Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Roudnický, dr Lukavský, Stivín, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Rýpar, de Witte.

220 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bechyně, dr Beneš, dr Czech, inž. Dostálek, dr Franke, dr Matoušek, dr Meissner, Mlčoch, dr Spina, dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr. Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 50. schůzi poslanecké sněmovny.

Nemocí omluvil se p. posl. dr Reisz.

Lékařská vysvědčení předložili pp. posl. Platzer, dr Luschka, Pohl, Špatný, Vaněk.

Došla oznámení o změnách ve výborech. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Klub poslanců komunistické strany Československa vyslal do výboru branného posl. Gottwalda za posl. Kopeckého; do výboru soc.-politického posl. K. Procházku za posl. Babela a posl. Čižinskou za posl. Tylla; do výboru ústavněprávního posl. K. Procházku za posl. Kubače; do výboru zdravotnického posl. Hrušku za posl. Jos. Svobodu.

Klub poslanců "Deutsche nat.-soz. Arbeiterpartei" vyslal do výboru soc.-politického posl. Kaspera za posl. inž. Junga; do výboru iniciativního posl. Krebse za posl. Schuberta.

Klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické vyslal do výboru rozpočtového posl. Slavíčka za posl. dr Moudrého.

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. inž. Kalliny ministru financ o žádosti válečné vdovy Matyldy Kraftové za přidělení trafiky (č. D 228-III);

posl. dr Keibla ministru železnic o nešvarech na trati Rumburk-Georgswalde-Ebersbach (č. D 229-III);

posl. Kurťaka ministru soc. péče:

že nebyl přiznán vdovský důchod Anně Rakuščincové, rozené Županové, po jejím manželu Vasilu, válečném invalidovi (č. D 231-III),

že nebyl přiznán důchod předků Marii Ščerbanové, rozené Berešové z Chustu (č. D 232-III),

o obeslání Ivana Kuta z Niž. Sinoviru k lékařské prohlídce (č. D 234-III).

Předseda: Došly odpovědi na dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Odpovědi:

min. nár. obrany na dotaz posl. Kurťaka o propuštěn z vojenské služby Michala Bence z obce Kričova (č. D 89-III);

min. soc. péče na dotazy:

posl. inž. Kalliny:

o pensijním pojištěn soukromých úředníků, kteří byli dříve pojištěni u některého rakouského náhradního ústavu (č. D 14-III),

že válečnému invalidovi, Adolfu Grundovi z Dubí č. 90 u Karlových Varů nebyl přiznán invalidní důchod, resp. že jej má vrátiti (č. D 55-III),

o nároku na důchod válečné vdovy Anny Hedviky Wachové v Karlových Varech-Tuhnicích čís. 1599 (č. D 142-III),

posl. Gläsela a druhů, že soukromí úředníci jsou zkracováni o svá práva u nemocenských pojišťoven (č. D 85-III),

posl. Kurťaka o obeslání k nové lékařské prohlídce Vasila Gisema z Vonihova v politickém okrese ťačovském (č. D 106-III),

posl. dr Daňka a druhů o prodloužen lhůty lékařských prohlídek pro zhoršení u válečných invalidů (č. D 176-III).

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány vládní návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

443. Vládní návrh zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 9. června 1927, č. 88 Sb. z. a n., o poplatkových úlevách při splynutí (fusi) nebo při přeměně právního útvaru některých podniků, a doplňují jeho ustanovení.

444. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu přátelská a obchodní smlouva mezi republikou Československou a republikou Čínskou, podepsaná v Nankinu dne 12. února 1930.

441. Vládní návrh, jímž předkládají se Národnímu shromáždění Dohody a Ujednání podepsané dne 20. ledna 1930 v Haagu.

442. Vládní návrh, jímž předkládají se Národnímu shromáždění Dohody o závazcích vyplývajících z mírové smlouvy Trianonské podepsané dne 28. dubna 1930 v Paříži a Ujednán je doplňující.

Předseda: Výboru imunitnímu přikázal jsem žádosti.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Žádosti:

okr. soudu v Karlových Varech ze dne 6. května 1930, č. Nt XIII 6/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Haiblicka pro přestupek podle §§ 13 a 19 zákona o právu shromažďovacím a § 279 tr. z. (č. J 207-III),

okr. soudu v Jirkově ze dne 14. května 1930, č. T 287/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Babela pro přestupek podle §u 2 zákona o právu shromažďovacím (č. J 215-III).

Předseda (zvoní): Slovo vyžádal si pan ministr zahraničních věc dr Beneš k prohlášení podle §u 64 jedn. řádu. Dávám mu slovo. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Ministr dr Beneš: Slavná sněmovno!

Dnešní můj výklad navazuje úzce na poslední mou zprávu parlamentu o konferenci v Haagu, kterou obě sněmovny po důkladné debatě vzaly na vědomí. (Výkřiky komunistických poslanců) Nyní předkládá vláda pp. členům sněmovny poslanecké i senátu doslovné znění dohod haagských a také dohod pařížských.

Po posledním mém výkladu v parlamentu došlo totiž k nové konferenci pařížské, která některými otázkami, jež v Haagu byly již řešeny, znovu se musila obírat, některé věci změnit, doplnit nebo přepracovat. Při tom došlo k těžkým politickým komplikacím a k diplomatickým bojům, jež často ohrožovaly zdar konference i uvedení všech haagských dohod a celého plánu Youngova v platnost.

Chci tudíž podati slavné sněmovně zprávu i o poslední fázi tohoto důležitého jednání . . . . (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Beneš (pokračuje): . . . předložiti je všem interesovaným činitelům k diskusi a k nestrannému posouzení výsledku této obtížné práce, pro stát vykonané.

Především předkládá vláda k ústavnímu projednání soubor t. zv. haagských smluv ujednaných na první a druhé haagské konferenci. Podrobnou zprávu o všech těchto smlouvách jsem podal slavné sněmovně ve svém výkladu ze dne 30. ledna 1930. (Výkřiky komunistických poslanců.)

1. Je to na prvém místě dohoda s Německem, která zároveň s plánem Youngovým ze dne 7. června 1929 a s protokolem I. konference v Haagu ze dne 31. srpna 1929 tvoří t. zv. "Nový plán", znamenající úplné a konečné vyřešení všech finančních otázek, které vznikly pro Německo z války. Platy, jež se Německu tímto plánem ukládají, jsou paušální.

2. Dále je to dohoda s Rakouskem, která zprošťuje Rakousko povinnosti jakéhokoliv dalšího placení nebo plnění z titulu mírových smluv, zachovává však v platnosti všechny úmluvy, uzavřené při provádění mírové smlouvy st. germainské a všech pozdějších ujednán ji doplňujících, zejména také, pokud se dotýkají našich zájmů. Výslovně zůstávají v platnosti také závazky z rakouské sanační půjčky, které jsme se zúčastnili, a závazky z provádění čl. 203 St. Germain o předválečném dluhu rakousko-uherském.

3. Třetí dohoda je dohoda s Bulharskem, která určuje výši jeho reparačních platů až do r. 1966.

4. Dále předkládá vláda ke schválení dohodu mocností s Československem, ve které věřitelské mocnosti se vzdávají úplně a definitivně vůči republice Československé všech pohledávek z titulu mírových smluv versailleské, saint-germainské, trianonské a neuillské, jakož i dohody z 10. září 1919 a všech smluv je doplňujících. Československo se pak se své strany zavazuje na krytí všech požadavků zmíněných mocností z těchto smluv plynoucích platiti 10 mil. zl. marek po 37 let. (Výkřiky komunistických poslanců)

5. Dále jsou tu dvě ujednání zvláštní, ujednání mezi věřitelskými mocnostmi o rozdělení německých reparací a ujednání mezi věřitelskými mocnostmi o rozdělení t. zv. východních reparací, jejichž text vláda také sněmovně předkládá, jež však podle ústavy schválení parlamentu nepotřebují.

6. Konečně předkládá vláda sněmovně k souhlasu celý soubor t. zv. pařížských smluv, t. j. smluv s Maďarskem. V tomto souboru jsou některá ujednání, jež podle ústavy souhlasu parlamentu nepotřebují. Poněvadž však všechny činí svou podstatou celek a dotýkají se jen jediné materie, t. j. míru trianonského, předkládá je vláda k schválení všechny.

Smlouvy pařížské obsahují čtyři hlavní ujednán. Především všeobecnou dohodu, ve které se na jedné straně Maďarska určují veškeré jeho platební povinnosti, a to jednak recepcí rozhodnutí reparační komise per 10 mil. l. K až do r. 1943 a nově 13 1/2 mil. zl. K až do r. 1966. Dále se stanoví, že všechny jiné smlouvy, jimiž Maďarsko je vázáno, zůstávají v platnosti a že nadto Maďarsko musí platiti rozsudky rozhodčích soudů ve prospěch příslušníků států věřitelských, také státu našeho. Dále se určují podmínky, za jakých Maďarsko své reparace bude platit, a stanoví se garancie, které dává pro případ, že by platit nemohlo nebo nechtělo.

V dohodě druhé určují se hlavní a všeobecné principy ujednání mezi Maďarskem a Malou Dohodou o pozemkové reformě a o rozhodčích soudech, a dohoda třetí obsahuje články o ustavení a fungování t. zv. agrárního fondu A, konečně dohoda čtvrtá, uzavřená jen mezi Anglií, Francií, Italií a Malou Dohodou, obsahuje ustanovení o zřízení a fungování fondu B.

Důležité jsou také dvě další dohody: dodatek k uvedeným dohodám, v němž je stanoveno, jak se rozdělí maďarské reparace 13 a půl mil. zl. korun mezi fond A a fond B, a pak Protokol mezi Československem a Maďarskem o nadacích, odkazech, kolektivitách, t. j. o aplikaci některých článků smlouvy trianonské ve prospěch státu československého.

K tomuto Protokolu podotýkám, že byl učiněn k němu ještě dodatek, podle kterého se pak všecky sporné církevní otázky mezi oběma státy se zřetelem k tomu, že ve věci je účasten také Vatikán, byly ponechány stranou; při tom si oba státy reservovaly své zásadní stanovisko. To je obsah dohod, podepsaných na pařížské konferenci.

Ohledně předložení smluv haagských a pařížských parlamentu, bych chtěl jménem celé vlády bez rozdílu politických stran konstatovat, že co se obsahu jejich týče, politických po chybností nebo růzností názorů ani ve stranách ani ve vládě vůbec nikdy nebylo a že také vláda hned při prvním projednávání věci už ke konci měsíce dubna jednomyslně rozhodla, že všechny tyto smlouvy v jejich přesných textech budou parlamentu sděleny k projednání. To jsem ostatně řekl v parlamentě již při diskusi o konferenci v Haagu.

Vyskytla se však různost mínění, mají-li se všechny tyto úmluvy předložiti Národnímu Shromáždění k formálnímu projevu souhlasu podle §u 64 ústavní listiny.

Vláda se opětovně zabývala touto věcí, jsouc si dobře vědoma, že se zde nesmí prejudikovati ani právům parlamentu, ani moci exekutivní, zejména hlavy státu.

Uznavši loyálně, že by o některých ze zmíněných úmluv přece jen mohla vzniknouti pochybnost, zda z nich plynou břemena ve smyslu §u 64 úst. listiny, zvláště kdyby se posuzovala sama o sobě, rozhodla se předložiti pří slušné úmluvy Národnímu Shromáždění s návrhy podle §u 64 úst. listiny.

Činí tak bez prejudice k definitivnímu řešení komplexu sporných otázek, vyplývajících z ustanovení ústavní listiny o mezinárodních smlouvách, jež připraviti mají porady odborníků, k nimž budou přizváni i zástupci parlamentu.

Vážené dámy a pánové! Ve svém výkladu o haagské konferenci jsem pověděl, jak došlo k tomu, že se vynořila také otázka t. zv. východních reparací. Konference expertů, kteří připravili plán Youngův, správně usoudila, že souvislost německých reparací s řešením všech ostatních reparačních problémů vyžaduje, aby likvidace reparačního problému byla provedena i ve věcech rakouských, maďarských a bulharských a aby tím byly vyřešeny poválečné hospodářské a finanční problémy zemí středoevropských a balkánských.

Státy Malé dohody a Řecko byly plně za jedno s tímto stanoviskem; neboť kdyby byl býval vyřešen problém reparací německých bez otázky rakouské, maďarské a bulharské, byla obava, že by velmoci ztratily všechen přímý zájem o tyto věci a že bychom se pak z boje o tyto otázky nikdy se zdarem nebyli dostali, anebo že by spory o ně ještě na dlouhou dobu otravovaly život středoevropský a balkánský.

Z toho důvodu už v srpnu r. 1929 na první konferenci v Haagu položily státy Malé dohody jako podmínku pro přijetí plánu Youngova vyřešení problému t. zv. východních reparací. Jak známo, byly zřízeny zvláštní komise, jež se těmi otázkami zabývaly během října a listopadu r. 1929 v Paříži. Naším delegátem byl v nich dr Osuský. Připravily řešen jen ve věci rakouské, dále otázky státních statků a liberačního dluhu Polska, Jihoslavie, Rumunska a Československa a konečně z poloviny věci bulharské. Ve věci reparací maďarských k dohodě nedošlo.

Tak se přenesla tato otázka ve své celistvosti na druhou konferenci v Haagu v lednu 1930.

Věci rakouské a bulharské i otázky státních statků a liberačního dluhu států nástupnických byly v Haagu vyřešeny definitivně. Otázky maďarské, jakožto otázky nejobtížnější, zůstaly však v projednávání druhé haagské konference až na konec a byly diskutovány vlastně až poslední tři dny a noci, při čemž se pracovalo opravdu nepřetržitě doslova ve dne i v noci. První tekst dohod s Maďarskem byl dohotoven po celonočním boji poslední den konference v 11 hodin dopoledne, a v 6 hodin odpoledne byl už předložen konferenci k podpisu.

Podpisujíce haagské dohody s Maďarskem, byli jsme si všichni vědomi, že teksty nejsou dokonalé, snad ani ne úplné.

Proto konference plenární hned sama stanovila, že budou revidovány a eventuálně upraveny zvláštní redakční komisí, která byla svolána do Paříže na 5. únor 1930.

Jak víte, tato komise sešla se a hned v prvních jednáních zjistila hluboké rozpory, a to nejen v tekstech a jejich formální úpravě, nýbrž přímo v podstatných otázkách, týkajících se výkladu a smyslu haagských ujednání ve věci pozemkové reformy ve státech Malé dohody. Kromě toho státy Malé dohody vyhradily si už v Haagu, že dojednají některé nevyřešené otázky s Maďarskem při konferenci pařížské, a tu hned v prvních schůzích se ukázalo, že i zde maďarská delegace zaujímá stanovisko k požadavkům našim celkem odmítavé.

Nechci napřed prohlašovat, který stát vykládal dohody haagské správně a který nesprávně. Z Haagu jsme odcházeli přesvědčeni, že spor o pozemkovou reformu ve všech státech Malé dohody je vyřešen, že nebude už v budoucnosti proti těmto státům ve věci pozemkové reformy procesů před mezinárodním soudem a že se budeme u nás říditi i ve věci uplatnění zákona i ve věci odškodněn za převzaté pozemky výhradně zákonodárstvím vnitřním, naším. V Haagu jsme si také reservovali, jak jsem se právě již zmínil, vyřízení některých disposic míru trianonského v nás prospěch, jako na př. otázku nadací, odkazů, kolektivit, jmění pohraničních měst, okresů, žup na Slovensku atd. Konečně jsme žádali, aby rozsudky arbitrážních soudů v náš prospěch pro minulost i pro budoucnost byly placeny Maďarskem, a to vedle anuity 13 1/2 mil. zl. K, které se Maďarsko uvázalo platiti.

V Paříži však po zahájení konference na začátku února delegace maďarská stavěla proti nám nové požadavky, dávajíc dohodám v Haagu výklad asi v tomto smyslu:

1. Agrární fond A úmluvami haagskými ustavený měl dostoupiti podle dojednání v Haagu 240 mil. zl. K. Spojenci hlavně z maďarských reparací do něho slíbili vložiti 140 mil., státy Malé dohody podle svých zákonů o odškodnění majitelů měly by tudíž dodat 100 mil. zl. K. Ježto se očekávalo, že by z Jihoslovanska a Rumunska fond A obdržel něco přes 30 mil. zl. K, byl by měl přípěvek z Československa dosáhnouti eventuálně až asi 70 mil. zl. K (asi 470 mil. Kč). Delegace československá měla tudíž podle maďarských požadavků tuto sumu garantovati.

2. Maďarská delegace soudila také, že se ujednání v Haagu o pozemkové reformě týká jen těch maďarských žalob příslušníků, které maďarští příslušníci do té doby u mezinárodního soudu proti nám podali. Kdyby se však v budoucnu vyskytly nové žaloby, měly by prý býti vedeny proti Československu. Jinými slovy: ujednáním haagským naše pozemková reforma celá kryta býti neměla, podle pojetí maďarského.

3. Delegace maďarská dále tvrdila, že jsme se podle haagských dohod zavázali propustit nynějším žalobcům 200.000 katastr. jiter ze záboru, a chtěla dodržení tohoto t. zv. závazku.

Naše delegace odmítla ovšem tento výklad haagských dohod a žádala precisování tekstů ve smyslu našem.

4. Maďarská delegace mimo to odmítla v Paříži přistoupiti na náš požadavek, aby rozsudky arbitrážních soudů v náš prospěch byly od Maďarska placeny, tvrdíc, že je Maďarsko povinno zaplatiti podle závazků z mírových smluv jen to, co je v její anuitě 13 a půl mil. zl. fr., a naprosto nic víc. Nám tu šlo zejména o rozsudky ve věci bolševických škod, a to rozsudky už vynesené, i ty, které ještě budou eventuálně v náš prospěch vyneseny v budoucnosti.

5. Maďarská delegace konečně odmítala také vyříditi s námi otázky článků mírové smlouvy trianonské, týkajíc se zejména nadací, kolektivit atd., t. j. čl. 249, 256 a 258 mírové smlouvy trianonské.

Pařížské jednání redakční komise bylo tudíž velmi obtížné, jak vidíte z celé spousty sporných otázek. Když se ukázalo, že nelze okamžitě přivésti delegaci maďarskou k tomu, aby tekst haagský, vykládaný v našem smyslu, přijala a když se delegáti dohodnouti o jiném řešen nemohli, rozhodly se velmoci svolati znovu konferenci vlád do Paříže a žádaly jednak ministerského předsedu Bethlena, jednak mne a ministra Marinkoviče, abychom se do Paříže na konferenci dostavili a pokusili se věci vyříditi. (Výkřiky posl. dr Sterna.)

Situace politická, mezinárodní a evropská vůbec stávala se totiž velmi vážnou. Rozpor v Paříži měl za následek, že Malá dohoda nemohla provésti ratifikaci Youngova plánu a to byl také důvod, proč ratifikace u nás prováděna nebyla - ježto uvedení Youngova plánu v platnost vázala vždy, zejména už také v Haagu, na provedení dohody s Maďarskem. Provedení Youngova plánu velmocemi bylo však uvedeno do úzké souvislosti s některými politickými opatřeními, formulovanými v Haagu, zejména s ustavením Banky pro mezinárodní platy a především s provedením evakuace levého břehu Rýna francouzským vojskem. Víme, že právě tato otázka je politicky přímo prvořadé důležitosti. Jinými slovy: ujednání, o něž celá Evropa dlouhá léta bojovala, na něž byl upoután mír Evropy, na nichž závisela finanční a hospodářská situace mnoha států a vlád, byla zastavena pojednou sporem, vzniklým v Paříži, a ježto se tento spor vyvinul především mezi námi a Maďarskem, spočívala tato ohromná odpovědnost nakonec do veliké míry také na Československu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Oznámil jsem oficielně už v měsíci březnu velmocem, že my nemůžeme dohody haagské v žádném případě ratifikovat, dokud se nedohodneme také s Maďarskem a dokud nebudeme míti jistou i tuto smlouvu, která nám přináší značné výhody jednak finanční, jednak také politické. Ale zdůraznil jsem naši dobrou vůli k dohodě pracovat a nic neučinit, co by dohody haagské a mír Evropy mohlo ohrozit (Výkřiky komunistických poslanců.) a tím na Československo vrhnouti odpovědnost za něco, zač by odpovědnost snésti nemohlo.

Při novém pařížském jednání naše delegace, k níž byli přibráni funkcionáři pozemkového úřadu s presidentem Voženílkem v čele a právníci v čele s profesorem Krčmářem, formulovala naše stanovisko tak, jak jsem je byl už zde ve sněmovně a pak v rozpočtovém výboru senátu tlumočil:

a) Československý pozemkový zákon musí býti plně respektován (Výkřiky komunistických poslanců.) a ujednán pařížská musejí krýti celou naši pozemkovou reformu. (Výborně!)

b) Československo zaplatí na pozemkovou reformu jen to, co určuje vlastní jeho zákon. (Výkřiky komunistických poslanců.)

c) Pro budoucnost nemohou už býti vedeny žádné agrární procesy proti Československu. (Výborně! - Potlesk.)

Žádali jsme dále znovu, aby věci z mírových smluv, jejichž pozdější vyřešení jsme si v Haagu vyhradili, byly vyřízeny a aby také rozsudky arbitrážních soudů proti Maďarsku v nás prospěch byly Maďarskem placeny, ježto není možno, aby rozsudky pro Maďarsko placeny byly a rozsudky pro státy Malé dohody placeny nebyly.

V jednání se ukázalo, že je v zájmu věci, aby teksty, sepsané v Haagu, byly přepracovány a doplněny zejména pokud se týče naší, ale i jihoslovanské a rumunské pozemkové reformy. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Aby se k tomuto resultátu mohlo dojíti, probrali jsme v Paříži ve velmi úzké spolupráci s Pozemkovým úřadem vlastně celou naši pozemkovou reformu na Slovensku, prošli jsme jednotlivé kategorie majitelů do podrobností, probrali jsme často i nejdetailnější údaje o velkém počtu jednotlivců a uvážili všechny možnosti v budoucnosti i minulosti. Této podrobné a obtížné práci dlužno děkovati za to, že se nám skutečně podařilo plně a důsledně i pro budoucnost znemožniti agrární spory proti Československu vůbec. (Výborně! - Výkřiky komunistických poslanců.) V dohodě samé je to řečeno velmi výrazně a výslovně. Chci jen říci, že práce Pozemkového úřadu se v jednáních těch velmi osvědčila.

Pokud jde o placení odškodného za zabraný pozemkový majetek, dodrželi jsme také plně svou zásadu, že nemůžeme platiti nic více, než předpisuje náš zákon. V článku 14 dohody III je to výslovně řečeno. V dopise, který jsem poslal pak předsedovi konference Loucheurovi, uvedl jsem podle výpočtů Pozemkového úřadu, jaká bude asi přibližná suma odškodného, kterou náš zákon přikazuje zapraviti. Je to suma přibližná a není to striktní závazek: může býti o něco vyšší nebo nižší. (Výkřiky komunistických poslanců.) To ukáže teprve konečné provedení reformy. Ve speciální dohodě Maďarska s velmocemi je stanoveno, jak by se kryl eventuální schodek bez naší účasti. Odmítli jsme tudíž platiti žádaných 70 mil. zl. K a odmítli jsme také je garantovat. I ve věci placení je tudíž náš zákon na plno respektován. (Výborně!)

Třetí podstatná otázka jednání pařížských bylo propuštění části zabrané půdy ze záboru a vůbec respektování jednotlivých disposic našeho zákona tak, aby náš Pozemkový úřad mohl provádět pozemkovou reformu nerušeně bez závazků a bez nátlaku, v plné míře podle předpisů zákona tak jako dosud. (Výkřiky komunistických poslanců.) Tu a tam jsem slyšel námitky, jako kdybychom se byli zavázali v Paříži propustiti ze záboru něco více půdy nežli zákon připouští. Vážené dámy a pánové, konstatuji, že vůbec tomu tak není. Pravý opak je pravdou.

V Paříži se obávala maďarská delegace, že by náš Pozemkový úřad, kdyby nebylo ve smlouvě číselně naznačeno, kolik půdy se maďarským příslušníkům propustí, postupoval snad přísněji, než tomu bylo dosud podle jeho zákonné prakse, a proto usilovala o výslovné určení počtu jiter propuštěných ze záboru. Náš Pozemkový úřad vypočítal tudíž přesně podle zákona, kolik propuštěné půdy na příslušníky, o něž běží, může připadnouti striktně podle zákona, a k této minimální cifře, 100.000 kat. jiter, která je o polovičku menší nežli výměra 200.000, o níž mluví haagský text, jsme se zavázali. Smím snad říci, že v plánu Pozemkového úřadu byla původně dávno před haagskou a pařížskou konferencí cifra větší. Je tudíž Pozemkový úřad právě naopak ve výhodě a má dnes tím volnější ruku. V Paříži totiž, nemajíce možnosti posouditi místní okolnosti, podle nichž, propouštění ze záboru se povoluje, nemohli jsme když se od nás žádal závazek - povoliti více než striktní minimum, které se nám podávalo jen přesně podle litery zákona; toto množství půdy jen podle mrtvé litery zákona určené, je přirozeně vždy menší než minimum, jež určují podmínky a důvody místní, mohoucí rozhodnouti o liberálnějším uplatnění §u 3a) a §u 11 zákona záborového a §u 20 zákona přídělového. K tomu pak připomínám, že dohodou jsou kryty i ty rozlohy půdy, jež jsou zatím ponechány podle zvláštních dohod v užívání majitelům.

Chci dále zdůraznit, že ani v ostatních věcech Pozemkový úřad v provádění pozemkové reformy v ničem a v žádné formě nebude rušen. (Výborně!) Mluviti o tom, že bychom snad nějak byli zadali svým právům nebo dokonce svrchovanosti našeho státu, bylo by nedorozuměním nebo prostě nesprávností. (Výkřiky komunistických poslanců.) Chtěl bych naopak právě říci hodně důrazně, že dohoda pařížská velmi rozhodně potvrzuje, že na svém stanovisku trváme, že nedovolíme v ničem je zeslabiti, že nebudeme platiti o nic více, než zákon předpisuje, že neosvobodíme o nic více půdy, než sami rozhodneme podle disposic svého zákona a že smíšený rozhodčí soud se nesmí naší pozemkovou reformou vůbec zabývati. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců. Hluk.)