Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Koudelka. Uděluji mu slovo.

Posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Dámy a pánové! Na podzim r. 1926 vydala Mezinárodní obchodní komora v Paříži zvláštní provolání, ve kterém stála také tato pamětihodná slova:

"Příliš mnoho států následkem mylných ideí o národních zájmech uvedlo svůj vlastní blahobyt do nebezpečí a nedbalo společných zájmů světa, neboť své obchodní styky postavilo na takovou hospodářskou základnu, že všechen obchod považovalo za formu války. Proto nemůže se Evropa zotaviti, dokud politikové všech zemí, nových i starých, si neujasní, že obchod není válka, nýbrž výměna a že udržovateli pokoje jsou naši sousedé, naši zákazníci, a že jejich blahobyt je přední podmínkou našeho vlastního zdaru. Zmenšujeme-li jejich obchod, zmenšujeme i jejich schopnost platiti dluhy a kupovati naše zboží. Omezený dovoz přináší i omezení vývozu. A žádný národ nemůže si dovoliti, aby ztratil svůj vývoz. Proto všichni závisíme na dovozu a vývozu zboží a na procesu mezinárodní výměny zboží. Nemůžeme se bez vážných obav dívati na politiku, která znamená ochuzení Evropy. Na štěstí se zdá, že veřejné mínění ve všech, zemích dochází k poznání tohoto hrozícího nebezpečí."

To bylo na podzim r. 1926 a optimism těchto závěrečných slov korporace tak vážné, jako je mezinárodní obchodní komora pařížská, se věru nenaplnil. Jsme dnes po třech letech svědky mnohem intensivnějšího závodění na poli národní ochranářské výroby, mnohem intensivnějších zápasů mezistátních na poli obchodně-politickém a není to už jen clo, které je zbraní této války, nýbrž četné prostředky jiné jsou uváděny v činnost: dovozní listy, jiná a jiná opatření z oboru dopravní politiky atd. Závodění v této hospodářské válce neustalo - a snad platí ta výstražná slova mezinárodní obchodní komory v Paříži dnes více než tehdy, kdy byla psána a publikována.

Toto závodění na poli ochrany národní produkce, obrany proti cizímu dovozu v poslední době dostalo zvláště silný impuls z tak zv. zemědělské krise. Zemědělská krise je zjevem internacionálním, je stejně tak v novém světě, jako ve světě starém, ve státech agrárních, jako ve státech poloagrárních či ve státech s převahou průmyslu, ať jmenuji Anglii. Jestliže tato krise tu i tam léčí se prostředky obrany proti cizímu dovozu, aby byla umělým způsobem zmenšena nabídka na trhu a zvednuty ceny, je přirozeno, že to musí míti nutnou kompensaci, protiváhu i na poli výroby průmyslové, neboť je tady solidarita zájmů. To je jedna věc, ale na druhé straně také politické momenty hrají velmi rozhodující úlohu, a tak jsme svědky, že právě v této době, v těchto letech budují se celní hradby do výše nemožné a stávají se sociálním nebezpečím. (Posl. Juran: A budete pro to hlasovati! - Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) Tak se etabluje celní sazebník. Prosím kol. Jurana, aby měl strpení, já mu ukáži, jakou roli v tomto procesu hraje Rusko.

Tento hospodářský a obchodní systém, prováděný těmito prostředky je vlastně založen na nekalé soutěži. Omeziti dovoz prostředky, jež dovede jen důmysl lidský vymysliti, a podbízením cen, prémiemi nejrůznějšího druhu zvýšiti vývoz, není nic jiného než delikt podle zákona o nekalé soutěži, nikoli ovšem v hranicích národních, nýbrž dnes už ve světě mezinárodním. Je to stav, který povede k hospodářskému zhroucení Evropy, jestliže včas se tato nevzchopí, aby si zjednala nutný vzduch ke svému dalšímu hospodářskému a sociálnímu životu. Čím více lidská civilisace upevňuje v myslích člověka vědomí všesvětové jednoty, čím rychleji, čím intensivněji dokonalá dopravní technika spojuje dosud vzdálené země a díly světa k sobě navzájem, tím více jeví se tento stav nesnesitelným a tím rychleji přijde i jeho pád.

Neklamme se nikterak, že velmi brzy bude třeba, aby ke konvenci pro odstranění dovozních zákazů a kontingentů byl přičleněn další režim, který by zamezil pokračování této nesmyslné politiky.

A tak pod tlakem těchto poměrů dal se také československý stát na cesty intensivní ochranářské politiky. Dovolte však, velectění pánové, abych se nejdříve podíval - v důsledku řeči váženého kolegy Jurana - jakou úlohu v tomto vývoji hospodářských a obchodních poměrů mezistátních hraje sovětské Rusko. My jsme státem malým - Rusko je šestina světa! Nám se nedostává mnohých surovin, bez nichž není možný plný hospodářský život, kapitálové síly naše jsou omezeny, podobně přírodní bohatství našeho státu avšak Rusko je státem, který je světem sám pro sebe. A přece nový ruský celní sazebník z ledna letošního roku, který nabyl platnosti 15. února letošního roku, přináší přímo horentní zvýšení dosavadních cel dovozních i vývozních - a vývozní cla, to je zvláštní rarita - které nesnesou vůbec srovnání s tím, co na evropském kontinentě vidíme. Ruský celní sazebník basíruje z velké části na ceně zboží, na něž clo jest uvaleno, při čemž celnice může si hodnotu zboží sama odhadnouti. Právě v tomto týdnu navštívil mne jeden kolínský občan, který má bratra v Rusku. Na jeho zoufalé dopisy koupil tento občan několik kousků čokolády, 3 kousky mýdla, půl kilogramu kávy atd., udělal z toho takový válečný balíček a poslal to svému bratrovi do Ruska. Zaplatil 25 Kč porta a čekal děkovný dopis. Místo děkovného dopisu od svého bratra dostal milý balíček zpět s dopisem, ve kterém mu ten ruský občan píše: Chtěli na mně na celnici, abych zaplatil 165 rublů cla. Celý můj majetek nečiní tolik, proto jsem balíček nepřijal a přijde ti zpátky. A také přišel. (Posl. Juran: To byla jiná příčina!) Ne, prosím, žádná jiná příčina to nebyla. (Posl. Śliwka: Pane poslanče, proč tedy neuznáte sovětské Rusko de jure? Chcete od nich tovary a obilí, ale neuznáte je!)

Místopředseda Špatný (zvoní): Prosím o klid. Slovo má p. posl. Koudelka.

Posl. Koudelka (pokračuje): Tento ruský celní tarif neplatí jen vůči Československu, které neuznalo Rusko de jure, nýbrž vůči všem státům, a myslím, že ten ruský konsument z tohoto systému celně ochranářské politiky ruské má asi takovou radost, jakou projevil tento občan, když za pár balíčků čokolády chtěli na něm 165 rublů. Jeden rubl se prodává teď v Evropě, jak jsem se informoval, za 32 koruny. Spočítejte si, prosím, kolik tisíc korun požadovalo se za ten balíček na tom hladovém člověku, který se těšil na pomoc od svého bratra z toho reakčního Československa. (Posl. Śliwka: To není pravda, jak to říkáte, 32 a 17, to je rozdíl! Místopředseda Špatný zvoní.) Dotazem v bance jsme zjistili před schůzí, že kurs rublu je 32 koruny. Ruský celní tarif má sazby za kilogram. Dosud se platilo v Rusku za 1 kg moučných výrobků a makaronů 18 kopějek, teď 10 rublů. Stojí-li rubl jen 17 korun, je to 170 korun cla na 1 kg moučných výrobků a makaronů. To, myslím, že stačí. Kroupy 20% ad valorem, dosud 0˙80 rublu, rýže 20% ad valorem, dosud 0˙6 rublu, sušené ovoce 200% ad valorem, dosud jen jeden rubl, nepražené káva 500% ad valorem, dosud 2 rubly 14 kopějek, pražená káva 15 rublů za kilogram, čaj 150% ad valorem, kakao 15 rublů, cukrářské výrobky 10 rublů, masné výrobky, uzeniny a konservy 3 ruble, smetanové máslo 3 ruble, sýr 3 ruble, margarin 3 ruble, víno v lahvích 13 rublů. Všechno je počítáno za 1 kg. Současně se zachovává v Rusku systém dovozních zákazů.

Rusko má též vývozní cla. Bezcelný vývoz platí pouze pro méněcenný brav a většinu kožešin. Vývozní clo činí 35% ad valorem. Dovoz rýže, mouky, krup, sladu, škrobu a výrobků z něho podléhá 20% clu ad valorem. Ovoce, plody, jahody, kůra z pomerančů a citronů, olivy, houby, vyjma konservy v hermetickém uzavření, ořechy, kaštany a hrozinky vyclívají se 200% ad valorem. Cukr ze třtiny nebo řepy, surový, podléhá 80% clu ad valorem, ostatní 150% ad valorem. Med, syrup, čokoláda, zavařeniny, suchary, macesy, oplatky, mléko sušené, zahuštěné a konservované, hermeticky uzavřené konservy, hořčice, soda, přípravky do jídla, clo za 1 kg 10 rublů. Ryby, raci, jikry 100% ad valorem. Masné a mléčné výrobky, maso, klobásy, vnitřnosti, nepřepuštěné vepřové sádlo, masné extrakty, mléko, smetana, tvaroh, sýry, kravské máslo, margarin, vejce, vaječný žloutek a bílek 3 ruble za 1 kg. Tuky a oleje zvířecího původu 50% cla ad valorem. Lesní produkty a rostlinný materiál pro pletení a různé výrobky, nábytek 10 rublů za 1 kg, ostatní 150% ad valorem. Rostliny a jejich části, také rozmělněné, sloužící k barvení a lékařství, 25% ad valorem. Bavlna 20% ad valorem, výrobky bavlněné 200%, příze 130%, surové hedvábí 100%.

Velectění, mám za to, že na obsahu tohoto ruského celního sazebníku jsem ukázal, čím přispívá sovětský stát ve vzájemném hospodářském zápase, který se děje na poli obchodní politiky. Pan kol. Juran nazval tuto osnovu o ochraně produkce živočišné zločinem. Nemám chuti jeho názor mu vyvraceti. Pak dvojnásobným zločinem na ruském lidu chudém a ubohém, jak jsou chudí a ubozí četní lidé u nás, jest tato ruská hospodářská politika; lhostejno, zda se to clo vybírá z důvodů fiskálních daňové politiky ruské, nebo z důvodů hospodářských či jiných.

Tento zákon o ochraně živočišné produkce jest třetím naším zákonem ochranářským, který v poslední době děláme. Prvý byl zákon o ochraně výroby rostlinné, druhý zákon o dovozních listech a nyní tedy zákon o ochraně produkce živočišné. Ukázal jsem již, že čsl. politika je tu pod tlakem mezinárodních obchodních poměrů, že jsme teď v období neblahé vlny ochranářské, která ve svých důsledcích znamená hospodářskou zkázu Evropy. Ještě jeden činitel tu působí, a to je ta rovněž neblahá zemědělská krise. Jest osudné se stanoviska zájmů zemědělských, že iniciativu v politice zemědělské ve chvíli zemědělské krise má buržoasní agrarism, který ve chvíli, kdy je třeba hledati nových cest, poněvadž se poměry ze základů změnily, snaží se řešiti krisi starými, neúčinnými prostředky. (Posl. Dubický: Také v Německu!) Ano, i v Německu. Řeknu bez váhání, že tento zákon by vypadal jinak, kdybychom jej mohli dělat sami. (Posl. Dubický: To my také věříme! - Veselost.) Zemědělská krise je hlubší povahy, hlubšího obsahu, nežli jak se domnívají pánové ze stran agrárně-buržoasních. My bychom sáhli k řadě jiných prostředků, jimiž lze zemědělství pomoci, a k těmto prostředkům celní ochrany sáhli bychom až ve chvíli, kdy všechny ostatní prostředky by selhaly. V tom je rozdíl mezi vámi a námi, že vy začínáte řešení zemědělské krise těmito opatřeními, pomíjejíce opatření produkčně mnohem zdravější, účinnosti trvalejší, opatření, která by nebudila obav, že národohospodářský celek jich provedením bude poškozen. (Posl. Dubický: Které to jsou prostředky?) Velectění, nechtějte, abych zde přednášel program pro řešení zemědělské krise, když jsme jej tolikráte už řekli, projednali a oznámili a když, bohužel, pořád mluvíme na vaší straně ke hluchým uším.

Naše principielní stanovisko k této osnově je dáno naším celkovým světovým názorem. Budeme-li hlasovati pro tento zákon. (Hlas: Se zaťatými zuby?) Nikoli, budeme-li hlasovati pro tento zákon, pak mezi jiným také proto, že tím chceme osvědčit dobrou vůli k řešení tíživých problémů zemědělské krise a nemáme jiného přání - a je to přání dosti skromné - než aby se o nás nelhalo, že co socialista, to nepřítel zemědělství. Snad potřebují této pověry někteří, aby utvrdili ve venkovském lidu mínění o své nepostradatelnosti, ale rozhodně toho nepotřebuje politika seriosní a zemědělství opravdu prospěšná. (Předsednictví ujal se předseda Malypetr.)

Dovolte, velectění pánové a dámy, abych spolu s vámi podíval se na problém živočišné produkce v našem státě. Válka zdecimovala chov našeho dobytka podstatnou měrou, ale tyto rány byly zahojeny brzy po válce. Už při sčítání dobytka r. 1925 zjistilo se u nás skotu o přes 2% více než jsme měli r. 1910 vepřů o celé 1% více a koz, těchto krav chudiny, přibylo celkem 75% proti r. 1910. Je to pěkný rys našeho domácího lidu, ale, bohužel, je to také známkou chudoby na našem venkově. Živočišná produkce je vyšších stupněm zemědělské výroby a neváhám říci, že vždycky sledovali jsme se sympatiemi snahy, směřující k tomu, aby produkce obilnářská byla stále více zatlačována produkcí živočišnou. Jsou to větší hodnoty, více práce, odpovídá to lépe našim hospodářským potřebám. Krátce a dobře, je v tom velký národohospodářský a zemědělský pokrok.

Velectění pánové a dámy! Podívejte se na chov dobytka v oblastech řepařských. Je to sice známá skutečnost lidem, kteří se odborně zabývají touto materií, ale ne tak známá širším vrstvám našeho obyvatelstva. V oblastech řepařských je chov dobytka u nás největší. Prosím o malé strpení. V řepařské oblasti se chová u nás na sto hektarů skotu 56 kusů, v oblastech obilnářských 55, v obilnářsko-bramborářských 59 a v pícninářských jen 50; koz na 100 ha v oblastech řepařských 18, kdežto v pícninářských jen 12; vepřů v oblastech řepařských 44 na 100 ha, v pícninářských jen 15; drůbeže dokonce na 100 ha v oblasti řepařské 269 kusů a v oblasti pícninářské jen 120. To je nový důkaz, že živočišná produkce je vyšším stupněm zemědělské produkce.

Ještě jiný důkaz rád bych o tom uvedl. V Čechách máme více dobytka na plošnou jednotku než na Moravě nebo dokonce na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Slovensko a Podkarpatská Rus, pícninářská země, s podmínkami pro chov dobytka, ať skotu či vepřů, neobyčejnými, a přece jsou daleko za stavem, který máme u nás v Čechách.

Velectění, ale málo snad si uvědomujeme jak u srovnání s mnohými státy evropskými živočišná produkce u nás je nedokonalá. Podle ročenky Mezinárodního zemědělského ústavu v Římě - bohužel, jsou to cifry z r. 1921, ale mají stále svou hodnotu - na 100 ha připadá skotu: ve Švýcarsku 34 kusy, v Německu 35, v Anglii 37, v Belgii 49, v Holandsku 60, v Dánsku 63 a v Československu 29. Tady vidíte, jak jsme opozdilými v živočišné produkci u srovnání s těmito státy západní Evropy.

U vepřů je podobný stav. Také tady jsme na stupni velmi nízkém. V Rakousku na 100 ha zemědělsky obdělávané půdy je 15 kusů vepřů, ve Švýcařích 15, v Dánsku 33, v Belgii 32, v Německu 33, v Uhrách 34, v Holandsku 44, v Kanadě 44, v Americe 53 a v Československu pouhých 14 kusů.

Velectění, to je stav, se kterým nemůže býti spokojen nikdo, tím méně zemědělec, úpící pod účinky zemědělské krise a dovolávající se přispění ostatních údů naší národní společnosti. Tady je viděti, kolik nám ještě zbývá.

Velectění, ukáži dále, že to není jenom prostředek celní ochrany, který tu má pomoci většímu rozvoji a pokroku, nýbrž že je to spíše mnoho jiných prostředků, o nichž by se mělo mluviti, myslím, při nejmenším tak, jako o potřebě celní ochrany; produkce živočišná je hlavním zájmem drobných a středních zemědělců.

S podivem poslouchal jsem vývody p. kol. Jurana, který klasifikoval živočišnou produkci jako zájem velkostatkářů. To by nebylo správné. Všimněme si těchto cifer.

V závodech zemědělských, velikosti 2 až 5 ha připadá na 1 ha zemědělsky obdělávané půdy skotu podle oblastí 446-572 kg, vepřů 37-14 kg - podle oblasti řepařské, obilnářské, bramborářské a pícninářské - v závodech velikosti 5-10 ha na 1 ha připadá podle oblastí skotu 285-272 kg, vepřů 24 až 13 kg; u závodů střední velikosti 20-100 ha připadá na 1 ha skotu 218-236 kg, vepřů 12 až 17 kg, kdežto u velkostatkářů nad 100 ha na 1 ha připadá jen 145 až 153 kg skotu a vepřů necelé 2 až 4 kg podle oblastí, řepařské oblasti, proti 37 kg u závodů malého oblasti pícninářské a proti 14 kg závodu malého v oblasti taktéž řepařské.

V chovu skotu je naše republika soběstačná, snad až na zcela nepatrné množství; v chovu vepřů, hlavně však tuků jsme hluboce pasivní. Podle výkazu státního úřadu statistického z r. 1928 byla kryta spotřeba hovězího masa dobytkem domácího původu z 99˙2%, jen 0.08% připadlo na dobytek cizí. U vepřového masa je to horší, tady připadá na domácí produkci 69˙9%, kdežto na cizí produkci 30.1%. Nejhorší je to ovšem v tucích. Domácí naši spotřebu kryjeme domácí produkcí jen z 35%, kdežto z 65% kryjeme ji dovozem produkce cizí.

Jestliže máme nadbytek krmiva poklesem cen určitých druhů obilí, nadbytek brambor, je na bíledni, že v zájmu národohospodářském musí zde býti naší snahou, abychom tyto přebytky v produkci rostlinné zužitkovali k odstranění pasivity na poli produkce živočišné. Řekl jsem již, že produkce živočišná jest u nás na stupni velmi neblahém. Není to viděti jen z těch cifer, které jsem uvedl o tom, kolik dobytka, skotu nebo vepřů připadá na plošnou jednotku u nás a v západních státech evropských, ale je to viděti i z jiných důvodů.

V dubnu r. 1927 uspořádala Československá zemědělská akademie - tedy nikoliv nějaká socialistická korporace, nýbrž korporace agrární - anketu o prostředcích k povznesení živočišné produkce. A musím říci, že v té anketě - jíž se zúčastnili odborníci na slovo vzatí - není ani slova o nutnosti celní ochrany živočišné produkce, ale mnoho je řečeno o odstranění jiných závad, jiných nedostatků.

Pánové mi dovolí, abych uvedl, co vytěžila Československá zemědělská akademie z této ankety na tomto poli. Na otázku, proč nebylo možno dosíci, abychom se stali v produkci masa soběstačnými, odpovídají odborníci zúčastnivší se této ankety, vytknutím příčin tohoto zjevu, na př. u hovězího dobytka:

1. Chováme poměrně málo dobytka na plošnou jednotku ve srovnání s jinými pokročilými státy a ještě více zůstáváme pozadu ve kvalitě dobytka.

2. Průměrná váha našeho skotu je značně nižší než ve státech severních a severozápadních.

3. Většina chovaného skotu je ve špatném stavu výživy, zvláště v zimě trpí nedostatkem krmiv na bílkoviny bohatších; to má za následek: a) malý přírůstek na váze, nebo docela ztrátu, zvláště u dojnic, b) nedostatečný vývin telat již v těle mateřském, c) špatnou dojivost a malou odolnost vůči nemocem, d) mnoho nucených porážek.

4. Předčasným připouštěním býků i jalovic a stájovým chováním dobytek stále více zakrňuje a degeneruje.

5. Nechováme a proto nemůžeme dodati na trh, po čem jeví se největší potřeba a co nejdráže se platí, to jest: ušlechtilý skot plemenný od kontrolovaných matek, dobré dojnice (kontrolované), dobytek jatečný, a to aspoň polotučný. Trhy naše přeplněny jsou dobytkem mladým, nedokrmeným a zhublými kravami, tedy brakem, který jest prodáván za 2˙50 až 4 Kč za 1 kg živé váhy na uzeniny. Tak připravuje se zvláště naše malorolnictvo ročně asi o 500 mil. Kč, které by získalo, kdyby mohlo prodávati aspoň polovykrmené voly, starší krávy a býky o 2, 3 Kč na 1 kg živé váhy dráže.

6. Odchováme málo dobrých a kontrolovaných dojnic od kontrolovaných rodičů, za které docilováno je vždy vyšších cen, než za prvotřídní dobytek jatečný.

7. Chovu dobytka plemenného se silnou kostrou, vyrovnanými tvary a vysokou užitkovostí nevěnuje se dostatečný zájem. Většina československých zemědělců je dosud jen udržovatelem, nikoli chovatelem skotu.

8. Výběru telat pro odstav nevěnuje se vždy náležitá pozornost. Tak ztrácíme mnoho cenného plemenného materiálu. Chceme-li jej z ciziny dovážeti, činí se nám překážky.

"9. Smutnou kapitolou" - praví tento vynikající sbor znalců našich poměrů zemědělských - "jest u většiny malozemědělců praktikovaný odstav a odchov telat. Nedostatek čistoty, řídká krmiva a polévky, které snadno podléhají zkysání, zaviňují stále se opakující neúspěchy. Mladý dobytek, určený k chovu, neobejde se bez volného pohybu, nemá-li zakrněti a utrpěti na tvarech, jakož i na vývoji všech orgánů, tedy i těch, které podmiňují plodnost a dojivost."

Velectění, to je kritický hlas znalců poměrů naší živočišné produkce. Prohřešil bych se na své povinnosti, kdybych ve chvíli, kdy se jedná o její pokrok, rozvoj, neukázal také na tyto příčiny, které ovšem nemůže odstraniti žádný parlament, sebe lepší zákon, které může odstraniti jen uvědomění zemědělského stavu, smysl pro pokrok a pro přirozené podmínky rozvoje živočišné produkce. (Potlesk.)

Všimněme si ještě něčeho jiného. Je to otázka krmiv. Levná krmiva v dostatečném množství, toť základ rozvoje naší živočišné produkce. Co jsme udělali ve věci opatření krmiv pro vepře, jichž máme největší nedostatek? Byl bych velmi šťasten, kdyby zejména tuto partii mé řeči pan kol. dr Zadina poslouchal, poněvadž mám za to, že je otcem toho neblahého cla na kukuřici, které nám tak podlomilo chov vepřového dobytka. (Výkřiky.) Já vám o tom něco povím. Ten sbor odborníků Československé zemědělské akademie se vyjádřil o vynálezu cla na kukuřici, které se nám nedostává, takto: (Posl. dr Zadina: Které se nám nedostává! Monopol na kukuřici!) Ale nikoli pro zdražení, nýbrž zlevnění.

Pánové z Československé zemědělské akademie praví o kukuřici: "Kukuřice na zrno jest u nás pěstována hlavně na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Obchod kukuřicí slovenskou je minimální, poněvadž na Slovensku ji buď zpracují v lihovarech, nebo zkrmí vepři (mimo použití jako chleboviny). V r. 1926 bylo do Československa dovezeno 2,229.960 q kukuřice a výtěžek celní po 16 Kč na 1 q činil by 58,139.280 Kč. To jest daň, kterou musí zaplatiti zemědělec, poněvadž kukuřici potřebuje ke krmení, a o to je dražší. Stát vyzískává 58 mil. Kč na kukuřici, ale na druhé straně musí vyvážeti valutu za dobytek, maso, sádlo, hnojiva a jiné potřeby, vyplývající z nedostatku dobytka vlastního."

Tento úsudek plně potvrzuji. Chceme-li rozvoj chovu vepřového dobytka, nemůžeme zdražovati kukuřici. Zdražíme-li ji clem nebo čímkoli jiným, je to lhostejné, výsledek je tentýž.

Přicházím k produkci mléčné. Mléčná produkce u nás trpí stejně jako u masných výrobků a masa - k tomu ještě přijdu - slabým odbytem. Spotřeba mléka na osobu je v Československu hluboko pod spotřebou obyvatelů států západních, jmenovitě v Praze a ve velkých konsumních střediscích. Příčinou toho je především slabá schopnost koupě obyvatelstva, zejména širokých vrstev lidových a potom neorganisování obchodu mlékem, sýry atd. Bylo mnoho zlé krve nedávno v kruzích producentů zemědělských, že ministr zásobování řekl několik ostrých, ale pravdivých slov o tom, jak to vypadá v obchodu s mlékem. Měl pravdu. Já tu pravdu chci podtrhnouti úsudkem odborníka jistě na slovo vzatého, pana sekčního šéfa inž. Wegera, kterého jistě nikdo nebude podezírati z nadržování nepřátelům zemědělství v lavicích sociálně demokratických.

Pan sekční šéf inž. Weger povídá v "Československém zemědělci" o obchodu naším mlékem toto: "Spotřeba mléka, hlavně ve velkých městech, je nepatrná. Nelze zamlčeti, že jednou z hlavních příčin menší spotřeby mléka je mnohdy jeho vadná nedostatečná jakost. Jakost mléka bývá velmi různá. Čím jest jakost menší, tím větší je spotřeba mléka. To dokazují čísla. Hlavní města a velká spotřební střediska dosti často oznamují, jak málo hodnotné mléko a mléčné výrobky obyvatelstvu se podávají. Stejně obchodník i výrobce mají míti povinnost, každého spotřebitele obsloužiti výrobky nejlepšími. Jen dobrý výrobek razí správnou cestu větší spotřebě. Každým spotřebitelem má býti žádáno jen jakostné mléko, máslo a dobrý sýr. Dokud nebude spotřebitel sám jakost mléka a mléčných výrobků přísně kontrolovati, dotud nebude v mléčném obchodu náležité nápravy."

To jsou slova plně potvrzující stanovisko přítele ministra zásobování a naše. Přejeme si vyšší spotřebu mléka. Vždyť je to život, je to budoucnost našich dětí, těch, které nemají vzduch, světlo, pár čtverečních metrů zeleně, dětí z našich velkoměstských periferií a ze špinavých, zdravotně závadných bytů. To je budoucnost, to je žití dětí, pro ně chceme dobré nezávadné mléko za cenu přístupnou. Kdo slušný, kdo ušlechtilý proti této naší snaze mohl by se stavěti? Vždyť to není prospěch jen náš, také váš. Je to prospěch zemědělství, je to prospěch producentů mléka. Pak je nesprávné,- jestli se oprávněné výtky, potvrzované kruhy tak kompetentními, zeslabují z důvodů nicotných, egoistických, místo aby se přikročilo k vážné nápravě, která by prospěla oběma stranám, konsumentu i výrobci.

Podobně je to s máslem a se sýry. Spotřeba másla v Československu na jednoho obyvatele je velmi malá a sýrů podobně. Neklamu se, odhaduji-li spotřebu másla na jednoho obyvatele na venkově mnohem níže, nežli na jednoho obyvatele v městě. V produkčních střediscích je spotřeba nejmenší. Zkuste na vesnici koupiti v malém máslo, vejce, sýr, tvaroh, a uvidíte, na jaké překážky narazíte! Obchod je neorganisován a takto veliká část obyvatelů našeho národa zůstává v potřebě tohoto zboží úplně mimo zájem příslušného obchodu.

Velectění, ještě bych chtěl zdůrazniti jednu věc: Musíme hlavně klásti váhu na mléko a mléčné výrobky zdravotně nezávadné. Tomu se čelí t. zv. kontrolou chlévní. Prosím, abyste si dobře všimli těchto dat, která vám opět poví, jak jsme v této věci daleko za jinými státy. V Holandsku se kontroluje 15% dojnic, ve Švédsku 10%, v Německu 7% a v Československu 1/2%. V Holandsku se odborníky kontroluje 15 dojnic ze 100, jsou-li zdravé a dávají-li mléko zdravotně nezávadné, a u nás jedna ze 200! My chceme mlékem vrátiti chorým dětem zdraví a zatím jim dáváme zhusta mléko z krav tuberkulosních. Mluvím-li o povznesení mléčné produkce, máslařství a sýrařství, pak tyto údaje nám povídají, kde je třeba přiložiti ruku k dílu, aby bylo lépe.

S chovem drůbeže je to také valně neuspokojující. Anglie zavedla pro obchod drůbeží zvláštní typy. Drůbež je označena na zboží kvalitní a méně kvalitní a jen tak smí přijíti do obchodu. Je to záruka, že reelní, snaživý producent nebude poškozován vinou nereelního a líného producenta. Co jsme udělali na tomto poli? Nic. R. 1928 jsme dovezli do republiky za 52 mil. Kč vajec. Průměrná snáška vajec je u nás 100 kusů na jednu slepici. Zcela bez námahy, jen poučením širokých vrstev chovatelských bylo by možno zvýšiti tuto snášku nejméně o 50%. (Hlasy: Ať to každý zkusí a bude míti vejce své!) Tuto povinnost máte především vy, kteří přicházíte jménem zemědělství o pomoc od těch druhých. Lidé rádi pomáhají tomu, kdo sám jeví chuť a snahu si pomoci. Ten však, kdo spoléhá jen na pomoc druhého, pomoci té by nezasluhoval, a já se domnívám, že by to bylo proti každé rozumné zemědělské politice, kdyby kdokoliv zvlášť chtěl se těmto myšlenkám uzavírati a nechtěl jich provedení. Že to není lehké, o tom jsem přesvědčen, je to rozhodně těžší, než urgovati každého dne 10 zákonů, žádajících různou celní ochranu.

Velectění, je tu ještě jedna důležitá věc. Chov dobytka na velkých a středních statcích je v rukou čeledě velmi špatně placené. Napsal jsem v májovém čísle "Práva Lidu" větu, která zní jako paradox, a přece je v ní pravda, že si naše zemědělství nemůže dovoliti luxu tak nízkých mezd, jako platí zemědělským dělníkům. To platí nejvíce o dělnictvu, které obsluhuje dobytek. Kupte si sebe krásnější a vzácnější kus dobytka, mějte sebe lepší a sebe vyšší snahy chovatelské, mějte si ctižádost na tomto poli jakoukoliv, nebudete-li vy sami plány ty prováděti, musíte-li je svěřiti námezdným silám, pak zdar těchto plánů závisí na spokojenosti těchto sil, na tom, jak jsou placeny, jaký mají zájem na celé té věci. A toho nelze žádati s platem 140 až 150 Kč měsíčně vedle špatného deputátu, při neomezené pracovní době; toho zájmu nelze žádati pro práci, která náleží k těm málo příjemným pracem, jak vidíme na stále pokračujícím větším útěku od zemědělství k povoláním jiným, nikoliv z řad dělnictva, nýbrž z řad samostatných podnikatelů. Prosím, posloužím ciframi, je-li třeba k přesvědčení, a to nikoliv ciframi z duševní dílny naší, nýbrž z duševní dílny vašich vlastních lidí. Vezměte si knihu dr Frankenbergera o poměrech zemědělského dělnictva a čeledi. Je to výsledek ankety Čsl. akademie zemědělské. Tam se dočtete trpkých pravd o tom, jak utíkají synkové a dcerky zemědělských podnikatelů od zemědělské práce, poněvadž jim nevoní. (Posl. Dubický: Ale příčina je jiná!) To je vedlejší, hlavní věcí je, že tu nevonící, nepříjemnou práci ve stáji konati nechtějí a že ji přenechávají raději druhým. Mají-li ji konati tito druzí, pak je potřebí jejich spokojenosti, jejich zájmu na práci, a to bude tenkráte, když jejich existenční poměry budou lidské, slušné, takové, aby je jiná zaměstnání k útěku nelákala. (Posl. Dubický: Souhlasíme. To je také účel naší politiky. Proč na družstevních statcích tento problém nerozřešíte?) Prosím, my na družstevních statcích máme krmiče, kteří nejen že požívají veškeré naší úcty a respektu, ale kteří mají také zájem na dosažených výsledcích. (Posl. Dubický: Jsou spoluvlastníky těchto objektů?) Není třeba, jak viděti, aby byli spoluvlastníky, tak jako není váš čeledín spoluvlastníkem vašeho statku. Jsme s nimi spokojeni a oni s námi také. Výsledek toho byl, že na letošní hospodářské výstavě mohla se naše družstva - nesubvencovaná - chlubiti svými kousky chovatelskými. Tedy chci říci krátce: My se za svou chovatelskou politiku na družstevních dvorech opravdu stydět nemusíme. Jak je viděti, dokonce se s ní chlubíme - viz účast naší na vaší hospodářské výstavě.

Jde ještě o jiné věci. Výroba živočišná musí se přizpůsobiti požadavkům trhu, potřebě konsumentů, musí míti zájem na zvýšení kupní schopnosti, na zvýšení spotřeby. Velectění, myslím, že každý z nás, než zvedne ruku pro tento zákon, měl by uvážiti, kolik jest u nás milionů lidí, pro něž kousek masa k obědu je svátkem. To není jen tady, na periferii měst (Výkřiky: Na vesnici!), to je na horách, prosím, a bohužel, to je na vesnici. (Souhlas čsl. republikánských poslanců.) Ale ne u vás, nýbrž u vesnické chudiny (Výkřiky.), stejně tak, prosím, jako v městech. Není to u těch bohatých nebo bohatších, nýbrž v rodinách dělnických.

Často jsem četl ve vašich agitačních tiskovinách, že venkovskému člověku jde jen o chléb, kdežto městský žádá si jen maso, tak jako by to mělo býti v pořádku. Ten venkovský člověk má právo na kus masa a pořádné omaštění zrovna tak, jako každý jiný. (Souhlas čsl. republikánských poslanců.) To právo nereklamuji pro vrstvy bohatých lidí na venkově, nýbrž pro vrstvy té venkovské chudiny, pro ty těžce pracující... (Hlasy: Domkáře!), domkáře, zemědělské dělníky, dělnice atd.

Bude-li se zemědělská politika starat o to, aby, co vyrobí zemědělec, mohl někdo taky koupiti, aby na to měl, aby si to dopřáti mohl, pak to bude rozumná, zdravá producentská politika. Na jedné straně žádati však zvýšení příjmů zemědělcových a na druhé straně se nepostarati o to, aby konsument na to měl... (Posl. dr Kalaš: Proto ten konsument musí kupovati domácí výrobky!) Odpusťte, kdyby to měl dáti domácímu na činži, nezbude mu na maso, sádlo atd., domácí jest jenom jeden, nájemníků může býti více, proto by z toho vyplývalo, že je nutno se starati spíše o nájemníky než o domácí. (Posl. dr Kalaš: Pane kol. Koudelko, na činži se platí 1% proti předválečným 20%!) Vy chcete, aby se platilo 70%. (Výkřiky.) Spotřeba masa, másla, sýru, mléka, uvedl jsem to již, jest u nás mnohem menší, než ve státech západní Evropy. Chceme-li dělat rozumnou politiku producentskou, musíme se starati o to, aby tu bylo dosti lidí, kteří by mohli vaše výrobky kupovati. Podívejte se, jaká je spotřeba masa a tuků na jednoho obyvatele v naší republice: R. 1928 připadá na jednoho obyvatele 14˙11 kg hovězího masa, vepřového 18˙19 kg. Spotřeba hovězího masa se nepohybuje, nestoupá. Roku 1922 činila 14 kg, r. 1928 také 14 kg. Spotřeba masa vepřového stoupá, roku 1922 činila v okrouhlých číslicích na jednoho obyvatele 10 kg, teď už přes 18 kg. Nemýlím se, vidím-li v tom potřebu malého člověka, míti nejen kousek masa, nýbrž také tuku jako omastek.

Velectění, tato osnova je pokrokem proti té, kterou dělala dřívější vládní většina roku 1926. Tehda v tom neblahém zákoně z roku 1926 nebylo jediného slova na ochranu konsumentů, v této osnově projevuje se účast konsumentského živlu v této vládní většině. A myslím, že to není ke škodě věci, když sám pan zpravodaj podtrhuje to jako věc významnou, která dosažení cílů tohoto zákona umožňuje.

Velectění, i kdyby se splnila vaše očekávání, kladená do tohoto zákona - a jsme daleci význam jeho podceňovati - bude třeba ještě mnohého, co jsem vytkl a co by ještě zasluhovalo zmínky, aby byly dány základy zdravého rozvoje naší živočišné produkce. Je třeba organisace trhu, je třeba potírati lichvu s mladým dobytkem, zejména selaty, je třeba ochrany drobného zemědělce proti nekalým živlům v obchodě s dobytkem, je třeba zkrácení cesty od výrobce ke konsumentovi. Je vůbec třeba demokratisace naší zemědělské politiky. Projeví se to zejména v chovu dobytka, který je zaměstnáním drobných a středních zemědělců.

Československá soc. demokracie, jejímž jménem kladu si za čest zde mluviti, neuzavírá se podpoře zdravých snah hospodářských. Stavíce se kriticky k této předloze, oceňujeme, co je v ní dobrého a přáli bychom si, aby se stala východiskem řady opatření, zaručujících skutečný rozvoj našeho dobytkářství, chovu skotu, dobytka vepřového, drůbeže a výrobků živočišné produkce, aby tak na zdravou a pevnou základnu postavena byla naše výroba zemědělská. (Potlesk.)