-li ceny železa, stojí u nás na 114% proti mírové paritě, v Americe na 104%, v Německu na 99%, v Anglii na 96%, zdejší zákazník platí železo v prutech o 200% vývozní ceny a o 290% ceny na světovém trhu dráže. Tím se naprosto nepodporuje stavební činnost, neboť konec konců jest železo důležitým předmětem, jehož jest velice zapotřebí, jež se potřebuje ve všech skupinách a čím větší a vyšší jest spotřeba, tím lépe jest průmysl zaměstnán.

Čteme, že těžaři snížili ceny kamenného uhlí o 25% a u hnědého uhlí o 15%, ale velkoobchod i obchod v drobném udržuje beze změny loňskou cenu, zvláště jest to velkoobchod, který se zde proti tomu staví a překáží, aby to mělo vliv na snížení cen.

V posledních letech byla u nás zastavena nekonečná řada podniků. Ve východních Čechách bylo zastaveno 20 textilních podniků, zaměstnávajících 3146 pracovníků. Byly zastaveny 3 továrny na zpracování kovu se 190 dělníky, v Teplici nad Metují byla zastavena tírna lnu, čímž tisíce lidí ztratilo své zimní zaměstnání. Ze všech oblastí docházejí zprávy o zastavení podniků, viz Rotavu, proděláváme nyní nejtěžší textilní krisi, kterou kdy textilní průmysl prožil. Jde o další zaměstnání mnoha tisíc dělníků. Ve sklářském průmyslu jest velmi mnoho dělníků nezaměstnaných a zaměstnaných neplně. Nástrojářský průmysl musil skoro úplně zastaviti práci, poněvadž nemůže nalézti odbytu, jelikož zahraniční trhy jsou uzavřeny.

A pozorujeme-li hospodářský tlakoměr, vidíme, že letos konkursy značně stouply. V prvních 8 měsících měli jsme vloni 292 konkursy, letos 561 konkursů, vyrovnání bylo vloni 1888, letos 2744. Částka, která zde byla ohlášena jako pasiva, činí u vyrovnání 486, u konkursů 51 mil. To se všechno musí vydobýti z hospodářství, to se všechno musí přiraziti a jsou to vlastně spotřebitelé, kdož musejí nésti útraty tohoto hospodářství.

I stavební ruch klesá, letos bylo o 321 staveb méně. V prvních 6 měsících stavělo se vloni ve městech 2328 staveb, letos 1667 staveb. Ministr železnic nedávno volal o pomoc, upozorňoval nás, že železnice jsou v těžké situaci, neboť v prvních 5 měsících bylo dopraveno o 348.000 vagonů zboží méně než v letech minulých.

Všude, kam se podíváme, vidíme tíseň, vidíme krisi s jejími nejostřejšími účinky. A když jsme dnes v rozpravě slyšeli zástupce zemědělství, kteří si trpce stěžovali, že se jim špatně vede a že vyrábějí za smutných poměrů, nesmějí přehlížeti, že krise nepostihuje jen je, že mnohem krutěji postihuje dělníky, že dělníci nejvíce trpí krisí. Vidíme, že se racionalisací tisíce lidí stává přebytečnými, vidíme, že počet nezaměstnaných každý měsíc vzrůstá. Pánové, co se pak stane s těmito lidmi? I když nastane zdárný pokrok, staly se tisíce lidí racionalisací přebytečnými. Jest otázka, kterou se musíme zabývati: Co se stane s těmito lidmi, jak budou zaopatřeni? Věčně to nepůjde s podporou pro nezaměstnané, s ní to potrvá jistou dobu, ale konec konců přestane se i podpora v nezaměstnanosti vypláceti. Není možné, abychom tyto lidi vydali všanc hladu a zkáze. Jest to velký problém, který nás očekává. Nejen zemědělství potřebuje pomoci a podpory, i dělnictvo jí potřebuje v téže míře a ještě účinněji, má-li přestáti krisi.

Máme-li zde před sebou obchodní smlouvu s Rumunskem, o které se má hlasovati, budeme pro ni hlasovati, poněvadž hlasujeme pro každou obchodní smlouvu, která nám přináší jakékoliv přátelské styky se sousedními státy a se všemi státy na světě. Ale očekáváme, že jsme touto obchodní smlouvou ještě nedospěli ke konci, nýbrž že dojde k dohodám především s nejdůležitějšími státy, které jsou našimi největšími odběrateli, poněvadž to jest životní otázka a poněvadž máme největší zájem, abychom s těmito státy navázali obchodní spojení a je rozšířili a prohloubili. To jest úkol, který nás očekává a který musí býti rozřešen. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Danihel. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Danihel: Slávna snemovňa! Národné shromaždenie má schváliť dojednanú, podpísanú a v Sb. z. a n. s dočasnou platnosťou aj publikovanú obchodnú a plavebnú smluvu, ktorú náš pán minister zahraničia ešte 27. júna t. r. so zástupcom Rumunska na Štrbskom Plese uzavrel. Vieme, že za danej okolnosti je toto pojednávanie už len formálnym aktom, že je daromná každá námaha k dosiahnutiu potrebných zmien, že smluvu dnešná vládna väčšina doslovne schváli. Preto z našej strany, slovenskej ľudovej, ani sa do jej detailnej kritiky nepustím a obmedzím sa len na konštatovanie nasledovných faktov.

Kým je z jednej strany toto dielo korunou toho nešťastne preštepeného colnopolitického stromu, do ktorého si na základe slabosti a nedbalosti našich a čiastočne z vypočítavosti českých agrárnikov zástupcovia konzumentských vrstiev svoje vrúble - oháňky - vložili a tým aj pre svojich príslušníkov žiaducné ovocie zaistili, z druhej, obchodnej stránky je smluva odsúdeniahodným kšeftom s kožou nášho roľníka, pri ktorom pán minister zahraničia využil všetky slabiny i tak nedostatočnej ochrany nášho poľnohospodárstva a obetoval ich v prospech českého priemyslu. Pravdivosť tohoto vykazuje nielen dôvodová zpráva vládneho návrhu, ale všetky položky uzavretej obchodnej smluvy, ktoré rad-radom, kde sa len dalo, vykazujú sníženie colných sadzieb v prospech usnadnenia dovozu poľnohospodárskych článkov z Rumunska za ústupky docielené pri vývoze priemyslových výrobkov z republiky. K vôli ilustrácii dovoľujem si uviesť aspoň niektoré z týchto položiek. Veľmi výstižným spôsobom toto uviedla zpráva živnostensko-obchodného výboru, kde porovnáva bývalé clá s terajšími, vlastne v budúcnosti platnými. Kým predtým clo na šošovicu bolo 27, je teraz len 16, na vinné hrozná bolo 400, teraz len 200 až 300, na vlašské orechy 120, teraz 90. na ovocie, výslovne sušené 200, teraz 120, na črevá a mechúry 24, teraz 18, liehové tekutiny v láhvach 2200, teraz len 1000, na syry bolo clo 350, teraz len 210 Kč.

Naproti tomu zase clo, ktoré Rumunsko vyberá v lejoch a ktoré sa vyrubuje od priemyslových výrobkov, radom je snížené a preto sa poškodily záujmy slovenského roľníctva, lebo ministerstvo zahraničia muselo za ústupky platiť ústupkami u našich poľnohospodárskych plodín. (Výkřiky komunistických poslanců.)

V dôsledku tejto žalostnej skutočnosti taktiež obchodne-živnostenským a zahraničným výborom vytýčenej smernice, že by sa mala táto smluva považovať za základný pilier našej obchodnej politiky v strednej Europe, sme nútení i s tohoto miesta čo najrozhodnejšie protestovať.

Protestujeme ďalej proti každej tajnej hospodárskej úmluve, v danom prípade proti tak vysokému kontingentu dovozu rumunského bravčového a hovädzieho dobytka, ktorý má byť z našej strany u bravov na 200 tisíc a u hovädzieho dobytka na 42.000 kusov povolený, kdežto sme sa nevedeli ratovať pri ich o mnoho menšom dovoze, ktorý činil na pr. v minulom roku pri bravoch 57.944, u hovädzieho dobytka len 20.180 kusov.

Protestujeme tiež v záujme celého Slovenska proti 30. článku tej smluvy, ktorá má umožniť vytvorenie priamych železničných tarifov s Rumunskom a tým aj zabezpečiť lacný dovoz ich poľnohospodárskych produktov na úkor našich.

Konečne sa ohradzujeme proti tomu neslýchanému zavádzaniu verejnosti, ako by doterajšie vládne opatrenia boly zmiernily poťažne už zažehnaly ťažkú hospodársku krízu, ktorá najmä na Slovensku so dňa na deň väčších a väčších rozmerov nabýva.

Napokon prehlašujeme, že budeme proti schváleniu tejto, slovenského roľníka na smrť ubíjajúcej smluve hlasovať.

Teraz ráčte dovoliť, veľavážení páni, by som sa tiež zmienil o tých dnešných ťažkostiach, o hospodárskej kríze a učiním to najmä zo zorného uhla nášho slovenského. Pán dr Zadina predniesol mnoho pekných myšlienok, ale vieme ako v minulosti, tak aj teraz: reči sa hovoria a chlieb sa jie, inšie sa povie a inšie sa koná. (Tak je! - Výkřiky komunistických poslanců.) Vy to budete lepšie robiť, pravda! V Rusku to veľmi dobre robia. Kto tam robí opozíciu, postavia ho ku zdi, a "puf!" už je aj hotový. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím, aby p. řečník nebyl vyrušován.

Posl. Danihel (pokračuje): U nás by ste postavili tiež mnohých ku zdi, to viem! (Výkřiky.)

Pekné boly tie slová p. dr Zadinu, ako som povedal, lenže predsa konkrétne neoznačil, akým spôsobom by sa tá kríza zažehnať dala, alebo keby aj sa nedala v celku za daných okolností a vzhľadom na pomery svetové, predsa aspoň povedať, čo by bolo nejpotrebnejšie zariadiť.

Veľavážení pánovia! Pri colnopolitických predlohách sme čiastočne ukázali na cestu, dľa ktorej by sa ceny pšenice aspoň v tej miere zvýšily, ktorých vyžaduje jej dorábanie, výrobný náklad. Ďalej žiadali sme učiniť opatrenie, aby cena kukurice mohla dosiahnuť vyššej svojej ceny, lebo ako okopaninu za tých cien a podmienok, za ktorých sa dnes predáva, je úplnou nemožnosťou ju pestovať. Minulý týždeň bola, na pr., znamenaná cena kukurice na bratislavskej burze 37-40 Kč za 100 kg v klasoch. To znamená v živote toľko, že tí, ktorí ju za to na burze predávajú, zaiste ju musia najmenej o 5, 7 až 10 Kč lacnejšie kúpiť. Ale keďby sme povedali, že ju skupujú dotyční najmenej po 35 Kč, ráčte si odpočítať váhu šuľkov a čo z nej prípadne vyschne, a zaiste neprídete na vyššiu cenu, ako na 60 až 70 Kč, ktorá sa tak roľníkovi za čistú dostane.