Maďarsko je před revolucí. 1. září byl jejím ohlášením. Hospodářská krise, prudká krise v zemědělství vytvořily v Maďarsku situaci krajního sociálního napětí. Statisícové masy nezaměstnaných a v továrnách zotročených, zbídačených dělníků, masy agrární krisí zubožených malorolníků vyvstávají v Maďarsku jako mstitelé hrozného utrpení proti Horthyově tyranii. 1. září ukázal, že jejich odhodlání neleká se již ničeho a že k zadržení jejich bojovné vůle nestačí nejen honvédské násilí, nýbrž ani soc. demokratická strana, která přiskočila jako reserva na pomoc, aby pomohla Horthymu udržeti dělnictvo různými manévry na uzdě a v kapitalistickém chomoutu. 1. září byl v Budapešti ranou nejen proti Horthymu a Bethlenovi, nýbrž i proti jeho soc. demokratickým záložníkům. Soc. demokracie hledí tuto svoji porážku zakrýti a velký význam revolučního činu z 1. září v Budapešti zlehčiti a zatemniti tvrzením, že revoluční vystoupení maďarského proletariátu na budapešťských ulicích 1. září bylo jejím dílem. Jde o ubohý trik. Nikoli, páni soc. demokraté! Dílem soc. demokracie byla v Budapešti 1. září snaha, dáti živelnému hnutí nespokojenosti maďarského dělnictva ventil uspořádáním akce, která se neměla však ani dotknouti tyranské posice Horthyho a Bethlena, ale dílem komunistů bylo, že tento manévr selhal a že maďarský proletariát dal 1. září své bojovné vůli tak nečekaně bouřlivý průchod, že Horthyho tyranie se od 1. září klepe smrtelně strachy a že každý pohyb dělnictva od 1. září uvádí horthyovské pacholky v paniku. 1. září nekonal se v Budapešti pod praporem soc. demokracie, nýbrž pod praporem revoluční komuny. Maďarské dělnictvo zná velmi dobře pány Payera a Garamiho a dobře ví, proč je ztlouklo 1. září na ulici. Ví, že tito soc. demokratičtí vůdcové, kteří by se nyní po 1. září chtěli tvářiti revolučně, rdousili kdysi maďarskou komunu. Ví, že pan Payer, který by se rád stavěl jako rozhodný odpůrce Bethlenovy vlády, se paktoval po léta s Bethlenem. Ví, že Horthy, když cítil, že se mu chvěje půda pod nohama, pustil do Maďarska před časem tak ochotně pana Garamiho a Buchingera jen proto, poněvadž cítil, že hospodářská krise v Maďarsku přivodí revoluční vření dělnictva, a že pustil Garamiho a Buchingera do Maďarska jen proto, aby využívajíce emigrantské glorioly hasili a zadrželi revoluční hnutí maďarského proletariátu. Pánové Garami, Buchinger a Payer vybrali si pro hašení a zneškodnění bojovného hnutí dělnictva heslo: Tajné volby, všeobecné tajné hlasovací právo. Jenže toto heslo na maďarské dělnictvo nepůsobí. Maďarští dělníci řekli, že mají hlad, že chtějí jísti, že chtějí práci, že se volebního práva nenajedí. V Československu je také v platnosti všeobecné tajné volební právo, a při tom statisíce dělníků zmírá hlady. Dělníci věděli, že, mají-li dostati chleba, mají-li dostati práci, musí dostati moc. A tu moc nemohou dostati pomocí volebního triku, nýbrž jen tím, že revoluční cestou svrhnou diktaturu Horthyho a že dosadí svou vládu. (Potlesk poslanců komunistických.)

A proto, zatím co pánové Garami a Payer chtěli, aby v Budapešti dělníci 1. září důstojně a s beránčí skromností defilovali před horthyovskými pacholky a ani při tom nedutli, vzkřikli dělníci: Pryč s krvavou vládou Horthyho a Bethlena! [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] Budapeštské dělnictvo stlouklo pány Payera a Garamiho, postavilo barikády a provedlo 1. září hrdinný revoluční čin, který je přelomem ve vývoji jeho osudů. Pánové Garami a Payer projevovali také plný souhlas s vražedným útokem na masy. Teprve když sociální demokracie viděla, že nemohla zabrániti revolučnímu náporu maďarského proletariátu 1. září, snaží se prostě zkreslováním skutečnosti přičítati si 1. září za svoji zásluhu a dokumentovati na tom, jak je revoluční. Ztlučení Garamiho a Payera dělnictvem na budapeštských ulicích bude však na vždy ilustrovati poměr dělnictva a soc. demokratických vůdců v historický den 1. září. Máme velmi přesné informace o maďarských věcech prostřednictvím spolupracovníka "Rudého Práva" a víme, že mezi budapeštským dělnictvem nevyvolává nic tak úplné sympatie a uspokojení jako právě, že Garami a Payer byli 1. září dělnictvem řádně ztlučeni. Garami a Payer jsou nenáviděni a i dělníci v soc. demokratické straně jsou s těmito agenty maďarské buržoasie dávno hotovi. Napětí, jehož prvním výbuchem byl 1. září, stupňuje se v Maďarsku dále. Horthy se děsí povstání dělníků a rolníků a tak stupňuje fedrování válečných nálad pod heslem revise smluv a obnovení Velkého Maďarska.

A tu je moment, který osvětluje stanovisko, které k budapeštským událostem zaujal československý měšťácký a sociál-fašistický tisk. Bylo to stanovisko předstírání soustrasti s postavením maďarského lidu a velkých sympatií s jeho odbojem proti Horthymu a Bethlenovi. Četli jsme rozhořčení nad tím, že v Maďarsku nedostávají nezaměstnaní podporu, že mají hlad a že Horthy řeší nezaměstnanost a hlad olovem a prachem. Četli jsme projevy rozhořčení nad režimem Horthyho. Československý proletariát odmítl energicky toto pokrytecké rozhořčení buržoasie a sociál-fašistů. Což může československá buržoasie oprávněně vyčítati Horthymu, že nedává nezaměstnaným podporu, když sama nedává haléře podpory statisícům nezaměstnaných neorganisovaných dělníků, když je nechává hladověti stejně jako Horthy a když jako Horthy také sytí hladové proletáře jen ranami policejních obušků a četnických pušek? Československý sociál-fašistický a měšťácký tisk se jen pokrytecky rozhořčuje nad masakrováním a dragonádami proti dělníkům 1. září, při tom však dobře ví, že československá buržoasní vláda dovede ke každé schůzi také zmobilisovati policejní, četnické a vojenské pohotovosti, stejně jako Horthy. Čsl. dělnictvo nedalo se a nedá se svésti touto taktikou a musí dobře pochopiti, proč buržoasie a sociál-fašisté sahají k této taktice. Nejde o nic jiného, než o další příležitost k popularisování války proti Maďarsku. V Maďarsku se štve do války proti Československu, a zde se rozněcuje válečná nálada proti Maďarsku. Tak se vytváří atmosféra války. S tím souvisí zřejmě i cesta presidenta Masaryka na Slovensko a mezi maďarské obyvatelstvo. Tato cesta musela znamenati další vydražďování válečných nálad proti Československu v Maďarsku. Zároveň měla ukázati, jak loyálně lne maďarský lid ke státu čsl. buržoasie. Panstvo se však mýlí. Slovenský a maďarský lid v Československu nedá se svésti aranžováním slavnostních holdů oddanosti. Velební pánové, fabrikanti, řádoví mniši a advokáti, to není slovenský lid ani maďarský lid. Fráze o svobodě a o blahu jsou slovenskému a maďarskému lidu výsměchem. Zatím co se v salonech pronášejí k deputacím slavnostní fráze o svobodě, řádí ve vsích vůči slovenskému a maďarskému lidu [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] čeští žandárové a daňoví exekutoři. Ano, oheň války se s obou stran rozněcuje. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Cestou k uskutečnění tohoto ideálu byl 1. září v Budapešti. I když fašističtí diktátoři sebevíce stupňují svůj krvavý teror, i když dovršují míru svých zločinů, jak o tom svědčí poprava 4 Slovinců v Italii italským fašistickým režimem, nemohou zastaviti a zaraziti vítězný pochod revolučního hnutí.

Provedením popravy 4 Slovinců spáchal Mussolini padoušský, barbarský zločin. My se připojujeme s nejhlubším rozhořčením k pobouření mezinárodního proletariátu nad tímto zločinem a pranýřujeme jej před vším československým dělnictvem jako ukázku fašistické bestiality, jako doklad, čeho je kapitalism schopen na konci svého života, aby odvrátil svůj pád. Krvavé řádění Mussolini-ho v Italii je dílem zoufalého strachu. Italský fašistický režim vidí se již v propasti. Hospodářská krise, která rapidním tempem urychluje rozklad hospodářského systému italského kapitalismu, podrývá fašismu sopečně půdu pod nohami. Mussolini hnán přízrakem svého blízkého pádu, který se mu hrozivě zjevil v bouřích a revoltě dělnictva v severní Italii, žene se zběsile do války. Stavění barikád, ze kterých hrozí Mussolinimu pád a konec, chce předejíti postavením válečných zákopů, revoluční revoltu milionů nezaměstnaných chce Mussolini předejíti tím, že hladové a otrhané nezaměstnané oblékne do vojenských šatů, dá jim mináž a práci, aby mohli válečně mordovati. Úplný krach italského hospodářství a kapitalismu chce Mussolini předejíti rozpoutáním války, bojem o novou kořist, imperialistickou loupeží. Potíraje hrozivě vyvstávající revoluční síly a připravuje krvavou cestu války imperialistické, stupňuje italský fašismus i nyní do šílenosti krvavý teror proti dělnictvu, a to nejen proti proletariátu, nýbrž i proti potlačovaným národům. Mussolini začíná strašlivou hru a nalézá na druhém břehu, nalézá v Jugoslavii, ve Francii, v Československu, ve společnosti kapitalistických států ochotné spoluhráče, poněvadž všechny kapitalistické státy jsou v podobné situaci a vidí záchranu kapitalismu v rozpoutání imperialistické války. Jih Evropy znovu prvý doutná a jako r. 1914 hrozí první výbuchem požáru.

My vyjadřujeme odpor nad [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] italského fašismu, spáchaným na slovinských nacionalistech, ale zároveň pokládáme za nutné, poukázati dělnictvu na to, jak podezřelé je rozhořčení, které v této věci náhle projevuje kapitalistický a sociálfašistický tábor v Československu, v Jugoslavii a ve druhých státech francouzského imperialistického bloku. Proč podezřelé? Poprava Slovinců jest jedním z nesčetných krvavých zločinů, které Mussoliniho tyranie napáchala během 8 let. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] a kapitalistické svědomí se ani nepohnulo. Naopak každý čin fašistické krvavé bestiality byl vždy provázen hlučným potleskem ostatního kapitalistického světa. A náhle tak na odiv a tak okázale předstírané rozhořčení nad popravou 4 Slovinců, když předtím bylo již několik tisíc Slovinců italským fašismem utraceno! Co má za smysl toto okázalé rozhořčování? Dostavilo se totiž to, co komunistická internacionála správně předvídala a nač upozorňovala již ve svých usneseních VI. kongresu, že imperialistické kapitalistické státy při vzájemném rozpoutání válečných štvanic budou operovati všemi zbraněmi a že na příklad francouzský imperialistický blok bude v boji proti Italii operovati tím, že boj Francie proti Italii je bojem demokracie proti fašismu. Je to stejný švindl, jako když ve válce Anglie stavěla svou válku proti Německu jako válku demokracie proti autokracii. Nynější rozhořčení měšťáckého a sociálfašistického tábora v Československu nad popravou 4 Slovinců nemá jiného účelu, než využíti tohoto provokativního zločinu italského fašismu k vyvolávání válečné nálady, k buzení patriotického, nacionálního a rasového šovinismu. Z kampaně, kterou nyní vede čsl. měšťácký a sociálfašistický tisk v souvislosti s popravou 4 Slovinců, nevyplývá nic jiného než utváření otázky tak, že je třeba válečnou výpravou ztrestati zločin spáchaný na 4 Slovincích.

A to kapitalisté dovedou. Dovedou využíti rozhořčení nad vraždou 4 lidí k tomu, aby rozpoutali válku, ve které pak ztratí život miliony a desetimiliony lidí. My varujeme dělnictvo, aby se dalo zlákati do vod těchto válečných štvanic. Nechť dělnictvo vzpomene, jak se štvalo do války před r. 1914! Nechť vzpomene, jak se u příležitosti případu Hidásnemethského využilo zatčení československého špiona k tomu, aby byla rozpoutána zběsilá válečná štvanice! Nechť dělníci bedlivě zkoumají všechny stránky nynější kampaně, vedené v souvislosti s popravou 4 Slovinců! Nechť zkoumají, jde-li buržoasii a sociálfašistům při rozhořčování nad popravou Slovinců o skutečný protest proti nacionálnímu útlaku, jde-li o národní soucítění s druhým slovanským národem, jak předstírají!

Popravení 4 Slovinci byli příslušníky národa, který je krvavě potlačován nejen Italií, nýbrž který je stejně krutě potlačován v Jugoslavii [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Místopředseda Zierhut zvoní.) neboť není jugoslavského národa, nýbrž jsou Srbové ovladatelé a jsou potlačované národy, slovinský a chorvatský. Mohlo-li se napsati, že nad smrtí Slovinců prý krvácelo slovanské srdce krále Alexandra a velkosrbské buržoasie, pak je to k smíchu. Kde bylo slovanské cítění velkosrbské buržoasie, když ve skupštině dala zastřeliti Pavla a Štěpána Radiče? Kde zůstalo slovanské cítění, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] vrháni do kriminálů a na mučení, úkladně vražděni a v Jugoslavii nejsurovějším a nejbestiálnějším způsobem odstraňováni? To není slovanské soucítění, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Bylo by osudným pro slovinský národ, kdyby se nyní dal přetvářkou velkosrbské buržoasie svésti od svého boje proti velkosrbskému absolutismu.

Varujeme však také slovinský národ v Jugoslavii i v Italii, aby nevěřil nynějším projevům solidarity české buržoasie a sociálfašistů, v nichž se staví na odiv t. zv. slovanská solidarita. Je to přetvářka. Srdce české buržoasie a jejích sluhů nebije pro potlačovaný slovinský národ jako nebije pro potlačený chorvatský národ. Československá buržoasie nemá o slovanském národu lepší mínění než má Mussolini a italský režim. Sympatie české buržoasie a jejích sluhů patří Jugoslavii, katům a žalářníkům Slovinců a Chorvatů. Sympatie československé buržoasie a jejích pánů platí dynastické diktatuře v Jugoslavii, diktatuře velkosrbského imperialismu. Projevy solidarity se Slovinci, kterých jsme nyní v Československu svědky, jsou projevy solidarity s velkosrbským imperialismem a projevy pro Jugoslavii jako spojence československého imperialismu pod vedením Francie. Můžeme slovinský národ ujistiti, že v Čechách a v Československu má skutečně vřelé sympatie, ale nikoli u buržoasie a jejích sluhů, nýbrž v řadách pracujících mas, v československém proletariátu bez rozdílu národnosti a v potlačovaných národnostech Československa, poněvadž jenom proletariát a potlačované národnosti dovedou cítiti s národem slovinským, který na svém těle pociťuje útlak a knutu jak jugoslavského, tak i italského fašismu.

Nynější kampaň skýtá v souvislosti s popravou 4 Slovinců ještě mnoho jiných pouček. Dokazuje, že se opět připravuje strašlivá komedie, a sice to, že pod heslem osvobození potlačovaného národa rozněcují proti sobě válku státy, které samy utlačují národy. Válku roku 1914 vedla Anglie mimo jiné pod heslem osvobození národů, ta Anglie, která sama utlačovala stamilionové masy, desítky různých národů ve všech dílech světa. Tato komedie se nyní má opakovati. Jugoslavie, která sama utlačuje Slovince, Chorvaty, Maďary a Němce, staví se do pózy ochránce utlačovaného slovinského lidu v Italii, Československo, které utiskuje miliony Němců, Maďarů, Poláků, Ukrajinců a Slováků, staví se do pózy ochránce slovinského lidu v Italii. Ano, při rozněcování válečné štvanice se silně uplatňuje mezi kapitalistickými státy zvyk, že jeden stát vidí třísku v oku státu druhého, ale nevidí břevno v oku vlastním. Jugoslavie vidí 1/2 mil. utlačovaných Slovinců v Italii, ale nevidí několik milionů utlačovaných národů v Jugoslavii. Československo vidí několik desítek tisíců Slováků v Maďarsku, ale nevidí miliony potlačovaných národů v Československu. Tuto komedii s předstíráním ochrany potlačovaných národů při rozněcování válečné štvanice musí pracující masy prohlédnouti.

Na nynější kampani se 4 popravenými Slovinci přesvědčujeme se opět také, jak buržoasie dovede pro potřeby války rozněcovati nacionální a rasový šovinismus. Je v paměti, jak za poslední světové války buržoasie dovedla dělnictvo různých zemí proti sobě rozeštvati tak, že německý a francouzský dělník viděli v sobě vzájemně dobytek a také jako dobytek se vraždili. Toto rasové a nacionální rozeštvávání začíná opět v plné síle. Italští fašisté nazvali Slovince nekulturními barbary a štěnicemi. Je to ukázka, jak hluboký despekt chová vládnoucí buržoasie a vládnoucí národ proti potlačovanému národu a jak se snaží krutou nadvládu a krvavý vražedný režim proti potlačovanému národu odůvodniti vzbuzováním zdání své rasové a národně kulturní superiority. (Místopředseda Zierhut zvoní.) Již končím.

Není to ostatně italská specialita, česká buržoasie se také dívá na slovenský národ jako na podnož nohou svých [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Němci v Československu byli nazváni kolonisty, aby byl odůvodněn nacionální útisk. K takovým urážkám nyní dochází se strany italské buržoasie, což buržoasie československá i jugoslávská opět oplácí dokazováním, že Italové jsou potomky degenerovaných Římanů, obrozených barbarskou krví germánskou a slovanskou.

Všechno to je podvod pro potřeby buržoasie a odůvodňování nacionálního útlaku. Skutečnost je zatím ta, že štěnicemi na těle všeho lidstva jsou kapitalisté a že skutečným barbarstvím je kapitalissmus, že kapitalismus pod jakoukoli nacionální fanglí je režimem barbarské tyranie, ubíjení a potlačování životních sil všech národů a hrobem lidské kultury. Lidská kultura nebude zachráněna a povznesena tím, že některá imperialistická buržoasie si vynutí mocí pod záminkou vyšší národní kultury právo ovládati druhé národy, nýbrž lidská kultura bude zachráněna a povznesena, až mezinárodní proletariát setřese všude kapitalistické štěnice a zničí barbarský kapitalismus. Sovětský svaz a rozmach jeho nové kultury, lidstvo povznášející, je dokladem, že jen revolucí a zřízením diktatury proletariátu učiní lidstvo rozhodující krok k vyšší kultuře, spočívající na mezinárodní solidaritě osvobozeného proletariátu a volného vyžití se všech národů.

Podněcování rasového slovanského šovinismu v jugoslávském a československém tisku v souvislosti s popravou čtyř Slovinců má ještě jiný důvod. Vidíme, že podněcování slovanského rasového šovinismu nesměřuje jen proti Italii a Maďarsku, nýbrž je orientováno proti Sovětskému svazu. Dělníci mohou sledovati, jak právě u příležitosti popravy 4 Slovinců obnovuje nacionální tisk nářek, že slovanským státům chybí mocná opora ruského samoděržaví a že by prý nebyly možné takové urážky Slovinců, kdyby na místě dnešního Sovětského svazu existovalo staré carství ruské, imperialistický stát velkoruské buržoasie. Vidíme, že se podněcování slovanského rasového šovinismu používá k stupňování válečných nálad a přípravám války proti Sovětskému svazu, ve které se ovšem svorně sejde jak Mussolini, tak král Alexandr, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] se všemi utlačovateli národů a proletariátu.

Všech těchto stránek nynější kampaně v souvislosti s popravou čtyř Slovinců musí si pracující lid dobře povšimnouti, aby prohlédl, jakých podvodů a pokrytectví používá buržoasie, aby mohla pracující masy národů zatáhnouti znovu na jatka imperialistické války.

Stejně musí prohlédnouti i podvod, který předstíráním odporu k režimu italského fašismu nyní v souvislosti s popravou provádějí sociálfašisté. Neboť jak dlouho je tomu, co pan Albert Thomas, přední vůdce II. Internacionály, složil v Římě velmi zdvořilou poklonu Mussolinimu a kdy nad systémem italského fašismu vyjadřoval největší obdiv, zatím co ze žalářů italských zaznívalo úpění desetitisíců mučených odpůrců fašismu z řad proletariátu i potlačovaných národností.

Jak dlouho je tomu, co Sasenbach a Ciotrine, vůdcové odborů II. Internacionály, byli v Římě složiti svou zdvořilou poklonu Mussolinimu? Sociálfašistická soc. demokracie má přímou účast a přímo podporovala budování onoho režimu, který nyní krvavě vraždí proletáře, který nyní vraždí krvavě slovanský národ.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Žádám pana řečníka, aby skončil.

Posl. Kopecký (pokračuje): Je známo, že po nastolení fašistického režimu vůdcové italských reformistických odborů Daragona a Rigola přešli v plné parádě do Mussoliniho tábora. Je pouze dokladem chytráctví II. Internacionály, jestliže živila a udržovala památku mučednické smrti Matteotiho. Činila to proto, aby, až to půjde s italským fašismem s kopce, mohla Matteotim operovati, aby, až přijde situace a italský režim bude cítiti poslední hodinu, byla na pomoc povolána sociálfašistická reserva, ne aby snad obnovila práva pracujícího italského lidu, nýbrž aby obratným způsobem provedla ostrý a bezohledný útlak italského pracujícího lidu, jako to činil režim Mussolinův.

Avšak s fašismem se také hroutí a padá i sociálfašismus. Mezinárodní proletariát se dává na pochod. Proletářská revoluce vztyčuje ve všech státech kapitalistického světa svoji hlavu. A i kdyby fašističtí tyrané do šílenosti stupňovali svoje zločiny, nezabrání tomu, aby je nestihl týž osud jako buržoasii ruskou. Proletariát Československa řadí se též odhodlaně do řad bojovné revoluční fronty proti fašismu a sociálfašismu a nasadí všechny sily, aby i on zúčtoval s fašistickými a sociálfašistickými utlačovateli československého dělnictva, aby úspěšným bojem proti krvavým nástrojům třídního panství buržoasie nejen zmařil na své frontě zločinné úmysly směřující k vyvolání imperialistické války, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr Ivanka.

Posl. dr Ivanka: Slávna snemovňa! Prijatím predloženej osnovy zákona o poštovej sporiteľni budeme mať taký zákon, ktorý bude znamenať veľký krok napred v hospodárskej konsolidácii našej republiky. A špecielne my Slováci môžeme sa tešiť tomuto zákonu, lebo nikde nie sú úverové pomery tak biedné a práve toho malého človeka tak utlačujúce, ako na Slovensku, a ešte horšie v Podkarpatskej Rusi. Ani mi snáď neuveríte, keď poviem, že na Podkarpatskej Rusi nie je zriedkavosťou, že veriteľ bere od svojho dlžníka 24-34 %, ale bývajú úžerníci i takí, ktorí berú 100% lebo ešte vyšší úrok od svojich dlžníkov. Príčinou týchto neblahých pomerov úverových je - prirodzená vec - i kultúrna zaostalosť národa.

Ja i s tohoto miesta upravujem snažnú prosbu na našu vládu, aby urobila všetky možné kroky na to, že by sa úverové pomery na Slovensku a najmä v Podkarpatskej Rusi zlepšily.

Keď budeme mať poštovú sporiteľňu zorganizovanú v celej republike, možno očakávať, že bude na veľkej pomoci práve tomu malému človeku, ktorý nedisponuje veľkými vklady a ktorý je veľmi často odkázaný na malé pôžičky. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Z celej predlohy len jednu čiastku by som snáď excipíroval, a to je, že maximálny vklad môže byť 20.000-30.000 Kč miesto toho, aby maximálna hranica bola snížená na 10.000 Kč, lebo veď táto poštová sporiteľňa po vidieku má slúžiť malému človeku.

Ja za Slovensko vyslovil bysom ešte tu žiadosť, aby do správneho sboru poštovej sporiteľne boli aspoň v jednej tretine prijatí členovia so Slovenska, nielen preto, že to tak vyžaduje pomer Slovákov k Čechom, ale i preto, lebo práve Slovensko a Podkarpatská Rus sú tie zeme, ktoré najviac potrebujú pomoci v úverovom ohľade.

Žiadam potom ďalej, aby nashromaždené peniaze poštovej sporiteľne boly rozdelené v celej republike teritoriálne tak, aby každá časť republiky mohla požívať blahodarnosti týchto peňazí. A na koniec vyslovujem ešte tú žiadosť, aby v úradníckom a zamestnaneckom sbore boli Slováci zastúpení tiež v pomere ich počtu.

Slovensko v kulturnom ohľade dosiahlo veľmi mnoho, ale v hospodárskom ohľade stojí práca ešte pred nami. Nejdeme a nemôžeme sa teraz púšťať do rozboru všetkých našich hospodárskych postulátov, ale nezameškám ani túto príležitosť, aby som nevzpomenul, že Slovensko v prvom rade potrebuje usporiadanie premávky: železníc a silníc, tarifov, že Slovensko, aby sa mohlo hospodársky zotaviť, potrebuje, aby štátné dodávky boly u slovenských továrnikov v čím väčšej miere objednávané.

Ale keď my Slováci v Československej republike tešíme sa slobody našej, nemôžeme to povedať o všetkých našich bratroch Slovákoch v zahraničí. Túto príležitosť chcem využiť k tomu, aby som poukázal na veľmi smutný stav našich bratov Slovákov v Maďarsku. Oni sú tak potlačení, tak sú zterorizovaní, že nemohli ani svojho zástupcu vyslať na kongres menšín evropských, jednak preto, že maďarská vláda ani jednému nedala pasu, jednak preto, že sa boja, že by ich maďarská vláda persekvovala.

Obmedzím sa preto na prečítanie interpelácie, ktorú po skončení svojej reči odovzdám podpisanú všetkými slovenskými poslanci bez ohľadu, ku ktorej politickej strane oni patria (čte):

"Interpelácia posl. dr Ivanku, Jančeka, Hlinku, Hrušovského, Bendu, Rázusa, dr Mičuru a druhov na pána ministra vecí zahraničných vo veci slovenských menšin v Maďarsku:

V úradnej odpovedi maďarskej vlády na memorandum zahraničného ministra Francúzskej republiky pána Brianda ohľadom federácie štátov Europy je vyzdvihnuté, že podmienkou pokoja v Europe je medzi iným i spravodlivé riešenie menšinovej otázky. Tomuto oficiálnemu stanovisku maďarskej vlády predchádzaly prejavy zodpovedných štátníkov, t. j. ministerského predsedu Bethlena dňa 6. júna t. r. v parlamente, dňa 6. júla v Debrecine a ministra zahraničia Valka 8. júla v časopise "Echo de Paris". V týchto prejavoch bolo jasne zdôraznené, že maďarská vláda myslí predovšetkým na úpravu otázky maďarských menšín v štátoch Malej Dohody. Ministerský predseda Bethlen vyhlásil, že svet nemôže očakávať od Maďarska, aby zabudlo na tých svojich maďarských bratov, ktorí na základe Trianonskej smluvy dostali sa pod suverenitu iných štátov.

Výš naznačené stanovisko maďarskej vlády a ešte silnejšie želanie maďarskej verejnosti je v nemožnej protive s doterajšou menšinovou praxou v Maďarsku. Práve v týchto dňoch oboznámili sme sa s obsahom memoranda amerických Slovákov na Spoločnosť Národov a Kultúrnej Jednoty Slovákov z Maďarska kongresu europskych menšín v Ženeve. V oboch peticiách na medzinárodnú verejnosť je obraz situácie slovenskej menšiny tak strašný, že nemožno nám neprotestovať a neujať sa našich ujarmených bratov v Maďarsku. Štát maďarský je v otázke ochrany menšín viazaný ustanoveniami Trianonskej smluvy a tieto jeho záväzky spadajú pod dozor medzinárodný, rovnako je to v prípade Československa, a predsa aký rozdiel medzi faktickým stavom v Maďarsku a u nás! Slováci v Maďarsku, ač práve je ich dľa úradnej štatistiky vyše 148.000, nemajú jedinej elementárnej školy, v ktorej by aspoň väčšina predmetov vyučovala sa v materinskej reči; nemajú jedinného časopisu. Žiadosti Slovákov v tomto smere sú odmršťované, ač práve odporuje to platným zákonom. Maďarská vláda nevie pomenovať jedinej obce, v ktorej by sa úradovalo po slovensky. Od roku 1919 neodznelo v maďarskom parlamente slovenské slovo. Naproti tomu sú podporované maďarizačné akcie s najvyšších miest. Minister Gömbös nedávno vyzval všetkých dôstojníkov maďarskej armády, ktorí nemajú maďarské priezviská, aby zamenili si svoje rodinné mená na maďarské. Maďarské časopisy vyzvaly aj ostatné ministerstvá, aby nasledovaly príklad Gömbösov. Podobne školská mládež je nútená, aby odhadzovala priezviská svojich otcov. Ministerský predseda Bethlen vyhlásil v parlamente dňa 6. júna t. r., že štátna úprava nebude klásť prekážky ďalšiemu pomaďarčovaniu.

Pán minister, štát, ktorý takto zaobchádza so svojimi menšinami, nemá moralného práva hlásať akýsi národný protektorát nad maďarskou menšinou u nás. Odporuje to základnému principu spravedlnosti a reciprocity. Preto sa Vás pýtame: 1. aký je pravý a skutkový stav slovenskej menšiny v Maďarsku a maďarskej menšiny v Československej republike? 2. či sú Vám známe nedávné prejavy maďarskej vlády ohľadom psychických podmienok priateľskejších stykov Maďarska so súsednými štátmi? 3. či ste ochotný vyhlásiť, že podobnú podmienku, t. j. spravodlivé riešenie menšinovej otázky slovenskej v Maďarsku kladie i Československá republika?"

Slávna snemovňa! Kedže naši bratia v Maďarsku nemajú ani tam svojich zástupcov, kde zástupcov mať kázala by Maďarsku oportunná, rozumná politika, nútení sme my, ich bratia tu v tomto slobodnom štáte, ktorý nám Slovákom dal v každom ohľade úplnú slobodu, všetky práva slobodných demokratických občanov, ozvať sa v ich záujme. Urobil som to s veľkou radosťou. Urobil som to s radosťou práve já, ktorý bol som osobne členom maďarského parlamentu, z ktorého, i keď sme maďarsky prednášali svoje postuláty, hrozili nám vyhodením, hrozili nám zastrelením i šibenicami. Robím to s radosťou preto, lebo celý svoj minulý život pretrpel som i ja pod knutou maďarskej despocie, maďarského tyranstva.

Slavná snemovňa, nakoniec osvedčujem, že predloženú osnovu zákona o poštovej sporiteľni prijímam. (Potlesk.)