Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan kol. Matzner. Dávám mu slovo.

Posl. Matzner (německy): Dámy a pánové! Parlamentní rozprava o celním zákonu skýtá mi příležitost, abych veřejně vyslovil své dojmy o celním zákonu. Již roku 1926, když byl tenkráte předložen zákon o clech na obilí a dobytek, aby se o něm zákonodárné sbory usnesly, poukázal jsem v jedné řeči na těžké nedostatky zákona. Kdyby tenkráte byly bývaly přijaty moje návrhy, které jsem tenkráte ke zlepšení celního zákona předložil Svazu zemědělců, aby je spolupodepsali, nemusili bychom se dnes usnášeti o celním zákonu v této formě. Tenkráte vypracoval jsem množství zlepšovacích návrhů. Udělal jsem pokus a šel jsem s několika návrhy ke Svazu zemědělců a prosil jsem je o scházejících 11 podpisů. Nemá-li návrh 21 podpisů, nemůže býti podle jednacího řádu v parlamentě projednáván. Tenkráte mi byly podpisy odepřeny. Návrhy, které jsem se jim pokusil předložiti, dožadovaly se osvobození od cla pro dovoz umělého hnojiva z ciziny, celní ochrany pro domácí pěstitele lnu a zavedení cel podle váhy dobytka. Pokládal jsem tenkráte tyto doplňovací návrhy k celnímu zákonu za neobyčejně důležité. Mimochodem řečeno, předložil jsem ještě celou řadu jiných návrhů. Byl jsem toho bláhového mínění, že ve Svazu zemědělců nemůže přece býti člověka, který by mi mohl podpis odepříti a přece tomu tak bylo. Zda při takovémto způsobu jednání, jehož se mi dostalo, mohl ještě někdo hlasovati pro nedokonalý zákon, jakým byl zákon o obilních a dobytčích clech, s mnoha dobrodiními pro průmysl, pro stavbu automobilů a jiných věcí, o tom bych pochyboval. Podle toho, jak se mnou bylo jednáno, hlasoval jsem proti zákonu. Byl jsem si vědom, že se proti mně rozpoutá zuřivá štvanice, nedal jsem se tím však odvrátiti od správného stanoviska. Přečtu docela krátký stylistický květ časopisu "Landruf" z r. 1926, časopisu Svazu zemědělců: "Kdo hlasoval proti clům? Zrada "vůdce rolníků" Matznera. Velkokapitál a socialismus ruku v ruce! Numerus clausus - Schollich a dr Czech pod patronancí sionistické hvězdy!

Kdo hlasoval v parlamentě proti ohroženým životním zájmům zemědělců?

Sociální demokrati obou táborů, komunisté, národní socialisté a poslanci německé strany národní!

Domnělý vůdce rolníků, Matzner z Čakové ve Slezsku, který ovšem již dávno dohrál svou roli, hlasoval spolu s komunisty proti clům! Slezané! Pamatujte si to dobře, až k vám příště přijde a dejte mu náležitou odpověď!

Zajímavé jest také, konstatujeme-li, že vedle Marxistů postavil se co nejostřeji proti zemědělským clům zvláště velký židovskoliberární tisk, mluvčí židovských vysokých financí a zednářských židů, z čehož jest patrno, že marxismus a liberalismus postupují ruku v ruce, aby pracující a vyrábějící střední vrstvy lidu uvrhly do bídy. Zde máme jen jedinou odpověď. Vyvoditi důsledky z tohoto postupu židovského tisku, který se ve známé židovské troufalosti vydává ještě za německý tisk - ovšem správně by se měl nazývati "Daitsche Presse" - a nahraditi tento tisk tiskem naší strany!

Jsme hrdi a dosti poctivi, abychom prohlásili, že jest nám český rolník tisíckrát milejší než mezinárodní žid, příslušník cizí rasy, parasit a vykořisťovatel!

Blahopřejeme protižidovské národní straně k těmto spolubojovníkům a jsme šťastni, že s těmito lidmi nemáme nic společného.

Ubohé německé národní souručenství! Tato cesta hanebnosti nás nikdy nespojí. Nedovolíme, aby našim zvoleným zástupcům lidu bylo spíláno! Německý venkovský lide, pohleď na tento svorný obraz svých nepřátel: Numerus clausus - Schollich ruku v ruce s liberálními a marxistickými židy pod rozšklebenou sionistickou hvězdou."

Radostný výlev srdce! A dnes pluje sionistická hvězda jako zářivá kometa v táboře Svazu zemědělců.

A takových chvalozpěvů bylo ještě veliké množství v těchto mně nakloněných časopisech a schůzích Svazu zemědělců. Byl veselý pohled a radostno slyšeti, jak zmezinárodnělí zástupci rolníků chtěli přehlušiti svou pochybenou agrární politiku, své ohromné a neodpovědné opominutí při celním zákonu z roku 1926 pustým křikem a psaním, aby všechnu vinu svalili na mne a na moji stranu. Já i moji přátelé ze strany jsme to vydrželi, jen několik málo národně slabých přivrženců dalo se nachytati a lapiti, houževnatí zůstali však věrni a počkali si na silný konec. Takový konec nevzal ještě žádný zákon v tomto státě jako celní zákon z r. 1926. Neboť největší zisk a prospěch měl z něho stát, neboť cla vynesla loni 366 milionů. Tolik nouze a bídy ještě nikdy nevniklo v klidných dobách bez války do rolnických světnic, jako právě v době, kdy se měl uplatniti celní zákon v příznivém smyslu. Ani mezinárodní spojení politisujících agrárníků nedovedlo zadržeti hospodářský rozpad zemědělství. Jen židovstvo dovedlo dáti za sebe pracovati internacionále ve všech oborech politiky a hospodářství. Ve všem movitém jmění, v peněžnictví i ve zhodnocení tvůrčí práce vystoupili jako vládcové. Jejich pevnými hrady jsou banky, trusty, obrovské podniky a továrny. Nyní odvažují se pevného hmatu do nemovité masy hospodářství. Jejich plány dozrály politickými zápletkami a zmatky. Máme za sebou 10 let politického klamání. Všichni jsme podlehli tomuto nebezpečnému klamu. Dnes s hrůzou a strachem stojíme před následky, jejichž konec ještě daleko není viděti. Státy a národy očekává zotročení. Kdybychom neměli na denním pořadu politické rozkouskování v tolik stran, neovládala by denní otázky zchátralá politika a nebyla by se mohla nikdy zmocniti hodnot tvůrčího hospodářství. Téměř všechna hospodářská sdružení a korporace jsou pod politickým vedením. Političtí ctižádostivci a osoby lačné moci tlačí se v čelo hospodářských sdružení. Člověk se musí často diviti, jak moudří a prozíraví a daleko do předu počítající členové a politická hospodářská sdružení mohou si dáti líbiti tyto veličiny. Stranicko-političtí, hospodářští zástupcové zabíjejí všechny dobré názory heslem: "Nás může zachrániti jen politika a hospodářství s politickým vedením."

Denní život v tomto státě mluví nám však něco docela jiného. Hospodářství stále více a více se zbahňuje, hospodářství stále více a více chudne, čím mohutněji roste v hospodářství politika. Oddělte někde hospodářství od politiky. Práce hospodářského politika jest mnohem těžší, mnohem odpovědnější, mnohem plodnější a také mnohem rozmanitější než práce stranického politika. Člověk, který se domnívá, že má všechny tyto schopnosti, který se domnívá, že mimo něj není již tak chytré hlavy, kdo se domnívá, že jest politickým a hospodářským duchovním střediskem státu a národa, kdo se domnívá, že všechny úřady jak rázu hospodářského, tak také politického mohou vzkvétati jen při jeho světle, hraje hříšnou hru se svými bližními. Rozhlédněte se poněkud po vůdcích a dáte mi za pravdu. Osvoboďte hospodářství od politických, vůdcovských ďáblů, pak se stane hospodářství mocným rozkazovatelem politiky. I když světová krise vrhá své stíny na hospodářství všech států, přes to přese všechno to v tomto státě není s hospodářstvím tak špatné. Nový celní zákon byl sjednán s mnoha zbytečnými spory, s mnoha smlouváním a handrkováním, avšak zemědělství nepomůže tak, jak by se právě zemědělství mělo pomoci jako základnímu pilíři státu. Dnes musí býti nejmenší požadavky zemědělců vykupovány těžkými sociálními břemeny, sociálními břemeny, která zatíží zemědělství a střední poplatné obyvatelstvo tohoto státu více než přinesou rolníkům celních výhod. Žijeme ve století sociálního zlepšení stavu mas. Všichni chtějí, aby se jim dařilo lépe, chtějí jíti životem bez starostí a strádání, ochráněni před nouzí a bídou až do hrobu. Jen ti lidé, kteří donuceni moderním zákonodárstvím musí hraditi všechna sociální břemena, nechť se plahočí a sužují, až je smrt vysvobodí, nechť trpí strádáním a nepoznají radosti. I proti starým rolnickým veteránům v nejvyšším věku postupuje se velmi surově. Nestydíte se starému, 76letému výměnkáři, stiženému dnou, jakým jest bývalý senátor německé národní strany, Robert Meissner z Vávrovic, poslati do domu berní exekutory a četníky s nasazenými bodly, aby mu prohledali kapsy, truhly a skříně, zda by v nich neobjevili poklady, selský majetek, cenné papíry a cennosti, poněvadž prý pan Meissner jest velmi bohatý člověk. Na lživé udání bídných daňových špiclů, kteří téměř v každé obci provozují svou odpornou živnost, byl tento 76letý vysloužilý rolník veden jako obyčejný zločinec do Opavy k pokladně, aby tam zaplatil daňové nedoplatky, které mu byly přisouzeny. Vskutku krásný osud pro starého rolníka, který po dlouhých 42 let přesně daně platil. Finanční a justiční správa pracuje v tomto státě pěkně dohromady, řádné a slušné poplatníky vlekou před soud, trestají je a zavírají. Darebáky, vrahy, zloděje a zločince všeho druhu odsuzují nanejvýš podmíněně, nejčastěji jsou však propuštěni, neboť zde si hrajeme na demokratický sociální stát.

Nyní chci se vrátiti ke své řeči o celním zákonu, pronesené v posl. sněmovně 9. června 1926. Právě před 4 lety to bylo, kdy jsem s tohoto místa líčil těžký stav zemědělství. Dnes, po 4 letech, se situace zemědělství nezlepšila o nic, naopak velmi, velmi se zhoršila. (Výkřiky.) Dnes máme pro tuto nouzi zemědělství název těžká krise. Před 4 lety pronesl jsem mezi jiným tyto věty:

"Tato celní ochrana musí však býti rozdělena stejnoměrně a podle potřeby jednotlivých předmětů na všechny výrobky zemědělství. My, němečtí zemědělci, potřebujeme vedle obilního cla zvláště nutně clo na dobytek, maso a len.

Velmi důležitou částí německého zemědělství jest pěstování lnu. Právě nejubožejší z ubohých mohou ještě ve značné výšce, kde se již vůbec pšenice nedaří, žito, ječmen a oves jen velmi skrovně, kde bramborům hrozí již nebezpečí mrazu, pěstovati jen ještě len, protože vypěstování lnu potřebuje jen velmi krátké doby.

Při tom vyžaduje právě pěstění lnu velmi mnoho lidské práce a velkou obeznalost věcnou a výtěžek závisí velmi mnoho na povětrnostních vlivech. Musíme se diviti rolníkům, kteří s tak velkou pílí a vytrvalostí dobudou ze studené a skrovné půdy ještě výtěžek, jehož jest příliš málo k životu a příliš mnoho k umření. Stát, který pamatuje na blaho svých občanů, musí, totiž musil by nejprve pečovati o ty lidi, kteří v tvrdém boji života s větrem a povětrností, s deštěm a sněhem, s chladem a ledem, s bouří a krupobitím, podstoupili boj, aby se jim dostalo pokud možno největší ochrany. Právě pěstitelé lnu potřebují ochrany vydatnými cly proto nejvíce, poněvadž, uvážíme-li hodnotu jejich půdy, nemohou přejíti k pěstování jiných plodin, jestliže pro dovoz levného lnu z ciziny, zvláště z Ruska, cena přediva, které vyrobili za tak nesmírných obtíží, klesne tak, že výtěžek neuhradí již práce a vložených peněz.

Asi 40% všeho obyvatelstva v tomto státě žije ze zemědělství a lesního hospodářství. Tomuto vysokému procentu obyvatelstva přísluší také přiměřená ochrana."

Mezi jiným řekl jsem dále toto: "Při tom musí zemědělec viděti, že spotřebující obyvatelstvo nemá téměř vůbec nic z poklesu cen, kdežto překupníci vydělávají miliony. Táži se odpůrců dobytčích cel, zda za takových poměrů může chov dobytka prospívati nebo poskytovati ještě sebe menší výtěžky? Kdyby ruku v ruce s poklesem ceny výrobků zemědělství byly sníženy daně, dali bychom si přece leccos líbiti. Takto však daně stoupají, dávky a břemena vzrůstají stále více a více. Před lety podal jsem již návrh, aby se při vyměřování daní přihlíželo k poloze držebností a obtížím při obdělávání polí. (Posl. Nitsch [německy]: Můžeš podat ještě jeden návrh!) A dopadne to s ním právě tak jako před tím. (Posl. dr Hanreich [německy]: Návrhy Hodáčovy projednává ministerská rada!) To je ovšem něco jiného.

Nic se nestalo! Šablonovitě vyměřují se daně vždy vyšší. Čím pilněji a šetrněji pracuje horský zemědělec, čím více strádá, tím více musí platiti pokuty ve formě daní. My, rolníci, rádi se vzdáme jakéhokoliv cla a přáli bychom obyvatelstvu, aby dostalo chléb a maso levně. Ale nemůžeme dovoliti, abychom při tom propadli úplné zkáze. (Posl. Nitsch [německy]: Ale ať se také ostatní vzdají cel!) Ovšem, to by bylo správné, ale záleží na vzájemné dohodě, což v tomto státě není možné. Nemůžeme to však připustiti již v zájmu veškerého lidu, poněvadž stav rolnický, jenž jde vstříc ochuzení, strhne s sebou do chudoby veškerý lid. Jsme přesvědčeni, že jsou ještě jiné metody, aby rolnický stav byl chráněn, aniž byly potraviny lidu zdražovány. Uznáváme, že pouze celní ochranou nemůže býti trvale zvýšen blahobyt veškerého obyvatelstva a že ani rolnický stav nebude míti z toho plného užitku, poněvadž vždy jsou určité vrstvy, které dovedou svésti část užitku do svých kapes. Jen tehdy, podaří-li se snížiti výrobní náklady a na druhé straně zvýšiti schopnost výtěžku zemědělství, můžeme se vzdáti ochranných cel a tím bylo by možno zároveň zvýšiti jmění národa jako celku. Taková organisace a tvoření cen, jež vylučuje překupnictví a stanovila by pokud možno levné ceny, aby obě strany, jak zemědělci jako výrobci, tak také ostatní obyvatelstvo jako spotřebitelé mohli s tím býti spokojeni, je však samozřejmě možná jen v ideálním státě, zvláště jen ve státě národním, je možná jen tenkráte, jestliže jednotlivé stavy již předem se nestaví vůči sobě s nedůvěrou a nepřátelstvím, nýbrž jestliže jednou přestane štvaní a na jeho místo nastoupí vzájemné porozumění a vůle podporovati se v boji o bytí a nejlepší životní podmínky jako příslušníci jednoho národa. Tento budoucí ideální stav měl by býti připravován tím, že by bylo provedeno vybudování našich německých družstevních sýpek, skladišť, úschoven, mlékařských a sýrařských družstev, jakož i zakládání zemědělských nákupních a prodejních družstev a že by tím byla vybudována hospodářská organisace zahrnující celou zemědělskou výrobu, největší životní schopnosti a hospodářské síly, jež by pak ve styku se spotřebními družstvy vytvořenými kruhy spotřebitelů mohla pokud možno vyloučiti překupnictví."

Vše to, co jsem přednesl před 4 lety, platí ještě také dnes. Tento zákon o živočišných clech nepřináší v celku zemědělství velkých výhod. Jediné z toho by ještě bylo, že by se mohlo počítati s téměř stále stejnou dovozní a prodejní cenou vepřů, o které se však, jak slyším, musí znovu jednati, což má také tento poněkud příznivý paragraf znemožniti. Mnohem důležitější by bylo, kdybychom se dohodli na nejmenší základní ceně dobytka, vypočtené podle výrobních nákladů, a na nejvyšší ceně hotového zboží, to jest zušlechtěných výrobků, aby také spotřebitelské vrstvy mohly počítati se základní cenou. Cla nám nepomohou, dokud budou uzavřeny obchodní smlouvy s jinými státy, které mohou neustále způsobovati potíže. Ve státě jako jest Československá republika, kde zemědělství má mnoho a dobré orné půdy, kde máme velké bohatství lesů a luk, kde jsou uhelné a rudné doly, kde čilé průmyslové obyvatelstvo pilně pracuje, kdybyste měli aspoň trochu hospodářského rozhledu, bylo by radostí v takovém státě žít.

Dodal bych jen ještě, že by při tom menšinové národy nebyly zkráceny o své právo. Jsem dalek toho, abych o tomto státu, nazývaném Československou republikou, pěl sebe tišeji chvalozpěvy nebo snad pokládal se za šťastného, že jako Němec jsem nucen žíti v tomto československém státě s 3 1/2 miliony svých soukmenovců. Neučiním to nikdy, poněvadž by to bylo hříchem na mém zrození. Jednu věc však mohu, podle geografického a topografického popisu země a podle vlastních zkušeností, kterých jsem nabyl cestováním po této zemi, mohu pronésti úsudek, jak by bylo lze v tomto státě přikročiti k řešení hospodářské krise. Stát jako celek musí býti posuzován se dvou stran. Jako stát politický a hospodářský. Politické stránky nechci se dotýkati. Dovolte mi jen, abych ještě zdůraznil toto: Politika zmocnila se hospodářství a proto to jde také s hospodářstvím s kopce. Politikové se usnášejí o hospodářských zákonech. Máme-li velmi málo politiků, máme také velmi málo hospodářů, státohospodářů a národohospodářů, kteří by bez vlivu stranických dogmat řídili hospodářství státu podle práva a spravedlnosti po zdravých kolejích. Pokud však bude žíti systém dvou komor podle tak zvaných politických hledisek a usnášeti se o zákonech, pokud jedna komora bude z lásky ke druhé schvalovati vše, aniž změnila něco podstatného na předložených zákonech, tak dlouho budou občané v takovémto demokratickém státním útvaru, založeném na politických stranách, připravováni o své plody. Rozpusťte senát a nahraďte jej čistě nepolitickou hospodářskou komorou. Členové této hospodářské komory nesmějí býti voleni podle politických stran, ani navrhováni politickými stranami, ani jmenováni vládou. Členové hospodářské komory smějí být voleni jen čistě nepolitickými odborovými organisacemi, hospodářskými sdruženími, hospodářskými svazy, hospodářskými družstvy. Každé hospodářské sdružení, v jehož čele nebo v jehož vedeních sedí aktivně politicky vystupující politikové, jest vyloučeno z voleb do hospodářských komor. Hospodářství musí býti zbaveno jedu politického vlivu. Hospodářská komora může ale nemusí míti 150 členů, jako nynější senát. Nepolitická hospodářská sdružení volí podle skupin, na příklad skupina zemědělství, obchod, živnosti, kupci, průmysl, dělnictvo, úřednictvo atd. Každý státní občan republiky musí býti členem hospodářské skupiny, ke které se dobrovolně přihlásí, smí však býti členem vždy jen jedné hospodářské skupiny. Aby nastalo při volbách zdravé vyrovnání, musí se hlasovati podle osobního členství a podle výše daní. Volil by, kdo dokonal 21. rok svého věku. Poněvadž v hospodářství má výše daní velmi velký význam, musí býti hlas hodnocen podle výše daní. Celková výše daní některé hospodářské skupiny, měřeno podle zaplacených přímých daní jakéhokoliv druhu, má právo na tolik mandátů v hospodářské komoře, kolik připadá mandátů podle klíče, který bude stanoven. Zachycení celé hospodářské síly a tvůrčí síly státu může přinésti jen požehnání všem lidem, žijícím ve státě. Takto utvořený hospodářský parlament působil by velmi uklidňujícím vlivem na chod politického ústrojí. Doufám, že takovýto hospodářský parlament mohl by také unésti oblastní zákon, jak jej navrhl hejtman Rossmanith v Raase. Každá hospodářská skupina by se prostřednictvím své správy, představenstva a dozorčí rady dotázala nejzdatnějších hospodářů své skupiny, zda by byli ochotni převzíti zastupování v hospodářské komoře; kdyby se k tomu uvolili, valná hromada by rozhodla, zda s návrhem souhlasí a zvolila by pak navržené zástupce do hospodářské komory. Takto zvolení hospodářští senátoři řešili by všechny hospodářské otázky v rámci hospodářské komory daleko příznivěji a šťastněji, než to mohou činiti dnešní parlamenty, čímž by, jak jsem již svrchu zdůraznil, spor o hospodářské otázky unikl všem politickým úskokům. Čím dříve bude tato otázka rozřešena, tím klidněji to bude působiti na životní poměry v tomto státě a zřízení tohoto hospodářského parlamentu mohlo by býti vzorem také pro jiné státy. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. dr Hanreich.

Posl. dr Hanreich (německy): Dámy a pánové! Skutečně se divím vaší vytrvalosti, s jakou zde ve sněmovně ještě nyní vydržíte, zatím co se většina skvěje svou nepřítomností, zaměstnána asi tím, že čeká na zprávy, které pronikají z ministerské rady, zda se konečně podaří sjednati nejnovější dohodu na 48 nebo 24 hodin, nebo zda se to nepodařilo. Kdyby se parlament chápal ještě poněkud vážněji, než to činíme dnes, pak musím říci: jest to nešvar, který se zde provozuje s návrhem zákona, jestliže se výboru, jehož povinností jest důkladně prostudovati návrh, uvažovati pro a proti, případně přijíti se zlepšeními a uplatniti je, dá striktní rozkaz: "Na návrhu nesmí se nic změniti." (Výkřik.) Tam sedí 24 pánů, předvádějí divadlo debaty, snaží se referentovi, který má návrh vysvětliti a objasniti, dáti na ústa náhubek, poněvadž to některým pánům není vhod a nepřejí si, aby před očima oposice byť i jen poněkud byl poodhrnut závoj, který visí nad tajnostmi koalice; dodatečně však vyjde najednou najevo, že ta či ona koaliční strana našla v polévce chlup a aby tento chlup vylovila, nařídí se ministrům, aby se sešli, a oni sedí hodiny, dny, parlament běží, vleče se rozprava a během této doby dějí se pokusy rozdíly vyřešiti a odstraniti. Domníváte-li se, že tím řekněme zesílíte ve veřejnosti správný názor na parlament a parlamentarismus, domníváte-li se, že tím uděláte před p. t. voličstvem venku zvláště dobrou figuru, pak se mýlíte. Mohu vám říci, že to důkladně odporuje vážnosti parlamentní práce. (Posl. Nitsch [německy]: Vždyť galerie je také úplně prázdná!) Galerie by byla také úplně obsazena, kdyby viděla, že se zde dělá skutečně vážná práce a že to není pouhé stavění kulis.

O agrární krisi jsem se již několikrát ve sněmovně zásadně vyslovil. Proto upouštím od toho, abych opět vykládal zásadní stanovisko k agrárnímu návrhu vůbec. Budu mluviti pouze k návrhu samotnému, který právě projednáváme. Nemohu však zajisté a také nechci přehlédnouti jedné věci, totiž že leckteré rysy návrhu znamenají proti dosavadním poměrům pokrok. Jest jistě pokrok, nebudou-li se živočišná cla vybírati již z kusu, nýbrž zavedou-li se cla podle váhy. Neboť není sporu, že za stavu, kdy jsme vybírali clo z kusu, zahraniční dovozci byli nuceni dovážeti k nám co nejtěžší kusy, poněvadž pak clo z jednoho kilogramu se snižuje. Jest jasné, že tím naše zemědělství, které jest zařízeno na intensivní výrobu, které proto pracuje a jest zařízeno na výrobu kvalitního zboží, musí si samo nechati vychovávati konkurenci v zemích, kde dosud byli zvyklí pěstovati lehký dobytek, pastevní dobytek a k nám jej dovážeti. (Souhlas.) Ale umělé zavádění kvalitního zemědělského hospodářství ve východních státech jest pro naše zdejší poměry holá sebevražda. Jest tedy úplně správné, že jest to pokrok, zavádíme-li dnes místo cla z kusu cla podle váhy.

A tak, jako se to již stalo zvykem u všech zákonů týkajících se zemědělství, šetří se na nesprávném místě. Aby se navenek vzbudil dojem, že všechny strany chtějí zachrániti zemědělství - dnes máme v této sněmovně bratrsky sdružen oheň a vodu, máme agrárníky, socialisty a křesťanské sociály, máme tedy ruku v ruce město s venkovem a všichni chtějí zachraňovati zemědělství - jest pochopitelné, že se snaží poněkud vytříti zrak. Prvé paragrafy zákona jsou vždy krásné, pak přicházejí autonomní celní sazby, které jsou poměrně vysoké, čtou se sice pěkně a každý rolník, který dostane návrh do ruky, dostane ovšem tučně tištěný autonomní celní sazebník, zařazený na prvé stránce. To dovedou agrárníci právě tak dobře jako socialisté a jako všichni ostatní a rolník musí věřiti, že se mu nyní pomohlo, že nyní musí nastati lepší časy, že stará mizerie již dále nepůjde. (Německé výkřiky: Jak to dělají socialisté?) Nebudeme si lámati hlavu, jak to dělají socialisté. Chodili dost dlouho do školy, nebudeme musiti dávati radu ani dr Czechovi, ani ministru Meissnerovi nebo ministru Bechyňovi, jak to upraví; oni to již dokáží sami. Budou dělati pravděpodobně dvojí politiku, budou pilně nadávati na agrárníky a tak se z aféry vyvlekou.

Autonomní celní sazby jsou ovšem redukovány v oněch paragrafech, kde jsou stanovena smluvní cla. Ale poněvadž v tomto zákoně máme ještě jiné záruky, musíme se zabývati také tím, a jsem přesvědčen, že v zákoně byla po prvé stanovena zásada, kterou lze jedině uznati za spravedlivou zásadu a kterou lze zvláště ve smíšené koalici pokládati za jediné odůvodnění, na kterém se mohou shodnouti jak agrárníci, tak socialisté, to jest zásada, že se stanoví cenová úroveň pro domácí zboží, tato cenová úroveň označí se jako standard, na který může zemědělec přistoupiti, chce-li pracovati hospodářsky, který jest však zároveň také standartní cenou, na kterou může na základě dnešních příjmů a hospodářských poměrů přistoupiti také spotřebitel.

Tato zásada byla v tomto zákoně zavedena po prvé, bohužel, také jen v části zákona, a to v paragrafu, který mluví o clech na vepře. Divím se, že tato zásada nebyla podržena také v paragrafech, které mluví o clech na hovězí dobytek, a divím se, že se páni z koalice neshodli na téže zásadě již také při předchozích zákonech, zvláště při zákonu o celních přirážkách na obilí. Jest to pevné stanovení ceny, která, jak známo, zajišťuje nám výnosnost zemědělství aspoň nouzově a na druhé straně umožňuje spotřebitelům možnost nákupu za nynějších mzdových a příjmových poměrů. Je-li stanovena tato standardní cena může býti podle mého mínění každému spotřebiteli lhostejné, máme-li cla či nikoliv, je-li clo vysoké či nízké. To je jasné. Zde jde o to, že spotřebitel má zájem, aby nenastalo ohromné zdražení potravin. Poněvadž jest dána možnost, aby clo, jak se v zákonu praví, mohlo býti sníženo nejen o přirážku, nýbrž aby i samo smluvní clo mohlo býti sníženo, překročí-li cena 1 kg živé váhy 12.50 Kč na pražském jatečném trhu, jest tím plně zaručeno, že maso pro spotřebitele skutečně zdraženo býti nemusí.

Jako standardní cena bylo stanoveno pro vepře 10.60 Kč. Musíme však míti na mysli, že těchto 10˙60 Kč nebude snad cena, která bude zaplacena rolníkovi, tato cena bude naopak placena u pražské Dobytčí a masné pokladny a z toho se musí sraziti - chceme-li dojíti k ceně, kterou dostane zemědělec především zisk obchodníků - a tu jest účastno několik rukou, drobný nakupovač na venkově, velkoobchodník - dále musí býti sraženy daně a poplatky, které se musí platiti, takže dlužno míti za to, že venku rolníkovi bude se platiti za kilogram živé váhy vepřů 9 Kč a ne více. A dále musíme míti na mysli - a to jest vada zákona - že vypočtení průměrné měsíční ceny, že aparát, aby se zavedla celní přirážka, musí býti dosti složitý, že proto vždy bude určité kolísání a že budeme musiti počítati s cenami pod 10 Kč 60 h u pražské Dobytčí a masné pokladny. Ovšem bude zde možnost spekulace, která jest vždy dána při pohyblivých clech, a spojí-li se několik velkoobchodníků, kteří mohou beze všeho korigovati průměrnou měsíční cenu nahoru a dolů, lze to beze všeho zaříditi tak, že některý trh bude zbožím uměle přesycen a tím ceny klesnou a přes to bude zachována průměrná cena 10·60 Kč. Tím lze leckterou dobře míněnou věc zákona učiniti ilusorní.

Než zásadu, na které bylo setrváno při stanovení ceny vepřů, dlužno podle mého mínění bez výhrady uznati a divím se jen, že prý, jak také v poslední schůzi výboru oznámil pan dr Hodáč, obchodně-politicky a smluvně-politicky jest toto ustanovení nepřijatelné. První celní přirážka 80 haléřů může totiž býti, klesne-li cena pod 9˙80, nahrazena další přirážkou neomezeně vysokou, a tu asi pan dr Hodáč našel ten proslavený chlup v polévce, který nyní musí páni ministři nahoře loviti. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Již tenkráte ohlásil, že připravil návrh pro plenum, aby také druhá celní přirážka byla stanovena pevně, poněvadž jinak není možno vyjednávati o obchodních smlouvách. Víme, že prof. Hodáč jest odborník, nevěděli jsme však, že jest odborníkem ve všech oborech. Tímto bodem budeme se později ještě poněkud podrobněji zabývati.

Neobyčejně nebezpečná jsou však ustanovení o clech na hovězí dobytek. Máme smluvní celní sazbu 160 Kč ze 100 kg a v zákoně se ihned ustanovuje, že tato celní sazba 160 Kč nabude účinnosti snížená o 44 Kč, takže zákon nezačíná celní přirážkou, nýbrž celní srážkou. Při tom se, nevím, zda na přání agrárníků nebo na přání soc. demokratů, v §u 4, odst. 2, poznámky nesměle vysvětluje, že průměrná cena, vypočtená v měsících březnu a dubnu tohoto roku má býti vzata za základ pro stanovení ceny. Jedné věci nerozumím. Vypracuje-li ministerstvo nějaký zákon, čekali-li jsme na podání tohoto zákona týdny a měsíce, že se do této chvíle nenašel ještě v ministerstvu zemědělství matematik, který by průměrné ceny těchto devíti nebo desíti tržních dnů zde v Praze sečetl a dělil je počtem tržních dnů. Cena, má-li podati pro zákon solidní podklad, musila by přece býti obsažena v zákoně. A jsem zvědav, který odborník musí býti teprve dotázán, který profesor matematiky nebo národního hospodářství, aby nám vypočítal, jaká byla průměrná cena v obou těchto měsících, které již dávno uplynuly, u pražské Dobytčí a masné pokladny. Slyšíme, že se již takový počtář našel, takže průměrná cena pro voly činí 6˙70 Kč. Je-li tomu tak, byli bychom si však také přáli, aby z důvodů účelnosti, jasnosti a poctivosti k voličům venku tato částka byla také vložena do zákona; ve skutečnosti nemáte však odvahy pojmouti ji do zákona, poněvadž agrárníci chtějí lidem namluviti, že cena dobytka půjde bůhví jak do výše a poněvadž sociální demokrati chtějí míti možnost vyprávěti svým voličům venku, že ceny nestoupnou. To jest skutečný důvod této politiky dvojí tváře a proto není zde jasnosti.