Zatím co 27 evropských vlád studuje Briandův návrh a koncipuje odpověď, principielně asi všichni dají odpověď sympatickou - vráží se mezi evropské národy klín antagonismu francouzsko-italského. Především střední Evropa je bojištěm, o něž zápasí se alespoň ve francouzském a italském tisku. Ať ve střední Evropě stane se cokoli, hledí se na to se stanoviska řečeného antagonismu. Vrátí se do Rumunska princ Karol a je prohlášen králem a hned se rozvíjí polemika, zda za tímto návratem stojí Paříž nebo Řím, a kam obrátí své zraky a svoji přízeň nový král. My si přejeme jistě všichni, aby nové poměry na rumunském trůně přinesly posilu dosavadních přátelských poměrů mezi Prahou a Bukureští a aby Malá Dohoda, která tolikrát se osvědčila, ještě více se upevnila. Že ministrem zahraničí byl jmenován nadšený stoupenec Malé Dohody Minorescu, je důkazem, že zahraniční politika Rumunska se nezmění.

Podobně cesta italského zahraničního ministra Grandiho do Varšavy dala podnět k diskusi, ke kterému bloku se připojí Polsko. Pokud z polského tisku lze souditi, zůstane Polsko i po návštěvě Grandiho věrno Francii, i když chce žíti také s Italií v poměru přátelském. Tolik však jest jisto, že Italie staví se v čelo všech, kdož jsou s mírovými smlouvami nespokojeni. Je to především Maďarsko, které svorně a okázale demonstrovalo v poslední době znova proti trianonskému míru. "Pro Hungaria" je heslem všech stran v Maďarsku. Ministerský předseda hr. Bethlen hledá spojence také v Anglii.

V zahraničním výboru senátu byla již se strany slovenské na to dána odpověď. Mohu jen opakovati to, co jsem řekl v zahraničním výboru, byť i v maďarském parlamentě byli se tím pohoršovali, že Maďarsko nemá ani přirozeného ani mravního práva na Slovensko. Na Slovensku jsou směry, které tvrdí, že Slováci jsou jiný národ než Češi. My je nechceme o ničem přesvědčovati. Tuto otázku mají rozřešiti Slováci sami. Ale tolik jest jisto, že i když ne pro jednotný československý národ, tož pro jednotný československý stát jsou všichni Slováci bez rozdílu. Historická Hungaria je anachronismem a již nikdy obnovena nebude.

Zahraniční politika československá podporuje jednak všechno, co směřuje k vybudování evropské pospolitosti, jednak trvá na status quo v Evropě, jak byl upraven mírovými smlouvami. Stavíme se proti revisi mírových smluv, ježto jest úplně vyloučeno, že by se hranice evropských států daly upraviti tak, aby vůbec nebylo žádných národnostních menšin. Dobře bylo nedávno řečeno z polské strany na adresu Italie: Kam vede Evropu požadavek revise mírových smluv? K nějakému novému kongresu, který by tuto revisi provedl, nebo k nové válce? A jak má býti tato revise provedena? Vrátí Italie Terst a Gorici Jugoslavii a Trident Rakousku? Či snad bude chtíti ještě Dalmácii a nové rozdělení kolonií?

A tak všichni, kdož volají po revisi, představují si každý revisi podle svého. Avšak všecky deklarace o revisi mírových smluv budou bezvýznamné, dokud druhá strana zachovává klid a dokud bude míti dosti síly, aby jakýkoli pokus o revisi byl podnikem riskantním.

Zatím situace v Evropě vyvíjí se v duchu ženevském, jak o tom svědčí i Mezinárodní Úmluva o odstranění dovozních a vývozních zákazů. Pro tuto Úmluvu vyslovily se skoro všecky strany československé. Vládní návrh nazývá ji velkým mírovým činem. Tím podáváme důkaz mírového smýšlení a smyslu pro potřeby celé Evropy, i když chceme při tom plně si zachovati neodvislost a samostatnost sotva vydobytou. Aby se zmírnilo pro budoucnost nebezpečí evropské války, je potřeba, aby naše generace, která zažila válku, vybudovala pro generace, které války nepoznaly, Evropu organisovanou pevnými mírovými institucemi. Nepřejeme si návratu k ozbrojeným táborům, jako byl dvojspolek a trojspolek, ale pracujeme pro vybudování evropské pospolitosti, která by docela jinak vyřizovala své spory než krví a železem. Myslíme, že tak pracujeme nejlépe pro lepší budoucnost křesťanské Evropy. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. dr Peters.

Posl. dr Peters (německy): Slavná sněmovno! Zdá se mi, jakoby sněmovna podceňovala dalekosáhlý význam návrhu, o němž se zde mluví, a to poněvadž není isolovaným rozhodnutím evropských národů, nýbrž počátkem vývoje, jaký byl zahájen ženevskou konferencí o světovém hospodářství v r. 1927. Podle všech zpráv - ovšem mimo tento stát - se nám stává jasným, že veliká politika evropských kabinetů věří, že tato první úmluva jest jen počátkem nového obchodně-politického vývoje evropských států vůbec. Musíme uznati, že to, co ženevská konference světového hospodářství vypracovala a jako regulace a doporučení předložila Svazu národů a vůbec evropské politické veřejnosti, sahá mnohem dále, než na to činí nárok tato úmluva a co již vlastně bylo ustanoveno tím, že byla předložena 18 a přijata 16 nebo 15 státy. Ženevská konference světového hospodářství prohlásila to, co jest obsaženo v konvenci, jen za věc samozřejmou, neboť považovala to jen za následek války a válečných úkazů, když přikročila k dovozním a vývozním zákazům, zatím co pro zlepšení situace celého světového hospodářství má mnohem dalekosáhlejší záměry, které, jak vidíme z 10. schůze Svazu národů, všichni velcí evropští státníci dále se vším důrazem sledují.

Mýlíte se, pánové, domníváte-li se, že jde jen o zrušení dovozních a vývozních zákazů, nýbrž již dnes jde o to, aby jako další důsledek byl sjednán jistý druh celního míru, t. j. aby nejdříve byly vytvořeny předpoklady, na jejichž základě musí býti odstraněna nemožně spletená situace vytvořená tím, že po 12 let všechny státy považovaly za jediný obchodně-politický lék zvyšování cel a celní hradby, a že celý tento vývoj musí býti přerušen. Všímáme-li si návrhů, které v tomto směru učinila na př. mezinárodní obchodní komora, musíme uznati a nesmíme se o tom klamati, že státy, které podepsaly tuto úmluvu, jsou vlastně již předem zavázány přijmouti další zamýšlené úmluvy; a k těm také patří, aby tyto státy pomalu přerušily celý svůj vývoj celních sazeb. A tu se nesmíme klamati, že právě toto třetí Národní shromáždění utvářelo obchodně-politický vývoj zcela v opaku k této světové tendenci. Neboť poslední zákony, které tato sněmovna přijala, obsahují jednak zvýšení cel, tedy něco opačného proti tendenci snižování cel, a jednak rozšíření povolovacího řízení, i když zastřeně; ale v úmluvě, kterou přijímáme, se praví, že v 6 měsících od účinnosti této úmluvy zrušíme všechny překážky obchodu, tedy i všechny zákazy dovozu a vývozu a celé povolovací řízení a - myslím, že se o tom neklamu - i kontingenty.

Třeba že jsme ovšem pro přijetí této úmluvy, poněvadž ji považujeme za pokrok, musíme přece litovati, že za prvé ani ministerstvo věcí zahraničních ani ministerstvo obchodu nepoužilo této příležitosti, aby široce zaujalo stanovisko k celé hospodářsky politické situaci. V této sněmovně neslyšeli jsme ani od ministerstva pro věci zahraniční ani od ministerstva obchodu, jaké důsledky zamýšlí vyvoditi z cesty, na kterou právě vstupujeme. To jest pštrosí politika, jest to nedostatek odvahy a pokračování onoho nedostatku vedení v celé obchodní politice, jejž jsme nuceni konstatovati v tomto státě již od dvou let.

Situace v r. 1927, kdy byla tato úmluva uzavřena, byla mnohem příznivější, v r. 1927 byla v tomto státě vysoká konjunktura, která se udržela ještě až do r. 1928, zatím co dnes nám velice leží na srdci, kam povede u nás celý hospodářský vývoj; a právě se zřetelem na tuto situaci chtěli bychom rádi zřetelně viděti, spočívá-li vedení hospodářské politiky v rukou ministerstva pro věci zahraniční nebo ministerstva obchodu. Mám dojem, že vlastní vedení a správa při těchto důležitých zásadních rozhodnutích, která zde činíme, není ani v rukou jednoho ani v rukou druhého ministerstva. (Posl. dr Macek: Slyšte!) Domnívám se přece, že my a také ti, kdož podporují tuto vládu, musíme to zcela upřímně vysloviti, poněvadž právě ony vrstvy, které zastupuje má strana, přece s velice nejistými pocity konstatovaly právě tento nedostatek vedení v hospodářské politice a právě se stanoviska této vlády, která přece jest vládou široké koncentrace, jakou lze zřídka najíti v nějakém státě, musíme žádati, aby se politika utvářila vědomě podle určitých směrnic. Není možné, abychom v první polovici r. 1930 zvyšovali celní hradby, stanovili dovozní zákazy, mimo to schválili také trochu povolovacího řízení a označili kontingenty - a pak ve druhém pololetí r. 1930 znovu rušili nejen nové, nýbrž i staré. Kam bychom zde přišli? A nevím, odpovídá-li vážnosti tohoto státu, že obchodní politika není vedena podle nějaké zcela jasné směrnice. Uznávám, že jest neobyčejně těžko právě za dnešních poměrů, při nejistotě světové situace, dělati obchodní politiku. Ale, vážení pánové, právě v takové situaci musíme pozorovati pevnou ruku, která tvoří hospodářskou politiku, a tuto ruku nevidím. (Potlesk.)

Vážení pánové! Rád bych přece něco řekl o konferenci světového hospodářství, na které byl dán podnět k této úmluvě: O ní měli lidé nejrozmanitější a docela rozlišná mínění, ale právě ti, kteří si tropili žerty z konference světového hospodářství jako z debatní schůze, přece v těchto 3 letech stali se vážnějšími. Připomínám na př. vysoce váženého novináře Stolpera, vydavatele časopisu "Deutscher Volkswirt", který nejdříve, když se v Ženevě vedla zmatená rozprava, mínil, že z toho nic nebude. A přece dnes ve svém vedoucím německém hospodářském časopise nahlíží, že celý vývoj, jejž připravil hospodářský odbor rady Svazu národů a jenž konečně dále působí v resolucích a doporučeních hospodářské konference, jest přece velmi výtečnou a významnou činností, která jest počátkem nového vývoje.

V Ženevě šlo nejprve o to, aby byla zjištěna situace světového hospodářství - aby se zjistilo, jak to vlastně vypadá s tímto světem, rozvráceným válkou, a konference světového hospodářství došla zde k poznání, že Evropa dohrála ve světovém hospodářství svou vedoucí úlohu, že Evropa již nikdy nedosáhne postavení, které měla před válkou: nejen po stránce finanční a politické, nýbrž i po stránce hospodářské, jak při výrobě tak i v obchodu. Konference světového hospodářství, která byla obeslána zcela vynikajícími osobami, zkušenými praktiky v hospodářství, nikoliv diplomaty, zabývala se také zcela otevřeně a, musím říci, s velmi velkou nestranností příčinami tohoto stavu a došla k názoru, že zbídačení Evropy zavinilo jednak její zadlužení - Evropa se stala z věřitelského státu státem zadluženým Americe - pak ohromná fiskální břemena, která evropské státy nakládají na své občany a která vyčerpávají závodní kapitál, dále pak neblahé úsilí evropských států a zvláště malých států dosíci úplné hospodářské soběstačnosti. Toto poválečné úsilí, aby vše bylo vyráběno doma, úsilí, aby každý obor výroby, který doma schází, byl nově vybudován, jest příčinou, že povstalo množství nových podniků, které však musily pracovati neproduktivně, jednak proto, že byly nové, jednak proto, že si teprve namáhavě musily zajistiti trh. Takto byla roztříštěna celá síla Evropy. A poněvadž nyní povstalo tolik nových průmyslů, ačkoliv Evropa již před válkou měla nadbytek průmyslu, musil býti vybudován systém vysokých ochranných cel, která jsou známkou 12letého vývoje po válce. A nyní máme zde to nadělení. Jednotlivá státní hospodářská tělesa jsou vzájemně ohraničena neobyčejně vysokými, a jak jsme musili konstatovati, od r. 1927 se zvyšujícími celními hradbami, nemohou vlastně, pohlížíme-li na ně s hlediska velkého hospodářství, ani žíti ani umříti, a z toho vyplývá hospodářský rozpor a, jak poctivě konstatovala ženevská konference, hospodářský boj, který dnes ohrožuje světový mír více než politické rozpory. To bylo v Ženevě řečeno expressis verbis a věci, které nyní konference a její výbory předložily buď jako resoluce nebo jako doporučení, směřují k tomu, aby vyhověly tomuto poznání, že mír jest ohrožen, a aby učinily opatření, aby tyto hospodářské rozpory byly zeslabeny a politická mírová tendence, hájená Svazem národů, byla doplněna hospodářskými opatřeními, zajišťujícími hospodářský mír.

Vážení pánové, při tom nemůže jíti jen o úmluvu z 8. listopadu 1928, na níž se zde máme usnésti, nýbrž o mnohem více, a to o zrušení vývozních dávek, o zrušení kontingentování, o úpravu zdravotních opatření, a pak také o velice důležitou otázku, která by nás zde mohla velice zajímati, o podporování státních podniků po stránce hmotné a finanční. Ale to jest přece zase jen jedna skupina resolucí a doporučení, které vyslovila ženevská konference světového hospodářství. Bylo na př. uznáno za správné, že se hospodářský rozpor podporuje podstatně i tím, že jest mezinárodní cizinecké právo a že jakákoliv kodifikace tohoto cizineckého práva vůbec schází. Proto byl také předložen návrh radě Svazu národů, aby cizinecké právo bylo mezinárodně kodifikováno. K tomu přistupuje: tendence zrušiti nemírné napětí celní ochrany, t. j. uvésti celou výrobu každé jednotlivé země na její přirozené předpoklady, vytvořiti stav, kdy si země nebudují uměle průmyslu a výroby, nýbrž řídí se tím, jaké každá jednotlivá země má přirozené podmínky pro svůj vývoj a čeho může dosáhnouti výměnou s jinými státy prostřednictvím svobodné dopravy a svobodného obchodu. Tak lze znovu zavésti dřívější obchodní oběh a hospodářskou spojitost národů. I kolísání autonomního celního sazebníku bylo v Ženevě uznáno za škodlivé a proto bylo doporučeno hospodářskému odboru rady Svazu národů, aby navrhl opatření vhodná k tomu, aby přiměla jednotlivé národy, aby pokud možno stabilisovaly své celní sazby a zrušily nemírné napětí celní ochrany. Prakticky byl učiněn opatrný návrh, který byl naprosto rozumný, aby nejprve byla zrušena všechna celní ochranná opatření, která pocházejí ještě z války. I návrh, aby celní nomenklatura byla konečně uvedena na mezinárodní formu, aby celní formality byly omezeny, má jistě velmi ohromný význam, a přece se domnívám, že mohu ze zprávy již uvedené 10. schůze Svazu národů seznati, že podle zásadního mínění jednotlivých státníků o této otázce Svaz národů nezastaví svou vynikající činnost v tomto oboru, nýbrž naopak nasadí všechno, aby pokračoval v díle jednou započatém a proto státy, které přijmou náš vládní návrh tisk 493, budou jistě co nejdříve donuceny pokračovati na započaté cestě a podporovati všechna úsilí, která jsou jednou hospodářskou tendencí Svazu národů. Chtěl jsem poukázati na tyto důsledky z jednoho činu pro jiné.

Jednou z nejdůležitějších otázek, která zde byla zároveň rozvířena, jest, že se konference světového hospodářství rozhodně postavila za doložku nejvyšších výhod po stránce kvalitativní i kvantitativní. To jest jistě správné a v době konference světového hospodářství nebylo to jinak možné. Ale zdá se, že všeobecná neomylnost doložky o nejvyšších výhodách zmizela již potud, že při všech výhodách, které poskytuje, přece právě mezi sousedními státy vzbuzuje jisté napětí a nesnáze, které pravděpodobně co nejdříve budou vyžadovati zvláštního řešení. Mohu vám ukázati na neúnavné úsilí bývalého rakouského vyslance v Berlíně Riedla, který již vypracoval návrh a významný pamětní spis, v němž objektivně a kriticky rozbírá celou praktickou a teoretickou otázku nejvyšších výhod a mimo to prostřednictvím mezinárodní obchodní komory podal Svazu národů návrh, podle něhož mají býti vytvořeny regionální hospodářské svazky evropských států, které uvnitř svých státních území měly by potud zrušiti doložku o nejvyšších výhodách, že by se spojily v jedno celní území. Této otázky nelze naprosto podceňovati. Když naše ministerstvo pro věci zahraniční se pokusilo Malou Dohodu přiměti k hospodářskému sblížení a snad dokonce intimnímu hospodářskému svazu ve formě regionální smlouvy, jest i to již obsaženo v tomto postupu myšlenek. Rád bych však zcela zřetelně řekl, že jsem dokonalým pesimistou, pokud jde o to, podaří-li se uzavříti takovou regionální smlouvu mezi třemi státy Malé Dohody zeměpisné a hospodářské poměry mluví proti tomu. Spíše se domnívám a rád bych se k tomu otevřeně přiznal, že jsou-li nějaké začátky takových hospodářských svazů pro Československo, že leží ve střední Evropě a nikoliv v jihovýchodní a že přirozený vývoj znamená, že takové regionální smlouvy musí býti uzavřeny ze střední Evropy.

Nyní bych rád učinil ještě několik poznámek o úmluvě samé a to potud, že se chci zabývati resolucemi. Domnívám se, že pro Československo nemůže povstati žádný prospěch z toho, že se schovalo za Polsko. Československo mělo míti odvahu nedovolávati se Polska podle článku C dodatečné dohody. Prosím, jsou zde jisté hospodářské okolnosti pro toto zpětné pojištění, na které poukázal druhý pan zpravodaj, ale když Československo udělá z nouzectnost a bez této výhrady přistoupí k úmluvě, nezbude Polsku naprosto nic jiného než k úmluvě přistoupiti. Dosáhnete jen toho právě jako při obsažné listině výhrad, kterou Československo předložilo a konečně omezilo na dvě - že vůči Československu zase zavládne jistá nedůvěra. Takový odpor lze snadno považovati za odklady s mezinárodní solidaritou. Naprosto nenahlížím, proč byly tyto resoluce podány. Měli jste míti odvahu prohlásiti:Tato úmluva - jak se poněkud důrazně praví v důvodové zprávě - jest obětí pro mír a tato oběť pro mír se přináší bez výhrad. Mohli jste to učiniti, poněvadž jste beztoho dosti dlouho váhali, než jste tuto úmluvu předložili Národnímu shromáždění, což rovněž československé vážnosti právě v Ženevě neprospělo.

Pokud jde o další resoluci o automobilech, možná, že dojde k takovému kontigentování nebo v nějaké formě k dohodě s Francií. Ale po úmluvě, na které se zde usnášíme, domnívám se, že není naprosto možno tuto dohodu udržeti, poněvadž ji nelze odůvodniti tak zvanými nouzovými paragrafy úmluvy, když jde o automobily a poněvadž touto otázkou konečně není dotčen podstatný národní a národně-hospodářský zájem. Myslím, že i zde měla by se velmi doporučovati zdrženlivost proto, že výhrada, která se případně učiní, nemůže býti trvale udržena. Tedy proč s tím začínat?

V důvodové zprávě postrádám - kromě toho, co jsem již řekl - seznam všech omezení a kontingentů atd., které, má-li býti úmluva poctivě dodržena, musíte skutečně zrušiti. Mám zde seznam nynějšího stavu povolovacího řízení při dovozu a vývozu zvláště se zřetelem na smluvní závazky a je to 15 sloupců "Zpráv ústředny československých obchodních a živnostenských komor". Má-li býti úmluva provedena, musejí býti nějak sprovozeny se světa. Zde musím říci, že i proto, že dlužno odstraniti takové množství, velmi upřímně lituji, že ani ministr obchodu ani ministr pro věci zahraniční neměl odvahu poskytnouti Národnímu

shromáždění jasný názor na tuto skutečnou situaci. Bylo by jistě bývalo výhodné, kdybychom byli věděli, jaké oběti ve skutečnosti musíme přinésti a kdyby se Národní shromáždění teprve dodatečně nemusilo dáti překvapiti těmi nebo oněmi opatřeními, která jsou důsledkem přijaté úmluvy. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru zahraničního, p. posl. dr Mackovi.

Zpravodaj posl. dr Macek: Velevážení pánové! Řekl bych jen několik málo slov ke konci této krátké debaty o velké věci.

Předně bych upozornil pány, kteří svými výkřiky mně dávali na jevo, že snad vybočuji z práv a povinností referenta, že mám klidné svědomí. Mluvil jsem pro vládní předlohu, která se loučí se zlořádem dovozních a vývozních zákazů, nemluvil jsem o žádných principech tolik, co o praksi. Moje řeč nebyla rozkladem theoretickým, nýbrž fotografií skutečné prakse. Já sám připustím s hlediska theoretického, že myšlenka reglementace zahraničního obchodu dovozy a vývozy není špatná. Na př. hájiti zákaz dovozu a vývozu z důvodů měnově politických, jak to udělal můj vážený kolega spolureferent, je náramně krásné. Theoreticky je ta věc právě krásnější než prakticky. Mluvil jsem o té praksi, která byla taková, jako bývá mezi lidmi obyčejně, jako u nás to vypadalo špatně, tedy také v cizině nebylo lépe.

Konstatuji, že theoretická myšlenka, clo jako prostředek výchovy průmyslu, je náramně krásná, ale prakse ukázala, že clo nic nevychovává, a že průmysl, který měl býti celní ochranou vychován, je v plenkách u nás právě tak jako v cizině. (Posl. Procházka: Zlenivěl.) Ano, docela správně.

Vezměte si znamenitou Adamsovu knihu o finanční vědě, tam máte expressis verbis, že výchovné clo je fráze, která kryje velmi špatně skutečnost, že clo nic nevychovává.

Ke konci bych konstatoval, že resoluce, která je připojena k dnešnímu tisku, pochází z výboru živnostensko-obchodního. Výbor zahraniční tuto resoluci nepřijal, poněvadž v zahraničním výboru nikdo nevznesl námitek nebo reserv ani nedoporučoval vládě dělati nějaké výhrady. Kdyby byl někdo takovou resoluci v zahraničním výboru předložil, byl bych mluvil proti ní, poněvadž odporuje duchu ratifikace. Kdyby byl zahraniční výbor proti mé radě takovou resoluci schválil, nebyl bych přijal referát v této slavné sněmovně. To konstatuji. (Souhlas.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru živnostensko-obchodního, panu posl. inž. dr Touškovi.

Zpravodaj posl. dr inž. Toušek: Slavná sněmovno! Debata nepřinesla k tomu, co jsem po stránce odůvodnění resoluce živnostensko-obchodního výboru sněmovního přednesl, nic, nač bych musil obšírně reagovati. Chtěl bych jen upozorniti, že v důvodové zprávě samé je uvedeno, že Československá republika se zřekla různých výhrad, které žádala, a tak přináší nesporně značné oběti naše hospodářství ratifikací ženevské konvence.

Usnesl-li se živnostensko-obchodní výbor, aby byla váženému Národnímu shromáždění předložena současně s návrhem na schválení ratifikace konvence ženevské také resoluce, učinil tak proto, poněvadž při teoretickém i praktickém zdůrazňování volnosti obchodu a významu jeho pro náš vývoz a vývozní zájmy našeho státu chtěl předem učiniti všechno, čím se domnívá býti povinen vzhledem k dnešnímu a hlavně budoucímu stavu našeho hospodářství, které by bez těchto výhrad nebo aspoň bez předpokladu, že těchto výhrad by mohlo býti v daném okamžiku použito vládou, ministrem zahraničí nebo ministrem obchodu, mohlo býti přece jen ohroženo. Musí proto živnostensko-obchodní výbor ústy mými jako referenta prohlásiti, že tato resoluce byla přijata všemi stranami v živnostensko-obchodním výboru s výjimkou námitek, které přicházely z řad německých soc. demokratů - abych byl úplně loyální - ačkoli nehlasovali proti - a mimo oposici.

Prosím slavnou sněmovnu, aby vedle schvalovacího usnesení ve vládním znění přijala také resoluci, usnesenou živnostensko-obchodním výborem. (Souhlas.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Nebude-li námitek, odložím hlasování o tomto odstavci, jakož i o odst. 2 a 3 pořadu, a přistoupíme k projednávání odst. 4 pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Budeme tudíž projednávati odst. 4, jímž jest: