Většina závodního výboru, skládajícího se ze samých sociálních demokratů, ignoruje osmihodinnou pracovní dobu a na protest dělníků proti překročování osmihodinné pracovní doby kývají jen hlavou nebo přímo denuncují neoblíbené dělníky mistrům a inženýrům. Soc.-demokratičtí a fašističtí členové závodních výborů v tamějších továrnách a zvláště hutích pracují ve prospěch pánů podnikatelů s újmou pro zájmy pracující třídy.

A když se nato pracující lid bouří a demonstruje v továrně, jest vyhazován z práce, při čemž o takového z práce propuštěného zajímá se hned policie a za jakékoliv slovo kritiky zavírá ho do vyšetřovací vazby pod záminkou nebezpečných hrozeb a výhrůžek. Odtamtud již jde před soud, který se zpravidla, zvláště v Mor. Ostravě, staví na stranu podnikatelů a proti nezaměstnaným a dělníkům, kterým se stalo bezpráví.

V těchto případech, které již nyní zřejmě křičí, postupují jednotně nejen civilní soudy, ale také t. zv. hornické rozhodčí soudy pro rozhodování sporných věcí mezi podnikateli a dělníky. Stačí ukázati jen na několik posledních křiklavých případů takové "justiční vraždy", jakou nepochybně v celém mínění hornickém jsou poslední hanebné, třídně zkreslené soudní rozsudky ostravského hornického rozhodčího soudu ve sporech horníků a se členy závodních rad.

Věc Ludvíka Martinka, člena závodní rady v koksárně Hoheneggerově v Karvinné, mluví přímo o úplatnosti soudců. Koksář Ludvík Martinek, bydlící v Karvinné 40 let, ženatý, otec tří nezletilých dětí pod 14 let, nyní člen závodní rady, pracoval v koksárně Hoheneggerově v Karvinné více než 12 let úplně bezvadně. Na podzim r. 1929 správa dolu podává na něho žalobu k hornickému rozhodčímu soudu a žádá o dovolení, aby ho mohla propustiti z práce. Vytýká mu, že hrubě zanedbává svou pracovní povinnost, a poněvadž se setkává s faktem 12leté bezvadné práce, jenž maří výtku nedbalosti, vznáší do zásoby novou výtku, a to, že Martinek kdysi a kdesi hodil kusem jílu na jistého dělníka, patřícího k fašistickému Národnímu sdružení. Rozhodčí soud dne 10. února t. r. jednal o této žalobě, nemůže však najíti žádných jejích základů a proto se rozhoduje, že celý se odebéře na místo do samé koksárny do Karvinné a tam vydá rozsudek.

Dne 20. února hornický rozhodčí soud přijíždí do Karvinné a tam jedná v koksárně. Jde o to, kdo vlastně hodil kusem jílu na fašistu Gyla. Soud skládal se ze dvou zástupců podnikatelů, dvou dělníků a jednoho soudce. Kromě dvou přísedících zastupoval podnikatele jeden advokát, který při jednání měl veliký vliv, nemluvě již o jisté jeho úloze jako nápovědy trpěného soudcem. Vypovídají 4 svědkové, ale ani jeden nepotvrzuje tvrzení žaloby. Jediný fašista, zmíněný Gyl jenž byv prý uhozen jílem, byl obeslán jako svědek, tvrdí, že Martinka neviděl, ale připouští, že nemohl to býti nikdo jiný než Martinek. Dělníci v této koksárně mají jen jediného zákonitého zástupce. Jest to závodní rada. Její předseda na žádost obžalovaného nebyl dvakráte připuštěn ani ke svědecké výpovědi ani ke slovu. Teprve když obžalovaný po třetí se dožadoval a prosil, aby zástupce koksářů byl připuštěn jako svědek, a když jeho žádost byla znovu zamítnuta, chtěl utéci od soudu, soudce konečně souhlasil s jeho obesláním, ale velice ho omezil v jeho výpovědech. Předseda závodní rady vypovídal, že tento Gyl, kolem něhož se točí celý tento spor, před 20 dny si u něho stěžoval, že lituje toho, že se pustil na takovou cestu. On musí před soudem vypovídati tak, jak mu rozkázala správa koksárny, neboť kdyby to neučinil, byl by vyhozen z práce. Na to chtěl tento svědek přísahati. Celé 4 hodiny se jednalo; žádný svědek neposkytl soudu naprosto žádných důkazů. Zůstali tedy jen dva: jeden za jámu, Gyl, jehož osoby se týkala výtka v žalobě, a druhý předseda závodní rady zástupce dělníků Jan Siuda, bytem v Dolních Bludovicích č. 117, který přísahou chtěl potvrditi svou výpověď. Soudce tázal se nejdříve advokáta, dovolí-li Siudovi přísahati, a když tento advokát nedovolil, soudce Siudu k přísaze nepřipustil, ale dal přísahati Gylovi, který ve skutečnosti nic neviděl a byl naveden zástupcem dolu. Na základě tohoto jediného, výlučně na přísaze fašisty Gyla se zakládajícího výsledku právního jednání hornický rozhodčí soud rozhodl, že dává správě dolu povolení, aby propustila dělníka a člena závodní rady Martinka.

Toto rozhodnutí rozhodčího soudu rozhořčilo tamější dělníky. Správa koksárny však naprosto nedbá nějakého rozhořčení mas, neboť má k disposici četnictvo umístěné ve vzdálenosti 100 m. V této koksárně vládnou a řádí fašisté. Za tímto účelem byli povoláni zvláštní agitátoři, mistři a inženýři. Kdyby se stalo nějaké neštěstí, nepadlo by ani slovo o akci, ale když jde o fašistickou agitaci, o pronásledování domácích dělníků, jest k disposici celá moc.

Totéž se děje v jiných jamách. V jámě Hoheneggerově fašističtí inženýři dělají si úšklebky ze zákona o závodních radách. Proti tomuto zákonu nedovolují, aby do dolu sjely komise jednotlivých odborů. Na Barboře v t. zv. Schlammversatzungu (t. j. při zalévání vybraných míst cementem) pracují horníci až po pás ve vodě studené jako led. Horní úřad o tom ví, on formálně provedl revisi, kterou byl nucen provésti pod nátlakem horníků. Nestará se však, aby byly dodržovány aspoň nějaké předpisy horně-policejní. Naopak, správa vysmívá se jakýmkoliv zákonům a předpisům. Tam se nepřiznává ani zákonité právo členu závodní rady, tam správa znemožňuje vykonávání toho práva tím, že člena závodní rady překládá. Správa dělá to výlučně proto, aby odstranila kontrolu nad sebou, aby bez zástupců horníků mohla na dole dělati, co se jí líbí. Ale úřady toho nechtějí viděti a podle §u 11 o závodních radách na základě pochybných důkazních prostředků vyhazují dělníky z práce se souhlasem hornického rozhodčího soudu.

Během necelých 3 měsíců t. r. byli se souhlasem hornického rozhodčího soudu propuštěni 4 členové závodních rad a 3 jejich zástupci. Jsou to František Uhlář z jámy Ignác, Alois Šrámek a Karel Badura z Nové jámy v Lazech, Ludvík Martinek z koksárny Hoheneggerovy, František Petryk z jámy Ignác, Josef Holub z jámy Hedvika a Josef Gondek z jámy Zárubek.

Zřejmým pošlapáváním práv ducha a smlouvy hornické jest poslední rozsudek ve věci horníka a člena závodní rady Romana Chelmeckého, jemuž soud odepřel právo k příspěvku na děti a podle výkonnosti. To jest loupež za bílého dne. Tu nepomůže žádný pláč ve "Zprávách", může pomoci jen hromadná akce proti pánům podnikatelům, pomůže ostrý karabáč na buržoasní krky, když právo nemá účinku.

Stejně jest tomu s prací přes čas a prázdnými směnami. T. zv. prázdné směny v těch dolech, kde se pracuje 2 až 3 směny týdně a především děje se to v okolí Karvinné, působí pravou revoluci. Zatím co většina horníků sedí doma bez práce, pracuje v prázdných směnách mnoho protežovaných - jsou to vždy titíž - v nejlepších průčelích a dobývá často více uhlí než obvykle. Tamtéž pracuje se často "přes čas" a proto ředitelství dolů nemusejí povolávati plné směny, o které dělníci jsou okrádáni.

Revírní horní úřad o tom ví, revírní rada rovněž, ale nehnou ani prstem, aby napravily zlo. Revírní úřad jest závislý na uhelných baronech. Proto horníci sami musejí odstraniti to bahno. Žádné "prázdné směny", žádné "přes čas" - toť heslo horníků. Po dobrém to nepůjde - 12 let na to čekají - půjde to organisovanou silou, násilím. Horníci a jejich ženy musejí zakročiti, vtrhnouti násilím do dolů, vytáhnouti ředitele a inženýry ze šachet a poučiti je, že horníci mají právo za práci na plat a živobytí. Když ještě za krise nezměnili páni svého jednání, nezmění je dobrovolně nikdy. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 6. června 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 50 této těsnopisecké zprávy.] Horníci musejí si sami jako r. 1919 udělati pořádek v dolech tak radikálně jako v samých sovětech. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Hornické rozhodčí soudy v Ostravě ve světle svých rozhodnutí a rozsudků vůbec, a těch rozsudků z posledních let, o kterých jsem zde zvláště mluvil, považují a pokládají se v očích všeho hornického proletariátu v revíru za placené agenty uhelných baronů, za agenty kapitálu, kteří jsou v podezřelém služebním a společenském poměru k ředitelstvím a správám dolů v revíru.

Podezření, že zaměstnanci horního úřadu, "nestranní" soudcové, panští přísedící, nikoliv dělníci, jsou pod vlivy uhelných baronů, jest podepřeno tím, že většina úředníků horního úřadu a hornických soudů přechází po jisté době úřadování ve státních úřadech do služby uhelných baronů jako dobře placené kancelářské síly na odpovědných místech. Není-liž to inkompatibilita a kolise služby, úřadů a ředitelství dolů?

Jest jasné a prosté, že se horníci domnívají podle stranického jednání soudu, podle protidělnických soudních rozsudků rozhodčího úřadu. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 6. června 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Stejně vyzývavě jednají obyčejně soudy krajské a okresní. Tyto soudy jsou rovněž ve službách kapitálu, uhelných baronů a třídy ve státě panující. Ostravský soud poskytl již nesčetné důkazy toho. Zde jeden z nich: 21letý horník František Mola z Karvinné, živitel rodiny a rodičů, bránil se na jámě klidně, ale rozhodně proti restrikci, následkem intrik politisujících úředníků dolu byl zatčen a v okovech z jámy odveden do vězení. Pronásledování fašistických soudců v takových případech jest neslýchané.

Na komunistické schůzi sedí úředník, neumějící polsky a udává soudu referenty, křivě přísahá, jen aby takový dělník byl na celé měsíce odsouzen do vězení. V jednom případě při referátu Bedřicha Krauze, policejní komisař, který jako Čech neuměl slova polsky, svědčil proti Krauzovi a díky tomuto člověku, byl Krauzovi, který v tomto případě za mé přítomnosti vůbec nic nespáchal, vyměřen druhý několikaměsíční trest.

Do Slezska posílají se nejhorší individua, která zde kradou, aby šířila bratrskou kulturu mezi polským bratrským národem, posílají se tam karabáče a klacky. A pánové národní demokrati, vševlastenci čeští, Kramář a Špaček, stejně jako polští bratři Daszyňski a Piłsudski, přicházejí mezi tento lid s karabáčem, s. pronásledováním, aby mohli dokazovati všeslovanský fašismus, polský a český. (Posl. Juran: Není žádného rozdílu!) Není žádného rozdílu, leda ten, že se zde za režimu československého říká: "Mlč, drž hubu!" a v Polsku se říká: "Stul pysk, dzierż mordę, cholero!"

Do vězení zavírají se řádní lidé, kteří se bijí za své přesvědčení, kteří nechtějí býti restringováni, zavírají se dělníci, kteří brání své právo, svůj jazyk, neboť to jest v Československé republice dovoleno, zatím co zde smetánka československá sedí na Parnase, jak na př. ten pan dr Dvořák, který byl na vrcholu československého Parnasu a o němž řekl ministr dr Viškovský, že jest to podvodník a zloděj, zatím co se tací lidé pouštějí na svobodu, sedí ve vězení desítky dělníků proto, že chtěli chléb.

A jest to tím větší ironie, že soudnictví jest pod protektorátem našeho milovaného ministra Meissnera, člena téže soc. demokracie, jejímž členem jest také pan Chobot z P. P. S. a pan dr Buzek, kteří říkají, že se bratříčkují s p. Meissnerem. Zatím co se pan Meissner zde líbá s Chobotem a Buzkem, tam ve Slezsku pan Meissner bije karabáčem polského dělníka. (Posl. Juran: Demokracie je diskuse!)

V takové kritické situaci chtějí sociální demokraté hlasovati pro vysoká cla na dobytek a pro ohromnou drahotu masa. Chválí tato cla. Chválí nástroj bídy a nouze za tučná místa a křesla. Zřejmě lžou, když nyní chválí a schvalují cla. Když r. 1926 byli v oposici, mluvili jinak.

Stačí nám jen vzíti do rukou výňatky z tehdejších časopisů. Hlavní orgán československé soc. demokracie ve Slezsku, "Duch času" ze dne 30. června 1926 psal o clech, která zavedla stará koalice. Zákon, který zaváděl tehdy cla, nazývá "zákonem, který přinese lidu dražší chléb, mouku, brambory, omastek a maso, naproti tomu pak církevním řádům, farářům, šlechtě a zemanským statkářům velké zisky." "Průmyslová buržoasie," píše "Duch času", "spojila se s pozemkovými pány, čeští a slovenští agrárníci, klerikálové a nacionálové s Němci a Maďary, aby chudému lidu uloupili část hubené, těžce zasloužené mzdy. Tato hodina, za kterou je musí stihnouti kletba všeho pracujícího lidu republiky, dovršena byla dnes po nejtužším zápase."

A dále píše "Duch času": "Vše bylo marné. Bestie ziskulačnosti zvítězila nad lidským citem a rozumem."

A nyní říkáme my, že táž "bestie ziskulačnosti" zvítězila nad rozumem a citem proto, že sociálfašisté byli přibráni do dnešní koalice.

A dále napsal v č. 178, že drahota vzrůstá v celé republice, ale dnes p. Koudelka a jiní pánové z řad sociálně fašistických chtěli mluviti o tom, že mouka bude levnější.

Konečně píše "Duch času" ze dne 5. června 1926 o tehdejším zavedení cel jako o "vítězství necitelných lidí, jimž nejde o nic než o ožebračení národa a o zdeptání a hospodářské zotročení všeho konsumenta a na druhé straně o napěchování novými zisky svých bezedných kapes."

Tehdy vytýkal soc. demokratický orgán agrárníkům, že cla jim pomohla nacpat kapsy. A teď se tážeme, kolik dostanou páni soc. demokratičtí poslanci a ministři od agrárníků za to, že jim cla odhlasovali? Bude to ještě větší, než u těch agrárníků. Ti jsou nažraní, ale vy jste 4 léta hladověli.

Ale nejen čeští soc. demokraté jsou tací "mírumilovní". Naši polští soc. demokratičtí bratři jako putičky běží za nimi. Orgán pana Chobota "Robotnik Šlaski" napsal dne 16. července 1927 o zavedení cel: "Z toho vyplývá, že vliv cel na ceny byl velmi velký a zesílil u nás světové zvýšení cen. Pro tato cla bojkotovaly náš průmysl agrární země, zatěžujíce vývoz našich průmyslových výrobků. Nezaměstnanost vzrostla. Životní úroveň spotřebitelů bez půdy a drobných rolníků poklesla a ztučněli velcí statkáři spolu se zámožným kněžstvem."

Dnes jest zřejmé, že tito pánové hlasují pro celní zákon z jistého důvodu. Poněvadž je buržoasie dříve vyhodila od koryta, kopali do agrárníků, ale kdy je dojná kráva vzala pod své cecky, hlasují společně s nimi. Dnes, když si je buržoasie koupila za ministerská křesla a žlaby, chválí tato ničemná cla a hlasují pro ně.

Polští sociálfašističtí poslanci páchají dvojí zločin, neboť za národnostní útlak a hospodářské vykořisťování dávají své hlasy koalici. Polští sociálfašističtí poslanci hlasují a podporují vládu za to, že ta vláda neposkytuje desetitisícům Poláků státní příslušnosti, že je v úřadech týrá, že je zbavuje půdy z titulu pozemkové reformy, že zanedbává polské školy a polské dělníky hromadně propouští z práce. A jak ten nešťastný lid jest zbavován půdy, o tom svědčí příklady ve Stonavě, v Loukách atd.

Nám se již o to nejedná, my, komunisté, jsme z toho vyřazeni, ale v přítomnosti pana Dubického řeknu, že tam teď samotní vaši domkáři nadávají a proklínají zemědělskou reformu, protože byla ne pro lid, nýbrž proti lidu a pro různé vydřiduchy. (Posl. Dubický: Ve které obci?) Ve Stonavě.

V této věci konala naše strana ve Slezsku veřejné schůze, rovněž strana Chobota a Wolfa podala protest proti tomuto rozdělování půdy a zde pan Buzek a Chobot hlasují s vládou, aby ten aparát ještě více utiskoval malorolnický a půdy nemající lid ve Slezsku, aby dále propouštěl z práce polské dělníky za to, že mluví polsky, aby padělal soupis lidu ve Slezsku.

Při nynějším soupisu lidu, který provádí statistický úřad v Praze, jmenují se sčítacími komisaři lidé v našich obcích naprosto neznámí, lidé mající mizernou pověst a nemající vůbec důvěry místního obyvatelstva. Jest zřejmé, že drobný rolník a dělník slezský nepoví tomuto člověku to, co skutečně má říci, poněvadž mu nevěří. Jest zřejmé, že v tomto případě plnou odpovědnost za to béře na sebe klub polských vládních poslanců.

My nemáme žádné iluse, že bychom něčeho dosáhli. Tolikrát se již zde mluvilo o zásadních nedostatcích našeho lidu a všechno marně. Na ulicích uděláme pořádek a vybojujeme si svá práva. Ohromné tábory, četné demonstrace a rozhodné resoluce proti clům, docházející se všech stran Slezska, budou tím bičem, který bude mrskati sociálfašistické zrádce za tato ohromná cla a drahotu. Lid vám to štědře odplatí. Zvláště sluha buržoasie Chobot, který v konsumech sám zavádí drahotu, ten to výslovně uslyší a pocítí z úst dělníků a spotřebitelů. A když tam ve Slezsku k této bídě a nouzi v řadách dělníků a spotřebitelů přidává Chobot nová cla, Chobot, který si žije lépe než Rotschild, který se vysmívá bídě a slzám spotřebitelů, buďte jisti, že se lid slezský pomstí na něm a na vás za tyto křivdy a vykořisťování.

Na hranicích československo-polských poškozuje se nejubožejší lid. Kdysi byl chléb v Československé republice drahý, jako ostatně jest zde drahý vůbec. V Polsku byl poměrně lacinější, a proto se každého dne dováželo 20.000 bochníků chleba do Československa. Tenkráte živnostníci a Chobot, soc. demokrat, vystoupili proti tomu, a bili se polští bratří s českými; viděli jsme, že pan Chobot, který je stoupencem Piłsudského, a jezdil do Varšavy, vystoupil proti tomu, aby polští pekaři nemohli vyvážeti chleba do Československa, a tak povstal boj slovanských bratří o jeden chléb. Nám do toho nic není, jaké si uděláte clo, dělný lid udělá si sám pořádek. O tom jsme přesvědčeni, že dělník československý a polský vystoupí proti těm zlodějstvím celním a rozličným zákonům třídně buržoasním. Především postará se dělný lid obou států o to, že zavede všeevropskou sovětskou republiku rad.

Ostatně jest vystupování pana Chobota jako polského sociálního demokrata zajímavé po jiných stránkách. Dnes zde není. Dnes pan Chobot nemůže býti zde přítomen proto, že na dny 1. až 3. června musil býti zvlášť pozván do Varšavy na sjezd zahraničních Poláků, kde má kouti pikle proti polským dělníkům.

Shrnuji a opakuji, že buržoasie a její sluhové dostávají se cly od vlády a státu ohromné miliardové částky subvencí a pomoci. Ale co dostává stotisícová armáda nezaměstnaného proletariátu? Nic. Nezaměstnaní nedostanou nic; místo aby se poskytly nezaměstnaným podpory, dostanou vládní odborové organisace milionový dar ve formě gentské soustavy. Co dostanou horníci, pracující 2 až 3 směny týdně, od vlády, jaká cla, jakou kongruu dáte těm chudákům? Dáváte jim vězení, vykořisťujete je až do morku.

My pro dělnický lid nehledáme záchrany zde v parlamentě, my vidíme, jaká jest zde presence, my vidíme, že si této sněmovny zde neváží, my víme, že to jest fraška a neplecha, ale oni, kteří říkají, že dlužno podporovati prestiž parlamentu, mají jej chrániti. Místo toho sedí v kuloárech a buffetech a tak zastupují parlament. Právě dnes zde dělný lid ze Slezska, Karvinné a Třince zvolil si dva delegáty, kteří sedí na galerii, aby se podívali, jak ten náš parlament vypadá, jak ve skutečnosti pracuje. Tam ve Slezsku dělníci nevěřili, že socialisti budou hlasovati pro cla, proto zvolili delegáty, aby se šli podívati, budou-li skutečně socialističtí poslanci hlasovati pro cla. Teď vidím, jak tam již odsuzují ten podfuk s hlasováním.

My pro lid vybojujeme lepší zítřek proti všem fašistickým a sociálfašistickým mrzákům, ale nikoliv zde ve sněmovně, nýbrž mimo sněmovnu, na ulicích, v továrnách, v boji na barikádách. Tento boj pod vůdcovstvím komunistické strany Československa smete váš nelidský režim, smete i vás, pánové, a povede k vítězství a triumfu dělnické třídy. Všechno do boje proti clům, proti drahotě! (Potlesk poslanců komunistické strany.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Slavíček.

Posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Při vzniku hospodářského plánu, jímž se mělo dokázati pozvednutí kupní síly domácího konsumu, abychom tak nahradili úbytek z obchodování s cizinou, jímž se však také mělo sledovati, že mají býti stabilisovány ceny plodin zemědělských, ceny rentabilní, byl také sledován motiv: Všechno toto ozdravění hospodářské uvnitř našeho státu nedělati na úkor konsumu, neboť kdybychom na jedné straně stabilisovali rentabilní ceny, kdybychom i sebe větší částky na oživení a posílení domácího obchodu, spotřeby věnovali na úkor konsumentů, nebylo by nám to nic platno.

Proto také při vzniku plánu o zemědělských clech bylo mluveno i o tom, že některé tíživé daně konsumní budou odbourávány a že zejména by mohly býti odbourány daně a dávky z masa a poplatky na potravní čáře, když na druhé straně zavedením cel živočišných by státní pokladna obdržela náhradu, neboť nese-li daň z masa a na potravní čáře okrouhle 116 mil. Kč za rok, očekáváme, že při platnosti cel živočišných nejméně tolik státní pokladna obdrží, a s tímto předpokladem ovšem počítal nejen každý z konsumentů, nýbrž počítal s ním i pan ministr financí.

V debatě, kterou jsme nyní absolvovali, zase se vynořily myšlenky, které byly do jisté míry i obviněním zprostředkovatelů, a dokonce padly z úst některých pánů řečníků i invektivy proti jednomu stavu: stavu řeznickému a uzenářskému.

Upozorňuji, že byly to myšlenky mylné, nespravedlivé, a považuji za svou povinnost podati krátké vysvětlení.

Bylo učiněno, v době války i po válce, několik pokusů s nouzovými výseky masa, bylo učiněno několik pokusů družstevních, a to stejně se strany dělníků uzenářských i se strany mistrů uzenářských, ale také se strany producentů samých, se strany zemědělců. Ale v praxi se ukázalo, že ani jeden tento svépomocný podnik nemohl poskytnouti žádných lepších, anebo vůbec žádných výhod konsumenstvu, tak jako jich nemůže poskytnouti stav řezníků a uzenářů, když má býti ze svých živností živ.

Odmítám tyto útoky na stav řeznický a uzenářský, odmítám je tím spíše, poněvadž nejsou věcně založeny.

V absolvované debatě bylo také voláno nejen po doplnění počtu chovu hovězího a vepřového dobytka, nýbrž bylo z úst povolaných také voláno, aby se chov náš také zlepšil. V tom tkví také podstatná část mýlky. Konsument se táže - a zpravidla se novinářské zprávy o to opírají - jak je možné, že řezník platí na venkově 4 až 5 Kč za 1 kg živé váhy dobytka, a jde-li někdo koupiti ve městě od řezníka 1 kg masa, platí 14 až 16 Kč. Nikoho prostě nenapadne, poněvadž není do toho zasvěcen, co mezi těmito dvěma cenami může být a jest.

Račte vzíti na vědomí, že když řezník koupí prima kus hovězího dobytka - ale prima a porazí, dostane z poraženého dobytka maximálně 55% masa. Tedy ne 100%, kterých na živou váhu kupuje, nýbrž 55%. Ale když kupuje řezník dobytek podřadný, zjistili jsme úředně, že porážka mu vynese pouhých 37% masa. Odpočítejme cenu stažené kůže, která se nikdy nerovná ceně masa, odečtěme odpadky z vnitřností a kalkulace se jeví potom docela jinak. Bohužel, u nás se pravidlem vezme za základ novinářská a tendenční zpráva, levná cena docílená za podřadný a vybrakovaný dobytek, který vynese 35 až 40% z porážky, ale cena masa se na druhé straně postaví za nejlepší kus nebo vybrané maso, jako je roštěnka nebo zadní maso atd. Tedy takto, chceme-li býti spravedliví, a objektivní, usuzovati nemůžeme, a nemůžeme paušálně nikoho obviňovati, že žije a tyje na úkor konsumenta i producenta zemědělského.

Upozorňuji dále, abych nezdržoval, že prohlídka masa, počínaje živým kusem vedeným na trh, prodaným v trhu řezníkovi, lépe řečeno velkoobchodníkovi, přivezeným sem do Prahy, v Praze poraženým, venkovským řezníkem ve čtvrtích na pražských jatkách koupeným a zpět domů přivezeným podléhá 7kráte - pravím sedmkráte - prohlídce dozorčích orgánů. Nejen že těch 7 prohlídek masa je spojeno s vydáním, nýbrž i se šikanováním.

Konečně pak dlužno vzíti v úvahu, že jestliže necháme v platnosti daň z masa, daň na čáře a všechny ty poplatky, prohlídky a procedury, které se s masem dělají, musí se dostaviti chtě-nechtě zvýšení cen masa, poněvadž režie, kterou řezník má a kterou si musí přiraziti stůj co stůj, šla by se vší určitostí na úkor konsumenta. Zejména kdybychom nechali všechny ty procedury, o kterých jsem mluvil, u vepřového dobytka, hrozí nám velké nebezpečí, že by nám mohlo stoupnouti maso nejméně o 1 Kč na 1 kg, ba že u uzenářských výrobků by mohly skočiti ceny o 3 až 4 Kč na 1 kg, jde-li o speciální výrobky uzenářské.

Tedy nejen v zájmu řezníků a uzenářů, nýbrž i v zájmu konsumentů a v intencích rozumného hospodářského plánu jest, abychom daň z masa zrušili, daň na potravní čáře zrušili a úbytek pro státní pokladnu 116 mil. Kč nahradili výnosem z cel živočišných. Přimlouvám se vřele, aby při sdělávání hospodářského plánu na tuto okolnost nebylo zapomenuto. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. Tyll.

Posl. Tyll: Novým zvýšením cel, drahoty a bídy zostřujete dále celní válku proti svým imperialistickým konkurentům zahraničním. Vymlouváte se na ně a oni se vymlouvají na vás. Všichni jen bráníte svou vlast. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 6. června 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 50 této těsnopisecké zprávy.]

Drastickým příkladem, jak si představujete obranu té své vlasti, je případ, který se včera udál v Hrdlořezích. Vaši obranu vlasti zaplatili tam včera svými životy dva proletáři vojíni a těžkým zraněním tři další oběti. Přirozeně lžete, že vinníkem je prostý vojín. Kdyby nebyl mrtev, zavřeli byste ho do žaláře, že lže, když by dokazoval, že skutečně to bylo něco zcela jiného než to, jak píší vaše noviny. Jedny noviny tvrdí, že voják šlápl na nášlapní minu, patrně do několika metrů hluboké jámy, patrně z pouhé zábavy, aby byl zabit; druhé zase, že pustil předčasně šňůru a podobně. Stejně jako vaše sebevraždy vojáků z nešťastné lásky. Skuteční strůjcové těchto vražd, páni kapitalisté, byrokraté a vysocí důstojníci, sedí pohodlně ve svých kancelářích, vilách a barech. Těm se nemůže naprosto nic stát. Ti se ovšem neopatrnosti dopustiti nemohou, oni nic, oni jen vyšetřují a mastí si při tom velice kapsy. Stejně si počínáte v případě zavraždění dívky na Zakarpatské Ukrajině vašimi granáty, které tam byly vystřeleny. Stejně hanebně jste postupovali ve válkách minulých, zejména ve válce světové a stejně gaunersky budete postupovat ve válkách příštích, které tak horečně připravujete. Vám se nestane nic, vy se budete jen obětovat v zázemí, tak, jak se již nyní vy fašisté a sociálfašisté, pánové Udržalové, Kramáři, Šrámkové, Meissnerové a Benešové obětujete v úmorných schůzích za šampaňského a viržinek, jen abyste "v zájmu vlasti a státu" mohli brániti vlast válkou celní a přípravou války otevřené, ovšem že "obranné", jako vždy, jak všechny kapitalistické státy říkají, že se brání a že v případě vypuknutí války byly napadeny. V Hrdlořezích a jinde roztrhávají granáty a miny těla mladých proletářů. Ale co je to u porovnání s vašemi úmornými schůzemi, starostmi a nesnázemi? Ovšem každý jak může, oni se rádi obětují za vlast, stát a národ a vy si "neradi" plníte kapsy.