Slavná sněmovna projednává dnes zákon, který byl také takovou obtížnou prací, jíž stavělo se v cestu mnoho a mnoho překážek, která však přece jen dík a vlivem houževnatosti, vytrvalosti a trpělivosti pana ministra zemědělství Bradáče se dnes dokončuje; byť i nebyl konečný výsledek takový, jaký bychom si my zemědělci od srdce přáli, přece jen musíme tento vládní návrh zákona vítati, a to proto, poněvadž předpokládáme, že zaručí nám aspoň poněkud zhodnocení naší zneuznávané zemědělské práce.

Je už stará zvláštnost této slavné sněmovny, že řešení zákonů, týkajících se ochrany naší domácí zemědělské výroby, ať v kterémkoliv směru, potkává se zde již od počátku s neobyčejnými těžkostmi a obtížemi, a jest pravdivý včerejší nadpis článku jistého velikého politického deníku, že "samozřejmosti u nás pronikají nejtíže". Ochrana zemědělské práce spočívající v záruce aspoň minimální mzdy dělníka bez počtu hodin denně pracujícího na půdě, který na rozdíl ode všeho jiného podnikání nikdy neví, když svou práci počíná, jakou mzdu ve způsobu sklizně a zhodnocení této sklizně a vůbec všech svých produktů v hospodářství vyrobených obdrží, jest také takovou samozřejmostí, která, bohužel, u nás nejtíže proniká.

A příčinou toho všeho jest jednak neznalost nebo aspoň malá znalost základních podmínek zemědělské výroby a jednak zaujatost proti zemědělské práci, kterážto zaujatost jest snad, řekl bych, daleko větší než neznalost.

O malé znalosti základních podmínek zemědělské výroby svědčí celá řada námětů a rad, kterak třeba přeorientovati naše zemědělství, aby nespoléhalo se na pomoc státu, aby od státu nic nežádalo, nýbrž aby si pomohlo samo. Byli bychom velmi rádi, abychom tak činiti nemuseli, abychom od státu nemuseli nic chtíti, ale poměry dnes jsou takové, že nemůžeme klidně přihlížeti, aby stát při své péči, kterou od něho vyžadují veškeré ostatní vrstvy, a to nejen dělnické, nýbrž i bohatý průmysl, který, jak se v poslední době ukázalo, působil nám při projednávání zemědělských předloh někdy větší obtíže než vrstvy dělnické, ač sám také pro sebe o velmi silnou ochranu se uchází a také ji plně dostává; staral se jen o tyto vrstvy a musíme žádati stát, aby v těchto těžkých dobách učinil pro zemědělství tolik, co činí pro jiné.

Radilo se nám, abychom na našich horách seli pšenici místo žita, kterého máme nadbytek, a naprosto neuvažuje se o tom, že my, horští lidé nejsme tak zaostalí a že dávno bychom tam pšenici pěstovali, kdyby se tam dařila a dala aspoň poněkud slušný výnos, místo ovsa a bramborů, dávno bychom pěstovali len, který se u nás dříve dosti síval a dobře dařil, ale bohužel dnes pokud se týče jak jeho zpeněžení, tak i ochrany, daleko pokulhává za všemi ostatními plodinami.

Radilo se nám též, abychom pěstovali rostliny, které více vynášejí než obilí, a jeden význačný list velké politické strany napsal také jen z neznalosti - že nechali jsme přes zimu shníti celé vagony bramborů, které jsme prý na podzim za velmi slušnou cenu mohli zpeněžiti, ačkoli jest pravda, že jsme brambory, zrovna tak jako zeleninu nemohli prodati ani za cenu 12 až 15 Kč za 100 kg, ač před samými vánočními svátky na několika povozech u nás v Náchodě o trhu byly nabízeny.

Neznalost též jest, když se vypočítává, že výrobní cena pšenice je 76 Kč, jak to vypočítává nedávno také v časopise jedné veliké politické strany jistý pan poslanec. A veliká neznalost byla, když se nadšeně vítal takový nesmysl, jako bylo krmení vepřů tak zv. dřevitým cukrem, čímž by se prý zlevnil výkrm vepřů o 6 až 8 Kč na 1 kg bez ohledu na to, že máme zde celé veliké kraje odkázané na pěstování bramborů. V poslední době se činí zase reklama s t. zv. Normacolem, přípravkem to, který městskému člověku má nahraditi brambory a chléb tím, že při požívání koncentrované stravy, které stačí méně k výživě, tento přípravek při použití v žaludku nabobtná, žaludek naplní, tím dostaví se pocit sytosti a tak upraví se porušená životospráva městského člověka tak jako venkovského, který pojídá více chleba a bramborů.

Toto vše svědčí, že v mnohých vrstvách je velmi malá znalost v otázce zemědělské výroby, což také často, bohužel, projevuje se i zde.

A že je zde také určitá zaujatost, toho dokladem je řada nešťastných výroků, ať již o těch zaťatých zubech nebo o tom hnoji, zlehčování naší hospodářské výstavy nejen s těmi prasečími dostihy, nýbrž i jinak, nebo konečně lítost či spíše špatně tajená zloba, že zemědělec po smutných zkušenostech ve stranách t. zv. všestavovských nebo celonárodních se osamostatnil, od nich se odpoutal a odpoutává a jde svou vlastní cestou, nikterak si nezadávaje v ohledu národním ani v respektování jiné práce.

Víme, že jsou mnozí, kteří nás proto nemají rádi - v tom konečně nemůžeme nikomu brániti - ale litujeme, že se při tom používá slov a výrazů, které majíce zesměšniti nás, zesměšňují opravdu toho, kdo je pronáší.

Slavná sněmovno! Chci se jen několika slovy vrátiti k tomu "hnoji", jak zde bylo jistým panem kolegou proneseno. Kol. dr Kalaš hned tenkráte velmi případně odpověděl, ale již dávno před 80 lety učinil tak zajisté z podobných důvodů náš Karel Havlíček Borovský, když napsal svůj známý epigram, který si dovolím bez zlého úmyslu citovati: "Tak to chodí na tom světě, milý pane můj, sedlák dělá žito z hnoje, ty ze žita hnůj". Kdyby někteří pánové byli o podmínkách zemědělské výroby jen poněkud informování, věděli by, že třeba nemusí rolník stále mluviti o hnoji, přece jest jedním z nejdůležitějších činitelů polního hospodářství. Co svět světem je a bude, bude se opakovati tento přirozený pochod a oběh v zemědělské práci, jehož důležitost nám dokázal již před 50 lety hospodářský vědátor český, učenec dr Jan Lambl svou naukou o "substanci pozemkové", která pronikla do celého světa. O významu animálního hnoje pro polní hospodářství přesvědčili se již před mnoha lety pokročilí hospodáři v Německu, když zkoušeli, je-li možno udržeti půdu v plodivé síle bez používání chlévského hnoje. Po několik roků dělali pokusy - ano i deset roků - ale konec konců nedostatkem hnojení chlévskou mrvou přestávaly v půdě pracovati různé ty bakterie a mikroby, které, jak nás učí hospodářská věda, jsou právě příčinou a podporují plodivou sílu půdy, právě tak jako mají nesmírný význam vitaminy v pokrmech lidských i krmivech našich hospodářských zvířat, což zejména přichází v úvahu při siláži píce, dnes tak propagované. Ovšem k tomu všemu je třeba míti zájem o věc a objektivně posuzovati veškerou práci, i tuto naši práci s hnojem, za kterou se my zemědělci nikterak nestydíme a bez níž by se těžko žilo i těm, kteří dnes o ní mluví s opovržením a posměchem. Já sám jako prostý rolník neváhám se i zde pochlubiti, že jednou z prací, kterou nejraději konám, je rozvážení hnoje po poli, což není práce ledabylá, povrchní, ale vyžaduje určitého cviku, o kterém má ponětí jen ten, kdo je - jak se říká - z toho. To jsem chtěl jen předeslati vzhledem k obtížím, se kterými se setkává projednávání zemědělských zákonů.

A nyní k samotné osnově dnes projednávaného zákona. Říkalo, psalo a tvrdilo se, že v této věci jsme nebyli jednotni a že jsme působili sami panu ministrovi Bradáčovi obtíže. Jsem velmi povděčen panu ministrovi, který jedním rázem odmítl tyto domněnky jak ve výboru zemědělském, tak i zásobovacím, když pravil, že je přesvědčen, že tato osnova nepostačuje, aby odstranila a vyřešila krisi již z toho důvodu, že okolní státy počínají si důraznějším způsobem, a že má obavu vzhledem k celnímu míru a počinům vůkolních států, že s touto předlohou nevystačíme, že však je to dílo kompromisu a jako takové musí býti přijímáno.

Jestliže my všichni, a především náš zpravodaj dr Zadina, snažili jsme se v této věci postupovati důraznějším způsobem jako státy jiné, tím nikterak nepodráželi jsme p. ministrovi nohy, jak se tvrdilo, naopak podporovali jsme jej v jeho houževnaté, vysilující a trpělivé práci a jednání, aby mohl plně se opříti o naše spravedlivé požadavky. Prohlašuji, že stojíme pevně za svým ministrem zemědělství dnes i vždycky, a byli-li jsme, jak se psalo, radikálními, byli jsme jimi proto, poněvadž jde o naše životní zájmy, což pociťujeme všichni ve svých hospodářstvích a rodinách.

Slavná sněmovno! Mám čest zastupovati pohraniční horské okresy podorlické a podkrkonošské, kde právě otázka výroby živočišné má nesmírný význam. Známé jsou naše okresy, zejména Rychnovsko v chovu ušlechtilého prasete rychnovského, Opočensko, již dávno známé chovem dobytka hovězího, tak jako ostatní okresy celé župy hradecké, na př. Jaroměř a Hradec, věnují tomuto odvětví zemědělské výroby živočišné dlouhá léta největší pozornost.

Již na počátku loňského roku sestavili jsme na podnět Policka kalkulaci výrobních nákladů jako výkrmy vepřů, hovězího dobytka, tak i mléka, a důrazně žádali jsme o zásah, porozumění a ochranu. Teprve dnes po 1 1/2 roce se nám dostává aspoň částečné ochrany, když již jest nejvyšší čas. Při tom však nepodceňujeme nikterak ochranu výroby rostlinné - to podtrhuji - z toho důvodu, poněvadž již dnes v některých našich obcích zvýšil se chov a stav vepřového dobytka o 50, ano i někde o 100%. Při nynější nízké ceně obilí byli bychom velmi brzy soběstační i ve výkrmu vepřů a octli bychom se v poměrech daleko horších, než jsme dnes. Chceme jen přiměřené ceny za obilí a vítáme očekávanou stabilisaci cen vepřů a dobytka hovězího, poněvadž jen tímto způsobem můžeme se mu plně bez obavy možných ztrát věnovati a uhraditi takto miliardový dovoz do naší republiky.

Jsou obavy a namítá se nám, že tímto způsobem zvýšení celní ochrany zdražíme životní potřeby ostatních, zejména pracujících vrstev, a že by bylo ve dnešní době daleko více na místě a lepším východiskem z této slepé uličky hospodářské krise, kdybychom se starali o zlevnění všech životních potřeb. Píše, mluví a poukazuje se, že i příroda sama svojí letošní zapodobalou úrodou chce volati a volá po láci. Nikdy nejsme a nebyli jsme proti tomu, aby nám na polích narostlo více. Je to naše radost a starost od vložení zrna do země až do žní, ale dokud není sklizeň pod střechou a na sýpce, není dobře mluviti o jejím bohatství a vydatnosti. Že úroda jest zapodobalá, ukazuje na naše přičinění, že nešetříme prací, i když děláme téměř zadarmo. To jest dnes velmi řídký zjev a není jinde viděti. Že není dobře usuzovati daleko předem na dobrou sklizeň, toť právě známkou naší práce a zaměstnání, které se děje venku, v přírodě, ne někde na chráněném místě, jako na př. v továrně. Příroda udělá velmi často rázem škrt přes rozpočet, jaký již začala činiti v tyto dny na jihu a jaký udělala katastrofálním způsobem loňského roku 4. července.

Bylo by nám jistě milejší, kdyby snižovaly se ceny všech životních potřeb. Učinili jsme k tomu sami první náběh. Ceny obilí snížili jsme loňského roku nejméně o 30 až 50%, a trvá to již rok, rovněž ceny bramborů a jiných produktů naší výroby. Nám by bylo docela lhostejno, co dostaneme za obilí a dobytek, ale záleží nám na tom, co si za stržené peníze koupíme strojů, šatů, obuvi a práce, poněvadž práce je také předmětem obchodu, kolik zaplatíme daní a dávek na různé sociální potřeby, na pojištění atd., zkrátka nám ani tak nejde o cenu jako - a to podtrhuji o poměr cen, poněvadž nejsme jen producenty, nýbrž také konsumenty, a to takovými, kterých by si měly ostatní výroby, zejména průmysl, vážiti na prvém místě a nejvíce. A v tomto ohledu neviděli jsme při našich velmi snížených cenách nikde ani krůček vyjití vstříc s jiných stran, ač to trvá již rok, a proto voláme a usilujeme o ochranu i takovou, jako je ochrana celní, kterou nikterak nepovažujeme za cíl, nýbrž pouze za prostředek k udržení rentability našeho hospodaření v dnešní těžké době.

Zákon tento považujeme za nejdůležitější ze všech dosavadních opatření podniknutých již u nás ke zmírnění zemědělské krise. Bude míti, pokud jde o stabilisaci cen, veliký význam zejména pro malé a drobné zemědělce, avšak zůstává nevyřešena ještě řada dalších ožehavých otázek, které bude nutno dále řešiti. Je to ochrana mlékařství, které představuje 50% výnosu celé živočišné produkce, je to drůbežnictví, které je také předmětem příjmů právě malých a středních zemědělců, je to včelařství a především lnářství a ovocnictví, kterážto veškerá odvětví zemědělské výroby musí býti chráněna stejně jako jinde a jak toho zasluhují.

Je třeba upraviti dávky a poplatky vybírané z dobytka a masa, je třeba úplně zrušiti porážkovou daň, neboť všechny tyto věci činí právě podklad velkého rozpětí cen u nás, a je třeba zvýšiti veterinární opatření, zejména při dovozu z ciziny, což bude míti při zvýšeném chovu především vepřového dobytka nesmírný význam, neboť právě zde přichází velmi často zavlečeni zhoubných nákaz, které pak ničí stáda celých krajů a působí pěstitelům ohromné škody.

Přes to, že tento zákon nevypadá tak, jak jsme si jej představovali a jak by vypadal, kdybychom jej dělali sami, přece jen vítáme jej jako základní pilíř ochrany produkce zvířecí, na kterém bude třeba budovati dále a zabezpečiti úplně toto nejdůležitější odvětví zemědělské výroby.

Přáli bychom si jen, aby tyto naše snahy, směřující ku podpoře a ochraně zemědělské výroby, které propagujeme my a pan ministr zemědělství, našly ohlasu a porozumění ve všech ostatních stranách a vrstvách, aby se zde nevyskytovaly zjevy, které jsou podceňováním naší zemědělské práce, a aby se usnadnil a snesitelnějším učinil poměr producentů a spotřebitelů, kteří jsme osudem určeni zde žíti a starati se o rozkvět naší republiky. My jsme dali za těch 11 let již mnoho příkladů velmi dobré vůle, žádáme jen o pochopení tam, kde jsme my již ukázali tolik pochopení. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Schweichhart. Uděluji mu slovo.

Posl. Schweichhart (německy): Slavná sněmovno! Návrh zákona, o němž právě jednáme, jest výsledkem koaliční politiky, jaká jest nyní jedině možná, a doplňkem již projednaných zákonů ve prospěch zemědělství. Jest ovšem sporno, zda tento návrh svým obsahem vyhovuje všem přáním a zdali může býti opravdu účinnou pomocí. My, němečtí soc. demokraté, nenecháme se však mýliti v tom, zda jest možno řešiti mezinárodní problém agrární krise, která jest důsledkem ziskuchtivosti kapitalistického systému, který neumí usměrniti výrobní síly, jednostrannými prostředky jednotlivých států.

My, němečtí soc. demokraté, souhlasili jsme vždy plně s těmi znalci zemědělství, kteří ve clech nevidí žádnou všestrannou pomoc pro strádající zemědělství a hájíme toto stanovisko i nyní. Hlasujeme-li však přece pro tento návrh, o kterém nyní jednáme, činíme tak předně proto, že chceme ukázati, že máme dobrou vůli zemědělství pomoci, byť i tyto methody nebyly methodami našimi, a pak proto, že za dnešních mocenských poměrů jest možno získati pro dělnictvo sociálně politické i jiné výhody jen pomocí kompromisu, vzájemné ochoty.

Jest však nutno zdůrazniti, že takové řeči, jako měl senátor Svazu zemědělců Adolf Scholz včera při poradě o gentském systému, nemohou jistě podporovati spolupráci obou nejsilnějších skupin obyvatelstva v tomto státě, dělníků a zemědělců. Výklady pana sen. Scholze jsou pravým opakem ujišťování se strany agrárníků v zemědělském výboru, že budou ukazovati pochopení pro dělnické požadavky. Museli bychom samozřejmě co nejrozhodněji odmítnouti takovouto politiku dvojí morálky, rušení daných slibů a pokus druhou smluvní stranu nečestně zaskočiti.

Naprosto nejsou na místě také nářky pana ministra financí dr Engliše, který si vždy naříká na nedostatek peněz, mají-li býti konečně splněny důležité sociálně-politické požadavky, má však vždy otevřenou ruku pro banky, stojící na pokraji úpadku. Pan ministr financi také úmyslně přehlíží, že právě jemu v první řadě přinesou zvýšená cla, příjmy. Ještě dříve, než bude z cel něco míti zemědělství, schová si již státní pokladna svůj jistý podíl.

Po těchto úvodních, jistě vhodných slovech, nyní něco o návrhu. Nikdo nemůže popírati, že jest pro národní hospodářství velice důležité nejen věnovati v zákonodárství plnou pozornost průmyslu, podporovati jeho udržení a rozvoj, nýbrž činiti totéž i pro zemědělství. Zaměstnává ještě stále plnou třetinu obyvatelstva. Hospodářská cena třeba jen některých zemědělských výrobků jest daleko vyšší, než snad tuší někteří, kteří nemají na věci zájem. Cena všeho hovězího dobytka v Československu není nyní na př. odhadována na méně než 11 miliard Kč, cena všeho vyrobeného mléka přes 4 miliardy Kč. Másla bylo r. 1927 vyrobeno mnoho tisíc vagonů. To jsou zajisté značné sumy.

Také s hlediska socialistického musíme hleděti, aby schopnost života domácího zemědělství byla udržena a jeho výrobní schopnost zvýšena, při čemž ovšem, jak jsem se již zmínil, jest volba nutných opatření ještě dnes sporná. Můžeme však přece s dostiučiněním konstatovati, že naše názory o důkladné reformě v zemědělské produkci na mnohých místech nebyly oslyšeny a že snad už doopravdy jest pryč doba, kdy se někdo mohl odvážiti říci, že soc. demokraté jsou zlomyslní nepřátelé zemědělství a že nemají nic jiného v úmyslu, než je zničiti. Taktika oboustranného poskytování výhod má pro konsumenty tu velikou výhodu, že se jí stává úplně nemožnou politika přemrštěných ochranných cel. Všechny agrární zákony musejí nyní býti pořizovány právě se zřetelem k tomu, aby poskytovaly nejen přiměřenou ochranu výrobcům, nýbrž i co největší ochranu konsumentům.

Za vlády občanského bloku nebylo o takové zásadě ani řeči. V tomto zákoně však bylo dbáno této zásady. Přes určitou celní úroveň nesmí cena zemědělských výrobků, jatečného dobytka atd. stoupnouti.

Pan kol. Geyer právě citoval zde částečně mé řeči z r. 1926, v nichž jsem se často stavěl proti tehdejší celní politice. Pan kol. Geyer ovšem úmyslně přehlíží, že tehdy měly ony celní zákony zcela jinou povahu. Nebylo tu tenkrát ani stopy po ochraně konsumentů, která nyní zde opravdu jest. (Výkřiky.) Citoval i jiné soc. demokratické řeči a zapomíná opět, že tehdy šlo o koalici čistě kapitalistických stran, které si navzájem poskytovaly výhody na účet nejširších mas. To přece dnes již není možné. Tehdy nám, kteří jsme byli v oposici, nebylo možno něčeho pro dělníky docíliti. Tentokrát však právě občanské strany nám musejí dělati ústupky. To jest právě ten podstatný rozdíl, který páni národní socialisté ovšem úmyslně přezírají. (Výkřiky posl. Krebse, Geyera, Grünznera a Heegera.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Prosím o klid. Žádám pana řečníka, aby pokračoval.

Posl. Schweichhart (pokračuje): Jest to po prvé, ovšem že v důsledku vlivu socialistického, že i agrární tisk mluví o ochraně konsumentů, jako na př. v "Deutsche Landpost" ze dne 1. června t. r. Hlavní list Svazu zemědělců píše m. j.: "Základní smysl agrárních návrhů o clech na obilí, dobytek, i maso jest ten, že vyšší cla mají teprve tehdy nabýti platnosti, když by klesly ceny. Kde zde může býti třeba jen zdání nějakého oprávnění ke zvyšování cen - a přichází tu v úvahu jen dvě výrobní skupiny - řemeslo a obchod? Povinností tisku by tu mělo býti stále a stále zdůrazňovati, že platnost přirážek ke clům se rozhodně nesmí projevovati ve zvyšování cen chleba a masa".

Tak dnes píše agrární tisk. Nečinil by toho jistě, kdyby byl ve stejném postavení, jako r. 1926, jest však nutno připomenouti, že se musejí učiniti určitá organisační opatření, aby se zabránilo stoupání cen životních potřeb.

Trochu složitěji, ale způsobem sotva jinak možným snaží se zákon dosíci stabilisace cen. Mají být určeny pokud možno těsné hranice pro vliv některých sil, pro zhoubná kolísání konjunktury a pro náhlý pád cen.

Jest to opatření, proti kterému se krátkozrací politikové dlouho bránili, vidouce v tom nemístný, ba zlovolný zásah do práva svobodného hospodaření každého zemědělce. Škoda, že i dnes jsou agrárníci, kteří takové a jiné užitečné návrhy odmítají. Je to s nimi jako s nemocným, který se neuzdravuje jen proto, že mu nechutná lék, a proto jej odmítá.

Právem poukazují zemědělci na to, že průmysl pomocí své pevné organisace může dosíci pro své výrobky dobrých jednotných cen. Jest opravdu příznačné, že v době, kdy ceny zemědělských produktů klesly tak hluboko, mezinárodní průmyslové syndikáty značně zvýšily ceny svého zboží, na př. umělých hnojiv, ocele atd., tedy výrobků, jichž zemědělství potřebuje. Mezi cenami výrobků zemědělských a průmyslových jest dnes více než kdy jindy velký nespravedlivý rozdíl, který, jak známo, i v Sovětském Rusku činí státu povážlivé obtíže. Jest proto národohospodářskou nutností nalézti tu spravedlivé vyrovnání. Jest naprosto nutno ospravedlniti s hlediska spotřebitele, že v zemědělství se mají vytvořiti zdravé, stabilisované poměry. Bylo by však, pánové, zcela chybné, využitkovati pro krátký čas možnost nákupu co nejlevnějších životních potřeb, jež přicházejí z ciziny, kdyby se tím přivedlo domácí zemědělství do stavu přímo kritického, který by vedl k jeho částečnému zhroucení. Následkem by byl v budoucnosti cenový diktát zahraničních mocenských činitelů, ovládnutí světového trhu několika státy, závislost konsumentů na agrárně-kapitalistických útvarech, proti kterým přece páni národní socialisté také chtějí bojovati, zhoršení domácí produkce a tím ztráta trhu práce.

Jest štěstí, že v agrárních kruzích začínají nyní uznávati význam spotřebitelů schopných kupovati. Radostně vítáme každou známku rostoucího zdravého úsudku. V kruzích organisovaných drobných zemědělců, kteří vidí v dělníku svého přirozeného spojence, jest již všeobecný poznatek, že nízké mzdy jsou pravou kletbou pro národní hospodářství. Omezování průmyslové výroby, jaké se na neštěstí nyní často vyskytuje, strhuje spolu i zemědělství do velikých nesnází. Vázne odbyt mléka, másla, vajec, což má za následek opět pokles cen na škodu výrobce.

Opravdu národohospodářsky myslící zemědělci nebudou tedy nikdy dělati obtíže dělníku, který bojuje o lepší životní úroveň, neboť on jest nejlepší a nejdůležitější odběratel zemědělců. Právě nyní, v době všeobecné hospodářské krise pociťují zemědělci, obchodníci i řemeslníci, jak ohromně důležitý hospodářský činitel jsou mzdy, a neměli by již ve svém zájmu brániti dělnictvu v jeho boji za lepší příjmy, jak se na neštěstí tak často stává.

Stoupnou-li mzdy, nebude-li zcela i částečně nezaměstnaných, bude se zvětšovati odbyt hospodářských výrobků, především mléka, másla a sýra, ale podstatně i masa, a nevkusná demonstrace královéhradeckých sedláků, kteří, jak známo, rozházeli 80 vozů životních potřeb úmyslně po ulicích, se stane zcela zbytečnou.

Zajisté jest beze sporu, že spotřeba důležitých životních potřeb v chudších vrstvách obyvatelstva daleko ještě nedostačuje a mohla by jistě stoupnouti. Bylo by nikoliv nepatrným národohospodářským ziskem, kdyby se otevřel tento vnitřní trh, dosud uzavřený.

Dále jest nutno, abychom mohli posouditi návrh, poukázati na to, že podle odborných údajů o zásobování obyvatelstva potřebnými druhy dobytka, zvláště hovězího a vepřového, stačí v Čechách statky do 20 ha hraditi 69% potřeby dobytka hovězího a 75% dobytka vepřového, z čehož jest zřejmé, že rozhodující tu jsou statky střední a malé. Dále nutno zdůrazniti, že se nejvíce zabývají chovem dobytka hovězího a vepřového statky od 2 do 5 ha, přepočítáme-li to na hektary. Má-li býti pomoženo těmto malým hospodářstvím, jsme i my zásadně první, kteří k tomu chtějí co nejvíce přispěti. Zbývá tu jen otázka, zda cla mohou pomoci právě těmto malým hospodářstvím. Sami o tom pochybujeme. Napsal-li již vloni předseda zemědělského výboru posl. Mašata, že pokles cen dosahuje již jedné miliardy, měl zajisté pravdu, jakož i v tom, že již jeden milion malých zemědělců bojuje o svou těžce zaslouženou mzdu. Neprávem se již však obrátil proti socialistům proto, že oni nepokládají cla za žádný déle působící lék k sanaci zemědělství.

V poslední schůzi zemědělského výboru, který se velmi důkladně zabýval tímto návrhem, bylo pozoruhodno, že posl. Nitsch opět zcela jasně prohlásil, že on nedoufá v žádnou pomoc od zvýšených cel, neboť Maďarsko si již připravuje protiútok v tom, že chce zavésti na účet spotřebitelů vývozní premie pro obilí. Ostatní státy budou asi tohoto příkladu následovati. Ukazuje se nám stále znova, že je-li na jedné straně velká nadvýroba, na druhé straně pak podprůměrný odbyt, a dále při zesílené celní politice mnohých jiných států musí závodění ve zvyšování cel skončiti všeobecným úpadkem. Politika, která zatěžuje domácí trh co nejvyššími cenami, aby se mohl přebytek za směšně nízké ceny vrhnouti na světový trh, dříve nebo později úplně ztroskotá. Uvésti v platnost ženevskou smlouvu, která chce znemožniti vyhánění cel do výšky, jest právě tak nutné, jako uskutečniti, především v Evropě, myšlenku velikých hospodářských svazků.

Ředitel říšskoněmeckého Národohospodářského ústavu při Vysoké škole zemědělské v Berlíně, profesor Dr Kurt Ritter, měl před několika týdny v německé sekci pražské Zemědělské rady velmi zajímavou přednášku. Myslím, že se zásadním přívržencům agrárních cel, žákům Hohenblumovým, příliš nelíbila. Vycházeje od světových hospodářských úvah a pozorování, ukázal mezi jiným, že taková politika celní, jaká se nyní provádí, musí nutně skončiti na scestí. Přál-li si v zemědělském výboru posl. Windirsch s povzdechem, aby účinek tohoto zákona byl lepší, než účinek zákona o zvýšení obilních cel, jest tento výrok nepřímým potvrzením, že cena celé celní politiky jest pochybná. Kol. Windirsch našel v tomto návrhu zákona také některé nedostatky, určité mezery, hlavně u cel na maso, masné droby a koně. Zdůraznil také, že § 1, který ustanovuje autonomní cla, jest jen krásné gesto, neboť nemůže být nikdy uskutečněn, a při uzavírání obchodních smluv bude se muset do tohoto silného vína zajisté přilíti hodně vody. Na druhé straně pak zdůraznil obchodně politické obtíže s Polskem a Maďarskem, samé to věci, které cenu návrhu silné zmenšují.

Pan kol. Windirsch vyslovil naději, že časem budou celní zákony zlepšeny a rozšířeny na čerstvé mléko, máslo, sýr, vejce a pod. Není jisté, zda to bude možno. Není pro nás potěšující dosavadní působnost celního zákonodárství ostatních států na naše národní hospodářství. Jednostranná politika zemědělských cel, jak se poslední dobou provozuje v Německu, těžce poškodila náš obchod mlékem, chmelem a drůbeží. Jsme přesvědčeni, že celní válka nesmí se dále vésti v mezinárodním rozsahu, musí konečně dojíti k celnímu míru, k hospodářskému vyrovnání, má-li vůbec býti nynější zmatek uveden do pořádku.

Tím docházíme k úvahám o oněch neobyčejně důležitých problémech, které již dlouho čekají na řešení a bez jejichž ventilování není možné ozdravení národního hospodářství. Peněžní síla spotřebitelů jest beze sporu zásadního významu. Zemědělská výroba musí se však více než kdy jindy přizpůsobiti jejich potřebám, musí poskytovati opravdovou službu zákaznictvu. Nepomůže tu všechen nářek některých agrárních předáků, že spotřebitelé málo kupují některé zemědělské surové výrobky, že jsou příliš zmlsaní a že jim nic není dost dobré. Změněný způsob práce a života změnil i způsob výživy, místo černého chleba spotřebuje se více chleba bílého, masa a sádla, tedy produktů značících zlepšení. Moderní hospodář, který musí mít mnoho znalostí národohospodářských a praktického smyslu, nesmí to pouštěti se zřetele a musí se podle toho zaříditi.

Zde jsou velmi důležité otázky týkající se výzkumů o konjunktuře, pozorování trhu, výroby opravdu dobrého zboží i jeho standartisace. Jest na př. známo, že domácímu ovocnářství hrozí ztráta jeho odbytu za hranicemi jen proto, že nedovedlo dosud na zahraniční trh přinésti tak vybrané zboží, jako soutěž. Otázce zkoumání konjunktury věnuje se v Německu opravdu příkladná péče, kdežto u nás žádná. Ve Výzkumném ústavu zemědělském a lesnickém v Praze-Bubenči, který jest opravdu výborně zařízen, chybí doslova všecko, co by se mohlo týkati poměrů spotřebitelů, odbytu. Jest to zajisté veliký nedostatek. Otázka odbytu jest jedna z nejdůležitějších zemědělských otázek. Výnos a úprava odbytu spolu velmi těsně souvisí. Má-li odbyt zemědělských výrobků býti výnosný, musí býti přesně organisován, při čemž jest pokud možno vyloučiti soukromý obchod. Známý pražský odborník Karel Haas píše, což jest příznačné, ve své knize "Die genossenschaftliche Viehverwertung in Deutschland", že mravní význam družstevnictví ještě vůbec nebyl pochopen většinou selského lidu.