Jak o tom smýšlí obchod, průmysl, živnosti a dělnictvo, o tom se nemusím v této sněmovně šířiti. Zvláště obchod ukazuje, že není možné, že by si byla vláda vědoma věcného dosahu a že pohyblivé clo při nákupu působí takovou nejistotu v kalkulaci, která znemožňuje zajištěnou obchodní činnost. Většina existencí jest ohrožena tímto návrhem, ještě větší části se jím její živobytí dále stlačí.

Jak osudný účinek bude míti tento návrh i pro okolí našeho státu, ukázal jsem dostatečně již ve svých dřívějších projevech. A když ještě minulého týdne pan ministr dr Beneš ukazoval na konsolidaci se sousedy, pak asi při tom nečetl časopisů, četl sice úvodníky s politickými články, ale nikoliv krátké a drobné zprávy v obchodní části, kde se projevuje opačný směr. Zmiňuji se zde jen o poměru k Maďarsku, který byl vždy stěžejním bodem zahraničně politických vztahů těchto celních návrhů. Zpráva z Budapešti ze dne 4. června podává nám jasný a zřetelný obraz, nad kterým by se měli všichni čeští hospodářští politikové více zamysliti, nikoliv s hlediska oposice, nýbrž právě s jejich hlediska udržení státu měli by podnět lépe oceňovati takové zprávy a konečné vývody. Pan min. rada dr Friedmann, vůdce české delegace, uvádí tam ve sdělení toto: "Pochybnosti v Maďarsku nejsou odůvodněny. Již při dopoledním jednání neuskutečnily se obavy Maďarska. Srovná-li někdo vývoj celního zákonodárství u nás a v Německu, nebude pochybovati o naší celně politické "umírněnosti" a shledá, že agrární státy mají u nás velmi dobré podmínky. Tři léta po uzavření obchodní smlouvy náš dovoz do Maďarska stále klesá, takže v prvním čtvrtletí tohoto roku jest obchodní bilance skoro stejná, kdežto dovoz z Maďarska do Československa stále stoupá. Tyto dvě země jsou tedy velice na sebe odkázány a po obou stranách jest dobrá vůle dojíti ke smluvní úpravě". Chci zde uvésti jen to, že při rozpravě ve výboru hlavně řečníci socialistických stran zdůrazňovali, že náš vývoz do Maďarska, který kdysi činil 1500 milionů Kč, jistě značně klesl, když se dnes již vyrovnal, a tím, že dřívější aktivum 700 až 800 milionů Kč zmizelo, že jest prokázáno, že všechna tato celní vyjednávání náš vývoz rdousí a že přirozeným důsledkem jest pohřebiště průmyslu. To není žádná konsolidace státu! Neboť konsolidace začíná venku v hospodářství, v rodině, u občana, a když jeho existence jest zlomena, není již ani daleko k rozbití správy státu samého. (Německé výkřiky: Kde jsou největší škůdci?) Škůdci sedí ve vládních lavicích, provozují tutéž magnátskou politiku a ti, kdož kdysi řekli, že srbská prasata jsou nebezpečnější než bodáky, rovněž při tom působí. Nelze se ovšem ani diviti, že revise obchodní smlouvy s Maďarskem bude provedena. Ale s jakými vzájemnými požadavky Maďarsko při tom prorazí, to ovšem nebude pro náš průmysl a ani pro naše zemědělství - poukazuji jen na krmiva - lehká kompensace. Při tom Maďaři sledují zvláštní agrární plány, které také dozrají při nynějším jednání. Že se Německo, Rakousko, Polsko, Rumunsko a Jugoslavie kromě Maďarska pokoušejí přidati k tomu vhodné opravy, uvedl pražský tisk již před několika dny. Dne 15. května se říšští Němci ihned přizpůsobili naší dovozní soustavě, částečně ji revidovali a částečně ji uvedli v niveč a již si stěžují velkoagrárníci, že náš systém dovozních listů, na němž jsme se před 3 týdny usnesli, za nic nestojí. Tak krátký dech má tato politika prestiže. Rakousko usnáší se ve stejném tempu, jako my zde v Československu, rovněž na novém zákoně o agrárních clech, který jest ještě mnohem slibnější a ve kterém jsou postiženy tytéž kapitoly, nejen obilí, nýbrž i vepři, mléko a j. Kráčí ovšem rovněž na téže cestě poklesu soběstačnosti a v Rakousku se uvidí, že nastane totéž co v Československu, místo aby zmizely celní hranice a aby povstalo v nové formě velké hospodářské území Rakousko-Uherska, což by bylo ve smyslu konsolidace Československa a jiných států, místo toho se jde a vytáhne se knot v lampě do výše a výsledkem jest čoud a nikoliv světlo nebo plamen. A to jest dnešní politika, která se provozuje, a to se jmenuje evropská konsolidace.

A právě těch 8 států, které si přejí souhlasu Polska, bude ještě dlouho musiti čekati na polský souhlas, neboť Polsko si pospíší aby i své celní úmysly proti těmto dnešním změnám šikovně vrhlo na váhu a vytlouklo tolik kompensací, co se vytlouci dá.

Tak tedy vypadá mezinárodní zbrojení o závod, které stejně rovnoběžně doprovází i zbrojení vojenské. Jest zde znovu vnitřní souvislost, kterou jsem zde ve sněmovně již častěji odhalil, mezi politikou pozemkové renty, cly a politikou vojenského zbrojení. Odzbrojiti znamená přinésti mír; toho dlužno dosíci a provésti to jinou cestou.

Postavení průmyslu jest, jak jsem již řekl v úvodě, dnes těžké. Jen jedna skupina průmyslu byla ušetřena celé krise, a to jsou podniky pro výzbroj pod státní ochranou nebo pod ochranou ještě větší, totiž pod kontrolou zdejších a cizích velkobank, ať to jsou již metalurgické jako Škodovka nebo chemické jako Ústecká chemická společnost nebo ať vyrábějí motory nebo letadla nebo kůže. Jsou pod státní ochranou v každém ohledu a když nic jiného nepomáhá, vymění si vzájemně předsedy, aby se tak odstranilo ještě poslední rozladění, jak se to stalo i v posledních dnech u Škodovky. A tu stojí naši zástupci dělníků spolu se svou mocí úplně stranou. Kdy vlastně chcete konečně vrhnouti tuto moc na váhu, když ne dnes? Ostatní průmysl, který se nemůže chlubiti touto státní ochranou, jest ovšem odsouzen k smrti. Snad mají býti Němci v německých pohraničních územích donuceni se vystěhovati. Ale stát o to pečoval, aby se nemohli vystěhovati, stejně jako o to pečují Amerika a Anglie a jiné státy svými zákony o vystěhovalectví a přistěhovalectví, aby cizinci nemohli dovnitř a domácí lidi ven. Tedy zde má býti asi racionalisací vynucena ještě druhá věc: totiž setrváním má býti ještě zostřen mzdový nátlak, lidé mají býti úplně zkrušeni takovými zákony jako tento a klidným přihlížením k fusím se tato úsilí ještě podporují. V posledních 3 týdnech spojily se tři velké banky. Pan ministr financí s velice štědrým posunkem nejen poskytl 300 milionů Kč, nýbrž ještě odůvodnil nutnost této fuse. Ale nemá vůbec peněz, aby odstranil nouzi v zemědělství. Proč neřekl: Dám zemědělství 300 milionů Kč jako bezúročný úvěr. Zde přestává cit i pochopení. To jsem chtěl zde zvláště zdůrazniti, že i jiným lze pomoci, je-li k tomu vůle.

Vládní strany k tomu všemu mlčí a schovávají se za trapná junctim. Jest to politika vysloveného pacifismu před naprosto rozkladnou politikou velkobank a státního protekcionářství. Rotavsko-nejdecké závody budou prý nyní z důvodů racionalisace přeloženy na Těšínsko. (Posl. Krebs [německy]: Ale nevezmou s sebou německé dělníky!) Ano, nevezmou s sebou německé dělníky a 2000 lidí neví, co si má počíti. Ani němečtí ředitelé nebudou vzati, i oni budou vymírati. Při tom to není naprosto nutné. Právě dnes čtu v časopise "Prager Presse", že rotavsko-nejdecké železárny budou za poslední rok vypláceti 10%ní dividendu a mimo to ještě přenesou na nový účet 2,300.000 Kč. Kde jest tedy zde nějaká nouze? (Posl. inž. Jung [německy]: Zde také vidíme, jak jsme měli pravdu, když jsme naléhali, aby německé pracovní místo bylo zajištěno!) Ano. Kde jest tedy zde nějaká pohnutka? Znovu nic jiného než státní centralismus a protekcionářství, které zde rozhoduje a jemuž jest úplně lhostejná existence 2000 lidí. Zde by bylo na čase, aby vláda zakročila a odvážila se pomoci dělníkům.

Kartely mohou dělati, co chtějí, právě docházejí stížnosti z měst na benzinový kartel, jenž ceny benzinu prostě libovolně zvýšil o 30%. Stížnosti docházejí i z českých měst, z Plzně a jiných českých obcí, německé kluby stejně jako jiné jsou jimi zaplavovány. Obce vydržují tam autobusové trati, aby doplnily své elektrické trati a nyní nemohou udržeti svých lidových cen. I zde vláda selhává. Zároveň slyšíme o nové bankovní koncentraci, o Legiobance. Z tisku se dovídáme, že pan ministr financí má velkou sympatii k těmto věcem a že své pomoci v pravý čas neodepře. (Posl. inž. Jung [německy]: A parlament?) Vláda a parlament stojí, jak kol. Jung správně řekl, hledí na to, složí ruce na prsou a řekne: my nemůžeme nic dělati. Kde zde zůstává demokracie, když mezi 17 ministry jest 16 jednotných, pak právě sedmnáctý musí odstoupiti. (Posl. inž. Jung [německy]: Jaký smysl má vlastně parlamentní vláda?) Ano, kdybychom jen nějakou měli. Ale my máme jen parlamentní kulisy, ve skutečnosti máme bankokratický fašistický režim. Na venek působí jedno junktim za druhým. Nedávno se jedné skupině nejstarších hladovějících osob, pensistům, hodilo několik drobtů, ale v ministerstvech a příslušných úřadech budou se pravděpodobně teprve za 6 nebo 7 měsíců vydávati vyměřovací dekrety. Vždyť i prodloužení gentské soustavy bylo tak jistou formou junktimu. A dnes se dvěma celními návrhy a dovozními listy odnímá to, co mají později dostati. Levice eskomptuje to, co pravíce teprve v několika měsících má zase zaplatiti. Zde ovšem přestává každá poctivá politika.

Třináctý měsíční plat, zvýšení podpory přestárlých jsou sice ohlášeny, tyto podpory budou z 500 Kč zvýšeny na 750 Kč, ale konečná úprava požitků válečných invalidů, sanace bratrských pokladen, ty nenajdou tak ochotného ministra financí, který by na jejich sanaci poskytl 300 milionů Kč, jako bankám. Tu se vypouští na obyvatelstvo nové junktim. Přichází se se zvýšením daně z piva a chce se lidem učiniti chutnou tím, že se poukazuje na velké zisky pivovarů. Zapomíná se, že daň konečně budou přece musiti nésti jen spotřebitelé.

Protestujeme proti tomuto předběžnému odnímání a eskomptování výnosu skutečné práce na útraty zisků bankokracie, agrárních velkomagnátů a jejich pomocníků.

V této souvislosti musím poukázati na berní morálku, o které pan ministr financí tak rád mluví. V poslední době nastala při předpisování daní taková libovůle, že se vymyká všemu popisu. Při domovní dani činžovní se domácí páni nutí, aby zaplatili to, co se jim předepsalo, nebo se s nimi zkrátka zatočí. Když přiznají své nájemné, jak bylo vypočteno od r. 1919 se zákonitým zvýšením podle zákona na ochranu nájemníků, berní správa jim prostě jejich přiznání valorisuje a předepíší se jim ve starých domech tytéž vysoké činže jako v novostavbách. Tak docházíme k velice zvláštním případům, že starým majetníkům domů v jejich daňovém předpisu se u 3, 4 nájemníků jeho domu ponechávají sazby, že se však při částce připadající na jeho vlastní byt předpisuje 12krát, 15krát, ba dokonce 16krát tolik co dříve, jak mohu dokázati příklady. Přijde-li strana k berní správě, přednostovi úřadu, pošle ji k referentovi a ten řekne: "To můžete zaplatiti" vlastně platiti z toho daně - "bydlíte levně ve svém domě, hodnota domu stoupla o 500 až 1500%. Já musím v novém domě platiti za nový byt 10.000 Kč. Vy máte stejný byt, zaplaťte" - vlastně přiznejte ke zdanění "tedy také tolik." Tak se mluví k majitelům domů na berním úřadě. Nepomáhá žádný protest, žádné poukazování na zákon o ochraně nájemníků. Ale to jest přece zřejmé porušování zákona. Domácí pán může se pro svůj byt právě tak dovolávati zákonem určených sazeb, jako kdokoliv jiný a úřad s ním nesmí zacházeti jinak.

Druhou tragickou věcí jest vymáhání daní. Zmiňuji se o tom, poněvadž již znovu můžeme očekávati hromádku nových daní kromě daně z piva. Berní správa vyhověla stranám na jejich odvolání, provedla odpisy, vyrozuměla berní úřady; ale vyrozumění zůstávají ležeti a páni berní exekutoři jdou ven a zabavují, ačkoliv berní úřad nemá již žádné pohledávky. Z tohoto nedostatku spolupráce povstávají tragické případy ohromného lidského dosahu. Při této příležitosti musím, jelikož to jest zase nové zatížení obyvatelstva, co nejrozhodněji protestovati proti úmyslu ministra financí slučovati berní úřady. Co se zde od obyvatelstva žádá, jest silné. Práce úřadů má prý býti racionalisována. Ale finanční správa se netáže, není-li tím 2000 nebo 3000 nebo 10.000 přiznávajících v berním okrese nuceno k pravému stěhování národů do nejbližšího okresního města a ztráceti čas a peníze tím, že jsou během roku několikráte nuceni osobně hájiti své právo a musejí teprve vykonati dlouhou cestu. Je-li úřad v Teplé, v Karlových Varech nebo v Bečově, jest lhostejné pro úředníky, ale nikoliv pro obyvatelstvo. Pro berní úřady musí však býti velice důležité, aby mezi berním úřadem a předpisující berní správou byl styk. Zde by měl ministr financí vytvořiti tento styk, pak by se toto zbytečné nové zatěžování obyvatelstva uspořilo samo sebou a racionalisace by se sama sebou provedla. Není rozhodující sídlo, nýbrž duch, ve kterém se pracuje. Nechává-li ministr financí své úředníky hladověti nebo je jako ministr železnic odkazuje na to, že každý odbor sám musí o sebe pečovati, svléknou pomalu státní úředníci pracovní úbor a rozmnoží zástup daňových poradců, aby si mohli sami pomoci.

Poslední dobou četné korporace konaly schůze a jednomyslně bylo prohlášeno, že nebudou-li naše daně reformovány, nebudou-li sníženy, je vyloučeno, aby průmysl a také zemědělství prospívaly. Promluvím o tom ještě při svých positivních návrzích. Novela k zákonu o obecních financích, která se nyní připravuje, zvyšuje zase trýznění, které umožňoval starý zákon, a snad předpoklad metternichovské centralistické soustavy, kterou stanovil starý zákon, nesplnil se tak docela v tom rozsahu, jak si toho přáli. Poněvadž velmi mnoho obcí při prvním a při druhém přídělu bylo vyloučeno a při třetím se již nehlásilo, byly ušetřeny přímého zásahu vrchních úřadů. To se má nyní dohoniti. Musíme odmítnouti, aby obce, které dosud nevznesly nároku na dotace, nebo poněvadž mají buď více než 5000 obyvatelů nebo poněvadž jsou sídlem okresních úřadů, byly také nuceny obraceti se na zemi, aby schválila jejich rozpočty. Jsme proti rozmnožování trýznění a překážek při vykonávání činnosti obecních úřadů, jsme proti naprostému vyloučení od přídělů, dokud trvá takový přídělový fond, žádáme, aby tento přídělový fond zmizel a aby se obnovily příděly, které měly obce před tímto zákonem. Ty si pomohou samy, nepotřebují žádné pomoci. Jest příznačné, že když někdo přijde k vyrovnávacímu fondu, jest vždycky vyčerpán a nemůže pomoci. I zde byly tedy postaveny potěmkinské vesnice. Rádi bychom zvlášť poukázali na to, že předložení tohoto návrhu Národnímu shromáždění považujeme za úplně bezúčelné. Žádáme, aby přídělový fond byl odstraněn a aby obec sama vybírala své daně a co zásadně dlužno vysloviti k uklidnění a pro stabilisaci obcí a okresů, aby se daně konečně rozdělovaly mezi obec, okres, zemi a stát podle určitého klíče. Může to býti 25%, podle rozsahu úkolů, které se přidělují obcím a okresům, zemi atd. Ale proti tomuto bezohlednému, neřekl bych zpronevěření daní, nýbrž zadržování daní na měsíce a léta, proti této libovolné soustavě při škrtání a proti nehoráznosti, že i opravené rozpočty, které bylo třeba dotovati podle zákona 20, 50 nebo 60 tisíci Kč z fondu, jsou prostě po uplynutí roku honorovány jen 65%, zatím co se pro druhých 35% poukazuje na ministra financí, který prý nepřiděluje více peněz, proti takové soustavě neomezenosti a nedostatku odpovědnosti musíme znovu protestovati. Patří to v souvislosti ke všem těm chybám a mylným pokusům, které udělal centralismus, aby obce a okresy uvedl do svého područí. Jest to část metternichovské soustavy, která se v posledních 10 letech dožila nového vydání a která se poslední dobou ještě dále stupňuje.

Rád bych nyní poukázal na základy nynější krise v průmyslu a zemědělství, totiž na to, že jednou z hlavních příčin jest deflační politika národních bank. Nejen československé Národní banky, nýbrž i ostatních a dokud se této deflační politiky nevzdají, nenastane ani v Americe ani u nás nové oživení hospodářství. S pýchou se v této zemi ukazuje na poslední výkaz Národní banky, jenž praví, že jest zaznamenán nejhlubší stav oběhu bankovek ve státě, místo aby tato věta odpovědným činitelům vehnala do tváře ruměnec studu. Jste ještě pyšni na deflaci, která všechno oslabuje a potlačuje a připravuje práci o ovoce existence, která však velkobankám a naháněčům vydává všanc tyto ochromené podniky i s nezaměstnanými dělníky. Vždyť uvidíme, až tato "pozemková reforma průmyslu a drobných existencí" bude dohnána dosti daleko, že se pak přesune páka na inflaci, aby se zase na druhé straně dosáhlo nového zisku. O těch 300 milionech při fusi jsem se již zmínil. Naše Národní banka snížila diskont velmi pozdě a naprosto nepostačitelně. Snížení diskontu o 2% spolu s nařízením, že ostatní banky a všeobecně užitečné ústavy musejí automaticky toho následovati, bylo by více prospělo zemědělství a veškerému hospodářství než tyto pochybné celní návrhy, jen německým selským statkům by se bylo ulehčilo o 500 milionů dluhů a bylo by to bývalo spravedlivé, neboť nejvíce ohrožení hypoteční dlužníci byli by nejdříve a nejlépe pocítili takovou úlevu.

Ale o tom není nic slyšeti, hádáte se jen o junktim, nechcete vůbec ozdravění, zlepšení (Výkřiky.), chcete jen více utáhnouti palečnici. Živnostenské a průmyslové kruhy přicházejí nyní s vývozními premiemi a vývozními zárukami. Všechno to bylo by však zbytečné, kdyby peněžní politika byla přizpůsobena hospodářství, místo aby je činila poddajným.

Nyní musím promluviti o našich zemědělských požadavcích. Opakuji i zde zase, že to není žádné heslo, nýbrž že to jest přizpůsobeno státu, poněvadž nechceme vydávati hesla, nýbrž jen říci, co se prakticky dá provésti. Chceme-li, aby se vůbec ulehčilo hospodářství ve státě, musejí býti břemena snížena. K tomu patří především zkrácení služební doby na 12 měsíců, čímž by se uspořila třetina celého rozpočtu na vojsko a mohlo by se jí užíti vhodně ve všech kapitolách, kde jest zapotřebí peněz. Žádáme, aby se konečně propočítaly sazby, zvláště na místních drahách, které zvláště odlehlým drobným zemědělcům nedovolují, aby dováželi své výrobky na větší trhy, jak to již stokrát bylo vysvětleno. Jsme již dnes protivníky úmyslu železniční správy, aby v příštím měsíci nebo ve dvou měsících byly sazby zvýšeny. Zvýšením sazeb budou průmysl a zemědělství snad ještě více poškozeny než dosavadními opatřeními. Bude ovšem zesílena automobilová doprava a boj mezi železnicí a automobilem bude s největší pravděpodobností a mnohem rychleji rozhodnut v neprospěch železnic. Potom nebude zapotřebí již stavěti nějaké tratě, ani na Slovensku. Jest to nejnevhodnější prostředek zvyšováním sazeb ještě zvyšovati dnes nejistá a nesnesitelná břemena průmyslu a zemědělství ukládati nová. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Čeho žádáme, jest snížení daní a odpis daní z dřívějších let, žádáme pro zemědělství rovnoměrné subvenční politiky na podporu zemědělského vzdělání, zemědělského badání a zemědělských družstev, ale nikoliv podle pouhého uznání několika odborových přednostů nebo nějakých činovníků stran nýbrž podle klíče obyvatelstva. Žádáme o zjednodušení správy jako účinné ulehčení celé státní politice, o zkrácení instančního pořadu a zrušení nesmyslného jazykového nátlaku ve správě, kde jest zbytečný. Dnes poukáži jen na nepřístojné poměry u soudů, u pozemkových knih atd. Ušetřila by se třetina všech výdajů na soudy, kdyby se v německých a maďarských územích upustilo od dvojjazyčnosti. Jsme pro zjednodušení správy, pro upuštění od metternichovské soustavy při zařazování občanských svobod.

Po této stránce viděli jsme v poslední době, jak daleko pokročilo politické Locarno. Beru případ chebský. Zmiňuji se o něm nikoliv s hlediska šovinismu, nýbrž s hlediska výdajů vnitřní správy. Byl svolán ohromný počet policie a četnictva, ohromné subvence byly Sokolům poskytnuty ze státních, okresních, zemských a všech možných peněz, aby jednou mohli projíti mrtvým městem Chebem. Německým spolkům bylo zakázáno jíti přes náměstí, aby se Čechům umožnila jejich provokace. Zde budou Češi ovšem musiti učiniti velké škrty, budou-li chtíti jednou dospěti ke vnitřnímu politickému Locarnu. Zde by se daly ušetřiti miliony. Ke každé májové slavnosti se posílají 3 nebo 4 četníci, když mluví nějaký německý řečník, může to býti i komunistický nebo sociálně-demokratický, neboť i ti si stěžují na rozpouštění schůzí a týrání. S uspokojením hospodářství byla by odstraněna většina těchto důvodů ke sporům a proto jsme pro uvolnění napětí ve vnitřní politice a pro upuštění od věčné vyzývavosti. Ne my Němci provokujeme, nýbrž Češi nemohou ani jednoho dne klidně spáti, když nemohli v nějakém koutě konstatovati, že jejich prestiž jest ohrožena.

Tato úspora při zjednodušení správy, při snížení vojenských břemen, vzdání se stanoviska velkého státu a navrácení ke skromným poměrům, ulehčila by našemu rozpočtu - nepočítám mnoho - o 40% a kdyby se vybíraly stejné daně, mohly by se uspokojiti všechny běžné otázky zemědělství a průmyslu bez nového daňového zatížení, bez hospodářské války s cizinou a sociální politika by mohla býti opravdu silně založena.

A jak dalece se i s těmito mými dnešními vývody souhlasilo nebo dnes ještě souhlasí, to vyplývá z dřívějších rozprav o tomto návrhu. A v této souvislosti si nemohu odepříti, abych nepoukázal na zásadní stanovisko i dnešních koaličních stran. A domnívám se, že by bylo poctivé a správné říci těmto lidem: My se toho nezúčastníme, neboť co bylo r. 1926 zradou a porušením daného slibu, musí tím býti i r. 1930. Účast ve vládě nebo účast ve službách pořadatelů a zapisovatelů ve sněmovně nemůže se přece zastaviti před velkými požadavky obyvatelstva, před velkým množstvím toho, co právě proletariát, mám-li tohoto výrazu užíti, od svých zástupců očekává. Nechci zde dále polemisovati, nýbrž přečtu jen jednotlivá místa ze zápisu z r. 1926.

Tak na příklad pan kol. Schweichhart - jest náhodou zde - podle těsnopiseckého zápisu z r. 1926 na str. 1587 řekl mezi jiným toto: "Desetitisíce nezaměstnaných, kteří příslušníkům svých rodin mohou poskytnouti sotva kousek chleba, váleční invalidé, sirotci a ubohé vdovy, veškerý pracovní lid má býti znovu zatížen a vypleněn ve prospěch číselně slabé skupiny majetných tříd. Z doby předválečné nám tak známé spolčení kněžsko-šlechticko-kapitalistické jest v moderním rouchu znovu vzkříšeno. Staří zpátečníci, nepřátelé sociálního pokroku, nevraživci demokracie a socialismu pracují opět na neblahém svém díle. Bohudíky, může snad zvolati kol. Böhm, zjišťuje tuto skutečnost, jak to včera učinil. Jak asi jest dnes proletářským voličům německých křesťanských sociálů, dovídají-li se nyní, že první starostí této domnělé lidové strany není opatřiti chudým chleba, mírniti jejich bolesti a odstraňovati křiklavé bezpráví, nýbrž že hromadí nové bezpráví, zesilují tlak a chudým lidem ztěžují živobytí? Kdyby tito podvedení voliči poněkud přemýšleli, musili by se upamatovati na biblickou událost, kde se vypravuje, jak nevinný poutník padl loupežníkům do rukou a byl jimi oloupen."

Ale že pan kol. Schweichhart není sám, že mimo něj zaujali k tomu stanovisko i kol. Leibl, Dietl, Kaufmann a Pohl, tedy 5 ze 17, na důkaz toho chci přečísti ještě charakteristická místa, která potvrzují tehdejší shodu. Jest to tentokráte kol. Kaufmann, jenž pravil k tehdejším kongruovým a celním stranám: "Domníváte-li se, že to zůstane tak jako nyní, domníváte-li se, že ochranné clo nám přinese pomoc z nouze, jak ji líčíte, pak jste na omylu. Ze své akce nebudete míti úspěchu ani když se proti svým soukmenovcům spojíte s druhými třídními přáteli a i když se tu sejdou němečtí agrárníci, němečtí křesťanští sociálové s českými soukmenovci. I když zradíte své nejdůležitější zásady, jedna skupina za cla, druhá skupina za kongruu, pak zajisté můžeme prohlásiti, že výsledek bude jiný než doufáte a že snad uplyne jenom několik dní, než dostanete za své služby příslušný kopanec. Co nyní provádíte, jest čachrování nejhoršího druhu a vy jste nejenom oklamali a zradili své dělníky, kteří jsou přičleněni vaší straně, nýbrž vy jste v posledních dnech také jinak vydali všanc důležité zásady." Domnívám se, že to souhlasí i v dnešní době.

Zcela zvlášť statně vystoupil tehdy kol. Pohl. Nemohu opominouti, abych z jeho řeči, kterou měl ve 28. schůzi, neuvedl podle těsnopisecké zprávy na str. 1495 toto: "Slavná sněmovno! Pracující lid bude ještě dlouho vzpomínati jednacího pořadu dnešní sněmovní schůze, v němž vypočtena jest celá řada lidových potřeb: cla, zvýšení dávky z cukru, dávka z lihu. Musím říci, tyto předlohy v době, ve které se podávají, působí jako výsměch lidu. Avšak nejen denní pořad této schůze podrží lid dlouho v bolestné vzpomínce. I hlasování o těchto předlohách bude černým dnem prvního řádu pro pracující lid v tomto státě, pro všechny, kdož dostávají mzdu a plat, pro největší část živnostnictva a pro mnoho desetitisíců malých zemědělců. Rychle, to dlužno říci, předkládají celní strany voličům svůj účet ze dne 15. listopadu 1925, a ještě rychleji než účet ten předkládají, přistupují - nasvědčuje tomu spěch, nasvědčuje tomu používání jednacího řádu, nasvědčuje tomu přímý diktát při tom, jak se s těmito ohromně důležitými a národohospodářsky významnými předlohami nakládá - k vybráni tohoto účtu a vybírají jej používajíce onoho jednacího řádu, na jehož podkladě dosud všechny zákony v tomto státě byly vytvořeny a o kterém náš vůdce Seliger vstupuje do této sněmovny prohlásil, že to je provaz na krk každému přímému člověku, jenž sem vkročí." Praví pak dále: "Prohlásil jsem, že moje strana jest zásadní odpůrkyní cel. Vývody celních stran, že průmyslová cla přivodí nutně agrární cla, nejsou správné a nemohou býti vážně míněny; jinak musily by celní strany hledati jinou cestu, totiž cestu odstraňovati cla průmyslová."

A ještě zvlášť ostře: "S tohoto místa obrátil jsem se dne 12. února 1925 při rozpravě o drahotě na sněmovnu a na vládu s otázkou,aby bylo vysvětleno, jak člověk se 7 1/2násobnou mzdou může platiti 13násobnou cenu za pšenici. Nedostalo se mi žádné odpovědi. Ze 7 1/2násobných mezd staly se mezitím mzdy sotva 6 1/2násobné" - nyní nejsou žádné, jelikož statisíce lidu nedostává již vůbec mzdy a ostatní pracují jen krátce - "a z 13násobných cen pšenice staly se v tomto okamžiku ceny 11 1/2násobné. Avšak ve 2 měsících budeme opět míti 13 a 14násobné ceny pšenice, neboť od té doby, co se mluví o clech, stoupají ceny plodin na burse nepřetržitě." A i dnes lze konstatovati, že zprávy z Chicaga a z New Yorku již zaznamenaly evropská závratná cla a své ceny přiměřeně zvýšily.

A ke konci: "S tohoto hlediska jsou cla frivolním úkladem na životní míru, na existenci všech pracujících lidi. Že tento úklad může nyní přijíti, naplňuje nás rozhorlením a roztrpčením. Jako se nám zamlouvá politická změna situace, tak zase hluboce rozryto jest naše nitro smělostí a neslýchaností úkladu, který se zde na široké masy podniká. O tom nepadlo poslední slovo, o tom promluvíme také s našimi občanskými stranami, nikoliv zde, nýbrž před jejich voliči, neboť proti tomuto organisovanému loupežnému tahu na kapsy pracujícího lidu postavíme se k obraně se všemi prostředky, které máme po ruce. Možno a pravděpodobno jest, že prostředky, které máme podle jednacího řádu, nedosáhneme cíle svého boje a že odpůrci lidu jsou tak silni, že zde uskuteční své plány nepřátelské lidu. (Různé výkřiky. - Hluk.) V tomto případě pro naši stranu boj proti clům neskončil. Bude a musí býti dále veden, až jej skončíme vítězně. Povedeme boj předem s oněmi stranami, které při volbách voličům slibovaly, že jim přinesou chléb i práci a nyní jim přinesly cla, která maří práci a způsobují, že chléb mizí se stolu. Můžeme doufati, že v tomto boji zůstaneme vítězi pod korouhví socialismu. Proti clům, lidu nepřátelským, lid poškozujícím a zájmy pracujícího lidu ohrožujícím zaujmeme stanovisko nejostřejším způsobem."

Tento výběr stačí k případnému vyznačení změny.

Shrnuje své vývody, pravím, že jest samozřejmé, že budeme hlasovati proti celnímu návrhu. (Potlesk. - Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Prosím o klid.

Dalším řečníkem je p. posl. Pozdílek. Dávám mu slovo.

Posl. Pozdílek: Slavná sněmovno! Lidská povaha jest již tak od přirozenosti uzpůsobená, že snad každý člověk má radost z vykonané práce. A čím ta práce je těžší a čím ta práce jest obtížnější (Výkřiky německých socialistických poslanců. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.), čím více překážek staví se v cestu při vykonávání této práce, tím větší pocit uspokojení se dostaví, jestliže tato práce je vykonána, byť i výsledek této práce neodpovídal představám, jaké jsme měli, když jsme ji začínali.