Podobné rozdíly byly u odpočivných požitků učitelů. Na př. u ženatého řídicího učitele staropensisty činily 22.614 Kč, u novopensisty 28.950 Kč. Ženatý ředitel měšťanských škol požíval jako staropensista 24.364 Kč, novopensista 34.380 Kč. Zde vidíte nejlépe, jak rozdílnou pensi měli lidé, kteří za stejných podmínek po stejné době šli do pense, ačkoliv relativně stejně přispívali, pravím, relativně stejně přispívali na pensijní zajištění. I když jako referent rozpočtového výboru doporučuji tuto předlohu, musím, bohužel, říci, že určitá nesrovnalost zůstane i nadále, ne, jak se namnoze píše, 4 roky, nýbrž ještě 3 1/2 roku, a to tím, že bylo nutno z důvodů finančních a vzhledem ke stanovisku finanční správy souhlasiti s rozdělením na 4 etapy, tedy ne s tím, co jsme všichni chtěli, aby totiž celá otázka byla řešena najednou. Ovšem, uvážíme-li, že již dnes máme téměř polovinu roku 1930 a že poslední splátka pro ty poslední uskuteční se 1. ledna 1933, vidíme, že bude tato nesrovnalost trvati jen 2 1/2 roku. Za 2 1/2 roku nejdéle bude celá tato otázka zlikvidována. Já velice vítám, že senát, který tuto předlohu projednával před námi, rozšířil původní vládní návrh o jeden ročník, že tam pojal také ty, kteří jsou narozeni r. 1865. Rozdělení je nyní takové, že do 1. etapy, splatné k 1. lednu 1930, připadne 58.369 osob a náklad bude činiti 175,284.190 Kč. Do 2. etapy, splatné k 1. lednu 1931, bude spadati 15.207 osob a náklad bude činiti 31,870.140 Kč. Do 3. etapy, splatné k 1. lednu 1932, bude spadati 16.461 osob a náklad bude činiti 34,797.130 Kč. Do 4. etapy, splatné k 1. lednu 1933, bude spadati 37.764 osob, náklad bude činiti 75,310.400 Kč. Toto rozdělení jest jistě přijatelnější, nežli bylo rozdělení předcházející. Přes to zde bude určitý rozdíl, který, bohužel, nebylo možno odstraniti pro stanovisko finanční správy k této věci. Přes to, že tak nebylo možno, apeluji ještě jednou s tohoto místa podle těch všech názorů, které byly proneseny v rozpočtovém výboru, na finanční správu, kdyby snad v příštím rozpočtu byly poměry lepší, aby vláda a finanční správa předložily sněmovně nový návrh na zkrácení těchto etap, čímž by umožnily rychlé likvidování celé této otázky.

Bylo uvedeno, že odpočivné a zaopatřovací platy, které týkají se celkem 127.801 osoby a které budou činiti celkem 317,171.860 Kč, dotýkají se osob v administrativě zaměstnaných počtem 23.397, vojenských osob 13.350, státních podniků 74.779, učitelstva 16.275. Tedy vidíme, že daleko větší číslo nežli všech osob v administrativě, vojenských a učitelských dohromady, zaujímají pensisté státních podniků a z těch zase největší číslo pensisté státních drah.

Ježto tato věc je skutečně nejdůležitější, dovolil jsem si již v rozpočtovém výboru přednésti čísla, která se budou týkati železničních zaměstnanců. Počet všech pensistů železničních k 31. prosinci 1929 činil 66.227. Z nich bylo pensistů státních drah 61.696 a pensistů Košicko-bohumínské dráhy 4531. Počet těch, kteří mají tak zvané běžné dary z milosti, zastupující řádné odpočivné a zaopatřovací platy, 5953, z nich u státních drah 5796, u Košicko-bohumínské dráhy 157, úhrnem tedy 72.180 osob.

Na těchto všech požitcích bylo vyplaceno za r. 1929 709,203.869 Kč, z nichž připadá na státní dráhy 664,177.741 Kč, na Košickobohumínskou dráhu 45,026.128 Kč. Na 6% příspěvcích bylo r. 1929 vybráno celkem 99,577.842 Kč a uhrazeno hlavně podnikem 609,626.026 Kč, při čemž průměrný roční požitek činí cca 9800 Kč.

Podle stavu k 1. srpnu 1928 byla by nové úpravy účastna celkem 54.301 osoba. Odpadem za dobu od 1. srpna 1928 do 31. prosince 1929 snížil se tento počet osob přibližně na 49.000, z nich u státních drah je 45.200 osob a u Košicko-bohumínské dráhy 3800 osob. Při tom jest ovšem zajímavé, že této nové úpravy asi nebudou všichni požívati příliš dlouho, neboť na příklad nejstarší jest jeden úředník, který je stár 93 roky, z ostatních zaměstnanců jsou pak dva ve věku 95 let, z vdov tři ve věku 97 let a pod. Tedy vidíme z toho, že přirozeně při tomto vysokém stáří, ačkoli bychom všichni ze srdce přáli, aby všichni, kdož budou účastni tohoto nového zákona, používali co nejdéle těch požitků, mnozí asi dlouho těchto požitků požívati nebudou.

Z uvedeného počtu je přibližně 7400 úředníků a 22.400 ostatních zaměstnanců, 5900 vdov po úřednících a 13.300 vdov po ostatních zaměstnancích.

Nové úpravy bude účastno v r. 1930 asi 45% osob, v r. 1931 14.9% osob, v r. 1932 15 6% a v r. 1933 24.5%. Náklad činil by v r. 1930 ca 38,200.000 Kč, v r. 1931 ca 11 mil. Kč, v r. 1932 ca 11,200.000 Kč, v r. 1933 ca 13,600.000 Kč, tedy celkem u železnice 74 mil. Kč, z nichž připadá na košicko-bohumínskou dráhu 5,400.000 Kč.

Vidíte tedy, že u železnic bude skutečně vyžadovati to nákladu jistě také značného a přirozeně, že my se jen musíme přimlouvati, aby na základě zmocnění a paragrafu, který to přímo ukládá železniční správě, byla tam skutečně tato pensijní reforma provedena co nejrychleji a co nejliberálněji.

Vítám také v usnesení senátu to, že podle usnesení senátního a zejména podle důvodové zprávy, která byla v senátě uveřejněna, bylo při §u 2 zcela jasně řečeno, že tento § 2, odst. 2 platí též pro učitele nestátních veřejných škol ľudových a občanských na Slovensku a Podkarpatské Rusi a že se provede unifikace těchto staropensistů cestou administrativní právě tak, jako aktivním učitelům tamtéž upraveny byly platy stejnou cestou podle zákona čís. 104/26 (§ 1, odst. 2.).

Vítám to zejména proto, poněvadž jistě nebylo spravedlivo, jestliže lidé, kteří za minulé vlády, za minulého státu prokázali skutečně velkou službu větvi slovenské, nebyli stejně odměněni jako ti, kteří na příklad učili na bývalých státních maďarských školách. Tak se stalo, že učitel na bývalých státních maďarských školách měl za týchž poměrů pense 27.600 Kč, kdežto za stejných poměrů učitel na nestátní škole měl pense 10.800 Kč. Myslím, že to byla skutečně veliká nespravedlnost nejen materielní, nýbrž i řekněme, ideová, jestliže uznáváme právě velikou práci těchto lidí, kterou dělali na Slovensku za starého režimu a že je zcela správné, jestliže senát také k tomu přihlédl a jestliže tyto učitele také pojal - oni byli vlastně pojati již ve vládním návrhu - ale že přímo zdůraznil a vysvětlil, že tento § 2, odst. 2 vztahuje se také právě na tyto učitele.

Pokud se týče, vážení, usnesení senátu, které nám bylo předloženo, musím doznati zcela loyálně, že § 5 tohoto zákona skutečně dává vládě tak neobyčejně široké zmocnění, že kdyby nešlo o případy skutečně velmi výjimečné, musili bychom skutečně uvažovati, je-li to zdravé, aby se vládě tak neobyčejné zmocnění dalo.

Na druhé straně, vážení, musíme doznati, že poměry pensistské, jak se vyvinuly, jsou tak neobyčejně spletité, že kdybychom skutečně měli všechno prováděti v zákoně, kdybychom měli v zákoně všechno precisovati, musili bychom co nejdříve přijíti s nějakou novelisací, poněvadž poměry ve věcech pensistských jsou velmi komplikované a tento nesoulad se ještě zvyšuje tím, že na př. některé kategorie, které dříve existovaly, dnes již neexistují. Teď se tyto kategorie budou převáděti do nových poměrů na základě nového platového zákona, který tyto kategorie event. vyloučil nebo zrušil a jest proto nutno, aby pro tyto komplikované poměry, které nelze dosti dobře v zákoně precisovati, byla ponechána určitá volnost, aby mohly býti vládou upraveny.

Myslím, že na základě toho, co bylo řečeno v rozpočtovém výboru, konám svou povinnost, jestliže budu apelovati na vládu, aby tohoto širokého zmocnění použila co nejliberálněji a co nejvíce ku prospěchu těch, pro které chce jak senát, tak posl. sněmovna přinésti jistě to nejlepší.

Některými pány byly v rozpočtovém výboru vzneseny námitky proti tomu, že toto senátní usnesení má ustanovení, že těm kdož jsou trvale v cizině, mimo Československou republiku, sráží se z pense 10%, avšak myslím, že toto senátní usnesení je naprosto spravedlivé jednak vzhledem k tomu, že zde jsou určité daňové rozdíly, jednak vzhledem k tomu, že je nesporno, že počet těch, kteří se stěhují z republiky a při tom požívají pensí Československé republiky, místo aby klesal, jak jsme původně očekávali, ještě stoupá.

Pensistů, kteří jsou trvale v cizině, bylo r. 1925 4.127, r. 1926 4.259, r. 1927 4988, r. 1928 5.271 a r. 1929, za který ještě čísla nemám, bude jistě tato vzestupná tendence pokračovati. Zájmem československého státu jistě není, aby lidé, kteří požívají dobrodiní, kteří od státu dostávají určité pensijní odměny, bydlili v cizině, aby prostě žili mimo Československou republiku, nýbrž aby žili v Československu.

Byly také vyslovovány obavy stran §u 11, ve kterém se výslovně stanoví, že podle tohoto zákona oprávněná osoba nebo její dědicové musí uplatniti nekolkovanou přihláškou svůj požadavek. Jak nyní v rozpočtovém výboru, tak i dříve žádali jsme - žádal to i senát a vtělil to dokonce do resoluce, která je přijata - aby poukazovací úřad doručil oprávněným osobám přihlašovací formuláře, a mohu sděliti, že zástupce vlády splnomocněný ministr dr Vlasák výslovně prohlásil, že bude tomuto přání vyhověno, že budou všem takovým osobám formuláře s upozorněním zaslány, což je jistě velmi správné, neboť nemůžeme očekávati od osob, jichž věk je velmi pokročilý, aby se staraly ještě o to, jsou-li podle tohoto zákona oprávněny žádati čili nic. Pokud bude tedy stát o těchto osobách věděti, formuláře jim zašle; ovšem byl-li by někdo v této evidenci vynechán, musí se sám přihlásiti a žádati o zaslání formuláře. Pokud se týče požadavků, které jsou tlumočeny v resolucích, které si dovoluje rozpočtový výbor souhlasně se soc. politickým výborem eventuelně ještě rozšířeně žádati, upozorňuji zejména na ty resoluce, které se týkají darů z milosti a rent, tedy věci, které jsou velmi tíživé a které bohužel nemohly býti pojaty také do tohoto zákona. Jde skutečně o případy, které snad přesně by nemohly spadati pod pensijní úpravu, ale které na druhé straně se stanoviska lidskosti jistě zaslouží co nejblahovolnějšího uvážení.

Konečně resolucí, která byla přijata v soc. politickém výboru a potom také ve výboru rozpočtovém, dotkli jsme se otázky, která litujeme - není také v této osnově vyřešena, totiž otázky samosprávných pensistů. Musím konstatovati, že se o této věci samosprávných pensistů mluvilo jak v senátě, tak také v posl. sněmovně, tedy v obou sborech a konečně i v iniciativním výboru, kde jsme svého času s dr Lukavským a druhy podali návrh, v němž jsme přímo uváděli, že pensisté samosprávných těles, z nichž někteří staropensisté podléhají ještě zákonu z doby před účinností zákona č. 16 a 17 z r. 1920, mají dokonce takové poměry, že na př. vdova po strážníku, který sloužil 48 let ve své obci, má 100 Kč měsíčně a vdova po okr. tajemníku 200 Kč měsíčně.

V soc. politickém výboru i v senátě jsme my i všechny strany pokládali za svou povinnost upozorniti na tuto otázku samosprávných pensistů a všichni jsme litovali, že tato otázka není řešena přímo ve vládním návrhu a v usnesení senátu. U příležitosti projednávání vládní osnovy v senátě prohlásil pan ministr financí, že nemůže přímo zákonem ukládati samosprávným územním svazkům nových břemen, aniž by jim zároveň neposkytl nových zdrojů příjmů. Ony mají však možnost použíti ustanovení §u 212 plat. zákona, kde se praví, že služební požitky a právní nároky zaměstnanců veřejnoprávných korporací a ústavů, na něž se vztahuje § 19 zákona čís. 394/1922, nesmějí přesahovati míru jednotlivých druhů platových a služebních práv a nároků státních zaměstnanců, a že tudíž tyto korporace mohou upraviti svým staropensistům platy obdobně podle tohoto zákona.

Na druhé straně bylo ovšem zdůrazněno, že finanční poměry nejsou takové, aby tyto samosprávné svazky mohly rychle přikročiti k této úpravě a z toho důvodu přijali jsme resoluci, ve které žádáme vládu, aby při nejbližší příležitosti přikročila k řešení otázky odpočivných požitků samosprávných pensistů, která je neobyčejně důležitá. Stejně důležitá jest i otázka soukromých zaměstnanců, o nichž jsem se zmínil, a bylo by správné, aby i její celkové vyřešení nastalo co nejdříve.

Tím končím svůj referát zpravodaje rozpočtového výboru, jenž projednav také tuto osnovu po stránce finanční a konstatovat, že pro letošní rok nebude se měniti touto věcí rozpočet, poněvadž pan ministr financí prohlašuje, že vyšší náklad s prováděním tohoto zákona bude hraditi v roce 1930 jednak volnými úsporami a přebytky, jednak vyššími volnými příjmy dosaženými v tomto roce, jednak, že si budou státní podniky vyšší náklady uhrazovati samy, projevil souhlas s nezměněným zněním usnesení senátu a doporučuje posl. sněmovně, aby toto usnesení senátu, které je neobyčejně důležité, které jenom splňuje starou státní povinnost k těm, kteří si skutečně toho zasluhují, co nejrychleji projednala. (Souhlas.)