Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Beneš (pokračuje): Zásady tyto jsou jasně řečeny v předmluvě dohody II, kde si vyhrazujeme plně své právní stanovisko; a v článcích dohody II a III jsou pak plně jasným tekstem respektovány. A to vše je potvrzeno podpisy všech účastníků konference.

Vážené dámy a pánové! S některých stran byly uvedeny proti pařížským dohodám námitky v tom smyslu, jakoby fakt, že v dohodě je řečeno, že maďarským příslušníkům může býti placeno nějaké zvláštní odškodné z fondu A mimo to, co dostávají podle místních zákonů jako každý jiný občan u nás, bylo porušením zásady naší svrchovanosti nebo porušením zákona o naší pozemkové reformě. (Výkřiky komunistických poslanců.)

V nynější době nechtěl bych se pouštěti do nějakých výpočtů k tomu cíli, abych mohl porovnati číslici náhrady, placené podle místních zákonů ve státech Malé Dohody, s číslicí náhrady, která bude pro žalobce resultovati z agrárního fondu. Prozatím zdá se mi býti jen jisto, že fond poskytne pouze žalobcům zajímajícím Rumunsko a Jihoslavii náhradu vyšší než je, respektive bude náhrada podle zákonů rumunského a jihoslovanského.

Při žalobcích zajímajících Československo je to při nejmenším v celé řadě případů značně pochybné, ne-li vůbec málo pravděpodobné, a to již proto, poněvadž podle dosavadní prakse stát náš platil maďarským příslušníkům za vyvlastněnou půdu náhrady, které se velmi blíží číslici náhrad, jež fond bude maďarským příslušníkům efektivně moci vypláceti.

Nesmí se totiž zapomenouti, že oněch 226 zl. K, s kterými fond počítá za jedno katastr. jitro, nebude placeno v hotovosti, nýbrž ve 4% obligacích, o jejichž kursu je dnes velmi obtížno činiti dohady a které budou vydány teprve v r. 1933, což samo už znamená značnou ztrátu. Mimo to bylo ovšem už v Paříži jasno, že výše fondu není taková, aby na každé katastr. jitro, které může býti převzato, připadlo opravdu přesně 226 zl. K.

Konečně připomínám, že fond sám podle ustanoven smluv pařížských, může nakládati s různými příslušníky různě a že i o to povede se dlouhé jednání, které samo bude státi opět mnoho peněz.

Mají tudíž maďarští příslušníci na vybranou: Obrátiti se na fond o pochybné nadlepšení, nebo na základě našeho zákona dohodovati se s Pozemkovým úřadem naším jako dosud, což pařížské smlouvy v plné míře umožňují. Domnívám se, přihlížeje k obsahu pařížských úmluv a k ustanovením našeho zákona o provádění pozemkové reformy, že v celku se bude dávati přednost postupu druhému.

Připustím-li však přes to, že by snad i pro žalobce, zajímající Československo, vyplývaly z fondu aspoň v některých případech náhrady vyšší, musím připomenouti toto:

1. Především maďarští příslušníci dostávají od nás jen to, co všichni ostatní, a to nejen jako naši vlastní příslušníci, nýbrž také Francouzi, Angličané, Belgičané, Italové a všichni jiní jako majitelé u nás. My nepřiplácíme nikomu nic, nás zákon je respektován všemi a všude. (Výborně!) Rozhodne-li však někdo, že ze své kapsy maďarským příslušníkům eventuelně připlatí a tím chce odstraniti konflikt, který proto od deseti let trvá mezi námi a Maďarskem, máme snad my se proti tomu bránit a odklizení konfliktu, které nám jistě přinese veliké výhody politické, zbaví nás těžkostí a ušetří nám mnoho peněz, prostě překazit? Vážené dámy a pánové! Jaká by to byla politika? (Výkřiky komunistických poslanců.)

A mohli jsme tomu zabraňovat snad my, když Rumunsko a Jihoslovansko mělo ještě větší finanční a politický zájem než my, toto řešení přijmout, a když se pro ně také oba tyto státy vyslovily velmi rozhodně?

2. Je jisté, že se velmoci touto otázkou zabývaly z důvodu svého vlastního zájmu více než otázkou jinou a věnovaly jí značnou pozornost. Důvody jsou několikeré, uvedu jen nejhlavnější, proč právě velmoci pozemkovou reformou se zabývaly.

a) Především mezinárodní věda právnická je celkem velmi konservativní a těžce snáší zásahy do vlastnického práva cizinců.

b) Odškodnění za zabraný majetek v míře neodpovídající plné ceně, jako je tomu při všech pozemkových reformách ve všech státech - a vždycky tomu také tak bylo - pokládá se v některých západoevropských politických kruzích dnes za prejudicielní a ospravedlňující majetková opatření, která proti cizincům učinil sovětský režim v Rusku. Proto podpora, jíž se v těchto věcech dostalo Maďarsku od velmocí, musí se chápat zcela jinak než jako snaha politicky se k němu připojit anebo je favorisovat. Československo nemělo prostě ani moci - a když se věc stala otázkou mezinárodní - ani zájmu znemožnit eventuální vyšší odškodněn maďarských optantů, zvláště když se to stalo bez jakékoliv jeho finanční oběti a když jeho oba spojenci toho potřebovali. Ostatně musím opět sděliti naší veřejnosti, že Maďarsko opětovně samo nám nabízelo, abychom my zůstali mimo dohodu, že věc si vyřídí jen s Rumunskem a s Jihoslovanskem. To však jsme nesměli učinit, ježto by nás to bylo poškodilo i finančně i politicky a bylo by to poškodilo solidaritu Malé dohody. (Výborně!)

Slavná sněmovno! Proti našim pařížským ujednáním byla uvedena ještě jiná námitka: že prý článek 250. smlouvy trianonské nebyl odstraněn a že tudíž v budoucnosti Maďarsko se ho bude dovolávati eventuálně proti naší pozemkové reformě. Chtěl bych i k tomu říci několik slov - není příčiny neříci přesně, jak věci byly a jak dnes jsou: haagské texty to nestanovily, t. j. nestanovily, že čl. 250 má být zrušen, naopak právní hledisko obou sporných stran výslovně reservovaly a v Paříži jsme o zrušení čl. 250 neusilovali, poněvadž po mém soudu to nebylo ani v našem zájmu, ani toho pro nás nebylo potřeb. Pro Maďarsko se to pak stalo věcí prestiže, což bylo pro nás o důvod více, abychom za tuto prestižní koncesi neplatili eventuelně těžkými koncesemi jinými, reálními.

Článek 250 smlouvy trianonské právě tak jako čl. 267 smlouvy saint-germainské byl redigován úmyslně, byl do smluv těch dán úmyslně, aby na územích, odloučených po 28. říjnu 1918 od Maďarska, resp. od býv. Rakousko-Uherska, nebylo možno prováděti likvidaci z titulu války, právě pro zvláštní právní situaci tohoto územ a národů, jež území ta převzaly. Článek 250 chrání tudíž maďarské příslušníky jen a výlučně, pokud by se byla provedla válečná likvidace jejich jmění v době mezi podepsáním příměří s Rakousko-Uherskem a uvedením míru trianonského v platnost, to znamená mezi 3. říjnem 1918 a 26. červencem 1921. To prakticky znamená, že článek ten automaticky vyjde z platnosti, že prostě odumře tak, jako odumírá anebo odumře celá řada jiných článků jiných mírových smluv (Výkřiky komunistických poslanců.) prostě proto, že buď byly uvedeny už cele v platnost a nemají již další raison d´@etre, anebo že všechny konkrétní případy, spadající pod článek takový, byly už vyřízeny.

Tentýž případ je dnes s článkem 250. a stihne jej nutně týž osud.

Je pochopitelné, že Maďarsko se ho v Haagu a v Paříži vzdát nechtělo, poněvadž největší počet žalob a procesů o majetek v odloučených územích dosud podaných se opírá právně o tento článek. Šlo tu tudíž pro Maďarsko o resignaci na miliardové jmění, kromě o otázky resignace prestižní. Ostatně podobnou situaci mají s Maďarskem i státy jiné, totéž však platí obdobně na př. o smlouvách mezi Franci a Německem, o smlouvách mezi Italií, Rakouskem a Maďarskem, o smlouvách mezi Francií, Anglií a Tureckem atd. I zde všude fungovaly a fungují dosud v podobném smyslu mezinárodní soudy arbitrážní a je přirozené, že ani tyto státy při všeobecné likvidaci se svých výhod z obdobných článků mírové smlouvy nevzdaly. Mimo to vsak musím zdůraznit, vážené dámy a pánové, že podobné články v jednotlivých mírových smlouvách, německé, rakouské a speciálně i trianonské jsou také v náš prospěch, že také my jsme se jich nevzdali. To platí speciálně o čl. 232 a 233 mírové smlouvy trianonské, které jsou pro nás tímtéž, co je pro Maďarsko čl. 250. V jistém smyslu jsou ještě mnohem většího dosahu pro nás, než je čl. 250 pro Maďarsko.

Ve věci pozemkové reformy byl čl. 2-50 ovšem Maďarskem využíván podle našeho soudu neprávem, zejména také proto, že všechny tři soudy arbitrážní, rumunsko-maďarský, jihoslovansko-maďarský a československo-maďarský, prohlásily se kompetentními v procesech pozemkové reformy na základě článku toho podaných. Z toho se pak nyní vyvozuje, že článku může i příště býti používáno proti nám ve věcech pozemkové reformy.

Chtěl bych jen konstatovat, že tomu tak v žádném případě není. I když se Maďarsko článku nevzdalo, odumře, jak jsem řekl, článek ten via facti. Prakticky pak dohodou pařížskou o pozemkové reformě via facti padá vůbec (Výkřiky posl. dr Sterna.), i když v teorii si jej maďarská delegace vyhradila, stejně tak, jako jsme si svůj výklad tohoto článku vyhradili v předmluvě k dohodě č. II také my. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Pro nás jeho aplikace padá prostě už tím, že po provedení a skončení naší pozemkové reformy bude jeho užití vůbec naprosto znemožněno. Máme proto dva vážné, ba rozhodující důvody - jednak je jisté, že jen dnešní naše pozemková reforma, byť i neprávem, by mohla býti vykládána od Maďarska jako opatření, plynoucí z války, a je zcela jisto, že není ani stínu možnosti, aby nové zákonodárství pozemkové mohlo podléhati vůbec tomuto článku, který se může vztahovati podle znění mírové smlouvy jen na opatření, jak jsem řekl, učiněná v době mezi příměřím a uvedením mru trianonského v platnost, to znamená na opatření provedená od 3. října 1918 do 26. července 1921.

Druhý důvod spočívá v tom, že článku 250 po provedení pařížských dohod vůbec nelze užíti proti nám ve věci pozemkové reformy, pokud se provádí v rámci našeho zákona. (Výkřiky posl. dr Sterna.) Teorie maďarská tvrdí totiž, že by se ho mohlo užíti znovu proti nám, kdybychom sáhli opět na onu půdu, která byla pravoplatně propuštěna ze záboru. Jak však u nás každý ví, to nedovolují vůbec ani naše vlastní zákony pozemkové a opatření takové by podle našich nynějších zákonů ne bylo vůbec možné.

Je tudíž názor, že by se článku 250 dalo znovu proti nám užíti ve věci pozemkové reformy, teoretická suposice, v praksi prostě neuskutečnitelná.

Ostatně, že se Maďarsko článku 250 nevzdalo, je velmi pochopitelné. My jsme se, jak jsem řekl, pro nás důležitých článků mírové smlouvy trianonské tohoto rázu také nevzdali. Ale dodávám, že jsme nežádali toho od Maďarska už proto, aby se zbytečně a nesprávně nemluvilo o revisi míru trianonského. Ostatně nyní v diskusi ve sněmovně budapeštské se ozvaly hlasy, že se Maďarsko článku toho vzdát mělo a že by to byl býval precedens pro požadování revise další se strany maďarské. Jak patrno, jsou takové požadavky velmi dvousečnou zbraní.

Tak se díváme my na všechny tyto otázky. Jinak celkový resultát jednání pařížského bych charakterisoval asi takto:

1. Principy dohody s Maďarskem, smluvené v Haagu, byly respektovány, naše požadavky, aby pozemková reforma celá byla kryta, abychom neplatili více, než jsme povinni podle svého zákona, aby nebylo v budoucnosti proti nám již pozemkových procesů (Výkřiky komunistických poslanců.) a naše provádění pozemkové reformy podle našeho zákona ničím nebylo brzděno, byly všecky přijaty a do pařížských dohod výslovně včleněny. (Výborně! - Potlesk.)

2. Teksty haagské, které byly od některých politiků nebo právníků pokládány za nejasné nebo nepřesné, byly precisovány, v náš prospěch precisovány. Je sice pravda, že každý tekst může býti předmětem právnických sporů a také pravidelně předmětem právních sporů je. V tom smyslu bylo možno příti se o teksty haagské a v tom smyslu bude možno příti se i o teksty pařížské. Přes to soudím, že teksty pařížské nebudou předmětem sporů aspoň ve věcech zásadních a politicky důležitých.

3. V Paříži jsme pod vlivem situace přece jen vynutili řešení otázky rozsudků arbitrážních soudů v náš prospěch, čímž jsme zachránili podle žalobních petitů pro naše příslušníky alespoň 50 mil. Kč.

4. Vyřídili jsme ve zvláštním protokole otázky nadací (zejména jsme získali nadace Pálffyovy), dále otázky kolektivit, věcí týkajících se našeho ministerstva soc. péče, které sahají do hodně vysokých milionů, dále požadavky ministerstva školství a vnitra, týkající se Slovenska. Jak je patrno z protokolu, v souboru smluv sněmovně také předloženého přijali jsme jako řešení princip teritoriální podle usnesení ministerské porady resortů, ve věcech těch interesovaných, princip to, jenž v těchto otázkách je pro nás nejpříznivější a jenž nám zachránil v tomto řešení jmění asi 172 mil. Kč.

K této otázce pro nás důležité podotýkám, že nám mírová smlouva těch věcí přímo nezaručovala. Dávala oběma státům jen možnost o provedení těchto článků mírové smlouvy učiniti dodatečné dohody nebo narovnání s Maďarskem. Při dosavadních jednáních s Maďarskem nemohli jsme dosáhnouti ani tohoto narovnání ani právního zajištění tohoto jmění. Nyní, u příležitosti haagských a pařížských jednáni věc byla přece na konec výhodně pro nás vyřízena.

Vážené dámy a pánové! Soudím, že zvláštní kapitolu v mém výkladu je třeba věnovati tak zv. fondu B. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Ke zřízení fondu B došlo tímto způsobem:

Když se jednalo o plán k vyřízení otázky východních reparací, ukázalo se hned, že je v zájmu míru ve střední Evropě, aby plán tento byl co nejširší a obsáhl pokud možná všechny otázky sporné mezi Malou dohodou a Maďarskem. Je správné, co řekl ministerský předseda Bethlen, že velmoci samy se snažily formulovat otázku mezi námi a Maďarskem, mezi Malou dohodou a Maďarskem tak, aby bylo možno vyřešit buď všechny nebo téměř všechny sporné otázky mezi Maďarskem a jeho sousedy. První a nejdůležitější spor byl ovšem tehdejší boj o rumunské optanty čili o rumunskou pozemkovou reformu a následkem toho o pozemkovou reformu u nás a v Jihoslovansku.

V sedmiletém boji na mezinárodním foru a zejména ve Svazu národů mezi Rumunskem a Maďarskem o pozemkovou reformu došlo konečně ke známým přímým jednáním mezi oběma státy, při nichž Maďarsko žádalo náhradu 130 mil. zl. K, čili přes 800 mil. Kč, kdežto Rumunsko nabízelo jen 100 mil. zl. K. Při tom to nabízelo pod podmínkou, že budou placeny z reparací, na které Rumunsko mělo nárok proti Maďarsku. Tím byl po prvé vysloven princip kompensace finančních povinnosti států Malé dohody k Maďarsku. Tím však také byl položen požadavek uložit Maďarsku povinnosti platební velmi vysoké. Aby totiž z nich mohlo Rumunsku připadnouti aspoň 100 mil. zl. K na kryt rumunské pozemkové reformy, protože Rumunsku bylo na konec reservováno z maďarských reparací jen 13% a Jihoslovansku dokonce jen 2%, bylo by bývalo nutno uložiti Maďarsku reparace sahající do miliard zl. K.

Jihoslovansko dostalo sice z reparací německých větší procento, ale i ono mělo problém pozemkové reformy a tak zv. optantů a i jemu šlo o to, aby na pozemkovou reformu nedoplácelo buď ze svého nebo z reparací německých. Konečně šlo i o nás. Naše pozemková reforma byla sice jinak pojata a v jiném stavu než pozemková reforma v Jihoslovansku a Rumunsku, naše odškodnění je také vyšší než to, jež se platí u obou našich spojenců, ale i my jsme měli spory o pozemkovou reformu před mezinárodními soudy, i na nás se žádaly - byť neprávem - další oběti finanční a i nám hrozily z toho veliké obtíže mezinárodní, nehledíc ani na obtíže vnitřní.

Při tom ovšem naše nároky reparační - to je důležité a to zdůrazňuji - byly mnohem menší než nároky rumunské a jihoslovanské vzhledem k rozhodnutí reparační komise, že máme na ně právo jen od 28. října 1918; mimo to velmoci nepřiznaly nám až do lednové konference v Haagu žádné účasti na reparacích maďarských.

Za těch okolností jsme viděli všichni, že jednání o maďarské reparace v Haagu je jediná příležitost, při níž bude možno vyřešit těžký mezinárodně politický spor o pozemkovou reformu i spory jiné, a to tak, že buď dostanou státy Malé dohody na to prostě příslušnou kvotu z reparací maďarských, anebo že se věc vyřídí tak, aby Malé dohodě reparace placeny nebyly, zato však by se ty peníze v té neb oné formě určily na ty platy, kterými podle míru trianonského je Malá dohoda povinna Maďarsku.

Se zřetelem k tomu pak, že nebylo u velmocí chuti - a musím to také objektivně přiznat a hospodářsky to bylo prostě nemožné, uložit Maďarsku tak veliké reparace, aby příslušné procento států Malé dohody činilo sumu, které bylo třeba na krytí pozemkové reformy rumunské a jihoslovanské, vznikl známý plán fondu A, do kterého měly státy Malé dohody přistoupiti s tím, co platí podle svého místního zákona za převzatou půdu, a Maďarsko s tím, co zaplatí velmocem na reparacích. Při tom však vznikl další politicko-finanční problém. Státy Malé dohody měly ještě řadu jiných povinnost z trianonského míru k Maďarsku. Byly to další žaloby neagrární, otázky arcivévodů habsburského jmění, církevního jmění, pense propuštěným úředníkům, otázky likvidovaných obchodních společností, otázka převzetí místních drah se strany naší, jihoslovanské a rumunské atd. Podle údajů ministra Walka a min. předsedy Bethlena ve sněmovně maďarské jde asi o sumu 830 mil. zl. K, které od Malé dohody byly vyžadovány, zatím co při reformě agrární sumy, jež byly zažalovány, překročily výši 1.100 mil. zl. K.

Malá dohoda položila tudíž v Haagu při jednání další podmínku, aby i v těchto věcech a nejen ve věcech agrárních - byla kryta tím, co by měla podle svých nároků obdržeti z maďarských reparací. Žádala tudíž, aby výše uvedených maďarských reparací byla určena tak, aby její účast na nich byla dostatečně vysoká a kryla eventuální vydání, jež měla vzhledem k Maďarsku, kdyby něco z těchto neagrárních sporů musila krýti.

Po těžkých sporech a diskusích přišel návrh velmocí - byl to návrh delegáta italského aby vedle fondu A pro spory agrární, byl zřízen fond B pro spory ostatní, z něhož by byly placeny rozsudky soudů proti státům Malé dohody, které by tím od placení byly osvobozeny. Fond tento měl býti zřízen z druhé části maďarských reparací. Sumy, týkající se agrárních sporů, byly, jak již uvedeno, značně vyšší; hrabě Bethlen žádal sice pro ně do fondu A 310 mil. zl. K, ale nyní v Paříži byla výše fondu definitivně stanovena na 219 a půl mil. zl. K. Celková suma ostatních sporů - vyloučeny byly z nich spory církevní - tvoří jen asi 1/2 sumy sporů agrárních; velmoci navrhly tudíž, aby fond B dosahoval výše 100 mil. zl. K. Podle dosavadního průměru odsuzování k náhradě fond úplně stač, zejména když z něho odpadají spory církevní, jež budou řešeny jinak, a když některé spory, jako na př. spory arcivévodské, možno předem pokládati pro žalobce za ztracené.

Kdyby ovšem se ve fondu A peněz nedostalo, nesou risiko interesenti maďarští, kdyby se nedostalo ve fondu B, nese risiko Malá dohoda. Jak jsem však řekl, pokládám tuto eventualitu vůbec za vyloučenou. Naopak nám za jisté, že peníze ve fondu B ještě zbudou a v tom případě připadnou velmocím zpět.

Pro nás toto řešení je vůbec velmi výhodné. Naše delegace se ho ráda chopila nejen proto, že chtěla a musila býti plně solidární s Jihoslovanskem a Rumunskem, nýbrž také proto, že tak jedním rázem rozřešila i spor o naši pozemkovou reformu a pak že jsme neočekávaně získali i my buď skutečně, buď jako garancii, veliké sumy peněz ve fondu B, na které jsme jinak vůbec počítati nemohli.

Jak jsem totiž již řekl, neměli jsme značnějších nároků reparačních proti Maďarsku kromě škod bolševických, které nebyly vůbec kryty rozhodnutím reparační komise o dosavadních platech maďarských. Ono 1%, které jsme dostali v Haagu, bylo nám přiřčeno teprve dodatečně, když už všechny tyto otázky o fondu A a B byly vyřešeny. Nemohli jsme tudíž z maďarských reparací cokoli očekávati.

Plán s pozemkovou reformou a s fondem B dal nám však možnost vyžadovati pro nás stejnou participaci na maďarských platech, jakou mají státy ostatní, a zejména tím přímo žádat kompensaci za to, že jsme se uvolili při vyřizování plánu Youngova přispěti na likvidaci války 10 mil. zl. M ročně. Ostatně dnes není třeba to tajiti, že tento náš závazek byl vlastně onou hybnou pákou, kterou jsme mohli v Haagu na konec i spor s Maďarskem rozřešiti a vyžadovati od velmocí i od Maďarska, aby přijalo placení 13 a půl mil. zl. K ročně, aby byly zřízeny oba zmíněné fondy a aby byly z nich vyrovnány povinnosti z míru trianonského, které nám byly finančně uloženy a které bychom byli musili jinak platit přímo ze své kapsy.

Mluví-li se tudíž o našem placení 10 mil. zl. M., nesmí se zapomínati na ty dva význačné fakty, jež placení toto finančně i politicky do značné míry kompensují: obdrželi jsme zde veliké finanční garancie ve fondu A a B, na které jsme jinak počítati nemohli a pomohli jsme tím také našim oběma spojencům k finančním a politickým výhodám a úspěchům. V Haagu byli jsme si toho vědomi a potvrdil mi to nejednou v plné míře jak ministr Marinkovič, tak také i ministr Mironescu a Titulescu. Ostatně tato fakta sama a vůbec celá naše dohoda s Maďarskem se dá hodnotiti velikými sty milionů.

Uvádím to jen proto, aby bylo jasno, jak liché jsou domněnky nebo tvrzení, jako bychom byli bývali někým donuceni v Haagu přijmouti mezinárodní řešení pozemkové reformy. Je ovšem pravda, že je vyžadovala i vláda maďarská. Ale řešení, k němuž nakonec došlo, v zásadě i ve formě, vynutily si státy Malé dohody, žádaly je a vymohly je.

Chci tím zároveň zdůraznit význam fondu B a finanční výhody, jež nám z toho plynou. Jak známo, dostali jsme z fondu B 33,333.000 zl. K, t. j. asi 226 mil. Kč. Bylo by snad možno namítnouti, že sumu tu nedostáváme přímo, že to je především garancie. Ano, ale zůstane-li to jen garancií, znamená to, že se nám dostává zase za to přímo jmění, jehož hodnota je ještě daleko větší. A bude-li garancie té opravdu zapotřebí, je to ušetření peněz, které by stát skutečně vydati musil.

K výkladu tomuto chtěl bych připojiti jako závěr ke komentáři pařížských dohod několik poznámek o zbývajících dvou sporných otázkách, řešených také v Paříži.

Těžká sporná otázka bylo zdráhání maďarské delegace přijmouti závazek, že Maďarsko bude mimo uvedených 13 a půl mil. zl. K platiti rozsudky rozhodčích soudů, vynesených v náš prospěch podle jednotlivých článků míru trianonského. Maďarská delegace hájila stanovisko, že se Maďarsko zavázalo zaplatiti do r. 1944 10 mil. zl. K a od r. 1944 do 1966 13 a půl mil. zl. K, v tom že jsou zahrnuta všechna jeho placení a že tudíž velmoci a Malá dohoda mají platy ty rozděliti tak, aby i zmíněné rozsudky v náš prospěch byly kryty. To v praxi znamenalo, že bychom nebyli dostali nic, poněvadž uvedené sumy byly jednak dřívějšími rozhodnutími, jednak zvláštní dohodou, jež je také uvedena v souboru pařížských smluv, které jsem vám předložil, rozděleny a většinou přišly do fondu A a do fondu B.

Stálo to mnoho bojů, než jsme tuto věc vynutili.

Velmoci nestranně uznaly naše stanovisko a ještě v poslední chvíli, právě před mým odjezdem v noci na 26. duben učinily prohlášeni o právní podstatě uvedeného maďarského stanoviska, z čehož pak pro Maďarsko vyplynul závazek, uznávající naše požadavky. Prakticky to má pro nás ten význam, že bolševické škody, projednávané před soudy mezinárodními, budou honorovány a že také ostatní výroky československo-maďarského soudu arbitrážního budou našim příslušníkům zaplaceny ať pro minulost, ať pro budoucnost. Podmínky placení budou, jak plyne z podepsané dohody, přibližně asi takové, jako tomu bude při fondu A a při fondu B. Celkem jde u nás o žaloby, jak už jsem se dříve zmínil, ve výši asi 50 mil. Kč.

Druhá skupina sporných otázek je vyřešena dohodou mezi námi a Maďarskem protokolem ze dne 26. dubna, o němž jsem se již zmínil a jenž se týká rozdělen jmění z nadací, odkazů, kolektivit, pohraničních obci, okresů a žup a j. p. Jinými slovy, jde tu o uplatnění čl. 249, 256 a 258 míru trianonského. Pověděl jsem již dříve, že tyto věci jsme měli podle mírových smluv vyřešiti dobrovolnou dohodou a podepsáním zvláštních smluv. Mírová smlouva však sama neurčila, jak se má toto rozdělen provésti. Se všemi státy ostatními obdobné články smluv mírových jsme již dávno vyřešili, s Maďarskem se nám to dosud nepodařilo. V Haagu maďarská delegace soudila, že povinnosti Maďarska, plynouc z příslušných článků mírové smlouvy, padají prostě tím, že první článek nové dohody haagské (a pařížské) znamenal prý všeobecnou renunciaci z naší strany na všechny tyto povinnosti Maďarska. Odmítl jsem už v Haagu tento výklad a vyhradil jsem naší delegaci při jednán v Paříži k věci se vrátit a ji vyřešiti. Po dohodě s našimi resorty v Praze, speciálně interesovanými, t. j. s ministerstvem školství, vnitra a sociální péče, hájili jsme stanoviska rozdělení jmění dotyčného podle teritoriálního principu, jenž je pro nás celkem výhodný a jenž v Protokolu je také přijat. Výslovně získáváme velmi cennou nadaci Pálffyovu. Podle odhadu našich odborníků jde v celém souboru těchto otázek o jmění ve výši asi 172 mil. Kč, jež dohodou tou bylo nám definitivně i právně zajištěno. Jak jsem výše uvedl, otázky církevní jsou ponechány stranou a budou řešeny jinou cestou.

Musím doznati, že jsme často pochybovali u nás o tom, že v těchto věcech někdy k dohodě dojdeme a že jsme se obávali, že otázky tyto budou mezi námi a Maďarskem ještě dlouhá léta předmětem těžkých sporů. Jsme proto tím více spokojeni, ježto k výhodám finančním přistupuje tu i výhoda politické dohody a konec sporů. Jak jsem řekl, jde o jmění ve výši asi 172 mil. Kč.

Chci zde opět otevřeně říci, že i v tomto případě mi speciálně šlo o to, abychom v dohodě haagské a pařížské zachráněním tohoto jmění pro republiku dosáhli dalších kompensací na platy, jež podle dohody haagské máme platiti k umožnění Youngova plánu.

Vážené dámy a pánové! Mluvím-li o těchto různých kompensacích, nemohu se nevrátiti znovu aspoň krátce k tomu, co jsem o našem placen, plynoucím z haagských dohod, řekl v parlamentě u příležitosti své zprávy o konferenci v Haagu. Slavná sněmovna mi promine, jestli se k této všeobecné bilanci vracím ještě jednou. Ale tehdy jsem nemohl mluviti tak detailně jako dnes, ani tak otevřeně jako ve chvíli, kdy všecko je hotovo. Zejména před skončením jednání v Paříži bylo třeba mnohého ještě vyčkati, ježto věci nebyly hotovy, dále hlavy nás všech byly tehdy trochu horké a parlamenty všech zúčastněných států velmi nervosně reagovaly na řeči, které se pronášely u souseda a využívalo se jich u jednoho proti druhému. Dnes, myslím, tato situace není a je tudíž možno tyto věci pověděti.

Dnes věci jsou hotovy, jsou vlastně už v platnosti, lidé jsou klidnější a nereagují citově. Spíše jen počítají, a prostá čísla rozhoduji. Slavná sněmovna mně tudíž dovolí, abych také prostě jí uvedl několik čísel, která mne zbaví povinnosti dlouhých výkladů. V detailech tím budu korigovati také některá čísla, která jsem uvedl ve svém výkladu o konferenci v Haagu a která po novém propočítání uvádím přesněji.

Podle mírových smluv a podle odhadu reparační komise byli jsme povinni zaplatiti