Cenový index americký byl po válce téměř o polovinu vyšší nežli před válkou a Amerika měla při tom stále stejnou směnitelnou zlatou jednotku. Není pochyby, že to svědčilo o značném znehodnocení zlata vůči všem ostatním statkům (o třetinu), ale z toho neplyne, že příčina byla jen na straně zlata, zejména v jeho soustředění za válečné dodávky v Americe, protože pokles výrobnosti u všech ostatních statků za války a po ní spolupůsobil právě tak na této změně ve směnné relaci zlata jako jeho soustředění. Proto sotva lze úplně přisvědčiti teoriím, které hledají příčinu dnešní deprese na straně peněz a zlata, ve správě měn a kreditní politice měnových administrací, protože změna ve směnné hodnotě zlata, právě tak jako měla při znehodnocení zlata svou příčinu jak na straně zlata, tak na straně statků, může míti a má pravděpodobné i nyní při opačném posunu svou příčinu na obou stranách. Obnovení zlatých měn v Evropě působí k jiné distribuci světových zásob zlata (podíl Evropy stoupnul jen v prvním pololetí 1930 z 42˙1 na 43˙4) a pokles produktivity, který svého času byl spolupříčinou posunu směnné relace mezi zlatem a ostatními statky v neprospěch zlata, se odčiňuje obecným zlepšováním a racionalisací výroby. Jisto jest, že měnová politika francouzské banky odkloňuje se od měny zlaté devisy k čistě zlaté měně. Buď jak buď změna ve směnné relaci zlata ke všem ostatním statkům, jak se projevuje ve snížení hladiny cenové, ať má své příčiny na straně statků či na straně peněz a zlata, působí na výrobu brzdivě, protože při klesajících cenách není chuti k výrobě do zásoby, ježto se výrobce obává, že při dále pokleslé ceně nenalezne v ní úhradu pro výrobní náklady, a působí brzdivě i na odbyt, protože není chuti kupovati do zásoby statky v ceně klesající. Je pravda, že každou krisi výrobní doprovází klesání cen a vyprodávání zásob, ale pokles cen v onom rozsahu, v jakém zůstane trvale, není způsoben krisí, nýbrž má příčiny jinde a sám krisi vyvolává. Můžeme tedy danou depresi označiti především za cenový problém. Pokud obecné snížení cen je způsobeno obecným zvýšením výrobnosti (nikoli příčinami na straně peněz a zlata), mohli bychom se z něho radovati, protože znamená obecně zlepšení životní míry, zvláště též dělnické, k němuž po krisi dospějeme. Zlevnění cen by mělo býti provázeno rozšířeným odbytem a tak by na konci vývoje se ustálily ceny níže, výroba by nalezla při nižších cenách rozšířený odbyt a obecná úroveň životní by se zlepšila. Leč bohužel není tomu dosud tak, životní míra zatím o tomto obecném snížení hladiny cenové téměř neví. Přes značné poklesy indexu cen citlivých i velkoobchodních, průmyslových i potravinářských, se nezměnil index oněch cen, které platí spotřebitel a který je dán cenou životní míry. Index životních nákladů 5tičlenné dělnické rodiny byl v lednu 1928 vyjádřen v poměru k nákladům předválečným číslem 746 a jest vyjádřen v srpnu 1930 číslem 735; obdobný index úřednické rodiny čtyřčlenné byl v lednu 1928 699 a v srpnu 1930 je vyjádřen číslem 709. Tento fakt je v souboru zjevů dnešní hospodářské situace nejvíce zarážející. Snížení hladiny cenové nedospělo až ke spotřebiteli. Mezi ním a hladinou velkoobchodních cen jest jakási neproniknutelná hráz, která nakonec krisi prodlužuje, protože kdyby byly ceny i pro spotřebitele úměrně sníženy, vzrostla by spotřeba a odbyt a oživila by se výroba, nalézajíc ve zvýšeném obratu a snížených cenách rentabilní poměr. Hráz prostředkovatelů, kteří provádějí distribuci statků přímo ke spotřebitelům, je středem problému a zájmu. Ekonomisační proces, který se nezastavil ani před přechodnou nezaměstnaností, plynoucí z racionalisace práce, vyžaduje i racionalisace činnosti prostředkovatelské.

K světovému vývoji cen druží se další obecné příčiny dnešní deprese. Hospodářský merkantilismus válkou obecně posilněný se stupňuje v každé krisi, protože každý stát chce zvládnouti své obtíže a, protože v daném případě je těžiskem pokles cen, brání se mu jednotlivé státy celní soustavou, brzdící takto světový oběh statků a světovou dělbu práce. Rostoucí celní hradby jsou těmi státy, proti nimž byly postaveny, podkopávány někde soustavou dovozních listů, jinde vývozními premiemi nebo pod. Zaslepený merkantilismus ve stínu nezdravě vysokých cel investuje miliardy do výrob již světově dobře opatřených, přináší do budoucna zárodek nebezpečí nadvýroby světové a zbytečně touto nezdravou kapitalisací zatěžuje peněžní trh a zdražuje úrok; tato politika přivede se časem nutně ad absurdum. Zdá se však, že vedoucí hlavy evropské přemýšlejí o lepším hospodářském styku mezi evropskými národy a že neúprosná soutěž zámořské ciziny překlene v Evropě překážky stojící dnes v cestě rozumnému vývoji. Půjde-li vývoj přímo k velké koncepci Briandově, anebo půjde-li k ní přes dohody skupin za účelem rozšíření celního území celními uniemi nebo soustavou preferenční, nevím, ale každý cítí už neudržitelnost dnešního stavu a potřebu nápravy. Jen odpůrci našeho státu a mírových smluv hledají příčiny dnešní deprese v mírových smlouvách, ač jsme měli po nich už znamenitou konjunkturu. Ostatně, kdo jde v dějinné souvislosti až k mírovým smlouvám, jest povinen jíti v této souvislosti a odpovědnosti až k válce, která jim předcházela.

K obecným příčinám světové povahy, které se nás dotýkají při exportní povaze našeho státu zvlášť citelně, druží se příčiny zvláštní, které se týkají jednotlivých oborů lidské práce a výroby, a proto má naše zemědělství, naše výroba cukerní, textilní atd. svou zvláštní problematiku, jíž zde arci dopodrobna nelze rozebírati.

Druhé, co charakterisuje naši hospodářskou depresi, která má své světové příčiny, jest, jak jsem řekl, že účinky světové deprese jsou u nás mnohem mírnější nežli ve většině ciziny. Naše nezaměstnanost jest nesrovnale mírnější nežli v mnohých jiných státech. Náš počet nezaměstnaných uchazečů o práci je pravda větší nežli byl v r. 1929 nebo 1928, kdy byl nejvyšší počet nezaměstnaných 57.000 (leden 1928) a nejnižší 29.000 (v říjnu 1928), kdežto letos bylo v lednu 74.000, v únoru 86.000, v březnu 88.000, v dubnu 79.000, v květnu 77.000, v červnu 73.000 nezaměstnaných, nepočítaje v to polozaměstnané, kteří jsou problémem pro sebe. Měli-li jsme i při nejlepší konjunktuře 29.000 nezaměstnaných, můžeme považovati za příznak deprese jen to, co tuto cifru přesahuje. Bylo by klamem nepřiznati, že máme vyšší nezaměstnanost nežli v předchozích letech dobré konjunktury, že se tato nezaměstnanost v letní sezoně jen poměrně málo zmenšila, takže nutno počítati v zimě ještě se značným vzestupem, avšak lze dojista říci, že světová deprese u nás probíhá mnohem mírněji nežli v cizině. Nesmíme přehlížeti, že vůči této nezaměstnanosti máme také stav zaměstnanosti, který je vyjádřen počtem pojištěnců nemocenského pojištění u sociální pojišťovny; vůči 2,611.000 v květnu 1929 činil letos v květnu 2,675.000, z čehož je patrno, že naše nezaměstnanost je též trochu problémem populačním, že radost nad absolutními přírůstky populace bez ohledu na možnosti obživy a kvalitní vývoj populace není zcela odůvodněna a že zvýšená odpovědnost společenská za osoby postižené dědičnými chorobami a p. nutně dává společnosti právo k eugenickým zákonům. (Tak jest!)

Vůči těmto zaměstnaným činí 80.000 nezaměstnaných necelá 3%. Jsou ještě i jiné číslice, svědčící o neztenčené nebo málo ztenčené spotřebě. Výstav piva činil za půl roku letos 5,512.468 hl, v minulém roce 4,901.000 hl, spotřeba cukru v tuzemsku za prvních 6 měsíců letos 1,612.848 q, v minulém roce 1,598.419 q. Inkaso (hrubé) tabákové režie činilo v prvních 7 měsících roku 1929 1174 mil. Kč, letos ve stejné době 1182 mil. Kč.

Není tedy důvodu k takovému pesimismu, s jakým se namnoze potkáváme na místech směrodatných a který se u nás stal do jisté míry metodou práce při uplatňování požadavků vlastních a zažehnávání cizích, metodou po stránce psychické velmi povážlivou, protože pesimismus bere víru v zítřek, radost a chuť k práci a podnikání. A tak i při hodnocení budoucnosti potřebujeme onu míru objektivity, která ukládá potřebnou opatrnost a prozíravost, aniž upadá do extrému pesimistického anebo do bezstarostnosti optimistické. Jsme už na nejnižším bodu deprese? Nezhorší se ještě situace? Nezhorší-li se, potrvá dlouho dnešní nízká úroveň? Lze očekávati brzo obrat k lepšímu? To jsou otázky, které se kladou, děláme-li plán státního hospodářství na příští rok.

Ve zprávě Národní banky za měsíc srpen se praví, že při stlačené úrovni není větších známek pro další pokles. Podle toho by se zdálo, že jsme na nejnižším bodu, že můžeme ještě delší dobu na něm setrvati, ale že není zatím obavy, že by došlo k dalšímu zhoršení. A což stoupne-li nezaměstnanost v zimě o dalších 20 až 30 tisíc lidí? Musíme dobře lišiti poklesy sezonní, přicházející i v dobách dobré konjunktury, od změn provázejících depresi a krisi. I v letech nejlepší konjunktury jsme měli v létě 30 tisíc a v zimě 60 tisíc nezaměstnaných. Proto určité zvýšení nezaměstnanosti v zimních měsících neznamená ještě zhoršení hospodářské situace a třeba s ním počítati jako se sezonní změnou i při daném a nezměněném stavu situace hospodářské. Ale nemáme záruky, že jsme opravdu na nejnižším bodu vlny, v níž se nalézáme. Je-li správně rozpoznáno, že přítomná světová deprese tkví v cenách, bude neklamnou známkou, že pokles dolů se zastavil a že lze čekati obrat, až se zastaví vývoj cenový poměrně stabilně na určité úrovni. I pak bude záviseti další vývoj hospodářský na úpravě mezinárodních poměrů a vývoj u nás zvláště též na naší hospodářské politice vlastní. Jsou-li hlavní příčiny naší deprese světové povahy, nemůžeme jí, jak jsem řekl, zvládnouti sami, ale můžeme přece čeliti zvláštním příčinám deprese v jednotlivých odvětvích. Nezbývá tedy nežli jíti po odvětvích nejvíce dotčených, zkoumati jejich stav a problematiku a podle toho zaříditi pomocné prostředky. Vrátíme se ještě k této otázce, ale zatím ukládá objektivní hodnocení dané situace při sdělávání rozpočtu na příští rok, a to jak pro odhad příjmů, tak i pro úkoly a výdaje krajní opatrnost. Bude dobře, budeme-li ještě i pro příští rok počítati se stavem dnešním, neoddávajíce se ani optimismu, že už bude mnohem lépe, ani pesimismu, že bude mnohem hůře. Toto hodnocení dnešní hospodářské situace bylo základem pro sdělání plánu státního hospodářství pro rok 1931.

Rozpočty pětiletí 1926-1930 byly sdělány na zásadě stability výdajů státní správy. Finanční správa vycházela z myšlenky, že byl rozsah výdajů veřejné správy po zhodnocení měny v r. 1922 příliš vysoký a jeho úhrada že příliš tísní výrobu i spotřebu, že soustava státních daní se opírá hlavně o daně obchodové, které jsou v rozporu s národohospodářskou konstrukcí státu, protože brzdí náš vývoz, a o některé tísnivé daně spotřební, postihující nutnou výživu (cukr, maso); nápravy však že nelze sjednati náhlým snížením výdajů i daní, nýbrž povlovně tím, že se stabilisuje na delší dobu rozsah státních výdajů. Při stabilních výdajích a nezměněných instrumentech příjmových rostou státní příjmy, protože základ a prameny příjmové přirozeně vzrůstají důsledkem příbytku populace, výroby a spotřeby, kapitálu atd. a dostavují se přebytky, které umožňují úhradu výdajů neuhrazených, snížení úhradových břemen a opatření reservy pro léta krise.

V tomto období stabilisační politiky bylo také rozřešeno mnoho finančních problémů. Uhrazena byla především největší část mimoetátních platů, hlavně učitelských platů, pro které byla nashromážděna reservní úhrada 800 mil. Kč. Odčiněna byla z obchodových daní daň přepravní postupem železničnímu podniku úhrnem za pětiletí 1926-1930 na daních dopravních 789 mil. Kč, odčiněna byla refundacemi pro vývoz daň uhelná a daň obratová; roční odčinění obchodových daní čítaje v to refundaci daně přepravní železnicím činí takto okrouhle půl miliardy. Umožněna byla při rovnováze státního hospodářství reforma přímých daní s úlevou přes půl miliardy. Umožněna byla úhrada platového systému s úhrnným nákladem dnešním přes miliardu, ačkoli na úhradu bylo nově povoleno v tomto pětiletí pouze zvýšení cukerní daně s ročním výnosem asi 200 mil. Kč a zvýšení daně z lihu s ročním výnosem asi 70 mil. Kč. Umožněno bylo postupovati železnicím a poštám, jakož i jiným podnikům čistý zisk k účelům investičním, v úhrnné částce za toto pětiletí 1.723 mil Kč, v rozpočtu na r. 1930 329 mil. Kč. Umožněno bylo převzíti železnicím celý dluh i s amortisací, takže železnice přispívají jen k zúročení pevnou klesající částkou; břemeno železniční z tohoto titulu kleslo od r. 1926 do r. 1931 o 60 mil. Kč. Vytvořena byla v konsolidačním fondu reserva finanční správy, z níž bylo použito mimořádně 762 mil. Kč na uplacení státního dluhu. Státní dluh krátkodobý se snížil v tomto období 1926 až 1930 o 2554 mil. Kč. Státovkový dluh klesl o 1545 mil. Kč.

A přece neutrpěly běžné úkoly a jich přirozený vývoj, protože se nedělaly nové administrativní dluhy, ježto bylo hospodářství v bezpečné rovnováze, a stávající dluhy se splácely a důsledkem této politiky konvertovaly, takže vznikala prostora pro plnění nových úkolů. Zvýšeny byly platy staropensistům, zřízen byl silniční fond atd. Další pětiletí stabilisace mohlo vyřešiti zbývající finanční problémy a dovršiti konsolidaci veřejného hospodářství úplně, protože měl rozpočet pro r. 1930 ještě značné reservy příjmové. Rozpočet na r. 1931 tuto stabilisaci výdajovou přerušuje.

V rozpočtu pro r. 1931 zvyšují se správní výdaje, tedy s porušením výdajové stability, formálně o 471 mil. Kč, vskutku o 545 mil. Kč, protože vyloučením některých průběžných položek se dosáhlo snížení rozpočtu o diferenci mezi 471 a 545, totiž o 74 mil.

Kč. V tom je vypuštění 60 mil. Kč, které platila státní správa poštám a tyto železnicím za dopravu pošty, a zbytek jsou průběžné výdaje ve správě státních peněz. V poměru k rozpočtovým výdajům činí toto zvýšení 5˙8%. Není to tedy zvýšení plynoucí z normálního vývoje, který by bylo lze odhadnouti na 1-2%, nýbrž zvýšení mimořádné, které vyplývá z hromadného plnění úkolů nových a velkých. Úkoly nové se pociťují některé na straně příjmů (dovozní listy ve zmenšeném příjmu celním), jiné zejména ve zvýšených výdajích. Sem náleží hlavně konečné vyřízení platů z mírových smluv s roční částkou 114 mil. Kč, úprava pensí staropensistům včetně přirozeného přírůstku částkou 135·4 mil. Kč (v tom není obsaženo zvýšení pensí v podnicích, jehož důsledek se jeví pro hospodářství státní správy jako zmenšení příjmu z podniků státních), vánoční příspěvek státním zaměstnancům 111·5 mil. Kč (zase mimo podniky a učitele, kteří zatěžují mimoetátní výdaje státní), resystemisace a přirozený přírůstek osobních výdajů 77 mil. Kč (na resystemisaci bylo už pamatováno v rozpočtu na r. 1930 v pokladní správě částkou 20 mil. Kč), reforma gentského systému a zvýšení podpory nezaměstnaných 51 mil. Kč, nový zákon o podpoře stavebního ruchu 15 mil. Kč, úprava požitků invalidům 13·5 mil. Kč, zvýšený požadavek pro stavby státních budov 50 mil. Kč. Jen v těchto položkách činí zvýšení 567·4 mil. Kč. K tomu však přistupuje zvýšení menší v položkách jiných okrouhle asi 100 mil. Kč. Že rozpočet nebyl zvýšen v tomto rozsahu, je proto, že bylo dosaženo úspor v položkách jiných, zejména ve státním dluhu jeho proplacením a tím, že má přispěti konsolidační fond příštím rokem na úmor státního dluhu částkou 50 mil. Kč, dále tím, že se invalidní péče, která byla stále přepreliminována, preliminuje přesně, čímž klesá rozpočet, nikoli výdaj o 41·3 mil. Kč. Účetním snížením je odstranění 60 mil. Kč, jež platila pokladní správa poštám a tyto železnicím, jak se o tom stala shora zmínka, a 12˙5 mil. Kč, o které byly sníženy výdaje se šekovým řízením v r. 1930, kteréžto výdaje byly kompensovány s příslušným příjmem a odstraněny z rozpočtu jako průběžné. K tomu přistupují některé menší úspory skutečné. Vzhledem k tomu, že oněch 60 mil. Kč, jež nejsou již obsaženy pro pošty, resp. železnice v pokladní správě, se hradí železnicím z přepravní daně, a že 41˙3 mil. Kč uspořených na invalidech nejsou celé efektivní úsporou, protože jde o snížení rozpočtených, nikoli skutečných výdajů, neznamená těchto 100 mil. Kč skutečnou úlevu pro pokladnu. Nové zatížení státní pokladny činí tudíž okolo 600 mil. Kč.

Vnitřní struktura výdajů není podstatně změněna. Při celkově zvýšeném rozsahu státních výdajů získává kvota výdajů správy hospodářské, sociální a finanční; kde vzrůst výdajů přesáhnul poměrný vzrůst celkový, ztrácejí ostatní odvětví správy. Arci nelze přehlédnouti, že ve finanční správě jsou soustředěny prozatímně některé výdaje všech ostatních resortů (na př. náklad na resystemisaci). Kdyby tyto výdaje byly podle odvětví rozvrhnuty, byl by posun v procentuálním rozvrhu ještě menší. Posun směrem k zájmům hospodářským a sociálním je odůvodněn přítomnou hospodářskou depresí, vzrůst kvoty výdajů finanční správy jest odůvodněn platy z mírových smluv a nákladem resystemisačním. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Příjmy se preliminují pro rok 1931 o půl miliardy vyšší, nežli byly rozpočteny pro rok 1930. I tento vzestup na první pohled překvapuje. Tento vzestup neodpovídá normálnímu přirozenému přírůstku, který byl shora odhadnut na 1-2%, protože tento přírůstek je poměrně vyšší. Nevznikl snad z čekaného mimořádného vzrůstu příjmů, protože při hospodářské depresi lze počítati spíše s poklesem všech státních příjmů. Přírůstek tento je uvolněním příjmových reserv z rozpočtů předchozích, jak se projevovaly v přebytcích státního hospodaření. Bez těchto reserv nebylo by bývalo možné zvýšení výdajů, leda s porušením rovnováhy, anebo za současného zvýšení daní ve stejném rozsahu. Bylo správno, že v době dobré konjunktury nebyly rozpínány výdaje až do výše možných příjmů v dobré konjunktuře hospodářské, protože výdaje jednou povolené zůstávají i v době deprese, kdy příjmy samočinně klesají. Reserva příjmová v rozpočtu byla původně větší nežli ona, která se nyní uvolňuje pro úhradu nových výdajů, avšak tato reserva mizí nynějším poklesem příjmů skutečných. Ona část reservy tedy, která byla držena v době dobré konjunktury proto, že bylo nutno počítati v době deprese s poklesem příjmů, mizí, ona pak část reservy, která byla držena v době konjunktury dobré proto, že bylo nutno čekati pro dobu deprese zvýšené výdaje, se uvolňuje a rozpočtené příjmy se blíží skutečně čekaným příjmům, reserva rozpočtová mizí.

Ve složení příjmů nastávají malé posuny, hlavně ve prospěch příjmů soukromohospodářských a v neprospěch daní a cel. Používá se k úhradě nových výdajů reservy výnosové v tabákové režii a uvolňují se reservy v daních obchodových, spotřebních a v dani důchodové. Celní příjem se sice preliminuje výše a uvolňuje se reserva, která byla v něm obsažena, avšak s jistou opatrností, protože světová deprese se jeví i v menší mezinárodní cirkulaci statků, a pak klesá náš celní příjem důsledkem zákona o dovozních listech.

Struktura daňová se podstatně nemění, poněkud klesá kvota daní přímých a daní spotřebních a stoupá procento daní obchodových, zejména daně z obratu. Tento posun není se stanoviska národohospodářského vítaný, protože by si bylo přáti vzhledem k exportní povaze státu spíše odčiňování obchodových daní; byl však neúprosně vyvolán prudkým vzestupem výdajů, jež musí býti uhrazeny.

Proti rozpočteným výdajům pro r. 1931 částkou 9838 mil. Kč stojí rozpočtené příjmy částkou 9843 mil. Kč, vykazuje tedy rozpočet aktivum 5 mil. Kč a jest tudíž v rovnováze.

I v předchozích letech byl preliminován pouze malý přebytek v poměru k výdajům a příjmům, ačkoli byly v příjmech velmi značné reservy a mohl býti přebytek preliminován i výše. Že se tak nedělo, bylo z opatrnosti, aby se nepřizpůsobovaly výdaje velmi rychle příjmům, třebas jen dočasným. Reservy příjmové minulých let jsou však, jak řečeno, z největší části vyčerpány jednak poklesem příjmů důsledkem hospodářské deprese, jednak uvolněním pro úhradu nových výdajů. Může tedy vzniknouti vůbec otázka finanční rovnováhy, totiž otázka, dosáhne-li se preliminovaných příjmů, protože při tak nepatrném přebytku stačí jen nepatrný pokles, aby byla rovnováha porušena. Jisto jest, že reserva pro případ poklesu příjmů jest podstatně menší, nežli byla v rozpočtu pro rok 1930, ale úplně bez reserv není ani rozpočet pro rok 1931, takže lze pro rozpočtové výdaje hledati bezpečnou úhradu v rozpočtových příjmech a je tedy mezi rozpočtovými výdaji a příjmy bezpečná rovnováha.

Avšak musili jsme doposud uhrazovati z příjmových reserv také mimoetátní platy, především neuhrazené platy učitelské, které vzrůstají jednak přirozeným vývojem, jednak mají vzrůsti vánočním příspěvkem. Není jisto, stačí-li reservy i pro tyto mimorozpočtové platy. Z toho plyne nutnost pečovati o konečné rozpočtové vyřešení této otázky s veškerým urychlením.

Pokud trvá hospodářská deprese a není možno očekávati opětného vzrůstu státních příjmů na výši let předchozích, ukládá daný poměr výdajů a příjmů největší opatrnost v uzákoňování nových výdajů bez přímé a souvislé úhrady, jako se mohlo díti v minulých letech prostým poukazem na čekané vyšší příjmy nebo přebytky. Státní rozpočet jest více napjat, nežli byl v minulých letech, a jest bezpodmínečně nutno, aby počínaje rokem 1931 zahájeno bylo nové údobí stability výdajů, aby se rozpočet uvolnil, aby daná břemena se stala vzhledem k rostoucí základně poplatné, vyjádřené národním důchodem a výnosem, poměrně méně tíživými, a aby bylo možno pokračovati v přestavbě daňové soustavy.

Rozpočet státních podniků pro příští rok zahrnuje již náklad na vánoční příspěvek a na resystemisaci, jakož i náklad pensijní z nové úpravy požitků staropensistů. Již tyto nové výdaje zhoršují podstatně situaci státních podniků, především železnic a pošt. Velmi povážlivou se jeví zvláště situace železnic, které preliminují zisk 33 mil. Kč. Tento zisk zbývá železnicím po vyřazení náhrady ve výši 60 mil. Kč poskytované jim dosud poštovní správou. Za to dostalo se arci železnicím zvýšení podílu na přepravní dani o stejnou částku. Ale i se zřetelem k tomu klesl výnos podstatně a je pochybno, bude-li dosažen vůbec, potrvá-li snížený dnešní stav železniční dopravy. Připomenouti však dlužno, že byla do rozpočtu železničního zařazena i úhrada vánočního příspěvku, bylo totiž kalkulováno při výpočtu příjmů již s 20% zvýšením osobních tarifů. Tento neblahý stav železničního podniku nebyl odvrácen ani velkými obětmi finanční správy na bezúročné investice (z dopravních daní za léta 1926 až 1930 789 mil. Kč, ze zisků podnikových 818 mil. Kč) ani převzetím amortisace dřívějších železničních dluhů, a nabádá k opatrnosti do budoucna. I zisk z poštovních podniků klesá přes veliké bezúročné investice z minulých let. Pokles ovšem je důsledkem nových velikých personálních výdajů, jako u železnic, (staropensisté, resystemisace, vánoční příspěvek) a zejména též zavedením nových odpisových řádů. Výnosnost téměř všech významných státních podniků klesá až na tabákovou režii, šekový úřad a státní báně a hutě, tiskovou kancelář a státní tiskárnu při ministerském presidiu. V celku je odvod státní pokladně preliminován o 131 mil. Kč výše nežli pro 1930, ovšem jedině z vyšších zisků tabákové režie.

Investice státních podniků se preliminují na stejné výši jako pro rok 1930, totiž částkou 1198 mil. Kč (proti 1211 mil. Kč v r. 1930). Investice tyto se dějí zase z největší části bezúročně, protože jen 344 mil. Kč má býti uhrazeno úvěrem, z čehož připadá na zakoupení lesů ze záboru pro stát 280 mil. Kč. Státní pokladna se vzdává ve prospěch podnikových investic 184 mil. Kč čistého zisku z podniků a ponechává na investice železniční 400 mil. Kč z daně přepravní. V ziscích ponechávaných podnikům na investice má finanční správa do budoucna reservu.

Mimořádnost poměrů jeví se tedy v rozpočtu především na straně výdajů, ačkoli největší část nových výdajů nebyla způsobena především zřetelem k depresi, jak tomu je na př. důsledkem reformy gentského systému. Úprava pensí staropensistům, vánoční přídavek státním zaměstnancům, úprava požitků invalidních není důsledkem hospodářské deprese a nesouvisí s ní. Nepočítám sem ani resystemisaci, protože mám za to, že se děje s hlediska potřeby služby a nikoli jako sociální opatření pro státní zaměstnance. Uznaly-li všechny strany ochotně přes těžkou situaci zájmových tříd, které zastupují, že postavení státních zaměstnanců třeba zlepšiti, pak je mravní povinností všech, jimž se v této době dostává zlepšení (a těch, kdo hájí jejich zájmy), aby správně hodnotili své zlepšení porovnáním svého postavení s postavením ostatních společenských tříd a aby zvýšenou výkonností zmenšovali břemeno, které vyplývá z toho pro všechny ostatní společenské třídy.

Nesouvisí s přítomnou depresí zvýšený výdaj na platy z mírových smluv. Naproti tomu zvýšení nákladů na stavební ruch, administrativní budovy atd. se stalo se zřetelem k hospodářské depresi.

V příjmech se mimořádnost poměrů zdánlivě neprojevuje, protože se přes mimořádnost poměrů preliminují výše nežli v minulém roce, ačkoli jest počítati s úbytkem příjmů následkem zhoršené hospodářské situace, s poklesem cen i zákonných opatření (dovozní listy). To je možné, jak řečeno, proto, že měly předchozí rozpočty značné reservy příjmové, které se uvolňují pro zvýšené výdaje a mizí.

Napjatost státního rozpočtu upozorňuje nutně na značné mimoetátní platy, především na neuhrazené platy učitelské, které byly dosud stále hrazeny z pokladních přebytků, a které musí býti uhrazeny, mizí-li příjmové reservy v rozpočtu. Jde o problém asi 1/4 miliardy, ale nejde jen o to, aby se našly nové prameny úhradové, nýbrž o to, aby se správně rozdělila pravomoc a finanční odpovědnost ve školských věcech. V žádném, ani v tomto odvětví správy nelze odloučiti pravomoc od odpovědnosti finanční. S problémem souvisí otázka újezdných škol měšťanských, která nemůže býti vyřešena bez konečného vyřešení otázky učitelských platů.

K pendentním problémům náleží problém financí samosprávných, který se na venek jeví jako nedostatečnost pramenů finančních pro samosprávu a nedostatečnost dotace vyrovnávacích fondů, ale ani zde nejde jen o určitou peněžní úhradu, protože potřeba je dána i mírou ekonomie a odpovědnosti a nároky kladené na vyrovnávací fond jakožto pramen, který leží mimo finanční odpovědnost samosprávy, se namnoze řídí tím, co je potřeba, když to uhradí někdo jiný. Proto soubor zákonů, kterými se má nyní řešiti otázka samosprávných financí, totiž zákon o pivní dani a reformě daně výdělkové a o úpravě financí samosprávných svazků přinese nejen věcně odůvodněnou úhradu pro schodky samosprávných hospodářství, nýbrž i změnu ve finanční odpovědnosti za příspěvky subvenční povahy. I tato úprava přes projevené stesky zůstává provisoriem, protože definitivní úprava, jejímž předpokladem jest rozčlenění úkolů a sečlenění práce mezi státem a samosprávnými svazky všech stupňů, musí se opírati i o latentní dnes prameny činžovní daně po likvidaci ochrany nájemníků a o dostatečnou průpravu statistickou, jíž dosud postrádáme. Ve stálé komisi budou však připravovány předpoklady reformy definitivní i definitivní reforma sama. Sanace samosprávy přispěje i k hospodářskému oživení.

K otevřeným problémům úhradovým náleží sanace bratrských pokladen, kterou nelze dále oddalovati tím, že finanční správa přejímá garancii za schodky, protože se celá tato garancie musí platiti a nelze dále činiti žádných výdajů bez úhrady. I zde běží jednak o úhradu schodků, jednak o lepší organisační včlenění pojištění hornického do celé soustavy sociálního pojištění.

Uvedené úkoly nemají žádné souvislosti s přítomnou problematikou hospodářskou a sociální, leč máme mnoho úkolů, které přímo s ní souvisí. Je nasnadě především myšlenka velkých investičních prací, jimiž by byla doplněna soukromá zaměstnanost, a bylo požadováno, aby stát kontrahoval nové velké investiční zápůjčky k tomu cíli.