Ovšem upozorňuji, že tyto výpočty jsou přece jen aproximativní jednak proto, že některé resorty, když dodávaly výpočty, počítaly již s hotovou resystemisací, kde to bude poněkud zvýšeno v důsledku postupů, které po resystemisaci budou. Některé státní úřady a podniky, které ještě nemají svoji látku probranou v resystemisační komisi, resp. v personální komisi ministerské, tato čísla udávaly bez resystemisace, takže následkem toho vzniká rozdíl. Poměrně menší ale přece jenom rozdíl vznikl, že nebylo s počátku jasno, jak velký okruh osob bude tímto zákonem tangován. Původně byla domněnka, že budou úředníci smluvní vůbec vyloučeni, potom v jednotlivých jednáních, které jsme vedli v soc.-politickém výboru, kde se tato osnova a okruh osob přirozeně rozšířil, vznikly nové číselné poměry, které namnoze nejsou ještě v těchto číslicích vyjádřeny. Stejně není vyjádřeno asi těch 1,200.000 Kč, resp. po resystemisaci 1,350.000 Kč u železničního podniku, kde jde o služební přídavky, které jsou do pense započítatelny a které podle výslovného znění vládní osnovy zákona o válečném příspěvku počítají se za služné.

Slavná sněmovno! Je velmi dobře známo, že tato předloha po svém téměř úplném projednán í v soc.-politickém výboru, kde zbývalo takměř jenom o této věci hlasovati, byla odsunuta až na dobu poprázdninovou. Musím zdůrazniti, že to nebylo snad z nějakého důvodu, který by souvisel s úhradou na tento zákon, nýbrž že tato věc byla v souvislosti s celým konglomerátem různých otázek hospodářských a sociálních, které se mají řešiti ve spojitosti s tímto zákonem. Tím se stalo, že projednávání celé předlohy, která v soc.-politickém výboru byla již úplně připravena, bylo odsunuto až po prázdninách. Přes to, že my všichni jsme si jistě ze srdce přáli, aby tato věc byla pro státní zaměstnance co nejdříve vyřízena, musím říci, že přece jen určité spatium, které zde bylo od posledního projednávání v soc.-politickém výboru až do nového projednávání v témže výboru po prázdninách, silně přispělo k zlepšení této předlohy. Poslanecké sněmovně je jistě známo, že, když jsme projednávali před prázdninami tuto osnovu, měli jsme o některých věcech spor, zejména o ustanovení §u 1. odst. 4, kde původní vládní osnova obsahovala ustanovení, které, myslím, bylo tvrdé a drsné, že totiž ani jeden z manželů, kteří jsou ve státní službě, nemá nárok na státní přídavek. Proti tomu bylo ovšem v soc.-politickém výboru namítáno, že kdybychom toto ustanovení přijali, pracovali bychom tím de facto ve prospěch konkubinátu proti zákonnému manželství, poněvadž pro státní zaměstnance by bylo jistě pohodlnější žíti v konkubinátě, když by tak oba požívali vánoční příspěvek, než kdyby nastupovali v zákonné manželství. Myslím, že to není a nemělo by býti intencí žádného zákona. Bylo by jistě logickým důsledkem a ideálním řešením, když již je zde služební poměr u obou dvou manželů, aby oba manželé požívali vánoční příspěvek. Bohužel i zde bylo poukazováno na to, že jsou zde určité finanční a jiné nesnáze, a nakonec po delším jednání do cíleno bylo kompromisu aspoň v tom směru, že tento paragraf byl soc.-politickým výborem změněn a to tak, že vánoční příspěvek obdrží z obou manželů ten, který má nárok na příspěvek vyšší. Tím vyhnuli jsme se také otázce, komu vlastně přísluší priorita, a rozhodli jsme se, že příspěvek dá se prostě tomu, kdo má nárok na větší vánoční příspěvek. Avšak přes to přese všechno, ne snad z nějaké animosity vůči tomu neb onomu manželovi, museli jsme přece jen do zákona pojati také ustanovení, že v tom případě, kde mají oba manželé nárok na stejný příspěvek, tedy když jejich služební plat je stejný, přirozeně jenom manžel dostává vánoční příspěvek.

Při jednání soc. politického výboru změnily se ještě některé věci, zejména byla jasněji precisována desítiměsíční doba, kterou zákon požaduje k obdržení vánočního příspěvku, a některá ustanovení, která by byla mohla v původním znění zavdati příčinu k nesprávnému výkladu; tak zejména ustanovení, že z vánočního příspěvku jsou vyloučeni ti, kdož nemají nároku na další časový postup, mohlo by při doslovném znění býti také vztahováno na ty, kteří dosloužili 35 roků a kteří v důsledku toho nemají nároku na další časový postup. Tedy poněvadž toto nebylo v intencích vlády, musili jsme tuto věc lépe precisovati tím způsobem, že vyloučeni jsou z obdržení tohoto vánočního příspěvku pouze ti, kteří z důvodů disciplinárního řízení nebo odsouzení jsou vyloučeni ze zvýšení služného nebo platu. (Posl. Dubický: Ale trvá také zásada, že každý státní zaměstnanec musí uměti státní jazyk?) Pokud se týká výkřiku pana kol. Dubického, myslím, že je nad slunce jasnější, že tato zásada skutečně trvá, a já, poněvadž zde byl takový výkřik, jsem rád, že mohu na to reagovati přáním, aby skutečně všechny strany a zástupci všech stran ve všech resortech vždycky se této zásady plně drželi. (Posl. Dubický: My tak činíme!) Prosím.

Dále musím zmíniti se ještě o jedné věci, která sice nepřichází dnes před plenum sněmovny, ale ke které přece jen jako zpravodaj pokládám za svou povinnost zaujmouti stanovisko. Je to totiž důvodová zpráva, která byla dána k tomuto zákonu. Tato důvodová zpráva mluví o důvodech, které vedly vládu k vydání této osnovy zákona. Přirozeně, že je tam také řeč o remuneracích, poněvadž při této příležitosti vláda chce také určitým způsobem upraviti vyplácení vánočních remunerací, které nebylo před tím v zákonu upraveno a které přirozeně nezavazovalo žádnou vládu k tomu, aby musila vánoční remunerace vypláceti. Na druhé straně bylo také potřebí usměrniti tyto vánoční remunerace, a to všechno je pojato zcela správně do důvodové zprávy. Ale myslím, že není tam dosti dobře vytýčeno, co by povrchnímu pozorovateli mohlo snad ujíti, totiž to, že na druhé straně zůstává nedotčena možnost udělovati odměny za zvláštní mimořádné práce nebo mimořádné případy.

Konečně musím se zmíniti ještě o jedné věci, proti které jak soc. politický výbor, tak také výbor rozpočtový se ohradil, totiž je to nešťastný pasus, který, myslím, tím že byl příliš široký, mohl by vzbuditi skutečné nedorozumění. Tam totiž výslovně bylo řečeno, že se tímto příspěvkem současně ulevuje zaměstnancům při zatíženi způsobeném zvýšením činží. V obou výborech bylo konstatováno, že by bylo poněkud, řekl bych, naivní, domnívati se, že tento poměrně malý příspěvek vánoční, který dostanou státní zaměstnanci, měl za úkol, aby eventuelně byl jakýmsi vyrovnávacím poplatkem při zvýšení činží a pod. To není možné požadovati od státního zaměstnance, aby, když by činže - kdyby snad došlo event. k nějaké úpravě - nesporně o hodně vyskočily, tento nepatrný příplatek, který je dáván vzhledem ke kritickému stavu státních zaměstnanců, byl také pojímán jako určitý příplatek na věci činžovní. My jistě, až přijdeme k úpravě činžovních věcí, při vážném a věcném jednání také dojdeme k příslušné úpravě činovného u státních zaměstnanců, které jistě s činží souvisí.

Snad bych ještě měl se zmíniti o dvou věcech, které jsou sice rázu specielního, ale přece také byly pojaty do změněného znění zprávy soc. politického výboru, a o kterých jako zpravodaj soc. politického výboru skutečně mám povinnost referovati. Je to totiž věc, která se týká železničních zaměstnanců. Jak známo, u železničních zaměstnanců jest poněkud výjimečný případ. Železniční zaměstnanci, kteří byli již za starého Rakouska lépe placeni než zaměstnanci státní, dostali po uzákonění platového zákona zvláštním usnesením vlády ze 14. prosince 1927, č. 17.572, zvláštní přídavky, které mají úplně ráz služného, a konstatuji, že tyto přídavky byly výslovně ministerským předsedou, který je sjednával se železničními organisacemi, označeny jako služné a nebyly v zákoně označeny jako služné pouze proto, poněvadž by to podmiňovalo úplnou novelisaci platového zákona. Tedy je zcela přirozeno, že my považovali jsme platové přídavky železničních zaměstnanců za rovnocenné se služným, ale, poněvadž vyskytly se v této věci určité spory, pojali jsme příslušný pasus o tom také do zákona, takže dnes i v zákoně tato věc bude jasná.

Pokud se týče druhého požadavku železničního ohledně odměn smluvních dělníků, tedy, jak jsem již dovolil si uvésti ve zprávě soc. politického výboru, bude tato věc přenechána k řešení cestou administrativní. Konečně je zcela správné, jestliže se řeší cestou administrativní, poněvadž poměr smluvních dělníků je rozhodně poměrem rázu administrativního. Přál bych si jen skutečně jako celý soc. politický výbor, aby v dalším jednání jednotlivé podniky a úřady, které mají pomocné dělníky, jejich požadavkům podle možnosti co nejvíce vyšly vstříc. Úkol jejich bude značně ulehčen, poněvadž část těchto smluvních dělníků bude po resystemisaci přímo musiti dostati vánoční příspěvek následkem změněného poměru. Ale přesto přese všechno bych se přimlouval, aby věc těchto opravdu potřebných byla posuzována co nejblahovolněji.

Co se týče §u 2: V §u 2 tohoto zákona se praví, že zákon z 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních ve veřejné správě se doplňuje v tom smyslu, že vláda je povinna o činnosti komise zmíněné v §u 3, odst. 2 uvedeného zákona podávati každého druhého roku zprávu Národnímu shromáždění. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.)

Slavná sněmovno, já velmi vítám toto ustanovení, a to proto, poněvadž přes to, že jde o zákon z r. 1924, dosud nedošlo k ustavení této komise, a přirozeně, poněvadž není zde komise, tedy také není zde žádné činnosti. Mohl by býti snad spor o to, zdali toto ustanovení patřilo právě do tohoto zákona - to je konečně věc názoru - ale na druhé straně po stránce věcné velmi vítám totó ustanovení, poněvadž je třeba, aby ve státní administrativě byla řada věcných úspor, zejména aby se rozhodla také otázka kompetenční, poněvadž dnešní stav je takový, že zatěžuje neobyčejně státní finance; a proto myslím, že je na místě, aby tato komise byla ustavena a aby konečně vstoupila v činnost.

Jak jsem již řekl, soc. politický výbor po všech těch změnách, které učinil, doporučuje plenu posl. sněmovny, aby tuto zprávu soc. politického výboru vzalo na vědomí a předloženou osnovu zákona schválilo v tom znění, jak ji navrhl soc. politický výbor. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový - p. posl. Bergmannovi.

Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Téměř po pětiletém klidu v této sněmovně, pokud se týče projednávání otázek, týkajících se veřejných a státních zaměstnanců, přistupuje nynější sněmovna již po druhé k projednávání důležitých osnov, které zasahují do života našich státních zaměstnanců a které sledují úkol zlepšiti jejich finanční situaci. Nynější vláda prohlásila ve svém nástupním prohlášení dne 13. prosince min. roku, že problém státně-zaměstnanecký má býti touto vládní většinou řešen co nejpečlivěji. Fakt, že na první místo postavila vláda konečné vyřešení otázky staropensistů a že také tato osnova stala se už zákonem, další fakt, že dnes projednáváme v této sněmovně druhou osnovu, osnovu o vánočním příspěvku státním zaměstnancům, dokazuje, že nynější vláda a vládní majorita má pevný úmysl svůj program také plniti a vyřešiti postupně celý problém státnězaměstnanecký v Československé republice.

Měl jsem příležitost sledovati poměry zaměstnanců v jednotlivých státech, ať to byly státy poražené ve světové válce či státy t. zv. nástupnické anebo státy, které ani do válečné vichřice zapleteny nebyly. Všude shledal jsem se s poměry, že příjmy státního zaměstnanectva byly přizpůsobeny potřebám nynějších poměrů hospodářských v lepší míře, než se tak stalo v Československé republice. Měli jsme sice r. 1926 příležitost projednávati t. zv. zákony platové, které nám byly předloženy, aby prý byl zjednán ve státní administrativě pořádek a klid, avšak oba tyto zákony, ať zákon č. 103 nebo zákon č. 104, měly tolik nedostatků, že nezabezpečily nejen pořádek, nýbrž ani nezjednaly klid ve státní administraci, naopak vyvolaly nový chaos, vyvolaly právní nejistotu a přímo ohrozily a otřásly naší státní administrací. Oba tyto zákony jsou důležitým mezníkem ve vývoji státně-zaměstnaneckého práva v Československé republice. Jsou velikým přechodem z t. zv. kolektivního oceňování a kolektivního postupu časového zaměstnanců do systému individuálního odměňování a individuálního postupu zaměstnanců. Bylo přirozeno, jestliže se takovým hlubokým způsobem změnila celá struktura státně-zaměstnaneckého práva, která se vyvíjela po celá desetiletí, že i kdyby oba tyto zákony byly bývaly sebe dokonalejší, byly by musely vyvolati ve státní administraci určitý chaos, i určitou nespokojenost tím spíše, poněvadž přechod z obou těchto systémů, ze systému kolektivního časového postupu do individuelního byl tak náhlý, že musel býti mezi zaměstnanci příčinou nespokojenosti, které jsme svědky nejen proto, že platy zaměstnanců byly proti předválečným poměrům nedostatečně valorisovány, nýbrž také proto, že převod do nových poměrů degradoval zaměstnance o jednu ba v mnohých případech o dvě i tři platové stupnice. Také proto, že zákon byl doplněn systemisací služebních míst, která naprosto neodpovídá potřebě služby, jak to předpisuje zákon č. 286 z r. 1924, a která vlastně byla novou restrikcí míst definitivních a pragmatikálních zaměstnanců; a poněvadž tato systemisace byla velmi skoupá, nemohla nejen vyrovnati tvrdosti a křivdy převodem napáchané, nýbrž naopak ještě tyto křivdy při svém provádění zostřila a prohloubila. Proto nemohla býti instrumentem, který by opravil nedostatky zákona. Ale jestliže musíme zatím, poněvadž to zákon předpisuje, setrvati na tomto systému povyšování pouze na systemisovaná místa, pak nevím, zda je to systém nejšťastnější, když vlastně již dlouhou řadu let, od r. 1926, máme státní administrativu v rozruchu, neboť od r. 1926 pracujeme stále a stále na systemisaci, poněvadž zákon č. 286 předpisuje, aby se systemisace prováděla každá tři léta. Ještě se neskončí a neprovede jedna systemisace a již se má pracovati na systemisaci nové.

Fakt, že dokonce není možno v tomto tříletí zpracovati materiál, který je zde po ruce, že vlastně jsme měli míti již druhou systemisaci od 1. července 1929 a že ještě dodnes personální komise ministrů nemůže býti s celým elaborátem hotova, chce-li skutečně tuto věc projednati a nikoli jen schváliti, jak jí byla předložena, svědčí o tom, že je třeba přemýšleti o systému docela jiném, poněvadž není prospěchem státní administrace, jestliže je stále v rozruchu, ve vzrušení, jestliže stále zaměstnance přímo nutí, aby se zabývali svými vlastními záležitostmi, a tím se jejich pozornost odvracela od vykonávání služby.

Myslím, že nás zkušenost poučí a že již za krátkou dobu bude nutno se vrátiti k zavedení časového postupu. (Výborně! Potlesk!)

Musíme si dále všímati i ostatních okolností, které nám napovídají, že poměry našich zaměstnanců nejsou nejskvělejší, ba že poměry tyto dostupují již tak nebezpečného stadia, že by bylo přímo hazardováním se zájmy státu, kdybychom se těmito problémy nezabývali. Mám zde na mysli velkou zadluženost zaměstnanců. Nemůžeme ponechati zaměstnance, který má spravedlivě prováděti zákony, který má spravedlivě sloužiti našemu občanstvu, tonouti v dluzích, poněvadž ho tím vydáváme v nebezpečí, že nalomíme jeho charakter, neboť jen odolný zaměstnanec může se ubrániti svodům, se kterými by se mohl ve výkonné službě setkati.

Bude jistě úkolem vlády, aby co nejdříve sestavila úřední statistiku zadluženosti státního zaměstnanectva, abychom měli přehled, jak skutečně vypadají poměry, v nichž zaměstnanci žijí.

Dále nesmíme nechati bez povšimnutí fakt, že velký počet zaměstnanců je nucen hledati vedlejší zaměstnání, čímž zostřuje a zhoršuje poměry na trhu práce soukromých zaměstnanců, poněvadž se stává nebezpečným konkurentem, moha své služby nabídnouti daleko levněji, poněvadž má příjem ze služby státní, než zaměstnanec soukromý, který musí býti ze svého zaměstnání živ. Právě v době nezaměstnanosti cítíme tyto následky tím ostřeji v řadách zaměstnanců soukromých a můžeme s klidem již tuto okolnost nazvati sociálním zlem, které by mělo býti co nejdříve odstraněno. Ovšem zákazy vedlejšího zaměstnání se ta věc nedá spraviti. Bude nutno postaviti zaměstnance hospodářsky na takovou basi, aby nebyl nucen hledati vedlejší zaměstnání. Ale stát při tom ztrácí, poněvadž zaměstnanec, který se věnuje vedle své služby také zaměstnání vedlejšímu, obyčejně větší porci té energie a schopnosti, aby si to vedlejší zaměstnání udržel, věnuje soukromému podnikateli a na stát zbude z jeho energie a výkonnosti velmi málo.

Osnova, kterou projednáváme, jest jenom, abych tak řekl, projevem dobré vůle nynější vládní majority, že se chce problémem zaměstnaneckým vážně zabývati. Jestliže se dostává touto osnovou zaměstnancům nároku, aby každoročně obdrželi k 1. prosinci určitý vánoční přídavek ve výši 70% svého základního platu, nesmí se nikdo domnívati nebo se oddávati ilusím, že tím snad jest problém zaměstnanecký v Československé republice vyřešen. Tím vyřešen není, nemůže býti a také nebude.

Jestliže finanční správa nemohla poskytnouti zaměstnancům, co žádali, plných 100% platu vzhledem k tomu, že úhrada musila býti nalezena v úsporách rozpočtových a nikoli v zavádění nových daní a dávek nebo ve zvyšování těchto daní a dávek, pak myslím, že je to cesta pro zaměstnance také velmi správná a příznivá.

Každý přídavek, každá úprava zaměstnanců státních, pokud byla spojena s úhradou nepopulárních daní nebo dávek nebo zvyšováním dosavadních daní a dávek, vyvolala ve veřejnosti animositu proti zaměstnanectvu a vedle toho vedla vždycky ke zvyšování cen životních potřeb. Zde měli na bíledni producenti, obchodníci, živnostníci výmluvu; my to musíme zaplatiti, tedy musíme si to někde zase uhraditi. A zvyšovali v důsledku toho ceny, takže pro zaměstnance taková úprava neměla ceny, poněvadž do jedné kapsy dostali několik korun a z druhé kapsy se jim dávkou zase tolik vytáhlo.

Proto vítáme tuto cestu, že není pro tuto osnovu úhrada spojená s novými daněmi nebo dávkami nebo se zvyšováním a že tedy není také žádné příčiny, aby snad veřejnost producentská nebo obchodnická reagovala na tento fakt zvyšováním cen. A tu bych velmi apeloval na naši vládu, aby následovala dobrého příkladu vlády německé, která, když minulého roku upravila platy svých zaměstnanců z úspor rozpočtových, kategoricky prohlásila, že nestrpí žádného zvyšování cen životních potřeb a že bude drakonicky postupovati proti každému lichváři. (Výborně!) Pak může míti i tento nepatrný příspěvek vánoční za těchto okolností pro zaměstnance určitou cenu. (Tak jest!)

My víme, že je to zase jen krok k řešení toho celého problému; my také očekáváme, jakmile se finanční situace státu zlepší, že zde nebude námitek proti tomu, aby tento vánoční příspěvek byl znovu upraven, zvýšen na plných 100% a aby nebyl nikdo zákonem z nároku na tento příspěvek vylučován.

Jestliže si vláda uložila touto osnovou také povinnost podávati parlamentu každé dva roky zprávu o činnosti komise pro reformu administrativy, pak očekáváme, že také v krátké době tato komise bude konečně jmenována, aby se mohla uchopiti svého díla. My, kteří známe celé ústrojí státní administrativy, neoddáváme se ilusím, že provedeme reformu státní správy za 14 dní nebo za 2 měsíce, za rok nebo za dva roky. Bude to trvati třeba dlouhou řadu let, než provedeme tuto reformu, ale jednou již konečně musíme začíti. Čím déle budeme odkládati, tím hůře bude pro nás a pro stát, pro občanstvo i také pro státní zaměstnance. Očekáváme proto, že komise bude skutečně v brzku jmenována, abychom se za dva roky dočkali také zprávy o její činnosti. Víme velmi dobře, že problém zaměstnanců je spjat s problémem státní administrace. I když jsou to na pohled dva oddělené světy, přece jenom patří k sobě a jeden bez druhého nelze si představiti. Chceme-li skutečně poctivě vyřešiti problém zaměstnanecký v našem státě, musíme také nasaditi všechny síly, abychom vyřešili problém státní administrace, abychom konečně zjednali v ní pořádek a klid a abychom postavili také zaměstnance na pevnou půdu jasného práva a neponechali jich v chaosu, který byl způsoben prováděním obou platových zákonů. Již fakt, že k řadě paragrafů platových zákonů byla sice vydána prováděcí nařízení, ale že tato prováděcí nařízení po našem názoru - byť to třeba byl názor laiků a nikoli korunovaných právníků - odporují zákonům platovým i úmyslu zákonodárce, způsobil právní nejistotu a správní chaos; tento fakt mluví pro to, abychom se také zabývali v nejkratší době novelisací těchto vládních nařízení dosud vydaných.

Mohu zde uvésti fakt z jednoho státního podniku, t. j. státních lesů a statků, kde bylo provedeno lidové hlasování o tom, zdali jsou zaměstnanci spokojeni se služebním řádem, ministerstvem zemědělství vydaným, že z 641 pragmatikálních zaměstnanců na otázku, jsou-li spokojeni se služebním řádem a nepřejí-li si, aby byl novelisován, odpovědělo pouze 13 "Ano" a 628 "Nikoliv" (Slyšte!) a na otázku, zdali přihlášku do poměru podle služebního řádu podepsal dotyčný zaměstnanec z přesvědčení, z 641 zaměstnanců odpovědělo 620 negativně a pouze 21 positivně. Tento fakt dokazuje, jakým způsobem se provádějí tyto služební řády. To je v demokratickém státě něco neudržitelného, když 620 zaměstnanců ze 641 prohlásí, že nepodepsali přihlášku z přesvědčení.

Okolnost, že k platovému zákonu nebyla dosud vydána řada vládních nařízení a že tím bylo znemožněno, abychom měli celý obraz o účincích a důsledcích těchto zákonů, skutečnost, že jsme již v 5. roce od vydání tohoto zákona, a nemáme dosud těchto prováděcích nařízení, myslím, je přímo obžalobou a očekáváme proto také, že vláda s největším urychlením zařídí, aby všechna tato chybějící vládní nařízení co nejdříve byla vydána, abychom zde měli předpoklady pro vážnou, poctivou revisi platových zákonů. (Výborně! Potlesk.) Je pravda, že i tato osnova jako dílo kompromisu má určité nedostatky. Je fakt, že řada zaměstnanců, zejména smluvních dělníků atd. je ze zákonného nároku na vánoční příspěvek vyloučena. My ovšem očekáváme, že v budoucnosti se zde zjedná také zákonnou cestou náprava, i když jsme se přičinili a způsobili, že se tato náprava stává cestou administrativní tím, že se vláda již před prázdninami usnesla, že zaměstnanci, kteří jsou vyloučeni z okruhu osob podle tohoto zákona nárok získavších, dostanou vánoční příspěvek cestou administrativní. Tím je zabezpečeno, že i tyto kategorie, kategorie nejchudších, přijdou na základě tohoto usnesení vládního ke svému.

Bylo by si ovšem jenom přáti, aby státní administrativa si uvědomila, že má podporovati zákonodárné sbory tím, že učiní všechny přípravy vždycky s největším urychlením, aby zákony mohly býti také včas a rychle prováděny. (Tak jest!)

Smutná okolnost, že máme zde již 4 měsíce vyhlášený zákon o zrovnoprávnění pensistů a že dosud zvýšené pense a doplatky nejsou vyplaceny a poukázány, by nesvědčila zrovna o dobré vůli státní administrativy. (Souhlas.) Nesmíme připustiti, aby snad nevůle těch, kteří jsou na těchto zákonech interesováni, vybíjela se na zákonodárných sborech, které zde ukázaly dobrou vůli, odhlasovavše dotčené zákony; je věcí státní administrativy, aby je také s největším urychlením provedla. Nepřál bych si, aby snad stejný osud stihl také tuto osnovu, abychom se snad 1. prosince t. r. setkali s faktem, že státní administrativa není s přípravami k výplatě vánočního příspěvku hotova. To by znamenalo podkopati důvěru v parlament, a myslím, že právě my, kde většina jistě je poctivým přítelem demokracie, poctivým přítelem parlamentarismu vzhledem k okolnostem, které se dějí kolem nás, měli bychom úzkostlivě dbáti, aby se žádným způsobem nepodkopávala důvěra v parlamentarismus. (Tak jest!)

Proto také je úkolem vlády a úkolem státní administrativy, aby učinily včas všecky přípravy, aby výplata tohoto vánočního příspěvku nám pak neuvázla jako výplata zvýšených pensí.

Musím se také připojiti k protestu referenta soc.-politického výboru p. posl. Ježka proti odstavci důvodové zprávy vládního návrhu, kde se dovozuje, že se tímto příspěvkem současně ulevuje zaměstnancům při zatížení způsobeném zvyšováním činží. Tento pasus se do důvodové zprávy dostati neměl a také oba výbory projevily s ním jednomyslně nesouhlas. Nelze prejudikovati poměrům, které event. nastanou.

Snad tolik můžeme vždy očekávati od těch, kteří připravují vládní osnovy pro vládu, aby trochu také uvažovali psychologicky a politicky, aby totiž nám, kteří jsme odpovědni podle ústavy za vedení státu politicky, ještě neztěžovali posici, poněvadž takovýmito nedopatřeními zbytečně se dráždí kruhy, interesované na takovéto osnově. (Souhlas.)

Děláme jistě s dobrým úmyslem věci pokud možno dobré, ale každé lidské dílo jest jen lidským dílem, nemůže býti nejdokonalejší, tím méně, když tolik zájmů se zde kříží, když tolik stran ve vládní většině má se dohodnouti. Ale když již děláme dílo, o němž jsme přesvědčeni, že je dobré, byť třeba ne na celých 100%, vyprosili bychom si, aby se nám již předem vždycky takovýmito nešikovnostmi poplivalo a zdiskreditovalo ve veřejnosti. (Souhlas.)

Rozpočtový výbor projednal tuto osnovu ve své schůzi včerejšího dne a doporučuje slavné sněmovně, aby tuto osnovu schválila ve znění usnesení soc.-politického výboru. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Přerušuji další projednávání tohoto odstavce jakož i projednávání pořadu schůze a přikročím k ukončení jejímu.

Učiním ještě některá presidiální sdělení.

Dovolené dal jsem dodatečně na včerejší, jakož i na dnešní schůzi posl. dr Buzkovi; na dnešní schůzi pp. posl. dr Sternovi, Gottwaldovi, Haiblickovi, Babelovi, Josefu Svobodovi, Krosnářovi, Hrubému, Hruškovi, Klimentovi, Majorovi, Śliwkovi, Zápotockému - vesměs pro neodkladné záležitosti.

Nemocí omluvili se posl. Bečko, Halke.

Došlo oznámení o změně ve výborech. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Do výboru iniciativního a do výboru zahraničního vyslal klub poslanců komunistické strany Československa posl. Kopeckého za posl. dr Sterna.

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Posl. Juran ve své dnešní řeči učinil projevy ohrožující bezpečnost státu.

Rovněž p. posl. Kopecký učinil projevy hrubě urážlivé a ohrožující bezpečnost státu.

Předsednictvo se usneslo podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučiti projevy ty ze zprávy těsnopisecké o dnešní schůzi.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala v úterý dne 23. září 1930 ve 3 hodiny odpoledne s

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 534) o vánočním příspěvku státním zaměstnancům a učitelům v činné službě (tisk 652).

2. Druhé čtení osnovy zákona o poštovní spořitelně (tisk 645).

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Mor. Ostravě v trest. věci posl. Śliwky (tisk 509).

4. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Mor. Ostravě v trest. věci posl. Śliwky (tisk 510).

5. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlavního stát. zastupitelství v Košicích v trest. věci posl. Steinera (tisk 511).

6. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. úřadu v Kolíně v trest. věci posl. Čuříka (tisk 512).

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.