Středa 17. září 1930

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo již přihlášen, rozprava jest skončena.

Dávám slovo k doslovu nejprve zpravodaji výboru ústavně-právního, p. posl. Navrátilovi.

Zpravodaj posl. Navrátil: Slavná sněmovno! V provedené debatě, v níž promluvili 3 řečníci, žádný zásadně nepostavil se proti předložené osnově zákona. Byly pouze tlumočeny jen náměty na jeho zlepšení a snad na jeho provádění, když bude tvořen organisační řád. Zvláště p. kol. Geyer podrobil osnovu zákona přísné kritice ve všech paragrafech a odůvodňoval různé své osobní náměty změn, které sám navrhoval. Zajímavé je, že prohlásil, že je přesvědčen, že námitky jeho by nebyly vzaty v úvahu a byly by zamítnuty, aniž by byly řádně projednány. Prohlašuji jménem většiny sněmovny, že tomu tak nebylo, není a nikdy nebude, neboť každý věcný návrh, který je podán v této sněmovně, béře se vládní většinou za podklad jednání při projednávání pořadu, ale nikdy nebývá zamítnut bez rozpravy a řádného uvážení. Proto kdyby pozměňovací návrhy, které chtěl podati p. kol. Geyer, byly bývaly věcné, byly by bývaly vzaty za podklad jednání v této sněmovně.

Pan kol. Kopecký nemluvil k osnově vůbec. Použil této tribuny k agitační řeči o volbách v Německu, aniž by se o osnově byl zmínil.

Třetí řečník, za Slovensko, vyslovil řadu přání, která má jako zástupce Slovenska a jichž splnění se dožaduje při provádění tohoto zákona. Při tom vzpomněl také na zřízení poštovního šekového úřadu v Bratislavě a při něm pobočky poštovní spořitelny. Rovněž i já se musím zmíniti, že mezi jednáním jak v senátě, tak i v poslanecké sněmovně ve výborech ústavně právních a rozpočtových byly jisté obavy i se strany země Moravskoslezské o trvalém zabezpečení tamějšího poštovního šekového úřadu a o zřízení odbočky poštovní spořitelny při něm.

K uklidnění slavné sněmovny mohu prohlásiti, že, když bylo vysloveno toto přání v těchto výborech, p. ministr pošt a telegrafů také k němu dal odpověď, ve které ubezpečil, že žádné zvláštní změny v těchto úřadech nenastanou, a jakmile přijde doba, kdy bude projednáno zřízení poštovního šekového úřadu v Bratislavě, že i tam bude pamatováno jako při zemi Moravskoslezské na zřízení poštovní spořitelny.

Jelikož žádný z pánů řečníků nepodal pozměňovacích návrhů, nemám nic jiného za úkol, než doporučiti slavné sněmovně, aby podle doporučení výborů ústavně-právního a rozpočtového dala osnově své ústavní schválení tak, jak ji doporučil senát. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. dr Mackovi.

Zpravodaj posl. dr Macek: Slavná sněmovno! Já bych také několika slovy se chtěl obrátiti ke kritice, pokud se týkala předložené osnovy. Neváhám říci, že kritika p. kol. Geyera byla požitkem pro člověka, který o hospodářských věcech hospodářsky chce mluviti.

Souhlasím s p. kol. Geyerem, že zřizujeme státní banku. Také s tím souhlasím, že by měl býti v tomto zákoně hned publikován organisační statut této banky. Souhlasím s tím, že není správno, aby parlament popouštěl zbytečně mnoho své pravomoci moci výkonné. Pan kol. Geyer jistě uzná, že důvodem, proč se to nestalo, bylo jenom to, abychom nezdržovali a neztěžovali zřízení tohoto nezbytného ústavu.

Pokud se týče užívání jazyků ve styku publika a poštovních úřadů, máme na to zákon jako u jiných státních úřadů. Není pochyby, že každý z nás v zákoně o užívání jazyků ve styku se státními úřady vidí míru povinnosti, nikoli maximum slušnosti a že tam, kde toho život žádá a kde každý rozumný člověk této žádosti vyhoví, tam zákon není posledním slovem. Poštovní úřad šekový stejně a hlavně poštovní spořitelna bude míti vlastní zájem na tom, aby s klienty všech národností dobře vyšla, a já nepochybuji také, že dobře vyjde.

Souhlasím s p. kol. Geyerem také v tom, že žádá zákonné úpravy poměru strany a úřadu resp. úředníka, který proti zákonu stranu poškodí. Myslím, že je těžkým nedostatkem naší právní soustavy, že strana je prakticky bezbranná a do velké míry i právně bezbranná vůči úředníku, který vybočuje z mezí zákona a straně škodí. Ale tato věc souvisí s velkým problémem veřejné správy a myslím, že p. kol. Geyer udělá dobře, když na příslušném místě a v příslušné době na tuto věc styku poštovního úřadu a strany poukáže.

Naproti tomu nesouhlasím s p. kol. Geyerem v jeho žádosti, aby zákon stanovil rozpětí mezi debitními a kreditními úroky poštovní spořitelny. Po mém soudu je to zákonitě nemožno. Poštovní spořitelna bude ukládati velkou část svých kapitálů v státních papírech; kolik ty papíry budou vynášeti při takovém a takovém úroku z vkladů, nelze zákonem omezovati, nelze nutiti poštovní spořitelnu, aby přeplácela státní papíry, aby tak draho nakupovala, aby rozpětí mezi skutečným výnosem, kterého docílí na papírech, a vkladní sazbou odpovídalo požadavkům zákonným. Také myslím, že daleko jde a není prakticky uskutečnitelným požadavek pana kol. Geyera, pokud se týče obracení vkladů od občanů různých národností na prospěch občanů různých národností. Dámy a pánové, račte uvážiti, co by to znamenalo? To by se musela vésti evidence, která koruna pochází od Němce a která pochází od Čecha, aby se opět německé koruny půjčovaly Němcům a německým podnikům a české koruny českým podnikům atd. A myslím, že pan kol. Geyer rozumně se smíří se zásadou, která v zákoně našla svůj výraz, že pokud se peníze poštovní spořitelnou sbírají z určitých teritorií, zase se rozumně do těchto teritorií obrátí. Tam se ten národnostní princip, na který pan kol. Geyer klade váhu, rozumným způsobem projeví. Nemůžeme postupovati exaktně, ale můžeme postupovati slušně, vycházeti si vstříc.

Souhlasím s p. dr Ivankou, když si stěžuje na těžké úvěrové podmínky na Slovensku. Musím ovšem dáti výraz své obavě, že zde poštovní spořitelna bude slabá, aby mohla provésti největší díl nápravy. To, co Slovensko hubí, drahota úvěru soukromého, bude se museti odstraňovati jinými institucemi intensivněji, než to dokáže poštovní spořitelna, ačkoli nechci nijak upírati poštovní spořitelně povinnost, aby co může, také v tomto oboru dělala. Myslím, že zde je potřebí volat ke slovenským inteligentům, aby se nestarali pouze o jazykové a kulturní v běžném slova smyslu probuzení slovenského lidu, nýbrž také o jeho hospodářské povznesení, aby mu pomáhali radou, jak organisovati svépomocné peněžní ústavy, aby vychovávali slovenského člověka k intensivnější činnosti výrobní a obchodní, k lepší komerční organisaci, k solidnějším způsobům hospodářského styku. To je ta cesta, po které, myslím, dojde se také k zlevnění úvěrových sazeb na Slovensku.

Jedna věc mě překvapila v celé debatě výborové i plenární, totiž že nikdo nelamentoval, že poštovní spořitelna bude zase hromaditi stamiliony a miliardy a že je zakope. Potěšitelným způsobem tato obava, kterou jsme tolikráte slyšeli při organisaci Ústřední sociální pojišťovny, zmizela z myslí těch, kdo ji měli. Myslím, že dnes po těch velkých službách, které na trhu dlouhodobého úvěru poskytuje Ústřední sociální pojišťovna, nemá nikdo strachu, že bychom po zřízení poštovní spořitelny chtěli nějaké miliardy zakopati. Jsem jist, že korunky, které se sejdou z drobných vkladů prostřednictvím našich poštovních úřadů u poštovní spořitelny, budou dobře uloženy a přinesou dobrý prospěch našemu státu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Osnova zákona má 8 oddílů, obsahujících 41 paragrafů, nadpis zákona, nadpisy jednotlivých oddílů a úvodní formuli.

Ježto není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 8 oddíly, obsahujícími 41 paragrafů, s nadpisem zákona, nadpisy jednotlivých oddílů a úvodní formulí zákona, ve znění doporučeném pp. zpravodaji a shodném s předchozím usnesením senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím jest vyřízen 3. odstavec pořadu.

Nyní vykonáme odložené hlasování o odst. 1 pořadu.

Ad 1. Hlasování o osnově zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n. (tisk 644).

Zpravodajem výboru soc.-politického jest p. posl. Neumeister, zpravodajem výboru rozpočtového p. posl. Rýpar.

Osnova zákona má 2 články, nadpis zákona a úvodní formuli.

Ježto podán byl pozměňovací návrh, míním dáti hlasovati v tomto pořadí:

Nejprve bychom hlasovali o osnově celé v úpravě návrhu posl. Štětky, Tylla, Babela a soudr.; nebude-li přijata, dám hlasovati o celé osnově ve znění navrženém pp. zpravodaji.

Jsou proti přednesenému pořadu hlasování nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.

Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona ve znění návrhu posl. Štětky, Tylla, Babela a soudr., nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Navržená úprava je zamítnuta.

Kdo nyní souhlasí s celou osnovou, to jest s jejími 2 články, nadpisem zákona a úvodní jeho formulí ve znění navrženém pp. zpravodaji a shodném s předchozím usnesením senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím osnova tato přijata jest ve čtení prvém, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Přijetím této osnovy vyřízeny jsou zároveň iniciativní návrhy tisky 34, 122, 202, 226 a petice č. 138.

Tím projednán jest 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

2. Návrh, aby řízením zkráceným podle §u 55 jedn. řádu projednána byla osnova zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n. (tisk 644).

Návrh na zkrácené projednávání této osnovy činím z toho důvodu, aby předloha mohla býti vyřízena před uplynutím lhůty stanovené v prvém odstavci §u 43 úst. listiny a aby mohla býti zkrácena 24hodinná lhůta, která má uplynouti mezi prvým a druhým čtením.

Kdo souhlasí s mým návrhem, aby jmenované osnově přiznáno bylo zkrácené řízení podle §u 55 jedn. řádu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj jest přijat.

Přistoupíme tudíž ihned ke druhému čtení uvedené osnovy:

Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n. (tisk 644).

Zpravodajem výboru soc.-politického jest p. posl. Neumeister, zpravodajem výboru rozpočtového p. posl. Rýpar.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Neumeister: Nikoliv.

Zpravodaj posl. Rýpar: Nemám oprav.

Předseda (zvoní): Oprav ani změn textových není.

Kdo tedy ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve druhém čtení, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Jest nám ještě vyříditi resoluční návrhy.

Nejprve budeme hlasovati o resoluci otištěné ve zprávě výborové.

Kdo souhlasí s touto resolucí, otištěnou ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce otištěná ve zprávě výborové jest přijata.

Dále jest zde resoluční návrh posl. Stenzla, Eckerta, Prause a druhů.

Žádám pány zpravodaje, aby se o nich vyslovili.

Zpravodaj posl. Neumeister: Navrhuji zamítnutí.

Zpravodaj posl. Rýpar: Rovněž se vyslovuji proti tomuto návrhu.

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s resolučním návrhem pp. posl. Stenzla, Eckerta, Prause a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce tato jest zamítnuta.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.

Není-li námitek, vykonáme nyní hlasování o naléhavých interpelacích, načež budeme pokračovati v projednávání pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není, budeme tudíž hlasovati o naléhavých interpelacích.

426. Súrna interpelácia posl. Suroviaka a druhov ministru železníc o nesprávnom pokračovaní riaditeľstva št. železníc v Košiciach při prenájme nádražnej holiarne a umývárne u d. ú. tamtiež.

Žádám za přečtení závěrečných otázek.

Zástupce sněm tajemníka Nebuška (čte):

Podepsaní sa pýtajú p. ministra železníc:

a) zda prenajatie Kabelkovi nádražnej holiarne u d. ú. v Košiciach zruší?

b) zda hodlá holiareň obsadiť Slovákom cestou riadnej súťaže?

Předseda (zvoní): Odpověď na tuto naléhavou interpelaci byla rozdána jako sněmovní tisk 528.

Podatelé navrhují, aby rozprava se zahájila ihned.

Kdo souhlasí, aby této za naléhavou označené interpelaci přiznána byla rozprava podle jedn. řádu, a aby rozprava tato podle návrhu podatelů zahájila se ihned, nechť pozvedne ruku.

Nikdo. Tím rozprava přiznána nebyla.

427. Súrna interpelácia posl. Hlinku a druhov vláde vo věci Komenského univerzity v Bratislave.

Žádám za přečtení závěrečných otázek.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Podepsaní sa pýtajú vlády:

1. Či má vedomosť o tomto nezákonnom, práva slovenskej reči šliapajúcom pokračovaní profesorského sboru univerzity v Bratislave?

2. Či hodlá vec vyšetriť, priestupníkov rečového zákona potrestať a postarať sa o nápravu v tom smysle, aby v ústavnom zákone zabezpečené práva slovenskej reči boly každým faktorom rešpektované?

Předseda: Odpověď na tuto naléhavou interpelaci byla rozdána jako sněmovní tisk 552.

Podatelé navrhují, aby rozprava se zahájila v příští schůzi.

Kdo souhlasí, aby této za naléhavou označené interpelaci přiznána byla rozprava podle jedn. řádu, a aby rozprava tato podle návrhu podatelů zahájila se v příští schůzi, nechť pozvedne ruku.

Nikdo. Tím rozprava přiznána nebyla.

428. Naléhavá interpelace posl. Stříbrného, dr Perglera a druhů předsedovi vlády Františku Udržalovi o ratifikaci haagských ujednání bez souhlasu Národního shromáždění.

Žádám za přečtení závěrečných otázek.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Podepsaní táží se pana předsedy vlády:

1. Je-li pan předseda vlády ochoten učiniti okamžité kroky, aby Národnímu shromáždění byly předloženy texty dohod, uzavřených v Haagu i Paříži?

2. Je-li pan předseda vlády ochoten vysvětliti Národnímu shromáždění, jak se mohlo státi, že dohoda haagská byla ratifikována bez schválení Národního shromáždění?

3. Je-li si pan předseda vlády vědom stanoviska vážných juristů, že ratifikuje-li hlava státu smlouvu, ačkoli před tím nebyly splněny nutné ústavní požadavky, takováto ratifikace je neplatná?

4. Jaké kroky hodlá pan předseda vlády učiniti, aby byly odčiněny vnitřní i mezinárodní následky neústavní ratifikace a aby v budoucnosti podobné případy neústavní praxe se neopakovaly?

Předseda: Odpověď na tuto naléhavou interpelaci byla rozdána jako sněmovní tisk 533.

Podatelé nenavrhují, kdy se má rozprava zahájiti.

Kdo souhlasí, aby této za naléhavou označené interpelaci přiznána byla rozprava podle jedn. řádu, nechť pozvedne ruku.

Nikdo. Tím rozprava přiznána nebyla.

468. Naléhavá interpelace posl. Kuhnové, Hadka, Babela a soudr. ministrovi vnitra o vypovězení spisovatele J. F. Kruyta.

Žádám za přečtení závěrečných otázek.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tážeme se pana ministra:

Jest ochoten ospravedlniti toto neodpovědné jednání četnictva s cizozemským spisovatelem?

Jest ochoten ihned povoliti, aby J. F. Kruyt pronesl všechny zamýšlené přednášky?

Předseda: Odpověď na tuto naléhavou interpelaci byla rozdána jako sněmovní tisk 558.

Podatelé navrhují, aby rozprava se zahájila ihned.

Kdo souhlasí, aby této za naléhavou označené interpelaci přiznána byla rozprava podle jedn. řádu, a aby rozprava tato podle návrhu podatelů zahájila se ihned, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Tím rozprava přiznána nebyla.

Budeme nyní pokračovati v projednávání pořadu schůze a přistoupíme k dalšímu odstavci pořadu, jímž jest:

4. Zpráva výborů sociálně-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 534) o vánočním příspěvku státním zaměstnancům a učitelům v činné službě (tisk 652).

Zpravodajem výboru soc.-politického je p. posl. Ježek, zpravodajem výboru rozpočtového p. posl. Bergmann.

Dávám slovo prvému zpravodaji - za výbor soc.-politický - p. posl. Ježkovi.

Zpravodaj posl. Ježek: Slavná sněmovno! Přistupujeme k projednávání zákona neobyčejně důležitého, který dotýká se svým významem nejen velkého počtu státních zaměstnanců, nýbrž přímo všech stavů v Československé republice.

Není sporu o tom, že administrativní krise, která u nás je, není snad jen krisí úředníků, není také krisí jen jednoho stavu, nýbrž souvisí se zájmem všech stavovských složek v Československé republice. Zdůrazňovali jsme několikráte s těchto míst, jak úzce souvisí naše soudnictví se všemi vrstvami obyvatelstva, jak rychlost soudního výkonu je neobyčejně důležitá, zdůrazňovali jsme v této posl. sněmovně často, jak je důležité aby administrativní úřady a státní podniky mohly řádně vykonávati svěřené jim úkoly, aby všechny úřady v Československu mohly své velké administrativní, soudní nebo jiné úkony vykonávati skutečně nejlépe. A aby mohly vykonávati své povinnosti vůči občanstvu co nejlépe, k tomu je ovšem třeba nejen jejich věcného vybavení, nýbrž také toho, aby úředníci a státní zaměstnanci byli skutečně spokojenější, než jsou nyní, a aby byli při vykonávání svých povinností dotováni finančně tak, aby jejich starost o existenci nepřevyšovala jejich starost o skutečné výkony úřední.

Proto bylo velmi uvažováno o tom, jak by se zlepšily dnešní poměry státních zaměstnanců. Je nesporné, že i po platovém zákonu, který jistě u určitých kategorií státních zaměstnanců přece jen změnil poměry - zejména u svobodných a novoženatých - vidíme u velké většiny státních zaměstnanců, že jsou ve svých platových poměrech hluboko pod valorisačním niveau. Uvažovalo se, když již, bohužel, z finančních důvodů není možno, aby poměry státních zaměstnanců byly snad ihned valorisovány, jak bychom aspoň o něco státní zaměstnance přiblížili k tomu, co jim vlastně náleží již od převratu, jak bychom je přiblížili valorisaci, jednak proto, že, jak jsem již řekl, jsou pod valorisačním niveau, ale i proto, poněvadž tito celou válku nejhůře snad snášeli. Nezávidíme žádnému jinému stavu jeho stav za války, ale musíme přece říci, že každý stav v Československé republice za války nebo po ní dostal se do takových poměrů, že byl buďto úplně valorisován, nebo dokonce že stál nad celkovým valorisačním niveau. Jestliže tedy vidíme, že státní zaměstnanci trpí takovou latentní krisí od převratu a již po celou dobu válečnou, tedy jistě bylo na místě, jestliže hned jednak při tvoření platového zákona, jednak potom stále a stále uvažovalo se a pomýšlelo na to, aby se aspoň o něco státní zaměstnanci dostali výše, nežli dosud byli.

Jedním z prostředků, který měl poněkud zlepšiti poměry státních zaměstnanců, byla resystemisace, která bohužel ještě stále není hotova a po které původně mělo býti přistoupeno teprve k ostatním zlepšovacím prostředkům pro státní zaměstnance. Bohužel, jak jsem již řekl, resystemisace z určitých technických nebo možná i jiných důvodů stále a stále se odkládala a tím se také oddaloval moment, na který se čekalo, aby poměry státních zaměstnanců alespoň poněkud se zlepšily. Nyní před skončením resystemisace přistupujeme k zákonu o vánočním příspěvku. Předloženou osnovou zákona o vánočním příspěvku státním zaměstnancům a učitelům v činné službě dává se ovšem jenom, řekl bych, menší splátka na velký dluh státu, který má vůči státním zaměstnancům. Již minulého roku uvažovaly odborové organisace, co by se mělo ve prospěch státních zaměstnanců, kteří trpí latentní krisí, podniknout, a přišlo se k závěru, že přece jenom jakákoliv větší změna platového systému by znamenala odložení těchto věcí o 2, 3, 4 roky. Víme velmi dobře, že na příklad úprava poměrů státně zaměstnaneckých v Rakousku trvávala 3, 4 roky, na př. samotné jednání o pragmatice trvalo 3, 4 roky, a je tudíž samozřejmo, že takové dalekosáhlé věci jako je změna celého systému nebo aspoň novelisování tohoto systému platového bude vyžadovati dosti dlouhé doby. A poněvadž státní zaměstnanci jsou nyní v kritické situaci, tedy jednalo se o nějaký prostředek, který by byl co nejrychlejší a který by aspoň poněkud zlepšil poměry státních zaměstnanců. A proto přišly odborové organisace s návrhem, že by snad bylo nejlepší a nejrychlejší řešení, kdybychom zavedli, co se namnoze osvědčilo v soukromých službách, totiž zavedení 13tého platu pro státní zaměstnance.

Je jistě této slavné sněmovně velmi dobře známa historie tohoto platového požadavku, je velmi dobře známo, že jsme zde měli v tomto směru řadu iniciativních návrhů, že jsme o té věci jednali jednak v rozpočtovém a v soc. politickém výboru, jednak i při řešení otázky staropensistské zde v plenu poslanecké sněmovny, a myslím, že mohu jako při staropensistech zcela klidně prohlásiti, že všechny strany v poslanecké sněmovně byly hluboce přesvědčeny o tom, že státním zaměstnancům v jejich krisi pomoci nějakým způsobem se musí.

Slavná sněmovno! Přirozeně jsme žádali, aby 13tý plat pro státní zaměstnance byl vyplacen 100%, ale je vám také velmi dobře známo, že průběhem jednání, a to dosti dlouhého jednání o tento požadavek, zejména v soc. politickém výboru, jednak před prázdninami, jednak po prázdninách, se vyskytly vážné námitky ministerstva financí, které zejména zdůrazňovalo, že, kdyby se provedlo 100%ní vyplácení u státních úřadů a podniků, by to vyžadovalo celkového nákladu 425 mil. Kč, kdežto když se přistoupí k 70% vyplácení tohoto t. zv. vánočního přídavku státním zaměstnancům, že to bude státi asi 300 mil. Kč ročně. Poněvadž finanční správa se zřetelem k různým úkolům, které při dnešní hospodářské krisi má, prohlásila, že se nemůže přikloniti k názoru, aby bylo na tuto věc věnováno 425 mil., nýbrž že je možno dáti asi 300 mil. Kč, přirozeně museli jsme se spokojiti se 70% přesto, že bychom si jistě všichni přáli 100% a přesto, že by to nebylo ještě zdaleka plné valorisování platů státních zaměstnanců.

Slavná sněmovno! Já bych snad podtrhnul ze své zprávy, kterou jsem přednesl v soc. politickém výboru, to, jak bude těchto okrouhle asi 300 mil. Kč rozděleno. Počet našich administrativních úředníků jednotlivých kategorií všech státních zaměstnanců činí 102.074 podle zprávy, kterou máme z ministerstva financí, a počet podnikových zaměstnanců činí 177.664. Jest to jakési rozdělení detailní, takže počet administrativních úředníků je 26.601, podnikových 26.590, soudců 2.972, profesorů, učitelů, asistentů atd. na školách vysokých a středních 10.024, vojenských a četnických důstojníků 10.606, vojenských a četnických gážistů mimo služební třídy 20.628, kancelářského pomocného personálu 11.533, u podniků 18.294, zřízenců státních 19.710, u státních podniků 132.780, celkem 102.074 státních zaměstnanců a 177.664 podnikových. Připočteme-li k tomu ještě 49.413 učitelů obecných a občanských škol, docházíme k počtu 329.151 veřejných zaměstnanců, kteří jsou tangováni tímto zákonem. Při navržených 70% měsíčního služného znamená to: ve vlastní státní správě 108,157.000 Kč, ve státních podnicích 133,903.700 Kč, dohromady 242,060.700 Kč s připočtením nákladu pro učitele národních škol (obec. i občan.) 56,121.100 Kč, tedy úhrnem 298,181.800 Kč.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP