A nejen to, otázka činovného byla postavena na hlavu; činovné mohlo býti vládě pomůckou k řešení drahotních poměrů v jednotlivých místech republiky, k řešení poměrů pohraničních, k uspokojení lidí. To všecko není možno, poněvadž činovné se stanoví podle počtu obyvatelstva aniž by se hledělo, zda jest to město industrielní, kolik továren jest v městě atd. Počítá se jen s tím, že město má málo obyvatel, ačkoliv po stránce řemeslnické, industrielní i živnostenské je neobyčejně vyspělé. To je zjev, který musí býti co nejdříve odstraněn. Nejdříve musí býti zmocňovací klausule odstraněna a vládě dána nařízením přímo možnost, aby sledovala pravidelně tříletý pohyb obyvatelstva v jednotlivých městech a tak umožnila zvýšení činovného.

Bylo by si přáti, aby také stát si pospíšil s resystemisací. Nerespektuje-li státní správa sama zákony, na př. podle zákona č. 103 měla býti systemisace skončena 1. července 1929, my však již máme 1. července 1930 za sebou, pak jistě to nevzbuzuje žádný respekt k těm, kteří především mají sami respektovati zákony. Prosím tudíž vládu, aby snažila se co nejrychleji provésti systemisaci, aby tak napravila všechno to, co nevydání její přineslo a co velmi zlým způsobem dotýká se státních zaměstnanců.

Mám dojem, že by měli příkladu následovat i ti pánové, kteří tolik mluví o tom, jak přejí státním zaměstnancům, a jejichž příjmy nejsou nikterak malé. Mám na mysli průmyslníky a všechny, kteří zaměstnávají dělnictvo. Otázka dělnická je velmi zlou a bylo by si přáti, aby naši průmyslníci vzali si z tohoto postupu státu příklad a také poskytli svým zaměstnancům alespoň 13. plat, aby tak alespoň v těchto trudných dobách dělnictvu pomáhali. (Souhlas.)

Řekl jsem, že osnova byla značně zlepšena, i když dostává se státním zaměstnancům, bohužel, jen 70% místo plných 100%. Budeme se pochopitelně domáhati zlepšení. Ale chyba je, jak jsem již řekl, také v zákoně č. 103. Podařilo-li se vsunouti do osnovy také ustanovení o platových příplatcích, které získali r. 1927 železniční zaměstnanci, pak vláda učinila jenom spravedlivý krok, poněvadž příslib býv. ministerského předsedy dr Švehly byl jasný, že totiž je nutno považovati tyto příplatky jako součástku služného. Stalo-li se to dnes sporným, jistě že vláda spravedlivě rozhodla. (Různé výkřiky.) Jest jen litovati, že snaha, kterou vyvíjeli zástupci státně-zaměstnanečtí v parlamentě, aby také byli pojati do tohoto ustanovení ti, kteří nejvíce trpí, totiž smluvní zaměstnanci, nedoznala plného uznání. (Různé výkřiky.)

Museli bychom se co nejrozhodněji postaviti proti tomu, aby vpašovaný pasus do důvodové zprávy, že vánoční příspěvek je splátka na budoucí zvýšené činovné, měl se státi skutkem. To nebylo ani úmyslem vlády a nemůže to býti ve skutečnosti také přijato, poněvadž úprava nájemného poměru, vyplývající z budoucích bytových zákonů, je ještě nejistá a jistě že bude daleko převyšovati tento příspěvek. Mám dojem, že ten, kdo vsunul tento odstavec do důvodové zprávy, neposloužil státu a že zbytečně jen dráždil ty, kterým tento vánoční příspěvek má býti vyplácen. Nepřipustíme, aby tento vánoční příspěvek byl kvalifikován jako příspěvek pro budoucí úpravu činovného, a odmítáme každou podobnou snahu.

Rovněž tak otázka vánočního příspěvku oběma manželům, zaměstnancům, je podle mého mínění kus sociální křivdy. Jestliže stát sám trpí, aby dvě osoby, které jsou spojeny manželským stavem, byly zaměstnány ve státní službě, pak musí také uznati, že jsou zaměstnány individuelně, ne jako manželé, že každý má svou vyměřenou práci a že tudíž má každý z nich právní, po mém soudu, nárok, aby dostal svůj vánoční příspěvek. Tedy není to vinou parlamentu nýbrž těch, kteří dnes jim to upírají. Jestliže se tato otázka řešila kompromisem, že se vánoční příspěvek přiznává alespoň jednomu z manželů, který má větší plat, je to po té stránce určitý pokrok, který nelze zde zamítati.

Ale určitým divným způsobem působí, když vláda vsunuje do §u 2. zákona o vánočním příspěvku pasus o t. zv. komisi reorganisační. Vždyť to máme již v zákoně čís. 286 a naprosto to nijak nepřísluší a nezapadá do merita tohoto zákona. Zdá se mně, že vláda nemá dosti odvahy, aby tuto komisi ustavila, proto myslím, že bude musiti býti přinucena, poněvadž stav, v jakém je státní zaměstnanectvo a v jakém jsou zejména podniky, o kterých budu ku konci mluviti, volá přímo, aby zde byla určitá komise, silná ruka, která by rozťala ten gordický uzel a odstranila všechny ty vady, které brzdí na jedné straně normální úřadování administrativy, na druhé straně skutečný obchodní vývoj podniků samých.

Vážení pánové! Vláda dává sice vánoční příspěvek, ale vláda má také povinnost - byla zmocněna zákony č. 103 a 104 - aby vydala řadu vládních nařízení. Tato vládní nařízení jsou součástí, doplňkem a vysvětlivkami zákona č. 103. Tam je velice důležitý paragraf, který určuje, na kolik vláda může započítati dřívější léta do definitivního stavu. § 142 není řešen a vláda dosud nedala pokyn, aby řešen byl. Ale u železnic připravují se vládní nařízení, která mají velice odlišný účel, než je ten, který představuje § 142. Dráhy chtějí vydávati vládní nařízení o stejnokrojích, která jsou podstatně zhoršena proti dřívější instrukci č. 14. zhoršena tak, že dnes možno říci, že až na některé kategorie všichni ostatní zaměstnanci budou plně nespokojeni. Vláda, zejména ministerstvo železnic musí zde najíti dostatek dobré vůle, aby tuto věc kompromisem řešila, ale ne jako dosud tam se děje, že se opomíjejí nejen organisace, nýbrž také oficielní sbory jako ústřední sbor důvěrníků, a že prostě se nadiktuje věc, která podle zákona o výborech továrních má při jíti nesporně do těchto výborů. Nebylo by nic nebezpečnějšího, než zneužívat dobroty a klidu dnes bez tak rozbouřeného a nespokojeného zaměstnanectva. Bylo by to tím nešťastnější, poněvadž se dnes nalézáme ve velmi zlé národohospodářské krisi, která je krisí světovou a o jejíž řešení pokoušejí se nejlepší hlavy světa.

Vážení pánové, každé zhoršování hospodářské situace jednotlivých stavů pochopitelně vyvolá odezvu, a nebylo by nic tragičtějšího, než kdyby státní zaměstnanci byla takovým nedemokratickým, řeknu přímo byrokratickým způsobem drážděni. (Výkřiky komunistických poslanců: Kdyby vzali palici a rozbili vám hlavy, demagogové!) Pánové, myslím, že státní zaměstnanci v rozumu vás předstihli, a proto nám nerozbijí hlavu, nýbrž mnohdy vám dají pernou lekci. (Výkřiky.)

Vážení pánové, dovolte mi nyní, abych se dotkl jen zběžně situace drah. (Stálé výkřiky.) Stojíme právě před zdražením osobních tarifů. Musíme protestovati (Výkřiky komunistických poslanců.), aby bylo stále vystrkováno, že toto zvyšování osobních tarifů děje se za tím účelem, aby prý mohlo býti železničním zaměstnancům vyplaceno zrovnoprávnění pensistů a vánoční příspěvek. Referent kol. Bergmann řekl již s tohoto místa, že tímto značným výdajem není zatíženo poplatnictvo, což je k prospěchu věci, nýbrž že je vzat z přebytků, které se objevily v rozpočtu, případně z kasovních přebytků. Musím co nejrozhodněji protestovati, aby bylo žurnalistikou a jednotlivými oficiosy zdůrazňováno, že musíme zdražovati tarify proto, poněvadž musíme přidati železničním zaměstnancům. Vy jste je poškodili na tolik, že kdybyste měli dobrou vůli, tuto věc uspořádáte sami a nebudete říkati, že zvyšujete osobní tarify pro železniční zřízence. Problém zvyšování tarifů už dávno byl v ministerstvu propracován a připraven, poněvadž osobní tarify nejsou dosud valorisovány, v důsledku čeho měly býti postaveny na roveň ostatních tarifů, jako jsou na příklad tarify nákladní. Ale hledal se příhodný čas, a nyní se ten čas našel. Proto si páni vzali za záminku, že se železničním zaměstnancům přidává, aby občanstvo, které není dostatek informováno, stále útočilo proti těm, kteří nemají žádné viny, naopak mají horší postavení než mnozí jiní. (Výborně!)

Nechci zkoumati oprávněnost tohoto činu. Jestliže se dnes předpokládá, že osobní tarify po určité stránce pomohou zlepšiti finance ministerstva železnic, pak věřím v opak, že totiž budou míti určitý destruktivní výsledek, zmenšení jízdy. Mám dojem, že ministerstvo železnic pomohouc si tímto činem z okamžité tísně, bude musiti pomýšleti na novou taxaci tarifovou, aby tyto věci vrátilo do normálního stavu.

Krise, která jest u železnic, nevyplývá jenom z nynější krise hospodářské, nýbrž také do značné míry z krise správy ministerstva železnic.

Dovolte, abych jen tak zběžně - snad budu míti příště příležitost - vzhledem k omezenosti času nadhodil několik vět, které vám učiní trochu jasno. Zákonem č. 404 byly dráhy zobchodněny právě tak jako pošty, ale nešťastně. Předpoklad obchodního vedení znamená, že ve správním sboru nebudou jen oficiosové, nýbrž že tam budou přijati vzhledem k povaze železnic také odborníci, kteří mají zájem, aby železnice stály na výši doby. Náš správní sbor se skládá ze sekčních šefů a jejich náměstky jsou buď ředitelé nebo ministerští radové. Mám dojem, že stala se zde zásadní chyba a že již dnes bylo by dobře, ji napraviti, aby tam vznikl nový duch. Možná, že by tato krise byla bývala dříve již odstraněna než jak se děje dnes.

Příčinou je také to, že ač zákon č. 404 dává určitou volnost podniku samému, která je i rozpočtově vyjádřena - tyto obchodní podniky účtují mimo státní administrativu přes to personalisticky i finančně politicky je podnik úplně podvázán. Tedy v těch nejdůležitějších momentech, kde podnik má ukázati skutečnou obchodní schopnost, nemůže vykonávati všechno, co by mohl, kdyby měl úplnou volnost. Ministerstvo financí, ministerstvo vnitra a tak zv. komise personalistická při ministerském presidiu všude dovedou paralysovati dobré snahy, které má ten který úředník.

Bude proto potřebí, aby byly učiněny jisté doplňky po této stránce. Ale nejvíce je potřebí, aby byla co nejrychleji ustavena komise, o které se mluví v tomto zákoně o vánočním příspěvku, a aby také u železnic byla provedena určitá šetření, která by zjistila ony chyby a která by je pro budoucnost odstranila.

Nebudu předbíhati událostem, ale jsem pevně přesvědčen, že v nedaleké budoucnosti tato státní nutnost objeví se nad slunce jasněji. (Tak jest!) Znovu volám - a volám tak od r. 1925, co jsem v tomto slavném parlamentu stále: Neštěstí je, že náš, jinak výtečný ministr financí dr Engliš je toho názoru, že železnice mohou žíti docela klidně ze svých výtěžků a z části tak zv. dopravní daně.

Vážení pánové! Vy, kteří jste národohospodáři, mně dáte jistě za pravdu. Je přece nemyslitelno, aby podnik, který roste, který má určitou konkurenci, jež mu nastává technickým vývojem, byl živ z toho, co mu zůstane z výtěžku nebo co se mu z milosti dá. Mám dojem, že finanční hospodářství ministerstva železnic stojí na naprosto falešném podkladě, který je příčinou krise, v níž se naše železnictví nalézá.

Kdyby byl na to čas, naznačil bych vám, o co zůstaly zpět železnice, které jsme my železničáři svojí pílí a svojí láskou ke státu učinili během roku dokonalými. Železnice staly se dnes zanedbáním technických pokroků, přezíráním automobilismu a všech ostatních věcí problémem, který je nutno velmi rychle řešiti, nemají-li se železnice státi balastem na místo štěstím národohospodářského života státu.

Nebudu se již o této věci rozšiřovati dále, jsem přesvědčen, že vláda musí co nejdříve přijíti, aby provedla ve finanční politice proti ministerstvu železnic náležité reformy. Co je to za politiku, vážení pánové? Máme spodky železniční nedostatečné, podle statistiky a podle procent neobnovujeme trať, máme staré mosty, potřebujeme druhé koleje a nemáme na to peníze! Bylo by to potřebí k zrychlení provozu, bylo by potřebí peněz na nové vozy 20 až 30 tunové, abychom malé ostudné vozy 1 1/2 tunové nebo 12 metrákové odstranili. To nemůžeme však dělati, poněvadž máme odměřený úvěr. A výsledek je, že technicky zůstáváme velmi pozadu, že nemůžeme vyhověti potřebám doby, kdežto Německo i Polsko vozí své zboží do ciziny ve vozech brzděných automatickou brzdou Božičovou nebo Kunze-Knorrovou, my teprve děláme studie, budeme-li to moci dělati. Neděje se to snad vinou řídícího politika, nýbrž vinou těch, kteří nemají tak vysoký, abych tak řekl, zájem, aby viděli tento velký problém.

Máme velmi důležitou otázku pražských nádraží. Nedovedete si představiti, když vám jako laikům řeknu, že máme při tom zařízení nejmodernější, t. zv. americké řízení vlaků na trati, dispatching. Ten dispatcher pozoruje vlaky na trati, dává telefonické rozkazy, urovnává vozbu, ale dostanete se před Prahu a zde všechno zmizí, poněvadž nemáme upravenu nádražní otázku. Správná byla slova určitého železničního byrokrata, který řekl: Nemusíte dělati pasivní resistenci, tím že neřešíme pražská nádraží, děláme pasivní resistenci sami. A je to pravda. Je třeba řešiti řadu věcí a ukázati, jak nesprávným způsobem se postupuje a jak těžko lze hnouti touto věcí, jestliže se finančně a personálně ministerstvo železnic úplně neosamostatní. Vy, kteří jste průmyslníky, živnostníky anebo rolníky, najdete-li člověka, který je schopný, neptáte se ho, má-li školní vzdělání nebo nemá; prostě mu dobře zaplatíte, abyste si ho udrželi. U nás to není možné, nejschopnější lidé jsou odstrkáváni, poněvadž buď nemají školskou kvalifikaci, nebo prostě proto, že není pro ně systemisováno místo. To u podniků není již dále možné a je potřebí, aby co nejdříve tyto věci se odstranily.

Provádí-li se racionalisace, nemá býti prováděna na účet personálu. Co se u nás děje? V polovici září se propouští více než 10.000 smluvních zřízenců s tratí, kde technikové, kteří tyto trati mají pod dozorem, bědují, že je nemají spravené a že nejsou peníze na další udržování. To je ostudou pro železnice a pro stát, když z důvodů finančních se nespravuje a rozšiřuje beztak ohromná nezaměstnanost, která je zde v důsledku hospodářské krise. Budeme musiti mít odvahu podívati se celému problému hluboko do očí. Dnes nastává doba, kdy železnice nemohou býti odkázány samy na sebe, kdy se musí řešiti otázka dopravy autobusové, otázka plavby říční jednoduše z dopravních důvodů tarifárních. Dopravuje-li se dnes vagon obilí a překládá se na vodu, nebo se bude překládati na autobus, vždycky to znamená nové a nové zdražení. Bude musiti býti vytvořeno ministerstvo dopravy, které bude míti možnost všechny tyto dopravní prostředky ovládnouti. Proto bylo chybou, že ministerstvo železnic tak liberálně pouštělo z ruky, co je pro doplněk železničního provozu tak důležité.

Nebudu se o těchto věcech rozšiřovati, jen bych si vida všechny chyby jako železničář a jako odborník z plna srdce přál, aby ministerstvo železnic pochopilo, že je nutno tyto vady odstraniti. Pak nebude musiti vyhlašovati do světa, že zvyšuje tarify za účelem zvýšení spravedlivého vánočního příspěvku, pak bude prostě přemýšleti o tom, jak jíti s tarify dolů, aby se stalo závodníkem, který vyhrává zvláště když naše geografické postavení je takové, že máme právo se domýšleti, že se staneme v budoucnosti státem průvozním, a to ve prospěch celého státu i všeho obyvatelstva. (Potlesk.)