Nechci vás déle obtěžovati takovými citáty, mohl bych uvésti třikrát tolik, ale myslím, že tyto ukázky úplně postačí, aby vám dokázaly mocný úpadek sociálních demokratů. Praví-li dnes naši sociální demokraté: "Dnešní cla jsou něco jiného než cla z r. 1926", jako dnes mínil jeden kolega výkřikem, že tehdejší cla byla pevná a dnes že jsou to cla pohyblivá, pak jest zapotřebí jen se podívati na předlohu, neboť také zde v předloze jest částečně obsaženo clo pevné, pokud jde o clo na chléb a o clo na koně.

Ke konci. Výsledkem šestiměsíční vlády pro zemědělství jest několik zákonů, které většinou zůstaly na papíru a ještě jeden výsledek, že spotřebitelé jsou stále více štváni proti výrobcům a výrobci proti spotřebitelům. To není ani v zájmu státu, ani v zájmu zemědělství a také ne v zájmu národního hospodářství. Politika posledních měsíců prokázala, že zásada naší strany jest správná, zásada, kterou selský osvoboditel Hans Kudlich oděl ve slova: Město a venkov ruku v ruce! (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Petrovický. Dávám mu slovo.

Posl. Petrovický: Slavná sněmovno! Jestliže poslanecký klub národní demokracie se zúčastnil každého jednání o zemědělských osnovách, které mají zlepšiti neutěšené hospodářské poměry v zemědělství, činil tak nejenom z důvodů koaličních, nýbrž z přesvědčení, že je nutno pomoci zemědělství, které se nezaviněně ocitlo v těžké hospodářské krisi a které je velmi důležitou složkou našeho národohospodářského života. Přáli bychom si jenom, aby opravdu osnovy zákonů přijatých ve prospěch zmírnění zemědělské krise, jako je zákon o pečení chleba, odběru tuzemských plodin veřejnými institucemi a státními úřady, zákon o clech obilních a dovozní listy a konečně dnes v plenu projednávaný návrh zákona o živočišných clech měly kladné výsledky v naznačeném směru. Pokládáme také nynější zemědělskou hospodářskou krisi, která je celosvětovou, za hospodářskou tíseň přechodnou, pokládáme ji za takovou, že naše zemědělství, které svou produkční vyspělostí a odbornou organisací opětně překoná svou těžkou chvíli, uschopní se zase nejenom na trhu domácím, nýbrž zejména vyrovná se obchodní konkurenci na trhu zahraničním. (Tak jest!) Očekáváme také, že všecko to, co náš stát a jeho zákonodárné sbory v této těžké době konají k zažehnání hospodářské krise zemědělské, bude mu zase zemědělstvím vráceno, až toto se z nynější hospodářské rány zotaví a dobude zase vůdčího postavení ve svém zemědělském podnikání. Jestliže uznáváme a jsme přesvědčeni o těžkých hospodářských nesnázích našeho zemědělství, nesmíme zavírati oči také před hospodářskou krisí, která se jeví již po delší dobu v živnostenském a obchodnickém podnikání a je také již velmi citelná v některých částech našeho průmyslu. Zejména v poslední době v průmyslu textilním. Je samozřejmé, že nynější hospodářská zemědělská krise má neutěšený hospodářský odraz v živnostenském a obchodním podnikání. Zejména je to znáti na venkově, kde četná řemesla, jež jsou v úzkém obchodním a výrobním spojení se zemědělstvím, pociťují silně hospodářskou krisi. My, kteří pracujeme mezi živnostnictvem a obchodnictvem, slyšíme velmi těžké nářky, které se ozývají v živnosti kolářské a kovářské na nynější poměry hospodářské.

Je dnes viděti, že zemědělské podniky nezadávají na venkově zadávky, anebo takové, kterých nejnutněji potřebují, z čehož plyne, že řemeslné živnosti, zejména ty, o kterých jsem se zmínil a které byly celoročně zaměstnány, nyní zaměstnání postrádají a ocitají se v těžké hospodářské krisi a v neutěšených hospodářských poměrech. Tyto neutěšené hospodářské poměry jsou i v ostatních živnostech.

Při debatě, která byla vedena v zásobovacím výboru právě o nynější vládní osnově o živočišných clech, kterou projednáváme, byly některými řečníky vysloveny obavy, že zemědělská cla a zejména jejich zvýšení objeví se snad v detailních cenách u živnosti řeznické a uzenářské. Jest jistě všeobecně známo, že každé zvýšení produktivní nebo obchodní režie konsekventně objevuje se potom také cenově. Proto jistě by bylo výhodným, kdyby současně s těmito jednotlivými osnovami zemědělskými, zejména s poslední osnovou, která pojednává o zvýšení živočišných cel, bylo přistoupeno naším váženým zákonodárným sborem k projednávání návrhů, třebaže to byly podané iniciativní návrhy s několika stran a také strany nár. demokratické v lednu t. r., návrhu na novelisaci zákona o dani z masa, projednaného r. 1920. Tehdy, když se jednalo právě o tomto zákoně, který postihuje potravní daň z masa, nebylo, bohužel, možno odborným organisacím řeznickým a uzenářským o něm pojednati a nebylo také ani času, poněvadž je nám velmi dobře známa prakse, jak tenkráte urychleně jednotlivé zákony, třebaže velikého hospodářského významu, byly projednávány. Proto se v tomto zákoně jeví veliké křiklavosti, které samozřejmě mají na existenci a hospodářské poměry u živnosti řeznické a uzenářské neutěšený tlak. Je přece známo, že potravní daň z masa postihuje z celých 2/3 váhu dobytčete a jen 1/3 odpadá a může se srážeti z té výše, ze které je předpisována potravní daň z masa. Při úředních porážkách, kterých se dožadovaly řeznické a uzenářské kruhy a které byly konečně provedeny, bylo tehdy úředně zjištěno, že jen 50% z celé váhy dobytčete, ať již těžšího nebo lehčího, je t. zv. masitá část a část, kterou by bylo pouze a spravedlivě zdaňovati, kdyby v této otázce měla nastati náprava. Přizná se mi jistě, že nejsou masnými částmi dobytčete kůže, střeva, paznehty, kopyta a pod. odpadky, ze kterých nejenom ze 70% platí se dnes podle zákona z r. 1920 potravní daň z masa, ale ze kterých se platí také současně daň obratová, třebaže se platí právě u tohoto odboru živnosti paušálem.

A další nespravedlností je také zjev, že na potravní čáře u uzavřených měst řezníci z venkova, kteří dovážejí do těchto měst, jako do Prahy, Brna, Bratislavy a ještě jiných větších měst uzavřených maso, že platí daň z masa po druhé na této potravní čáře, kterou dříve již zaplatili v místě, kde provedli porážku a kde maso připravili k dopravě právě do těchto míst. Je ovšem zařízeno, že takto po druhé placená daň na potravní čáře má býti vrácena, avšak postup a administrativa velmi ztěžuje žádosti takto postižených řezníků, kteří jsou i v tomto směru vystaveni šikanám. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

A je potřebí, jestliže, vážená sněmovno, uvažujeme o důsledcích této osnovy zákona o živočišných clech a jestliže také posuzujeme a snad z obavy předpovídáme zvýšení cen masa v detailu, uvážiti všechna ta břemena, která dnes má na sobě podnikání v živnosti řeznické a uzenářské. To nejsou jenom přímé daně, to není jenom daň výdělková, to není jenom daň důchodová, to je daň obratová, třeba paušalovaná, to je potravní daň z masa, o jejíž novelisaci žádáme, dále poplatky za zvěrolékařskou prohlídku, poplatky jateční, dále autonomní přirážky obcím, okresům i zemím, k obchodním a živnostenským komorám, přirážky školské, příspěvky na nemocenské, sociální a úrazové pojištění, příspěvky organisační a ještě jiné povinnosti, které ne snad v celku, ale jistě na jednotlivcích také jsou žádány.

Jestliže posoudíme nynější situaci živnostenského podnikání řeznického a uzenářského stavu, a to věcně, musíme uznati rovněž jeho dnešní těžkou hospodářskou situaci. Nesmíme posuzovati celý stav tak, jak se někde paušálně děje, snad podle hospodářských poměrů jednotlivců. Jsou jednotlivci - jako v každém podnikání - kteří jsou hospodářsky hodně silní, ale často i takový zjev bývá opravdu jenom, řekl bych, klamáním té veřejnosti, která tak často ráda paušálně kritisuje a, bohužel, i tak kritisuje ten nebo onen stav živnostenský.

Nedávno četli jsme v denních listech, jak se vyrovnává jeden z největších závodů ve Velké Praze právě ze závodů řeznických a uzenářských. Ovšem není zde místa, abych mluvil o příčinách snad tohoto vyrovnání, ale můžeme také posouditi, když čteme v denním tisku o vyrovnání i četných jiných řeznických a uzenářských podniků, pravou situaci hospodářskou v tomto živnostenském podnikání. Řeznicko-uzenářský stav je také jedním z největších poplatníků státních. Je třeba vzíti v této chvíli zřetel také k jeho hospodářské situaci, která by se jistě zlepšila, kdyby byla provedena, jak jsem se zmínil, dožadovaná novelisace zákona o potravních daních.

Lituji jenom jednoho, že se nepodařilo mým kolegům pánům poslancům dr Touškovi a dr Hodačovi v zemědělském výboru prosaditi přijetí jejich resoluce právě k ulevení v podnikání v živnosti řeznické a uzenářské, která zahrnovala jenom několik požadavků. První byl ten, který je otištěn v našem návrhu z ledna t. r. i v návrzích některých jiných politických stran, které podaly současně nebo vedle nás podobné návrhy na novelisaci zákona o potravní dani z masa. Druhým požadavkem v této resoluci bylo odstranění všech obecních dávek, na které mají obce právo také při vybírání poplatků od řezníků a uzenářů, dále změna §u 10 osnovy nového zákona o dani z obratu, který je textován tak, aby jatečná zvířata, maso a masné výrobky nebyly již předmětem daně z obratu. Potom žádáme, aby byl předložen návrh zákona, jímž se zapovídá zatěžování oběhu a zpracování jatečných zvířat a masa břemeny jakéhokoliv druhu bez výslovného svolení vlády.

Lituji znovu, že nebylo porozumění pro tento resoluční návrh a že byl odmítnut.

Vážená sněmovno! Ne mnoho odlišné, spíše stejné poměry jsou v ostatním živnostenském podnikání. Jestliže při řešení nynějšího hospodářského dosti obsáhlého programu je pamatováno na jiné třídy vedle zemědělství, tu také je jistě spravedlivé a poctivé zabývati se vážně požadavky živnostnictva a obchodnictva. My uznáváme plně řešení některých předložených návrhů rázu sociálního. My stejně přiznáváme a stavíme se za uskutečnění 13. měsíčního platu pro naše státní zaměstnance. Naši státní zaměstnanci tento 13. plat měsíční neuloží do spořitelen a úvěrních ústavů, tím méně ne, když pan ministr financí těžce je přesvědčován aspoň o nutnosti povolení 70% 13. měsíčního platu. Chybí tu pro veřejné zaměstnance jenom 30% do 100%, k čemu jistě v dnešní neutěšené hospodářské situaci mají přirozené oprávnění. Spočítáme-li si průměr, jaká asi částka připadne ve státě na každého státního zaměstnance, který při průměrném měsíčním platu 1000 Kč by dostal při 70% jako 13. měsíční plat asi 700 Kč, tu jistě musí doznati celá soudná veřejnost, že je to nepatrný příspěvek k těžkému živobytí našich veřejných zaměstnanců. Stejně by mělo býti měřeno a také se zasazujeme o to, aby i soukromému úřednictvu bylo pomoženo, neboť toto úřednictvo je nevylučitelným článkem našeho podnikání v průmyslu, živnostech, obchodech i zemědělství. Uznali jsme i nutnost zlepšení gentského systému na podporu v nezaměstnanosti. Uznáváme také i nutnost řešení některých otázek živnostenských, které by měly předcházeti před řešením a revisí živnostenského řádu, zejména jeho § 37. Dále žádáme s důrazem, aby se stát, země, okresy a obce nepletly do podnikání obchodnického a průmyslového, o čemž máme jistě smutné zkušenosti, a žádáme, aby stát a zejména ministerstvo financí vyšlo vstříc oprávněným požadavkům textilního obchodnictva, které se dožaduje paušalování obratové daně u textilií.

Nebudu se zabývati touto otázkou, o které již se jedná, ale prohlašuji, že nár. demokratický klub poslanecký ji hledí vyřešiti cestou, na které by se dohodly všechny zájmové kruhy, ovšem podporovány jsouce zároveň ministerstvem financí.

Všechny zákony, které dosud ve sněmovně byly projednány a schváleny, zejména za vlády předposlední, byly zákony, které měly povahu živnostensko-právní a všechny záležitosti ve prospěch živnostnictva a obchodnictva parlamentárně projednávané nestály od převratu tento stát a ministerstvo financí ani haléře. Tím více jest litovati, že jediný návrh, který by vyžadoval opravdu jakési oběti, oběti ve prospěch kulturních cílů, ve prospěch novelisace zákona o pokračovacím živnostenském školství, nemůže a nemohl býti dosaváde na tomto místě projednáván proto, že pan ministr financí nemá právě pro tyto účely kulturní, účely jistě vysoké pro povznesení dorostu a živnostenského podnikání, aby živnostenský stav byl uzpůsoben k té konkurenci, ve které dnes v našem státě na domácím trhu žije, 24 milionů, ač na druhé straně vidíme, že pro jiné školství ne miliony, nýbrž stamiliony jsou vždy k službám a jsou vždy na místě.

Vážená sněmovno! Apeluji na zástupce všech stran, které uznávají právě to podnikání živnostenské a obchodnické, abyste v této otázce ráčili podporovati naše názory a návrhy a přičinili se, aby to, co nynější a bývalý ministr již chtěl vykonati a předložiti, konečně osnovu tohoto zákona na vybudování pokračovacího školství živnostenského stalo se za vaší pomoci co nejdříve skutkem. Ujišťuji vás, že jistě řemeslnictvo naše bude vám vděčno, jestliže mu v této otázce vyjdete vstříc.

Bylo by ještě mnoho zde říci, co tísní naše živnostnictvo a obchodnictvo. Pro krátkost času nemohu se těmito věcmi zabývati a mnohé, co jsem chtěl říci, právě z tohoto důvodu dnes neříkám a očekávám, že mně bude dána příležitost jindy šíře o těchto věcech zde promluviti.

Na konec však velmi jasně prohlašuji, že náš poslanecký klub bude hlasovati pro živočišná cla, avšak klade při vyřizování pracovního programu za podmínku, aby ještě v tomto parlamentním zasedání byly vyřízeny do prázdnin: 13. plat státním zaměstnancům, (Tak jest!) a to v té výši, jaký hájí náš politický zástupce ve vládě, ministr obchodu kol. dr Matoušek, dále úvěry živnostenské a exportní a současně aby byl dán slib k urychlenému novelisování zákona o potravní dani z masa, uskutečnění paušalování daně obratové a textilií, provedení zákona o pokračovacích školách živnostenských a urychlení reformy živnostenského řádu. Toto prohlášení jistě je spravedlivé zrovna tak, jako je spravedlivá práce našeho poslaneckého klubu v ostatních otázkách, pojatých do nynějšího pracovního programu. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen p. posl. Śliwka. Dávám mu je.

Posl. Śliwka (polsky): Pánové! Vstupuji na sněmovní tribunu, abych odtud vznesl výstražný hlas k proletářským masám republiky, a zvláště k pracujícímu lidu českého Slezska a spolu se všemi svými klubovními sněmovními kolegy vrhl plamenný protest proti hanebnému útoku, který se zde ve sněmovně a odtud po celé republice ukul a dále kuje proti elementárním požadavkům hospodářským a ekonomickým chudiny venkovské a městské. Jsem zplnomocněn, abych podal co nejenergičtější protest jménem četných tisíců mas jak proti všeobecné politice této vlády hladu a teroru, tak také zvláště proti posledním hanebným, v dějinách ožebračování lidu příkladu nemajícím, zákonům a předchozím případům v oboru zpátečnického třídního zákonodárství v republice Československé. Ten mohutný, den ze dne rostoucí hlas rozhořčení, hnusu a hněvu lidu, nacházející tisíceré ozvěny v uších veškerého lidu, najde kdysi i zde svou silnou ozvěnu, od které se zatemní v očích vládnoucím dnes pánům agrárníkům a jejich sociálfašistickým pacholkům.

Účinky politiky vlád demokratické republiky od samého počátku až do dneška pro nás byly a jsou osudné. Poslední pokusy vlády a její zkoušky ve formě celních a drahotních zákonů směřují přímo proti základům existence širokých lidových mas, ničí jeho existenci a zavádějí pravdivý režim hladu, nezaměstnanosti, nouze a smrti.

Zákonem, který byl zde rozdán v plné sněmovně, aby jej odhlasovala, tímto zákonem, který se týká nové rafinovanější formy celního zatížení zboží, které jest hlavním prostředkem výživy širokých vrstev dělnických a chudých zemědělců, buržoasie chce zasaditi smrtelnou ránu zesláblé třídě dělnické a sebrati jí ještě i poslední reservy síly a zdraví.

Od chvíle sestavení této proslavené vlády spojených stran agrárních a klerikálních s německými, českými a polskými stranami sociálfašistickými jsme ve sněmovně i mimo ni svědky stálého bezohledného a nepřetržitého útočení proti lidovým masám a pořádání skutečných orgií a loupeží, páchaných na chudině. Úvodem k těmto hanebným činům byly asi před měsícem usnesené celní přirážky na obilí a mouku, které velice zatěžují denní náklad na živobytí lidových mas a přispěly již k vysokému vzestupu dělnických výdajů na živobytí.

Celní přirážky jsou první premií a náhradou, kterou dostali agrárníci a kapitalisté z rukou českých a jinonárodních sociálfašistů za to, že je přijali do svého vládního lůna, k vládním korytům a žlabům, do ministerských křesel a teplých míst, zajišťujících vůdcům sociálfašismu klidný život a blahobyt. Sociáldemokratičtí poslanci a senátoři spolu se svými ministry agrárníkům slavnostně slíbili, že když budou puštěni do vlády a budou užívati osobních hmotných výhod vládnoucí strany, splní všechna přání agrárních boháčů a jejich klerikálních sekundantů. Na účet ohromných obětí, které dělník snáší každý den, vesele se baví a žijí v přepychu a rozkoši jeho sociálně demokratičtí vůdcové, vnucení mu kapitálem.

Mýlí se ti prostí a naivní stoupenci soc. demokratických poslanců, kteří se domnívají, že po usnesení jedněch cel nepřijdou další, ještě větší cla a daně. Jakmile jen umlkly hlasy rozhořčení a proklínání cel na obilí a mouku, již se valí jiná cla, tentokráte na dobytek.

Před námi leží návrh zákona tisk 487, kterým se má změniti dosavadní výměra a výše celních sazeb na dobytek, dovážený do republiky, podle této stupnice: Voli 260 Kč za 100 kg živé váhy, býci 260 Kč za 100 kg živé váhy, krávy 240 Kč za 100 kg živé váhy, mladý dobytek 210 Kč za 100 kg živé váhy, telata 210 Kč za 100 kg živé váhy, vepři 300 Kč za 100 kg živé váhy.

Na první pohled napadne každému především neslýchaně vysoká úroveň celního sazebníku. Ale ještě více zaráží ta ohavná a nestydatá celní manipulace, která v budoucnosti bude míti osudný vliv na existenci milionů mas, když srovnáme nynější celní sazby s dřívějšími, na kterých se pro sebe usnesla stará zpátečnická celně-kongruová většina. Z tohoto srovnání, které níže uvádím, jest nad slunce jasné, že tento zákon, srovnáme-li jej s nynější celní sazbou, jest několikráte horší a vyšší než starý, na němž se usnesla ještě stará koalice agrárníků. Dosavadní cla na dobytek vybíral se nikoliv podle váhy, nýbrž z kusu; za každý kus byl ustanoven jeden paušální poplatek. Za jednoho, dejme tomu, vola platilo se clo 360 Kč, bez ohledu na to, kolik vážil. Vážil-li tedy 5 q, což jest průměrná váha u jatečných volů určených na prodej, zaplatilo se za něj 360 Kč, čili 1 kg hovězího masa živé váhy byl oclen 72 h, a vážil-li vůl 6 q, připadlo dříve na 1 kg masa jen 60 h cla. Přibližně jest tomu tak s býky, kteří rovněž jsou na trhu v této průměrné váze. Krávy, které váží méně a to 3 až 4 q, byly vyclívány za kus 210 Kč, čili na 1 kg živé váhy připadlo cla asi 52 h. Telata byla vyclívána od kusu sazbou 40 Kč. Průměrná váha telete činí přibližně 80 kg, čili že 1 kg telecího masa bylo zatíženo 50 h cla.

Tak to bylo kdysi, když ještě vládla česká buržoasie agrárně-klerikální s příměškou posl. dr Wolfa, a již tenkráte křičeli sami poslanci soc.-demokratičtí, jak ostatně ještě ukáži v další části svého referátu, že tato cla jsou ohromným zdražením zboží, které bude míti osudný a zhoubný vliv na kapsy spotřebitelů. Všichni ještě slyšíme jejich křik, slušný, třebaže nepřirozený, a hazardní útoky na agrárníky za jejich zločinné náběhy k drahotě.

A nyní táž soc.-demokratická smetánka sociálně-fašistických členů sněmoven, kteří dříve s takovým dělaným a umělým rozhořčením a pathosem potírali vysoká agrární cla, táž smetánka soc.-demokratických vyvolenců "proletářského" lidu schvaluje znovu dobrovolně cla s tím velkým a nepravděpodobným rozdílem, že tento zákon jest mnohem horší a zhoubnější pro lid než onen starý zákon. Agrárníci se nikdy sami s klerikály neodvážili ustanoviti tak vysoká cla na dobytek a maso, jak se to děje nyní tímto zákonem.

Podle tohoto nového zákona nebude se již počítati clo z kusu dobytka, nýbrž ustanovuje se clo z 1 kg nebo z 1 q. A to jest nejhorší ustanovení, které vidíme v tomto zákoně. Tato klausule nezměrně zvyšuje celní sazby a bude tak zhoubně působiti na ceny masa, že to za krátko ucítí široké vrstvy spotřebitelů, které jsou nyní ještě lhostejné ke scénám odehrávajícím se na půdě parlamentní. Nyní navržená cla vypadají ve světle číslic takto: U vola vážícího 6 q zvyšuje se celní sazba do výše 1560 Kč nebo 960 Kč při minimální celní sazbě. Dříve clo za vola činilo jen 350 nebo 240 Kč minimálně, a nyní jest to clo 3 až 6krát vyšší než dřívější clo podle dřívějšího zákona. Krávy, za něž se dříve platilo clo 210 Kč, nyní při živé váze do 4 q musí býti vycleny částkou 960 Kč. Telata, zatížená dříve jednotným clem 40 Kč bez ohledu na váhu, budou nyní při průměrné tržní váze zatížena clem 210 Kč. Podobně vzroste clo u vepřů z 84 Kč dřívějšího cla na 300 Kč nynějšího cla.

Ale úskok není jen v tom, že se nyní clo platí z váhy každého kusu zvláště. Podvod, jímž se má zakrýti ještě horší malversace, skrývá se v tom prostém faktu, že clo na dobytek podle živé váhy jest vysoké a tato drahota pocítí a ukáže se ještě více a silněji na mrtvém mase. Zabitý vepř, vůl nebo býk nebo kráva ztrácí vždy asi 30 až 40 nebo i více procent své váhy, následkem toho též ve skutečnosti tato cla, pokud jde o mrtvou váhu, automaticky stoupnou o 30 až 40%. Ve skutečnosti nepřipadne na 100 kg hovězího masa 260 Kč, nýbrž na každých 60 až 70 kg mrtvé váhy hovězího masa připadne již clo 260 Kč. Zde se zřejmě ukazuje, že každý kilogram hovězího masa má býti pod diktátem těchto nových úžasně maximálních cel zdražen o 4.30 Kč, čili na 1 kg hovězího masa připadá 4.30 Kč nové drahoty. Telecí se zdraží o 3.50 Kč, vepřové o 3.50 Kč atd.

Tak to vypadá ve světle číslic, které nám ukazuje nový celní zákon, na němž se usnášejí a jejž vychvalují a doporučují sociálfašističtí bonzové. To strašné vyděračství má se nyní zde státi zákonem ve chvíli, když stejně ceny masa jak jednoho, tak i druhého stouply do tak ohromné výše, která znemožňuje dělníkovi koupiti si tyto potraviny. Již nyní, kdy ještě platí stará cla a staré ceny, stojí 1 kg hovězího masa 12 až 14 Kč a 1 kg vepřového masa 22 až 24 Kč. Místo, aby tyto ceny byly sníženy, pracují pánové ve sněmovně o tom, aby tyto ceny byly ještě více vyšroubovány nahoru.

Může to klidně snésti dělník v nynější kritické chvíli hrozné katastrofální hospodářské situace, která hrozí tisícům rodin zkázou a smrtí hladem? Jest postavení dělníka a drobného rolníka takové, že by si mohl dovoliti takové zvýšení svých výdajů a nákladů na tak potřebné potraviny a poživatiny? Jediný pohled na život slezského horníka, kovodělníka nebo drobného rolníka nebo řemeslníka přesvědčí každého o tom, že již dále nepůjde a nezamýšlí jíti cestou ústupků a mravního ponížení a hmotného ožebračení lidu. Vyhublé tváře horníků a jejich dětí volají po laciných potravinách, po lacinějším chlebě, a ten, kdo jim přes to zdražuje chléb, páše bestiální zločin na tisících rodin, páše hromadnou vraždu za bílého dne.

Ať ti poslanci vládní většiny, kteří zde mají plná ústa lítosti nad bohatými statkáři, majetníky velkých latifundií a dvorů, ať tito pánové nahlédnou do baráků dělnických kolonií v ostravsko-karvínském revíru, ať pohlédnou do chatrčí podhorských lesních dělníků od Lomné, Bukovce a dělníků zemědělských nebo dvorské čeledi a uvidí tam bídu, jaké není a dosud nebylo příkladu. Strašná bída rozprostírá se nad touto krajinou a jejím obyvatelstvem.

Průmyslová krise odsuzuje horníky k pomalé, ale nevyhnutelné smrti hladem. Vedle tak zv. kvetoucích jam, které do nedávna pracovaly vždy svých 9 až 10 směn za 14 dní, což se ostatně nyní již snížilo, jsou tam, a to většinou, takové jámy, kde se pracuje po léta již jen v 7 směnách za 14 dní. V posledním roce pak horníci pracují na př. v jamách Larische v Karvinné nebo v jamách v Orlové a Lazích atd. sotva ve 2 až 3 směnách týdně. Takový horník dostává průměrně za 14denní výplatní období ne více než 120 Kč. Mladý dělník pak se musí spokojiti částkou 2krát menší. Starší horník dostává 250 až 270 Kč. Přidáme-li k tomu rodinu, skládající se z několika členů, pak si skutečně nemůžeme představiti, jak tam jest lidské živobytí možné. Za 200 Kč nelze 14 dní živiti, krmiti a šatiti 4 až 5 členů rodiny.

Výsledkem této několikaleté bídy jest, že lid trpí strašnou podvýživou, že nemoci stravují celý organismus, že úmrtnost strašlivě vzrůstá a lidé při práci hynou jako mouchy. Život lidský nyní nic neznamená ani pro pány ani pro úřady. S dělníky se zachází jako s pracovním dobytkem, jako s povolným materiálem ke zvětšování zisků kapitalisty.

Sebevraždy nejsou vzácností v ostravskokarvinském revíru. Tyto sebevraždy jsou již pravidlem. Nezabíjejí se jen staří horníci provisionisté, kterým odňal chuť k životu ošklivě nízký pojistný důchod, ale také mládež, která zblízka poznala hořkost a zlo, vyplývající z kapitalistického ústroje, raději podstupuje smrt, než by vedla život plný tělesného trápení a mravního utrpení. Jsou to slabí jedinci, kteří se obávají boje s protivenstvím. Ale zůstávají na živu jedinci silní, kterých neodstrašil neúspěch a dočasný triumf buržoasie. Tito se připravují k válce ve chvíli, která jim bude nejpříznivější. A ten čas jistě přijde dříve nebo později. Hospodářská krise, která zuří kolem dělnických mas, tvoří sama revoluční postavení, které povede ke srážce obou světů.

V průmyslu metalurgickém, v hutích třineckých, fryštátských, bohumínských a vítkovických panuje rovněž podobná hladová situace, kde na každém kroku číhá na dělníka nezaměstnanost, krise, hlad a smrt. O živnostenské inspekci není ani řeči. Živnostenský inspektorát stal se v těchto krajinách institucí na ochranu kapitalistů a živnostníků, a nikoliv na ochranu dělníků před úrazy.

V samotném Třinci bylo v posledních 4 měsících více než 900 úrazů, z nichž 10 případů bylo smrtelných. Na vedoucí místa mistrů a inženýrů přijímají se do práce rozliční lidé bez odborné kvalifikace, ale zato s dobrou kvalifikací a doporučením od politické strany rozličných vlastenců a fašistů. Takový švec, krejčí nebo obyčejný obchodník semeny, který vůbec nerozumí práci v hutích, když přijde do hutí, nestará se vůbec o práci, které nerozumí, ale lítá po továrně a agituje pro fašismus a Národní sdružení. Není tedy nic divného, že za takových okolností dějí se při práci přímo strašné věci. Není prostředků k zajištění života a zdraví dělníka při práci. O tom svědčí strašný případ smrti Cięciały, který zhynul strašnou smrtí popálením. Kdyby tam bylo bývalo vhodné bezpečnostní zařízení, byl by mohl býti zachráněn. Stejně tomu bylo s dělníkem Horszczycou, který musil lézti po lešení do výše několika desítek metrů, odkud spadl a zranil sebe a druhého dělníka, na něhož spadl tak nešťastně, že musil býti ihned odvezen do nemocnice v beznadějném stavu a tam zemřel.

Takových případů máme v třineckých hutích a jiných pracovnách ve Slezsku nesčíslné příklady; všechno to pochází odtud, že život člověka se necení v hutích výše než život psa nebo dobytka. Takový představený nemá žádného trestu, žádné odpovědnosti za jakoukoliv vinu nebo neštěstí, které se stane v jeho oddělení. A soudy, pokud se věc dostane k soudu, zprošťují vždy takového mistra nebo inženýra a svedou všechnu vinu na ubohého zabitého dělníka, který prý sám svou vlastní nepozorností zavinil svou smrt a katastrofu.

Hrozná jest situace také ve Vítkovicích, kde výdělky jsou rovněž mizerné jako v jiných závodech, ale kde se k tomu připojila ještě nezaměstnanost. Asi 2000 až 3000 dělníků má býti propuštěno z práce pro zastavení továrny a nedostatek objednávek. Kapitalistický podnik nestará se vůbec o osud těchto lidí vyhozených na ulici. Ba ještě více, ohlašuje ve své zprávě cynicky další takové propouštěcí akce a to pro stálou průmyslovou stagnaci. Většina kovodělníků pracuje za nuzný výdělek 18 až 25 Kč denně při hodinách přes čas, které dostupují ohromné výše skoro ve všech tamějších hutích.