Na Slovensku a v celej Československej republike následkom týchto perzekučných opatrení a cenzorových tužiek sú zhabané články v novinách, ktoré sa do nich nemajú dostať, aby ich nemohla čítať pracujúca trieda. Na pr. bol sobraný cenzorom článok, ktorý není ničím iba dôkazom, že sovietské Rusko je skutočnou vlasťou robotníkov. Článok, ktorý pán cenzor ménom ministra spravodlnosti Meissnera nechcel nechať vytisknúť, je nasledujúci (čte):

Při příležitosti krátkého pobytu v Moskvě navštívil jsem revoluční museum rudé armády. V museu je zachyceno celé období selských povstání, revoluce 1905, světové války, revoluce 1917 a i celá kontrarevoluce. Je zde výstižně znázorněn carský režim i hrůzy světové války. Jsou zde již dokumenty rusko-čínského konfliktu v poslední době.

Zatím co v kapitalistických zemích každý takový podnik slouží k propagaci militarismu, zde celým uspořádáním, ukazujíc na příčiny války, jest museum jedním z nejlepších propagačních prostředků proti válce ve smyslu Leninova hesla [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze den 6. června 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] ukazujíc tak, jak odstraniti válku vůbec.

Nejvýznačnější místo zaujímá revoluce 1917. Jest zde znázorněna celá občanská válka, partisanské boje, kerenština, celá kontrarevoluce.

Mezi Kolčakem, Judeničem, Denikinem, Wrangelem jedno z "nejčestnějších" míst zaujímá čsl. kontrarevoluce v čele s Gajdou, Čečkem, Hochmanem a jinými.

Celé sály slouží k znázornění "slavné" činnosti čsl. legionářů v sovětské Rusi. V době, kdy Sovětský svaz prožíval nejtěžší chvíle, kdy byl rozvrácen imperialistickou válkou, občanskou válkou, kdy se musil brániti kontrarevoluci Wrangela, Judeniče, Kolčaka a podobného ksindlu, českoslovenští dělníci, svedeni frázemi "revolucionářů" a la Hrad vystoupili proti prvnímu proletářskému státu.

Dělníci a rolníci Ruska, organisovaní v Rudé armádě, odrazili všechnu kontrarevoluci, odrazili Gajdu i s jeho legionáři. Ubránili svoji proletářskou vlast a dnes se jménem Čechoslovák, legionář, je v Rusku spojena představa krvavého kata západních imperialistů a obrazy čsl. kontrarevoluce plní sály revolučního musea.

Teď, kdy celý kapitalistický svět se hotoví k přepadení Sovětského svazu, scházejí se zástupci legionářských organisací, aby jednali o zachování národních tradic, které si v sovětské Rusi vysloužili, aby Československo stálo opět v čele kontrarevoluce. Tentokrát však je zde již silná komunistická strana, která ukáže dělnictvu jeho cestu."

Článok, ktorý len dokazuje, ako v sovietskom Rusku chcú odstraniť válku, ako znázorňujú v obrazoch, aby takáto imperialistická válka, ktorá má vykoreniť miliony životov z tejto zemegule, viace sa nestala, čsl. cenzor potrebovať nemôže. Je to samozrejmou vecou, lebo Československo je kára celého západoeuropského finančného kapitálu, cez ktorý pôjde a bude sa ťahať válka proti sovietskému Rusku. Ale čsl. proletariát najde už cestu, ktorou toto zabrání.

Keď chcete pomôcť roľníkovi, alebo by ste chceli, tak mu odpusťte všetky dlžné dane. Ale to nespravíte, lebo tieto dane potrebujete na vyzbrojenie armády pre imperialistickú válku, menovite proti sovietskému Rusku. Chcete zničiť to Rusko, ktoré ozaj a skutočne rieší agrárnu krízu maloroľníkov na účet kulakov a agrárnych zemänov.

Ale vy ho nezničíte, lebo vaše katovské dielo spojí tak roľníka, domkára, živnostníka, robotníka závodov a majerov, vytvorí jednotnú frontu, v ktorej v čele bude stáť komunistická strana s revolučným proletariátom Československa a naučíme ich bojovať proti vám, proti fašistom a sociálfašistom a agrárnym zemänom a oni sa naučia skôr, ako si to myslite. Potom vám nepomôžu ani vaši ministri hladu a olova, ani gentský systém, ani clá, ani dovozné a vývozné listy. Vieme, že vo vašich smrteľných krčoch budete robiť ďalšie zbiedačovanie, a aby sme vám to zamedzili, voláme k pracujúcej triede celého Československa: Maloroľníci, domkári, robotníci závodov a majerov, vstupte do boja pod vedením komunistickej strany. Tá vás naučí bojovať, aby sme mohli spoločne zničiť vašich nepriateľov, sociálfašistov, fašistov a agrárnych zemänov. Robotničky, robotníci, pracujúca mládež, vstupte do rudých odborov, ktoré spoločne s komunistickou stranou a revolučným proletariátom povedú tento posledný zápas, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 6. června 1930 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Zajiček. Dávám mu slovo.

Posl. Zajiček (německy): Slavná sněmovno! Před nedávnem schválili jsme zákon o zvýšení cel obilních. Jejich účelem jest zvýšiti cenu obilí. Projednávaný zákon nemá míti po našem názoru za účel - abych mluvil v žargonu sociálních demokratů za onoho času - aby nezaměstnaným zdražil ten kousek masa, nýbrž zvýšené živočišné clo má především zabrániti náhlému poklesu cen. Jest skutečností, že v minulém roce bylo zkrmeno mimořádně mnoho obilí, i obilí ušlechtilého, poněvadž sedlák odbyl obilí jen za velmi špatné ceny nebo je nemohl vůbec prodat. Dále jest skutečností, že minulý rok byla v mnohých krajích republiky poměrně dobrá sklizeň krmiva, takže dnes jest počet dobytka podstatně větší než před rokem. Uvážíme-li ještě k tomu, že právě v posledních letech bylo dovezeno více dobytka z ciziny, pak jest jasné, že musí velmi brzy nastati doba, kdy zemědělci budou nuceni vrhnouti na trh spoustu dobytka, a to musí míti bezpodmínečně za následek, že ceny dobytka utrpí podobnou pohromu jako minulý rok v tuto dobu ceny obilí. Proto má zvýšené clo zabrániti přílišnému dovozu dobytka. Nechci zde přijíti s číslicemi, které jsou známy ze zprávy důvodové a výborové; jest skutečností, že každoročně vydáváme více než jednu miliardu do ciziny za cizozemský dobytek, maso a tuk. Jest jisto, že nemáme až dosud své trhy s dostatek obeslané domácím dobytkem. Dlužno tudíž dáti odpověď na otázku: jsme to napříště s to, čili nic? Pánové, jest jasno: kdyby nemohlo domácí zemědělství dodati tolik dobytka na trh, pak by se musil dobytek jistě dovážeti. Nyní jest však dnešní stav dobytka mnohem větší než před rokem a stav dobytka zůstane také větší. Víme, že se Německo, Rakousko a jiné státy vůči nám zcela uzavírají, nebudeme skorem moci vůbec vyvážeti ječmen, žito a jiné věci, zvláště do Německa. Bude to míti za následek, že naši zemědělci zkrmí ještě více obilí, než zkrmili za normálních let, a stav dobytka musí určitě stoupnouti. Pak právem říkají naši zemědělci, že by se dnes chov dobytka dojista více vyplácel než pěstování obilí, a již z tohoto důvodu přikloňují se více k chovu dobytka a také proto, poněvadž jest všeobecně známo, že spotřeba masa stoupá nejen u nás, nýbrž ve všech státech a že tímto způsobem bude potřebí více dobytka.

Velikou otázkou jest nyní, zda celní sazba podle nynějšího zákona bude vskutku s to, aby dovoz podstatně ztížila. Zvláště mnoho dobytka přichází k nám z Polska, a jest zajímavo, že polští vývozci musí Československu platiti clo a vlastnímu státu dosti značně vysoký vývozní poplatek. Nyní, jestliže polská vláda na př. škrtne tento vývozní poplatek, dá-li vývozci vývozní prémie a prémie dovozní, pak snad bude míti pravdu onen Polák, který kdysi pravil: "Polský vepř může přeskočiti každou celní zeď, i kdyby byla ještě jednou tak vysoká."

Druhý stát, Maďarsko: Víme z novin, že maďarská vláda poskytuje pěstitelům dobytka vývozní prémie a velké dopravní slevy; pak nutno uvážiti, že Maďarsko jest vůči nám obchodně-politicky ve velmi příznivé situaci, poněvadž přece Maďarsko ví, že náš průmysl má maďarského trhu nutně zapotřebí.

Rumunsko poskytuje vývozcům vývozní prémie, mimo to se v Rumunsku ustavuje velký vývozní syndikát. K tomu přichází ještě soutěž Německa, které malé pěstitele dobytka podporuje také tím, že jim dává velmi vysoké dovozní listy.

Jak ze zprávy důvodové, tak ze včerejších řečí pánů kolegů jsme shledali, že si zákon obral za úkol stabilisovati ceny. V našem agrárním návrhu, který jsme podali 6. února v této sněmovně, kladli jsme stálé ceny za hlavní podmínku. Stoupají-li ceny, pak příštího dne stoupnou také ihned ceny maloobchodní. Klesnou-li však i ceny velkoobchodní, pak to trvá velmi dlouho, než má z toho něco spotřebitel. (Výkřiky posl. Krumpeho.) Kdybychom byli s to odstraniti tyto velké výkyvy cen, bylo by to dojista nejlepším prostředkem proti každé spekulaci. Zajímavé jest jedno: Socialistické strany jsou i potom, nezasedají-li ve vládě, mocí ve státě svými ohromnými nákupními společenstvy a konsumními spolky. Tu by se mělo mysliti, že konsumní spolky jsou s to působiti na úpravu cen. Avšak viděli jsme po celá léta, že tyto konsumní spolky nejen nevykonávaly této funkce, nýbrž že šly často v čele ostatních, kde šlo o výdělky.

Otázka, zda tento zákon skutečně dosáhne stabilních cen, budiž vedlejší. Nechci se dále zabývati jednotlivými podrobnostmi, chci se krátce dotknouti jen tohoto. Určité kruhy poukázaly na to, že prý jest neorganické, není-li v tomto zákoně také zaujato stanovisko ke clu na tuky. Byla pak nadhozena otázka, zda výše cla na maso jest ve správném poměru k ostatním novým položkám.

K jedné otázce nutno zde zaujmouti stanovisko, a to k jedné kardinální otázce. Kamkoli přijdete, ať se již ptáte spotřebitele nebo výrobce, všude se táže: "Nezdraží snad nová cla maso v drobném prodeji?" Pánové! Pomyslete jednou: Co se na nás volalo r. 1926 se socialistických lavic: "Vy jste zdražovatelé chleba, vy jste zdražovatelé masa!" Pak nám bylo řečeno, že prý občanský blok meziobchodu nic neudělal. A dnes, pánové, jest situace tato: Pan ministr Bechyně jest nejen ministrem pro zásobování lidu, jest také zástupcem předsedy vlády, má tedy dojista vynikající místo. Očekávali jsme, že se pan ministr Bechyně objeví v zásobovacím výboru a tam podá jasný výklad k této otázce, která námi všemi hýbá. Ne snad, abyste si myslili, že mám něco osobně proti panu ministrovi, naopak, ctím a vážím si ho osobně, avšak pravím, že by to byla bývala jeho povinnost zaujmouti v zásobovacím výboru k této otázce stanovisko. Slyšeli jsme, že pan ministr byl celý týden nepřítomen. Snad jest nemocen a omluven. Ba, nemůže-li se objeviti, byla by to povinnost šéfa vlády, zde ve sněmovně dáti jasnou odpověď na tyto otázky. A vláda bude nám musiti říci, zda byla v tomto směru učiněna nějaká opatření. O to se zajímají spotřebitelé právě tak jako zemědělci. Ptejte se zemědělců, řeknou vám, jak jest jim nepříjemné, je-li jim předhazováno: "Vy jste zdražili maso." Pánové, žádnému zemědělci nenapadne, aby chtěl zdražiti maso v drobném. Ale předhazuje se jim to, a tu by bylo bývalo povinností ministra zásobování a zvláště ministra socialistického, aby dal na tyto otázky jasnou odpověď.

Pánové, několik slov všeobecně ke kapitole cla. V dnešním středoevropském národním hospodářství jest cel dojista zapotřebí. Kdybychom strhli celní zdi jedním rázem, bylo by jednoduše zničeno nejen zemědělství, nýbrž i větší část průmyslu. Jinou otázkou jest, zda celní zbrojení o závod bude trvale prospěšno zemědělství a průmyslu. Podívejte se jednou na Československo. Co si přejeme všichni, ať jsme toho či onoho povolání? (Posl. dr Petersilka [německy]: Levný chléb a maso!) Věřím, dá se to jinak formulovati a říci. Každý stát si praví, chceme, aby k nám nešlo žádné maso, žádná mouka, žádná zelenina, na druhé straně chceme však všecko, co máme přebytečné - ječmen, chmel atd. - vyvážeti. Úplně tak jako my, myslí Rakušané, myslí Německo a myslí každý jednotlivý stát. Ano, kdyby to bylo možné, abychom se sami obklopili celní zdí a mohli vše vyvážeti, pak by se Československo nestalo jen jakýmsi vyšším Švýcarskem, nýbrž dokonce dočista rájem. Ale víme zcela dobře, že to není možné. Každý jednotlivý stát se chrání, vidíme to u celních opatření Německa a Rakouska, kde naši pohraniční zemědělci pociťují tato cla cizích států velmi silně. Jako zbrojení států o závod vedlo ke světové válce, tak musí celní zbrojení o závod rovněž vésti k pohromě. Neboť zatím co se ve střední Evropě stále víc a více uzavíráme, nevidíme vůbec obrovských nebezpečí, jež nás všecky ohrožují, na př. zemědělství. (Výkřiky posl. Krumpeho a dr Petersilky.) Obrovský obilní vývoz Ameriky neohrozil jenom nás, nýbrž také říšskoněmecké a rakouské zemědělství, ba snad možno říci, celé středoevropské zemědělství. Zvýšíme-li také celní zdi, Američané to udělají tak jako naši cukrovarníci. Řeknou: Do ciziny dáme obilí levněji a co nevyděláme v cizině, to jednoduše si přirazíme doma. V mém domově na jižní Moravě na př. vidíme, že československý cukr přichází do Rakouska, kde je v drobném o 2 Kč levnější, než se prodává u nás a tento československý cukr se zase pašuje z Rakouska do Československa. Nebo druhý příklad z doby míru: Vítkovické železárny prodávaly zde v hlubokém míru železo mnohem dráže než na př. v Japonsku a co dělali pánové tehdy, dělají dnes američtí farmáři vůči Evropě.

Musíme si ujasniti, že jednou přijde čas, kdy budeme ohroženi zemědělstvím Ruska, budeme ohroženi ještě více, než pociťujeme již dnes. (Posl. Krumpe [německy]: Vždyť tam mají hlad!)

To jim však nevadí, aby nevyváželi obilí a dříví, aby dostali cizí peníze a těmito cizími penězi pak vyvolávali menší revoluce. Nejen zemědělství stojí před velikými otázkami, průmysl stojí snad ještě před větší otázkou. Před několika dny jsem četl - byla nějaká schůze jabloneckého sklářského průmyslu - že bylo řečeno: "Pociťujeme indické hnutí za svobodu, bojkot cizozemského zboží." Víme, že před desetiletími Japonsko ještě nemělo průmyslu, a dnes jest v Japonsku každý třetí člověk zaměstnaný v průmyslu. To znamená, že Japonsko na sebe strhlo tolik a tolik odbytišť a že bude pro nás mimořádně za těžko jednou soutěžiti na trzích čínských a indických. Proto pravím, proti těmto nebezpečím, která ohrožují průmysl, zemědělství a nás všechny, jest jen jediný prostředek: Střední Evropa se musí bezpodmínečně dohodnouti ovšem na podkladě národohospodářském. Jsou lidé, kteří říkají: "Kdybychom to učinili, ztratili bychom svoji politickou samostatnost, svůj vlastní stát." Myslím, že takový názor jest dojista naprosto nesprávný. Buď najde střední Evropa cestu k dorozumění, nebo se stane střední Evropa zříceninou jak v hospodářském, tak také v politickém ohledu.

Parlament vyřídil v posledních měsících některé zákony na ochranu našeho zemědělství, na př. zákon, který omezuje spotřebu pšenice a vývoz pšenice na prospěch spotřeby žita; pak zákon, který ukládá státním ústavům, aby odebírali jen domácí plodiny a konečně obilní a živočišná cla. Hlasovali jsme pro všecky tyto zákony a budeme také hlasovati pro tento zákon. Ale o jednom musíme míti jasno! Bylo by strašlivě osudné, kdybychom si říkali: zákony jsou vyřízeny, nemusíme se o naše zemědělství již starati. To by byla pravá sebevražda. Nyní teprve přijdou po mém soudu velké práce pro zemědělství. Naše strana podala již v březnu tento agrární návrh, v němž říkáme: "Potřebujeme agrární program na dlouhou dobu, agrární program, kterým se nevystačí na léta, nýbrž snad na desítiletí a zastáváme v tom zásadu, že zemědělství může prospívati jen tehdy, mají-li spotřebitelé kupní sílu." Působí zcela podivně, jestliže jsme v posledních dnech četli a slyšeli, také zde opět včera ve sněmovně, omezují-li se někteří kolegové jen na obranu dělnictva, jiní se starají jen o zemědělství a útočí na sebe navzájem. Z toho nemá nic zemědělství a z toho nemají nic spotřebitelé. (Výkřiky posl. dr Petersilky.) V návrhu pravíme dále: "Potřebujeme soustavné hospodářství, avšak také racionalisaci zemědělství, aby se s nejmenšími náklady vyrobilo více." Uvážíte-li, co se v této věci koná v Americe, pak jest samozřejmé, že nesmíme nijak zůstati nazpět. Pak dále: "Naše zemědělství potřebuje především jakostní zboží na př. ovoce a ječmen a také naše živočišná výroba mohla by se ještě" - tak jsme pravili v návrhu - "daleko více stupňovati. Možno ji podporovati jen vnitrostátní a obchodně-politickou péčí." Dále pravíme v návrhu: "Přímým spojením výrobce se spotřebitelem, především prostřednictvím družstev, jest vyřazen lichvářský meziobchod." Pravím "lichvářský meziobchod", neboť jest meziobchod, který jest nezbytný, jest však také meziobchod, který spotřebiteli a výrobci neprospívá, nýbrž jen zcela málo lidem.

Dovolte mi, abych při této příležitosti poukázal na přímo vzorný příklad z Dolních Rakous. Ve Vídni jest, jak známo, sv. marxský velký trh. Tam bylo v roce 1929 dodáno 500.000 vepřů na maso a z toho bylo 2·2% domácích, zbytek z ciziny. Zcela tak jako u nás. Co udělali nyní dolnorakouští sedláci? Vynasnažili se ze všech sil, aby dosáhli povznesení stavu vepřů v ohledu kvantitativním i kvalitativním. Založili spolky pro pěstění vepřů, založili přejímatelny, mající za úkol přejímati jateční vepře určené pro vídeňský trh a dovážeti je přímo nákladními auty do Sv. Marxu. Organisace trvá teprve několik málo měsíců a osvědčila se tam mimořádně, jak předevčírem prohlásil ministr obchodu dr Hainisch. Myslím, že by se podobné organisace osvědčily i zde u nás. V agrárním programu pravíme dále: "Celá zemědělská otázka dá se řešiti, bude-li odpolitisována, budou-li všecky strany a všecky stavy spolupracovati, aby se sešly ve společné práci." Pravíme pak dále: "Úřady musí bezohledně zakročiti proti každému nadměrnému mezizisku." V tom bodu však ministerstvo pro zásobování lidu úplně selhalo. V obchodně politickém směru pravíme ve svém programu mezi jiným toto: "Jen trvalé obchodní smlouvy by byly vhodným prostředkem, aby jednak bylo naše domácí zemědělství chráněno před nesnesitelnou soutěží ciziny, jednak, aby naší domácí výrobě byl zajištěn potřebný odbyt do ciziny." Dále pravíme: "Vývoz domácích zemědělských plodin jest vhodnými obchodními smlouvami umožniti více než dosud."

V příštích týdnech bude se vyjednávati o uzavření případně o revisi jednotlivých obchodních smluv. V úvahu přicházejí Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Jugoslavie, avšak také Rakousko a Německo. A tu jsme byli jednou věcí přímo zděšeni: V únoru jsme navrhli, aby se započalo ihned vyjednávati s jednotlivými státy, jako to učinilo Německo, jako to učinilo Rakousko, nikoli však, jako se to stalo, aby byla nejprve po měsíce rvačka o schválení zákona - včera byl teprve v senátě schválen zákon o přirážkách - a teprve potom, když je vše hotovo, aby se vyjednávalo s jednotlivými státy. Cesta byla naprosto nesprávná; mělo se jíti cestou obrácenou. Byla to jistě veliká chyba, kterou udělala vláda. Dále jsme pravili, aby vláda přezkoušela cenovou kalkulaci továren na umělá hnojiva. Pak jsme předložili další velké návrhy stran povznesení spotřeby mléka a sýra. Také zde Rakousko postupovalo skutečně vzorně. Pak jsme dále pravili, aby stran obnovy ovocných sadů a vinic předložila vláda zákon. Dále jsme navrhli osevné prémie, jako se poskytují v jiných státech. Konečně jsme mluvili o laciných úvěrech a podali tu vlastní návrh toho obsahu, že, když ministr financí půjčuje několika zkrachovaným bankám 300 milionů, bylo by jen spravedlivé, kdyby zapůjčil našemu domácímu zemědělství aspoň stejnou částku. Ve svém agrárním návrhu podali jsme pak ještě více jiných návrhů. Nechci jíti do podrobností a chci poukázati jen na jedno: Jedním z nejdůležitějších požadavků jest změna zemědělských rad.

Pánové, včera se zde zabývali dva kolegové návrhy, které předložil jednotlivým korporacím setník Rosmanith z Rase. Pan Rosmanith navrhuje, aby veškerá zemědělská výrobní plocha republiky byla rozdělena podle hlavních výrobních odvětví na oblasti, a to Rosmanith myslí si rozdělení celého hospodářského území na tři oblasti, oblast nížinnou, oblast horskou a oblast, kde se hlavně pěstuje zelenina, víno a chmel. Pak míní, že třeba v oblastech vytvořiti jednotlivá propagační střediska, z nichž má pronikati živá propagační vlna až k nejmenšímu zemědělskému výrobci, jej zachytiti a jej přesvědčiti. Dále míní, že možno tyto propagační oblasti spojovati v propagační kraje v jednotlivých zemích a že by to odpovídalo asi našim zemědělským radám, ovšem našim reorganisovaným zemědělským radám a tyto četné sbory, jež se nyní vytvoří, mají dostávati směrnice od velkého sboru v Praze. Nechtěli bychom podepsati každé slovo, které vyslovil Rosmanith. Ale jedno jest jisté: jeho návrhy mají dobrý podklad a bylo by si jen přáti, - pan ministr Bradáč kývá hlavou a já doufám, že se to dá považovati za souhlas - doufám, že také vláda a ministerstvo zemědělství budou skutečně dobře míněné a vážné návrhy zkoušeti a jsou-li dobré, učiní všecko, aby tyto návrhy byly provedeny. Pan Rosmanith budí údiv nejen že se se svými návrhy probil, nýbrž i jeho energii, s jakou své návrhy zastává. (Posl. dr Luschka [německy]: Jeho optimismus stran parlamentu jest dojista příkladný! - Veselost.)

Pánové! Jisté výroky v tisku, v senátě a zde v poslanecké sněmovně mne nutí, abych vyslovil několik slov polemického rázu. Nezřídka slýcháme venku ve vesnicích od tajemníků agrární strany: Jediní přátelé zemědělství jsou agrárníci, všecky ostatní strany jsou nepřáteli zemědělství. Pánové, myslím, že skutečně důležitějšími než slova jsou skutečnosti a jedna skutečnost jest jistá. Naši zemědělci se podivují Francii, poněvadž tam vláda vydala velmi mnoho a krásných zákonů na ochranu zemědělství, a já konstatuji, že ve francouzské vládě nesedí ani jeden tak zvaný agrárník. Nebo na př. - a to ví velmi dobře také pan ministr, že zde není míněn osobní útok proti němu, neboť naše strana si neobyčejně váží osobně pana ministra Bradáče, on však shledá velmi pochopitelným, že my si konečně jako strana nemůžeme dát líbiti všecko od svých německých kolegů.

Nebo podívejte se do Německo, kde včele vlády stojí muž z našich řad, říšský kancléř dr Brüning, který vskutku provedl zákony, které mohou býti našim zemědělcům vždy příkladem a já konstatuji, že také v německé vládě nemají tak zvaní političtí agrárníci co mluviti.

A třetí zemí jest Rakousko, kde jsou stejné poměry. My na jižní Moravě na př. dostáváme za mléko mnohem méně než zemědělci v sousedních Dolních Rakousích. Dostávají více za víno, za zeleninu, za okurky, za cukrovku daleko více a při tom mají cukr levnější. Tedy, pánové, zde vidíte, ne agrární strany jsou spásou zemědělství, nýbrž strany, jež se opírají také o jiné stavy a nejsou vybudovány na zásadě, jak jsme to zde včera slyšeli, kdy si zde vyčítali navzájem otravování studní, nedostatek inteligence a jiné krásné věci.

Vždyť jest skutečností, že Československo mělo již několikrát agrárního předsedu vlády a myslím, že smíme všichni pochybovati o tom, zda výsledky toho byly pro domácí zemědělství tak skvělé. Mají dělníci něco z toho, jestliže si zástupci agrárníků a socialistů říkají v parlamentě tak krásné líbeznosti a mají z toho něco zemědělci? Smíme klidně říci: Konečnou útratu zaplatí jak zemědělci, tak dělníci. (Souhlas.) Pan kol. Schweichhart měl zde včera řeč. Musím říci, jsem trochu krátkozraký, ale ptal jsem se sám sebe, je-li to skutečně týž kol. Schweichhart z r. 1926. (Německé výkřiky: O nikoli, nyní jest to vládní Schweichhart!) Nebylo ho možno jednoduše poznati, Tak mírně, tak rozpačitě mluvil. Vzpomínáme si přec ještě na dobu před 4 roky, jak při odhlasování celního zákona byly rozmláceny desky stolů a ministerských lavic, těchto lavic, kde dnes sedí vládní socialisté, jakož i dále v pravo na lavicích českých sociálních demokratů, všecko proto, poněvadž jsme hlasovali pro zákon na ochranu domácího zemědělství. (Posl. Koudelka: Pane kolego, vy jste zvýšili cenu pšenice, když stála 180 Kč, my zachraňujeme zemědělství, když stojí 90 Kč!) Pane kolego, rozdíl jest ten: My jsme povolili nízká cla, a vy povolujete cla ještě vyšší. Vaši soudruzi ve straně, pane kolego, nazvali vás před 4 roky celníky a já nevím, co jsou dnes sociální demokraté, jak mají býti zváni dnes: snad přirážkoví celníci. (Různé výkřiky.)

Dne 6. srpna 1924 psal "Sozialdemokrat": "Ale nejen odborová, nýbrž i politická organisace musí býti posílena, aby agrárníkům zašla chuť na zavedení agrárních cel." Jest zajímavé, jak psal "Sozialdemokrat" o dovozních listech. Pánové, dne 27. května 1926 psal "Sozialdemokrat" o dovozních listech toto: "Pro spotřebitele tkví hlavní účinek dovozních listů v tom, že se clo prosadí ve všech krajích země a u všech druhů obilí. Cena žita bude udržována nad světovou cenou o plnou celní částku." Bylo to r. 1926. Dne 3. dubna 1930 pravý opak, tu jste psali: "Co se týče účinku dovozních listů, nebude tím přirozeně zdražen ani jediný druh zboží. Spotřebitel nebude zatížen dovozními listy ani v nejmenším, jenom celní příjmy státu budou rozmnoženy." (Posl. Krumpe [německy]: Kdo to psal? Nějaký agrárník?) "Sozialdemokrat." Ano, pánové, můžete si vzpomenouti v r. 1928 na tyto velké demonstrace dělníků proti drahotě; tady mám také výstřižek z časopisu "Sozialdemokrat" z 31. srpna 1928, kde pod názvem "Sociálně demokratický boj proti drahotě" - již ten název jest příznačný - se píše: "Tady by se měl postaviti také tak veliký transparent před lavice při hlasování jako r. 1926. Tehdy roku 1928 byly tedy veliké protestní schůze v Opavě, Krnově, Bruntále a Vrbně a byly zde mezi jiným vzneseny tyto požadavky: "Zrušení cel na dobytek a maso a všecky druhy krmiv, okamžité zrušení všech cel na krmiva, zemáky, zeleninu, margarin, máslo a snížení cel na obilí, zlevnění železničních tarifů, odstranění daně z obratu pro všechna krmiva." Tak to jde pořád dále.

Co tedy žádali páni na schůzích, žádali také v parlamentě v návrhu tisk 1940 z r. 1928. "Sozialdemokrat" z 15. listopadu 1928 psal: "Zvýšení dovozu cizozemských vepřů přináší zlevnění cen, pokles dovozu cizozemských vepřů má za následek prudké a značné zdražení." Jsem zvědav, zda by "Sozialdemokrat" psal a mluvil také tak dnes.

Pak přišel 19. květen 1926, kdy byl odhlasován v senátě iniciativní návrh na zvýšení cel. Tehdy psal "Sozialdemokrat" tyto památné věty: "19. květen 1926, den, kdy byla odhlasována obilní cla, zůstane zapsán jako den hanby, kterého Svaz zemědělců, křesťanskosociální lidová strana a strana živnostenská zradily zájmy pracujícího obyvatelstva v městě a na venkově. Tento den nebudiž jim zapomenut." Mohl bych vám citovati ještě krásnější řeči a ještě zcela jiné ukázky. Před čtyřmi lety zde vystoupili čtyři sociálnědemokratičtí řečníci. Čte-li dnes kdo tyto řeči, nevychází z údivu a musí skutečně říci: "Tohle dál nejde." Tu mluvil před 4 lety kol. Pohl ve sněmovně: "Pracující lid bude ještě dlouho pamatovati na denní pořádek dnešní schůze poslanecké sněmovny." Praví pak dále: "Hlasování o předlohách bude černým dnem prvého řádu pro pracující lid v tomto státě, pro všecky pracující za mzdu a plat, pro většinu živnostníků a pro mnohé desetitisíce malozemědělců." Dále praví: "Nutno dojíti k závěru, že cla prospěla jen spekulantům s půdou a že tím byl jen zvýšen důchod bez práce." Dále: "Vláda ukázala se býti buď malomocnou nebo neschopnou podniknouti něco proti drahotě." Na konec praví kol. Pohl: "S tohoto hlediska jsou cla frivolním útokem na živobytí, na existenci všech pracujících lidí. Že tento útok může přijíti nyní, naplňuje nás odporem a hnusem." Pak praví, že oni "jsou tak hluboce roztrpčeni smělostí a neslýchaností útoku, který se zde páše na širokých vrstvách". Pak mluví o boji bez konce, o strašlivém boji. Podobně mluvil kol. Schweichhart, ne tak jako včera, nýbrž zcela jinak. "Desetitisíce nezaměstnaných," pravil kol. Schweichhart ",které mohou svým příslušníkům poskytnouti sotva kousek chleba, váleční invalidé, sirotci a ubohé vdovy, veškeren pracující lid má býti znovu zatížen a vydírán na prospěch číselně slabé skupiny zámožné třídy." Potom pravil: "Prohlašujeme otevřeně a rozhodně: Je to zcela obyčejné uvádění v omyl, tvrdí-li se, že by agrární cla mohla situaci veškerého zemědělství zlepšiti, že by zvláště malozemědělci z toho měli také značný zisk. Dále jest národohospodářsky úplně nesprávné, tvrdí-li se, že cla mají za následek všeobecné zvýšení výrobní síly. Ještě větším nesmyslem jest, prohlašuje-li se, že agrární cla oživí průmysl. Dojista jest nejnestydatějším tvrzením, prohlašuje-li se, že spotřebitelé nedoznají agrárními cly nijaké škody." Pak mluví dále o tom, že břemeno cel jest daleko vyšší, než dnes chtějí přátelé cel připustiti. Dnes ukazují, že vše je nevinné a bezvýznamné, aby své přívržence uklidnili a obalamutili.