Zcela jiného mínění jsem v souhlase se svým klubem o způsobu správy peněz v druhém oddílu návrhu. Podle odst. 1, bod a) až c), má míti poštovní spořitelna právo kupovati nebo lombardovati na vlastni účet státní, zemské atd. papíry nebo jiné dluhopisy požívající sirotčí jistoty, ale i jiné cenné papíry, které jsou ve státě připuštěny, eskontovati úroky a kupony, tedy peníze za to ukládati. Pro to lze tedy použíti 100%, tedy plného vkladu na knížce a základního vkladu. Podle mého mínění přesahuje tato činnost obor působnosti takového lidového ústavu. Jeho úkolem není, aby deponoval státní papíry a ukládal za ně peníze, nýbrž peníze mají se vraceti do hospodářství. Proto navrhujeme, aby 50% vkladů na spořitelní knížky a kmenových vkladů a 20% dočasné pohledávky na šekovém účtu navrátilo se účelům hospodářským. Poštovní spořitelna má tedy býti s to, aby těchto 50% vkladů na spořitelní knížky, 50% kmenového jmění, šekového účtu (tedy dnes ze 100 Kč) a 20% ze saldokonta dala k disposici hospodářství a především zákonně je vyhradila obcím a okresům na výdaje, na příklad zdravotnictví, sociální péči a dopravu, které jsou dnes podle zákona o obecních financích téměř všude škrtány, poněvadž obce a okresy nemají zaručeny žádné přímé příjmy. Stavba nemocnice nebo dětské opatrovny nevynáší přímo úroky, nýbrž může jen oklikou, zlepšením lidového zdraví, přinésti užitek, nemůže však nésti obchodního výtěžku. Zde, řekněme, má poštovní spořitelna splniti aspoň část svého významu, že v tomto rozsahu 50%ní výše kmenových vkladů a 20% stavu pohledávek, jak jsem to vytýčil, má býti obcím a okresům umožněno bezúročnými penězi vybudovati tyto lidové instituce, jichž dnes nemohou vybudovati, aniž nezničily ostatní své hospodářství. To jest zásadní požadavek. Lze proti tomu namítati, že tím ústav není likvidní. Vy však víte, že poštovní spořitelna má omezení, že nesmím bez výpovědi disponovati vyšší částkou než uvedenými 500 Kč. Víte také, že u šekového účtu nesmíte poukázati částku pod základní vklad a jestliže poukáži o 1 Kč více, takže by můj účet klesl na 99 Kč, šekový úřad mi ihned zastaví provedení tohoto příkazu.

Proto jest toto základní jmění stále nelikvidní. Může býti uzavřeno, neboť státní papíry, které má poštovní spořitelna u sebe uloženy, nemůže také ihned v plném rozsahu lombardovati. Průběhem doby dostaví se sama sebou z těchto převodů vkladů určitá likvidita, jak se budou postupně vraceti anuity z těchto investic obcí a okresů. Tato opatření omezují na obce a okresy, poněvadž právě zde dlužno nasaditi páku pro kulturní a sociální povznesení pracujících vrstev.

Naproti tomu se musím postaviti proti bodu c) téhož paragrafu, v odst. 2, podle něhož stát pro přechodný, řekněme, nedostatek ve státní pokladně může uzavírati u poštovní spořitelny přechodné půjčky na dobu dvou měsíců, lze-li tyto přechodné zápůjčky po dvou měsících opět realisovati usnesením parlamentu nebo usnesením zmocňovacím. Pro takovéto rychlé obchody jest mi poštovní spořitelna příliš dobrá, neboť stát má beztoho dosti cestiček - již z jiných zde vypočtených důvodů - aby si opatřil hotové peníze prodejem státních papírů, eskontem celních a daňových směnek nebo pokladničními poukázkami. Tyto náhlé požadavky na poštovní spořitelnu odvádějí ji od jejího vlastního určení. Žádáme, aby toto ustanovení bylo škrtnuto.

V dalším odst. 4 §u 25 se praví: "Při ukládání peněz budiž podle možnosti hleděno k teritoriálnímu rozvrstvení vkladů". Tento odstavec pro naše německé poměry také nepostačuje. Řekl bych spíše: Slova "podle možnosti" dlužno škrtnouti a místo nich říci: "Při ukládání peněz dlužno přihlížeti přiměřeně k teritoriálnímu rozvrstvení a národní příslušnosti vkladatelů". S tímto slovem "teritoriální" máme již také své zkušenosti. Menšina v Chebu leží teritoriálně v německém jazykovém území a zažádá-li menšina o zápůjčku, a dá-li si to podepsati okresním úřadem, dostane ji a učiní-li totéž německá obec Cheb, nedostane nic. Tím bylo vyhověno slovu "teritoriální" a peníze šly do Chebu, ale nikoliv, jak my chceme; proto chceme jasnější znění: "teritoriálně a podle národní příslušnosti vkladatelů".

V §u 28 činí se z poštovní spořitelny veřejný depositní úřad a ustanovuje se, co jsem již na počátku prohlásil, mluvě o rakouské poštovní spořitelně. Zde mohou soudy vykonávati nátlak na strany a nutiti je, aby odevzdávaly cenné papíry a deposita do uschování poštovní spořitelně. Proto vzniká poštovní spořitelně také úkol chrániti tyto nucené vklady před propadnutím. Proto se praví v §u 31, že po předchozí pohrůžce smí je dáti veřejně prodati, nebudou-li různá ustanovení dodržena do osmi dnů. Proti této krátké lhůtě osmi dnů musím se důrazně ohraditi a žádám, tak jako obráceně to žádá šekový úřad, aspoň vzájemnou lhůtu 60 dnů, ježto pošta doručuje velmi často nepravidelně, neboť ještě dnes stále se přihází, že i v západních Čechách, které přece leží v kulturně nejpokročilejším pásmu státu, trvá doručení často několik týdnů a také já dostávám často do rukou dopisy, dané na poštu v Drahovicích, které potřebují 14 dnů než mně přes celé sousedství Karlových Varů, přes nové "ice", přes Dubí dojdou. Pak nemají již významu. Poněvadž není pamatováno na nějakou omluvu pro zpoždění, dlužno stanoviti aspoň 60denní lhůtu.

O propadné lhůtě 40 let jsem již mluvil, proto jest zbytečné jako myslím u §u 14, prováděti ještě zvláštní řízení stran připisování úroků vkladatelům. Ve 40 letech již přijde a ne-li - zemře-li, hne se pozůstalost a dědici. A zajde-li celý stát, pak je věc vůbec u konce.

V §u 33 musilo by býti obsaženo přesně junktim mezi úrokovými sazbami, jak jsem již několikráte žádal, tím že by se připojil třetí odstavec, že rozpětí mezi úrokovou sazbou z vkladů a úrokovou sazbou při převodu nesmí býti vyšší než půl procenta. Že poštovní spořitelna jest ovšem osvobozena od poplatků, jest odůvodněné tehdy, předpisuje-li stranám jako poplatky co možná nízké režijní sazby. Proto ustanovuje § 35 přímé poplatky mezi poštovní spořitelnou a poštovní správou, takže na dosavadním tak zvaném styku vkladatelů osvobozeném od poštovného, netřeba ničeho měniti.

V § 37 mluví se o sestavení rozpočtu, účetní závěrky atd. Zde dlužno žádati, aby také rozpočet poštovní spořitelny byl předkládán parlamentu s rozpočtem ministerstva pošt. Obdobně dlužno předkládati parlamentu také se závěrečným účtem ministerstva pošt účetní závěrku. Nemůžeme se vzdáti práva nahlížeti do celkového hospodaření poštovní spořitelny, pokud to dovoluje rozpočet a účetní závěrka. Proto dlužno odstavec 1 a 2 §u 37 v návrhu doplniti zásadním ustanovením.

Z ostatních paragrafů, kde se mluví o spojení se státní bankou, vysvítá, že poštovní spořitelna má podporovati všechna opatření sloužící k podpoře valuty československého státu.

Já však říkám, nikoliv aby chránila valutu, nýbrž aby chránila měnu. Valuta jest již věc odvozená. Nejprve však jde o věc původní, pak teprve o odvozenou. To jest opět zásadní sporná otázka, v níž neustoupíme a s níž nemůžeme souhlasiti. Že se v závěrečných ustanoveních poštovní spořitelna zmocňuje, aby převzala dosavadní práci šekového úřadu, jest samozřejmá věc. Zde se však neuvádí, do jaké míry se má také přihlížeti k dřívějším věřitelům - pokud to není již obsaženo v předpisech poštovního šekového úřadu - a o vkladech, spořitelních knížkách a depositech není uvedeno také nic. To, že tato ustanovení nebyla vydána, jest také těžkou vadou tohoto zákona. Pokud jde o čistý zisk, žádáme, aby se ho použilo jako bezúročné zápůjčky obcím a okresům a odmítáme odvádění státní pokladně.

Jsem si vědom, že návrhy, které jsem zde vysvětlil, nepřijmete. Ze dvou důvodů. Předně, poněvadž senát o tomto zákonu již rozhodl a parlament lhůtu, která jest mu dána, více méně promeškal; za druhé poněvadž jste se v koalici na tomto znění dohodli. Přes to však přednáším tyto návrhy, abyste o nich pojednali, a v budoucnosti bude to pokus na zkoušku, bude-li se poštovní spořitelna vyvíjeti v lidový ústav, poskytující bezúročně peníze, v lidový ústav, který by uváděl do pohybu a udržoval hbitý hospodářský provoz, či zda její vývoj vlivem státní banky a peněžníků půjde obráceně, jako ústavu brzdícího a překážejícího hospodářství a zatěžujícího obyvatelstvo jen zbytečným novým státním zařízením.

Vyhrazuji si podati své návrhy písemně a žádám sněmovnu, aby o těchto návrzích rozhodla aspoň ve formě resoluce. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Kopeckému.

Posl. Kopecký: Používám této debaty, abych se dotkl několika aktuálních politických otázek. Již včerejšího dne vyjádřili jsme zde plamenné nadšení, s jakým československý revoluční proletariát pozdravil veliké volební vítězství komunistické strany Německa. (Výborně!)

Výsledek voleb do říšského sněmu v Německu stal se sensační politickou událostí mezinárodního významu a působil mocně i v Československu. Výsledek německých voleb byl očekáván všeobecně s obrovským napětím, neboť bylo jasno, že nejde o obyčejný volební akt v parlamentárním režimu, že nejde o politickou záležitost pouze buržoasie, při níž by třídní straně proletariátu připadla jen úloha revoluční propagandy, nýbrž německé volby do říšského sněmu měly nekonečně větší význam.

V důsledku nezadržitelného vzrůstu hospodářské krise, která ostatně zachvátila celý kapitalistický svět, uzrává situace v Německu ze všech kapitalistických států světa nejranněji. Hospodářská krise stupňuje prudce rozklad životních sil německého kapitalismu. Sociální postavení většiny obyvatelstva v Německu je až do kořenů rozvráceno. Třídní rozpory a boj tříd nabyl v Německu krajní ostrosti. Situace v Německu uzrála v důsledku tohoto vývoje tak, že se hospodářská krise vyvíjí v krisi politickou, v krisi politického systému třídní nadvlády buržoasie. Společenské třídy v Německu cítíce, jak se jim pod nohama půda chvěje a jak se hroutí staré formy, staví si i politicky ostře otázku boje za svou existenci, za svůj osud. Dvě rozhodující třídy moderní společnosti: proletariát a buržoasie stavějí se v Německu proti sobě s otázkou: Kdo má větší sílu k tomu, zachrániti svou existenci, kdo má větší sílu rozhodnouti mocí, rozhodnouti násilím ve chvíli dějinného přelomu takový vývoj, který by prospěl jeho třídním zájmům a cílům?

Ve znamení takové, pro německý kapitalismus velmi osudné situace, konaly se v Německu volby. A poněvadž k takové situaci směřuje nyní pod vlivem světové hospodářské krise vývoj téměř ve všech kapitalistických státech a poněvadž za stavu světové krise a zostření mezinárodních rozporů působí poměry jednoho státu velmi rychle na poměry ve druhém státu, byly volby v Německu sledovány mezinárodní veřejností s obrovskou pozorností.

Mezinárodní proletariát a s ním i proletariát Československa očekával s velikým napětím výsledek voleb pro komunistickou stranu Německa, neboť komunistická strana Německa ve správném posuzování vývoje situace postavila před německý proletariát volební rozhodování jako rozhodování o tom: buď kapitalismus - anebo socialismus, buď fašismus - nebo komunismus, buď diktaturu fašismu - nebo diktaturu proletariátu; diktaturu fašismu pro záchranu kapitalismu - nebo diktaturu proletariátu pro záchranu a osvobození všech pracujících! (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Buď Německo kapitalistické a fašistické - nebo Německo sovětské! Před toto rozhodnutí o této otázce postavila komunistická strana Německa milionové masy nezaměstnaného dělnictva Německa, které je v závodech stále více zbídačováno a pro něž již kapitalismus nemá práci ani chléb, které je bičováno všemi bědami hospodářské krise kapitalismu, které sténá pod tíží otrockých břemen domácího i zahraničního kapitálu. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Zierhut zvoní.)

Komunistická strana Německa se ve svém volebním zápasu zeptala těchto proletářských mas, zda chtějí dále hladověti a zmírati v nezaměstnanosti, zda chtějí si dáti líbiti ještě bezohlednější vyssávání v závodech, zda chtějí přijmouti břemena Youngova plánu, jež německá buržoasie se snaží převaliti na bedra pracujícího lidu, zda chtějí se podvoliti karabáči otevřené fašistické diktatury, zda se chtějí dáti zabíjeti na jatkách imperialistické války a hnáti do války proti Sovětskému svazu, zda chtějí nadále snášeti otrocké jho kapitalismu a s ním jíti do zkázy, do katastrofy - nebo zda chtějí, aby byl konec jejich soužení, jež přináší hospodářská krise kapitalismu, zda chtějí odmítnouti nová hospodářská břemena německého a mezinárodního kapitálu, zda chtějí předejíti svou katastrofu, zardousiti kapitalismus a osvoboditi se revolucí, svržením kapitalismu, nastolením proletářské vlády a zřízením sovětského Německa.

Ano, komunistická strana Německa, první z komunistických stran kapitalistického světa postavila v nynější éře, v éře hospodářské krise, která vzešla ze všeobecné krise a která smrtelnou krisi hospodářskou zostřila, před proletariát otázku boje o moc a vyzvala jej k rozvinutí boje za svržení kapitalismu a nastolení sovětské moci, za zřízení sovětského Německa, jež by se připojilo k Sovětskému svazu a rozšířilo tak diktaturu proletariátu na 70 milionů lidí nejvyspělejší průmyslové země Evropy.

S heslem sovětského Německa šla komunistická strana Německa do voleb. A jak odpověděly 14. září pracující masy Německa? Na 5 milionů proletářů se 14. září postavilo ve volebním boji pod prapor komunistické strany, pod prapor boje za sovětské Německo. Vítězství komunistické strany Německa je mohutné a německá buržoasie stejně jako světová buržoasie se právem děsí obrovského zmohutnění revoluční fronty německého proletariátu, neboť těch 5 milionů proletářů - to není hlasovací materiál - bylo komunistickou stranou Německa zmobilisováno pod jasnými hesly proletářské revoluce k nejostřejšímu boji se spojenou frontou buržoasie a k boji s nejpodlejší demagogií, s jakou kdy buržoasie mohla na dělnictvo přijíti.

Dnes jsou v Německu změněny posice v třídním boji tak, že ve všech nejdůležitějších průmyslových centrech je KSN na ohromném vzestupu, že v Německu není jediného místa, kde KSN nezískala nových stoupenců, avšak, co hlavního: Berlín, centrum kapitalistického Německa, je v rukou komunistů, kteří jsou nejsilnější stranou. (Výkřiky a potlesk poslanců strany komunistické.)

Volby 14. září v Německu ukázaly, že KSN získává masy dělnictva, jež dosud podléhaly vlivu sociální demokracie. 14. záři, který byl dnem velikého a mohutného vítězství komunistické strany, byl zároveň dnem veliké porážky německé sociální demokracie. 14. září utrpěla německá sociální demokracie ránu, ze které se tak hned nevzpamatuje. Porážka sociální demokracie v Německu je s hlediska dnešního vývoje třídního boje nejúspěšnější stránkou volebních výsledků v Německu ze 14. září. Porážka sociální demokracie znamená, že se pod vlivem úderů hospodářské krise začíná hroutiti hlavní opora poválečného kapitalismu, že se začíná hroutiti hlavní překážka revolučního vítězství dělnické třídy. 14. září zahájil německý proletariát účtování se sociální demokracií za všechny její zločiny proti dělnické třídě, za její soustavnou zradu dělnických zájmů během 12 let, za zradu revoluce r. 1918, za vraždění revolučních dělníků, za zavraždění Rosy Luxemburgové, Karla Liebknechta, za všechny hanebné služby soc. demokracie buržoasii, za zrazování stávek, za otrokářské rozhodčí výroky ve mzdových sporech, za podporování kapitalistického útlaku, za zörgiebelovské katanství, za sociálfašistické běsnění proti revolučnímu hnutí, za štvaní proti Sovětskému svazu, za připravování nových válečných jatek pro dělníky.

Jestliže mezinárodní proletariát vítá nadšeně volební vítězství komunistické strany Německa jako vítězství komunistické internacionály, pak se z celé duše raduje a z celé duše vítá velkou porážku německé sociální demokracie. Její porážka je ranou proti celé druhé internacionále, je to čin nemilosrdného soudu, který provede na soc. demokracii proletariát ve všech zemích a který nemine ani soc. demokracii v Československu za všechny zločiny, jež napáchala na dělnické třídě a jež dovršuje nyní režimem Meissnerů, Bechyňů a Czechů.

Volební výsledek v Německu potvrdil jasně úkaz, který je charakteristický pro nynější situaci zostřeného třídního boje. Jestliže masy dělnictva, odhodlané k boji za své osvobození, odhodlané učiniti konec všem mukám a soužení, které jsou důsledkem hospodářské krise, se soustřeďují pod praporem komunismu, soustřeďuje buržoasie síly, na něž vykonává vliv pod praporem fašismu, pod praporem fašistické kontrarevoluce.

Volební výsledek nám ukázal, že všechny staré tradiční strany německé, staré útvary politické moci z éry demokracie, utrpěly ve volbách naprostou porážku a že jejich dřívější stoupenci se soustředili pod praporem Adolfa Hitlera v táboře národně-socialistické strany německé. Veliký vzrůst hlasů německých hakenkreuzlerů, docílený tím, že nespokojené a proti bědám hospodářské krise kapitalismu revoltující masy maloměšťáctva a druhých pracujících vrstev podchytila při útěku z měšťáckých stran bezmezná hakenkreuzlerská demagogie, je pouze dokladem, jak buržoasie, hnána přízrakem pádu, podniká vše, aby zachytila hnutí nespokojenosti mas, vyvolávané hospodářskou krisí, a svedla je na cestu kontrarevolučního boje proti dělnické třídě ve směru nejkrvavějšího fašismu.

Úspěch hakenkreuzlerů znamená v Německu veliký vzrůst nebezpečí fašismu, znamená zostření kursu k fašistické diktatuře, a i v tom mají německé volby důležitý mezinárodní význam. Volební triumf fašismu je mementem pro veškerý mezinárodní proletariát, poněvadž je zřejmo, jaký mezinárodní dosah by mělo nastolení fašistické diktatury v Německu.

Ke zřízení fašistické diktatury pracuje německá buržoasie všemi směry a všemi nástroji, aby řešila krisi, přesunula břemena Youngova plánu na bedra pracujících mas Německa a potlačila rostoucí revoluční hnutí německého proletariátu. Adolf Hitler cestu k diktatuře začal, Brüning k ní dal podnět 48. článkem německé říšské ústavy. Volební boj a výsledek voleb ukázal, že parlamentarismus v Německu celkem dodělává. Parlamentní měšťácké strany byly poraženy a, pokud zůstávají při určité síle, fašisují se a stávají se pomocným nástrojem diktatury. Žádná měšťácká strana nehájila ve volebním boji parlamentarismu, každá se více méně přihlásila k diktatuře, při čemž tábor Hitlerův a Hugenbergův má otevřeně v programu odbourání říšského sněmu a nastolení diktatury. Volby a jich výsledek krajně zostřují poltickou krisi v Německu, stupňují nebezpečí zřízení fašistické diktatury v Německu, přibližují chvíli plného rozpoutání občanské války, jejíž náběhy ukázaly se již ve volebním boji.

Další vývoj v Německu má tendenci zostření útoku na životní úroveň dělnických tříd, ostrého nástupu proti dělnictvu, zostřeného teroru proti revolučnímu hnutí, stupňovaných příprav k imperialistické válce a zostření nepřátelského poměru k Sovětskému svazu.

Další vývoj v Německu bude se díti ve znamení zápasu mezi fašismem a komunismem. Proti fašismu stojí v Německu jen jeden odpůrce - komunismus. Komunistická strana v Německu vedla volební boj jako nejostřejší boj proti fašismu a vede tento boj s největší obětavostí a hrdinností. Tento boj vyžádal si již velikých obětí, několik desítek, ba sta životů statečných dělnických bojovníků.

Výsledek voleb ukázal, že komunistická strana německá mobilisuje stále větší masy proti fašismu. Soc. demokracie v Německu podporuje vývoj k fašistické diktatuře, poněvadž je to v životním zájmu německé buržoasie. Jestliže fašismus a nastolení fašistické diktatury je životním zájmem buržoasie, nevypovídá soc. demokracie jí službu ani teď, ba podporuje i snahy o zostření method třídního útlaku. Nebo co dělala na příklad vláda Hermanna Müllera, která vyšla z voleb roku 1928? Nesnažila se dělati totéž, co jest v programu Adolfa Hitlera a co německá buržoasie od Adolfa Hitlera očekává? Nevrhla se ona zběsile na dělnictvo, nepotlačovala brutálně každou jiskerku třídního boje, nemasakrovaly Zörgiebebelovy policejní bandy revoluční dělníky stejně vražedně, jako to dělají Hitlerovy fašistické krvavé bandy? (Hlasy: Nebylo žádného rozdílu vůbec!) Co pak Müllerova vláda nerozpouštěla bojovné třídní formace proletariátu, nepotlačovala dělnický třídní tisk? Nesnažil se Severing a Wissel zardousit každou stávku, každý hospodářský boj a spoutat dělnictvo do okovů hladových mezd v duchu "průmyslového míru", v duchu "harmonie práce s kapitálem", jak ji hlásá Adolf Hitler? (Různé výkřiky.)

Neměla také vláda Hermanna Müllera na zřeteli i imperialistické zájmy německé buržoasie? Nestavěl Hermann Müller křižníky? Nebudoval německý chemický válečný průmysl? Nevychovával militaristicky německou mládež? Ano, soc. demokratická vláda Hermanna Müllera snažila se dělat všechno, co jest v programu německé buržoasie a co má uskutečňovat rozhodnější rukou Adolf Hitler. Ovšem soc. demokracie snažila se vždy fašistické methody krýti ještě pláštíkem demokracie a imperialistickou válečnou politiku krýti pláštíkem pacifismu. Soc. demokracie to pokládala a pokládá za nutné v zájmu záchrany německého kapitalismu. Podstata soc. demokratické politiky je v tom, že německá soc. demokracie přesvědčuje a dokazuje německé buržoasii, že v Německu, jako v průmyslově význačném státě, je nadále nutno, krýti fašistické methody, methody útlaku ještě demokratickým hávem, nemá-li 8 milionů dělníků, kteří 14. září volili ještě soc. demokracii, přejíti do tábora komunismu a strhnouti s sebou ostatní dělnictvo a zpečetiti tak celkový osud německého kapitalismu.

Ano, německá buržoasie bude nyní po volbách hledati nejsprávnější cestu k nastolení fašistické diktatury. A není vyloučeno, že soc. demokracie, která právě ve volební kampani vedla boj proti Brüningovi, bude tvořiti hlavní část základny budoucí německé vlády. Není vyloučeno, že soc. demokracie ještě na potřebnou dobu vstoupí v Německu do vlády, aby schválila vše, co provedl Brüning pomocí 48. článku německé říšské ústavy a co si Brüningova vláda vytkla do budoucna jako svůj program, program, v němž se odbourává podpora nezaměstnaným, v němž se odbourávají sociální vymoženosti a v němž placení břemen Youngova plánu přesunuje se hlavně na bedra pracujících mass pomocí stupňovitého daňového vykořisťování. Sociální demokracie německá se nebude rozpakovat ani na chvíli schváliti, proti čemu ve volební kampani vedla boj.

My v Československu máme také příklad, že sociální demokracie ve volebním zápase slibovala zrušení a odstranění všeho díla dřívější panské koalice, odstranění cel, odstranění kongruy, slibovala znovu zavésti volební právo vojáků, že však přišla do vlády a schválila všechno, a v tom programu a v té linii panské koalice ještě stupňovanější měrou pokračuje.

Soc. demokracie je i v Německu prostě odhodlána jíti dále, sloužiti buržoasii, ať už ve vládě nebo v oposici, soc. demokracie v Německu je také odhodlána sama nastoliti otevřenou fašistickou diktaturu. Sociálně demokratický vůdce Wells již několikráte ohlásil diktaturu sociální demokracie, která se bude opírati o svůj aparát dělnický a aparát odborových organisací.

Soc. demokracie fašismu prostě neublíží. Soc. demokracie neublíží fašismu v žádném státě a také ne v Německu a neublíží ani Hitlerovi. Ve volebním boji soc. demokracie chovala se vůči fašismu značně zdvořile, zavrhovala přímý boj proti Hitlerovu fašismu, ale na druhé straně soc. demokratičtí policejní presidenti dirigovali policejní bandy, aby pomáhali Hitlerovým fašistickým bandám proti revolučnímu dělnictvu. Sociální demokracie ani v Německu by se nepostavila a nevedla skutečný boj proti vládě, v níž by byli Hitlerovci, a nepostavila by se proti Hitlerově diktatuře. Soc. demokracie podporuje fašism, jejím posláním je, získávati mu podporu v massách dělnictva a proto sabotuje každý skutečný boj proletariátu.

Proti fašismu stojí v Německu hrdinně jedině komunistická strana Německa. Výsledek voleb v Německu znamená velké nebezpečí fašismu. Avšak my pevně věříme, že německý revoluční proletariát, který již nyní hrdinně a obětavě vede boj proti fašismu, učiní vše, aby za ranil nastolení fašistické diktatury v Německu, aby ochránil pracující massy Německa před strašlivým peklem muk, jaká musil vystáti proletariát Italie, Polska, Španělska a Maďarska. Zárukou je hrdinná vůdkyně proletariátu, komunistická strana Německa. Jsme již nyní svědky, že komunistická strana Německa okamžitě po volbách horečně mobilisuje německý proletariát k nejrozhodnějšímu boji proti fašismu, jehož zvýšené nebezpečí se ve volbách ukázalo. Věříme, že se KSN nyní podaří získati pro rozhodný boj proti fašismu cestou jednotné fronty milionové massy soc. demokratického dělnictva a že soustředí síly, aby německý proletariát byl

pohotově, pomocí politické massové stávky sraziti každý pokus fašismu o dobytí moci, sraziti nápor fašismu, zahnati Hitlery, Hugenbergy, Severingy a Wellsy a stupňovati boj až ke svržení kapitalismu a zřízení sovětského Německa. (Potlesk komunistických poslanců.)

Budeme státi v boji proti fašismu věrně po boku německému proletariátu, jeho boj jest i naším bojem, je to boj vedený pod prapory komunistické internacionály všemi utlačovanými za svržení kapitalismu v mezinárodním měřítku, za vítězství mezinárodní revoluce, za sovětské Německo, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 53 této těsnopisecké zprávy.] Chceme si vzíti příklad z KSN, příklad revoluční bojovné odhodlanosti, vzor třídního sebevědomí, přiklad strhující víry ve vítězství a příklad úspěšného organisování vítězné revoluce, příklad účinného boje proti imperialistické válce, neboť boj proti fašismu je zároveň bojem proti nejdůležitějšímu nástroji příprav imperialistické války.

Vidíme, že vítězství fašismu v Německu znamená i vzrůst válečného nebezpečí. Hitlerovský fašism je krvavým nástrojem imperialistické války. Jeho úspěch, úspěch fašismu znamená zesílení válečného nebezpečí na všech stranách Evropy. Několik dní od voleb v Německu nás o tom jasně přesvědčilo. Vidíme, že buržoasie ve druhých imperialistických státech reaguje na vítězství fašismu v Německu stupňovaným fedrováním krajního nacionalismu a fašistického hnutí ve všech státech. Vidíme, že Francie reaguje na vítězství Hitlerovců tím, že mužem budoucnosti se stává Poincaré, - Poincaré znamenal vždy válku a znamená ji i nyní, kdy se stává mužem budoucnosti. Vidíme však také, že i čsl. nacionalistický tisk naléhal, aby v důsledku vítězství německého fašismu i čsl. buržoasie stupňovanou měrou fedrovala fašismus, aby nezůstala pozadu, aby připravovala tento nástroj kontrarevolučního zápasu proti proletářské revoluci, aby si připravovala tento krvavý nástroj přípravy imperialistické války.

S tím souvisí také otázka jasného stanoviska proletariátu ke druhým významným událostem politickým, které předcházely volby v Německu a jež neméně ostře charakterisují ráz mezinárodní situace kapitalismu za stále rostoucí krise. Událostí tou byl den 1. září v Budapešti. 1. září stal se historickým dnem. V Maďarsku, v zemi potlačené komuny, v níž po 11 let řádil karabáč nejsurovější feudálně-kapitalistické tyranie, založené na krvavé mstě za rok vlády dělníků a rolníků, vzepjal se hrdinný maďarský proletariát k živelnému revolučnímu činu, aby před celým světem ukázal, že nemá již vůle snášeti nadále brutalitu horthyovské tyranie a že v jeho prsou bouřlivě bije srdce touhou po setřesení krvavého jha, touhou po osvobození. 1. září byla v Maďarsku velikým bojovným činem proletářských mas rozvinuta fronta proletářské revoluce na doklad, že sebe zběsilejší tyranisování a terorisování není schopno podlomiti bojovnou sílu dělnické třídy, zadusiti třídní boj, zachrániti kapitalismus a odvrátiti vítězství proletariátu. Celý mezinárodní proletariát pozdravil revoluční čin maďarského proletariátu s plamenným nadšením, a tím vřeleji pozdravil 1. září československý proletariát. Ano, pokládáme za nutné ubezpečiti maďarský proletariát o své solidaritě, tím více, že jsme si vědomi, jaký strašlivý zločin byl spáchán r. 1919. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]. Nechť maďarští dělníci vědí, že již nikdy se nemusí obávati takového činu [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 17. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]. (Poslanci strany komunistické sborem: Nechť žije maďarská komuna!) Československý proletariát porozuměl jasně významu 1. září v Budapešti.