Prof. dr Ritter, o němž jsem se již zmínil, shoduje se svými názory zcela s naším pojetím, pravě, že světové, kapitalisticky provozované zemědělství velmi silně změnilo svou povahu v důsledku mohutně rozšířených dopravních prostředků i jiných okolností a že se všeobecně začíná přetvořovati podle nových poměrů. Praví výslovně: "Zemědělci musejí vyráběti levně dobré zboží, musejí být obchodníky a musejí se organisovati. Družstevnictví, které dosud v mnohých státech evropských jest ve špatném stavu, musí býti vybudováno. Avšak naši evropští zemědělci se těžko učí. Mohli se již dlouho učiti od průmyslu, který dosáhl sdružováním velikého úspěchu. Velká část našich zemědělců hospodaří však po starém způsobu dále."

Jest to rozhodně špatné znamení pro to, jak mnoho výchovné práce jest třeba právě v kruzích zemědělských. Rádi chceme při této osvětové práci pomoci, při čemž musí být cílem svorná spolupráce s organisovanými spotřebiteli.

Musím se zmíniti jako o úspěchu našich názorů o tom, že se v agrárních kruzích konečně mluví o soustavném hospodaření jako o nutnosti, aniž se při tom projevuje ten nesmyslný strach ze socialismu, který přece chce jen rozvinouti výrobní síly a zajistiti pracujícímu lidu výnos jeho práce.

Ze směrodatných německých odborníků mluví Hilmer z Brna, Rossmanith, Haas a dr inž. Schön z Hermersdorfu m. j. o tom, že jest nutno upustiti od nynější nesoustavné, jednotlivé, na sebe samu odkázané výroby. Pan Rossmanith účinně podporuje myšlenku roztřídění zemědělských osevných ploch na kraje, zakládání poraden a zřízení vedoucího ústředního výboru pro podporu, řízení a usměrnění celé zemědělské výroby a jejího odbytu. Uspořádal své pozoruhodné názory v návrh zákona, který si zajisté zaslouží opravdového zájmu.

Vypracování velkorysého programu přetvoření a výstavby zemědělství patří rozhodně k nejnaléhavějším úkolům odpovědných státních činitelů, při čemž nelze postrádati spolupráce organisovaných dělníků a malých sedláků. Těší nás, že tato čistě národohospodářská myšlenka nabývá nyní půdy i ve vážných kruzích občanských.

Zajímavé jsou i výroky sama dr inž. Schöna, který jest povoláním hospodářský inspektor, jež učinil v Praze 16. května t. r. při své přednášce. Mluví tak, jak jsme vždy mluvili my, m. j. o nutnosti snížiti výrobní ceny zemědělských výrobků nejen státní podporou, n. p. snížením daní a dávek, nýbrž i svépomocí. Přichází tu především v úvahu otázka cen. Pan dr Schön praví: "Místo neuspořádaných výrobních a prodejních metod musí nastoupiti uspořádaná, dnešnímu trhu odpovídající úprava vzájemných styků, což se stane výstavbou družstevních organisací." Mluví i o tom, že v zájmu úspěšné úpravy styků musí tu býti vsunut nějaký obchodnicky, vědecky, zemědělsky a technicky výborně vzdělaný činitel, který by upravoval výrobu a zabránil vzájemné konkurenci zemědělců výhodným územním rozdělením výroby. Jmenuje tohoto spojujícího činitele - prosím pány agrárníky, aby se nelekli - "obchodními ústřednami". Není to zrovna šťastně volený název, neboť připomíná příliš tu nešťastnou dobu, kdy byly miliony lidských životů obětovány pro Boha, císaře a vlast a kdy životní potřeby se přidělovaly na lístky. Toto obecně známé zařízení bylo označeno velice hloupě za socialistický, zemědělství nepřátelský čin. Dr inž. Schön mluví sice dnes jen o soukromých, vnitrostátních obchodních ústřednách, které by však byly ve spojení se státní kontrolou dovozu, s obilním monopolem.

Ani při nejlepší vůli to tedy nejde bez zásahu státního a bez určitého donucování, aspoň organisačního teprv nikoliv.

Rovněž pan posl. Windirsch, jenž zaujímá důležité místo předsedy německého odboru Zemědělské rady pro Čechy, zdůraznil v zemědělském výboru nutnost vytvoření úřední kontroly dovozu dobytka. Samozřejmě jsme proti kapitalistickým syndikátům, neboť chceme míti rozhodně zabezpečený vliv a zájmy všech vrstev. Stále jest však ještě dost agrárníků, kteří pokládají i ta nejpříznivější a nejpřijatelnější státní opatření zrovna za zločin páchaný na namnoze neuvědomělé hospodářské svobodě zemědělce. Jest dobře známo, že myšlenka státního obilního monopolu nyní opravdu zapouští kořeny i v kruzích agrárních, kdežto ještě před málo měsíci byla odmítána jako socialistická a proto nechvalně známá. Doufáme, že se zřetelem na světovou konkurenci a v zájmu domácího zemědělství přikročí se nyní co nejrozhodněji i k výstavbě vnitřní organisace a vytvoření úspěšného výrobního a odbytového systému.

Nyní ještě osobní poznámku. Ve schůzi poslanecké sněmovny dne 24. března t. r. pan posl. Böhm nesprávně prohlásil, že zástupci sociálně demokratických stran jsou více než lhostejni k bídě selského a malozemědělského lidu. Mohu připojiti, že agrární sekretáři tuto frázi na venkově stále ještě opakují. Ohražuji se tímto co nejrozhodněji proti tomuto soustavnému otravování studní, proti tomuto lživému tvrzení. Jmenovaný tvrdil rovněž, že chci z domněle svobodného sedláka učiniti státního námezdníka, oběť nuceného státního hospodářství, oběť pohaněčů a bursovních veličin. Rovněž toto pošetilé tvrzení musím energicky odmítnouti.

Nerozumí-li pan kol. Böhm, oč tu vlastně jde, totiž o organisované pozdvižení zemědělského stavu, který by dále samostatně hospodařil, obsáhlou pomocí státní i svépomocí, jest to dost špatné pro něho. A jestliže považuje i soustavné hospodářství, důtklivě doporučované se strany agrárníků, za útok na svobodu soukromého majetku, za "socialisaci zákonitou cestou", jest to zřejmě veliký nedostatek intelektu. Ostatně, dnes již ví každý, že hospodářská svoboda zemědělce a každého pracujícího člověka jest prostě jen útěšná víra, protože organisovaný velkokapitál dnes nejen že diktuje ceny, nýbrž upravuje si i výrobu. Poměrně málo velkokapitalistů diktátorsky rozhoduje v dnešním společenském řádu o osudu milionů. A tu vzpomínám si na slova Lassaleova, kterých pan Böhm zajisté nezná: "Než bych závisel na rozmarech a libovůli několika kapitalistů, raději bych chtěl být závislým na státu, což znamená raději na celém duševním osudu lidstva a jeho proměně, než na libovůli několika kapitalistů."

Zdá se, že jest panu posl. Böhmovi milejší, aby zemědělec vědomě nebo nevědomě sloužil kapitalismu, než aby byl spolu s dělnictvem rozhodující mocenskou skupinou ve státě.

Víme, že hospodářský vývoj jde stále zřetelněji k tomu, aby se stát stal vedoucím hospodářským činitelem a aby všechna výroba stála vždy více pod kontrolou a vlivem zákonodárství.

Zákon, o němž právě jednáme, jakož i ostatní takové zákony jsou rovněž silným zásahem do hospodářského života, což pan Böhm přehlíží. Zdůraznil bych rád ještě toto: Páni národní socialisté přece chtějí chrániti tvořící kapitál, průmysl a zemědělství. Tváří-li se zde pak výhradně jako ochránci spotřebitelů, nevím, nemá-li se to nazvati pokrytectvím. (Různé výkřiky.) Pan kol. Geyer ostatně sám vypadl ze své úlohy, když se později již neujímal spotřebitelů, nemluvil již o ubožácích, nýbrž vystupoval zde na ochranu utiskovaných domácích pánů. A mluví-li páni národní socialisté o fašismu, o fašismu jiných, musí se opravdu zasmáti každý, kdo zná poměry v Rakousku a v Německu. (Výkřiky posl. Krebse a inž. Junga.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Schweichhart (pokračuje)): Nyní opět jinou kapitolu o podpoře zemědělství: Racionalisace a snaha o hospodárnost práce v zemědělství. Pan prof. Jellinek z Prahy usiloval v tomto směru o zřízení ústavu pro úsporu práce v zemědělství. Pan inž. dr Doerell z Prahy připojuje k tomu, že s racionalisací lidské práce úzce souvisí lepší sociální péče na venkově. Prohlašuje zlepšení pracovní hygieny výslovně za racionelní a plodný výdaj. Praví m. j.: "Základní podmínkou při racionalisaci práce i odbytu jest rozumné omezení počtu výrobních odvětví při jednotlivých hospodářstvích." Jest to tedy opět zásah do tak zvané svobody hospodářského podnikání. Pan kol. Böhm pravděpodobně pana Doerella i ostatní agrárně-hospodářské theoretiky bude počítati, prostě proto, že jsou rozumní, ke zlým socanům. (Posl. dr Petersilka [německy]: Ti nejsou již zlí, ti jsou moc hodní!) Avšak v očích ostatních jsou stále ještě nebezpeční.

Zmíním se ještě o jiném a to o otázce zvýšení chovu dobytka. Jest třeba ještě mnoho vykonati v tomto ohledu, již vzhledem k soustavnému chovu. Zde jest opravdu ještě mnoho zanedbáno. Nemalé důležitosti jest otázka opatření a konservování laciné píce pro malé zemědělce, kteří jsou velmi důležití jako pěstitelé dobytka. Bez laciné a výživné píce není zde kvalitního zboží, nelze nic poskytnouti. Známé pražské šunky jsou vyhlášený a oblíbený vývozní výrobek, jehož jakost závisí jen na dobré výživě prasat.

Kromě levného krmiva potřebuje malý pěstitel dobytka podporu státu v tom, že se odstraní daň z obratu pro všecko krmivo, sníží se železniční sazby, ulehčí domácí porážky a soustavně se vybudují družstevní jatky. Rozhodně se musí vyhověti v zájmu povznesení zemědělství četným požadavkům organisovaných malozemědělců. V době všeobecného, rovného a přímého práva volebního není již opravdu možné, aby ta ohromná masa zemědělců byla vyloučena z odborných zemědělských společností, mezi nimi i ze zemědělské rady. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Jest prostě nesnesitelné, aby subvence státem poskytované byly, jako dosud, téměř výhradně rozdělovány jen podle stran a aby bylo Českého zemského malozemědělského fondu zcela jednostranně používáno.

Revise státního pozemkového přídělu ve prospěch malých zemědělců a obcí jest právě tak nutná, jako vydatná ochrana pachtýřů. Se stejnou rozhodností jest nutno vystoupiti proti umělému zdražování pozemků spekulací, jako proti cenovému diktátu průmyslových kartelů, které zemědělcům nástroje, stroje a t. p. neomezeně zdražují.

Doporučujeme zřizování odborových organisací s pomocí státní pro zužitkování i odbyt dobytka i ostatních hospodářských výrobků. Jest nutno konečně zvýšiti spotřebu mléka v kasárnech, školách a státních ústavech. Jest nezbytno energicky podporovati zřizování družstev pro provozní prostředky vyhovující požadavkům doby. Nezbytno jest dále, aby pojišťování proti živelním škodám bylo povinné a aby státní správa poskytovala dostatečné výpomoci v nouzi.

Opakuji: Nikdo nesmí již pochybovati o tom, že máme dobrou vůli vzhledem k těmto požadavkům, dáti zemědělství to, čeho nutně potřebuje.

Zajisté jest nutno zdůrazniti jednu věc: Jestliže povolujeme zemědělcům takové ceny jejich hlavních hospodářských výrobků, které by aspoň poněkud jim zaručily snesitelný život, žádáme důrazně, aby byla i dělníkům zaručena taková mzda, která by jim umožnila žíti aspoň jako lidem. A chráníme-li existenci zemědělského lidu, musí tím spíše být zabezpečena existence hospodářsky ještě slabšího dělníka.

Končím. Hlasujeme pro tento návrh předpokládajíce, že napříště většina zemědělců bude podporovati provádění politiky vedené ohledy sociálními a směřující k dobru celé třídy pracujícího lidu. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Juran. Uděluji mu slovo.

Posl. Juran: Dříve než přijdu ke vlastnímu předmětu debaty, jest moji povinností, abych se zmínil o události, o které se právě dovídáme. Dnes v 9 hod. 30 min. na vojenském cvičišti v Hrdlořezích byli dva vojáci zabiti, tři těžce raněni, jakož i celá řada zraněna lehce. (Výkřiky komunistických poslanců.) Minou byl zabit štábní kapitán, jehož jméno nemáme dosud zjištěno, a četař Martel Jan, oba od 6. hraničářského pluku. Je to důkaz, jak šíleně je zbrojeno a jak dělnická třída musí býti na stráži, poněvadž dnes již není žádnou frází, že nutno čeliti válečnému nebezpečí. Proto musí býti dělnická třída připravena.

Důvodová zpráva vládního návrhu zákona, jímž se mění celní sazebník pro čsl. území, jest pouhým předstíráním, že tento návrh zákona odstraní krisi v zemědělství a zmírní bídu drobného a zemědělského lidu hlavně v oblastech horských, obilnářsko-bramborářských a pastvinářských, tedy v krajinách chudých. Ve skutečnosti tento návrh je novým článkem v řetězu vyhladovovací politiky dnešní vlády, která je posílena sociálfašisty všech směrů. Tento zákon je novým zločinem, páchaným na pracující třídě. Tento zákon je pokračováním zločinu z r. 1926. Bylo-li maso dosud vzácností v dělnických rodinách, má býti pro příště ještě hůře. Nebude postižen jen dělník v městě, nýbrž bude postižen i zemědělec, který dnes pracuje na velkostatku téměř za babku, neboť nebude míti možnosti ani brambory si omastiti. (Výkřiky komunistických poslanců.) Pouze velkostatkáři a velkoobchodníci dobytkem budou míti možnost se obohatiti tím, že budou od malých rolníků levně nakupovati, ale zato draho prodávati. Zástupci zemanské šlechty doporučují proto tuto předlohu, poněvadž prospěje pouze této skupině. Společníci agrární buržoasie plní pouze svoji otrockou povinnost, neboť zájem agrárních zemanů toho vyžaduje. Musí přece dokázati, že buržoasie může na ně spolehnouti v každém případě a že za ministerské fraky jsou schopni všech zločinů proti pracující třídě, i za cenu úplného jejího zotročení.

Aby tento zločin správně vynikl, je třeba srovnati dosavadní živočišná cla s nově navrhovanými. Dosavadní cla byla t. zv. cla kusová a v tom případě, když byl dobytek těžší, bylo clo nižší. Nyní má býti jinak, neboť budou zavedena cla váhová, aby zde nic neuniklo.

Rozdíl se projeví tedy takto: dosud platilo clo pro voly a býky 240 až 360 Kč, nyní 960 až 1560 Kč. U krav v průměrné váze 4 q bude zvýšeno clo z dosavadních 210 na 560 až 960 Kč. U telat v průměrné váze 80 kg na kus činilo clo 40 Kč, nyní se zvyšuje minimálně na 130, maximálně na 21·0 Kč, u vepřů z dosavadních 84 Kč minimálně na 120, maximálně na 300 Kč.

Toto se týká váhy živé, která činí u hovězího dobytka asi 60%, u vepřového asi 85% váhy mrtvé.

Z toho plyne, že u masa, najmě hovězího, projeví se navrhované zvýšení mnohem strašlivěji než u váhy živé. U masa se ten poměr již projevuje jinak tím, že clo 160 až 260 Kč nebude v poměru ku 100 kg, nýbrž v poměru ku 60 kg. Bude tedy maso hovězí zdraženo minimálně o 2.70 Kč, maximálně o 4.30 Kč u volů a býků, o 2.30 až 4 Kč u krav, telecí o 2.20 až 3.50 Kč a vepřové o 1.40 až 3.50 Kč.

Rovněž na chléb bude uvaleno clo. Zavedením tohoto sazebníku má býti odstraněna krise v zemědělství. Agrární buržoasie ví o příčinách krise samé, ví o tom, že tato krise je krisí odbyto ou. Agrární buržoasie ví, že dnešní krise zemědělská je důsledkem kapitalistického hospodářství, že je to krise smrtelná. Co je však pánům do toho, že dnešní racionalisační režim vyřazuje statisíce dělníků z výrobního procesu, že tato vyřazená masa není schopna krýti svoje potřeby? Ani změnou celního sazebníku nebude odstraněna krise v zemědělství, prospěje změna celního sazebníku pouze určité části velkostatkářů.

Zapomíná se, že jste převzali z bývalé monarchie 75% veškerého průmyslu a při tom plochy pouze 1/5 a obyvatelstva pouze 1/4.

Průmysl v Československu nevyrůstá organicky z potřeby konsumu nebo domácích surovin, nýbrž z bývalé monarchie. Československý stát stal se ze 2/3 výroby i zaměstnání průmyslového obyvatelstva státem vývozním. Nemá pro mnohé své obory, hlavně v textilním oboru, ani potřebných surovin, které musí ze zahraničí dovážeti, najmě bavlnu, len a vlnu. Takto špatně fundovaný průmysl ztrácí svoje zahraniční trhy, ztrácí svoje odbytiště. Řada závodů zastavuje výrobu, řada závodů se zbavuje veliké části dělnictva, čímž nákupní schopnost jeho se ztenčuje.

Jak vypadá zahraniční obchod? Podle zprávy Národní banky se projevuje dovoz za duben 1.453 mil. Kč a jest o 20, resp. 254 milionů nižší než r. 1928, resp. 1929. Vývoz pak je vykázán 1.415 miliony, což představuje pokles proti předchozím letům o 253, resp. 487 milionů. Při celkovém obratu 2.869 milionů Kč končí letošní dubnová bilance s cizinou pasivem 38 milionů, kdežto stejný měsíc r. 1928 zaznamenal obrat 3042 milionů a aktivum 194 milionů, r. 1929 pak obrat 3.610 milionů a aktivum rovněž 194 milionů Kč.

Taktéž se projevuje ohromný pokles uhelné těžby. Na šachtách jsou ohromné zásoby uhlí, tyto zásoby jsou zvětšeny o celých 18%. Rovněž textilní průmysl trpí dnes ohromnou odbytovou krisí.

Žádný celní sazebník nezachrání kapitalistický stát, nezachrání kapitalistické hospodářství. Změna celního sazebníku zostří poměry mezi jednotlivými státy a zostří válečné napětí. Již za bývalé monarchie jsme byli svědky, jak Srbsku byl znemožňován vývoz dobytka do Rakousko-Uherska, aby maďarští magnáti a velcí pěstitelé dobytka nebyli postiženi konkurencí. Důsledek se dostavil r. 1914. Celní válka vede k válce skutečné, k válce vraždící.

Bojovali jsme proti clům již r. 1926 a budeme proti nim bojovati i dnes. Pouze vůdcové socialističtí změnili v zájmu buržoasie své způsoby balamucení. Proto jsem nucen poukázati na některé zjevy z r. 1926, z doby boje proti celnímu sazebníku.

Byl to především exministr Srba, který tehdejším stranám vládní většiny adresoval slova, že je to "pokus o odnesení kořisti. Vláda prý musí nésti důsledky tehdejšího zákona i pro budoucnost. Každé clo znamená snížení životní úrovně obyvatelstva, najmě obyvatelstva konsumujícího. Náklad prý se musí zlevnit, anebo se musí konsument učiniti schopným koupě."

Pánové, mohli bychom se nyní tázat: Je dnes dělník - konsument učiněn schopným koupě? Má dnes buržoasie vůbec zájem na tom, aby dělník byl schopným koupě?

Buržoasie nemá toho zájmu, nýbrž jí jde prostě o to, aby její zisky zůstaly neztenčené a aby byly zajištěny.

Jak učiniti konsumenta, dělníka schopným koupě? Pánové ze socialistických stran již dokazují, že umožňují dělníkům, aby byli koupě schopnými. Oni již se přičiňují, aby organisovali stávkokazectví, aby lámali dělnické boje, aby dělníci neměli možnost zlepšiti si své bídné poměry. Socialistické strany tak činí nejen stávkokazectvím, nejen lámáním stávek, nýbrž dokonce rdoušením bojů pomocí četnických bajonetů a policejních pendreků.

Posl. Prokeš hovořil takto: "Jest zcela pochopitelno, že tato nová šlechta zemanská, která nenabyla mečem, nýbrž protekčním přídělem nebo vyděračským výkupem svých statků téměř za babku, chce je zhodnotiti znásobením výnosu." Dále ve své řeči poukazoval posl. Prokeš na bídné poměry na Ostravsku, na propouštění dělnictva atd. A, pánové, jak to vypadá nyní na Ostravsku? Jsou tam nyní podmínky pro dělnickou třídu příznivější? V dohledné době má býti ve vítkovických železárnách propuštěno 2000 dělníků. Mimo to se pracuje na šachtách 4 dny v týdnu, řada horníků se propouští. Jsou tedy tam podmínky pro dělnickou třídu příznivější? Nejsou, naopak, jsou mnohem hrozivější, mnohem strašnější.

"Panstvo dělá politiku proti lidu, politiku pro bohaté a proti chudým a nešťastným." Pánové, nyní již to není politika proti lidu, proti chudým a nešťastným? "Připravuje dílo, které bude netoliko odsuzováno, nýbrž proklínáno nezaměstnanými dělníky a jejich hladovícími rodinami, kterým vaší zdražovatelskou horečkou budete rváti poslední ždibec chleba od úst."

"Sešli se pánové na jedné frontě a jediné, co vás svedlo, je nenávist k chudému lidu. Dílo toto bude pro vás hotový pomník hanby." Potud posl. Prokeš.

Nyní bude vaše dílo chváleno? Co vás svedlo? Potřeba dělnictva nebo snad ty ministerské fraky? Snad se zde projevovala ta druhá potřeba lépe. Nebyla to také potřeba podíleti se na kořisti? Avšak dělnická třída vám nebude stavěti žádné pomníky hanby, postaví vám prostě šibenice. My ovšem již tehdy jsme vám nevěřili. Věděli jsme, že hrajete komedii, věděli jsme, že vaše tlučení do pultů není míněno vážně. Bránili jste přímému zásahu dělnictva v továrnách a na ulicích. Potřebovali jste však oklamati dělnictvo, potřebovali jste získati mandáty a získanými mandáty posilujete buržoasní tábor. Propůjčujete se k páchání největšího bezpráví, propůjčujete se k páchání největších zločinů na pracující třídě.

Ovšem, zákon o změně celního sazebníku prospěje i vám, kteří jste dostali příděly zbytkových statků. Pozemková reforma musí nésti ovoce, hlavně ovšem těm, kteří dostali velké zbyťáky. Pojí vás stejné zájmy. Není to pouze strana agrární, která se bije za živočišná cla, neboť této partaji se dostalo nejvíce přídělů, dnes již i klerikálové a luďáci nejen že souhlasí se cly, oni se dokonce o ně perou, neboť i dosavadní vlády ponechaly veškeré statky církvím, klášterním řádům a proto prosperita i těchto statků musí býti zajištěna. Za žehnání rakouským zbraním římskými popy odvděčila se československá buržoasie ponecháním veškerých statků církvi. Ještě dodnes vlastní na př. biskupství brněnské 479 ha půdy, královéhradecké 2.672 ha, litoměřické 1.403 ha, bratislavské 33.795 ha, báňsko-bystřické 28.417 ha, košické 1.093 ha, nitranské 17.307 ha, prešovské 1.145 ha, spišské 23.055 ha, úhrnem 109.055 ha. Čtyři kapituly v Čechách vlastní dosud 3.363 ha, tři na Moravě 21.724 ha, 8 na Slovensku a v Zakarpatské Ukrajině 58.484 ha, úhrnem 83.571 ha. 32 klášterů, Augustiniáni, Benediktíni, Dominikáni atd. vlastní 114.972 ha, 14 opatství, děkanství, proboštství atd. 47.749 ha, různé církve 11.126 ha, úhrnem 487.817 ha.

84 církevních klášterů, řádů, biskupství a různé semináře vlastní dohromady 487.817 ha orné půdy, 431.823 malorolníků vlastní pouze 183.884 ha orné půdy. Církve vlastní téměř třikráte tolik půdy, co skoro 1/2 mil. malorolníků a domkářů. Taktéž fary atd., kterým byly dokonce z titulu zákona kongruového prominuty daně, vlastní mnoho půdy.

Jinak se postupuje při výměru daní vůči velkostatkářům a jinak vůči domkářům a chalupníkům. Státní statistický úřad konstatuje, že daňové zatížení ohromně stoupá. R. 1923 připadalo na občana republiky 583 Kč. R. 1924 přes 621 Kč, r. 1925 646 Kč, r. 1926 695 Kč a r. 1927 773 Kč, což znamená zvýšení na daních a dávkách více než o jednu třetinu. Daňová břemena se stále více a více převalují na drobný lid. Naproti tomu provádějí se odpisy kapitalistům a velkostatkářům. Roku 1926 bylo těmto odepsáno 477,589.000 Kč. R. 1927 bylo jim odepsáno 943 mil. Kč a r. 1928 806 mil. Kč, za tři roky úhrnem 2.226,589.000 Kč. Daňové nedoplatky činí u kapitalistů a statkářů 5.100 mil. Kč. Dohromady nezaplaceno 7.326,589.000 Kč.

Venkovský lid podle názoru některých pánů prý rád platí daně. Malozemědělec je prý šťasten, že může platiti daně. Ze samé lásky vyhazují exekutory z baráků a v mnohých případech si berou život pro velké předpisy daňové. V budoucnu si nebudou lidé bráti život jen z nešťastné lásky, nýbrž i pro vysoké předpisy daňové. Jak vypadá zadlužení drobných venkovských usedlostí, je zapsáno u soudů. R. 1921 činilo 5.237 mil. Kč, r. 1922 6.395 mil. Kč, r. 1923 7.720 mil. Kč, r. 1924 8.963 mil. Kč, r. 1925 10.073 mil. Kč, r. 1926 11.204 mil. Kč.

Zadlužení činí pouze u Kampeliček r. 1919 258 mil. Kč, r. 1922 778 mil. Kč, r. 1924 1.336 mil. Kč, r. 1925 1.437 mil. Kč.

Vklady u Kampeliček činily r. 1919 13.680 mil. Kč., r. 1924 5.355 mil. Kč, r. 1926 5.260 mil. Kč.

Z této statistiky je vidno, jak se zhoršují poměry drobného venkovského lidu. Taktéž pozemková daň je vyměřena ve prospěch velkostatkářů. Při určování katastrálního výnosu vycházelo se původně vstříc pouze velkostatkářům. Naproti tomu malorolníkům byl výnos katastrální nepoměrně zvyšován. Kdyby malorolníci platili pouze daň výdělkovou místo daně pozemkové, byl by poměr pro malorolníka mnohem příznivější. Je to politika ve prospěch bohatých na úkor chudých: nedostatek půdy, nespravedlivé její rozdělení, ohromné zatížení daňové. Roste vykořisťování drobného lidu venkovského lichvářskými úroky. Jsou to nízké ceny za řepu, vysoké za cukr, nízké ceny za brambory a vysoké za líh a škrob. Je dlužno konstatovati, jak ohromné rozpětí je mezi výrobní cenou lihu a jeho cenou prodejní. Dále jsou nízké ceny za ječmen a chmel, naproti tomu vysoké ceny za pivo, nízké ceny za len a vysoké za látky, nízké ceny za čekanku a vysoké za cikorku, nízké ceny ža žito, vysoké za chléb. Proč to? Poněvadž různí magnáti mají monopoly těchto produktů ve svých rukou, diktujíce ceny podle své potřeby, jak jsme toho byli svědky, když se jednalo o zdanění cukru, že konečně svaz cukrovarníků si prostě nadiktoval ceny, a tak to vidíme při všech produktech. Je to ovoce kapitalistické politiky, politiky velkostatkářů a agrární buržoasie.

Pan dr Zadina se namáhá přesvědčiti domkáře a malorolníky, že celní ochrana jim co nejvíce pomůže. Vynese-li celní ochrana podle p. dra Zadiny 800 milionů Kč, dostanou prý z toho domkáři přes 200 milionů Kč, malorolníci 300 mil. Kč, velkostatkáři 96 mil. Kč. Přes to, že domkáři prodají málo nebo nic, naopak přikupují, nedostanou žádných 200 milionů Kč. Ale připusťme konečně, že je tomu tak, že domkáři obdrží těch 200 milionů Kč. Podle oficielní statistiky pozemkového úřadu je domkářů 1,068.000 z celkového počtu 1,468.000 zemědělských závodů, t. j. 73%. Velkostatkářů je pouze 4.800. Dělíme-li těchto 200 milionů Kč číslicí 1,068.000, obdržíme číslici 186 Kč, dělíme-li tak těch 96 milionů Kč číslicí 4.800, dostaneme číslici 20.000 Kč. Tedy dosavadní celní ochrana vynesla nebo měla vynésti jednomu domkáři 186 Kč. Těchto 186 Kč ovšem zaplatil domkář několikanásobně ve zvýšené drahotě, ve zvýšeném zdražení umělých hnojiv, vysokým pachtem atd. Velkostatkář podle dosavadního předáka vydělává celých 20.000 Kč. Výroba malého rolníka není chráněna, pouze vaše výroba bude chráněna dovozními listy.

Jest to pouze hledání ventilů pro uklidnění nespokojenosti venkovského lidu. Jiné podmínky výrobní má drobný dělník, ale mnohem příznivější podmínky má velkostatkář, který je vybaven nejmodernějšími stroji a hospodářským nářadím, kterých drobný rolník nemůže si koupiti. V kapitalistickém hospodářství není záchrany pro drobné rolníky a zemědělské dělníky.

Jediný způsob zabezpečení drobného venkovského lidu jest vyvlastnění velkostatkářských a církevních statků, odpis daní, laciný úvěr atd. Docela jinak jest řešena zemědělská otázka v Sovětském svazu. Snahou sovětské vlády jest pomoci pracujícím zemědělcům všemi prostředky. Drobný rolník požívá v Sovětském svazu všech výhod. Drobný venkovský lid je od placení daní osvobozen. V kolektivním hospodářství jsou používány nejmodernější stroje. (Výkřiky posl. Srby.) Vy jste také horovali kdysi pro socialismus, dnes ovšem kašlete na socialismus, o kterém jste kdysi hovořili.

Dělníci a pracující rolníci v Sovětském svazu jsou vybaveni všemi právy, v kapitalistickém zřízení dělník i pracující rolník je pouhým otrokem. Dělnická třída a pracující rolníci budou následovati soudruhů ruských. Žádná moc nezachrání dnešní kapitalistickou společnost. Kapitalismus svou úlohu dohrává. Jeho zánik je neodvratný a je pouze na pracující třídě, aby pád tohoto režimu byl uspíšen. Komunistická strana staví se v čelo tohoto zápasu.

Budeme nejen hlasovati proti tomuto zákonu, ale budeme i vésti a organisovati zápas dělnictva proti zdražovací politice této vlády, za odstranění tohoto režimu a za nastolení řádů nových, řádů socialistických. (Potlesk komunistických poslanců.)