Středa 17. září 1930

Že tento zákon, jenž má býti usnesen, nevyhovuje všem požadavkům válečných poškozenců, o tom netřeba se šířiti. Nesmí se však zapomínati, v jaké době žijeme, za jak těžkých okolností se o tomto zákoně usnášíme. Nesmíme zapomenouti, že jsme v hospodářské krisi přímo hrozné, že máme desítky tisíc nezaměstnaných, jimž také musí stát poskytnouti peníze a již nyní poskytl více, než bylo kdy lze vytlouci z bývalé vlády občanského bloku. To všechno se nesmí přehlížeti. Vidíme v tomto zákoně první pokus vybudovati péči o válečné poškozence, jest to etapa, první krok, a jistě nezapomeneme, že dlužno odstraniti ještě i jiné krutosti, obsažené v zákoně o péči o válečné poškozence.

V rozpravě si řečníci především stěžovali, a to právem, že velmi těžké výtky se musí učiniti provádění a užívání zákona o péči o válečné poškozence, nakládání s válečnými invalidy, ubohými obětmi války. Ale vzpomeňme si přece, že šikanování a mnohé malicherné týrání válečných poškozenců se stále zhoršovalo právě v letech od r. 1925. Úředníci, kteří sedí v okresních úřadech pro péči o válečné poškozence, státní byrokrati, zabývající se prováděním zákona, naslouchají ovšem pokynům, a když v době, kdy skutečně bylo finančně možno více učiniti než dnes, když tehdy vyšší místa dávala ještě nižším pokyny, že se musí šetřiti především při výdajích na válečné poškozence, nesmíme se nyní tak docela diviti, že četní úředníci prováděli takový rozkaz přímo rafinovaně. V posledních letech učinili jsme velice smutné zkušenosti, a chápeme, když váleční poškozenci vystupují ostře hlavně proti okresním úřadům pro péči o válečné poškozence. V těchto okresních úřadech pro péči o válečné poškozence se skutečně pomýšlelo jen na to, aby se podniklo vše, aby vydání na péči o válečné poškozence byla snížena. Byrokraté si nyní těžce zvykají na to, aby se postarali o ubohé oběti války v duchu aspoň poněkud sociálním.

Tento návrh zákona není úplným rozřešením otázky péče o válečné poškozence. Jest to velká otázka, otázka, která poskytuje mnoho nesnází při řešení. To nás neodstraší. Ale my sami ji nemůžeme rozřešiti, především jest nutné, aby i ty politické skupiny, které dosud ukazovaly tak málo ochoty, spolupůsobily, aby i ony změnily své názory a svá mínění v otázce péče o válečné poškozence.

Včera jsme slyšeli od řečníka německých národních socialistů, že nebudou hlasovati pro tento návrh, že jim nestačí. Jistě nebylo válečným poškozencům dáno vše, co chtějí. Ani nám to nestačí, ale nejsme sami na světě a musíme počítati s danými mocenskými poměry a musíme hleděti z těchto mocenských poměrů vytlouci pro ubohé oběti války, co jen jest možné. Nebylo-li možné dosíci více, nezáleží to na naší vůli. S heslem "všechno nebo nic" nebylo by válečným poškozencům naprosto pomoženo. Nejsou to než velká slova, která jsme slyšeli.

Při tom bylo včera s tohoto místa řečeno slovo, které musí býti vytknuto. Po volebním úspěchu Adolfa Hitlera v Německu nosí i u nás němečtí národní socialisté hlavu trochu vysoko, chodí kolem jako dobyvatelé a hrdinové činu i ducha. Ale jest přece poněkud přehnané usuzovati z voleb v Německu, že nyní vše přeběhne k hakenkrajclerům. Pánové z německé národně socialistické strany v Československu nechť nám jednou řeknou, jakými vynikajícími politickými činy se mohou vykázati. Co dává hakenkrajclerům oprávnění, aby tak opovržlivě a tak urážlivě, jak se to stalo včera, mluvili o oněch dělnících, kteří právě nezbožňují Hitlera a nevidí malého Hitlera v každém německém národním socialistovi v Československu.

Řečník německých národních socialistů odpověděl včera na výkřik komunistů: "Němečtí dělníci budou v dohledné době úplně u nás a jen luza nebude s námi!" Co znamenají tato slova? Neznamenají nic jiného, než že vážený zástupce německé národně socialistické strany se domnívá, že ti, kteří nespěchají pod jejich prapor, jsou luzou. V Německu bylo pro soc. demokraty odevzdáno 8 1/2 milionu hlasů. Ti zůstali věrni soc. demokratické straně. V Československu, to vědí němečtí národní socialisté velmi dobře, jest většina německých dělníků v organisacích soc. demokratických, které odmítají předpoklad, že budou společně provozovati politiku, kterou dělají němečtí národní socialisté. Jak si může politik střízlivě myslící jen představiti, že sta, tisíce a v Německu i miliony, které po desítky let byly činné v organisacích a ve svobodných odborových svazech soc. demokracie, nyní, protože Hitler měl při volbách úspěch, utekou z těchto organisací, ze sociálně demokratické strany a přejdou do tábora národních socialistů? Domnívá se snad zástupce německých národních socialistů, že ti, kdož to neučinili, jsou luzou, jsou lidmi, jimž lze takto nadávati? Více se nad tím nerozčilujme! Uslyšíme snad ještě častěji takové projevy a velká slova. Ale velmi brzy se dostaví rozčarování, ba ještě více, politická kocovina u oněch vrstev obyvatelstva, které se při těchto volbách postavily na stranu, která nemůže vyvésti Německo z nynějšího těžkého postavení, ve kterém jest, z hospodářské nouze. Němečtí národní socialisté těží nyní z této hospodářské nouze, do níž zabředli obyvatelé Německa pro ohromná břemena, která musí nésti.

Víme velmi dobře, že váleční poškozenci žádají mnohem více. Byli jsme vždy odhodláni ujmouti se těchto požadavků na sněmovní půdě. Chceme-li pokračovati ve zlepšování péče o válečné poškozence, musí se i jiné strany, musí se i jiné skupiny také věnovati tomuto úkolu. Ale není příčiny a jest malicherné a nepochopitelné, když se první krok kupředu v péči o válečné poškozence malicherně posuzuje. Jsem přesvědčen, že jen malichernost, že jen politická krátkozrakost může vésti k odmítání tohoto návrhu.

Budeme pro něj hlasovati, neboť se domníváme, že tím prokážeme službu válečným poškozencům. My sociální demokrati jsme jako dříve odhodláni rozhodně spolupracovati i o dalším vybudování péče o válečné poškozence. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Jelinek.

Posl. Jelinek (německy): Slavná sněmovno! Jménem německého pracovního a hospodářského souručenství chci říci jen několik slov k projednávanému předmětu. Jest to československá specialita, že se dnes, 12 let po tak zvaném uzavření míru, jedná o otázce, která dávno měla býti upravena způsobem státu důstojným a přiměřeným velikosti nouze a bídy zúčastněných kruhů. A to tím spíše ve státě, jehož vedoucí mužové mluví tak často o humanitě a lidskosti, ve státě, jenž má miliony na tisíce jiných věcí, ovšem na věci, které mají zvýšiti jeho prestiž v očích světa a prokázati jeho konsolidaci. Ale což nepatří k povznesení vážnosti státu, může-li říci: Pečuji o své děti postižené neštěstím, poskytuji svou pomoc státním občanům, které tíží starost o existenci, dávám radostně, když jde o to čeliti lidské bídě nebo aspoň ji zmenšiti. Po léta se u nás zabývají otázkou, jak nahraditi škodu válečným poškozencům. Přijímají se usnesení, předkládají se návrhy zákonodárným sborům. Ale ze všech těchto vládních návrhů lze vyčísti tendenci, úmysl, že se vláda domnívá, že válečným poškozencům prokazuje milost, kdežto by bylo přece její samozřejmou povinností pomáhati tam, kde toho jest zapotřebí, kde to jest příkazem primitivní lidskosti. Budeme hlasovati pro zákon, totiž pro jeho novelisaci, nikoli snad, že bychom ustanovení v něm obsažená považovali za dostatečná, za postačující tím dojista nejsou - považujeme naopak novelu jen za malé zlepšení dosavadních ustanovení, nikoliv však za konečné rozřešení této otázky. Dlužno velice litovati, že vláda nedbala několikerých usnesení zákonodárných sborů, neboť návrhy, které byly podány jak zde, tak i v senátě, nechci říci, že prostě byly hozeny do koše, ale přece se s nimi nakládalo lhostejně, takže se dnes po 12 letech znovu musíme zabývati touto otázkou.

Uvážíme-li, že podle platných zákonů a nařízení dostávají invalidé jako podpory zcela nepatrné částky, uvážíme-li dále, že vdovy dostávají denně při jednom dítěti 1 Kč 46 h, při dvou dětech 2 Kč 46 h, pak se musíme skutečně tázati, jak si to vláda představuje, že mají lidé vystačiti s těmito nejmenšími částkami, jak mají aspoň napolo slušně žíti. Při celé této otázce jde jen o dvě pohnutky, o finanční a čistě lidskou. Po stránce finanční nemůže podle mého mínění překážeti žádná těžkost, aby se vyhovělo několikrát projeveným přáním válečných poškozenců. Dovídáme se každoročně a z poslední zprávy znovu, že příjmy státu byly značně vyšší, než byly rozpočteny, že ve skutečnosti jest přebytek, z něhož by váleční invalidé mohli býti aspoň částečně odškodněni. Nevěřím, že by byla porušena rovnováha státu, kdyby se na př. nejnešťastnějším z nešťastných, slepcům, přiznal dvojnásobný důchod. A nemohu také uvěřiti, že by se s lidského, soucitného stanoviska mohly podati námitky proti zvýšení důchodů. Mrzák, žebrající na rohu ulice, musí v každém z nás vzbuditi pocit odpovědnosti za zlepšení jeho postavení a musí připomenouti státu jeho povinnost opatřiti mu živobytí důstojné člověka, jež ztratil bez své viny.

Velkou výtku dlužno učiniti i těžkopádnému aparátu komisí byrokraticky pracujících, které se neřídí podle starého latinského přísloví "Bis dat, qui cito dat", přísloví, které by mělo viseti v každé kanceláři těchto komisí a podle něhož by se komise měly přísně říditi. Ale jest známo, že váleční invalidé, než dostanou podporu, musí prodělati dlouhá řízení, lékařské prohlídky atd., a to vše jest spojeno s protokolárními zápisy, se zbytečnými dotazy o příjmech, o zaměstnání atd. To jest věc, kterou by vláda přece jen měla zlepšiti.

Vážení pánové! Bylo již dnes jednou řečeno, že militarismus má v našem státě jednu z prvních úloh, a budete přece musit dnes nebo zítra, aspoň podle vývodů pana ministra národní obrany, pronesených, jak se domnívám, předevčírem, vytvořiti nové oběti válečných poškozenců. A nebudete-li pečovati o válečné poškozence jinak než dosud a poskytnete jim jen takovou minimální možnost živobytí a nikoli lepší, pak ani v řadách svých nadšených přivrženců nenaleznete potřebné podpory a budete musiti zoufale pohlížeti do budoucnosti. Pan ministr národní obrany pronesl, myslím, předevčírem řeč, ve které poukazoval na všeobecnou politickou situaci v Evropě a ukončil ji slovy: "Musíme býti na stráži". Podle svého mínění tedy vojska potřebujete a dnes nebo zítra budete snad se svými válečnými poškozenci lépe zacházeti, než s těmi, které dnes necháváte celá léta strádati a hladověti.

Ostatně neukazuje slavná sněmovna zvláštní zájem pro tuto věc, která se zde projednává, a domnívám se, že jest pro tuto věc lepší méně mluviti a rychle jednati. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaných návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Pozměňovací návrh posl. Štětky, Tylla, Babela a soudr.:

Zákon znějž:

Zákon

ze dne......................................................... 1930

o úpravě požitků válečných poškozenců, vdov a sirotků.

§ 1.

(1) Každý invalida se ztrátou výdělkové schopnosti do 50% má nárok na invalidní důchod ročních 7200 Kč.

(2) Každý invalida se ztrátou výdělečné schopnosti od 50 do 70% má nárok na invalidní důchod ročních 10.800 Kč.

(3) Každý invalida se ztrátou výdělečné schopnosti od 70 do 100% má nárok na invalidní důchod ročních 14.400 Kč.

§ 2.

(1) Všem vdovám po padlých a nezvěstných vojínech a po zemřelých válečných invalidech, ať manželkám či družkám, starším 55 let event. invalidním, náleží roční důchod ve výši 7.200 Kč, všem ostatním vdovám důchod 3.600 Kč ročně.

(2) Všem jednostranným sirotkům přísluší až do úplného zaopatření roční důchod 3.600 Kč, úplným sirotkům do úplného zaopatření ročně 7.200 Kč.

§ 3.

Důchody válečných poškozenců-invalidů, vdov a sirotků nesmí býti v žádném případě zkráceny ani odejmuty.

§ 4.

Přihlášková lhůta o důchod válečných poškozenců, vdov a sirotků vyhlašuje se ve všech obcích ČSR na všech návěstních tabulích a všemi způsoby v obcích obvyklými a je neomezená. O přihláškách rozhoduje akční výbor válečných poškozenců, zvolený na veřejných schůzích těchže.

Resoluční návrh posl. Stenzla, Eckerta, Prause a druhů:

Vláda se vybízí, aby co nejdříve navrhla novelisaci zákona o platech válečných poškozenců, odpovídající spravedlivým požadavkům invalidů a obsahující úplně stejnou hranici příjmů u samostatně výdělečně činných i nesamostatně výdělečně činných.

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru soc.-politického p. posl. Neumeistrovi.

Zpravodaj posl. Neumeister: Slavná sněmovno! Z vývodů řečníků, kteří k osnově zákona promluvili ze stran vládní většiny, bylo zřejmým, že všichni vítají osnovu, poněvadž znamená pro naše nejtěžší invalidy podstatné plus, a všeobecně bylo také vyslovováno přání, aby v dohledné době pamatováno bylo i na ostatní kategorie válečných poškozenců. Všeobecně bylo poukazováno na to, že tuto osnovu zákona nutno pokládati za první etapu v projednávání celého problému péče o válečné poškozence v našem státě. Bylo tu také upozorňováno, že máme i lidskou povinnost vůči našim obětem světové války. Bylo voláno po lidskosti hlavně v případech, kdy jde o důchod našich sirotků, našich vdov a pozůstalých.

Je třeba všechny tyto projevy, které proneseny byly ku prospěchu válečných poškozenců, kvitovati. Je třeba ovšem také podtrhnouti, že nás zavazují, abychom se snažili i všem ostatním kategoriím válečných poškozenců v dohledné době upraviti důchody a zlepšiti sociální péči o válečné poškozence vůbec. Jeví se toho potřeba, jak bylo už právě i jinými zdůrazněno, a to hlavně u našich invalidů těžkých a u invalidů nejméně od 50%ní pracovní neschopnosti.

Je také třeba, aby byl prodloužen a podán zákon o lhůtách k přihláškám všech těch, kdož opožděně se přihlásili o důchod. Je také třeba, aby upravena byla hranice příjmová, vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců.

Je nutno říci, že máme tu ještě velikou řadu povinností vůči obětem světové války, a tu bych řekl, že jsou to povinnosti státní, povinnosti lidské i sociální. Je třeba, abychom tyto povinnosti vůči obětem světové války vykonali do všech důsledků.

Lituji velmi, že pp. kolegové ode dveří tu nejsou, abych jim mohl říci několik upřímných slov, pokud se týká péče o válečné poškozence v našem státě, pokud ji kritisovali, aniž se sami podívali, jak vypadá péče o válečné poškozence v jejich státě, totiž v Sovětském svazu. Sen. Nedvěd prohlásil v senátě, že 13 dní po revoluci v Rusku byl vydán jako první dekret, ve kterém se přiznávalo každému válečnému invalidu právo na sociální zaopatření nákladem státu. Nemůže býti větší ironie, než právě ta okolnost, seznati, když se podíváme do ruského zákonodárství, že první zákon o pomoci ruským invalidům vydán byl teprve 11. října 1926. Jestliže oni vytýkali nedostatky v naší péči sociální, pak bych řekl, že k tomu nemají naprosto žádné legitimace. Naopak bylo by pro ně lépe, kdyby se podívali na poměry v sovětském Rusku. Výše důchodů válečných poškozenců v Rusku je hodně nižší než v Československu. Válečný slepec v Rusku má pouze 400 Kč měsíčně. Invalida 85% má pouze 272 Kč měsíčně, je-li bezdětný, také pouze 208 Kč měsíčně. Válečná vdova se dvěma dětmi má pouze 140 Kč, s více dětmi 208 Kč měsíčně. Tedy nesporně je postavení válečných poškozenců v Rusku horší než v Československu. Proto také mají příliš málo práva, aby tím způsobem, jak si tu počínali, kritisovali sociální zaopatření válečných poškozenců u nás, aniž by se snažili působiti, aby postavení válečných poškozenců v Rusku bylo podstatně zlepšeno.

Je třeba uvážiti, že zákon o zaopatření válečných poškozenců ruských týká se také invalidů, kteří byli zmrzačeni nebo kteří se stali invalidy v revoluci dělnické. A je tím odsouzení hodnější, že také těmto invalidům teprve v říjnu 1926, tedy 9 let po revoluci byl dán první zákon, jímž jakž takž se přiznává určitý nárok na jejich důchody.

Je třeba, aby se řeklo k tomu, co zde bylo právě se strany komunistické řečeno, že českoslovenští váleční poškozenci r. 1921 vybírali na ruské invalidy. Naproti tomu nemohou říci ruští invalidé, že by vybírali na invalidy československé. Je tedy třeba, aby si pánové uvědomili, jaké jsou poměry tam, a snažili se svým vlivem působiti, aby i v Rusku zabezpečeny byly lepším způsobem oběti světové války, než je tomu dnes, aby se aspoň mohly vyrovnati zaopatření válečných poškozenců v Československu. Tolik na odpověď, pokud se týká samotných válečných poškozenců jiných a pokud se týká námětů z řad oposice, které tu byly proneseny.

Ku předloženým pozměňovacím návrhům navrhuji, aby byly zamítnuty, poněvadž nemohou se státi nyní předmětem jednání a ohrozily by projednání nynější osnovy. Musely by býti předány k projednání jednotlivým výborům a těžcí váleční poškozenci, kteří s netrpělivostí čekají na úpravu svých důchodů, byli by tím velmi citelně poškozeni, protože by tu bylo nové oddálení. Z těch důvodů navrhuji, aby pozměňovací návrhy byly zamítnuty a stejně aby byl zamítnut i návrh resoluční. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo druhý zpravodaj - za výbor rozpočtový - p. posl. Rýpar.

Zpravodaj posl. Rýpar: Slavná sněmovno! O usnesení senátu, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., jak bylo projednáno v soc. politickém a rozpočtovém výboru, promluvili s hlediska rozpočtového řečníci všech stran. Celkem možno říci, že sympaticky, až na stranu komunistickou, která ne ze zájmu o válečné poškozence, nýbrž ze zájmu více méně agitačního přinesla také pozměňovací návrhy. Že to byla agitace, vysvítá z toho, že nezačal první řečník, p. posl. Zápotocký, válečnými poškozenci, nýbrž protesty a projevy pro komunistickou internacionálu; váleční poškozenci byli úplně vedlejší.

Bylo také konstatováno, že úspory, které se staly r. 1928 a 1929 v ministerstvu sociální péče, umožnily provésti tento zákon od 1. července t. r. a tak postavení válečných poškozenců, zvláště oněch s 80 až 100% pracovní neschopností, ulehčiti a zlepšiti. O tom jsem s rozpočtového stanoviska podal zprávu jako zpravodaj a zbývá mi pouze nakonec vysloviti se o pozměňovacích návrzích posl. Štětky, Tylla a soudr. se strany komunistické, kde žádají, aby každý invalida se ztrátou výdělkové schopnosti do 50% měl nárok na invalidní důchod ročních 7.200 Kč, dále aby každý invalida se ztrátou výdělečné schopnosti od 50 do 70% měl nárok na invalidní důchod ročních 10.800 Kč, každý invalida se ztrátou výdělečné schopnosti od 70 do 100% nárok na invalidní důchod ročních 14.400 Kč. Dále všem vdovám po padlých a nezvěstných vojínech a po zemřelých válečných invalidech, ať manželkám či družkám, starším 55 let, event. invalidním má náležeti roční důchod 7.200 Kč, všem ostatním vdovám důchod 3.600 Kč ročně.

Ústavní listina předpisuje, aby zároveň s pozměňovacím návrhem byl podán také návrh úhrady, ale toho zde není. O úhradě samo sebou komunistická strana se ani slovem nezmiňuje, a já z toho důvodu, že není úhrady - jako zpravodaj musím se starati také o úhradu a rozpočtovou rovnováhu - nemohu vůbec navrhnouti tyto pozměňovací návrhy k přijeti.

Řekl jsem již ve své zprávě zpravodajské, že je povinností poslance, který svědomitě chce plniti svoji poslaneckou povinnost, nejen podávati návrhy, nýbrž navrhnouti také úhradu, odkud se ty peníze mají vzíti, aby válečným poškozencům mohly býti upraveny platy tak, jak komunistická strana navrhuje, a nedělati pouze agitaci s ubohými válečnými poškozenci.

Dále byla podána resoluce posl. Stenzla, Eckerta a druhů: Vláda se vybízí, aby co nejdříve navrhla novelisaci zákona o platech válečných poškozenců, odpovídající spravedlivým požadavkům invalidů a obsahující úplně stejnou hranici příjmů u samostatně výdělečně činných i nesamostatně výdělečně činných.

Resoluce tato jest obsažena v zásadě v resoluci rozpočtového a zároveň soc.-politického výboru a proto nenavrhuji její přijetí, nýbrž navrhuji pouze přijetí resoluce, jak ji přijal jak sociálně-politický, tak také rozpočtový výbor a která je také obsažena ve zprávách obou výborů.

Dovoluji si tedy vážené sněmovně navrhnouti k ústavnímu schválení usnesení senátu v tom znění, jak je přijal sociálně-politický a rozpočtový výbor. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Měli bychom přistoupiti ke hlasování.

Nebude-li však námitek, odložíme toto hlasování, jakož i jednání o odst. 2 na dobu pozdější a přikročíme k odst. 3 pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání 3. odst. pořadu, jímž jest:


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP