Podle rozhodnutí v Haagu zavázali jsme se vsak na všecky své platební povinnosti (kromě předválečných dluhů) zaplatiti dle výpočtu ministra Engliše jen 1.189 mil. Kč.

Bylo tudíž z uvedených našich povinností sraženo 30.206.2 mil. Kč.

Něco se ovšem z toho musí odpočítati, jak správně tu bylo řečeno v diskusi, na dluzích, které byly převzaty dle čl. 203 smlouvy saint. germainské a čl. 196 smlouvy trianonské, ale jistě lze čistý zisk počítati asi na 25.000 mil. Kč.

Proti zaplacen 1.189 mil. Kč hledali jsme při jednání v Haagu a v Paříži kompensace, jak jsem už ve své řeči naznačil, a nalezli jsme je v těchto položkách:

1. V Haagu nám bylo prominuto zaplatiti za státní statky v Hlučně, které jiným státům, dostavším území od Německa, byly započítány, dále nám bylo prominuto placení za lodní park dunajský a labský a konečně za vagony, jež jsme dostali hned po příměří z Německa. To je přímý zisk, přímé jmění, které nám bylo, abych tak řekl, hotově dodáno a na náš účet v reparační komisi už hned tehdy jako pasiva připočteno. Tyto položky reparační komise ocenila a od nás žádala plných 190,636.000 Kč.

2. Na fondu B získali jsme, jak bylo již pověděno, 226,664.000 Kč.

3. Naše 1% na reparacích maďarských a bulharských, jež nám podle dohody v Haagu bylo přiznáno, činí asi 25,000.000 Kč.

4. Zachráněné rozsudky arbitrážních soudů v náš prospěch čin asi 50 mil. Kč.

5. V uvedené dohodě s Maďarskem v Paříži o nadacích, kolektivitách a jiném jmění získáno asi 172 mil. Kč. Celkem získáno takto přímo jako kompensace na naše platy ze smluv mírových 664,330.000 Kč.

Neméně důležité jsou však kompensace jiné, o nichž až dosud bylo mluveno jen velmi diskrétně a o nichž pokládám dnes za svou povinnost říci více, když věci j sou skončeny.

Jde o dohodu o našich válečných dluzích Francii a Italii.

Je známo, jak těžko se docházelo k dohodě na první schůzi v Haagu v srpnu r. 1929. Při známém sporu s min. Snowdenem, byly Francií a Italií shledávány těžce nutné sumy, aby k dohodě došlo. Při tom byla učiněna mezi Francií a Italií dohoda o eventuálním našem příspěvku k uskutečnění plánu Youngova, podle níž hlavní část tohoto příspěvku měla připadnouti Italii na její platy Anglii. Jako v celé řadě jiných případů, šlo i zde prostě o věc kontability, a nikoli o právní stanovení, že náš příspěvek, jehož rozdělen bylo stanoveno předpisy mírové smlouvy, nálež Anglii nebo Italii. Podobných dohod bylo učiněno v Haagu a v Paříži více.

Delegáti Francie po této dohodě ve zvláštní schůzi s naší delegací učinili na nás vřelý apel, abychom vzhledem k velikým srážkám na našich ostatních povinnostech, požadované povinnosti na sebe vzali. Zároveň přímo i nepřímo nám bylo tehdy naznačeno, že za to zase oba uvedené státy budou ve věci válečných dluhů postupovati k nám tak, aby nám výdaj e na jedné straně aspoň částečně byly kompensovány. Po této stránce Francie výslovně nám dala své slovo, a když pak v lednu r. 1930 v Haagu v posledních dnech jednán šlo o naše závazky 10 mil. zl. M., projednala také s námi vzhledem k tomuto slibu svůj válečný dluh a učinila z tohoto titulu srážky, které representují stamilionové kompensace.

Uvedl jsem již ve své prvé řeči, že dluh francouzský byl redukován na 340 mil. Kč a dluh italský na 330 mil. Kč, celkem na 670 mil. Kč.

Nebudu znovu vypočítávati, kolik miliard Kč by oba dluhy byly dělaly, kdyby oba státy byly trvaly na tom, abychom platili i my ve zlaté měně to, co jsme ve zlaté měně obdrželi, a v příslušném kursu franku a liry to, co jsme obdrželi v tomtéž kursu. Kdybychom byli platili jen Italii to, co už r. 1924 bylo smluveno a podepsáno, t. j. v poměru jedna lira ke třem korunám, byl by dělal náš dluh Italii 573 mil. Kč a Francii 780 mil. Kč, t. j. v celku 1.353 mil. Kč.

Kdybychom počítali své válečné dluhy Francii a Italii podle téhož kriteria a podle téhož snížení, jakého se nám dostalo při válečném dluhu americkém, měli bychom ušetřenu sumu dnes dvojnásobnou, takže by nám to kompensovalo jistě nejméně celý náš plat 1.189 mil. Kč podle Youngova plánu. A stejně bych mohl ukázati, že snížení válečného dluhu jiným spřáteleným státům, na př. Polsku nebo Rumunsku, daleko nedosahovala našeho snížení, protože tu nebylo týchž závazků a nebylo týchž motivů jako v případě našem. Chci dnes uvésti tyto věci a ukázati motivy, jež nás vedly při našem jednán v Haagu. Postupovali jsme tak, abychom nečinili obtíží Francii a Italii při jejím sporu s Anglií, a zavázali jsme se platiti sumu dosti značnou; ale za to jsme dosáhli pomoci na druhé straně a tím kompensací finančně neobyčejně cenných.

Tvrdím totiž, že kdyby nebylo bývalo těchto důvodů, byli bychom na válečném dluhu Francii a Italii zaplatili sumy, jak jsem naznačil, ohromné.

Odpočítáme-li tudíž od výše uvedených 1.353 mil. Kč, jež bychom musili platit při relaci k liře a franku jako 1: 3, dnešní náš skutečný dluh válečný ve výši 670 mil. Kč, zbývá nám ušetřena suma 683 mil. Kč jako minimální možné ušetření a kompensace se strany Francie a Italie za to, že jsme se uvolili platit uvedených 1.189 mil. Kč podle Youngova plánu.

Dohromady s přímo získanými 664 mil. Kč v dohodách haagských a pařížských dělá celková úspora minimálně 1.347 mil. Kč. Každý si tudíž může sám vypočísti, jaká jsou aktiva a pasiva našich jednán haagských a pařížských. (Výborně! Potlesk.)

Vážené dámy a pánové! Aby snad někdo nemyslil, že je to jen hra s čísly, dávám na vědom slavné sněmovně ještě tato fakta:

1. O 190 mil. Kč, které jsme měli platiti reparační komisi a tudíž podle Youngova plánu z titulu smlouvy versailleské za státní statky hlučínské, lodi a vagony německé, vedlo zahraniční ministerstvo dlouhý boj. Podle svých závazků byli jsme povinni sumu tu zaplatiti už před několika lety; byli jsme o to také několikráte žádáni a vláda měla pro to řadu těžkostí s velmocemi a dr. Osuský v reparační komisi. Hájili jsme stanovisko, že se to má kompensovati s našimi požadavky reparačními, kdežto velmoci tvrdily, že náš reparační účet je pasivní a že se tyto platy tudíž kompensovati nedají. Nyní jsme v Haagu dosáhli definitivního škrtnutí této položky. Je tudíž nutno od našich platů velmocem toto odpočítati.

2. Fond B je i jako garancie, jak jsem výše vyložil opravdový zisk - nikdo toho neočekával, práva na tyto sumy jsme neměli a požadavek ten jsme položili teprve na druhé konferenci v Haagu a definitivně podepsali nyní v Paříži.

3. Uvedené 1% z reparací maďarských a bulharských jsme obdrželi jako srážku na placení zmíněných 10 mil. M a bude skutečně placeno na náš účet v Bance pro mezinárodní platy.

4. Platy za rozsudky arbitrážních soudů ve výši asi 50 mil. byly pokládány za ztracené, nedobytné a stejně uvedených 172 mil. Kč z části bylo sice v našich rukách, ale nebyly nám zajištěny právně; nadto byli jsme o největší část tohoto jmění žalováni a bylo vymáháno jeho vydán, a výsledek sporu byl nejistý. Dnes to vše je nám zajištěno definitivně.

Co pak se týče oné kompensace, jez nám dala Francie a Italie ve věci dluhů válečných, stačí jistě každému, když věc veřejně konstatuji podle toho, jak se udály na konferenci, a znovu ještě jednou vládám obou těchto států jménem vlády československé za to poděkuji. (Potlesk.) O dluzích předválečných nemluvím, ježto nebyly předmětem jednání ani v Haagu ani v Paříži.

Taková je tedy, vážené dámy a pánové, skutečná bilance našeho jednání v Haagu a Paříži. K porovnávání, jak v celkové bilanci vyšli z války druzí a jak my, nechci se už také vraceti. I to by vyznělo pro nás i při těžkých našich obětech příznivě, jak jsem už minule pověděl. Ale dnes by už nemělo smyslu vraceti se k těmto polemikám. Chceme se jistě všichni dívati dopředu a nikoli zpět.

Prosím slavnou sněmovnu, aby textům všech předložených smluv věnovala pozornost i s tohoto právě zmíněného hlediska.

A dovolte, dámy a pánové, než přejdu k závěru a konci své řeči a zejména k závěru politickému, abych se při tom zmínil ještě o poslední výtce, která byla s některých stran učiněna našim vyjednavačům v Haagu a v Paříži.

Jak se pamatujete, bylo mezi jiným v diskusi v parlamentě vytčeno, že jsme v Haagu připustili, aby placení našich 10 mil. M ročně se nazývalo osvobozenským dluhem nebo taxou. Upozorňuji znovu, jak jsem už tehdy ostatně zdůraznil ve své senátní řeči, že se tak sice náš dluh na konferenci mírové r. 1919 označil, že u nás to bylo tehdy přijato a že se potom i u nás tak nazýval, že však naopak v Haagu už v tom smyslu se nejednalo a že zejména ve smlouvě haagské o našem placení slovo to vysloveno nebylo a není, že zmizelo úplně, že ani velmoci ani my jsme to v Haagu ani později tak neformulovali a že tudíž výtky tyto byly a jsou bezpodstatné. Pročtěte si, prosím, v haagských dohodách vám předložených smlouvu velmocí s Československem, v níž je naopak precisováno doslovně, že "Československo se uvolilo zaplatiti 37 ročních splátek po 10 mil. za účelem úplné a konečné úpravy svého dluhu vůči ostatním mocnostem z titulu smluv, uzavřených ve Versailles, Saint Germain, Trianon a Neuilly, jakož i z titulu dohody z 10. září 1919.

Jsou zde tudíž zahrnuty všecky naše povinnosti platební ze všech mírových smluv vůbec, a o t. zv. osvobozenském dluhu - jehož se týká jen smlouva poslední z 10. září 1919 - v dohodě velmocí s námi se nemluv. Vracím se k tomu jen proto, že neprávem se tyto věci vytýkaly, hledalo se v tom něco pro nás ponižujícího nebo dokonce něco, co prý mělo snižovati naši spoluúčast na našem boji za politické osvobození.

Neuvádím to všecko, vážené dámy a pánové, jako polemiku. Jsou to čísla a fakta, která předkládám klidné kritice a soudu veřejnosti. Čin m to také proto, abych znovu prohlásil, že naše delegace, my všichni, kteří jsme na těchto věcech pracovali, hrdě a rádi se k této práci hlásíme. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Dámy a pánové, dovolte mi, abych učinil politický závěr.

Nebudu se vraceti k politickému posuzování dalekosáhlého významu haagských a pařížských dohod. Učinil jsem to již při svém výkladu prvním a posudky všech účastněných vlád a parlamentů ostatních jsou dnes dosti známy a vesměs vyzněly v témž smyslu, jako se to stalo u nás: všude byl zdůrazněn jejich veliký a příznivý dosah politický, (Výkřiky komunistických poslanců.) význam jejich pro likvidaci války vůbec a pro možnost lepšího vývoje Evropy a střední Evropy zvláště.

Chtěl bych tudíž politicky říci několik slov jen o poslední fázi jednán, o konferenci pařížské. Státy Malé dohody, Rumunsko i Jihoslovansko, vyslovily své zřejmé uspokojení nad dohodou, jíž bylo dosaženo. Zejména pro Rumunsko, které vedlo celých sedm let boj o svou pozemkovou reformu, pro jeho vládu, pro ministra Mironesca a zejména pro delegáta Titulesca je to opravdový úspěch. (Výkřiky komunistických poslanců.) Také my můžeme býti, myslím, spokojeni. Bylo dosaženo maxima možností, principy, jichž jsme hájily, byly plně respektovány a při tom - a to zdůrazňuji - i Maďarsko mohlo viděti na konferenci, že jednán pařížské bylo vedeno snahou po dohodě a smíření a zejména touhou, aby jednání tato byla obapolně východiskem nového, lepšího poměru mezi námi. (Výkřiky komunistických poslanců.)