Hleďte, jací jste všichni reakcionáři, a pak si ještě osobujete právo protestovati proti vraždění Slovinců fašistickými vrahy italskými! Byla ostatně v jednom z konfiskovaných míst také řeč o tom, jak vaši přátelé a bratři, holomci to jugoslávského konsula v Praze, mučili na svém pražském konsulátě dělníka s revolvery v rukou. Tato strašlivá zpráva prošla censurou celá, ale nadpis této zprávy: "Mučírna na jugoslávském konsulátě v Praze" byl zkonfiskován.

[Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] (Místopředseda Roudnický zvoní. - Výkřiky komunistických poslanců.) Hájíte i nadále jako dosud jeho násilný převrat a dosavadní diktaturu? Jen to řekněte otevřeně.

Nebojte se, pánové, kteří se nebojíte mluviti o nesvobodě tisku a jste pro trest smrti.

Nakonec podal redaktor Borek stížnost proti veškerým usnesením o zamítnutí našich námitek. A nyní slyšte. "Stížnost musí provésti do tří dnů, ale písemné usnesení do tří dnů nedostanete". Tak prosím, pane ministře! Máme napsat řádně odůvodněnou stížnost, máme psát proti usnesením a důvodům, které nemáme dosud v ruce. Měl si snad zapamatovati redaktor Borek, co pronášel takový vrchní rada Mrázek ústně, nehledě k tomu, že tento chlap ani řádně nemluví? On si pak velmi lehko naši písemnou stížnost, kterou podáme proti jeho ústnímu přehmatu, hezky pohodlně přečte a do svého písemného usnesení, které nedostaneme ani za půl roku, napíše, co chce - že to tak neřekl, jak tvrdíme my, a pod. A k tomu ke všemu se ještě zdráhal dáti redaktorovi Borkovi opis protokolu, aby neměl docela nic v ruce.

Pane ministře Meissnere, Rudá pomoc a dělníci sami vás nesčetněkráte veřejně vyzvali a předložili vám otázky, abyste odpověděl na stížnosti. Mlčel jste jako ryba, protože jste všechna svinstva nechtěl ani doznati, ani nemohl popříti. Vyzval jsem vás dnes i z této tribuny znovu, abyste mluvil, jak je to vaší povinností. Vyzývám vás zejména, abyste mluvil o všech stížnostech, které jsem dnes zde přednesl proti postupu vrchního rady Mrázka.

Pane ministře Meissnere, vy jste se dovolával při našem zákroku u vás ústavních zákonů Československé republiky, že vy, ministr, musíte prováděti tyto zákony. Dělal jste anebo děláte to? Jistě že ne. Ba naopak, vy první a s vámi celý váš justiční aparát šlapete i ty své zákony. Jde-li o vyložené gaunery a měšťácké zloděje, vystupujete přímo na jejich obranu. Sám naproti tomu šlapete i ty své zákony po druhé, jde-li o dělníky, proti nimž vystupujete. Chcete doklady? Dali jsme vám je a máte je zde znovu. Podle § 117 úst. zákona jsou prý zaručeny občanské svobody. Praví se tam: "Každý může projevovati mínění slovem, písmem, tiskem, obrazem a podobně. Výkon tohoto práva nesmí býti na újmu jeho pracovním anebo zaměstnaneckým poměrům."

Kolik set státních zaměstnanců stalo se obětí fašistického teroru a bylo vyhozeno ze státní služby jen proto, že měli své dělnické třídní vědomí, které také projevili. Ale nejen to, váš bachovský režim jde tak daleko, že pozdrav "Práci čest" jest v Československu zločinem.

Státní návladní v Rokycanech podal žalobu na dělníka Kilpergla, protože dne 1. srpna t. r. na rokycanském náměstí, kde bylo více dělníků, pozdravil je pozdravem "Práci čest". Státní návladní v obžalovacím spisu jiný delikt neuvádí a v pozdravu "Práci čest" spatřuje zločin, pro který navrhuje potrestání jmenovaného dělníka šestiměsíčním žalářem. Musí býti odsouzen, protože je funkcionářem Rudé pomoci.

Soudruh Paufošíma v Jihlavě svolal krajskou konferenci Rudé pomoci a pozvánky psané na psacím stroji rozeslal poštou jednotlivým skupinám Rudé pomoci. Jedna taková pozvánka byla nalezena při domovní prohlídce u dělníka Čumpelíka a proto byla naň podána žaloba pro rozšiřování tiskovin bez censury. Kromě toho byla podána žaloba na Františka Honsu z Jihlavy pro pokus konání schůze bez dovolení úřadu. Soudr. Honsa jako funkcionář Rudé pomoci sice na konferenci Rudé pomoci byl, ale nesvolával ji, ani pozvánky nerozesílal, přesto však byl odsouzen krajským soudem v Jihlavě k pokutě 200 Kč nepodmínečně. V písemném rozsudku čteme odůvodnění, že odsouzený bez udání tiskárny rozšiřoval oběžník ke konferenci, že byl už vícekráte trestán a je čelným funkcionářem Rudé pomoci a že proto nemůže se obžalovanému věřiti, že by byl pozvánky nerozšiřoval a konferenci nesvolával. (Slyšte!) Museli býti odsouzeni a vsazeni do kriminálu, poněvadž jsou komunisty.

Komunistická strana Československa je stranou legální, ale přes to jsou její příslušníci trestáni jen proto, že jsou komunisty. Sta a sta dělníků bylo odsouzeno při letošní účasti na protiválečné demonstraci 1. srpna. Byli odsouzeni bez jakýchkoli důkazů. Jediným důkazem, který proti nim stačil, bylo, že jsou známými komunisty. Tak na př. okresní soud v Mladé Boleslavi odsoudil soudr. Kubce a jeho ženu pro domnělou účast na demonstraci 1. srpna bez jakýchkoli dokladů o účasti s jediným důvodem, že je nepochybně prokázáno, že jsou komunisty, proto prý na demonstraci musili býti. Sociálněfašistický podomek orgánu "Obrana Svobody" napsal o tomto odsouzení soudr. Kubce a jeho ženy: "Manželé Kubcovi jsou pravověrní komunisté z Maroka. Byli odsouzeni a není divu, že nebylo dbáno svědků". Toto doznání sociálfašistického podomka usvědčuje sociálfašistu Meissnera, že Kubcovi byli odsouzeni proto, že jsou komunisty. V takových případech se nedbá svědeckých výpovědí, anebo jsou takoví svědkové, mající odvahu mluviti pravdu před soudem, vsazeni prostě do kriminálu, jak je toho dokladem případ dělníka Josefa Terera, který jako svědek byl na návrh státního zástupce vsazen do kriminálu jen proto, že jako svědek v procesu o radotínských událostech a v případě Josefa Fürsta, dělníka z Kosoře, potvrdil jeho výpověď. Vyšetřující soudce pod hrozbou, že ho zavře, vynutil na něm ovšem výpověď jinou a teprve před soudem s odůvodněním, proč mění tuto výpověď, doznal, že byl soudcem znásilněn. Proto byl Josef Terer, 16letý hoch, odvlečen ze soudní síně do žalářní kobky.

Další případ [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 23. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] stal se v Klatovech, kde v chemické továrně vypukla stávka na obranu proti útoku zaměstnavatele a za požadavky vydali dělníci leták. A přes to, že nebyli při rozdávání letáků nikým přistiženi, podal státní zástupce žalobu proti soudr. Růžkovi z Klatov, označuje ho za iniciátora rozdávaného letáku. V celém obžalovacím spise není jediného tvrzení, že by bylo zjištěno, že on letáky rozdával. Ale v obžalovacím spise je doslova, že je zjištěno, že je komunistou činným a že tedy nemohl nikdo jiný letáky rozdávati.