My dále půjdeme mezi venkovský lid a postavíme tam své požadavky: úplné daňové osvobození malého zemědělce a malého rolníka, uvalení břemen na kapitalisty průmyslové i agrární, revoluční vyvlastnění půdy ve prospěch pracujícího venkovského lidu. Postavíme venkovský lid před nezlomnou pravdu, že osvobození z dnešních hospodářských těžkostí, osvobození z dnešní hospodářské a existenční bídy může se domoci malý pracující zemědělec jen v jednotné bojovné a solidární frontě s průmyslovým proletariátem. (Potlesk komunistických poslanců.)

Tato vláda je vládou uvalující bídu a hlad na všechen malý lid. Proto se také proti ní dnes bouří i malí, drobní živnostníci. Malí, drobní živnostníci stejně s proletariátem cítí dnes neudržitelnost těchto poměrů. Jejich existence je stejně velikým kapitálem zbídačována a rozvracena. Co dělá vláda ve prospěch malých živnostníků? Slibuje jim pomoc zákonem o opatření levného úvěru do výše asi 80 mil. Kč. Soudruzi, známe zase ze zkušenosti, kdo z toho levného úvěru 80 mil. Kč, který bude povolen, bude míti prospěch. Většinou ne ti malí živnostníci, jako neměli malí zemědělci prospěch z těch úvěrů, které se tu povolovaly v parlamentě těm, kteří byli postiženi živelními pohromami. Bylo by dobře, kdyby nám vláda sestavila statistiku těch, kteří toho levného úvěru pro poškozené živelními pohromami využili. Kolik je mezi nimi malých zemědělců, kolik je mezi těmi, kteří úvěru získali, opravdu chudých lidí z československého venkova? Zase jsou to jen velcí agrární podnikatelé, kteří z těch milionů shrábli zisky. A tak to bude i při tomto živnostenském úvěru. Malí, potřební živnostníci nedostanou nic. Budou z toho těžiti zase jen kapitalističtí spekulanti. Ale v důsledku toho na malé živnostníky budou se uvalovati další břemena. Mluví se již dnes o zvýšení daně z piva a daně z masa, o zvýšení cen jízdních lístků na drahách, je tu daň z obratu atd. Všechny tyto věci právě nejvíce zatěžují malého živnostníka, nejvíce zatěžují t. zv. malý, střední stav.

Vedle toho se připravuje, jak jest viděti, zvýšení činží, což zase na malé živnostníky bude doléhati a bude jejich existenci rozvraceti. Proto živnostník může jen společným bojem s proletariátem uchrániti svou existenci. Jen společným bojem s dělnictvem a pracující třídou může se živnostník zachrániti před vykořisťováním ziskulačným kapitálem. (Potlesk komunistických poslanců.)

Tato vláda je vládou olupující své občany o zdraví. V důsledku zbídačování a vyhladovovací politiky této vlády šíří se hromadně nemoci, horší se zdravotní poměry. Zase se tu přichází se sliby. Slibuje se založení fondu pro zdraví lidu, který se bude starati o to, aby prý čelil tomu hromadnému rozšiřování nemocí, který by čelil vzrůstání tuberkulosy a všech druhých nemocí. Bylo by potřebí podívati se na činnost jednotlivých našich t. zv. zdravotních instituci, kterých tu máme řadu a které stojí drahé miliony. Podám tu jen jeden takový příklad. Máme řadu zdravotních institucí, v jejichž čele stojí slečna Alice Masaryková. Měl jsem náhodou příležitost minulou neděli býti v Turč. Sv. Martině. V blízkosti Turč. Sv. Martina se staví pro tuto dobroditelku vila asi za 3 miliony Kč. (Slyšte!) Aby se k vile mohlo jezditi autem, postavila se z Turč. Sv. Martina nahoru úplně nová silnice, a tato silnice stála také několik milionů korun. (Výkřiky.) Přišel jsem na schůzi do robotnického domu v Turč. Sv. Martině, kde je jeden maličký přízemní sálek, ve kterém je hodně šero, a tam mi dělníci říkali: To je poslední schůze, kterou máme v tomto sále. Ptal jsem se, proč? Poněvadž ten sál byl zrekvirován pro obecnou školu. V Turč. Sv. Martině nemají děti kam choditi do školy, proto zrekvirovali sál dělnického domu, dali doprostřed sálu dřevěnou přepážku a dělají z toto dvě třídy pro malé děti z obecné školy, aby se tam učily. (Výkřiky komunistických poslanců.) Místnosti jsou úplně nedostatečné, tmavé, nezdravé. Tam, kde se staví pro ty, kteří pečují o zdraví lidu, vily za tři miliony a k těm vilám silnice za několik milionů, není několik desetitisíc korun na postavení nové školy, rekviruje se prostě sál dělnického domu a béře se dělníkům, co si za své groše postavili, bez ohledu na to, že děti v těch místnostech tmavých a nezpůsobilých budou živořit. To znamená, že mezi těmi útlými slovenskými dětmi bude se šířiti mnoho nových nemocí, a slečna Alice Masaryková a různé organisace, kterým předsedá, budou potom přicházeti a jednotlivé tuberkulosní slovenské děti zachraňovati a před celým světem se chlubiti humanitní činností, kterou takto provádějí.

To je jen malé odbočení. Jak ta péče o zdraví lidu u nás dnes vypadá, o tom bych mohl vypravovati celé litanie, vezměme jen naše t. zv. sociální pojištění a všechny opravné návrhy, které se ve věci různých sociálních pojištění chystají. Ptejte se dnes dělníků, jak pozdvihl péči o jejich zdraví zákon o sociálním a invalidním pojištění, jak se zlepšila péče o zdraví nemocných dělníků v sociálních pojišťovnách po odhlasování zákona o sociálním a invalidním pojištění, co všechno bylo dělníkům těmi sociálními pojišťovnami vzato, jak byly zkráceny jejich požitky, jak se zhoršilo různé specielní léčení a jak všechna ochranná opatření, která byla slibována a která tu a tam byla poskytována, doznávají teď všeobecného odbourání.

Máme tu nyní návrhy na sanaci hornického pojišťování - také náběh k zlepšení péče o zdraví lidu. Co se navrhuje v sanaci hornického pojišťování? Odbourání samostatnosti hornického pojištění, zhoršení požitků, zvýšení hranice stáří s 55 na 65 let a podobné vymoženosti.

A dívejte se dále do správy t. zv. sociálních pojišťoven. Skorem 20 let už se nekonaly volby do těchto pojišťoven, 20 let tam hospodaří byrokrati, kteří nebyli nikým voleni a nejsou také nikomu odpovědni. Podle toho hospodářství v sociálních pojišťovnách dopadá. V důsledku toho, že tam není vůbec žádná kontrola, ani dělnická, ani jiná, jsou tam zlodějny na denním pořádku. Každou chvíli se provalují. Dělníci, kteří jsou nuceni platiti těžké peníze na sociální pojištění, jsou tímto způsobem okrádáni, poškozováni, a několik byrokratů, kteří se nasadili do správ pojišťoven a tam odtud se nechtějí dáti za žádnou cenu vyhodit, z toho žije a béře užitek. Toto svinstvo hájí čeští socialisté i sociální demokrati. Oni jsou hlavní příčinou, že se dosud volby do sociálních pojišťoven nekonaly. Oni si to vynucují na agrárních a jiných buržoasních stranách jako koncese za všechny služby, které dělají kapitalistické buržoasní politice. Za tyto služby, které dělají, chrání si svoji doménu, svoje sinekury v t. zv. sociálních pojišťovnách. To je ten prezent, který od buržoasních stran dostávají za své služby. A proto zase, má-li býti nějakým způsobem náprava zjednána, musí dělníci ve všech továrnách, dílnách a závodech se jednotně zvednouti k protestu proti této zlodějské politice, proti tomuto útoku na své zdraví a musí v jednotné, solidární frontě vynutiti si konání voleb do sociálních pojišťoven, musí vyčistiti za vedení komunistické strany a rudých odborů, za vedení revolučního dělnictva Augiášovy chlévy, které v těchto sociálních pojišťovnách dnes jsou. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Tato vláda je vládou krajně protidělnickou. Zbídačuje dělníky ve prospěch kapitálu. Dělníci pochopitelně se radikalizují a bouří. Přes hlavy sociálfašistických vůdců vznikají živelné boje stávkové, vznikají solidární boje dělnictva. Vede je dělnictvo na základě jednotné fronty zdola pod vedením komunistické strany Československa a rudých odborů. A právě proto, že v důsledku zhoršení hospodářské situace, v důsledku vystřízlivování dělnictva, v důsledku probouzení se třídního vědomí u dělníků, v důsledku radikalisace dělnictva tyto boje čím dále tím více se šíří, spekulují již dnes zase tak zvané socialistické strany, jak tyto boje zabrzditi, jak to navléknout, aby dělnictvo, které se jim vymyká z ruky, nemohlo a nesmělo bojovati, aby bylo na novo upoutáno. Zase přichází se s tak zvaným zákonem o závaznosti kolektivních smluv. Co znamená tento zákon? Znamená, že každá stávka, kterou by chtěli dělníci vyvolati proti zrádným vůdcům, proti těm mizerným a špatným kolektivním smlouvám, kterými je vůdcové váží, má býti prohlášena za protizákonný čin. Proti všem těm, kteří do tohoto boje vstoupí, má býti vystoupeno podle zákona se vší rázností, která u nás za tohoto režimu zvláště se ustálila. To je zase to čertovo kopýtko připravovaného zákona o závaznosti kolektivních smluv.

Tato vláda je současně vládou demagogie. Chce si pomáhati a klamati dělníky sociální demagogií. Slibuje také zavedení komor spotřeby a práce. Říká dělníkům: Budeme vymáhati komory spotřeby a práce, aby bylo zabezpečeno dělnictvo, aby dělnictvo mělo zde nějakou ochranu. Kdo má tvořiti komory spotřeby a práce? Velkonákupní společnost, t. zv. dělnická velkonákupní společnost, která se může dnes směle postaviti po bok všem soukromokapitalistickým podnikům, pokud se týká vykořisťování dělnictva? Nebo je má tvořiti družstevní a odborová byrokracie, která denně zrazuje dělníky a tvoří společnou frontu s kapitalisty proti dělníkům?.

Kdo má míti dozor nad těmi komorami spotřeby a práce? Vládní, lidu nepřátelská byrokracie, která svoje nepřátelství k dělníkům dokazuje každou chvíli? Kdo má dnes dohlížeti na dodržování pracovních podmínek, zvláště u mládeže a pod.? Tak zvaní živnostenští inspektoři? Soudruzi, vy, kteří znáte poměry v dílnách a sami jste v nich pracovali, víte, co znamená živnostenský inspektor, co znamená živnostenská inspekce? Jaktěživ živnostenský inspektor nezakročí proti šlendriánům, jaktěživ nezjedná nápravu v těch nejhorších poměrech, které v továrně jsou, poněvadž je závislý na kapitalismu. A i kdyby byli nezávislí, nesmějí si dovoliti v nynějších kapitalistických poměrech, aby skutečně zdravotní a sociální ochranu dělníků proti kapitalistům uplatňovali.

Dělnictvo dnes nevysvobodí žádné komory spotřeby a práce, žádné takové lži instituce, které nepřinášejí ve skutečnosti žádnou ochranu. Dělnictvo si musí svoji ochranu samo vybojovati. Dělnictvo si musí vlastním bojem a svou vlastní silou zříditi orgány a výbory jednotné fronty, akční výbory v závodech, výbory proletářské mládeže tak, jako si je zřídilo dělnictvo a proletariát v sovětském Rusku, které pomocí jich porazilo a odstranilo kapitalistický režim, aby se stalo ve svém vlastním domě pánem, aby mohlo skutečně na trvalo zlepšovati svoji existenci a mohlo bezpečně pracovati o svém vlastním osvobození. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Ale tato vláda je zároveň vládou kapitalistického bankrotu. Kapitalistické hospodářství je v krisi. Finanční plán, který sdělává tato vláda, se hroutí. Až doposud mohla se tato vláda a vládní kruhy utěšovati při sdělávání finančního plánu různými finančními reservami. Tyto finanční reservy se dnes, jak o tom bude svědčiti podání rozpočtu v nejbližší době v parlamentě, pod údery hospodářské krise rozplývají.

Tento režim pokusí se zase léčiti svoji krisi zvyšováním daní, povede nový útok na dělný lid, bude vymýšleti nové vykořisťování, nové daně a dávky, kterými by byly nutné miliony a peníze z kapes poplatnictva vymačkány. Komunistická strana a revoluční dělnictvo bude budovati odbojnou frontu proti těmto všem kapitalistickým útokům. I když přechodně tu a tam se dnes podaří kapitalistickému režimu provésti útok na dělnictvo, neznamená to, že kapitalistický režim je z krise, kterou dnes prožívá, vyléčen. Nebude moci zabraňovat radikalisaci dělnických vrstev nejkrutější svou persekucí; dělnická třída proti všem vykořisťovacím plánům postaví svůj plán obrany a útoku. Komunistická strana a rudé odbory budou tuto obranu, tento útok a boj organisovati. Je možno zradou sociálfašistů, je možno persekucí, společným úsilím kapitalistů vládních, mocenských orgánů chvilkově a přechodně na jednotlivých místech rozvrátiti dělnické bašty tak, jako se to stalo třeba v Oloví, Rychnově, Přerově a pod. Ale to neznamená, že jednotlivé porážky, kterými dnes dělnická třída prochází, znamenají úplnou porážku a zdecimování dělnické třídy. Dělnický revoluční tábor znovu se zvedne, dělnická třída znovu se vzkřísí, znovu semkne svoje řady a bude po zkušenostech z těchto porážek a těžkostí, kterými procházela, tím pevněji a usilovněji budovati svou bojovnou frontu, bude se moci vystříhati všech chyb a nedostatků, kterých se dříve dopouštěla a které její rozvrat zavinily.

Řady případů svědčí o tom, že je možno odpor dělnické třídy organisovati. Vedle těch míst, kde jsme utrpěli porážku v důsledku svých vlastních chyb a nedostatků, v důsledku sociálfašistické zrady, máme řadu míst, kde dělníci solidárním nástupem a jednotnou frontou odrazili celý trojspolek, který proti nim nastupoval, i kapitalisty, i vládni mocenský aparát, i sociálfašistickou zradu. Máme boj dělníků v Karlově Huti, ve Frýdku a pod., kde dělníci se přesvědčili na praktických případech, co jest to jednotná fronta dělnické solidarity a dělnického solidárního boje. Z této zkušenosti musí se učiti dělníci všech jiných míst, musí se učiti, že boj proti kapitalistům, proti persekuci a zradě sociálfašistických vůdců jest nutno nejen vésti, že boje, mají-li býti vítězně skončeny, nemohou býti jen spontánně vyvolávány, nemohou jen spontánně vznikati, nýbrž že musejí býti plánovitě připravovány, pevněji organisovány a vedeny! Dělnické třídě, najmě samotné komunistické straně a rudým odborům se mnohdy této plánovité přípravy a pevného vedení nedostává. Mnozí zakolísají, ukáží se neschopnými vésti ten boj. Ale dělnická třída si svůj revoluční vedoucí kádr vychová přes všecky tyto nezdary a těžkosti. Od závodu k závodu, od továrny k továrně musí býti budována tato fronta, v každém závodě, v každé dílně musejí býti vychováváni ti, kteří dovedou neoblomně a pevně postaviti se v čelo dělnických bojů a kteří také dělnické masy povedou k vítězství. Každý hospodářský boj, každá stávka, každý volební akt jest nám průpravou pro revoluční frontu dělnictva a musí býti příležitostí k dalšímu jejímu zpevňování. Krok za krokem budeme upevňovati revoluční posici proti sjednocení sociálfašisty s likvidátory a různými odpadlíky třídní bojovné fronty, budeme přibírati do svých řad revoluční dělníky, kteří prohlédli sociálfašistickou zradu a komedii. Vítkovické železárny a volby ve Vítkovických železárnách jsou toho důkazem, že naše věc je na postupu.

Proti Hamplovu heslu "Hoši, z vandru domů", které vytýčil do dělnických řad po tom spojenectví sociálfašistů s likvidátory, zdvíháme my znovu staré bojovné Marxovo heslo: Proletáři všech národností, spojte se! (Potlesk komunistických poslanců.) Spojte se na půdě továren, na půdě dílen proti kapitalistickým nepřátelům třídního dělnictva, spojte se proti všem sociálfašistickým likvidátorským elementům, kteří do řad buržoasie z dělnického tábora odvandrovaly.

Tato vláda nebude moci - a také nechce snížiti výdaje na podporu kapitalistického průmyslu, agrárních družstev, kněží, rakušáckých generálů, na podporu militarismu a pod., naopak podle všech příznaků je bude ještě zvyšovati, neboť to vyžadují kapitalistické zájmy, imperialistické plány a příprava války proti Sovětskému svazu. Zbankrotělé hospodářství ministerstva železnic, jeho útoky na lid, jeho křečovité šíření zpráv do veřejnosti jsou jen jediným příznakem bankrotu celého státního hospodářství kapitalistického.

Proletariát nemá zájmu tento stát chrániti před krachem, naopak napne všechny své síly, aby tento krach kapitalistického řádu byl ještě uspíšen. (Výborně!)

Poněvadž státní hospodářství je mezi lidem zdiskreditováno, přicházejí nyní soc. demokraté a čeští socialisté s návrhem na novelisaci zákona o finančním hospodářství samosprávných svazků. Co nemůže z pracujícího lidu vymačkati kapitalistický stát, to z něho má vymačkati kapitalistická obec. Avšak proletariát nepřinese obětí ani ve prospěch obcí, nýbrž bude bojovati o to, aby i tyto braly všechny své příjmy pouze od kapitalistů a aby daly pracujícím lidem s ukládáním břemen pokoj. (Potlesk komunistických poslanců.) Cílem proletariátu je rozložiti, rozbíti a zničiti kapitalistické obce a zříditi obce své, komuny, místní rady dělníků a rolníků, dělnické sověty.

Tato vláda připravuje všeobecný útok na pracující lid. Komunisté připravují všeobecnou obranu, všeobecný protiútok proletariátu. Tato vláda a vládní strany uskutečňují plány Živnobanky, finančního kapitálu a agrárních keťasů - my uskutečňujeme usnesení komunistické internacionály a rudé odborové internacionály, uskutečňujeme samostatné vedení hospodářských bojů proletariátu. Proti vůli sociálfašistických stávkokazeckých vůdců uskutečňujeme sbratření dělníků i pracujících rolníků, ukazujeme i středním vrstvám, živnostníkům i úředníkům, že je před zánikem zachrání pouze společný boj s dělnictvem a proletariátem.

Třída proti třídě! Fronta proti frontě! Připravujte imperialistickou válku proti ostatním imperialistům, ale hlavně proti úhlavnímu nepříteli všech kapitalistů, Sovětskému svazu. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.]

Kapitalismus zahnívá - Sovětský svaz a sovětský proletářský režim kvete! Proto bude vítězství naše, bude vítězstvím dělnické třídy, bude vítězstvím všeho pracujícího lidu. (Potlesk a výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pí posl. Šmejcová. Uděluji jí slovo.

Posl. Šmejcová: Slavná sněmovno! Ve dnech, kdy každý národně a slovansky založený člověk je roztrpčen neodpovědnými pokusy o ohrožení světového míru, scházíme se

abychom ze souhrnu vládních předloh odhlasovali v prvé řadě jednu z nejspravedlivějších, kterou mají býti upraveny požitky válečných poškozenců.

Ve vážných okamžicích v životě národů staví se nám před oči těžký problém lidí, jichž osud je nejpůsobivějším protestem proti válce a manifestem pro světový mír.

Těm, jimž válka vzala nejcennější statek člověka: zdraví, jež připravila o muže a otce, má odhlasování zákona přinésti úlevu. Nezapíráme, že vládní předloha nás neuspokojuje tak, jak bychom si přáli. Chtěli jsme více! Nejen z milosrdenství a soucitu k obětem světové války, nýbrž i proto, že jsme velmi cítili, jak málo dosud bylo splaceno na veliký dluh, který je stát a lidská společnost povinna válečným poškozencům splatiti. (Tak jest!)

V posledních letech žili váleční poškozenci v krajním napětí. Z ubohých důchodů nemohli žíti, zaměstnání pro ně nebylo a marně dovolávali se ochrany a porozumění. Nechtěli almužny, nechtěli darů, chtěli jen to, co bylo jejich lidským právem. Posílali petice, svolávali veřejné projevy a chodili od jednoho vládního činitele k druhému. Místo určitého slibu, že se jim pomůže, byli odkazováni na to, že se mohou zvýšiti renty těžkým invalidům jen tehdy, když se odbourají invalidům méněprocentním. Bolestí jedněch měl býti vykoupen klid druhých. Protestovali jsme proti tomu, poněvadž jsme byli přesvědčeni, že v době hospodářské krise jest jakékoliv odbourání rent invalidních nemožné a že by tím byla spáchána veliká sociální křivda na těch, kdož jsou sice v procentech uznáni jako lehcí váleční invalidé, ale ve skutečnosti většina z nich má daleko větší pracovní neschopnost, než jaká jim byla přiznána. Jenom 20 až 24 procentních invalidů důchodců bylo k 1. lednu r. 1927 v Čechách 15.346, 25 až 34 procentních 19.143 a 35 až 44 procentních 7.280. I když tito méněprocentní invalidé byli zaměstnáni, měli zhusta zaměstnání pouze příležitostné s nedostatečným příjmem a kromě toho výdělečnou činností se jejich zdravotní stav značně zhoršoval. V řadě případů umírali maloprocentní invalidé v důsledku své invalidity, což je nejlepším dokladem toho, jak ve skutečnosti jejich zdravotní stav vypadal. Udržeti i malou výměru důchodu bylo nutno, aby důchodci zachován byl nárok revise zdravotního stavu, což by odbouráním renty bylo ztíženo.

K odbourání rent méněprocentním invalidům nedošlo a také dojíti nemůže. V době, kdy váleční poškozenci v zoufalství čekali na rozřešení svých požadavků, stavěli se proti nim mnozí z těch, jimž ve válce pomohly jenom peníze a upisování válečných půjček ke schování se v bezpečí kanceláře, kteří nepoznali hrůzy bojiště a těžkého údělu zmrzačeného člověka. Ti se na invalidy dívali jako na břemeno státu a byli by nejraději viděli problém válečných poškozenců likvidovaný jednou pro vždy. A toto pohrdání, vyčítání skrovných prostředků k životu váleční poškozenci těžce nesli.

Předložením vládní osnovy č. 550 o úpravě požitků válečných poškozenců ukázalo se, že dnešní složení vlády má větší pochopení, než s jakým jsme se setkávali v období minulém. Řeší - byť jen z části - to nejdůležitější, co bylo potřebí udělati ve prospěch nejvíce postižených.

Vláda uznala naprostou sociální povinnost k obětem světové války a chce splatiti část svého dluhu.

Zákon má pro tuto dobu pomoci těm, kteří nejvíce pomoci potřebují, a to těžkým invalidům od 85%, slepcům, vdovám práce neschopným nebo starším 55 let; rovněž z části vyhovuje požadavku umožnění dodatečné přihlášky o důchod sirotků. Taktéž snižuje povinnost splácení přeplatků na dobu 3 let od splatnosti požitků.

Senát, který předlohu odhlasoval, uznal, že zákon není plně dostatečný a že je potřebí udělati pro válečné poškozence daleko více. Osvědčil to přijetím resoluce, v níž žádá novelisování zákonů o požitcích válečných poškozenců a povolení dodatečných přihlášek o důchod v případech zvláště naléhavých, zejména nastala-li nezpůsobilost ku práci až po uplynutí lhůty přihláškové.

Naše strana, která vždy stála na jednom z prvých míst, když se jednalo o pomoc válečným poškozencům, dožaduje se i dnes, aby problém válečných poškozenců nebyl likvidován tímto zákonem a přijatou resolucí, nýbrž aby do budoucna bylo věnována náležitá pozornost řešení dalších otázek, které je potřebí ve prospěch válečných poškozenců uskutečniti. (Výborně!)

V souhrnu svých naléhavých požadavků dožadujeme se zejména povinného zaměstnání invalidů státem. Práce byla invalidům vždy nad rentové zaopatření, po práci volali vždy, když se dožadovali toho, aby jim bylo pomoženo. Zaměstnání ve službě soukromé těžko invalida nalezne. Je přebytek mladých, zdravých lidí. Kdo vezme do práce člověka, u něhož se předpokládá menší pracovní schopnost?

Dosavadních možností k umístění invalidů státem je velmi málo. Státní zaměstnanci jsou dnes prací a odpovědností tak přetíženi, že těžko lze vyhověti takovýmto požadavkům těm, kdož nemají dostatek potřebného zdraví a síly. Staly se dokonce případy, že invalidé byli dáni po několikaletém zaměstnání u státního podniku na nucený odpočinek s minimální pensí, poněvadž prý podle tvrzení nadřízených byli přítěží podniku, ačkoliv to prokazatelné nebylo. Jistě však bylo by v možnosti vedoucích činitelů státních resortů, poskytnouti invalidům práci v mezích jejich pracovní schopnosti. (Tak jest!)

Zvláště dovoláváme se toho, aby to, co dnes je téměř jedinou možností existence invalidů a vdov, t. j. přidělování tabáčních prodejen, dělo se nadřízenými úřady lépe a spravedlivěji, než je tomu dosud. (Výborně!) Již několikráte s tohoto místa vyslovili jsme požadavek okamžité revise držitelů skladů tabáku jakož i prodejen v republice Československé a vypovědění jich těm, kteří nejsou na nich existenčně závislí. (Výborně!)

Tento požadavek znovu se vším důrazem vyslovujeme. Ještě dnes je řada skladů tabáku a prodejen v rukou bohatých lidí. Majitelé výnosných hostinců, kořalen, obchodů koloniálním a modním zbožím, jichž příjmy jsou značně vysoké, mají kromě svých živností i tabáční prodejny a v řadě případů naleznou u příslušných rozhodujících úřadů více podpory a zastání než válečný invalida nebo vdova, která z ubohé renty musí živiti svoji rodinu.

Kromě toho řada lidí s vysokými pensemi a značným majetkem, starých držitelů tabáčních prodejen, má v rukou prodejny i sklady tabáku, do nichž si chodí jen pro peníze prodej obstarává za ubohý plat prodavačka. Již v srpnu 1919 byl vydán ministerstvem financí výnos, podle kterého sklady tabáku a tabákové prodejny mají býti odňaty těm, kteří nejsou na nich existenčně závislí. Bohužel, nestalo se tak a my máme ještě dnes v držení lidí, kteří nejsou válečnými poškozenci, více než 50% tabáčních prodejen a skladů. (Slyšte!)

Naléhavě žádáme, aby žádaná revise byla provedena a aby nadřízené úřady byly upozorněny, aby nezdržovaly vypovědění prodeje tam, kde se zjistí dostatečný zdroj příjmů u dosavadního majitele. Velmi často se stává, že okresní finanční ředitelství po bedlivém vyšetření poměrů držitelů trafik doporučí výpověď, řádně odůvodněnou, bohužel však nadřízené úřady i přes řádné odůvodnění výpovědi a prokázání majetnosti nebo jiného dostatečného příjmu držitele výpověď nepotvrdí. Uvedu jeden z mnoha konkretních případů. V Libochovicích byla okresním finančním ředitelstvím navržena výpověď tabáční prodejny dosavadní majitelce Novákové. Bylo to učiněno již r. 1928, výpověď byla řádně odůvodněna, - poněvadž okresní ředitelství nemůže neodůvodněnou výpověď doporučiti tím, že dosavadní držitelka trafiky vlastní veliký dům a výnosný obchod. Bohužel zemské finanční ředitelství výpověď nepotvrdilo. Okresní ředitelství zase v letošním roce v dubnu znovu opakovalo návrh výpovědi, ale zemské finanční ředitelství, přestože řádně doložená výpověď má býti doporučena, o ní nerozhodlo. Takovým způsobem se vyřizují žádosti. Kde se mají potom invalidé dovolati spravedlnosti, když osobní intervence poslanců jsou zakazovány a nápravy se nelze cestou úřední domoci? Počet nových trafik lze těžko rozšiřovati. Je již tak značný, že povolením nových trafik ztěžuje se možnost existence držitelům prodejen okolních. Právě proto, že nelze počítati se zřizováním nových prodejen, - ovšem s výjimkou nových čtvrtí domů bez prodejen tabáku nebo při stoupnutí počtu obyvatel v určitých částech obcí - je nutné trvati na dodržování výnosu ministerstva financí, aby tabáční prodejny byly zadávány válečným poškozencům a vzaty těm, již mají jinou možnost existence.

Rovněž dožadujeme se, aby věnována byla náležitá péče prosperitě tabákových prodejen, t. j. zásobování jich takovými výrobky, které by zvýšily odbyt. V poslední době stěžují si trafikanti, že tržba klesá snížením odbytu lepených cigaret. Uznáváme důvody tabákové režie, které vedly ke zřízení strojů na lepení cigaret, víme, že v jiných státech se cigarety pouze lepí, ale přece jen předpokládáme, že úkolem obchodníka jest prodávati to, co zákazník hlavně žádá. Našim kuřákům chutnají egyptky vroubkované, které také všude požadují. Kuřáci, kteří měli příležitost kouřiti v cizině, přiznávají, že československé kuřivo je daleko lepší jakosti a provedení než v cizině, a právě proto nemohou se ztotožniti s tím, že se jim vnucuje něco, co nechtějí. Na prosperitě prodejen musí záležeti nejvíce státu a jistě také těm, jimž jsou svěřeny a kteří v nich našli své existence.

Dále žádáme, aby invalidům, kteří z nedostatku peněz nemohou si založiti vlastní živnosti, byla dána větší možnost povolení půjček prokázaně k tomuto účelu ministerstvem soc. péče. Víme, že na položku mimořádné péče, určenou pro tento úkol, nelze klásti velkých nároků. Z částky 3,350.000 Kč zařaděné do letošního rozpočtu těžko se může vyhověti všem, kdož po této stránce potřebují přispění. Je nutno i tuto otázku vésti v patrnosti a pamatovati na zvýšení položky pro tento důležitý účel. Půjčka válečným poškozencům v prokázaných případech potřeby uchrání je od nesvědomitých lichvářů, k nimž se musí utíkati v případech krajní tísně a potřeby. Nejde o dary, nýbrž o půjčky, které váleční poškozenci řádně splácejí a používají k poskytnutým účelům.