Konstatuji, že tento příval obilí působí u nás přímo katastrofu v hospodářských poměrech. Obilní trh je ubit, ceny se hroutí dolů, mlynářský průmysl zastavuje práci a obchod obilní se zastavuje také. Všichni obchodníci spějí ke krachu, bankrotu, jsouce vydáni stále větším ztrátám. Nejvíce však trpí naše zemědělská družstva, poněvadž se snaží jakž takž za značných obětí kupovati obilí, které pak nemohou prodati a na které těžce doplácejí.

Zdůrazňujeme, že je odpovědným úkolem státu a vlády, aby tato spekulace byla zmařena a potřena v zájmu zachránění našich drahocenných hospodářských hodnot. (Tak jest! - Potlesk.) A za tím účelem naše strana podala v obou komorách - v senátu dříve, nyní v posl. sněmovně - své 4 návrhy. Především návrh na zavedení vyrovnávací dávky na všechny cizí zásoby, abychom je postihli a znemožnili nezasloužené zisky. Druhy návrh o obligatorním přednostním semílání domácí pšenice a žita před cizím a v souvislosti s tím míšení domácí mouky s cizí v procentu vypjatém, abychom tyto zjevy paralysovali a vynutili semílání domácího obilí přednostně před cizím. K tomu připojujeme další návrhy ohledně zvýšení celních přirážek a vyššího zhodnocení dovozních listů.

Situace jest tak zoufalá na obilním trhu, že se zdá, jakoby sevšeobecněl názor, že není pomoci, že obilní krise se nedá řešiti. Já tento názor popírám a tvrdím, že je možno krisi hospodářskou řešit velmi účelně a intensivně. Poukazuji na to, že Německo má cenovou hladinu, která je vyšší než u nás o 30 až 50 K na 1 q. Já bych byl v Německu docela spokojen. Ale co Německo provedlo? Řadu důležitých a účinných opatření: zvýšilo na př. cla obilní. Víte, že Německo má na př. na pšenici clo 150 K a my jenom 30? Německo má dovozní listy zhodnocené ve svém zákoně dvojnásob než u nás, 72 Kč na 1 q. Německo zavedlo mlecí povinnost na domácí pšenici do 80%, Německo má monopol na kukuřici, kterou kupuje za 80 Kč a prodává za 200 (Slyšte!), poněvadž, vážení kolegové, pokud bude pšenice státi 80-90, nezmůže nikdo, ani Herkules, aby žito a ječmen dosáhly ceny 150 Kč. Kukuřice tempíruje hladinu cenovou pro krmiva a obilniny. Německo zdražilo kukuřici na 200 Kč, aby mohlo zvedati ceny ostatních obilnin. Německo dělá dále veliké intervence pro podporu žita, věnovalo již 100 mil. marek, to je 800 mil. Kč, aby se docílil efekt.

A co jsme udělali my v našem státě? Na zemědělskou krisi jsme nedostali dosud ani 1 Kč nějaké positivní aktivní podpory.

Vážení kolegové! Kdybychom chtěli následovati tento způsob v Německu, znamenalo by to, že bychom musili vydati celou serii zákonů, 5-6 zákonů. To by však dlouho trvalo. Za naše obilnářství a interesované skupiny zde proklamujeme: zemědělci, obchodníci, rovněž i mlynářský průmysl potřebují pro svou záchranu opatření rychlá, okamžitá a to může býti jedině nějaké opatření pro regulování cizího dovozu, ať už tak nebo onak. My žádnou formu nediktujeme, každá forma je nám vhodná, která splní účel, kterým je zvednutí cen a stabilisování hladiny cenové na domácím trhu tak, aby z toho měl prospěch zemědělec, obchodník i družstva.

Slavná sněmovno! Další kapitola: Bramborářství, důležité odvětví, zejména v našich horských oblastech Moravy a Slovenska, je v stejné krisi jako řepařství, ale stát mu neposkytl doposud ani jednu koruny nějaké pomoci pro zlepšení situace. Ceny brambor hluboko klesají. Situace se zhoršila letošního úroku ještě tím, že Rakousko zakázalo úplně dovoz a průvoz zemáků, ta Vídeň, která se živila našimi bramborami před válkou, ve válce a po válce. (Posl. Špaček: To máte odměnu za půjčku!) To bylo rekvírováno, pane kolego, nic více. Tento zákaz byl vydán prý z titulu rakoviny. Konstatuji zde, že v našem státě není vůbec rakoviny bramborů, naše bramborářství je zdravé jako v žádném jiném státě. Je sice na hranicích německých a polských několik málo vesnic, asi pět, kam byla převozem z Německa a Polska zavlečena trochu rakovina, ale ty obce jsou úplně uzavřeny, brambory se odtamtud nesmějí vyvážeti, takže ta teritoria jakoby ani nebyla v našich oblastech bramborářských. Naše bramborářství je tedy zdravé a my žádáme vládu, poněvadž je to porušení obchodní smlouvy, aby vynutila vývoz a průvoz našich zemáků přes Rakousko.

Posuďte, kolegové, další okolnost. Prosíme několik roků o snížení železničních tarifů pro brambory. Víte však, jak to vypadá, i kol. Mikuláš to jistě zná. Prodáváme brambory za 12, dobré za 14-16, to musí býti již žlutomasé, ale tarify dělají 7, 10 až 11 Kč, čili přes 50% ceny zboží! Kolegové, vy jak konsumenti a zástupci konsumentských vrstev, proboha, zamezte tento zjev, že my, kteří pro dáváme brambory za 16 nebo 18 Kč, musíme přihlížeti, jak se vám konsumentům, tytéž brambory prodávají za 60 až 100 Kč, zjev to přímo nepochopitelný.

V oboru bramborářském je také důležitá otázka situace průmyslu škrobárenského. Kdo zná tyto bramborářské škrobárny v našich horských oblastech - malé závody, boudy, ale obrovský hospodářsky důležité pro nás - ví, že tyto škrobárny jsou v nejtěžší situaci, poměrně těžší než naše cukrovarnictví. Cena jim klesla loni o 50%, mají tedy 50% škrobu na zásobách, nevědí kam s ním a nemohou zahajovati výrobu. Pro tento průmysl našich hor žádáme a reklamujeme, aby se mu pomohlo nějakým levnějším úvěrem na nákup nových surovin, aby vůbec mohl brambory zpracovati.

Žádáme dále omezení zpracování kukuřice na škrob. Nám se zde usadil americký koncern Maisenův, disponující obrovským kapitálem, který sem dováži surovinu z Balkánu a cizím kapitálem a cizí surovinou ničí a ubíjí náš starý průmysl bramborového škrobu.

Další kapitolou je řepařství. Všem kolegům je známa jeho situace, která se ještě zhorší proti loňsku v důsledku toho, že cena surového cukru poklesla pod 70 Kč v Ústí činí 63, 64 Kč. To jest částka, která odpovídá režii cukrovarů a možná že ani nestačí, takže na řepu nezbude ze světové ceny vůbec nic. Tak to dopracovalo cukrovarnictví! A všecky porady na mezinárodním foru, pokud se týče na nějaké mezinárodní konvenci, jako byla bruselská r. 1922, selhaly pro odpor států zámořských, zejména Javy, která myslila, že to vydrží. Letos i ta Java je handikapována ještě lacinějším cukrem z Ruska a dumping ruský se uplatňuje i při obilí, dřevě, lnu, petroleji atd.

Nelze již spoléhati na jakoukoli záchranu zahraniční, musíme zachrániti tato důležitá odvětví, řepařství a cukrovarnictví, vlastní regulací, vlastním programem, vlastním systémem a tu se uvažuje věcně o tom, abychom kontingentovali, aby si řepaři udělali kontingent na cenu řepy, která odpovídá ceně domácí a exkontingent na cenu odpovídající exportu. Bude to asi poměr 2/3 : 1/3, a tímto systémem kontingentu u řepařů a cukrovarů zachráníme, co se zachrániti dá. Jest jedině potřebí, aby stát přispěl těmto dvěma odvětvím zvýšenou pomocí finanční, aby tak umožnil veliký úkol pracovati organisovaně. (Hlasy: Ještě tím více!) Ano, ještě více.

Dále chci se několika slovy zmíniti o lnářství. Naše lnářství podle mého názoru má v našem státě osud zpečetěn, to znamená, že je určeno k zániku. Soudím tak proto, poněvadž mu na rozhodujících místech nikdo nevěnuje péče. Loňské ceny 100 až 150 Kč, které byly již ztrátové, nám klesly letos na polovičku - platí se 40 až 50 Kč - čili stejná cena jako za slámu a stelivo. Takovou cenu má náš len, nic více. Proč? Protože zase je tu ruský dumping, který ničí lnářství ve všech západoevropských státech. A jak to ničí? Studoval jsem ty věci letos v Belgii. Tam mi ukázali tírníci a předáci dopisy ruských mužíků, které oni vkládají do chuchvalců lnu a ve kterých líčí svou hroznou situaci, jakou bídu mají, jak se jim všecko rekviruje z rukou, a pro boha prosí, aby západní státy přišly mužíkovi z Ruska pomoci. Tyto dopisy vkládají ruští mužíci do lnu, který se prodává do západních států. Ale je zde nejen konkurence ruského lnu, nýbrž i konkurence Polska, které produkuje zemědělsky o 50% levněji než my, poněvadž je státem extensivním a dává na vyvoz lnu premie. Pak ovšem naše lnářství existovati nemůže, poněvadž je stále cenově ubíjeno. Upozorňuji vládu, že tyto zjevy, konkurence ruská a polská, jsou zjevy dumpingové a že je povinností vlády ve smyslu §u 7 celního zákona učiniti ochranná antidumpingová opatření, to znamená zakázati dovoz z těchto států. (Výborně!)

Všeobecně řečeno, žádáme v době pro naše lnářství nejvážnější asi tyto 4 prostředky: zákaz dovozu nebo, jak říkáme odborně, povolovací řízení, dále žádáme, aby se zákon o veřejných dodávkách potravin, který praví, že mají býti jen domácího původu, rozšířil také na domácí len, aby se také veřejné potřeby uhražovaly surovinou domácí; dále žádáme, aby se zabezpečil přednostní výkup domácího lnu před cizím. Je zjištěno, že náš průmysl je zásoben na 1 1/2 roku laciným lnem cizím a že je naše lnářství z trhu vyřaděno. Máme-li uvažovati o nápravě, remeduře, je třeba učiniti opatření k finanční pomoci, podpoře a úvěru organisacím pěstitelů, tírníků, toho drobného průmyslu roztroušeného v našich horských oblastech.

Co se týče chmele, chci jen konstatovati, že i tam je situace hodně zvrácena. Když přišel náraz následkem konkurence z ciziny, utvořili naši chmelaři syndikát a žádali od státu finanční pomoc, aby mohli ve formě syndikátu ovládnouti obchod, zvednouti a ustáliti ceny a zejména ozdraviti export.

O našem dobytkářství se zmíním jen několika slovy: konstatuji, že situace našeho dobytkářství se hroutí a ceny klesají, a to proto, že je sem stále dosti velký dovoz z ciziny a při tom naše produkce roste. Vidíme, že se úžasně odbourávají ceny vepřového dobytka, výrobků mlékařských, vázne odbyt mléka, másla, sýra, že tedy přicházíme do vážné krise a deprese, a proto žádáme, aby vláda věnovala největší péči našemu rozsáhlému a důležitému oboru mlékařskému, který znamená největší výnosovou složku v našem zemědělském podnikání.

Na tuto složku jsme vůbec zapomněli totiž my ne, ale koalice - při sjednávání celní ochrany. Položky mléka, másla a sýra jsme nechali úplně za dveřmi a pro posílení tohoto oboru jsme nic neučinili.

Mnoho se také mluví o mlékařském zákonu. Já bych jej vítal s hlediska racionalisace, ale naši lidé mají z toho strach, poněvadž se obávají velkého šikanování. Já bych si však přál uskutečnění tohoto mlékařského zákona z mnoha vážných důvodů, ale jen za těchto podmínek: Mlékařský zákon musí přinésti našemu mlékařícímu rolníku a zemědělci nikoliv šikanování, nýbrž pomoc a podporu. Druhým jeho úkolem jest ozdravění obchodu a třetím zlepšení kvality těchto výrobků pro konsumenty. Situace jejich není příjemná, uvážíme-li, co za ně musí platiti. Dále žádáme: vydatné prostředky pro tento rozsáhlý obor a na nové úkoly organisační. Vezměte laskavě na vědomí, že Rakousko poskytlo na 350 mil. během tří roků na vybudování svého mlékařství, že Německo poskytuje ročně přes 100 mil. na zvelebení mlékařství; zařizuje pro dobro konsumenta chladící vagony a jiný styk mezi producentem a konsumentem atd. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Pro obor dobytkářství všeobecně chtěl bych vysloviti zásadu: Dobytkářství musíme zachrániti. A jak? Především tak, abychom s pomocí veřejnou posílili, vybudovali, zcentralisovali organisace na zpeněžení dobytka tak účinně, aby sloužily zemědělci i konsumentovi za účelem stabilisování cen a dodávek pravidelných.

V pořadí těchto smutných obrázků vzpomínám také zelinářství. Vezměte na vědomí jeho odvětví, vyžadující nejvíce ruční práce od rána do noci, jak vy tomu na Slovensku říkáte: od slunka do slunka, jak se tam plahočí ženičky a děti s rýči atd. Nejvíce práce, nejvíce kapitálu, největšího úsilí a trpí nejvíce, poněvadž jsme pro ně nic ještě neudělali. Tam je krise vleklá a přiostřuje se nyní u podzimních plodin, poněvadž cibule a zelí vůbec nejde na odbyt. Zelí se ovšem zkrmí, ale ostatní nejde na odbyt. Já zase akcentuji nutnost, aby stát vyšel vstříc s pomocí, abychom aspoň exportem zachránili, co se zachrániti dá.

Nyní přicházím, vážení kolegové, k otázkám všeobecné povahy. Poukazuji na ten neblahý zjev, že náš zemědělec prožívá tuto situaci obtížně tím, že vidí před sebou ve svých zdravých smyslech dva smutné obrázky. Zemědělci se cena úžasně zhroutila dolů o 50 až 80%. Ale to, co platí, pánové, to jest stále ve stejné výši: Daně, sociální břemena, mzdy, hospodářské stroje, hnojiva - ta jsou ještě dražší někde - všecko je stejně zdraženo. Ten smutný obraz má denně před sebou. V tom je porušení hospodářské rovnováhy mezi zemědělstvím a druhými výrobními odvětvími ve státě. A je jistě spravedlivé, jestliže žádáme, aby tu stát zasáhl velmi intensivně ve své ingerenci v zájmu zjednání rovnováhy, v zájmu celého státu. (Výborně! - Potlesk.)

Představoval jsem si, že tato myšlenka, kterou my hlásáme již roky a která sevšeobecněla - teď se ji chápou všechny strany, znám strany, které to i plakátují venku na vesnicích. A jsou prý nyní také pro zlevnění. Když jsme to hlásali před půl rokem, viděli jsme odpor na všech stranách. (Posl. Mikuláš: Prosím malou poznámku!) My se shodujeme spolu, pane kolego. Pana kol. Mikuláše si velmi cením jako znalce zemědělských poměrů a shoduji se s ním také v tomto oboru.

Dnes je to potěšující zjev. Tato myšlenka zlevnění výrobních nákladů pro zemědělce sevšeobecněla všude ve všech politických stranách, ve všech vrstvách. To je také jediný snad morální úspěch, který máme teď na podzim. Ale jsme u jádra věci a je to dobře. Jen jsem si představoval, že vláda pochopí tyto velké věci - veřejné mínění zde pracuje - že tu věc podchytí a vyřeší to tak, že udělá opatření jednotného cenového centra v nějakém státním orgánu. Ale to nevidíme. Zase se to u nás tříští. Zásobovací ministerstvo má komisi, kde se řeší zlevňování potravin. V ministerstvu obchodu mají druhou komisi t. zv. racionalisační, kde sedí řada odborníků atd. Tam se řeší tyto věci. Já se táži, kdo se stará o nás, o výrobní náklad na zemědělské výrobky? Nikdo! Proto žádám, aby vláda buďto celou akci zcentralisovala do jedněch rukou, jak je tomu v Německu, kde to má říšská státní rada, nebo aby ministerstvo zemědělství staralo se o zlevnění výrobních nákladů pro naše zemědělce.

Vážení pánové! Měli byste možná dojem, že v tom velikém světě najdete jen láci zemědělských výrobků. Tomu však tak není. Na naše hranice doráží jako vlnobití také láce výrobků průmyslových, jenže nemůže k nám, poněvadž máme obrovsky vysoká cla průmyslová, která jsou troj- až čtyřnásobně vyšší než v sousedním Německu u těchže artiklů, jako jsou mlátičky atd.

Uvádím data: Člověk nesmí říci jen these, aniž by je odůvodnil. Indexy státního úřadu statistického vykazují napřed ceny pro výrobky domácí a pak pro výrobky cizí jak zemědělské, tak průmyslové. Víte, jak to vypadá v zemědělství? Index výrobků s ciziny k nám dovážených je vyšší o 5%. Není to mnoho, ale jsme přece lacinější nežli cizina. U výrobků průmyslových jest to právě obráceně. Výrobky domácí jsou o 1/3 dražší podle indexu nežli výrobky cizí. Index zemědělských výrobků domácích je 756 a výrobků průmyslových domácích 939. Diference 183 čili 24 %. To jsou, pánové, ty cenové nůžky, Preisschere, které vyjadřují tu hlubokou disparitu, která je mezi cenami výrobků zemědělských a průmyslových, disparitu, pod kterou, neodstraní-li se, naše zemědělství vykrvácí. (Potlesk.)

Vedle tohoto úkolu, pečovati o zlevnění výrobního nákladu pro naše zemědělce, musíme mysliti ještě na úkoly další. Vždyť složka výrobních nákladů jest mnohočetná. Přijdou také ostatní věci, jak jsou - já to řeknu otevřeně - veřejné dávky, daně, veškeré platy. Cizina jde dále. Kam jde Německo? Holandsko suspenduje sociální pojištění po dobu krise, ačkoli tam zemědělci nemají zastoupení v parlamentě. Ťukám, kam ta zdravá vlna zlevňovací musí proniknouti, abychom přivedli naše hospodářství zemědělské a průmyslové do rovnováhy, odpovídající indexu hodnoty zlata atd.

V otázkách druhých žádáme zejména zastavení exekucí. (Výborně!) Každý poslanec republikánské strany má v kapse spoustu dopisů od venkovských nejchudších lidí, kteří hladoví a stěžují si, že jim hrozí exekuce. Máme každý 10 až 15 takových případů exekučních. Na venkově je revoluční hnutí, zemědělci jsou podrážděni, když v takové nouzi exekutoři chodějí ještě po našich vesnicích. Odsuzujeme tyto zjevy a proto žádáme zastavení všech exekucí. (Výborně!) Zemědělec neuteče nikam, ani tomu státu neuteče se svým majetkem! (Potlesk.)

Žádáme dále, aby se pronikavě zlevnil paušál pro daň důchodovou a daň obratovou, jak to odpovídá poklesu cen a poklesu výnosu. (Výborně!) Žádáme, aby jako u průmyslu, tak také u našeho zemědělce se provedly odpisy daňové pro nemožnost placení v takových případech zoufalství, kdy je zemědělec prodlužený. Žádáme osvobození od placení daní a sice bezúročné na nějakou dobu, na rok nebo na dva roky, individuálně, jak kdo potřebuje, aby nemusel z chalupy utíkati.

Slavná sněmovno, další velká všeobecná otázka, kterou sem vnáším, jest otázka pomoci úvěrové. Naši zemědělci hospodaří již třetí období ztrátově, pasivně pod tíhou krise. Veliké vrstvy zemědělců dostaly se dokonce do předlužení, stavu, kde úrok vyčerpává všechno. Rolník se ani nemůže vydlužiti, i kdyby chtěl. Proto žádáme, aby stát nás, zase s velkým opožděním za jinými státy, nám pomohl. Konstatuji, že všechny státy sousední, především Německo, potom Polsko a letos Rakousko a Maďarsko vyřešily velké rozsáhlé akce na pomoc zemědělství. Rakousko dalo přes 1/2 miliardy na premiích a levných úvěrech pro zemědělství. Proto přicházíme i my s velmi důrazným požadavkem, aby stát rozvinul rozsáhlou úvěrovou akci pro zlevnění úvěru pro naše zemědělství, pro jeho záchranu, aby mohlo dále provozovati.

Dále žádáme, aby stát vyřešil legislativně otázku tak zv. mobilní hypoteky, jak jest vyřešena v cizině, na př. v Německu a Maďarsku, aby se rolník mohl vypůjčiti na mobilie, na inventář, na zásoby obilí, brambor, nejen na úvěr hypotekární. Tvrdíme, že jest možné hypoteční úvěr zlevniti zrušením různých poplatků, čímž by se mohlo docíliti zlevnění nejméně o 1/2%. To znamená velikou věc.

A nyní něco všeobecného, co je také nezdravého na peněžním trhu. Ta úžasně vysoká sazba úroková, úžasné rozpětí mezi úrokem aktivním a pasivním nikde neexistující, v žádném státu sousedním. To je nejhorší věc, která seslabuje nás hospodářsky, která je neodůvodněna a musí zmizeti. Fakt, že vklad je úrokován 4 až někde 4 1/2%, a že proti tomu úrok pasivní činí 8, 10, 12%, na Slovensku, jak hovoří tamní kolegové, až 20% - to je úžer po slovensku, čili lichva, která tu bují na peněžním trhu na oslabení celého hospodářského života.

V Německu se scházejí banky na kongresy - již aspoň dvakráte, pokud jsem postihl kde se mluví o pokusu zlevniti úrokové rozpětí na 1, maximálně 2%. U nás budeme míti stále 4 až 6%. (Posl. Langr: Vždyť to máte skoro v rukou!) Jak to? To bychom si museli vysvětliti. Máme to v rukou oba, nebo všech nás osm koaličníků dohromady. Tak to je!

Hovořívá se velmi mnoho o tom, abychom těžiště těchto pomocných akcí přesunuli více na podporování výroby, která jedině nejúčinnějším prostředkem pro řešení otázky nezaměstnanosti, poněvadž jedině ona dá práci a chleba. Těžiště této akce je v produktivní podpoře výroby. Hovoří se o velkém programu investičním. Budiž! Vítáme tyto akce všeho druhu velmi rádi, ale také zdůrazňujeme potřeby našeho venkova. Jest tu zákon o vodohospodářském fondu pro velké regulace, velmi správná věc. Žádáme předložení zákona melioračního a meliorací půdy zemědělské. Dále reklamujeme novelisaci silničního fondu a shodně s kolegy z jiných politických stran žádáme zřízení fondu elektrisačního, aby se zde u výroby nasadili páky pro ozdravění poměrů v našem státě.

Ještě malou připomínku. Jako průmysl žádá vyřešení otázky pojištění exportních úvěrů a garancii úvěrů - je to ta známá osnova - tak my žádáme, aby stát nám vyřešil otázku pojišťovny živelní, pojišťovny krupobitní a dobytčí, poněvadž ta otázka živelní pojišťovny je nejméně národohospodářsky tak důležitá, jako otázka pojištění exportních úvěrů.

K závěru, slavná sněmovno, opětně zdůrazňuji, že zemědělská krise v našem státě dostoupila svého vrcholu. Široké vrstvy zemědělského lidu obracejí své zraky sem, ke sborům parlamentárním a vládě, aby rychle jednaly a rychle poskytly pomoc našemu zemědělství. (Výborně! - Potlesk.) To jsou ti zemědělci českoslovenští, kteří již tolikráte přinesli velké oběti pro všechny druhé vrstvy národa a pro samý stát. Kdy to bylo? To bylo v době po válce, kdy za vázaného hospodářství se platily našim zemědělcům ceny o jednu třetinu až o 50% nižší, než byly ceny světové. Na našem zemědělství se v té době zkrácením přejímacích cen ušetřilo několik miliard. V té době, slavná sněmovno, stát nakupoval za velké miliardy potraviny v cizině, aby je lacino prodával konsumentům za našeho souhlasu. Dělaly se dluhy, které jsme potom spoluplatili, vyvážel se náš cukr za vyšší ceny do ciziny, než jaká odpovídala ceně řepy a stát vydělával miliardové obnosy v těch prvních počátcích, kdy jsme říkali: To je naše zlato. Pomáhali jsme průmyslu v řešení otázek jeho se týkajících, v otázkách rostoucích odpisů daňových, v otázkách stabilisačních bilancí a různých pomocných akcí. To jsme dělali z vyššího nazírání na potřeby celé o státu a národa. Dnes však přicházíme, abychom žádali stejnou pomoc i pro pracujícího venkovského zemědělského člověka. (Výborně! - Potlesk.) Nežádáme žádných privilegií, žádného blahobytu, nic takového. (Posl. Mašata: Právo na život!) Správně řečeno, jen právo na lidský život, na trochu nuzného živobytí, na spravedlivou mzdu za těžkou práci, za práci na národní půdě, za práci na výrobě potravin pro národ a konsumenty, za práci na udržení základního pilíře celého státu, našeho zemědělství.

Ve vážné době apeluji na rozhodující činitele naše a na vládu. Naše tvrzení je správné, že jedině zabezpečením zemědělství uzdravíte sociální a hospodářský život ve státě. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Krumpe. Uděluji mu slovo.

Posl. Krumpe (německy): Slavná sněmovno! Můj klubovní kol. dr Luschka prohlásil včera v zahraničním výboru panu ministrovi věcí zahraničních Benešovi, že nežádáme od něho ani tak spolky na vzdor a obranné a společenství zbraní, jako spíše hospodářskou práci. Musíme konstatovati, že dosavadní činnost našeho zahraničního úřadu směřovala více k zajištění našeho státu a vojenským smlouvám než k sjednání hospodářských úmluv, a musíme litovati, že velký evropský význam pana min. Beneše nedosel hospodářského ohlasu u našich sousedních států. Tak máme dnes před sebou obchodní smlouvu s jedním z oněch států, které žijí s Československou republikou ve zvláštním přátelství, s jedním ze států Malé dohody. Bohužel ani zde nemůžeme konstatovati, že by z této obchodní smlouvy bylo patrno zvláštní přátelství rumunského státu k Československu. Tato obchodní smlouva kodifikuje většinou dosavadní vztahy a připojuje několik malých, bezvýznamných změn. Co vlastně jest závažné na obchodní smlouvě s Rumunskem, jest to, že se bohužel naše obchodní vztahy k tomuto státu pohybují na sestupné čáře, neboť náš vývoz klesl z 907 milionů Kč na 769 milionů, ba v prvých 7 měsících tohoto roku na 359 milionů, kdežto dovoz rumunského zboží stoupl asi v témž poměru, takže proti r. 1926, kdy činil 480 milionů, již v prvých 7 měsících tohoto roku činí 315 milionű. Proto naše obchodní aktivum stále více klesalo a činí r. 1929 již jen 296 milionů a v prvých 7 měsících tohoto roku sotva 43 milionů Kč.

Při tom hlavní část dovozu Rumunska tvoří zboží, které se dováží beze cla, a to minerální olej, což jedině činí 160 milionů Kč.

Nynější obchodní smlouva jest kompromisní smlouvou mezi zájmy agrárními a průmyslovými. Musím ovšem konstatovati, že slevy cel, které byly poskytnuty Rumunskem některému průmyslovému zboží, jsou tak nepatrné, že od nich sotva můžeme očekávati jakési oživení našeho průmyslu, především nikoliv našeho průmyslu textilního, který při této obchodní smlouvě pochodil dosti spatně. Snad bude líčeno jako úspěch, že se celních sazeb na dobytek použilo téměř úplně. Avšak v jiných věcech má i zemědělství důvod ke stížnostem do této obchodní smlouvy. A některé krajiny, jmenovitě jižní Morava, ponesou velmi těžce snížení jednotlivých dovozních celních položek, k němuž došlo touto obchodní smlouvou. Všeobecně nemůžeme však tvrditi, že by tato obchodní smlouva měla tak ohromnou důležitost, jak to bylo častokráte líčeno v tisku. Není pilířem naší hospodářské soustavy, jak bylo tvrzeno, neboť nás vývoz do Rumunska činí jen 3.7% celkového našeho vývozu vůbec. Porovnáme-li Jugoslavii s Rumunskem, jest poslední obchodní bilance pro nás tak nepatrného významu a porovnáme-li s ní bilanci našeho sousedního státu Německa, téměř se ztrácí. Německo samo přejímá 24% celkového obratu našeho obchodu. Proto v souvislosti s projednávanou obchodní smlouvou musíme žádati, aby za ní následovaly dvě zvlášť důležité obchodní smlouvy, a to s Jugoslavií a především obchodní smlouva s Německem. Dovedu pochopiti potíže, s nimiž se setkají naši vyjednavači v Berlíně. Události v pražských ulicích dne 21. až 26. září nejsou příznivým úvodem pro obchodní smlouvu a vzrůstající šovinismus v hospodářském oboru budeme musiti velmi pravděpodobně trpce zaplatiti i při vyjednávání o obchodní smlouvu. Přes to přese všechno naše hospodářská nouze jest taková, že se musí za všech okolností neprodleně zahájiti jednání obchodní smlouvu s Německem, a to s pevnou vůlí zdárně ji také uzavříti. Uzavření obchodní smlouvy s Německem jest jedním z nejpodstatnějších předpokladů pro možnost, nynější krisi, když již ne úplně zdolati, tedy aspoň v určitém rozsahu zmírniti.

Pan ministr dr Engliš ve své řeči k rozpočtu, mluvě o hospodářské krisi, choval se dosti optimisticky. Než události, které se poté dostavily, nedaly mu za pravdu a je to sotva měsíc, co hospodářská krise nabývá u nás stále krutějších a těžších forem, a v posledním měsíci přiostřila se krise tak, že musíme s úzkostlivou starostí očekávati blížící se zimní měsíce. Krise nabyla již takového rozsahu, že jest nutno, aby se vláda promyšleně chopila obranných opatření, neboť jest nemyslitelné, že bychom mohli podstatně čeliti nouzi nějakým vyvařováním polévek, ať již ve velkém nebo v malém. Dne 16. října hlásil textilní průmysl, že vývoz klesl v měsících srpnu a září o 703 miliony proti roku loňskému. Při tom však se tento pokles z daleka ještě nezastavil, neboť hrozí nám ještě ztráta anglického trhu, která pro textilní průmysl činila 603 miliony a který bude asi ztracen pro tamější celní zákony. Ba, stojíme s úzkostlivou starostí před 15. prosincem, který nám přinese výpověď obchodní smlouvy s Maďarskem. Musíme se obávati, že ztratíme v Maďarsku namáhavě dosažené právo největších výhod a tím na maďarském trhu budeme zatlačeni do nepříznivé konkurence s Německem a Italií. Maďarský trh znamená pro nás položku 472 miliony pro průmysl textilní. Nepříznivá jednání o obchodní smlouvu s Německem nebo bude-li dlouho trvati, než bude uzavřena nová obchodní smlouva s doložkou o největších výhodách, znamenalo by pro textilní průmysl, že znovu desetitisíce textilních dělníků ztratí u nás chléb. Že to jmenovitě opět postihne německé území tohoto státu, jest pro nás dvojnásob smutné a snad jest to také vysvětlením, že se při projednávání těchto otázek posuzuje věc dosti lehce a ze se soudí, že výpověď obchodní smlouvy s Maďarskem jest jen maličkost. Proti Maďarsku jsme ve velmi špatném postavení a za to děkujeme opět naší zahraniční politice, takže proti ostatním státům ustupujeme do pozadí, poněvadž naše zahraniční politika vymyslila a provedla vše možné, abychom byli v Maďarsku nenáviděni, aby československému obchodníku v Maďarsku byly dveře uzavřeny. K tomu nouze den ze dne vzrůstá. Stížnosti zemědělství jsou stále silnější a hlasitější, jak jsme právě slyšeli od kol. Zadiny, a jisté je, že ceny na světovém trhu vytvářejí se pro zemědělské plodiny nyní tak, že ceny, kterých se dosáhne, nebudou již moci ani z části hraditi nejpotřebnější výrobní náklady. Co myslíte, že se zaplatí rolníkovi ve Štokách, který musí dodati brambory vyplaceně vagon za 14 Kč? Za práci, hnůj, vložený kapitál? Vůbec nic! A to jest jistě největší tragika, tato cenová pohroma, že výrobci přinášejí obrovské oběti, aniž tato oběť přišla ve prospěch celého národa. Obrovský nepoměr mezi výrobními a spotřebitelskými cenami jest jistě částí obsahu nynější krise. Tím, že ohromný pokles cen, který přivedl rolníka do chudoby, nepronikl až k spotřebiteli, nedostavil se podnět k oživení spotřeby, na druhé straně nedostavil se také očekávaný pokles výrobních nákladů, jehož by bylo třeba. Tak vidíme všude obrovský, hluboký pokles původních výrobků, ohromný, hluboký pokles surovin, ale pokles cen nepronikl až ke spotřebiteli, ani nezasáhl nějak značně hotové výrobky.