Předseda (zvoní): Pane řečníku, upozorňuji vás, že vaše řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Gottwald (pokračuje): Skončím hned ...., že národního osvobození může dobýti pracující lid pouze tehdy, když bude bojovat proti vlastní buržoasii. A že komunisté toto svoje possitivní stanovisko k národnímu osvobození, k národnostnímu osvobození, kteréž mimochodem je heslem demokratickým, je heslem buržoasním, ovšem z dob jejího liberalismu, její revolučnosti, myslí vážně, dokazuje role komunistů ve všech státech, kde jsou utlačované národy. Komunisté v Československu právě tak, jako jsou pro svobodu českého národa, bojují pro svobodu německého národa, slovenského národa, ukrajinského národa. Komunisté v Polsku bojují právě tak, jako zastávají svobodu polského národa proti utlačování Ukrajinců a Němců Poláky. Italští komunisté bojují stejně proti utlačování Slovinců a Němců jako proti celému režimu Mussoliniho.

A my současně dělníkům všech národností říkáme, i když jsme plně pro uskutečnění hesla sebeurčení až do odtržení, že prvním třídním příkazem je internacionalismus, mezinárodní solidarita pracujícího lidu právě tak, jako jest mezinárodně spojena buržoasie. My dělníkům říkáme: italští dělníci bojují proti utlačování Slovinců a Němců v prvé řadě tím, že bojují proti Mussolinimu. V Maďarsku bojují maďarští dělníci proti fašismu především tím, že bojují proti Horthymu. Němečtí dělníci plní svoji mezinárodní solidaritu především tím, že bojují proti Hitlerovi. Polští dělníci ukazují se mezinárodně solidárními především tím, že vedou boj na nůž proti Pilsudskému. A dělníci českoslovenští dokáží svoji solidaritu, svou mezinárodnost nejlépe tím, když svou ránu povedou proti vlastni buržoasii, proti svým utlačovatelům a jejich nejhnusnějším exponentům, Gajdovcům. (Výkřiky posl. Myslivce.)

Těm drobným lidem, kteří se včera a předevčírem zúčastnili fašistických demonstrací, říkáme: Vy studenti, pokud jste proletáři, vy maloživnostníci a malí úředníci, které zde právě dnes ošidili, podvedli a okradli, nezapomeňte, že když jste rozbíjeli tabulky v "Prager Tagblattu", chovala se k vám policie po anglicku, ale v tom okamžiku, kdy půjdete na ulici za své požadavky hospodářské demonstrovati proti hladu a za lepší plat a živobytí, bude proti vám postupovati po italsku.

A vy, kteří se zúčastňujete fašistických demonstrací, nezapomínejte, že titíž fašisté, kteří vás nyní demagogicky svými sliby lákají, budou do vás stříleti, budou vás ubíjeti, kdyby přišli k moci. My říkáme dělníkům všem: proti štvanicím mezinárodní buržoasie, proti štvanicím fašistickým, proti vyvolávání válečných nálad je nutno se spojiti, je nutno v závodech utvořiti pevnou jednotnou frontu, pevný svazek dělnictva, proti fašistickým provokacím je nutno utvořiti proletářskou obranu! Proti prolhaným heslům fašistickým je nutno postaviti heslo boje za chléb a práci. Proti rozeštvávání pracujícího lidu buržoasií všech národností musí se proletariát mezinárodně semknouti, musí postaviti heslo jednotné fronty, sjednocenosti.

Proti heslu fašistů, proti heslu buržoasie musí postaviti svoje heslo, boje za chléb, boje za práci, [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze ne 25. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 94 této těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Babel. Dávám mu slovo.

Posl. Babel (německy): Na dnešní jednání československého parlamentu pohlíží přes 400.000 státních zaměstnanců s nepokojem, zda budou splněna jejich přání, zda se ráno dočtou v novinách, že 13. měsíční plat byl usnesen a že bude dne 1. prosince vyplacen. Ohromná část nejnižších kategorií těchto státních zaměstnanců bude těžce zklamána. Kdo se někdy domníval, že za tohoto režimu může vůbec dojíti ke zlepšení situace státních zaměstnanců, bude musiti po 1. prosinci pochopiti, že tomu tak není. Iluse, které ještě má část státních zaměstnanců o československém demokratickém parlamentarismu, rozplynou se jako bubliny. Již ve výborech jsme upozornili, že vše, co prohlásil ministr financí dr Engliš již ve svém výkladu v rozpočtovém výboru na jaře, že v této době nelze mluviti o skutečném zlepšení hospodářského stavu státních zaměstnanců, stane se skutečností.

Dnes máme před sebou osnovu zákona o vánočních remuneracích státních úředníků; místo slíbeného 13. měsíčního platu byla zavedena tak zv. vánoční remunerace. Tento zmetek 13. měsíčního platu bude posledním těžkým zklamáním pro státní zaměstnance. Před volbami do sněmoven socialistické a sociálnědemokratické strany slibovaly státním zaměstnancům, že především budou pracovati, aby dopomohly státním zaměstnancům k novelisaci platového zákona č. 103, ke zlepšení prováděcího nařízení č. 15 pro železniční zaměstnance a k 13. měsíčnímu platu. Těmito volebními hesly strany skutečně dosáhly, že velká část státních zaměstnanců odevzdala jim hlasy, ačkoliv my, komunisté, předpovídali jsme tenkráte na voličských schůzích, že při takovémto režimu tyto strany na žádný způsob tyto sliby nesplní, naopak, že tyto strany budou hleděti, aby hlavně uskutečnily své osobní požadavky, aby se dostaly ke žlabu, k ministerským křeslům s ročním platem 133.000 Kč, ale že se o zájmy nejnižších vrstev státních zaměstnanců starati nebudou. Dnešní obraz neúčasti pánů ministrů přece dokazuje, jak velký zájem vůbec mají pro pomoc státním zaměstnancům. Co se stalo ze slibů sociálnědemokratických, socialistických a části občanských stran, že budou státním zaměstnancům pomáhati, budou-li zvoleni a dostanou-li se k vládě? Již dnes vidíme všechny ty prorokované úspěchy nejen pro státní zaměstnance, nýbrž pro veškerý proletariát tohoto státu, jichž bylo dosaženo účastí soc.-demokratických stran ve vládě. Upozornil bych tu rád na prohlášení, které učinil poslanec Kaufmann na veřejné schůzi, když chtěl líčiti dělnictvu činnost ve vládě, jako by to byl velký úspěch, jehož dosáhli soc. demokrati účastí ve vládě. Při tom prohlásil: Dosáhli jsme aspoň toho, že bylo opět možno zasaditi sazeničku demokracie do parlamentu, do celého režimu. Tuto sazeničku demokracie pocítilo hned v prvé schůzi 22 komunistických poslanců, když byli hned z prvé schůze vyvlečeni. Další úspěchy na poli demokratisace tohoto režimu a parlamentu ukázaly se během celého posledního období tak zřetelně, že stačí, poukážeme-li jen na jednu věc, která se přihodila právě v době účasti soc.-demokratických stran ve vládě, tak na příklad na vraždu spáchanou na dělnictvu v Radotíně, kdy ministrem spravedlnosti jest člen soc.-demokratické strany.

Iluse, které si dělají státní zaměstnanci na základě slibů těchto stran, rychle se rozplynou, až bude tento zákon uveřejněn. Než byl parlament poslán na letní prázdniny, prožívali ministři a poslanci vládních stran velmi nervosní dny. Pro státní zaměstnance jsou tyto dny jistě zajímavou vzpomínkou. V novinách jim bylo slíbeno, že zákon bude vyřízen ještě před počátkem prázdnin, že 13. měsíční plat bude uskutečněn a že bude vyplacen ve dvou částech, pokud možno ještě 1. července a 1. prosince - ale najednou a náhle byli poslanci posláni domů, aniž tento naléhavý požadavek státních zaměstnanců byl uskutečněn. Již tenkráte upozorňovali jsme ve schůzích výborů, že celý zákon o 13. měsíčním platu nepřinese nejnižším vrstvám státních zaměstnanců vůbec žádného zlepšení, že tento návrh není nic jiného než sypání písku do očí, jímž nižší skupiny zaměstnanců a ostatní státní zaměstnanci mají býti okradeni o více, než co dostávají podle osnovy.

Na několika určitých příkladech dokáži, jak vypadá tento návrh, na nějž se těší tolik tisíc státních zaměstnanců. Vzpomínám si na návrh, jenž byl předložen, než byl parlament poslán na prázdniny. Všechny strany ve výboru mluvily proti tomuto návrhu, že jest nepostačitelný, že se nedá vůbec ani mluviti, aby byl takovýto návrh přijat, poněvadž státní zaměstnanci byli by těžce zklamáni. Prázdniny přešly, sněmovna se sešla, a hleďme! Návrh jest projednáván nejdříve ve změněné formě. Časopisy měšťanských a socialistických stran ve zvláštních vydáních oznamovaly, že 13. měsíční plat bude konečně uskutečněn. Státní zaměstnanci budou se divně tvářiti, až budou skutečně čísti tento změněný návrh. Ve zprávách tisku byly nejhorší věci úplně zastřeny, mělo to vypadati tak, jakoby se zde pro státní zaměstnance skutečně něco dělalo. Jak však vypadá dnes tento změněny návrh, který tenkráte nevyhovoval ani soc. demokratické straně? Musím konstatovati, že se nedá mluviti o nějaké skutečné změně tohoto návrhu, nepatrné změny sotva stojí za zmínku. Chci však to, co řečníci jednotlivých stran úplně úmyslně při rozpravě dnes zamlčeli, ukázati na několika určitých případech, abyste viděli, co mají státní zaměstnanci dostati, vlastně, kdo vůbec něco dostane. Co zde bylo opominuto, chci doplniti, a to právě proto, poněvadž jako zástupce nejchudších vrstev, provisorních železničních zaměstnanců, pokládám za svou povinnost, zaujmouti k tomu konkretní stanovisko.

Kdo ze státních zaměstnanců podle této osnovy nedostane vůbec nic? Všichni dělníci a dělnice, rovněž i úředníci ve státní službě a ve státních podnicích, kteří nepodléhají zákonu čís. 103. To jsou všichni smluvní dělníci a smluvní úředníci. Konstatuji to zde proto, poněvadž státní zaměstnanci jsou tiskem úmyslně obelháváni. Není pravda, že také smluvní zaměstnanci dostanou takovou vánoční remuneraci, jak jim to bylo líčeno v tisku. Předně 1. prosinec jest lhůta, do které budou téměř ve všech státních podnicích, jakož i u železnic, kde jest jich přece zaměstnána většina, propuštěni. Proto nebyl tento návrh vyřízen před prázdninami, aby se nemusila remunerace vypláceti případně ve dvou částech, 1. července a 1. prosince. Byla by se musila přiznati prostě barva a bylo by se musilo říci, že smluvní zaměstnanec nedostane vůbec nic. Aby se zde mohli zahaliti jakýmsi závojem, aby nemusili otevřeně předstoupiti před tyto nejubožejší státní zaměstnance a říci jim, že pro ně tento režim nic nemá, upustilo se od 1. července a věc byla přesunuta do podzimního zasedání s výplatní lhůtou 1. prosince. Jestliže nyní soc. demokratický tisk slíbil, že soc.-demokratická strana a její odborové organisace se postarají, aby vláda musila splniti svůj slib, že také smluvní zaměstnanci ve státní službě mají dostati vánoční remuneraci,.... (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Babel (pokračuje):.... uhlídáte, zač máte pokládati tyto sliby.

Nesmí se dále zapomenouti, že byli vypuštěni také všichni veřejní zaměstnanci, vyjma těch, kteří dosud dostávali větší remunerace, než jim podle zákona vůbec přísluší, a to se týká pražských veřejných zaměstnanců. Tito byli, pokud jde o vánoční remuneraci, do zákona pojati. Veřejní zaměstnanci pražští měli by však dostávati nikoliv 300, 400 a 500 Kč, nýbrž 900 a 1200 Kč. Má to býti příkladem pro všechna ostatní města, aby se veřejným zaměstnancům dávalo méně, než jim přísluší. Že kategorie veřejných zaměstnanců nebyla do zákona pojata vůbec, jest u tohoto režimu samozřejmé.

Dále jsou z této tak zvané vánoční remunerace vyloučeni také všichni neunifikovaní zaměstnanci, především zaměstnanci státních drah. Žádný neunifikovaný zaměstnanec nesmí počítati s touto remunerací, a ve státní službě jsou jich zaměstnány desetitisíce. Dále jsou z této vánoční remunerace vyloučeni všichni státní zaměstnanci, kteří nejsou zaměstnáni plně nejméně 10 měsíců v roce. V důvodové zprávě se sice činí výjimky a v §u 2 se to také přímo ustanovuje, avšak jedno jest jisté, že ohromné množství prozatímních železničních zaměstnanců, kteří jsou nuceni v zimních měsících nepracovati, přes to, že mají delší služební dobu, bude rovněž vyloučeno z této remunerace. Dále u prozatímních poštovních zaměstnanců dlužno si povšimnouti důležité věci. Můžeme totiž zjistiti, že většina poštovních zaměstnanců není vůbec počítána s plnou pracovní dobou, ačkoliv tito zaměstnanci konají větší práci, než se jim přiznává podle dotčené kategorie. Příklad pro to: Bohosudov, město s 5000 obyvateli, má dva listonoše, kteří musí denně běhati přes 10 hodin a mimo to musí ještě také pracovati v úřadě. Počítá se jim však denně jen 5 pracovních hodin. Takovéto případy můžeme nalézti téměř ve všech městech a zvláště na venkově, takže většina poštovních zaměstnanců, kteří rovněž doufali ve 13. plat, čeká marně a nedostane nic.

Další neslýchané ustanovení v tomto návrhu zákona praví, že z vánoční remunerace jsou vyloučeni všichni, kteří nemohou postupovati v důsledku disciplinárního trestu. Víme, kdo jest zde postižen na prvém místě. Tento paragraf, proti němuž bylo bojováno také ve schůzích výborových, v zákoně zůstal a tisíce zaměstnanců, kteří se před svým přednostou neplazí a kteří při nejmenším přestupku byli odsouzeni k disciplinárním trestům, nepostupují a jsou rovněž vyloučeni z této remunerace. Že se to zde týká hlavně všech těch, kdo s námi sympatisují, nebo kdo přímo pracují v revoluční odborové organisaci nebo v komunistické straně a o nichž se to ví, jest samozřejmé. Dále jest také příznačné, že sice byl změněn bod, že jsou-li ve státní službě oba manželé, nemá dostati nikdo nic a že nyní má dostati 13. měsíční plat aspoň ten manžel, který má vyšší plat; ale zcela jasně a zřetelně se uznává, že se sice všechny tyto reakční strany ucházely před volbami o hlasy žen, když však jde o to, aby se postavily za rovnoprávnost žen, jsou posuzovány ženy ve službě za méněcenné.

Nyní chci ukázati na několik věcí v číslech. Ti, kdo budou míti štěstí, že skutečně něco z této remunerace dostanou, nedostanou 13. měsíční plat, jak jim bylo slíbeno, nýbrž jen 70% základního platu a přídavků ke mzdě, která jim byla vyplácena r. 1927. Pokládám za nezbytně nutné, abych uvedl tyto částky, a to na několika případech, které jsou zvláště křiklavé, poněvadž všichni řečníci v rozpravě opominuli uvésti takovéto příklady, aby se nedostalo do veřejnosti, jak vůbec vypadá tento zákon pro státní zaměstnance. První příklad: Řádný vysokoškolský profesor s ročním platem 66.000 Kč dostal by při 70% remuneraci 3850 Kč, naproti tomu učitel na obecné škole, bude-li to pro něho vůbec platiti, což zde v tomto zákoně není ještě ani ustanoveno a jen se naznačuje, dostal by v nejlepším případě při ročním platu 9000 Kč - 525 Kč remunerace. Z toho se ovšem ještě srážejí kolkovní poplatky, neboť "13. měsíční plat" byl změněn na "vánoční remuneraci", předně, aby se z každé vyplacené částky vybíraly kolkovní poplatky, čímž se opět dosáhne ohromných daňových příjmů, a za druhé, aby se dosáhlo toho, aby se remunerace nemusila započítávati do pense.

Jiný příklad: Odborový přednosta ministerstva železnic dostal by při ročním platu 78.000 Kč remuneraci 4450 Kč, naproti tomu prozatímní železniční zaměstnanec, který jest tak šťasten, že nebude propuštěn do 1. prosince, který je tak šťasten, že nepatří mezi ty, kteří nemají žádného nároku, dostane při ročním platu 8160 Kč remuneraci nikoliv ze 70% svého základního platu, nýbrž jen 44˙2%, a to částku 300 Kč, z čehož dlužno ještě odečísti kolkovní poplatky. Jiný příklad, a to, pokud jde o poštovní zaměstnance, kteří podle tohoto zákona dostanou rovněž takovou ubohou částku 300 Kč. To, co slibovala vláda a socialistické strany, že se bude vypláceti nejmenší částka 450 Kč, jest a zůstane pouhým slibem, jak tomu bylo dosud vždy. To, co jsem zde uvedl, jsou přesné číselné příklady. Jest samozřejmé, že nelze mluviti o nějakém zlepšení stavu státních zaměstnanců přes to, že jim bude vyplacen tento 13. měsíční plat.

V poslední době slyšeli jsme již prohlášení vlády, že se musí pamatovati na zhoršení hospodářských poměrů, a to zvýšením železničních sazeb, zvýšením poštovních sazeb, které bylo z části již provedeno 1. července, zvýšením daně z obratu asi o 50 milionů, zvýšením daně výdělkové, zvýšením daně z piva, zhoršením režijních výhod pro státní zaměstnance, především železničáře, tím že se jim zdraží režijní uhlí, že se jim zdraží režijní ceny za jejich volné jízdy, tím že se jim jakož i dílenským zaměstnancům odejme služební oděv, tím že se připravuje celá řada jiných zhoršení pomocí racionalisace. Tím již dnes máme vyložený důkaz, že státní zaměstnanci, především železničáři, o něž zde většinou jde, doplatí na to více, než vůbec dostanou. Víme přesně, že tato komedie má býti proto velmi rychle provedena a že tento návrh má býti velmi rychle vyřízen, aby se zdolal tento nepokoj státních zaměstnanců lichými sliby.

Neméně důležité jest, že si panstvo velmi dobře vypočítalo, aby ještě před rozdělením této almužny státním zaměstnancům, ještě před lhůtou, než se dostaví těžké zklamání pro veškeré státní zaměstnance nejnižších druhů, byly provedeny volby do výborů nemocenských pokladen československých drah. Volby musí býti provedeny právě od 28. listopadu do 1. prosince. Nad tím se dlužno zamysliti. Víme, proč právě tato lhůta. Kdyby panstvo provedlo volby o několik týdnů později, ucítili by státní zaměstnanci na vlastním těle, jak jsou šizeni, a pak by pro ně pro všechny byly volby osudné. Vidíte tedy, proč jsou prováděna tato opatření. Nejen, že se připravují a provádějí ohromná zhoršení dosavadních výhod pro státní zaměstnance, především železničáře, v nemocenských pokladnách máme také poměry, které právě v poslední době přímo volají do nebes. Železničáři platí sice vyšší příspěvky, avšak nedostávají k léčení nutných léků. Nedostává se jim ošetření v nemocnicích a lázních. Tohoto ošetření mohou dosíci jen vysocí byrokrati a příslušníci jejich rodin.

Nyní byl dokonce definitivním železničním zaměstnancům odňat příspěvek při úmrtí příslušníků rodin; v tomto směru nastalo v nemocenských pokladnách československých státních drah ohromné zhoršení. Zaměstnanci státních drah budou ovšem pro tyto strany, které v dotčených institucích sedí u žlabu, při volbách jako Nemesis a pro tyto strany dopadlo by to tím hůře, kdyby s volbami vyčkaly po této lhůtě, po vyplacení tak zvaného 13. měsíčního platu. Právě proto pokládáme za nutné upozorniti, že všichni řečníci měšťáckých a socialistických stran s plným úmyslem zamlčeli při rozpravě hlavní obsah tohoto návrhu zákona a neuvedli jediného skutečného příkladu, kdo nedostane vůbec nic, a kolik dostane ten, kdo bude míti štěstí.

Upozornil jsem zde na několik věcí, aby především nižší skupiny státních zaměstnanců zvěděly, když již ne od vás, tak od komunistických zástupců v parlamentě, jakou úlohu hrají v tomto režimu tak zv. vládní strany. Nepracuje se pro státní zaměstnance, nýbrž proti nim. A takováto hra, že po měsíce, ba léta byli voděni za nos s tímto 13. měsíčním platem, nebyla provozována se státními zaměstnanci jen nyní. Již dříve měli jsme takovéto poměry, které se ukázaly při vstupu soc. demokratů do vlády. Dostali jsme od státních zaměstnanců, především železničářů, nesčetná vyzvání, abychom zakročili proti různým nespravedlnostem, které jsou na nich páchány. Nemáme dosud jediného případu, že by vláda ukázala vůči státním zaměstnancům nějakou ochotu. Ještě nikdy jsme neřekli státním zaměstnancům, že prošením u vlády nebo ministerstev nebo u vysokých úřadů tohoto státu lze dosíci vůbec nějakého výsledku. Ale než jsme mohli všechny státní zaměstnance dokonale o tom přesvědčiti, bylo naší povinností, dokázati jim, co dovede ve skutečnosti tak zv. vláda za vedení sociálních demokratů učiniti pro státní zaměstnance. Nic, vůbec nic, nýbrž ještě proti nim a další zhoršení, to byly výsledky účasti soc. demokratů ve vládě v dosavadním období. Státní zaměstnanci, kteří z části stále ještě doufají, že jsou zaměstnanci, kteří zde v tomto státě našli trvalou existenci, za krátko se dožijí, že právě tak, jako ostatní proletáři soukromých podniků, bezohledně vyletí, neboť ministerstvo financí již prorokovalo, že ekonomisace - v uvozovkách - musí býti za této vlády v úřadech tohoto státu na každý způsob provedena, to znamená, již dnes se o tom pracuje, aby tisíce státních zaměstnanců, kteří skutečně konají praktickou práci, bylo z úřadů a podniků tohoto státu propuštěno. Tisíce železničářů bude ještě na podzim tohoto roku surově vyhozeno tímto surovým režimem, který již nedovede vůbec lidi uživiti, který již nedokáže zajistiti, byť i jen částečně, člověka důstojné živobytí lidem, při čemž jde o desítitisíce železničářů. To bude výsledek toho, co vláda slíbila, co žádali od vlády sociální demokrati, kteří slíbili, že smluvní zaměstnanci dostanou také vánoční remuneraci, a to administrativním opatřením. Víme, že správními opatřeními od této vlády vánoční remuneraci nedostanou, ale víme, že administrativním opatřením této vlády budou propuštěni ze svých míst. To jest výsledek jednání o návrhu zákona, jehož praktické účinky ukáží se teprve po 1. prosinci. Zajímavé jest také, že se nyní postupuje proti státním zaměstnancům právě tak, jako ve všech ostatních státech, nejsprostším terorem. Máme příklady, jak se v Břeclavě federace železničářů pokusila konati veřejnou schůzi železničářů a k informaci železničářů vyvěsila ve služebních místech plakáty. Přednosta ihned odmítl plakatování veřejné schůze mezinárodní federace železničářů. Všechny ostatní organisace mohou si dovoliti vyvěsiti své plakáty, jen členové mezinárodní federace jsou takovýmito fašistickými přednosty terorisováni a persekvováni. Nestačilo, že již r. 1928 bylo provedeno čištění mezi železničáři a 3000 podezřelých komunistických živlů bylo propuštěno. Propouštění a persekuce revolučních železničářů pokračuje i dále ve všech stanicích. Již letos bylo zde upozorněno na řadu přeložení železničních zaměstnanců, kteří nesplnili přání tak zvaných státotvorných organisací, aby k nim přistoupili, nýbrž kteří snad měli odvahu vystoupiti proti nim. Tito železničáři jsou všude vydáni velmi těžkým persekucím. Chci zde ještě upozorniti na jednu věc, jak jsou na př. železničáři podváděni. V květnu r. 1929 dostala část zaměstnanců státních drah tak zvané přídavky za mrazy, především ti, kteří seděli v kanceláři, byť i jen nepatrné částky. V říjnu téhož roku měli dostati železničáři jako vždy odměnu za řepnou kampaň. Aby se však peníze, které byly vyplaceny na přídavky za mrazy, opět téhož roku ušetřily, výplata přídavků za řepnou kampaň byla tohoto roku vůbec zastavena, takže železničním zaměstnancům, místo aby byli dostali více, bylo ve skutečnosti ještě odňato. Bylo slibováno, že 13. měsíční plat bude vyplacen již 25. března, v den Masarykových narozenin. Na návrh strany Mayr-Hartinga mělo se vyplatiti 13. měsíční služné z tak zvaného jubilejního fondu. Ale nestalo se toho dne nic. Jen Masaryk dostal svých 20 milionů se souhlasem všech soc. demokratických stran, ale žádný státní zaměstnanec nedostal tehdy ani haléře. Naopak. Zaměstnanci musili ještě za 1 Kč kupovati úřední časopisy o narozeninách Masarykových, které byly rozdělovány ve služebních místech, a ti, kdo by se byli odvážili pokrčiti rameny, že úřední list nekoupí, byli by bývali v podezření, že jsou komunisty, a tak, aby se vyhnuli teroru, musili obětovati tuto korunu, kterou si musili utrhnouti na svém chlebu. To byly dary v den Masarykových narozenin.

Předseda (zvoní): Pane řečníku, upozorňuji vás, že řečnická lhůta skončila.

Posl. Babel (pokračuje): Musím již řeč skončiti, poněvadž řečnická lhůta uplynula, na konec bych však ještě na něco upozornil, že totiž státní zaměstnanci po tomto zklamání nenalétnou již na takovýto manévr jako dosud, že budou pamatovati, co na nich bylo již od r. 1920 napácháno, že od r. 1920 zákonem čís. 194, r. 1923 zákonem čís. 394, r. 1924 restrikčním zákonem čís. 286, r. 1926 zákonem čís. 103, r. 1927 prováděcím nařízením čís. 115 pro železniční zaměstnance byli neustále hlouběji a hlouběji strhováni do bídy. Kdo hlasoval oběma rukama pro tyto zákony, kdo se za ně postavil, jest všem státním zaměstnancům známo a zcela si připomenou, co mají činiti proti tomuto režimu teprve tehdy, až spatří účinek dnešního návrhu zákona a zúčastní se akce, kterou dnes připravuje revoluční proletariát státních drah Československa pro volby, a povedou boj za své požadavky, za zesílení revolučních odborových organisací, boj proti imperialistické válce, proti každé válce proti Sovětskému svazu, pod vedením komunistické strany a revolučních odborových organisací a zúčtují s vámi právě tak jako to učinil proletariát v Sovětském svazu r. 1918. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Přerušuji projednávání tohoto odstavce pořadu.

Sděluji, že přikazuji výboru rozpočtovému:

640. Vládní návrh finančního zákona republiky Československé pro rok 1931.

Slovo vyžádal si pan ministr financí dr Engliš k výkladu o vládním návrhu finančního zákona a rozpočtu pro rok 1931.

Dávám mu slovo.

Ministr dr Engliš: Slavná sněmovno! Stojíme před sděláním plánu pro státní hospodářství na příští rok. Sděláváme ho za okolností poněkud mimořádných, za světové hospodářské deprese. Souvislost s touto depresí je v tom, že hospodářství státní je jednak spoluurčováno stavem hospodářství národního, jednak že ho samo spoluurčuje. Konjunktura či deprese se pociťuje ve státních podnicích, ale hlavně v administrativních příjmech budovaných na soukromé výrobě, spotřebě, výnosu a důchodu. Vůči této závislosti hospodářství státního na chodu hospodářství národního, jak se jeví především v příjmech, stojí úloha státu napomáhati v době deprese, která přináší pro stát nové a mimořádné úkoly hospodářské a sociální, což se jeví ve výdajích. Abychom tedy porozuměli číselnému plánu pro hospodářství státní na příští rok, musíme se předem trochu poohlédnouti po stavu naší hospodářské situace.

Po tříleté konjunkturní vlně nastává u nás ve třetím čtvrtletí minulého roku obrat a přechod k depresi. Všechna charakteristická čísla pro hospodářský stav svědčí letos o méně příznivém chodu národního hospodářství oproti předchozímu tříletí. Nebudu uváděti všech jednotlivých indexů a čísel, protože je běžně a úplně uveřejňuje Národní banka ve svých měsíčních zprávách. Nejdůležitější je, že klesl rozsah průmyslové výroby; to se jeví v poklesu výroby průmyslových pomocných látek a surovin (uhlí, železa), dále v tom, že stoupnul počet nezaměstnaných a klesl obrat zahraničního obchodu. Souběžně jdou i ostatní symptomatické indexy. Územně nejsou účinky rozděleny rovnoměrně a nejvíce jsou postiženy kraje se soustředěným průmyslem, zejména severní Čechy. U státu se nejvíce cítí krise na našich železnicích, kde bylo přistaveno letos za 7 měsíců 3,174.000 vagonů, loni ve stejné době 3,427.000 vagonů; krise se cítí neméně ve výnosu daní přímých a v dani obratové. Pro danou naši situaci hospodářskou jest však charakteristické trojí, totiž, že naše deprese je hlavně důsledek deprese světové, že účiny světové deprese jsou u nás mnohem mírnější nežli v cizině a že tendence při stlačené úrovni nemá větších známek pro další podstatný pokles.

Hospodářská deprese a nezaměstnanost jest dnes zjevem světovým, jak jest obecně známo. Z toho plyne jednak, že příčiny deprese naší nejsou jen u nás, jednak že není pouze v naší moci a síle, abychom ji sami rozřešili a odstranili. Současnost a obecnost hospodaření deprese v celém světě nutká k úvahám o její obecné příčině. Je fakt, že je deprese všude provázena značným poklesem hladiny cenové, ať ji pozorujeme v soustavě cen citlivých nebo velkoobchodních. Index citlivých cen - označíme-li jejich stav ze září 1927 jako 100 - klesl letos k prvnímu září až na 70·5, index velkoobchodních cen, který byl v lednu 1928 vyjádřen ve srovnání s předválečnými cenami číslem 971, klesl do září letošního roku na 787, obdobný index potravin, poživatin a píce klesl z 930 na 719, obdobný velkoobchodní index průmyslových látek a výrobků klesl z 1016 na 862. Obdobně je tomu i v cizině. Je-li dnes téměř všude obnovena zlatá měna a jsou-li tedy ceny vyjádřeny ve zlatě, pak znamená tento pokles cen, že se za jednotku zlata kupuje více všech ostatních statků nežli před poklesem, a že se tedy zhodnocuje zlato. Posun směnné relace mezi zlatem a ostatními statky může míti svou příčinu buď na straně statků, nebo na straně zlata, a také na obou.