Stavíme se rovněž za novelisování zákona o válečných poškozencích a za zvýšení hranice příjmů pro ponechání důchodů válečných poškozenců. Dosavadní hranice příjmů 5.000 Kč a 10.000 Kč je krajně nedostatečná, vzhledem k tomu, že není záruky, že zaměstnanec nebo živnostník stanovenou a snad jeden rok prokázanou hranici příjmů udrží. Je řada případů, že v důsledku hranice příjmů byl důchod válečným poškozencům odebrán a když u nich nastala později změna snížením částky výdělkové neb neschopností k práci, nebyl již důchod povolen.

V rámci této novelisace žádáme zlepšení důchodů pro vdovy a sirotky po invalidech. (Výborně!) Rovněž tak pro invalidy s méně procenty, jsoucí v důsledku své invalidity bez zaměstnání, se dožadujeme zlepšení důchodů, právě tak jako zařazení 75% invalidů mezi těžké válečné poškozence. (Výborně!)

Taktéž se přimlouváme za povolení dodatečných přihlášek o důchod v krajně naléhavých případech, zvláště tam, kde prokázaně nastala neschopnost ku práci po skončené lhůtě přihláškové. Osud válečných poškozenců, kteří se, ať již v důsledku dosažené hranice příjmů pro odmítnutí nároku na důchod nebo z jiných důvodů, nepřihlásili o důchod, je krutý. Byla řada těch, kteří z národních důvodů se o renty v zákonné době nehlásili, nechtějíce zatěžovati stát. Předpokládali, že se uživí a že podpory státní potřebovati nebudou. Přišli domů s duší plnou ideálů a nepočítali s tím, že je osud postaví před smutnou skutečnost, že k práci a k obživě je třeba zdraví.

Dožadujeme se rovněž benevolentního rozhodování při odpisování přeplatků, které namnoze vznikly bez viny důchodců, velmi často z neznalosti zákona. Máme doklady, že žena, která nevěděla, proč se jí posílají peníze, třikráte za sebou je vrátila a vždycky připojila dotaz, patří-li jí právem tyto peníze, že se je bojí podržeti, poněvadž neví, proč jí je úřad pro válečné poškozence poukazuje. Na to dostala opět důchod a poněvadž předpokládala, že jí patří, když jí doplatky za 3 měsíce byly poukázány, vzala jej a po dvou letech dostala vyúčtování přeplatků za celá dvě léta, ačkoliv před tím třikráte důchod vrátila.

Jak jsem se již o tom zmínila, naše strana by ráda viděla zákon dokonalejší. Pevně předpokládáme, že příští doba nám umožní, abychom mohli další splátkou zmenšiti dluh státu a lidské společnosti válečným poškozencům a tím splniti svoji nejvyšší sociální povinnost.

Válečných poškozenců ubývá, ale neubývá nám a nesmí ubývati povinnosti k těm, kteří zde jsou a čekají, kdy budou moci získati alespoň trochu potřebného klidu a spokojenosti. Z původních 723.511 důchodců zbývá jen 427.000 důchodců, (Slyšte!) počet jich rok od roku klesá jednak úmrtím, jednak dosažením věkové hranice nebo zastavením důchodu vůbec a tím se snižuje rovněž i příslušná položka státního rozpočtu. Jeví se nezbytným použíti přebytku rozpočtového, vzniklého snížením počtu důchodců k tomu, aby řada dalších nedostatků zákona mohla býti postupně odstraňována. Víme velmi dobře, že válečným poškozencům se pomůže jen prací, nikoli demagogií nebo frásemi. Proto také s tohoto místa odsuzujeme, používá-li někdo debaty o úpravě poměru válečných poškozenců k tomu, aby operoval lží a prapustou demagogií. (Výborně!) Mluvčí komunistické strany použil rovněž této příležitosti, aby v četných případech lhal, poněvadž podle všeho neví nic o životě a potřebách válečných poškozenců, musil si pomáhati něčím jiným. V prvé řadě odmítám lež, která zde byla vyslovena, jako by předsedkyně Čsl. Červeného kříže, paní dr Alice Masaryková stavěla v Turč. sv. Martině přepychovou vilu z peněz sociální péče, resp. Červeného kříže. Odmítám to jako pustou lež, poněvadž to není pravda.

V Turč. sv. Martině provádí se prostě adaptace domu, ve kterém pan president míval před válkou schůzky s předními slovenskými pracovníky. Tato prostá adaptace provádí se z osobních prostředků pana presidenta republiky, tedy nikoli, jak bylo řečeno, z prostředků čsl. Červeného kříže. Zde máme nejlepší doklad o tom, jak se překrucuje pravda a jakým demagogickým způsobem a frázemi se mluví s řečnické tribuny.

Znovu opakuji: debaty o poměrech válečných poškozenců, resp. o navrhování zákona má používati řečník k tomu, aby ukázal na jeho nedostatky a případně na možnost nápravy a nikoliv, aby si pomáhal frázemi, jako to udělal řečník strany komunistické. (Výborně!)

My se vyslovujeme pro zákon, poněvadž víme, že plníme tím povinnosti k řádným a potřebným občanům našeho čsl. státu. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Horpynka. Dávám mu slovo.

Posl. Horpynka (německy): Dámy a pánové! Od roku 1920 koná se téměř každého roku v zákonodárných sborech rozprava o válečných poškozencích. Každého roku namáhá se mnoho řečníků, aby celý problém péče o válečné poškozence podrobili důkladnému šetření. Zpravodajové a řečníci z vládních stran vypočítávají, kolik stojí stát péče o invalidy, a hájí soustavné a prý správné zákonodárství v tomto oboru. Řečníci oposičních stran kritisují věcně a tvrdě všechny nedostatky československé péče o válečné poškozence, vypočítávají všechny požadavky a přání válečných poškozenců ve svých parlamentních řečích, v návrzích iniciativních, pozměňovacích a resolučních, podávaných k vládním návrhům. Výsledek všech těchto snah byl dosud vždy velmi nepatrný. Československá republika položila základ státní péči o válečné oběti výslovně zákonem ze dne 8. dubna 1919, čís. 199 Sb. z. a n., a zákonem ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n., úplně jasně přiznala válečným obětem právo na státní zaopatření.

Pro veliké množství obětí pětileté světové války omezila však Československá republika péči o invalidy jen na ty oběti války, které vedle svého poškození na zdraví mohly prokázati také poškození hmotné. Řídě se touto zásadou udělal stát dobrý obchod. Stanoviv velmi nepatrnou hranici příjmu - 5.000 Kč pro hospodářsky samostatné osoby a 10.000 Kč pro osoby hospodářsky nesamostatné - mohl již předem vyloučiti veliké množství oprávněných invalidů, vdov, potomků a předků z jakéhokoliv nároku na důchod. Mimo to překročení hranice příjmu během doby, zmeškání přihlašovací lhůty, vysoká úmrtnost invalidů, opětné provdání válečných vdov, dovršení 18. roku věku života válečných sirotků atd. neustále snižuje počet důchodců. Právě pro tyto přednosti, které si stát zajistil při zákonu o zaopatření invalidů, musel tento zákon doznati všeobecného odmítnutí, poněvadž výše důchodů a celé zaopatření jest naprosto nedostatečné.

Československá republika dostala se v řadě států, které vedly válku, na poslední místo, to znamená, že zaopatřuje své válečné oběti nejhůře. Na této skutečnosti nezměnila vůbec nic prvá novela k zaopatřovacímu zákonu, která byla vyhlášena jako zákon ze dne 25. ledna 1922, čís. 39 Sb. z. a n. Přinesla pouze nepatrné zvýšení důchodů válečných invalidů s 55% až 100% nezpůsobilosti k výdělku a částečné zvýšení důchodů pro pozůstalé. Všechny ostatní požadavky válečných invalidů zůstaly bez povšimnutí. Od uzákonění této novely nestalo se v zaopatření válečných obětí vůbec nic. Naopak. Dlouhou dobu byly válečné oběti znepokojovány záměry ministra financí a sociální péče, že 20%ním až 35% ním invalidům budou důchody vůbec odňaty a na jejich útraty zlepšeny pak důchody těžkých invalidů. Avšak tento záměr občansko-konservativní vládní většina neuskutečnila.

Dnes jest předložena poslanecké sněmovně senátem již schválená druhá novela k zaopatřovacímu zákonu. Jí dostává se 85 %ním invalidům důchodu 4.800 Kč, válečným slepcům příplatku 1.800 Kč, k práci nezpůsobilým vdovám přídavku 360 Kč ročně. Mimo to může vláda, v tomto případě zastoupená ministerstvem sociální péče, povoliti invalidům, kteří potřebují trvale stálé pomoci, roční příplatek 1.800 Kč, dále za určitých podmínek přijmouti dodatečné přihlášky sirotků o důchod. Ovšem tato novela ani zdaleka nevyhovuje přáním a požadavkům válečných invalidů. Jest k tomu třeba již nezvratného optimismu, chce-li někdo 10 let po vyjití zaopatřovacího zákona spatřovati v této novele první splátku na oprávněná přání a požadavky válečných obětí.

Příčiny řešení této otázky válečných poškozenců v Československé republice nelze nikterak hledati v otázce úhrady. U nás se bohužel i péče o válečné oběti stala předmětem stranického boje. Poněvadž již několik let můžeme pozorovati, že se většina válečných invalidů všech národností v tomto státě stále více a více obrací k socialistickým stranám, strany občansko-konservativní vládní většiny neučinily pro válečné invalidy nic. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) A nyní, kdy i socialistické strany sedí ve vládě a chtějí přinésti aspoň částečnou realisaci svých volebních slibů svým přívržencům, může ovšem kompromis občanských stran se stranami socialistickými přinésti jen nedokonalé ovoce. Nestranní lidé musí spatřovati v takovémto zjevu známku úpadku československého parlamentarismu.

Avšak ještě jiná věc jest důležitá při projednávání otázky válečných poškozenců, jak jest to zde obvyklé. Váleční poškozenci všech zemí a všech národů postavili se na svém mezinárodním sjezdu několikráte bezvýhradně do služeb hesla: "Již nikdy válku!" To jest ovšem ve všech státech, které myšlenku odzbrojení, jak jest uložena v mírových diktátech, dosud úspěšně sabotovaly, věc velmi nežádoucí. Zvláště v Československé republice, jejíž ministr pro věci zahraniční, dr Beneš, již předem označuje každou změnu ustanovení mírových diktátů za casus belli i tehdy, když se vůbec netýká hranic Československa, který celou svou zahraniční politiku vybudoval jen na válečných úmluvách proti Německu, Rakousku a Maďarsku, musí váleční invalidé s takovouto pacifickou tendencí pozbýti veškeré sympatie vládnoucích vrstev. Již v dřívější parlamentní řeči jsem upozornil, že Československá republika se svým stálým vojskem a při možnosti, býti každou chvíli pro nejasnou politiku zapletena do válečného dobrodružství, měla by dvojnásobně hleděti, aby uspokojila válečné oběti, aby aspoň u příslušníků státního národa vzbudila potřebné nadšení, aby kdykoliv obětovali život a statky za českou vlast. Házejí-li se dnes válečným invalidům opět jen drobty, působí to za dnešních poměrů světové politiky téměř dojmem, jako kdyby nebezpečí války pro tento stát vzrůstalo.

Nesnesitelné napětí jednak mezi Italií a Francií, jednak mezi Italií a Jugoslavií, hrozící změna státní formy v Maďarsku, úsilí Rakouska o připojení k Německu, útočnost Polska proti Německu, poměry na Balkáně, hrozící výbuchem, stanovisko, které ke všem těmto zjevům zaujímá československá zahraniční politika, dovoluje nám, abychom také zde u nás posuzovali určité skutečnosti s docela jiného hlediska.

Vláda po léta soustavně shromažďovala co možná veliké kapitály do zvláštního fondu nebo je nastřádala u míst, kde většinou může na ně kdykoliv sáhnouti. Pan ministr financí v době největší nezaměstnanosti odmítá jakoukoliv zahraniční půjčku i k účelům investičním a hledí dokonce v době velmi těžké výrobní a odbytové krise s neslýchanou krutostí vymačkati z kapes poplatníků poslední haléř. Výdaje na stálé vojsko stoupají rok od roku a nikdo se neodvažuje pronésti ani slova proti těmto neproduktivním výdajům, poněvadž by byl ihned potrestán jako velezrádce. I socialistické strany hlasují bez odporu pro vojenský rozpočet. A dnes se chováte tak, jako kdybyste chtěli ucpati ústa i válečným obětem z roku 1914 až 1918. Nyní se snad vzpamatuje i ten nejpohodlnější občan a rozpozná sud s prachem, na němž zde v tomto státě sedíme.

My, nacionálové, jsme vždy upozorňovali, že neblahá a neudržitelná ustanovení mírové konference v pařížských předměstích jsou jediným a největším ohrožením evropského míru. Dokud se nezmění, nebude moci nikdo zabrániti nové světové válce. My, nacionálové, přihlížíme vývoji do budoucnosti s klidem a dokonale připraveni. Jsme přesvědčeni, že jednou přijde den, kdy 40 milionům příslušníků menšin, jimž bylo odepřeno právo sebeurčení, bude musiti býti přiznáno jejich věcné a přirozené právo všemi vládci států. Jestliže někde vzplane válečná pochodeň a rozroste se opět ve světový požár, pozvedne svou hlavu Evropa irredenta a vybojuje si svobodu, bez níž v Evropě nikdy nebude trvalého míru. Naším cílem jest mír mezi národy na základě svobody národů a toho dosáhneme. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. inž. Nečas. Uděluji mu slovo.

Posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno! Dnes projednává se osnova zákona o invalidech, největších to obětech světové války. Budiž dovoleno, abych ke slovům, jež byla pronesena poslancem kol. Neumeisterem, zástupcem válečných poškozenců, pronesl za klub soc. demokratický několik slov o celkové těžké situaci, v níž dnes žije všechen pracující lid Československé republiky.

Nynější kritická situace nutí kategoricky, aby se energickým a promyšleným postupem šlo proti bídě, nezaměstnanosti a všem zlům z nich vyplývajícím. Bylo by si vřele přáti, aby za společnými, cílevědomými akcemi šlo zejména nyní všechno dělnictvo a s ním všichni, kdo mají na srdci prospěch celku. Snižování mezd, propouštění dělnictva, chápání a provádění racionalisace ve smyslu pouze kapitalistickém, zhoršování soc.-politických zákonů, to bylo právě v minulých letech v naší republice metodou. Přistoupily k nim pak další příčiny krise, která je dnes jen částí krise světové.

Řečníci z řad odborářů promluví se svého hlediska o krisi našeho průmyslu a zoufalém postavení dělnictva v celých oblastech. Od průmyslového Plzeňska, kde v samé Plzni bylo v posledním roce propuštěno kolem 3000 dělníků z práce, až k nejzazšímu východu Podkarpatské Rusi, kde hrozí zastavení největších a jediných dřevodělných chemických továren, prodělává celá republika největší krisi. Přímo kritické jsou poměry v oblasti textiláků a sklářů, kde živé a kvetoucí kdysi kraje přímo vegetují. Velká nezaměstnanost dělnictva a nízké mzdy jsou hlavním znakem dnešní hospodářské situace.

Strana soc. demokratická projevy svých představitelů i ve svém tisku ukázala, jaká je nyní její hlavní starost: dáti chléb a práci nezaměstnaným, soustřediti všechno úsilí k udržení výroby staré a k oživení výroby pokleslé.

Ve velikém plánu soc. demokracie k řešení dnešní krise, jejž doplnil též sjezd německé soc. demokracie v neděli 7. září, věnuje se pozornost otázkám obchodní politiky, levného úvěru a levných peněz, dále zvýšení mezd dělnictva, opatření podpor pro ty, kdo ztratili práci a bez vlastní viny se octli bez zaměstnání, a konečně opatření velkých plánovitých náhradních prací.

Budiž dovoleno, abych se dotknul dnes jen posledního z jmenovaných problémů, totiž investičních prací všeho druhu. Strana soc. demokratická považuje za jeden z nejaktuálnějších úkolů, řešení krise a nezaměstnanosti, vytvoření takových možností, jež by nezaměstnanost přemáhaly náhradními nouzovými pracemi, prováděnými účelně a tak, aby byly v dnešní době krise vytvořeny velké hodnotné statky trvalé ceny.

Podpory v nezaměstnanosti považujeme jen za opatření provisorní, nouzové, za náplast v nejhorším, jejich funkci chápeme všichni stejně a vracíme výtky, které proti nám jsou vznášeny v tom směru. Mnohem raději než podpory v nezaměstnanosti, jež i dělnictvo vidí ne příliš rádo, dávajíc vždy přednost řádnému zaměstnání a produktivní práci, viděli bychom i my uskutečnění velkých prací investičních, jež lidu dají výdělek a přinesou prospěch celku z prací, u nichž žádný krejcar není vyhozen a nepřijde na zmar.

Strana soc. demokratická přišla nedávno s myšlenkou velkého investičního fondu, jímž by se umožnilo podnikati veliké práce v době deprese a jímž by se tedy docilovalo regulování výkyvů konjunktury.

Budiž dovoleno zdůrazniti, že chválíme opatrnost a obezřetnost, s níž si počínali odpovědní činitelé republiky v letech popřevratových při velkých investičních pracích. Ta zdrženlivost, s níž bylo nutno souhlasiti, znamenala, že se uspořily miliardy, o které by byl stát přišel, kdyby byl stavěl za nevýhodných podmínek a drahoty popřevratové. Neurovnanost poměrů nedávala též možnosti vybudování řádného promyšleného plánu investičního. Za všech okolností jsme vždy proti investicím nepromyšleným nebo takovým investicím, jež by nebylo možno dobře kontrolovati.

Dnes nastaly však doby, které nutí k postavení investičního velkorysého programu ve všech odvětvích správy. Nyní se bude stavěti levněji než kdykoli jindy, neboť je dostatek materiálu všeho druhu, je doba hospodářské deprese v průmyslu i zemědělství a všude je nadbytek pracovních sil. Pro investiční podnikání je tedy nyní doba nejlepší, nejvýhodnější konjunktury. Z velkých prací investičních klademe důraz především na práce železniční, silniční, vodohospodářské, na oživení stavebního ruchu a na investice zdravotní. Žádný odpovědný státník nesmí dnes na př. přecházeti fakt, že naše železnice žijí z kapitálu, ze substance, že jejich opotřebování pokračuje tempem daleko rychlejším než obnovování. Je ku podivu, jak se celý náš tisk chopil v minulém týdnu poukazu na zmenšené příjmy železnic, které jsou přece jen rázu přechodného a logickým důsledkem dnešní dočasné hospodářské krise, a jak lhostejně se jde přes varovné hlasy nejlepších našich odborníků o stavu železnic. Stejně pozoruhodný je fakt, jak se dnes chápe a povrchně posuzuje otázka budoucnosti železnic s motorovými vozidly. Otázka krise železnic souvisí s anarchistickým stavem všeho dopravnictví u nás, s jeho nejednotností a roztříštěností. Zpívati pohřební písně nad železnicemi může jen ten, kdo věc nezná. Jiná jest ovšem otázka reorganisace železnic a všeho dopravnictví u nás. Naše železnice jsou dnes daleko za cizinou. Náš železniční svršek vyměňuje se v mezích 0.89 až 3.26%, kdežto normálně by se měl vyměňovati 4%. Říšští Němci vyměňují ročně 4 až 7%, to znamená, že se v Německu vyměňuje železniční svršek vždy v době ne větší než 25 let, kdežto u nás je svršek starý 40, 50, ba i 60 let! Starý a zanedbaný svršek značí chátrání železnic a skutečnost, že výlohy na udržení celého železničního tělesa značně stoupají - starý svršek znamená neracionální hospodářství železniční.

V Německu objednávají právě nyní tisíc lokomotiv, ač mají nadbytek všeho železničního parku. My bychom potřebovali nyní 120 lokomotiv, a má jich býti pořízeno jen 80, nákladních vozů bychom potřebovali 1500, má jich však býti nyní pořízeno jen 750 atd. Jaké tisíce dělníků by se mohly zaměstnati, kdyby se v dnešní době deprese dohánělo jen to, co stejně musí býti odčiněno, nemá-li trpěti bezpečnost železnic a nemají-li vznikati národohospodářské škody.

S našimi železničními mosty to vyhlíží tak, že máme řadu mostů zastaralých, postavených ještě podle mostního řádu z r. 1872, ba i z r. 1857! Ti, kdo by i dále nechávali naše železniční mosty bez řádných rekonstrukcí a novostaveb, brali by na sebe celou odpovědnost.

Naléhavou kapitolou jest provedení investic a novostaveb železničních podle zákona čís. 235/1920 a jeho doplnění tam, kde se toho ukázala potřeba. K řádné obnově našich železnic by bylo třeba, aby se vedle zvýšené kvoty každoročního rozpočtu a ponechání přepravní daně částky 2 miliard odstranily nejhrubší závady a učinil konec žití z kapitálu na železnicích. To nejsou vyhozené peníze, nýbrž investice rentabilní, jež se obrátí ve prospěch budoucnosti. Tvoří se tu cenné, hodnotné a rentabilní stavby.

Vedle železničních a vodohospodářských investic jsou nejdůležitější investice silniční. V republice máme slušný program sítě silniční, státní i nestátní, máme dostatek technických a pracovních sil všeho druhu, i dostatek domácích firem, které včas mohou úkolům dostáti, nemáme však dostatek prostředků. Není třeba uváděti, co znamenají silnice v moderním státě. Veliká zaostalost a zanedbanost našich silnic charakterisuje fakt, že mezi čtyřmi státními silnicemi je vždy jen jedna řádně upravena, a to pouze ze 30% vozovka definitivní těžká, kdežto 70 % jsou pouze povrchové úpravy nebo lehké úpravy. My vydáváme nyní na státní silnice 8000 Kč na 1 km, Německo více než třikrát tolik, ač má silnice odedávna dobře udržované.

Nemohu zatěžovati ciframi, kolik činí dnes dotace na státní silnice, na jejich udržování a stavby, z řádných i mimořádných položek i ze silničního fondu, uvedu jen konečnou cifru. Podle ní bylo by třeba podle odborníků k opatření nejnutnějších úprav a staveb našich silnic státních investiční částky 1 1/4 miliardy Kč - je tedy nutno novelisovati silniční fond, chceme-li podržeti už zavedenou formu investiční v silničním oboru.

Nejbolestivějším naším komunikačním problémem v republice jsou silnice nestátní. Republika má zhruba 8.500 km silnic státních a asi devětkrát tolik silnic nestátních všeho druhu, tedy okresních, vicinálních, župních a zemských.

Kdyby se mělo vyhověti jen velmi potřebným a řádně odůvodněným žádostem o novostavby i zlepšení silnic nestátních, bylo by nutno opatření investice ve výši čtvrt miliardy Kč a vedle toho bylo by třeba i zvýšiti celkovou státní roční dotaci na silnice nestátní nejméně na čtvrt miliardy, v předpokladu ovšem, že dojde k řádné novelisaci zákona čís. 77.

A tu jsme u nejvážnější otázky nejen našich silnic nestátních, nýbrž i celého komunikačního problému naší republiky. Nešťastný zákon čís. 77 o reformě finančního hospodaření svazků územní samosprávy dolehl na nestátní silnice tak těžce, že v řadě případů není možno udržeti ani dosavadní stav silnic - o zlepšení dosavadního stavu a stavbě nových silnic pak nelze namnoze vůbec hovořiti. Není peněz na provádění nových staveb silnic nestátních, není peněz ani na řádné udržování jich, není také ve většině případů u nestátních silnic postaráno o personál silniční službu konající (cestáře, cestmistry a inženýry) a o nezbytné pomůcky technické, jakými jsou při dobře organisované práci válce silniční, drtiče štěrku atd.

Subvence státní na stavby nebo zlepšení silnic nestátních stávají se za dnešních poměrů namnoze ilusorní, ježto obce nemohou pro zákon čís. 77 doplniti náklady kvotou na ně připadající - a se stavbou se nemůže ani začíti.

Z dalších velmi naléhavých investic jsou investice vodocestné a meliorační. Jde tu o velké investice zemědělské, které jsou vlastně pro zákonné projednání již připraveny. Každá z obou předloh znamená jednu miliardovou desítiletku.

Vodocestný a meliorační fond znamenaly by vyplnění velkého komplexu otázek, jež už dávno tlačí náš život a jež by pomohly nejen zemědělci výrobci, nýbrž i konsumentovi dělníku. Úprava a splavňování toků, kanalisace řek, budování přístavů, využití vodní síly, stavba údolních přehrad a jezů, zásobování obcí vodou, kanalisace obcí, ochrana před škodami vodními a meliorace půdy - to vše jsou nutné a naléhavé úkoly. Hovořili jsme již několikráte v plenu parlamentu i ve výborech o těchto otázkách a ukázali jsme na nešťastný postup v minulých letech, který znamenal neúčelné a politické roztříštění vodocestné agendy. Ježto však je škoda každého dne, o který se zdržuje uzákonění obou předloh - vodocestné a meliorační - zdůrazňujeme dnes jen potřebu nejrychlejšího realisování obou projektovaných plánů.

Zapomíná se na to, že práce vodocestné, regulační i meliorační úzce a nerozlučně jsou spojeny s pracemi katastrálními a komasačními - že neplánovité řešení nebo jen parcielní řešení jednoho z těchto úkolů je velmi neracionelní.

Realisace vodohospodářských předloh znamenala by ve složení s příslušnými jinými již uvedenými vedlejšími pracemi zvýšení intensity výrobní o 5 miliard v republice ročně, znamenaly by tedy investice prostředek velmi rentabilní. Poznamenáváme, že uzákonění vodocestných a melioračních předloh náleží k řešení zemědělské krise, jež všichni rádi vidíme.

V naší veřejnosti se často přehlížejí investice zdravotní. Není možno souhlasiti s těmi, kdo rentabilitu investic cení jen s hlediska fiskálního - lidské zdraví a lidský život je však též statek, a to nejcennější.

Boj proti tuberkulose a rakovině, zřízení nejpotřebnějších nemocnic, chorobinců a ústavů pro péči o dítě vyžadovalo by, - kdyby se přihlíželo jen k tomu nejpotřebnějšímu, abychom nezůstávali daleko za ostatními státy v Evropě - nákladu 1 miliardy při řádném etapovém řešení.

Z investic poštovní správy jsou naléhavě nutny: automatisace telefonních centrál a vybudování dálkového kabelu, nechceme-li zůstati pozadu za sousedy.

Soc.-demokratická strana klade při posuzování celkové situace velkou váhu na novelisaci zákona č. 77 a podporu samosprávy při podnikání - neboť v posledních letech je toto podnikání samosprávy úplně ochromeno a namnoze zničeno. Příklad samé Prahy s jejím investičním programem, zatím na papíře, je více než výmluvný. Podnikání samosprávné je pak stejně důležité, ne-li důležitější než podnikání státu.

Nesmírně důležitá jest otázka podpory stavebního ruchu, bytových zákonů a všeho, co s tím souvisí. Definitivní řešení bude teprve potom možné, až bude nejen dostatek bytů, nýbrž dostatek bytů levných za dosažitelné ceny. Pod tímto zorným úhlem posuzuje problém strana soc.-demokratická, která považuje jinak dosavadní provisoria ve stavebních a bytových zákonech za věc škodlivou všem vrstvám obyvatelstva a celému národnímu hospodářství.

Končím zdůrazněním stanoviska soc.-demokratické strany, že opatření chleba a práce nezaměstnaným a udržení i oživení výroby považuje za svůj přední, hlavní úkol.

Otázkou pro sebe je termín zadávání prací pro veřejné investice, vyřizování žádostí a libovůle při nich a volné uvažování o žádostech, mzdy dělnictva ve veřejných investicích; každý z těchto problémů je velmi důležitý a budeme se jimi zabývati na jiném místě.

Investice, prováděné nejen pro investování a vydávání peněz, pro stavění hladových zdí, nýbrž investice účelné a rentabilní, přinášejí prospěch celku, náležejí k těm otázkám, kterými by se dnes měla zabývati celá soudná veřejnost. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dále je ke slovu přihlášena paní posl. Vetterová-Bečvářová.

Posl. Vetterová-Bečvářová: Slavná sněmovno! Ať přijdeme kdykoli na schůzi, vracíme se do Prahy vždy s náručí stesků a požadavků. Je všude mnoho nespokojenosti se stávajícími poměry a všude jeví se nervosní nedočkavost lepších časů. Tato touha po rychlém zlikvidování hospodářské katastrofy způsobené válkou ukazuje, kterak rychle zapomínáme na těžké doby prožité v letech 1914 až 1918.

Zapomínáme, protože jsme tak šťastni, že můžeme zapomenouti. Hůře je těm, kdož si odnesli z války vzpomínky, jež jim nedovolí zapomenouti, leč v hrobě. Myslím tím válečné invalidy, vůči nimž chce dnešního dne sněmovna splatiti aspoň částečně dluh našeho státu. Chystaný zákon pamatuje především na těžce postižené invalidy, jejichž schopnost byla snížena o 85%. Jejich roční renta vzrůstá o 100%, tudíž na 4.800 Kč. V těžkých případech, jedná-li se o slepce anebo o osoby bezmocné, může býti invalidní důchod zvýšen ještě o 1.800 Kč, tedy na 6.600 Kč ročně, neboli na 500 Kč měsíčně. Tato maximální renta týká se dle důvodové zprávy 1.062 osob, a to 640 slepců a 422 bezmocných osob.