Z nejsmutnějších je kapitola válečných poškozenců-trafikantů. Zvláště pozoruhodné jsou methody, jak se nakládá s invalidy trafikanty. Můžeme zjistiti množství válečných slepců a výdělku úplně neschopných poškozenců, kteří nedostávají ani haléře důchodu, poněvadž mají tabáční trafiku. Podle §u 4 zaopatřovacího zákona důchod se nevyplácí za všech okolností, když příjem z trafiky přesahuje o 100% příjem z důchodu. K tomu přistupuje obvyklá kapitola přídělů společníků, methoda, jíž se používá, aby se dosažené dobrodiní z přídělu trafiky válečnému poškozenci zhnusilo. (Souhlas na levici.)

Mluvil jsem o orgiích administrativy, jež se provádějí u zemských a okresních úřadů a jsou s to, aby učinily illusorním skoupý výsledek platného zákonodárství o válečných poškozencích. Projevuje takový názor, mohu ovšem podati pro něj důkazy. Spokojím se tím, že uvedu jen několik málo případů takových přehmatů administrativy vůči válečným poškozencům, a myslím, že těchto několik případů postačí k přesvědčeni, že musíme vynaložit vše, aby byla administrativa donucena, aby aspoň toho malého jádra dnešního zákonodárství o válečných poškozencích zcela nerozdrtila. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Dne 5. března 1930 byl podroben revisi válečný poškozenec Rudolf Pilz z Horního Maxova, který má dvojnásobnou amputaci - chybí mu levá ruka úplně, z pravé dolní třetina. V tomto případě ovšem nebylo možno škrtnouti něco z těch 100%, které poškozence skutečně má. Nutno však ukázati, že podřízené úřady porušily i slib ministrův, že těžcí váleční poškozenci vůbec nebudou podrobeni šetření, že budou necháni na pokoji. Úřady prostě předvolávají, koho chtějí. Avšak i z praxe zemské odvolací komise možno dokázati, že i ještě nyní jsou předvoláváni lidé, ač jsou 85 až 100% k výdělku neschopni. Tak byl právě v květnu předvolán poškozenec, který byl dosud při všech prohlídkách uznán na 85%. Má těžké poranění hlavy a nezpůsobilost výdělečná byla mu nyní snížena na 80%. Kolik je takových případů, o nichž se neví.

Jiný případ: Válečný poškozenec Vetter Jindřich byl při sociálně lékařské prohlídce dne 12. prosince 1921 uznán 75% k výdělku neschopný. Příslušný zemský úřad mu také výměrem z 11. července 1922 a 13. dubna 1924 příslušný důchod vyměřil a vyplatil. Dne 25. února 1926 byla mu při nové prohlídce v České Lípě, poněvadž se jeho zdravotní stav značně zhoršil - jde o tuberkulosu a zánět kyčelního kloubu - přiznána výdělečná neschopnost 85%. Dne 23. února 1928 byl obeslán k nové sociálně lékařské prohlídce do Teplic a byl tam najednou uznán již jen z 25% výdělečně neschopný. Proti tomuto snížení důchodu podal poškozený odvolání. O něm se jednalo dne 7. prosince 1928. Odvolání vyhověno nebylo s odůvodněním, že nemoc nepochází z války, nýbrž z doby předválečné. Pokud je to správné, nemohlo býti dosud přezkoumáno, poněvadž se ten případ dosud vyšetřuje. Nyní však byl tento člověk dne 16. prosince 1929 znova podroben sociálně lékařskému šetření a na jeho základě obdržel nyní výměr, že válkou nebyl poškozen vůbec. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!).

To jsou případy, které zrovna vyzývají k nejostřejší kritice úřadování. Postup administrativy směřuje jenom k tomu, jak jsem již opětovně vylíčil, aby bylo ubito poslední dobré jádro platných zákonů o válečných poškozencích. Takových případů bych mohl uvésti další počet, mohu si to však konec konců uspořiti, poněvadž přece každý z kolegů zde ve sněmovně a ze stran ty věci zná. Musíme apelovati na administrativu, aby tyto poměry nyní definitivně zmizely a aby se budoucně vyvarovala vůči válečným poškozencům takových případů, jak jsem je vylíčil, poněvadž působí i na duševní stav válečných poškozenců velmi těžce a nepříznivě.

My žádáme, aby zásadní úpravou invalidního zákona byly zvýšeny důchody všech poškozenců a především aby se dostalo důchodu i vdovám, které byly podle zákona z r. 1922 z něho vyloučeny. Pokud jde o meritum dnešní předlohy, žádáme škrtnutí všech oněch ustanovení, která se týkají hranice příjmu, dále prodloužení přihlašovací lhůty, zvýšení příspěvků na charitativní péči, zastavení hrdelních a hrozných revisních prohlídek, pokud o ně nežádají poškozenci sami. Žádáme, aby byli léčeni i pozůstalí po poškozencích, známí podle spisů. Vůči vládě musíme ještě jednou tvrditi, že otázku válečných poškozenců musí za každou cenu upraviti ve smyslu přání a požadavků organisací, zvláště když to tak často slibovala. Od ministerského předsedy až k poslednímu vládnímu poslanci je všechno zatíženo sliby vůči válečným poškozencům. Pro všecky části koalice trvá podle toho morální závazek zprostiti se tohoto břemena slušným zaopatřením válečných poškozenců. Již dříve jsem upozornil na velkou státně sociální stránku věci. K této nutno právě tak přiřaditi státně morální stránku požadavku po důkladné novelisaci platného zákonodárství o invalidech. Již jsem uvedl, jak často se stalo, že Československý stát byl nedobře kritisován právě pro nedostatečné zákonodárství o válečných poškozencích. Avšak my se tu zmiňujeme i o velkém státním politiku, jež tkví v tom, že se uplatňují snahy postaviti toto zákonodárství na slušnou základnu. My jsme právě v letních měsících, jež předcházely dnešní začátek podzimního zasedání, mohli slyšeti od mnoha českých poslanců, a to vynikajících, že budoucnost státu ne v poslední řadě musí býti vybudována na dobré vnitřní funkci vojska a branné moci státní. Nevím, připravujete-li pro to nejlepší předpoklad, když ponecháváte zákonodárství o válečných poškozencích v nynější jeho formě. Nevím, zda vaše výzva k obětavosti snad příští generace pro stát bude slyšena, když obětavost vůči minulosti, vůči lidem, kteří splnili svoji povinnost, tak honorujete, jako v dnešních zákonech o válečných poškozencích. Žádný důvod nemůže býti dostatečně silný, který by bránil rozumné cestě, ani moment státně finanční, před nímž se v minulosti právě tak jako dnes, když šlo o sociální zákonodárství, ve vládě dosud každý sklonil, od poslanců občanské strany až k poslancům stran socialistických, které jsou dnes ve vládě, ať už jsou to poslanci české sociální demokracie nebo německé sociální demokracie nebo české strany národně socialistické. Poukaz na moment státně finanční je neudržitelný. Není pravda, že by pan ministr financí neměl peněz, aby mohl uhraditi sociální a hospodářský program tak skromného rozsahu, jak se ukázalo v letním zasedání parlamentu. Není pravda, že by pan ministr financí těchto peněz neměl. Spíše je tomu tak, že jistě má prostředky v ruce, aby uhradil takový program, který záleží v požadavku po slušném zákonodárství o válečných poškozencích a po slušném placení státních úředníků a učitelů a v honorování státních úředníků v pensi. Pan ministr financí na to peníze má, aby to všechno uhradil, aniž potřebuje předkládati parlamentu novou kytici daní. Tento pan ministr financí je bohatší než přiznává a je hanbou parlamentu, že není s to, aby od něho dostal jasné vylíčení finanční situace státu, nýbrž že se musí spokojiti s tím, co se konec konců předkládá sněmovně ve státních rozpočtech a závěrečných účtech. Již ze srovnání státních rozpočtů a závěrečných účtů z let 1926-1928 lze dokázati, že tento pan finanční ministr jen z titulu větších příjmů přes rozpočtenou částku má v ruce 5 1/2 miliardy korun. (Výkřiky na levici: Slyšte!) S těmito 5 1/2 miliardami může pan ministr financí uhraditi skromný sociální a hospodářský program, jak jej požadujeme, aniž přivede, jak vždy udává, stát do nebezpečí. Aspoň by se bylo možno od něho dověděti, co se stalo s těmito 5 1/2 miliardami, jimiž byl překročen rozpočet, zda jich bylo užito k účelům, jež jsou pro nás snesitelné. Je nedůstojné dnešního parlamentu, že si nedovede zjednati jasno o finančním hospodářství státu, nýbrž že se musí spokojiti s jakýmikoliv výklady. Sotva se bude někdo domnívati, že není pravda to, co jsem řekl o práci finanční správy za kulisami. Avšak žádná z vládních stran nedovede si vymoci od finačního ministra pravdivé přiznání finanční situace státu a vysvětlení o tom, co se stalo s těmito penězi, s těmito většími příjmy. Domníváme se, že v této těžké době nutno použíti přebytků z let 1926 až 1928, aby se pomohlo všem trpícím lidem ve státě. V lepších dobách byly vybrány od veškerého obyvatelstva tohoto státu, ne v poslední řadě od lidí sociálně slabých, jejichž zájmy zde jako tlumočníci zastupujeme. V příštích týdnech zase předložíme vládě v tom směru své jasné požadavky a neustoupíme od hlediska, že je nejvyšší mravní povinností této sněmovny, aby právě v této době bídy a nouze chopila se pomocných opatření. To žádáme i při této předloze, to žádáme i vzhledem k opětně nedostatečnému projednávání otázky invalidů. To žádáme a jen tomu dáme souhlas. Avšak dnešnímu vládnímu návrhu, který zase má upraviti jen malou jednotlivost celého problému, svého souhlasu poskytnouti nemůžeme. (Potlesk.)