5. Zpráva výborů technicko-dopravního, zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 326), jímž se předkládá Národnímu shromáždění smlouva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o úpravě technicko-hospodářských otázek na hraničních tratích Dunaje, Moravy a Dyje, podepsaná v Praze dne 12. prosince 1928 se závěrečným protokolem z téhož dne (tisk 385).

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se sloučilo jednání o osnově této, jakož i o osnově, kteráž jest na pořadu jako další odstavec:

6. Zpráva výborů zemědělského a zahraničního o vládním návrhu (tisk 327), kterým se předkládá Národnímu shromáždění smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o rybolovu a ochraně ryb v hraničních vodách a ve vodách jejich povodí, sjednaná v Katovicích dne 18. února 1928 (tisk 390).

Důvodem pro navrhované sloučení jest, že se v obou odstavcích jedná o mezinárodní smlouvy.

Jsou snad nějaké námitky proti návrhu na sloučené projednávání těchto dvou odstavců? (Nebyly.)

Není jich. Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodaji k odst. 5 jsou: za výbor technicko-dopravní p. posl. inž. Záhorský, za výbor zahraniční p. posl. Světlík, za výbor rozpočtový p. posl. Bečák.

Dávám slovo prvému zpravodaji - za výbor technicko-dopravní - jímž jest p. posl. inž. Záhorský.

Zpravodaj posl. inž. Záhorský: Slavná sněmovno! Výbor technicko-dopravní projednal v poradě, konané dne 8. dubna 1930, vládní návrh (tisk 326), jímž se předkládá Národnímu shromáždění Smlouva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o úpravě technicko-hospodářských otázek na hraničních tratích Dunaje, Moravy a Dyje, podepsaná v Praze dne 12. prosince 1928, se Závěrečným protokolem z téhož dne, a podává sněmovně o něm svoji zprávu (tisk 385), kterou doplňuji a objasňuji jako zpravodaj výboru.

Vodní hospodářství na hraničních tocích musí se říditi určitými technickými a finančními směrnicemi, s nimiž sousedící státy projevily souhlas. Takovéto směrnice obsahuje projednávaná smlouva, pokud jde o čsl.-rakouské hraniční trati řek Dunaje, Moravy a Dyje.

S hlediska vodohospodářského a potřeb zemědělských jest kvalifikace těchto toků různá.

Na veletoku Dunaje převzalo Československo závazek transitní přepravy přistoupením k mezinárodní úmluvě o statutu a svobodě transitu sjednané v Barceloně roku 1927. Ke splnění tohoto závazku jsou podle potřeby nutna včasná technická opatření. Stav čsl. rakouské hraniční trati této řeky, značně štěrkonosné, byl po převzetí do správy Československa velmi nepříznivý a stále se zhoršoval zejména proto, že v této trati přichází k přechodu spádu hladiny řeky z horského charakteru do charakteru rovinného, čímž vznikají nánosy v řečišti, tak zv. brody, které zejména u Děvína hrozily úplným zastavením plavby. Tato překážka byla společně s Rakouskem z větší části již odstraněna. V budoucnosti bude věcí obou států, aby náležitým udržováním a doplňováním regulačních staveb zlepšovaly dnešní stav a účelným hloubením dna vytvořily bezpečnou plavební dráhu. Zemědělské zájmy nepřicházejí v tomto dunajském úseku v úvahu.

Úplně odlišné poměry vyskytují se na 80 km dlouhé hraniční Moravě, která až na nepatrné výjimky jest doposud technickým a hospodářským pokrokem nedotčenou řekou, vinoucí se serpentinovitě nádhernými luhy a doubravami, kterým dává bujný život, jež však také neúprosně ničí svými velkými vodami, které se pravidelně vyskytují v dobách, kdy jsou nejméně vítanými.

Historie regulace této řeky jest hodna malé zmínky. Prvé vážnější opatření bylo učiněno v letech devadesátých min. století, kdy vláda rakouská a maďarská k uspokojení naléhavého volání zájemníků zřídila po úřadě, jimž bylo uloženo, aby vypracovaly návrhy na systematickou úpravu řeky Moravy. V následujících letech byly tyto projekty mezistátně projednány a stanoven program jich provádění. Tento program přišel však následkem stálých junktimů, tvořených z politických důvodů jednou Maďarskem, jednou Rakouskem, k uskutečnění jen částečnému r. 1910, kdy provedena byla nepatrná úprava ústní trati u Děvína. Během války byl zahájen výkop jednoho průkopu u Marcheggu, který však nastavším převratem zůstal nedokončen. Pokud šlo o ochranné hráze, jež byly součástí projektu, zabezpečilo Rakousko svoje zájemníky as na polovinu délky hraniční trati. Na území slovenském však s touto ochranou proti záplavám do převratu vůbec nebylo počato.

Tento rakousko-maďarský projekt řešil regulaci tak, že doporučoval zřízení koryta menšího profilu, kterýžto projekt neodváděl ani nejčastěji se vyskytující střední vody a zato předvídal mohutné hráze, bez náležitého ohledu na zájmy zemědělské. Tento projekt byl po převratu z československé strany podroben velmi pečlivému přezkoušení, jehož výsledkem bylo pozměnění principu tím, ze navržen říční profil značnějších rozměrů a účelnější a všem zemědělským zájmům odpovídající traça hrází.

Z nedostatku smluvních ujednání s Rakouskem bylo po převratu možno provésti jen ojedinělé korrekce řečiště tam, kde to zájmy velikými vodami ohrožených obcí nebo zvlášť cenné pozemky vyžadovaly. S výstavbou hrází bylo v poněkud značnějším měřítku započato až r. 1927. Větší činnost regulační bude možno vyvinouti teprve po ratifikaci této smlouvy, která oběma státům také umožní systematické její provádění.

Doufejme, že se tato smlouva stane pevným základem, na němž, dále budováno, vznikne mohutné technické dílo - kýžená regulace - která obyvatelstvu širého údolí Moravy přinese tak dlouho dožadované ochrany a užitku. Musíme si však býti vědomi, že této mety nelze zplna dosáhnouti pouhým omezením záplav, nýbrž že ruku v ruce s úpravou musí pokračovati vhodná meliorace. Regulací a zahrazováním bude na československém území před zaplavováním ochráněno okrouhle 17.000 ha půdy, ze které bude možno získati prvotřídní pozemky.

Tlumočím vládě přání, aby otázce regulace hraniční trati řeky Moravy a melioracím pozemků jejího údolí věnovala zvláštní pozornost a aby zvýšenými dotacemi ve státních rozpočtech zabezpečila urychlené provedení dotčených prací.

Poněvadž provedení regulace a výstavba hrází úzce spolu souvisí, bylo by věci velmi na prospěch, kdyby vedení podniku bylo soustředěno v jednom úřadě, kterým - jelikož jde o mezinárodní splavný tok - jest nesporně ministerstvo veřejných prací.

Pokud jde o třetí tok, o kterém tato smlouva pojednává - řeku Dyji - přicházejí zde v úvahu dvě jeho části, hraniční trať pod Břeclaví a tak zv. konkurenční trať od Křídlovic po Starý Přerov.

Úsek pod Břeclaví má obdobný rozháraný charakter a obyvatelstvo poblíž usedlé tatáž přání a bolesti, jak vzpomenuto u řeky Moravy. Odpomoc bude zde však pravděpodobně jak z technického, tak i finančního hlediska značně snazší, jelikož odtok škodlivých velkých vod bude možno případně regulovati vranovskou údolní přehradou, jejíž urychlené vybudování jest nejen v zájmu zemědělském, nýbrž i s hlediska hospodárného využití vodní síly Dyje velmi žádoucí. Doporučuji vládě, aby tento podnik dostatečně zabezpečila prostředky, aby v jeho uskutečňování mohlo býti nerušeně a s urychlením pokračováno tak, aby tato přehrada s určitostí podle programu mohla býti do konce roku 1933 dokončena.

Zde bych mohl připomenouti všeobecnou poznámku. U nás bývá zvykem, že počne se s velikou, nákladnou stavbou státní, ale chod této stavby bývá tak pomalý, že se velmi mnoho kapitálu interkalárem promarní. Varoval bych před tím, aby se tento postup zachovával při vodních stavbách, poněvadž nedokončené vodní stavby bývají všanc vydávány velikým vodám a tím způsobeny bývají mimořádné škody již také během stavby.

Dalším předmětem smlouvy je tak zv. konkurenční trať Dyje. Tato trať byla svého času po zpustošení znova zregulována. Za tímto účelem a k zajištění jejího udržování a udržování určitých do konkurence pojatých dyjských přítoků byl vydán statut dvěma zemskými zákony, jedním moravským z 10. prosince 1902, z. z. č. 1 z r. 1903, a jedním dolnorakouským z 10. prosince 1902, z. z. č. 4 z r. 1903. Podle těchto zákonů obstarával vedení v úvahu přicházejících prací dolnorakouský zemský výbor. Změnou státoprávních poměrů bylo nutno předpisy zmíněných zákonů nahraditi ustanoveními smlouvy, která by zároveň určovala směrnice pro likvidaci konkurence.

Konečně zbývá se zmíniti o instituci, která se touto smlouvou zřizuje, t. j. o společné technické komisi.

Již za býv. Rakouska bylo shledáno účelným, aby otázky týkající se regulace hraniční Moravy byly řešeny ve zvláštní stálé komisi, která byla složena ze zástupců státu rakouského a maďarského a ze zástupců obou zúčastněných zemí Moravy a Dolního Rakouska. Potřeba takovéto instituce s rozšířenou působností na toky v této smlouvě uvedené jevila se ve zvýšené míře za dnešních mocenských poměrů, které při vyřizování vyskytnuvších se otázek, týkajících se obou států, předpokládaly zpravidla cestu diplomatickou, která by v daném případě svou zdlouhavostí byla škodlivá účelnému provádění zamýšlených prací. Tato komise dává jistou záruku, že ustanovení smlouvy budou prováděna s porozuměním pro věc, odborně a hospodárně, a proto nutno její zřízení s uspokojením vzíti na vědomí.

A tu bych zase, vážené shromáždění, mohl připojiti zajímavou věc. Zde se dohodly dva státy na společné komisi, která bude jednotně řešiti vodohospodářské otázky hraničních tratí Dunaje, Moravy a Dyje. My, bohužel, máme ve svém státě také záležitosti vodohospodářské vnitrostátní, které se však neřeší jednotně v jednom ministerstvu, nýbrž třeba v ministerstvech dvou, což vede ke kompetenčním sporům, nejčastěji mezi ministerstvem zemědělství a ministerstvem veř. prací. Tento stav je politování hodný, neboť jest to jenom v neprospěch jednotné akce vodohospodářské.

K jednotlivým ustanovením smlouvy se podotýká:

K oddílu A, díl I.: Vůdčí směrnicí pro všechny práce na řekách, o něž jde, je, že se pro jich provádění a úhradu nákladů zavádí jakási zásada territoriální - t. j. že práce zpravidla obstarává každý ze států na svém území a na své náklady. Společnými jsou jen práce na územích přeťatých státní hranicí, které z důvodů technických nebo hospodárných nelze děliti. V takovémto případě rozdělí je oba státy na polovic a uhradí výlohy stejným dílem. Tímto řešením docílena byla jak v technickém provádění, tak i ve způsobu finanční úhrady vzájemná parita.

V oddílu A, díl II., který obsahuje speciální dohody o Dunaji, uvádějí se nejprve druhy staveb, jaké by mohly přijíti v úvahu, a podává se jejich definice. Nejdůležitějšími pro oba státy jsou stavby, jež mají za úkol soustřediti malou vodu, a proto bylo sjednáno, že jejich projekty se zpravidla vypracují na společný náklad. Společným nákladem se také provedou buď každým státem na jeho území nebo, budou-li stavby proťaty hranicí, tím státem na jehož území se nalézá jejich větší část. Parita při výkonu a při finanční úhradě zachovává se i u bagrování pro regulační účely.

Jak dříve pověděno, půjde u Dunaje v budoucnu hlavně o udržování provedených staveb a jejich doplňování a o vytváření vhodného plavebního koryta hloubením. Pro tyto práce sjednány byly obdobné zásady jako pro provádění staveb, pokud se týče pro bagrování k účelům regulačním.

Při nižších vodních stavech na Dunaji jest důležito, aby plovoucí lodi nenajely na mělčinu, a proto se bezpečná plavební dráha značkuje. Pro provádění tohoto značkování a úhradu s tím spojených nákladů určuje smlouva pravidla respektující náležitou paritu.

Oddíl A, díl III, obsahuje zvláštní ustanovení pro Dyji pod Břeclaví a pro řeku Moravu. Podle získaných informací mohu s povděkem konstatovati, že povšechný projekt regulace Moravy, jak jej připomíná čl. 14, odst. 1, jest již vyhotoven a připraven ku přezkoušení a schválení, předvídanému v odst. 2 téhož článku. Při regulačních pracích na řece Moravě bude nejvýznačnějším výkonem výkop a rozvoz materiálu z dosti četných a velmi značných průkopů. Zachovávajíc princip territoriálního provádění, děje se úhrada nákladů za výkop společně, rozvoz však na útraty státu, na jehož území se průkop zřizuje a jemuž se získaný materiál dává k disposici. Koupě pozemků pro průkopy jest věcí společnou; případná koupě pozemků odříznutých a ležících za vodou však věcí státu, pod jehož svrchovanost tyto pozemky po otevření průkopu připadnou. Následkem odlišného vodního zákonodárství bylo třeba ve smlouvě pamatovati na okolnost, že polovina koryta sousedící s československým územím jest podle uherských zákonů platných na Slovensku v soukromém vlastnictví, kdežto druhá polovina podle zákonů rakouských majetkem veřejným. Zřízením ochranných hrází budou pozemky mezi řečištěm a hrázemi častěji zaplavovány než dosud. Z tohoto důvodu bude třeba odškodniti jejich majitele. Náklady na toto odškodnění zatěžují podle smlouvy jen ten stát, na jehož území se tyto pozemky nalézají. Princip territoriální sjednán byl i pro práce udržovací a vyklizovací.

Oddíl B obsahuje směrnice pro likvidaci dyjské konkurence a určení přítoků do této konkurence pojatých, které bude v budoucnu udržovati ten nebo onen stát. K zabezpečení zájmů rakouských obcí, které byly dříve členy konkurence, upravuje se pro ně odběr písku a štěrku z Dyje zásadním způsobem v čl 20 a podrobně protokolem, který jest uveden v důvodové zprávě.

Oddíl C pojednává o zřízení, působnosti a způsobu jednání společné technické komise, jakož i o úhradě osobních výloh vzešlých z její činnosti. Bylo by si přáti, aby tato komise měla stále na paměti svoje poslání přispěti k urychlenému, technicky dokonalému uskutečnění záměrů, které byly oběma státům vodítkem při sjednávání této smlouvy.

K oddílu D třeba připomenouti, že ustanovení čl. 27 a 29, odst. 1 se odvolávají na čl. 31, pokud se týče na čl. 68 čsl.-rakouského hraničního statutu, který byl sněmovně Národního shromáždění zároveň předložen ku pro jevení souhlasu tiskem 297. Článkem 31, který jest součástí oddílu statutu, představujícího jakýsi pokus o mezinárodní vodní právo, usnadňuje se úřední projednávání a poskytuje se při nich občanům obou států stejné postavení co do práva materielního, tak i procesuálního. Čl. 68 tohoto statutu dovoluje úředníkům a dělníkům při vodohospodářských pracích na hranici zaměstnaným volný pohyb na hranici, čímž provádění těchto prací má býti usnadněno. Také celní úlevy podle čl. 29 mají býti účelnou podporou stavebního ruchu na hraničních vodách.

Poukazuje na zprávu výboru technickodopravního (tisk 385) a na přednesené doplňky této zprávy, navrhuje pak zpravodaj výboru usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí se smlouvou mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o úpravě technicko-hospodářských otázek na hraničních tratích Dunaje, Moravy a Dyje, podepsanou v Praze dne 12. prosince 1928, i se Závěrečným protokolem z téhož dne. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru zahraničního, jímž je p. posl. Světlík.

Zpravodaj posl. Světlík: Slavná sněmovno! Výbor zahraniční zabýval se smlouvou, o které je nyní řeč, ve schůzi dne 10. dubna t. r. Se svého stanoviska všímal si především toho, jak v této smlouvě jsou hájeny politické a hospodářské zájmy našeho státu, zájmy našeho národa a vůbec prestiž našeho státu. A tu právě je důležita ona komise, o které mluvil zpravodaj výboru technicko-dopravního. Tato komise, jak už bylo řečeno, je sestavena paritně, schází se střídavě na území našem nebo rakouském a předsedá vždy zmocněnec toho státu, na jehož území se komise schází. Tak jako při sestavování a jednání této komise, tak i při ostatních ustanoveních smlouvy, ať se jedná o finanční příspěvky nebo o dovoz a nákup materiálu na jakékoliv regulační práce nebo konečně o přecházení hranic zúčastněného dělnictva, všude se dbá, aby naše státní zájmy a zájmy našich občanů byly plně respektovány. Smlouva tato vyplynula z praktické potřeby sousedů, kteří se jednak mají chrániti proti škodám, jež jim oběma působí dosud neregulované a rozvodňující se řeky, a jednak mají v budoucnosti provésti velké splavňovací a regulační práce toků pohraničních. Proto jménem zahraničního výboru připojuji se plně k návrhu výboru technicko-dopravního. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo zpravodaji rozpočtového výboru, jímž je p. posl. Bečák.

Zpravodaj posl. Bečák: Slavná sněmovno! Výbor rozpočtový zabýval se návrhem vlády, týkajícím se smlouvy mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o úpravě technicko-hospodářských otázek na pohraničí našeho státu, na tratích Dunaje, Moravy a Dyje, podepsané v Praze dne 12. prosince 1928 se závěrečným protokolem z téhož dne.

Ke smlouvě této došlo, aby v zájmu obou států upraveny mohly býti toky řek, které tak často přivodily nenahraditelné škody. Povodí řeky Dunaje na pohraničí v délce asi 7.5 km je do té míry upraveno, že třeba je jen do budoucna udržovati a v důsledku splavnosti Dunaje do budoucna vyřešiti také otázku náležitého bagrování řečiště.

Totéž není možno říci o toku řeky Moravy v délce asi 80.5 km a úseku Dyje v délce asi 18.5 km. Na tocích těchto řek provedeny jsou menší dílčí úpravy nebo břehová opevnění po dohodě s Rakouskem. To vše však nestačí a je třeba do budoucna po projednání povšechného generálního projektu, o kterém právě pan referent výboru technicko-dopravního zde referoval, přikročiti k velkým pracím regulačním, které dotčené kraje mají uchrániti před ohromnými škodami, kterým v důsledku zátop a povodní jsou každoročně vysazeny.

Je proto také na místě, aby vláda otázce regulace hraniční trati řeky Moravy a melioracím pozemků - podotýkám zvláště jejího údolí - věnovala zvláštní pozornost a aby zabezpečila zvýšenými dotacemi ve státních rozpočtech urychlené projednání dotčených prací.

Taktéž je nutno uvésti, aby pro vranovskou údolní přehradu na Dyji byly zabezpečeny dostatečné finanční prostředky a aby tím bylo postaráno o nerušené a urychlené pokračování ve stavbě tak, aby mohla býti s určitostí dokončena podle programu r. 1933.

Smlouva sama vytyčuje zásady pro provádění staveb a úhradu nákladů a stanoví modality údržby provedených staveb s hlediska všeobecného a se zvláštním zřetelem na toky jednotlivých řek Dunaje, Moravy a Dyje.

Aby bylo docíleno jednotnosti a dohody ve všech otázkách, vyplývajících z této smlouvy podle ustanovení § 22, zřizuje se zvláštní společná technická komise ze zmocněnců obou pohraničních států. Úkolem této komise je v prvé řadě posouditi povšechné i podrobné projekty do rámce této smlouvy náležející, jednati a dojednati stavební program pro ten který následující rok, prováděti povšechná šetření a podávati příslušné návrhy. Usnesení této komise podléhají však schválení ústředního úřadu obou států.

A poněvadž výdaje státu, plynoucí z této smlouvy, v zájmu našeho státu, v zájmu jeho obyvatelstva a v zájmu obyvatelstva dotčených krajů a území jmenovaných toků jsou nutné a účelné a vedle toho budou vždy součástkou státního rozpočtu, o kterém posl. sněmovna se bude moci usnášeti, připojil se rozpočtový výbor k návrhu výborů technickodopravního a zahraničního a já jako zpravodaj doporučuji usnesení toto ku přijetí posl. sněmovně. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Zpravodaji k odst. 6 jsou: za výbor zemědělský p. posl. Šamalík, za výbor zahraniční za nepřítomného p. posl. Prokeše předseda téhož výboru p. posl. Tomášek.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji - za výbor zemědělský - p. posl. Šamalíkovi.

Zpravodaj posl. Šamalík: Slavná sněmovno! Mezi republikou Československou a republikou Polskou byla dojednána dne 18. února 1928 smlouva o rybolovu a ochraně ryb v hraničních vodách a povodí. Bylo nutně potřebí dojednati právo rybolovu, ochranu rybářství a zvelebení stavu ryb v hraničních vodách, které protékají nebo jsou jako rybníky na hranicích obou těchto republik. Není jasným, zda musí býti dojednaná smlouva mezi oběma republikami ústavně schválena, ale aby nedošlo k nedorozumění, předložila československá vláda Národnímu shromáždění návrh, aby smlouva ta ústavně schválena byla.

Zemědělský výbor projednal vládní návrh na schválení této smlouvy, která vlastně obsahuje hlavní zásady z rybářského zákona, platného posud pro zemi českou, a doporučuje smlouvu tu ke schválení.

Zemědělský výbor se dále usnesl jednomyslně na resoluci, v níž se žádá rychlé předložení osnovy rybářského zákona k ústavnímu projednání. Ústavním způsobem řešíme otázku rybářskou, a to ve vodách hraničních, ale otázka rybářská v naší Československé republice posud vyřízena nebyla, ačkoliv z různých stran bylo už několik návrhů v této věci této slavné sněmovně předloženo. Také naše rybářská veřejnost volá už 11 let po uzákonění jednotného rybářského zákona, a posud marně. Snahy Československé Unie rybářské po této stránce jsou posud nesplněny, rybářství našemu se věnuje pranepatrná péče a finančně se rybářské akce se strany státu téměř nepodporují.

Potřebujeme moderní rybářský zákon jednotný pro celou Československou republiku. Nejsou udržitelné nynější poměry v otázce rybářské a honební. V Československé republice máme 5 zákonů rybářských a 5 zákonů honebních. V Čechách platí rybářský zákon od r. 1870, na Moravě od r. 1895, na Slovensku platí uherský rybářský zákon od r. 1888, na Valčicku platí zákon rakouský, na Hlučínsku zákon německý, mimo to máme rámcový říšský rakouský zákon rybářský z 13. května 1885. Rovněž tolik máme zákonů honebních. Je nejvýše nutno zunifikovat zákony rybářské a honební v celé Československé republice na zdravém moderním podkladě.

Zástupce ministerstva zemědělství ohlásil v zemědělském výboru, že jest jednotný rybářský zákon pro celou republiku Československou už připraven a že bude co nejdříve předložen. Přes to se usnesl zemědělský výbor na zmíněné resoluci, která je připojena ke zprávě výboru zemědělského.

Doporučuji proto slavné poslanecké sněmovně ke schválení návrh usnesení zemědělského výboru:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí se Smlouvou mezi republikou Československou a republikou Polskou o rybolovu a ochraně ryb v hraničních vodách a ve vodách jejich povodí, sjednanou v Katovicích dne 18. února 1928.

Doporučuji ke schválení také připojené resoluce o rychlém předložení vládní osnovy zákona rybářského. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor zahraniční, p. posl. Tomáškovi.

Zpravodaj posl. Tomášek: Slavná sněmovno! Zahraniční výbor ve schůzi konané dne 10. dubna 1930 pojednal o smlouvě mezi republikou Československou a republikou Polskou sjednanou dne 18. února 1928 o rybolovu a ochraně ryb v hraničních vodách a ve vodách jejich povodí a doporučuje slavné sněmovně, aby smlouvu ve schvalovacím tomto usnesení dotčenou přijala.

Ve smlouvě - to uvádím zvláště - která obsahuje 15 článků, v posledním článku 15 se uvádí:

"Smlouva tato bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze. Smlouva nabude účinnosti 30ho dne po výměně ratifikačních listin a zůstane v platnosti po 10 let. Nebude-li vypovězena jedním ze smluvních států rok před uplynutím tohoto období, prodlužuje se její platnost samočinně z roku na rok."

Doporučuji za zahraniční výbor toto schvalovací usnesení, jakož i smlouvu ve zprávě a v návrhu vládním obsaženou ke schválení. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Nyní přistoupíme ke společné rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby lhůta řečnická stanovena byla 30 minutami. (Námitky nebyly).

Námitek není. Navržená lhůta je přijata.

Přihlášen je jako řečník "pro" p. posl. Jaša. Dávám mu slovo.

Posl. Jaša: Slavná sněmovno! Právní úprava technicko-hospodářských otázek na pohraničních tratích řeky Dunaje, Moravy a Dyje je záležitost mimořádného významu pro jižní Moravu i přilehlé Slovensko. Od ní závisí rychlejší regulační úprava těchto toků, jež společně s úpravou všech moravských přítoků tvoří nejožehavější potřebu těchto krajů.

Zátopy vod v rozsáhlém území jihomoravského úvalu opakují se s krutou pravidelností rok co rok. Na jaře jsou tyto zátopy pravidelné a obyvatelstvo přijímá je jako nutné zlo, ale hůře je, rozvodní-li se Morava a Dyje v důsledku dešťů v měsících letních. Tu proměňují se zátopy často v katastrofu, zvláště když proudy vod a říčního bahna zaplaví luka a pozemky přede žněmi nebo v senosečích.

Plocha zatopených a poškozovaných pozemků, luk i lesů je na jižní Moravě ohromná: Souvislé jezero zátop rozkládá se pravidelně od Moravičan až po Děvín v rozloze 65.295 ha a jen na trati od Rohatce po Děvín zalévá se plocha 36.197 ha a zátopné území dosahuje šíře 3 až 4 km.

Je bolestné pozorovati každoročně desítky hektarů zatopené půdy, která se stává nezpůsobilou ke kultivaci, ačkoliv tu jde o prvotřídní jihomoravský náplav, nejvhodnější pro všechny ušlechtilé zemědělské plodiny, zvláště pro nejjemnější zeleninu. Kolik hospodářských hodnot a možností tu republika ztrácí na obilí, ovoci, zelenině i dobré píci - a ztráty takové každoročně trpíme v kraji, kde je půdy citelný nedostatek, v kraji, který je přelidněn a odkud lidé musí prchati z nedostatku půdy a výživy do ciziny! Zvláště když se v kritických letech povodně několikrát do roka opakují a voda na několik týdnů zaplavuje luka i úrodné pozemky, úroda i senoseč bývají zničeny; zemědělci ztrácejí odvahu k další kultivaci a ztráty přímé i nepřímé jsou nekonečné.

Po opadu vod tvoří se v oblasti pravidelně rozsáhlé tůně, kde voda i vegetace zahnívají a nad hnijícími tůněmi vznášejí se mraky komárů, kteří se v letním období stávají nesnesitelnou trýzní obyvatelstva.

Že všechny takové zátopy porušují komunikace, zejména silnice a rozrušují regulaci na přítocích, je samozřejmé, a škody takové činí na komunikacích i regulacích rovněž milionové částky.

Nejhůře bývá pravidelně v oblasti na stoku Dyje a Moravy. Krajina mezi Rohatcem a Sekulemi na řece Moravě a mezi Mušovem a Sekulemi na Dyji tvoří za povodní kompaktní jezero, které zatápí 18.000 ha luk a 12.000 ha lesa. R. 1925 na př. zatopily se louky právě před senosečí a byly 5 týdnů pod vodou, takže toho roku k senoseči a ke sklizni otav vůbec nedošlo. Ztráty na seně a otavách odhadovaly se na 30 mil. Kč. K tomu přistupují škody v lesích, na zničených silnicích a škody, jež utrpěla regulace toků Kyjovky, Svodnice, Trkmanky i škody na melioračních zařízeních v Lanžhotě.