Návrh neobsahuje ustanovenie, ktoré by činilo povinným závazné prevedenie zrovnoprávnenie penzistov samosprávnych sborov, mest. Musíme sa uspokojiť s prejavom pána ministra financií, že zrovnoprávnenie týchto penzistov je ponechané na vôli týchto sborov. V návrhu malo byť záväzne vyslovené, že samosprávné sbory musia tak učiniť, lebo veď za terajšieho stavu veci dostane sa úpravy penzijnej len penzistom tých mest, kde v zastupiteľských sboroch bude náležitého chápania a humánneho citu. Rezolúcia, prijatá vo výbore, dľa ktorej vláda sa vyzýva k usporiadaniu penzií penzistov samosprávnych sborov, nie je riešením uspokojivým, lebo veď dobre známe iluzórnosť takýchto rezolúcií. Rezolučné návrhy, dľa ktorých cenová hranica iných dôchodkov penzistov má byť zvýšená so 4.000 na 7.200 Kč a dľa ktorých majú byť upravené tiež penzie provizionistov štátnych baní a hutí, dokumentujú len nedostatky tohoto návrhu zákona a chcú ich odstrániť.

Tento návrh zákona nezbavuje platnosti veľmi nespravodlivé §§ 17 a 18 zákona č. 286/1924, ktoré obsahujú zkrátenie dôchodkov, plynúcich z vedľajšieho zamestnania alebo súkromného majetku penzistov. Prez to, že sme pozbavenie platnosti týchto nemožných paragrafov už tak dávno a tak vehementne požadovali, poslušná vládna väčšina uspokojuje sa rezolučným návrhom pochybnej ceny, dľa ktorého je vláda povinná v dobe čo najkratšej predložiť návrh zákona, ktorým majú byť na polovinu snížené pôžitky všetkých tých penzistov, ichž vedľajšie dôchodky, plynúce či už z pomeru zamestnaneckého a či z majetku súkromého, presahujú 60.000 Kč.

Týmto dovolil som si poukázať na nedostatky práve pojednávaného návrhu zákona.

Vážené dámy a pánovia! Bereme na seba v tomto momente veľkú zodpovednosť, keď rozhodujeme o existenčnej štabilizácii 127.000 penzionovaných rodín. Naše svedomie v nás volá, že tuje teraz výtečná príležitosť k tomu, aby sme učinili všetko v prospech zaslúžených pracovníkov verejných. Chopme sa tejto príležitosti v poslednej hodine a eliminujme práve objasnené chyby, aby každý obdržal svoju spravedlnú odmenu, ktorú si svojou dlhou a úmornou prácou tak veľmi zaslúžil. Naprosto preciťujem a my všetci precitovať musíme dôležitosť tohoto momentu. Ja cítim upretý na seba pohľad veľa desaťtisícov starých penzistov, zhrútených pod poctivou prácou a shrbených, sošedivelých a ustatých dlhotrvajúcim čakaním - pohľad tých penzistov, ktorí napjatou pozornosťou sledujú, ako dnes my tu rozhodneme, my, ich synovia, bratia, príbuzní, my, ich nástupci, ktorí sme ich pracovné miesta obsadili. Pokojné dokončenie ich pracovitého života, kľud ich dní staroby, uľahčenie ich posledných rokov závisí od toho, ako my teraz rozhodneme.

Ač návrh zákona má veľa chýb, predsa len navrhovaných 317 milionov. Kč znamená pre 127.000 penzionovaných rodín zlepšenie osudu, väčší kus chleba, lepšie živobytie, a preto tedy návrh zákona odhlasujem. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo paní posl. Vetterové-Bečvářové.

Posl. Vetterová-Bečvářová: Slavná sněmovno! Strana nár. demokratická starala se již v uplynulém období sněmovním, aby byl projednán zákon o staropensistech, k nimž cítí mnoho povinností, jakožto k obhájcům řádu tohoto státu.

První iniciativní návrh, který v této věci byl podán v tomto období, vyšel z řad nár.-demokratických. Byl to návrh posl. Lukavského, Ježka a druhů. Předloha, jak byla přijata senátem, je východiskem z nouze. Chtěli jsme jednotné řešení této věci; ale jen proto, že nechceme zdržovati jednání, přiklonili jsme se k návrhu ministerstva financí.

Považuji za svou povinnost, abych se především zmínila o těch, na něž nejtíže dolehla krutost zákona o staropensistech. Byly to ženy staropensistů a vdovy po staropensistech. Je zřejmo, že staropensisté, tak jako gážisti vůbec, musili pociťovati za války a po válce velkou duševní depressi. Věděli, že nabízeli kdysi státu svoji poctivou práci svoji možnost této práce, získanou dlouholetým studiem, a najednou tato jejich práce byla znevažována, byla považována skoro za nic, za něco bezcenného, zatím co každé hnutí prstem jiných tříd vynášelo těžké peníze.

Ale jestliže všichni gážisté měli tento pocit, staropensisté musili si připadati naprosto opuštěnými. Věděli, že nepočítá-li se dosti s těmi, kteří jsou v aktivitě, jejich věc, jejich záležitost stává se naprosto ilusorní. Dostávalo se jim krásných slibů a ubezpečování, ale ničeho více.

Promiňte, že nebudu v této věci šetřiti mužů tak dalece jako žen. Mužové přišli domů, přinesli gáži a tím se svých beder sňali veškerou starost. Ale teď náležel největší úkol ženě, jak totiž s těmi několika krejcary vyjíti. Slyšela jsem za války řečníka, který vykládal shromážděným: "Ale jen dejte ty peníze lidem, kteří je od vás chtějí, vždyť je to jen papír." - Ale zapomněl, že tato věc není logicky přijatelná, poněvadž pro gážisty ty peníze nebyly jen papírem; byly výsledkem celoměsíční těžké práce, příčinou našeho strádání a předmětem našeho často eskamotérského výpočtu. A zase byly to především ženy, které musily přemýšleti o tom, kterak vyjíti s takovým pakatelem.

Nuže, tedy ženy staropensistů dostaly ten nepatrný groš, s kterým nebylo možno vyjíti, zvláště tam, kde bylo nutno počítati ještě s nějakou sílou v domácnosti. Jak dopadla ta věc? Ta najatá síla se propustila a hospodyně, často stará, musela se zapřáhnouti do celodenní úmorné práce. Poměry byly snesitelné ještě tam, kde šlo o zdravou, třebas starou, hospodyni. Ale což tam, kde přišla nemoc? Nastávaly a trvají dosud poměry tragické. Byla jsem toho sama svědkem. Přišla jsem do domácnosti staropensisty, kde žena již osm let je nemocná, naprosto práce neschopná, nervovou chorobou třese se od rána do večera. Potřebuje lékaře a obsluhy. Všechny úspory, za generace nastřádané, dnes již vymizely. Tyto případy je nutno ještě řešiti.

Oželeli jsme, museli jsme oželeti jubilejní fond. Vracím se k němu a navrhuji, aby byl znovu zřízen. Myslím při tom právě na takové případy, kdy stát nechal své zaměstnance úplně zproletarisovati a kde má dnes, když už je skoro hodina dvanáctá, k nim zvýšenou povinnost. Jde ovšem také o to, aby dary, které mají býti poskytovány takovým lidem, byly jim poskytovány hodně benevolentně. Vždyť často stačí pohled, stačí podívati se do výpočtu, kolik ta domácnost mohla míti, jaké bylo existenční minimum a kolik musela dosaditi.

A když již přicházím k existenčnímu minimu, musím konstatovati, že existenční minimum rok od roku objevuje se jako jediná základna rozpočtu v rodinách, ve kterých bychom ho dříve bývali neočekávali. Dnes i dobře situovaný úředník nemůže vyjíti, poněvadž svůj rozpočet nemůže podříditi ustavičnému stoupání drahoty. Dnes již všechny reservní fondy jsou vyčerpány, děti dorůstají, potřebují peněz na vzdělání, stávají se dospělými lidmi. I ošacení přichází v úvahu - je to stále drahá věc - zkrátka, k čemu přicházím, je otázka služného za 13. měsíc. Jako hospodyně vím, že není možno dnes udělati si rozpočet naprosto pevný a říci: Já vyjdu. Již druhý měsíc ten rozpočet padá pod stůl. Tytéž věci jsou mnohem dražší, i když si to nechceme připustiti. A k tomu ještě straší teď agrární krise. Tyto otázky, které se ustavičně řeší v tomto parlamentě, který má dnes hospodářskou tvář, musí nás nutiti, abychom pomýšleli také na lidi, kteří již dávno jsou v kritické situaci a potřebují řešení své velké krise.

Zdůrazňujeme opětně žádost, aby otázka staropensistů byla rychle vyřízena, poněvadž každým dnem odchází někdo na věčnost z těch, kterým jsme dlužni spravedlnost. Proto je naší povinností, abychom tento zákon odhlasovali co nejrychleji a je povinností vlády, aby i po stránce technické prováděn byl zákon co nejrychleji a nejliberálněji. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Kopecký. Uděluji mu slovo.

Posl. Kopecký: Klub komunistických poslanců podal k dnešní schůzi návrh, aby se do schůze dostavili ministři nár. obrany a zahraničních záležitostí a učinili sněmovnímu plénu prohlášení jednak o případu odvodové aféry dr Dvořáka a vedle toho o příjezdu ruského kontrarevolucionáře gen. Millera do Československa. Používám této příležitostí, abych jménem komunistického klubu odůvodnil podané návrhy a abych jménem dělnictva vyjádřil stanovisko k odvodové aféře a ke korupčním machinacím vojenského lékaře dr Dvořáka. Odhalení o machinacích při odvodech, jež prováděl dr Dvořák, vzbudila nejživější zájem v širokých masách dělnictva a došla i velmi živého ohlasu v řadách armády, v řadách vojáků. A já mohu prohlásiti, že pokud jde o dělnictvo, nepodaří se žádným pokusům o ututlání ani mlčením a obratným prohlašováním potlačiti a utlumiti dojem, který vyvolala aféra dr Dvořáka v širokých řadách dělnictva.

Aféra dr Dvořáka je pro dělnictvo v pravé chvíli nejvýše cenným a včasným poučením. Poučení spočívá v tom, že případ odvodové aféry dr Dvořáka osvětluje pronikavě třídní ráz měšťácké armády, osvětluje pronikavě podstatu a morální stránku měšťáckého militarismu, odhaluje rub horečných příprav k válce, odhaluje, jak se příslušníci buržoasie, příslušníci vládnoucí třídy, zařizují v očekávání války, k jejímuž brzkému výbuchu pracují.

Ano, blíží se válka. A buržoasie se stará, aby její zlatá mládež, aby synáčkové kapitalistických boháčů a urození šlechtičtí synkové byli uchráněni před vojenskou službou a před nebezpečími válečné služby. Buržoasie se stará, aby svoji zlatou mládež ulila před vojnou. Odvodové machinace, které prováděl dr Dvořák, byly a jsou prostředkem tohoto ulejvání bohatých synků před vojnou, před nebezpečími připravované války. Podvodné neodvádění bohatých synků je pro nás jedním z příznaků válečných příprav, jedním z příznaků blížící se války - a v tom spočívá nejpodstatnější a pro dělnictvo nejpoučnější stránka odvodové aféry dr Dvořáka.

Systém měšťáckého válečného militarismu je vybudován na zásadě, že útrapy vojenské služby a hrůzy vražedné války mají plně dolehnouti jen na příslušníky dělnické třídy, na dělníky a rolníky, na příslušníky utlačených tříd a na neurozené občany. Avšak urození příslušníci vládnoucí třídy nejenže mají býti v šech útrap válečných vojenské služby a válečných běd ušetřeni, ale válka, která je vedena pro kapitalistické zájmy, má přinésti kapitalistům prospěch, má býti pro ně výnosným kšeftem a příležitostí k hyenským ziskům a výdělkům, k hyenskému těžení z masového vraždění lidí a z hrůzných válečných útrap.

Ano, pro útrapy vojenské dresury v míru a pro psovské útrapy ve válečné frontě, pro válečné mrzačení a zabíjení v budoucí válce, stejně jako ve válce minulé, jest určen proletář, dělník, rolník, a ne synáčkové bankéře Hechta, synáček uhlobarona Weinmanna a ne urozený p. hrabě Lažanský. Tito buržoasní hejsci jsou již dnes podvodným neodváděním pojišťováni, aby se nejen nemusili podrobiti vojenské službě a mohli nerušeně hýřiti a v přepychu hejskovati, nýbrž aby v nejmenším nepocítili válku, až se rozpoutá, a aby mohli nerušeně v přepychu žíti a hýřiti, zatím co proletáři budou na válečných frontách koseni strojními puškami, trháni granáty, spalováni plameny, dušeni a rozžíráni jedovatými plyny, topeni v bahně, zasypáváni skalami a zatím co příslušníci chudých rodin budou v zázemí válečné fronty otročiti v muničních fabrikách, hladověti, zmírati v útrapách a zoufalství. Proletáři mají o tom již bohaté zkušenosti z poslední světové války. Mají v živé paměti, jak se bohatí při válečných odvodech a před frontou ulejvali, jak se v etapě hýřilo, jak se v zázemí hyensky keťasovalo, jak kapitalisté na válce vydělávali jako vojenští dodavatelé a jak kapitalističtí vydřiduši bezcitně a hyensky odírali vyhladovělé, zbědované a zoufalé rodiny dělníků, zatím co proletáři se na válečných frontách plahočili, krváceli a umírali. Tak to bylo za Rakouska v minulé imperialistické válce a tak to bude i za československého státu v připravované válce budoucí. Odvodová aféra dr Dvořáka to jasně prokazuje. Ten, kdo má v Československu peníze a může upláceti - a to je bohatý - anebo ten, kdo má protekci u vládnoucích kruhů (Výkřiky komunistických poslanců.) - a to je opět bohatý - není odveden, je superarbitrován, prostě se uleje a je ušetřen před vojenskou službou i před válečnou frontou. Odvodová aféra dr Dvořáka ukazuje, že se tu v Československu před bližící se válkou uplatňuje jako za Rakouska, a ještě pronikavěji, korupční a protekční systém ulejvání bohatých před vojenskou službou. Každý si dovede představiti, jak by se bohatí chovali, až by vypukla válka. I českoslovenští kapitalisté se připravují, aby bědy připravované války přesunuli na bedra pracujících, utlačovaných a aby sami válkou netrpěli, aby z války těžili.

Pan Weinmann je připraven vydělávati v budoucí válce na dodávkách uhlí, pan Hecht je připraven vydělávati na emisích válečných půjček, pan Lažanský na armádních dodávkách dobytka a obilí, ale do válečné fronty synáčkové bohatých rodičů nepůjdou, tam pošlou dělníky a rolníky. V budoucí válce bude to zase tak, že budou proletáři umírati a kapitalisté budou na válce vydělávati. (Výkřiky komunistických poslanců.) Pozadí odvodové aféry dr Dvořáka tak jasně ukazuje v souvislosti s vojenskou službou a válečnými přípravami kšeftařskou stránku měšťáckého vlastenectví. Vlasteneckou ideu má buržoasie jen pro vykořisťované, sama zná jen myšlenku zisku. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 15. května 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 68 této těsnopisecké zprávy.]

Odvodová aféra dr Dvořáka odhaluje dělnictvu nejdokonaleji, jak ničemným podvodem bylo a je tvrzení sociálfašistických stran o demokratisaci branného systému v Československé republice a o demokratickém morálním duchu, který prý v československé branné moci panuje. Mluví se o všeobecné branné povinnosti, o stejných povinnostech bez rozdílu pro všechny občany. Vojenská služba se idealisuje jako služba největší cti, ale ve skutečnosti všeobecná branná povinnost a demokratický duch v čsl. branné moci vypadá tak, že vykrmení, zdraví a sportem otužilí synáčkové kapitalistických boháčů nejsou odváděni nebo jsou při suberarbitraci z vojenské služby propouštěni, ale zato jsou při odvodech uznáváni schopnými k vojenské službě proletářští branci, k této službě zřejmě neschopní, choří, slabí, jichž zdraví vojenská služba brzy ubije, poněvadž jen úplatek a protekce je snadnou cestou k superarbitraci a propouštění z vojenské služby. Všeobecná branná povinnost a demokratický duch čsl. branné moci vypadají tak, že zatím co bohatí měšťáčtí synkové jsou za úplatek nebo z protekce vojenské služby ušetřeni, je proletářům vojenská služba nepřetržitým řetězem utrpení, ponižování, urážek, a tuhým [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 15. května 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Mohu citovati na doklad řadu dopisů, které jsme uveřejnili v "Rudém právu", ale které byly censurou konfiskovány. V těchto dopisech píší vojáci o aféře dr Dvořáka a srovnávají to ulejvání a neuznávání bohatých synků se svými poměry v armádě. Jeden z těch vojenských dopisovatelů píše: "Jedni na vojnu nemusí, druzí nesmějí z ní. Když se u nás v kasárnách dověděli kluci o zatčení podplukovníka Dvořáka a příčině toho, oživla vzpomínka na jednoho kamaráda od 151. dělostřel. pluku v Praze. Ten se totiž loni zastřelil. Proč? Chtěl dovolenou, aby mohl k svému těžce nemocnému otci. Dovolenou nedostal. Proč? Protože byla právě nařízena přísná pohotovost proti dělnictvu, chystajícímu demonstrace proti válce. Nešťastný náš kamarád byl odmítnutím své žádosti tak vzrušen, že vzal jednu z "ostrých", které se k pohotovosti fasovaly, a zastřelil se. Tedy jemu nedali ani na několik dní dovolenou - a teď propukne aféra, že za prachy se to dá "zafýrovat", ze se na vojnu vůbec nemusí. Jak to je o těch "stejných právech a povinnostech"? Odpusťte, že víc nepíši. Ale ujišťuji vás, že hoši u nás mají o tom "pořádku" správný úsudek. Ten případ ať si také zapamatuje p. ministr nár. obrany, až zase někdy bude v branném výboru mluviti o "nervové soustavě" a o tom, že se "vojáci nestřílejí ze služebních důvodů".

Druhý vojenský dopisovatel píše: "Je víc Dvořáků. Jsem jeden z těch, kteří měli tu "kliku", dostati se u odvodu ke štábnímu lékaři, kterému říkají "metr", jaký byl také zatčený Dvořák. Mohu říci z vlastní zkušenosti, že i bez podplácení mají synkové boháčů "očko" a nějaký ten důvod se přece najde, aby z vojny vyklouzl. Buď studuje nebo má nějakou vadu. A tak i očividně zdraví synkové buržoasní jdou domů jako "neschopní", zatím co pracující tam na těch 18 měsíců nemilosrdně uváznou.

A to není jen u odvodů. Na př. u nás je vojenský lékař postrachem. Staly se případy, že se hoši hlásili k marodvisitě. Vím bezpečně, že tak činili, až už musili. Přes to je lékař neuznal a museli za trest cvičiti v polní zbroji hodinu "po vykonané". Ba, vím od kamarádů, že vojíni, kteří se hlásili nemocnými a nebyli uznáni, léčili se "v kasínu", t. j. kasárník.

Můžete si mysliti, co říkají teď vojáci, když slyší, že jednomu z vojenských lékařů se stal malér a že byl zavřen. Kdyby si takový pán všímal, jak bydlí vojáci v Žižkových kasárnách v Karlíně, jak to tam vypadá s vodou, se záchody a s jinými zdravotními opatřeními, pak by byl důstojníkem zdravotní služby, nepřišel by do kriminálu, ale ovšem neměl by prachy a moderní vilu ve Střešovicích."

Tak píší o aféře dr Dvořáka a poměrech na vojně proletářští vojáci. Na vojně pro proletářské vojáky platí systém bezohledného militaristického drilu. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 15. května 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Z údajů o odvodové aféře dr Dvořáka vysvítá, že tu nejde jen o ojedinělé případy, nýbrž že tu jde o rozsáhlý korupční systém. Odvodové machinace se neprováděly jen tam, kde fungoval jako lékař zdravotní služby dr Dvořák, nýbrž také u jiných odvodních komisí. Jest jasno, že to, co prasklo v případě aféry dr Dvořáka, se děje při odvodech a superarbitračním řízení na vojně všeobecně,
že totiž všeobecně jsou synové bohatých kapitalistů při odvodech uznáváni neschopnými, anebo že jsou po několika týdnech z vojny propouštěni. Můžeme uvésti případ syna sen. dr Šrobára, který před dvěma roky byl z vojenské služby u dělostřeleckého pluku v Litoměřicích propuštěn pod záminkou, že prý se musí starati o rodinu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Případ machinací dr Dvořáka má zvlášť sensační příchuť tím, že tu v roli nízkého korupčníka v důstojnickém šatě byl odhalen a usvědčován muž, který byl zároveň proslulou a přední hvězdou nejoficiálnější společnosti jako autor vlasteneckých dramat. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 15. května 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] nýbrž jeví se i jako další úkaz prohnilosti měšťáckého světa, jeví se jako všestranný výlupek mravní a ideové zchátralosti celé měšťácké společnosti. Týmž perem, kterým psal dr. Dvořák dramata která předváděním husitského heroismu a historie Bílé hory měla v myslích maloměšťáků zapalovati nadšení pro vlast, nadšení vedoucí k obětování životů, týmž perem psal dr Dvořák "untauglich" bohatým lidem, kteří mu přinesli peníze. (Výkřiky komunistických poslanců.) Prostě muž, který jako literát razil pro maloměšťácké vrstvy t. zv. idee .... (Hlasy: Vždyť je váš člověk! Redaktor "Rudého práva"! - Výkřiky posl. Śliwky.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Žádám pana posl. Śliwku, aby nevyrušoval řečníka.

Posl. Kopecký (pokračuje): Muž, který jako literát razil pro maloměšťácké lidi t. zv. svaté idee a který jako důstojník zdravotní služby ve jménu buržoasního státu, ve jménu vlasti, ve jménu demokracie rozhodoval o schopnosti tisíců občanů k obraně vlasti, ukázal se jako korupčník nejnižšího druhu. Je to pro buržoasii krajně nepříjemná a trapná aféra, jak aféru Dvořákovu nazývá "Venkov", poněvadž aféra dr Dvořáka ukazuje, jak pod vlivem účinků úpadku kapitalismu hnije v buržoasní společnosti všechno, jak hnije armáda, jak hnije i kulturní měšťácký svět, a poněvadž tato aféra, tento případ je zároveň příznakem a je předzvěstí, jak prohnilý kapitalistický pořádek se řítí a musí řítiti do záhuby.

Naivní laikové z řad měšťáků a sociálfašistů snaží se oslabovati naše pranýřování korupční prohnilosti kapitalistického řádu obyčejně poukazováním, že se zjevy korupce vyskytují i v Sovětském svazu a že jsou tam často korupčníci stříleni. Je to naivní argumentace. Ano, je to pravda. V Sovětském svazu se vyskytují také, ale je veliký diametrální rozdíl mezi zjevy korupce v kapitalistickém světě a v Sovětském svazu. Je to asi takový rozdíl, jako rozdíl mezi vředy na zdravém těle a vředy, které prožírají tlející staré, choré tělo.

V Sovětském svazu jsou zjevy korupce dědictvím z doby kapitalistické společnosti, (Tak jest!) neboť socialistická společnost se nerodí z ničeho, ona se nerodí z křišťálově čisté pěny a v plné kráse jako Venuše. Socialistická společnost ponese, jak řekl Marx, ještě delší dobu po zániku kapitalismu na sobě mateřské znamení kapitalistické společnosti, z níž se rodilo, (Výkřiky.) a nese to mateřské znamení i v tom smyslu, že se i za budování socialistického řízení vyskytnou zjevy recidivy zištných pudů v podobě korupce. Avšak základní rozdíl je v tom, že se budovaný socialistický systém v Sovětském svazu brání korupčním zjevům, jakožto dědictví zašlé kapitalistické společnosti a že na korupci reaguje, proti ní se brání jako zdravý organism, zatím co korupční aféry v kapitalistické společnosti jsou jen odhalením korupční hniloby, která prožrala kapitalistický řád v celém rozsahu. Korupce je v kapitalismu průvodním zjevem buržoasní nadvlády, je podstatou existence buržoasní nadvlády. Buržoasie nemůže korupci vymýtiti a vypleti, poněvadž korupce je systém vlivu, pomocí kterého vedle násilí a balamucení menšina kapitalistů (Potlesk komunistických poslanců.) vykonává vládu nad většinou pracujících, a bez korupce by nemohla buržoasie vládnouti.

Kdyby buržoasie chtěla potříti korupci, musila by na sobě provésti sebevraždu. (Tak jest!) Proto buržoasie může korupci jenom zahalovati a stíhání individuelních případů korupce používá jen, aby prostě vzbuzením zdání, jakoby korupci potírala (Výkřiky komunistických poslanců), zakryla před masami pracujícího lidu, že tu jde o celé korupční hospodářství, že se jen korupcí udržuje u vlády, a aby zakryla, jak je korupcí prožrán celý kapitalistický řád.

Sovětský svaz, diktatura proletariátu, může korupci potříti s největší bezohledností, korupční zjevy trestati, a sovětská moc to také dělá, ona korupčníky nemilosrdně střílí, poněvadž vyříznutí vyskytnuvšího se korupčního vředu může organismus jen posíliti a zdravému vývoji hospodářské výstavby jen pro spěti. (Potlesk komunistických poslanců.) Potírání a střílení korupčníků v kapitalistickém systému ovšem možné není, poněvadž právě korupce jest organickou součástí a metodou nadvlády buržoasie, jak se to ostatně ukazuje právě i v aféře dr Dvořáka. Kam by přišel tento režim, kdyby měl trestně stíhati všechny ty, kteří jsou namočeni do aféry dr Dvořáka? (Výkřiky poslanců strany komunistické. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Pokud jde o rozsah aféry dr Dvořáka, je zjištěno, že machinace jeho při odvodech týkaly se velkého počtu případů, že se týkaly nejen jednotlivých případů dvou synů Hechtových, syna Weinmannova a hrabátka Lažanského, ale kromě toho je zjištěno, že se ty machinace netýkaly jenom odvodů, nýbrž že se týkaly i případů superarbitračního řízení. A veřejnost žádala energicky, aby všechny případy těchto podvodných machinací byly udány a žádá to s tím větším důrazem, poněvadž je zjištěno, že na protizákonné neuznávání bohatých při odvodech působily nejenom peněžité úplatky, nýbrž i přímluvy, příkazy a intervence mocných osob, ministrů, poslanců a politických činitelů měšťáckých a sociálfašistických stran.

Vyšetřený materiál odvodové aféry Dvořákovy ukazuje, že na korupčním systému, který se při odvodech uplatňoval, se podílí političtí činitelé měšťáckých a sociálfašistických stran, že prostě Dvořáková aféra je aférou celé vládní koalice, že je aférou měšťáckých a sociálfašistických stran vládních i oposičních, že je prostě aférou celého prohnilého buržoasního režimu.

Tisk přinesl o tom již bohaté údaje a tisk naší strany přinesl o tom již velmi určitá sdělení. A my je zde opakujeme. Za řízení Dvořákova a majora Petáka byly při odvodech neuznávány osoby, za které se přimlouvali poslanci agrární, národně socialističtí a druhých parlamentních stran měšťáckých a sociálfašistických. Mezi přímluvnými dopisy, nalezenými při prohlídce v bytě Dvořákově a Petákově, byly dopisy nesoucí podpisy (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) agrárního poslance Berana, Mašaty, známého agrárního předáka Kuneše Sonntága, nesoucí podpisy národně socialistických a sociálně demokratických poslanců, a vyskytly se mezi nimi i přímluvy, které byly psány za ministra jeho osobním tajemníkem. (Výkřiky poslanců strany komunistické.)

Ministr nár. obrany dr Viškovský nepopřel ve svém dnešním prohlášení v branném výboru ani jedno z konkretních tvrzení komunistického tisku a potvrdil, že se intervence ve věcech odvodů skutečně konaly. Ministr dr Viškovský potvrdil, že major Peták je stíhán za svádění ke zneužití úřední moci, že je trestně stíhán za to, že předal dr Dvořákovi seznam branců, které on neměl při odvodech odvésti. (Slyšte!) Byl to právě seznam těch, za něž se přimlouvali páni ministři, bývalí i aktivní, poslanci a činitelé politických stran. A proč není tento seznam veřejnosti sdělen? Proč nejsou publikovány případy neodvedených, ve kterých intervenovali vlivní političtí činitelé tak, jako byly veřejně oznámeny případy, týkající se věci synů Hechtových, syna Weinmannova a syna Lažanského? Odepření úředních sdělení vymlouvá se záminkou, že by to poškodilo postup vyšetřování, při tom je však velmi zajímavé, že major Peták byl již dnes z vazby propuštěn, poněvadž již není obav před kolusí, před smlouváním se s osobami, jichž odvodové machinace se týkají. Nebylo by tedy ani důvodů k nesdělení výsledku vyšetřování v případě Petákově a k nesdělení případů, ve kterých zasáhli ve věci odvodů političtí činitelé. Ukazuje se však naprosto zřetelně, že právě těžiště aféry odvodové se přesunuje na tu část, která se týká majora Petáka, a ukazuje se zřetelně, že právě ta stránka odhalené odvodové aféry, která se týká majora Petáka, má býti v dalším průběhu potlačena, ututlána a aféra pokud možno má býti omezena jen na korupční případ Dvořákův. Děje se tak proto, že právě případ majora Petáka odhaluje, jak do Dvořákovy aféry jsou namočeny vládní kruhy, činitelé vládních i oposičních měšťáckých a sociálfašistických stran. (Hluk. Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní. - Posl. Hatina: Dr Dvořák byl redaktorem "Rudého práva"!) Dr Dvořák nebyl nikdy redaktorem "Rudého práva". Dr Dvořák r. 1920 si zakoketoval s komunismem, jako to učinila řada různých živlů, kteří se prostě svezli s velkou revoluční vlnou. (Hluk. - Výkřiky.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kopecký (pokračuje): My to pranýřujeme, aby to bylo jasno nejširším masám dělníků a rolníků. (Hluk. - Výkřiky.) R. 1920 koketoval s radikálním křídlem dělnictva Prokeš, Pik, Kramář i Engliš mluvili o socialismu. (Hluk. - Výkřiky.) Dvořák byl redaktorem "Českého slova" a ne "Rudého práva".