V rozpočtu na rok 1931 je ve státních podnicích, jak řečeno, preliminováno investic za 1198 mil. Kč, v tom je kupní cena za zabrané statky v částce 280 mil. Kč uhrazená zápůjčkou. Zbývá 918 mil. Kč na nové stavby a zařízení, z čehož se uhrazuje jen 64 mil. úvěrem. K tomu přistupuje 457 mil. ve státní administraci na stavby budov, vodní, silniční atd. mimo silniční fond a 275 mil. příspěvku na investice mimostátních činitelů, úhrnem 732 mil. Kč. Považujeme-li 315 mil., které plynou do fondu M. N. O., za investici, dospějeme k číslu 1047 mil., jež se hradí z běžných příjmů. V podnicích a státní správě je preliminováno na investice 1965 mil., z čehož se 1905 mil. uhrazuje z běžných příjmů. Tak veliké částky bychom dnes ani doma kreditem nesehnali, rozhodně nikoli za příznivých podmínek a bez nepříznivého vlivu na kurs státních papírů. Že je možno investice v tomto rozsahu z běžných příjmů uhražovati, vděčíme předchozí politice a také tomu, že jsme po řadu let nedělali nových dluhů. K těmto investicím přistupuje asi 250 mil. Kč, jež se opatřují úvěrem silničního fondu na stavbu silnic státních. Se zřetelem k dané situaci hospodářské rozmnoženy byly už úvěry ministerstva veřejných prací o 77 mil. Kč. Jest otázka, zda a jak jest možno rozšířiti investiční podnikání státu, aby se čelilo nezaměstnanosti. Především běží o to, aby investice neměly jen funkci hladových zdí, nýbrž aby měly normální funkci hospodářskou a souvislost s nezaměstnaností může spočívati jen v tom, že se časově přibližují, pokud arci jsou možné technické přípravy a pokud jest možno opatřovati úvěr bez rozrušení peněžního trhu. Kdyby stát svým úvěrem za každou cenu zdražil úvěr soukromému podnikání, pak by současně nezaměstnanost tvořil, ač první věc jest udržeti soukromou zaměstnanost v podnicích. Zkoumáme-li všechny tyto podmínky, ukazuje se nejúčelnějším zrychliti stavby silniční a vodní, protože nejvíce zase napomáhají produktivitě země. Je možno reformou silničního fondu nejméně zdvojnásobiti tempo silničních prací a uzákoněním připraveného vodohospodářského fondu a obdobně i k melioraci půdy zmobilisovati veliké prostředky pro regulaci a splavnění řek. Touto cestou dají se příštím rokem rozmnožiti státní investice o více nežli by bylo možno učiniti přímou emisní půjčkou a dá se tak učiniti bez poruchy kursů státních papírů, které by měla emisní zápůjčka nutně v zápětí.

Při problému naší deprese a nezaměstnanosti nesmíme totiž pustiti se zřetele situaci našeho peněžního trhu a našeho peněžnictví. Sledujeme-li vývoj charakteristických čísel hospodářských za poslední rok deprese, zaráží u nás, že plynulost peněžní, která zpravidla provází snížený oběh statků, není provázena přiměřeným snížením úroku také pro dlužníka. Dlužníkům se obecně nepomáhá z krise snížením úrokového břemene, poskytují se jen individuální výhody, a to zpravidla dlužníkům nejsilnějším. Tato ztrnulost prodlužuje krisi zvláště, když je mnoho velkých podniků zatížených po zhodnocení měny v r. 1922 úvěrem, který se tenkráte po hodnotném zvýšení změnil z oběžného na investiční, takže zhodnocení tíží celou příští výrobu. Naše peněžní organisace má tedy vadu. Jedna z příčin byla tiskem shledávána v tom, že Národní banka neovládá ještě dostatečně oběživa, a že by odčinění státovkového dluhu, jehož rychlejšího splacení se Národní banka domáhá, přivodilo nápravu v dnešní situaci. To jest ovšem nedorozumění. Kdybychom splatili rázem státovkový dluh za účelem správné struktury oběživa, musilo by se tak státi restrikcí jeho, ať už z výnosu daní neb z vnitřní zápůjčky, aby určitá část oběživa dnes pevně do oběhu vtlačená a odpovídající státovkovému dluhu se proměnila na oběživo pružné, odpovídající směnce a vůbec obchodnímu krytí. Náhlá změna taková by dnes vytvořila spíše napětí na peněžním trhu a zhoršila by cenovou situaci hospodářskou. Jest jistě úkolem finanční správy, pečovati v rámci všech daných úkolů také o nejrychlejší dovršení reformy měnové zaplacením dostatečné části státovkového dluhu, avšak nejde o článek souvislý se současnou hospodářskou depresí. Národní banka už nejednou uvažovala o tom, nemohla-li by vykonávati tlak na směnečnou sazbu a zlevnění úvěru pro výrobu ještě jinak nežli eskontem směnek, ale tyto cesty mají své obtíže. Vůbec má ztrnulost našeho peněžnictví, projevující se v nepružnosti úrokových sazeb, mnoho příčin. Nepřehlížím, že jednou z příčin jsou předchozí ztráty ze zhodnocení měny, které se amortisují nyní z rozpětí mezi aktivním a pasivním úrokem, takže snaha po snižování úroku, má-li míti vůbec úspěch, sníží úrok aktivní i pasivní, ale rozpětí zachovává. A přece jest nutno toto rozpětí snížiti další ekonomisací provozní organisace stůj co stůj.

První věcí bylo arci odvrátiti katastrofu peněžnictví, jež mu hrozila z nesmírných ztrát po roku 1922 a můj předchůdce pan ministr Bečka prozíravě uzákonil k tomu cíli zvláštní sanační fondy, změnou zákona o válečných půjčkách pomohl uhraditi ztráty peněžních ústavů, které utrpěly na svých účtech u poštovní spořitelny, usnadnil sanaci ústavů přetížených válečnými půjčkami a zákonem č. 235 ex 1924 o daňových úlevách umožnil odpisy daní zhodnocených v r. 1922. Vláda byla nucena letos dokončiti toto sanační dílo čtyřprocentní zápůjčkou 310 mil. Kč, z čehož bylo zapůjčeno hotově pouze 67 mil. Kč, ostatek v dluhopisech dlouhodobých. Byla nucena tak učiniti, protože bychom měli dnes nikoli depresi, nýbrž nedozírnou krisi. Bylo tím současně dosaženo velkého pokroku v racionalisaci našeho peněžnictví a skončeno sanační dílo pro stát. To je nutno říci velmi hlasitě, protože každá sanace podlamuje odpovědnost, a právě v peněžnictví potřebujeme největšího smyslu pro odpovědnost, protože rozvrat peněžního ústavu otřásá důvěru všech vkladatelů i jiných ústavů a bez této důvěry není peněžnictví o úvěrnictví možné. Pokud jsme s to podnítiti tuto odpovědnost, stane se tak bankéřským zákonem.

Nepružnost našeho peněžnictví má dále své kořeny v tom, že jednotlivé ústavy mezi sebou, a zvláště jednotlivé jich druhy navzájem, vykonávají nezdravou soutěž, a to nejen v usilování o vklady, nýbrž také v provozu obchodním; přes mé dřívější varovné hlasy neopustilo ještě lidové peněžnictví úplně provozování obchodů bankovních, které mu s risikem přinášejí i zisky a umožňují nepřiměřené zvyšování úroků ze vkladů, čímž nutí banky k úrokům ještě vyšším. To pociťuje nakonec průmyslový dlužník. Lidové peněžnictví je naším pokladem, jemu děkujeme za svou kapitálovou soběstačnost při velké potřebě průmyslového podnikání, ale toto peněžnictví, které má hluboko zapuštěné kořeny, je tím, čím je, že po dlouhá desítiletí bylo věrno svému veřejnému poslání a neodklonilo se od dráhy původní. Potřebujeme lepšího poměru mezi různými druhy peněžnictví, více kooperace nežli nezdravé soutěže, potřebujeme organisačního centra, které by autonomně pracovalo k dokonalejší organisaci peněžní a úvěrové služby, protože peněžnictví stále více ovládá výrobu, takže lepší organisace peněžnictví je předpokladem lepší organisace výroby samotné, která je nevyhnutelnou, chceme-li při exportní povaze státu obstáti v mezinárodní soutěži. Zárodek takového organisačního centra jest už v Ústředním smírčím orgánu činném za předsednictví Národní banky.

Nestačí už racionalisace a ekonomisace v rámci jednotlivého podniku, protože podniky tuto racionalisaci už téměř vyčerpaly, aby mohly hraditi svůj zhodnocený dluh po roce 1922, takže tato racionalisace nepřišla k dobru ani konsumentovi, ani práci, ani soutěživosti, a nyní, když svět svou racionalisací snižuje ceny a tlačí na nás soutěživě, není už v jednotlivých podnicích mnoho, co by se racionalisovalo, a proto musíme hledati racionalisaci na širším podkladě, v celých odvětvích výrobních nebo jich skupinách. Industrie takto racionalisována spíše obstojí v mezinárodním zápasu, jak je viděti na industrii cukerní, která je vystavena nebývalému tlaku z ciziny, a jak je viděti naopak na naší textilní industrii, jejíž problém je při mnohotvárnosti výrobků sice obtížnější, která ale těžce odolává krisím exportním, nemajíc doma sorganisovaný trh.

V depresi se v industrii zvláště pociťuje tlak zhodnocených dluhů, jež se proměnily namnoze z úvěrů oběžných na úvěry trvalé a proto myšlenka pomáhati průmyslu překonati dnešní depresi levnějším úvěrem hypotekárním se stává aktuální. S tím souvisí reorganisace zemských ústavů úvěrních. Jest v linii této myšlenky problém pojištění či garantování vývozních úvěrů, které se stává v nynější době také naléhavým a při němž neběží jen o jistotu těchto úvěrů, nýbrž o možnost jich levné mobilisace a především o tuto.

Ovšem racionalisace celých industrií, tak žádoucí v zájmu ekonomisace, nesmí býti vedena pouze duchem maximálního výnosu, nýbrž současně národohospodářským zájmem maxima nejlevnější výroby. Vázané ceny kartelní, které se udržují stabilně proti výchvěvům z lepší či horší konjunktury, nemohou zůstati vázanými i proti světovému poklesu cen, pokud neplyne z krise, nýbrž ji působí a má své kořeny jinde, a jestli některá odvětví u nás tento vývoj světový přezírají a cen nesnižují, pak prodlužují krisi. Pokles indexu velkoobchodních cen by byl větší, kdyby některé kartely se přizpůsobily změněným poměrům. Nikdo rozumný nemůže překážeti, aby se netvořily vyšší organisace výrobní, ale protože se tím podlamuje soutěž pojišťující maximum výroby nejlevnější, je úkolem státu pojistiti v kartelech zájem národohospodářský, což má býti úkolem kartelového zákona.

Ostatek bude nutno jíti od odvětví k odvětví, ba někdy až k jednotlivému podniku, zkoumati jeho situaci a čeliti nezaměstnanosti a depresi prostředky hospodářsky bezzávadnými. Pro zemědělství uskutečněna byla letos řada zákonů, které arci nemohly, vzhledem ke smlouvě s Maďarskem, přinésti ještě žádoucích účinků, ale jsou dokladem odhodlání pracovní koncentrace našeho parlamentu řešiti spravedlivě výrobní problém zemědělský za současné ochrany spotřebitele. Každému je zřejmo, že problém naší zemědělské výroby a jejího včlenění do výroby světové není tím ještě vyřešen. Není ani jisto, zda celní přirážky pojistí rentabilitu obilnářské a živočišné výroby, zvláště když se opatření naše maří vývozními premiemi jiných států. Bylo by žádoucí, aby instituce dovozních listů byla mezinárodními úmluvami odstraněna. Mezinárodní snahy o celní příměří nemohou se potkati s úspěchem, pokud petrifikují celní soustavy velmi nestejné a nahodilé výše a neznamenají současně úměrnou jich úpravu, a pokud se současně neodstraňují prostředky, které každou celní soustavu zase podkopávají. Vůbec je obchodně politicky postavení našeho zemědělství velmi obtížné, protože potřeba celní ochrany zemědělské práce stojí v rozporu se zájmem vývozního průmyslu, aby měl do ciziny co možná volný dovoz a protože jsme v zemědělských produktech částečně státem dovozním a částečně vývozním. Už to svědčí o tom, že problém naší zemědělské výroby spočívá v jejím povlovném přerodu, jaký je nutný jednak vzhledem k hospodářské struktuře našeho státu přihlížeje k poměrům po půdní reformě, jednak vzhledem k mezinárodní soutěži. Ochrana celní není samoúčelem, vyžaduje, aby se v jejím stínu připravovaly rychle doby, kdy nebude po případě v takovém rozsahu možna, aby nebyla v takovém rozsahu potřebna. Účinně by se pomohlo rentabilitě zemědělství lepší organisací odbytovou, která ovšem vyžaduje nákladných zařízení a opatření levného úvěru při regulaci prodeje zemědělských plodin. I zde musí býti svépomoc základem, ale kdybychom mohli věnovati náklad spojený s dovozními listy celý, abychom rozmnožili a podepřeli svépomoc, myslím, že by se účinněji a zvláště trvaleji pomohlo rentabilitě zemědělské práce, a uspořená miliarda, která by se během deseti let připojila ke svépomoci na zařizování skladišť, financování prodeje sklizně, budování tržnic a chladíren, chladících vozů na železnicích atd., by mohla zároveň v průmyslovém státě pojistiti dobrou rentabilitu zemědělství stejně jako přispěti ke zlevnění pro spotřebitele. Musíme hleděti, aby z obětovaných prostředků se dosáhlo maxima žádoucího účinku. To se týká i zemědělského průmyslu, především lihovarnictví, jež má býti příštím rokem nově upraveno. Racionalisace průmyslových lihovarů má za účel snížiti výrobní náklady lihu, jehož upotřebení se má rozšířiti i pro účely pohonné; v lihovarech hospodářských může míti racionalisace ten smysl, aby oběť spočívající v tom, že se platí v zájmu výroby bramborářské a výkrmu dobytka vyšší cena za líh vyrobený v hospodářských lihovarech, přinesla maximum užitku, ovšem krajům na tento způsob výroby odkázaným. Obtížným problémem zůstává cukrovarnictví, které dovedlo dosud udržeti vývoz i daný rozsah osevu řepy, ale které stojí před novým snížením cen světových. To by musilo vésti k redukci výroby cukru a osevu řepy, leda by řepařství, přihlížejíc k celé kalkulaci řepařského hospodářství, vyrábělo řepu nad zvýhodněnou hranici za ceny odpovídající exportním cenám cukru. I racionalisace průmyslových lihovarů jakožto odběratelů melasy by mohla zlepšiti rentabilitu cukrovarnictví, jehož hospodářská situace bude v nejbližší době finanční správou podrobně zjištěna.

S přítomnou depresí souvisí velmi úzce problém ochrany nájemníků a stavebního ruchu. Zákon o ochraně nájemníků byl prodloužen pouze do konce listopadu s úmyslem, aby zatím byl vypracován likvidační plán pro ochranu nájemníků a současně plán pro podporu stavebního ruchu v době likvidace. Nastoupili jsme v podpoře stavebního ruchu letos myšlenku zlevňování úroku, vycházejíce z úvahy, že jen mimořádně drahý úvěr odůvodňuje, aby se z veřejných prostředků stavební ruch podporoval, protože jinak musí každý nésti úrok a úmor stavebního nákladu svého bytu jako každý jiný spotřební výdaj. Tento způsob podpory jako břemeno státní samočinně bude klesati s klesající úrokovou mírou. Přítomná doba deprese je málo příznivá pro zvyšování činže, abychom dospěli k volné soutěži, ale na druhé straně uskutečnění celého plánu by mohlo znamenitě oživiti stavební ruch, velmi žádoucí.

Není mým úkolem sdělávati zde snad plán veškerých úkolů státních, nýbrž pouze uvažovati o problémech souvisejících bezprostředně s danou hospodářskou depresí. Proto nemluvím o dalších úkolech sociálních, zdravotních atd. Avšak musím se zmíniti ještě o vlastních problémech finanční správy. Prodělali jsme těžkou krisi finanční administrace po převratu, ale administrace se krok za krokem zlepšuje. Nával nevyřízených věcí se likviduje, vrací se kvalitní práce, k čemuž velmi přispěla berní reforma. Jde nyní o to, abychom dospěli k racionalisaci správy a dokonalému pořádku. Chystáme zákon o organisaci finanční správy. Depurační akce je u berních správ skončena a likviduje se u berních úřadů. Nedoplatky státních daní činily ke dni 31. prosince 1929 4776 mil. Kč, nedoplatky na dávce z majetku 1948 mil. Kč, nedoplatky samosprávných přirážek vybíraných státními úřady 1557 mil. Kč. Z toho činí nedoplatky přirážek zemských 475 mil. Kč, okresních a okres. školních 252 mil. Kč, obecních 763 mil. Kč. Velká část se bohužel odepisuje podle zákona č. 235 ex 1924 pro nedobytnost nebo proto, že by plné vynucení způsobilo rozvrat podniku. Avšak i agenda podle tohoto zákona se chýlí ke konci. Na inkasu běžných daní se cítí hospodářská deprese, především v přímých daních, ale protože běží o daně postihující ještě příznivý výsledek roku 1929, je zřejmo, že úbytek se zatím týká nikoli výnosu, nýbrž především platby, což souvisí s váznoucí cirkulací statků. Úbytek se také cítí silně u daně obratové. Na tento úbytek byla finanční správa přichystána, udržujíc, jak řečeno, v dobré konjunktuře příjmové reservy. Byla přichystána i na mimořádné úkoly včetně úpravy platů staropensistů, nikoli na zvýšení platů aktivním státním zaměstnancům. Toto zvýšení se děje značným napětím rozpočtu a bylo nutno hledati částečně úhradu jednak v obmezení pravidelných vánočních remunerací, jednak v částečných reformách některých daní, jednak a hlavně v tom, že vláda zahájí soustavnou práci pro racionalisaci veřejné správy. Reforma zvláštní daně výdělkové prospěje ovšem především svazkům samosprávným, pro které se hledá vedle toho hlavní úhrada ve zvýšení daně pivní. Železnic se dotýká úprava platů staropensistů a aktivních zaměstnanců tak citelně, že jsou nuceny přizpůsobiti své tarify osobní dopravy na úroveň ostatních, zvláště sousedních evropských států. Vytýká se finanční správě, že v době deprese přichází s novými daňovými požadavky, a že se zvyšují osobní tarify. Finanční správa lituje hluboce, že byla nucena pro příští rok opustiti politiku stabilisace výdajů, v jichž zvýšení leží hlavní příčina požadavků úhradových. Nejbolestnější je poměrně zvýšení osobních tarifů na drahách, ale třeba i spravedlivě říci, že se zvýšením přizpůsobíme ostatním státům. Druhým vydatným novým pramenem pro sanaci samosprávy je zvýšení pivní daně, které se však nemusí dotknouti spotřebitele vůbec, protože máme stejné ceny piva, jako jsme je měli v době, kdy suroviny průmyslu byly mnohem dražší a výstav piva mnohem menší. (Výborně!) Distribuce piva stojí sama 100 h na 1 litru a 1 haléř znamená dnes 11 až 12 mil. Kč. Industrie pivovarská musí hledati v organisaci odstranění velkých mrtvých nákladů plynoucích ze vzájemné nezdravé soutěže. (Výborně!) Poměrně nejvíce rozruchu vzbudil pokus o úpravu výdělkové daně, která po reformě klesla mnohem více, nežli se čekalo. Stalo se tak jednak přiznáním velkých výhod největšímu počtu středních a menších podnikatelů, jednak tím, že byla přiznána odpočítatelnost daně, což jest největší výhodou u daně s největší sazbou. Odpočítatelnost daně při placení téže daně je konstruktivní chybou. Zdanění naše výdělkovou daní jest dnes příznivější nežli v sousedních státech, v Rakousku a v Německu, a to v minimu, průměru i v maximu, a nejsou správná tvrzení, která se dovolávají jen sazeb výdělkových daní, které odpovídají přímo naší zvláštní výdělkové dani, a přezírají, že jsou podniky zatíženy v cizině více různými daněmi postihujícími výnos. Nelze poukazovati k sazbě 25% ní výdělkové daně akciových společností v Rakousku a neříci, že tam platí podniky ze svého výnosu nepřesunutelnou ohromnou daň ze mzdy, (t. zv. Fürsorgeabgabe), jejíž výnos se pouze pro Vídeň odhaduje na našich 400 mil. Kč. Není správno dovolávati se říšskoněmecké 20% ní Körperschaftssteuer, která odpovídá naší zvláštní dani výdělkové, a neříci, že výnos akciové společnosti podléhá mimo to ještě druhé dani výdělkové s daněmi parciálními, dani majetkové, mimořádné dani reparační a daním samosprávných těles různé povahy. Ale arci nemůžeme žádným způsobem klásti takových požadavků, jichž uskutečněním by se náš stav zdanění proti sousední cizině zhoršil. Přesvědčil jsem se, že bychom nemohli odstraniti odpočitatelnost výdělkové daně, aniž bychom současně snížili sazby, protože výhoda odpočitatelnosti je zde tak mimořádně veliká, že její zrušení znamená příliš značné zvýšení. Protože však není možno toho času, tři roky po berní reformě, hýbati celou soustavou sazeb všeobecné i zvláštní výdělkové daně, už v zájmu klidného vývoje, obmezuje se reforma na mírné zvýšení dosavadní osmiprocentní zvláštní daně výdělkové a na změnu některých předpisů, které byly podle litery zákona obcházeny. Zdanění zůstane i tak pod zdaněním sousední, s námi soutěžící ciziny. Spoléháme, že zlepšením administrace všude jinde se zotaví platby i bez změny sazeb. Zůstává nám v zákonech o přímých daní konstruktivní chyba, jíž dnes nejsme s to odčiniti.

Finanční správa je v nesmírně obtížné situaci, že v době deprese, kdy se kladou na státní pokladnu zvýšené požadavky, ale kdy klesá platební schopnost obyvatelstva, musí udržovati rovnováhu a pořádek a nemůže často vůči poplatnictvu projevovati oné blahovůle, která se požaduje a je i žádoucna. Nedostatečné platby se totiž dotýkají nejen státu, nýbrž v přirážkách též samosprávy a z téže obce docházejí dvojí protichůdné žádosti, z nichž jedna požaduje posečkání v zájmu poplatníků a druhá žádá vymáhání daní v zájmu obce. Velmi kladu na srdce berním úřadům, aby co možná individualisovaly, ač je to mnohem obtížnější, nežli prováděti exekuce šablonovitě. Po dobrém se často dosáhne více nežli po zlém a ušetří se zástupcům lidu mnoho stížností. Ovšem pořádku se finanční správa vzdáti nemůže a projevil-li se v minulém roce stesk na berní morálku, politické vlivy atd., musím konstatovati, že nebyla tato slova promluvena úplně marně. Hlavní věcí ovšem je pořádek a dobrá práce administrace.

Mohl bych se zmíniti ještě zvláště o připravované kodifikaci poplatků, důchodkového trestního práva a o finančním řádu. Tento by upravoval hospodaření rozpočtem včetně kontroly. Jeho příprava uvázla u státních podniků, bude však dokončen v dohledné době, protože jsou už po ruce určité zkušenosti s podnikovým hospodářstvím.

Shrnuji závěrem, že děláme hospodářský plán pro státní hospodářství na příští rok ve stínu světové deprese. Dobrá konjunktura předchozího tříletí i značný pokrok v konsolidaci státních financí zajistily nám pro tuto dobu reservy, které nám dají bohdá depresi šťastně přečkati, ale musíme býti opatrni. Připravili jsme se i tím, že jsme zdvojnásobili nosnost gentského systému pro nezaměstnané, ale je mnohem lépe poskytnouti lidu práci místo podpor. Velké hospodářské problémy, před nimiž stojíme, nalézají u nás velmi silnou politickou koncentraci, která svou nosnost už osvědčila, projevujíc spravedlivý zájem pro všechny vrstvy obyvatelstva a nalezla linii věcného řešení nejobtížnějších otázek. Je to právě v nynější době nesmírně cenná hodnota a záruka, která dává dobré naděje i pro naše hospodářství. Přerušujeme sice letos stabilisační linii finanční výdajové politiky, která připravila reservy pro dnešní dobu, ale jsem přesvědčen, že se k ní zase brzo vrátíme a musíme vrátiti, abychom v příznivých dobách dokončili konsolidaci veřejného hospodářství v republice. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Byl mi podán návrh pp. posl. dr Staňka, Tomáška, dr Patejdla, Vičánka, Tauba, Ježka, Böllmanna, Najmana a druhů, aby o prohlášení pana ministra financí provedla se rozprava a aby tato rozprava byla sloučena s projednáváním osnovy rozpočtu a finančního zákona v sněmovním plenu.

Dám o tomto návrhu hlasovati. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Žádám pí. a pp. poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Konstatuji, že sněmovna jest způsobilá se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem pp. posl. dr Staňka, Tomáška, dr Patejdla, Vičánka, Tauba, Ježka, Böllmanna, Najmana a druhů, aby o prohlášení pana ministra financí provedena byla rozprava a aby rozprava tato sloučena byla s projednáváním rozpočtu a finančního zákona v sněmovním plenu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh jest přijat.

Nebude-li námitek, přikročíme k přerušenému projednávání prvého odstavce. (Námitek nebylo.)

Námitek není.