V těchto příkladech by se dalo pokračovati a doplniti je poměry ve sklářství, v průmyslu porculánovém a kožním. S racionalisací takovou jde ruku v ruce racionalisace vykořisťování. V kapitalistických závodech jsou přijímáni zvláštní inženýři, kteří vymačkávají rafinovanými methodami, stopkami a měřícími přístroji, matematickými tabulkami a konec konců terorem z dělníka poslední sílu. Tam, kde tyto metody nevykazují kýženého výsledku, snižují podnikatelé jednoduše diktátorsky mzdy a akordní ceny na úroveň, která dělníka nutí, nechce-li zemříti hlady, aby pracovní výkonnost vystupňoval až k přímo fysickému vyčerpání. Vůdci sociálně-demokratických organisací spatřují v podpoře tohoto procesu, který vychvalují jako technický pokrok, který však ve skutečnosti není ničím jiným, než vyčerpáním pracovní síly dělnictva a znamená ohromné stoupnutí kapitalistických zisků, svoji nejvyšší úlohu. Jen jediný případ, který vybírám namátkou ze spousty látky, abych ukázal, jakého druhu jest tento "pokrok", jak se vytváří a jak a kým jest podporován. V tanvaldské strojírně bylo zaměstnáno až do podzimu loňského roku 450 dělníků. Tito dělníci uměli si udržeti aspoň skrovnou úroveň mezd, jsouce jednotně semknuti za vedení svých důvěrníků. Podnikateli, rakouskému vlastenci, firmě Lederer a Wolf, byla tato posice dělnictva dávno trnem v oku. Po léta se pokoušela vyrvati dělnické třídě tuto posici. Za tím účelem objednala si říšskoněmeckého fašistu jako racionalisačního ředitele. Když se dělnictvo tanvaldské strojírny postavilo proti diktátu fašisty Dewesena stran snížení akordních mezd o 50 až 80%, bylo jednoduše 26. října 1929 vyloučeno. 17 týdnů vytrvali dělníci tanvaldské strojírny, němečtí i čeští, v boji společně za nejobtížnějších poměrů. Po 17 týdnech byl tento boj likvidován českým sociálfašistou Hamplem, tímto davičem československých kovodělníků. Rakouský vlastenec Lederer, říšskoněmecký fašista Dewesen a český sociální demokrat Hampl v jednom šiku proti kovodělnictvu, to je jednotný šik sociálfašistických pohlavárů s fašismem proti bojujícímu dělnictvu. Dnes jest zaměstnáno v závodě, kde dříve pracovalo 450 dělníků, dělníků 150, kteří jsou za nejbídnějších mezd vykořisťováni až na krev. Hampl a Dewesen zvítězili, dělníci prohráli. Ale tanvaldští kovodělníci se něčemu naučili a očekávají s toužebností den, kdy budou moci súčtovati nejen s fašistou Dewesenem a jeho nohsledy, nýbrž i se sociálfašistou Hamplem a jeho loutkami. Všecky dosavadní pokusy kapitalistů a sociálfašistů, aby zmírnili tuto krisi, vedly jen ke zvyšování kapitalistických zisků a k dalšímu zubožení dělnické třídy. Všecky dosavadní pokusy o zmírnění tísně musily dosíci opaku.

Nuceně se krise zvětšuje, nuceně zachvacuje stále větší vrstvy nezaměstnaností, nuceně klesá kupní síla širokých vrstev pracujícího obyvatelstva stále hlouběji, nuceně se trh zúžuje, nuceně se zostřuje krise. K tomuto vývoji kapitalistické společnosti připojilo se ještě mnoho příčin, jež situaci ještě dále zostřují. Vyřazení šestiny země, Sovětského svazu, z kapitalistického vykořisťujícího okruhu působnosti, bouřlivé tempo průmyslového a zemědělského vývoje jeví již dnes ochromující účinky na kapitalistickém trhu. Revolučním pozdvižením osadních otroků v Indii, Číně a Indoasii jest vývoz do této oblasti skorem úplně ochromen a znesnadněn dovoz surovin vyráběných v těchto zemích. V Asii podle vší pravděpodobnosti evropský a americký kapitalismus bitvu prohrál. Asijští dělníci a sedláci udělají však také za vedení komunistické strany tabula rasa se svými vlastními kapitalisty. Velké kusy Číny již dnes ovládají Sověty, vláda čínských dělníků a sedláků. A také indičtí dělníci a sedláci se za vedení komunismu osvobodí od ilusí takového Gandhiho a nastoupí cestu násilí, cestu občanské války proti lordům a Macdonaldům, jakož i proti vlastním maharadžům. V Evropě, na pevnině pokračujícího fašismu, ale také na pevnině upadajícího kapitalismu, projeví krise nejostřejší účinky. Vedle všeobecných příčin krise se zostřuje situace pro Evropu rozkouskováním této pevniny, zřízením četných života neschopných státních útvarů, zřízením celních zdí. Jeden z nejtypičtějších příkladů kapitalistické anarchie a bezradnosti skýtá Československo. Ať se vezme kterákoli kapitola státní správy, hospodářství nebo - politiky, bude lehkou úlohou vyčísti ve všech oborech neudržitelnost tohoto konglomerátu státního útvaru. Českoslovenští kapitalisté sdružují v sobě nejnehoráznější vykořisťovací instinkty ranně kapitalistického směru s korupční morálkou klesajícího shnilého společenského řádu. Vidíme zostřené rozšíření červenobílomodrých kapitalistů československých proti černožlutému kapitalismu Rakousko-Uherska. Českoslovenští kapitalisté se nespokojují s normálním ziskem, který vymačkají z vykořisťování dělníků prací přímo v závodech. Používají přirozeně také svého státu a jeho zařízení, aby ještě také vymačkali zvláštní zisky z veškerého pracujícího obyvatelstva. Právě v oboru celní politiky možno pozorovati tuto tendenci ve vší ostrosti. Zavedením cel poskytly se kapitalistům a agrárníkům až dosud miliardy z kapes pracujícího lidu. Touto celní politikou bylo pracujícímu obyvatelstvu živobytí stále více zdražováno.

Můj soudruh Juran uvedl ve své řeči řadu konkrétních čísel a číslic o zdražování živobytí pracujícího obyvatelstva, není třeba, abych k tomu něco připojoval, neboť to mluví jasněji než zřetelná mluva.

Vláda chystá předlohou živočišných cel novou loupežnou výpravu na kapsy pracujícího obyvatelstva. Podle minimálních cel činí celní sazba při 100 kg živé váhy u volů a býků 160 Kč, u krav 140 Kč, u jalovic a telat 130 Kč, u vepřů 120 Kč. Čistě počtářsky znamenají tyto celní sazby, počítá-li se 100 kg živé váhy jako 70 kg váhy jateční, že se zdraží kg volského masa o 2˙30 Kč, kg hovězího masa o 2 Kč, telecího masa o 1˙90 Kč a vepřového masa o 1˙80 Kč. Ovšem toto beztoho již vysoké zatížení nutno zvýšiti při známé zaokrouhlovací praksi obchodníků ještě při nejmenším o 50%. Vždyť také překupníci chtějí ze zvýšení cen masa, pro ně příjemného, dosáhnouti dalšího zisku.

Další podstatné zvýšení těchto celních sazeb bude možno bez dalších formalit provésti použitím ustanovení o celních přirážkách a clech pohromových. Těmito ustanoveními možno právě citované celní sazby zvýšiti o dalších 8 nebo 16%. Naši agrárníci nejsou právě neskromní a budou tomu se vší pravděpodobností rychle rozuměti, aby si posloužili touto lákavou klausulí zákona.

Při posledním celním návrhu r. 1926 dožila se tato sněmovna bouře v míře nejvyšší. Proti zavedení cel obstruovali tehdy nejen komunisté, také čeští a němečtí sociální demokraté a čeští národní socialisté používali svých tak vlasteneckých pěstí k demagogické bubnové palbě, ovšem teprve dnes tak správně docházející výrazu. Dnes stali se iniciátory celní politiky, zdražování živobytí pracujícího obyvatelstva. Již v r. 1926 dokázali sociálfašisté tím, že zabránili boji dělníků v závodech proti clům, že nejsou ve skutečnosti nikdy proti kapitalistickým clům a že jim tehdy šlo o vědomé klamání dělníků. R.1926 hráli si pokrytecky na oposici, dnes musí však otevřeně vystupovati pro kapitalistický loupežný systém. A vystupují pro něj se vší ostrostí, což plně odpovídá stanovisku druhé internacionály. (Posl. dr Rosche [německy]: Komunisté se však stali také mnohem mírnějšími oproti 1926. Tehdy jste rozbili lavice a 1930 neděláte vůbec kravál!) Počkejte jen, pane poslanče, snad budou komunisté v nejkratší době trochu ostřejší!

V Německu hlasují sociálfašisté pro celý celní program. Při tom štvou nejšovinističtějším způsobem proti Polsku, Rumunsku a také proti Československu. A v Československu stojí sociálfašisté na straně své agrární buržoasie, právě tak týmiž slovy štvouce proti cizině, proti Německu, jako za hraničními kůly vůdcové druhé internacionály, říšskoněmečtí sociálfašisté proti Československu. Tato různá stanoviska souhlasí úplně se stanoviskem celé druhé internacionály. Hlavní úloha sociálfašistů spočívá dnes především v zabezpečení kapitalistického systému před útoky dělnické třídy a v beznadějném pokusu, aby tento zbankrotovaný systém se udržel za každou cenu nad vodou. Také sociálfašističtí vůdcové vědí, že stojí a padají s kapitalismem, proto brání tento systém zuby nehty, se zoufalou odvahou cestujících na potápějící se lodi. Cla za účinného spolupůsobení sociálfašistických vůdců zavedená a ještě očekávaná chovají v sobě však nejen zdražení všech potravin a předmětů potřeby, nýbrž i nebezpečí příští války.

Před několika dny byly ve sněmovně vyřčeny velké fráse o tak zvané likvidaci světové války. Dnes vytváříte další předpoklad pro novou válku. Právě tak jako vznikla poslední válka z hospodářských protiv, z boje o odbytiště, z cel, právě tak bude míti příští válka mezi imperialistickými státy za příčinu protivy hospodářské povahy. Dnes vytváříte část těchto protiv, které znamenají neodvolatelně novou válku. Poukazujeme při tom jen na napjatý poměr, který působí zavedení a zvýšení agrárních cel se sousedními, s Československem spojenými státy. Napjaté hospodářské poměry jsou mezi všemi kapitalistickými státy a rozmíšky vzrůstají měsíc od měsíce. Jestliže dosud nevedly k násilným rozkladům, tedy jedině proto, poněvadž v popředí všech nových plánů na rozdělení světa stojí boj proti Sovětskému svazu.

Právě nyní jest velmi poučné porovnati situaci v Sovětském svazu se situací v kapitalistických státech. V kapitalistických státech krise, nezaměstnanost, vykořisťování, podvod, korupce, zánik, úpadky, zastavování provozu, reakce a fašismus. Ve Svazu sovětských republik bouřlivý rozmach, likvidace nezaměstnanosti, stoupající úroveň mezd, otvírání sta nových závodů a výrobních odvětví, pokrok ve všech oborech, obrovskými kroky vzhůru, tak jako to obrovskými kroky spěje dolů s kapitalistickým hospodářstvím. Sovětské hospodářství jest hospodářství plánovité, kapitalistické hospodářství jest anarchie a zmatek.

Tato bouřlivá, všecky výpočty předstihující, budující práce Sovětského svazu, jež v dějinách nezná příkladu, vzbuzuje podiv a zároveň naděje všech dělníků. V téže míře živí však nenávist a vztek kapitalistů všech odstínů, sociálfašisty v to počítaje. Kapitalisté cítí, že se dělnická třída na příkladu Sovět. svazu učí, kapitalisté vědí, že dělnická třída jednou zakroutí tomuto zbankrotělému kapitalistickému systému krk právě tak, jako ruští dělníci a sedláci. Proto ten odklad protiv imperialistických mocenských skupin mezi sebou, aby především byl k zemi sražen Sovětský svaz, vlast pracujících celého světa. Jsme přesvědčeni, že se dělníci a sedláci sovětského Ruska nejen ubrání útoku kapitalistů, nýbrž že se před Sovětský svaz postaví veškerá dělnická třída jako jeden muž. Dělnická třída dnes již chápe celou neudržitelnost a ubohost tohoto systému. Ví, že jsou dny panství kapitalismu sečteny. Ví, že všecky pokusy politické a hospodářské povahy, aby se dalo této krisi kapitalistického systému odpomoci, ztroskotají a ztroskotati musí. Dělnická třída seřadí své bojovné řady za vedení komunistické strany k boji proti zbankrotělému systému, proti hladu, hromadné nezaměstnanosti, racionalisaci, proti vykořisťování, celní a válečné politice. Dělníci a sedláci odstraní tento systém bojem a podle příkladu ruských dělníků a sedláků zřídí v Evropě, Asii, Americe, v celém světě panství socialismu, komunismu.

[Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. června 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy. Viz str. 64 této těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Teplanský.

Posl. Teplanský: Slávna snemovňa! Z tohoto odpovedného miesta bolo významnými politickými činiteľmi a národohospodármi viackráť zdôraznené, že blahobyt zemedelca je základom blahobytu všetkých složiek nášho národohospodárskeho života. Vzdor tejto tvrdej pravde nevieme v dostatočnej miere chápať, že prečo u mnohých národohospodárov z určitých mylných predpokladov vždy vtedy, keď sa jedná o zlepšenie životnej úrovne nášho zemedelského stavu, všetky naše predlohy, ktoré smerujú k povzneseniu blahobytu zemedelského stavu, stretajú sa s určitým neporozumením a nepochopením. Vidíme to aj teraz pri prejednávaní tohoto dôležitého vládneho návrhu, ktorý smeruje k povzneseniu a zveľadeniu živočišnej výroby hlavne u drobných zemedelcov. Vzdor tomu, že všetky politické strany navzájom, keď sa prejednávaly obilné clá, vravily, že obilné clá nemajú takého veľkého významu pre malého zemedelca a že sa mala najprv prejednávať osnova ohľadom zachránenia a povznesenia živočišnej výroby a vzdor všetkým týmto predpokladom a časopiseckým zprávam sme videli, že táto osnova putovala dlhú cestu, a veľmi dlho trvalo, než sa dostala na toto odpovedné miesto. Cítime sa byť šťastlivými, že konečne po tom dlhom putovaní a dohadovaní sa dostala sa na toto odpovedné miesto a chce pomôcť tomuto drobnému zemedelskému ľudu, ktorý sa octnul v ťažkej hospodárskej krízi.

Vážená snemovňa! Akceptujem tuná, čo tu prednášal kol. Koudelka o methodách; áno, náš mladý štát za desať rokov nemohol prekonať všetky tie zveľaďovacie akcie, ktoré prekonala Anglia, Belgia, Holandsko a Nemecko. Toto sú staré štáty, ktoré majú svoju tradiciu, ktoré maly možnosť vyvíjať sa vo svojom národnom duchu a vo svojom vlastnom ovzduší. Veď my vieme, že naša Československá republika jestvuje len desať rokov a veď tuná dnes hovoríme o nedostatkoch našej živočíšnej produkcie, ja chybu nevidím v týchto methodách našich. Iste, že sa budeme snažiť tie nedostatky cestou dobrej výchovy našej mládeže, cestou našich hospodárskych škôl, poučovaním nášho ľudu odstrániť, ale jedon každý nestranný národohospodár a politik musí uznať, že základná chyba väzí v tom, že sme nedali možnosti našim roľníkom, a síce kalkulačné a finančné možnosti, aby tieto nedostatky po stránke živočišnej v našom štáte boly odstránené.

Keď pozeráme na štatistiku, vidíme, že po stránke chovu dobytka sme boli takmer sebestační, ale vzdor tomu vidíme, že 73.000 kusov dobytka sa dováža do našej republiky, a vidíme, že Praha, naša matička, naše hlavné mesto, nemá dostatočné porozumenie podporovať tuzemskú výrobu nášho československého zemedelca, lebo veľký konzum pražský, môžeme povedať, zkonzumuje z 80% cudzej výroby ošípaných. Nad týmto zjavom musí sa pozastaviť každý uprimný národohospodár.

Nám sa tu hovorí, že nemáme dostatočne zorganisovaný odbyt. Chápeme túto potrebu, ale ja by som sa pýtal bársktorého výtečného národohospodára, či tu bolo možné za tých neurčitých predpokladov cenových vytvoriť niečo, veď vieme, že jednotlivci, roľníci, ako aj ja sám ako praktický hospodár, pred 5 rokmi ztratili ťažké tisíce pri živočišnej produkcii. Zariadil som si sám vtedy krásny chov ošípaného, ale prišla potom zlá konjunktúra, ja som tento chov zlikvidoval a o pol roku pozdejšie som mohol čítať v novinách, že poľské svine sa platily v Prahe za 13 Kč 1 kg. Tedy je to následok našej neštabilizovanej národohospodárskej politiky, následok toho, že naše zákonodarné sbory neriešia potrebu celého štátu a obyvateľstva pod zorným úhlom skutočnej potreby, ale vždy pod istým strannicko-politickým zorným úhlom a toto nám aksi znemožňovalo živočišnú produkciu zveľadiť tak, ako to čeloštátny záujem vyžaduje. Je isté, že dnes, keď táto osnova dáva naším zemedelcom moznosť, aby kalkulovali, aby vedeli, že keď tomu ošípanému alebo dobytku zkrmia obilie alebo kukuricu, že im prinesie 7 až 8 Kč na živej váhe, že neoctnú sa v takej situácii, v akej sme boli v minulosti, keď sme predávali pri veľkých ztrátach.

Vitám tento vládny návrh, menovite preto, lebo dáva možnosť kalkulácie nášmu drobnému zemedelcovi. Vitám tento vládny návrh preto, že zavádza určitú štabilitu do nášho národohospodárskeho života a úfam, že výsledky tohoto zákona sa budú veľmi prajne javiť v našej živočišnej výrobe a že bude nášmu zemedelcovi daná možnosť, aby sme takmer 2 1/2 miliardy, ktoré dávame cudzine za živočišnú produkciu, uhradili sami. Slovom: demokracia má povinnosť, aby sa starala o všetky složky štátu, a je správné, keď po dlhom čakaní tento zákon prišiel dnes a keď táto dôležitá otázka chce sa riešiť. Som si istý, že za 5 rokov nebudeme o týchto nedostatkoch tuná hovoriť, som si istý, že naše zemedelstvo sa chopí organizačnej činnosti, a som si istý, že budeme hľadeť, pre naše veľké konzumentské strediská zadovážiť tuzemské živočišné výrobky. Ale pri tom nechceme zarobiť ťažké tisíce na úkor konzumenta, spokojíme sa s tým, keď sa náš zemedelec uchrání od ztrát, a bude nás tešiť, bude-li nášmu zemedelcovi daná možnosť, aby jeho slušné životné minimum bolo cestou tejto osnovy zabezpečené.

Mnohoráz sa stretáme so zjavy pri prejednávaní týchto osnov, že mnohí národohospodári, ako som čul nedávno v zemedelskom výbore, ako pán dr Hodáč, mali určité obavy voči Maďarsku a voči smluvám ohľadom nášho priemyslu. Je isté, že každý uprímne smýšľajúci hospodár musí mať na zreteli tak záujem priemyslu, ako zemedelca. A my keď tuná hovoríme o zemedelcovi, nehovoríme o strannícko-politicky organizovanom zemedelcovi, veď táto osnova dáva možnosť zemedelcovi zpeňažiť jeho živočišnú výrobu bez ohľadu politického. A preto je nesprávné, keď sa na túto osnovu pozerá pod zorným úhlom politickým. Vieme, že pri tom pri všom, keď náš priemysel určitú časť svojich výrobkov do zahraničia vyváža, že zápasí s velkými ťažkostmi. Veď dnes všetkým národohospodárom je známé, že Anglia sa uzavrela pred naším cukrom, že Amerika bojkotuje na pr. našu obuv, a vieme, že Poľsko, ktoré používa dlhé roky výhod, od ktorého sme brali za 6 mil. ošípaných, pre svoje priemyselné tovary sa neobrátilo na Československú republiku, ale siahlo do Nemecka. Tedy toto sú aksi všetko opatrenia pre ten priemysel, že nie je možné pri dnešnom zariadení, by som povedal, svetového obchodu, keď vidíme, že celá veľká Europa a veľké štáty sa bránia clami, nechcú pripustiť ani naše priemyselné výrobky a tým menej naše zemedelské výrobky. Bola by to veľmi krátkozraká národohospodárska politika od nás, keď by sme k vôli nejakým pár milionom ochromili schopnosť a nákupnú silu toho najlepšieho konzumenta priemyselného v našom štáte.

My vieme, že to Maďarsko na príklad z určitých predpokladov, nepriateľských, takmer by som povedal, šíri propagandu a bojkotuje náš vývoz, máme o tom spoľahlivé zprávy. A ja preto tu prehlašujem, že i ten priemysel, ktorý je náš - máme ho rádi, potrebujeme ho - musí uznať, že dnes svetová obchodná politika dáva smernice, po ktorých kráčajú i druhé štáty, a že my musíme usiľovať v prvom rade byť sebestačnými a že naše odbytište musí byť v prvom rade u nás v našej republike. My nesmieme nikdy, by som povedal, také experimenty robiť, ako sme to robili s Poľskom. Keď dávame priemyselné tovary do cudziny, vždycky si to musíme napred vykalkulovať a nesmie to nikdy ísť na úkor najdôležitejšej a najpočetnejšej vrstvy nášho národohospodárskeho života.

U nás o 20 korunovú colnú prirážku sa hádame mesiace, plynie nám čas a zatiaľ vesele konzumujeme cudzie výrobky a vidíme, že iné cudzie štáty sa nehádajú, neotlačujú dlhý čas dlhé články a dlhé debaty, ale sú tu činy, a to rázné činy.

Pán kol. Koudelka pripomínal, že sme na nesprávnej ceste. My, malý štát, Československá republika, v strednej Europe nemôžeme si dovoliť žiadné experimenty, musíme robiť to, čo druhé vyspelé veľké štáty robia. (Tak jest!) Ja som tu pri minulom prehlásení zdôraznil, že jestliže sa národohospodárske pomery, aby som to povedal, to spriatelenie národov na toľko vyspeje, že budeme môcť hovoriť o novej federácii stredoeuropských štátov, iste sa Československá republika pred tým nikdy uzavierať nebude.

Keď dnes hlásame bratstvo slavianskych štátov po vzore Kollára a našich buditeľov národných, vždy chceme - aj svetová válka nám dáva určitý smer sblíženia, menovite so slavianskymi štáty, - i my v národohospodárskej politike chceme po týchto stopách ísť. To ale nie je možné, abysme za terajšich okolností niečo iného robili, abysme si hrali na veľkodušných milosťpánov a boli osihotení a všetky tie prebytky, ktoré cudzie štáty vyspelé svojim opatrením nechcú prepustiť, chcú nás tu ubijať a hospodársky úplne zničiť, to je iste nemožné.

Vitám vládny návrh. Menovite prináša veľký úspech aj pre naše slovenské zemedelstvo. Veď my na Slovensku máme ročite asi 120.000 kusov prebytočného dobytka a my na Slovensku sme to cítili, tie pomery. Keď na pr. prišiel dobrý krmný rok v Čechách a na Morave, tak sa nám lichva minula, a keď sa neurodilo krmivo, seno alebo ďatelina, tak sme sa ocitli aj u nás v takom postavení, že sme nemali odbytu. My sme úzko spjatí hospodársky a máme na Slovensku veľký záujem práve na úprave tejto živočišnej produkcie, lebo sa to týka toho nášho najchudobnejšieho domkára, podhorského zemedelca.

Tedy ako som spomenul, nesmieme mať žiadné obavy do budúcna. Ja to tak tmavo nevidím, ako mnohí páni národohospodári, mluvčí priemyslu to vidia. Len zvýšiť nákupnú silu, dať tej vrstve prostriedky, aby sa hýbala a iste dospejeme k lepšiemu výsledku.

Bol bysom veľmi rád, keby sa v osnove hovorilo tiež o tom našom slovenskom tradičnom ovčiarstve, ktoré pestujú práve v tých najchudobnejších krajoch. Týmto ovčiarstvom zaoberáme sa práve tam, kde nám pasienky pre chov dobytka vôbec nestačia. Toto ovčiarenie má u nás na Slovensku určitú tradíciu. Dnes sa toto ovčiarstvo na Slovensku nemôže vyvíjať v tej miere, ako by to bolo žiaducné. Myslím, že na Slovensku máme dnes asi 600.000 kusov. Mám tu presné dáta, ale nechcem slávnu snemovňu s tým unavovať, ale viem, že dnes nás hrdúsi menovite zo zahraničia, z Austrálie dodávaná vlna a musím smutne konštatovať, že tá naša slovenská vlna sa nevyrába v tunajších továrňach, ale z väčšej časti sa vyváža von. Ja by som apeloval na to, aby tento náš chov oviec, poneváč to postihuje práve najchudobnejšie kraje, bol tiež chránený. Osnova nám tieto ovce, ktoré sú tak dôležité, vynechala.

Máme na zreteli tiež včeliarstvo na Slovensku. Včeliarstvo je odvetvie, ktoré dáva možnosť nesebestačnému malému roľníkovi, aby si svoj dôchodok doplnil. Máme mnoho nesebestačných hospodárství na Slovensku a tu dobre chránené včeliarstvo dáva nám dobrú štabilitu pre toto hospodárstvo. Keď sa podívame na štátny rozpočet, ako je tam na túto položku včeliarstva pamätané? V rozpočte ministerstva zemedelstva pred 4 rokmi mali sme 5.000 Kč, dnes máme len 2.000 Kč. Za 2.000 Kč sa žiadna zveľaďovacia akcia pri včeliarstve robiť nedá. Pri tom pri všetkom, že stále rozprávame o nesebestačnosti, ja vyzdvihujem, že toto včeliarstvo je práve taká malá poezia nášho hospodárstva a že z ohľadu národohospodárskeho má toto veľký význam, keď všelijaký umelý mäd a umelý vosk sa sem zo zahraničia dodáva za ťažké peniaze. Nebolo by toho treba, jestliže by sa tomuto včeliarstvu venovala väčšia pozornosť a keby ono bolo viac chránené.

Máme tu tiež vynechaný ľan. To sa tiež týka chudobných horských krajov a tiež tu budeme museť pokročiť ďalej. Náš domácí priemysel zamestnáva tie najchudobnejšie naše podhorské kraje. Máme tam drevársky priemysel, košikársky priemysel, vyšívačský priemysel a keramiku. To sa lúdia, ktorí celý život následkom krutej prírody nemajú nič iného, než to pasenie a v zime sa zabývajú týmto domácim priemyslom. Tomuto domácemu priemyslu bude museť štát venovať väčšiu pozornosť, bude museť vradiť nejakú položku do nášho rozpočtu a ohľadne zveľadenia nášho domáceho priemyslu musíme tak učiniť kroky vpred. Musím konštatovať, že následkom toho, že o tento priemysel štátna správa vôbec neprejavuje žiadneho porozumenia, že z tejto domácej práce nášho zemedelského ľudu na Slovensku ťažia všelijaké živle, ktoré nakúpia lacno od týchto ľudí a v mestách to potom draho predávajú. Bude treba, aby toto umenie nášho prostého jednoduchého ľudu štát podchytil a vhodnými prostriedky o zpeňaženie tohoto malého odvetvia národohospodárskeho sa postaral. Tu som čítal, na pr. dnes v novinách bolo uvedené, že majetkový stav Ústrednej soc. poistovne činí 2.577,233.166 Kč. Bolo by dobre, keby z týchto verejných peňazí na dlhodobé pôžičky mohly sa zariadiť zveľaďovacie akcie pre tie chudobné podhorské kraje, lebo je to sociálna inštitúcia a mala by smerovať k tomu, aby tie najchudobnejšie kraje lacným úverom podporovala.

Hovorí sa mnoho o reorganizácii pri zemedelskej výrobe atď. Pánovia, ja musím tu konštatovať jeden fakt. Kto má u nás na dedinách tú zveľaďovaciu prácu robiť? Naše zemedelské rady nestačia, naše zemedelské inšpektoráty rovnež nie. Ja som za to, aby sa zariadily zemedelské poradne v okresoch, kde by mali ľudia prístup, ale mám na zreteli v prvom rade výchovu učiteľstva. Musím tu konštatovať, že výchova nášho učiteľstva by mala tiež sledovať časové otázky a denné potreby celého štátu. My dostávame na dediny učiteľstvo, ktoré vôbec nemá pochopenie pre potreby ľudu, ktoré nevie rozoznať žitný klások od ražného. Jak sa potom ten učiteľ má chopiť zveľaďovacej práce? Taký učiteľ sa obyčajne znechutí, utečie od ľudí, bojí sa ich, lebo keby prišiel v mimoškolskej činnosti do rozhovoru, nevedel by sa s tým ľudom dorozumeť. Preto by bolo treba, aby menovite ministerstvo školstva malo na zreteli, aby naše učiteľské ústavy boly rozšírené o jeden ročník, v ktorom by sa učily praktické veci družstevné, zveľaďovacie a všetko, čo náš národ potrebuje. Zemedelský pokrok by tak išiel mnohom rychlejšie vopred.

Samo sebou sa rozumie, že keď budeme chceť, aby táto osnova v plnej miere priniesla nášmu slovenskému zemedelstvu úspech, ktorý od nej očakávame - ja už držím takmer za zbytočné stále to opakovať, ale musím to k vôli pravde tu zdôrazniť - budú sa museť menovite na východnom Slovensku a Podkarpatskej Rusi upraviť železničné tarify. Dosavádne pomery sú nemožné. Tam darmo mluvíme o zveľaďovacích akciách, keď vidíme, že človek, ktorý si to vykalkuluje, na každom kilograme dobytka tratí. On nemôže s hydinou, ovocím a ničím iným hnúť. Pochopíte snáď, prečo my zo Slovenska stále tu spomíname tarifné otázky. Táto otázka tarifná je aktuálna a mala by vpadať do rámca tejto zemedelskej kríze a zároveň s touto zemedelskou krízou by mala byť vyriešená. My sa toho budeme dovolávať a budeme to v záujme povznesenia n ášho zemedelského stavu žiadať. (Souhlas.)

Tiež by bolo treba zariadiť u nás tržnice. Nemusíme ísť ďaleko; pozrime len pražskú tržnicu, ktorá nám je vzorom, ako v modernom štáte tržnica nemá vypadať. Tak to máme aj inde. Stále sa opakujú také zjavy, že ženy prijdú na trh, položia si svoju smotánku na zem, zvedne sa prach a zanese sa do smotánky. Je úkolom ministerstva vnútra, našej samosprávy, aby tržnice v mestách boly sriadené.

Tiež by bolo treba v záujme povznesenia chovu ošípaných na Slovensku - bolo to viacráz zdôraznené - zaviesť povinné očkovanie. Ohromné škody, pôsobené červenkou a dúlom, daly by sa riešiť nariadením povinného očkovania. Tohoto sa dnes nielen odborová organizácia, ale aj naše zemedelstvo na dedinách domahá. Systém očkovania je dnes veľmi drahý. Keby to bolo zjednodušené, zákonom vyriešené, bolo by to lacnejšie a pre zemedelca o veľa prístupnejšie. Toto by tiež do rámca zemedelskej kríze malo byť zariadené.

Konečne sú to živelné pohromy. Sme teprve na počiatku jara a už máme hlásené veľké škody a bude sa to opakovať. Zverejnenie poistenia proti živelným pohromám je životným záujmom nášho zemedelského stavu.

Pánovia, nebol by som však spravodlivý ako zástupca nášho roľníctva zo Slovenska, keby som pri riešení dnešnej ťažkej zemedelskej kríze nespomenul nášho vinohradníctva, ktoré trpí ťažkou odbytovou krízou. Keď si uvedomíme, že obrábanie jedného katastrálneho jutra vinice stojí vinohradníka 4.000 až 10.000 Kč, že pri dnešných výrobných nákladoch stojí dnes vinohradníka víno 6 Kč, že dnes je daná možnosť, na pr. maďarské víno dovážať vyclené za 4·80 Kč, alebo víno italské, z Jugoslávie a všelijaké sladené grécke špatné víno, pochopíme, že 60.000 obyvateľov na Slovensku, ktoré sa zabýva čiste vinohradníctvom, neuznáva týchto smerníc. Sú mnohí národohospodári, ktorí navrhujú na miesto viníc nasadiť ovocné stromy. Kto to hovorí, nezná pomery. Dovolím si tvrdiť, že máme na Slovensku vinice na takých krajoch, kde by ovocné stromy nerastly. V Modre a Orešníku sú skaly, ktoré ten národ musí napred spraviť úrodnou zemou a vysadiť vinice. Keď si uvedomíme, že predsa r. 1929 bolo vypestované na Slovensku - to bol veľmi slabý rok - 90.000 hl vína, r. 1923 až 186.000 hl vína, vidíme, že to predstavuje určitý národohospodársky majetok, a keď hlásame sebestačnosť, nebolo by zdravé, abysme toto dôležité odvetvie nášho národohospodárstva zamietli a nedali mu výdatnej pomoci.