Měl bych další otázku: Co zamýšlí stát s tímto domem v Mariánských Lázních, nač jej kupuje? Či nemá snad stát ještě dosti na tom, že koupil v Mariánských Lázních hotel "Kasino", v němž zlotřilé, hanebné hospodářství končí trvalým schodkem pro státní pokladnu? Není ještě dosti na této ztrátě a jest dosti daní, aby mohlo býti strkáno 7 1/4 milionů do německého domu, a to v téže době, kdy lázně, které byly zabrány při pozemkové reformě od kláštera v Teplé, přes všechna zakročení všech vrstev, i lékařských kruhů z Mariánských Lázní, necháváte zpustnouti a zchátrati? A přece by 2, 3 miliony byly nesmírně pomohly, aby Mariánské Lázně byly uvedeny do takového stavu, jak to odpovídá světovému lázeňskému místu a jeho pověsti. Na to nemáte 2 nebo 3 miliony, ale 7 1/4 milionů tu je, jde-li o to, aby německý dům byl násilně převeden do českých rukou, aby celá vláda mohla před menšinou ukázati krásný obličej. Neboť jest přece jen smutné, jestliže muži necítí již v sobě dosti síly, jestliže se již propůjčují k takovýmto poklonám. Tak často se mluví o vedlejších vládách. Nikoliv, hlavními vládami jsou ty, které jsou nazývány vládami vedlejšími a ti ostatní, jsou-li tyto věci správné, ukázali se ochotným nástrojem tak zvaných vedlejších vlád.

Musím se ještě tázati, z jakých peněz koupil tento dům ministr veřejných prací, který tu rovněž není, a k jakému účelu? Znalci odhadli ten dům na 4 1/2 miliony. Dům byl po prvé již přiklepnut rodině samotné za 6 milionů. Vyslanec vlády, odborový rada ministerstva veřejných prací Makovec, měl příkaz jíti jen do 5 1/2 milionů, to znamená, že stát sám pokládal tuto částku za nejvyšší hranici hospodářské hodnoty domu. Nuže táži se, jak je možno, že týž stát při platnosti tohoto odhadu při druhém prodeji domu mohl jíti ze 4 1/2 nebo 5 milionů na 7 1/4 milionů? Konstatuji, že touto koupí domu vydal stát asi 3 miliony na počešťování. Musím se tázati, kde jest heslo "Rovní s rovnými", provede-li se takováto nehoráznost s polovicí německých daní? Nejen pro Němce, nýbrž pro všechny menšinové národy tohoto státu má ohromný význam, koná-li se zde vpád do soukromého jmění, jestliže na nejvyšším místě nedovedou již rozlišovati mezi mým a tvým v soukromém vlastnictví.

Budete se tázati, jak je možné, že rodina nabídla jen o 10.000 Kč méně, když prý dům nemá skutečně větší cenu. Jest rozdíl, hájí-li někdo svůj starý po staletí děděný majetek nebo kupuje-li jej za lehce nabyté peníze. Rodina Gutova mohla jen proto jíti tak vysoko, poněvadž paní jest spoluvlastnicí čtvrtiny domu a její muž z ochoty se této čtvrtiny vzdal, dále proto, poněvadž sám jest stavitelem a může prováděti investice. Tato zaštěnicovaná bouda, kterou stát koupil za 7 1/4 milionů, pohltí ještě další 3 miliony, než bude tak daleko, aby se z ní stal lázeňský dům. Neboť pak jste vrazili šťastně do budovy 10 až 11 milionů. Ale učinili jste tím ovšem průlom, a tu musím jíti poněkud dále. Neboť tento dům jest symptom.

Dějí se věci, o nichž nejsme neinformováni. Otázka Mariánských Lázní není stále ještě rozřešena. Jest to neudržitelný stav, že prostě v době, kdy byla zahájena lázeňská sezona, stále ještě jest nejistota, kdo bude příště držitelem tohoto světového podniku, a jest pochopitelné, že jest vinou státu, jestliže se zde nezavádí pořádek, jestliže jasně také pro budoucnost neznáme držitele, takže lázně musí stále více chátrati.

Při dražbě dlužno dále konstatovati ještě spoustu vad řízení po stránce čistě formálně právní, takže jest samozřejmé, že rodina Gutova podala proti tomuto příklepu odvolání ke krajskému soudu v Chebu. Již zde bych řekl, aby se upustilo od pokynu krajskému soudu v Chebu, ať již tím, či oním způsobem, aby snad odvolání zamítl - neboť nemáme nejmenší důvěry k takové justici. První odvolání, které bylo podáno proti příklepu rodinného majetku staré rodině, nebylo zdaleka tak odůvodněné, ale bylo mu vyhověno a došlo ke druhé dražbě. Tentokráte se však odehrálo ještě takovéto divadlo: Zástupce ministerstva veřejných prací měl nejvyšší plnou moc. Tentokráte šel až do 7 milionů jen proto, poněvadž se nepokládalo za možné, že by soukromník mohl na sebe vzíti takovéto obrovské břemeno. Když přes to rodina mohla přihoditi ještě dalších 60.000 Kč, zástupci ministerstva veřejných prací došel dech. Ale přes to, že neměl již plné moci, dražil ještě dále, tedy, což nesmí překvapiti, překročil příkaz svého ministerstva. A proč to mohl učiniti? Poněvadž zatím pravděpodobně byla uzavřena s panem Mečířem a druhy zajišťovací smlouva, že to, oč bylo nabídnuto více, což však ministerstvo nepovolilo, uhradí čeští zájemci z Mariánských Lázní. Kam však dojdeme, jestliže zástupce ministerstva přistupuje vůbec na takovéto praktiky? Když bylo tedy draženo ještě dále, musil pan odborový rada Makovec zavolati ministerstvo a telefonovati. Soud dopustil se tu pak jedné formální chyby za druhou a jest smutné, že soudce neměl odvahy provésti, co bylo jeho povinností, nýbrž, že několikráte povoloval prodloužení po 5 minutách proti dražebním podmínkám a když ani to nepomohlo, dokonce ani nezmocněnci panu Mečířovi, který podle svého bratra a vyslance po jeho způsobu náhle opět měl tu čest zastupovati stát, tomuto panu Mečířovi, respektive jeho zástupci dal možnost znovu vyčkávati, takže uplynula každá lhůta k dražbě. Nyní bylo proti tomu podáno odvolání a předpokládám, že široké vrstvy zde o těchto událostech nevěděly. Jestliže nebude vykonáván žádny vliv, musí býti tomuto odvolání docela jasně vyhověno z důvodů formálně-právních.

Jest nejvýš na čase, aby stát odtáhl ruku od takových podniků a útoků na právní držitele a nepokoušel se již zasahovati do této dražby. To jsou věci, k nimž nelze klidně mlčeti. Mohl bych vám ukázati zvláštní seznam lázeňských hostí, kteří se v tomto domě zdržují za levné a nejlevnější ceny a nalezli bychom mezi nimi i politiky s dobrými jmény (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!), kteří tam žili a kdybych chtěl býti velmi malicherný, mohl bych vám dokonce pověděti, že takoví lidé jdou dokonce sami do kuchyně a dají si tam nakrájeti šunku, poněvadž nic nestojí, a pak s ní dělají výlet na nejbližší kopec, aby tam měli co jíst. Na státní útraty leckdo si tak vyjel se státním autem do "Buen Retiro", aby tam mohl žíti levně nebo za pár haléřů a neodřekli si žádného potěšení, které může skýtati lidský život a také šampaňské tam bohatě teklo a nebylo placeno. (Výkřiky.) A mezi nimi byl také velmi známý senátor, bývalý ministr, kterého bych mohl jmenovati jménem. Nechci však býti indiskretní, pokud ještě zbývá naděje, že toto bezpráví bude napraveno. Ohlašuji však, že nejrozsáhlejší měrou uveřejním tuto zvláštní listinu hostí tohoto ještě zvláštnějšího lázeňského domu a uvedu ještě některé věci, jestliže to neuznáte a jestliže po tomto odvolání neupustíte od nerovného boje, chtíti za státní peníze získati rodinný majetek. Neboť není pro to prostě jiného názvu než ostuda a upozornil bych rád, že v západních Čechách nejsme ochotni všechno spolykati. Příliš mnoho jste si vůči nám troufali, ale nesmíte zapomínati, že na konec hrozí nebezpečí, že přivedete lidi tak daleko, že budou cítiti, že nemají již co ztratiti. Neboť pak může býti i nejtrpělivější člověk poněkud nepohodlný a nejen netrpělivý, nýbrž dokonce i nebezpečný. Varuji před tím a upozorňuji, že jest nesmyslné laditi mírové šalmaje, jestliže se v praksi přiházejí takovéto věci. Zdůrazňuji a mohu to jistě činiti, že jsem zde v uplynulé době tohoto třetího volebního období při několika řečech nemluvil způsobem jako dnes - říkám to, i kdyby mi byly činěny výtky - nýbrž, že jsem mluvil proto, aby se našel modus vivendi mezi národy. Takto jej však nenajdete, takto znemožníte i člověku nejochotnějšímu k sjednání míru, aby čekal, až bude vyhnán ze svého hospodářství. Což přece nechápete, že přepínáte luk? Upozornil bych vás rád na to, že se veškerého obyvatelstva v západních Čechách bez rozdílu stran zmocnilo bezmezné rozčilení nad těmito věcmi, bezmezné rozčilení, jemuž byste se neměli smáti, poněvadž se s tím konec konců budete musit vypořádati.

Bylo by lákavé pověděti veřejně ještě leccos o těchto věcech. Nechci to však učiniti, poněvadž se nevzdávám naděje, že se uzná, že se zde zašlo příliš daleko, že se uzná, že neprávem nabytý statek neprospívá, i když se získal za lehce nabyté peníze.

Končím a nechci vám připomenouti nic jiného než výrok, nikoliv z německých kruhů, nýbrž z českých, výrok, který napíšeme plamenným písmem na onen dům, poněvadž jste si tím postavili pomník, kolem něhož nepřejde žádný cizinec, aniž zvěděl, jakým způsobem přešel tento dům do držení cizinců. Upozorňuji vás na to, že tento dům jest již dnes bojkotován, a dojde to tak daleko, že v tomto domě budou bydliti jen svrchu zmínění obyvatelé a že v něm nebudou bydliti lázeňští hosté. Návštěvníky Mariánských Lázní jsou většinou říšští Němci z finančních důvodů stále ještě rádi vidění a ostatní němečtí návštěvníci a my vidíme, že tito hosté dovedou dělati rozdíl mezi místy, kde vládne pokoj a mezi místy, která byla nepoctivě nabyta. Dovolám se výroku českého universitního profesora Pekaře, který vám dal na uváženou toto: "Nevěřím, že sloužíme naší národní věci, jestliže se jakoukoliv loupeží nebo násilným činem zmocňujeme hospodářských statků, které dosud byly v rukou národního odpůrce." Pánové, něco jasnějšího a ostřejšího nemůže vám již nikdo říci. Doufám, že přece dojdete k rozumu, neboť nejsme ochotni a také já nejsem ochoten svůj volební kraj a naši vlast [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 8. května 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Není-li možno nalézti zde rozumu, račte uvážiti, že jste byli včas varováni. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Hadek. Dávám mu slovo.

Posl. Hadek (německy): Měšťáčtí a sociálfašističtí hospodářští a finanční výtečníci po léta se pokoušeli vtlouci dělnické třídě do hlavy, že kapitalistický společenský řád jest stabilisován a konsolidován, že dovedl přestáti válku, krise a jejich důsledky, že kapitalistický systém jest zdravý a stabilisovaný a proto že jest hospodářským řádem seslaným od Boha a že jen komunistům napadá jím otřásati. Ale kde jest vaše stabilisace, kde jest dnes vaše konsolidace? Dnes jest váš společenský řád jediným chaosem krisí všeho druhu, dnes otřásá vaším systémem krise průmyslu a krise zemědělství, krise výroby a krise odbytu. Váš tak zvaný stabilisovaný, Bohem seslaný společenský řád zmítá se v křečích. Dnes zmlkl váš triumfální pokřik, že se podařila konsolidace a stabilisace, dnes kňučíte všemi tony o neštěstí, které postihlo váš zbankrotovaný společenský řád. A nyní chcete uchlácholiti dělníky a drobné zemědělce, veškeré pracující obyvatelstvo sliby, že přijdou lepší časy, znovu spekulujete na trpělivost pracujících mas, na jejichž účet chcete vyrovnati svůj bankrot.

A tam, kde vaše sliby již nenalézají potřebného ohlasu, u nezaměstnaných a u jen částečně zaměstnaných, u dělníků, z nichž se racionalisací vymačkává poslední síla, u dělníků, jímž byly mzdy sníženy, tam nastává vyvrcholení vaší moudrosti: pendrek, bodák, žalář a kulky. Všude, kde dělníci vycházejí na ulici, aby hromadně protestovali proti krutým účinkům vašeho zbankrotilého společenského řádu, všude tam vaši biřici a pochopové neslýchaně surově postupují proti hladovějícím dělníkům.

V Radotíně dali jste stříleti do dětí a mládeže, dětem a mládeži, jež o tak zvaném velikonočním svátku, svátku vykoupení, jak to označuje váš podlízavý tisk, vyšla na ulice, aby podporovala boj svých otců, odpověděli jste prachem a olovem. Váš ministr byl do dneška příliš zbabělý, než aby odpověděl na naše útoky pro střílení do dětí. On toho také nikdy neučiní, neboť to, co se stalo v Radotíně, patří k vaší obraně, k vašemu vyhladovacímu plánu, jejž jste hotovi každého dne brániti týmiž prostředky jako v Radotíně.

Předkládám vám dnes strašnou bilanci, bilanci tří měsíců třídního boje. Tato bilance může se s klidem postaviti po bok pronásledování za krvavého období carské černé sotně, fašistické vlády v Italii a v Hlorthyovském Maďarsku.

Za akce konané dne 6. března bylo v republice zatčeno daleko přes 1000 osob. Mnoho zatčených bylo surově ztýráno. Tisíce dělníků a dělnic, kteří demonstrovali pro chléb a práci, za režimu fašisticko-sociálfašistické vlády sedí ještě dnes ve vězení. Jen u krajského soudu v Košicích jest nyní 45 dělníků a dělnic, jejichž zločinem bylo, že se 100 jiných dělníků vyšli na ulici protestovati proti vašemu systému vyhladovění. Mezi těmito 45 zatčenými jest 5 ve stáří mezi 13-16 lety, tedy dětí, které jejich bída a bída jejich otců vyhnala na ulici, dětí, o nichž vyprávíte, že v tomto státě požívají nejširší ochrany. Tyto děti jsou dnes u krajského soudu v Košicích jen proto, poněvadž dne 6. března poslechly volání komunistické strany, aby společně se svými otci demonstrovaly a protestovaly proti neslýchanému vykořisťování a zbídačování v tomto státě. Proti těmto 45 zatčeným nebylo do dneška zahájeno obžalovací řízení, proti žádnému z těchto 45 zatčených nebyla do dneška podána obžaloba. Jsou tedy ve vyšetřovací vazbě a nevědí, proč a zač, a státní zástupce, jenž by jistě neváhal podati proti nim obžalobu, nemůže proti těmto dělníkům zjistiti ani zdání nějakého důkazu viny.

"Sozialdemokrat", fašistický orgán německé sociálně demokratické strany, když sociální demokrati vstoupili do vlády, napsal: "Nový den vzchází nad republikou." Svítání tohoto nového dne, jenž vzchází nad republikou, vypadá asi takto: V lednu se konalo 44 politických procesů, v únoru bylo jich 31, v březnu 84, v dubnu 140 a v květnu jest dosud hlášeno 152 politických procesů, z nichž jen krajský soud v Brně ohlásil 40 procesů. Tato statistika nečiní si ani zdaleka nároku na úplnost, naopak koná se mnoho procesů, o nichž nic nevíme, o nichž se nic nedovíme, o četných procesech, v nichž se odsuzují tucty dělníků, se nedovídáme a nejsou tudíž pojaty do této statistiky. V těchto 451 politických procesech, které jsme zaznamenali v prvních 5 měsících letošního roku, jde většinou o hromadné procesy, v nichž jsou často obžalovány tucty dělníků. Odhadujeme-li to nízko, bylo letos pro politické přečiny odsouzeno nejméně 5000 dělníků. Nový den vzchází nad republikou. Váš ministr spravedlnosti dr Meissner, člen Internacionály osvobozující národy, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 8. května 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 4 těsnopisecké zprávy o 47. schůzi posl. sněmovny.] váš ministr spravedlnosti Meissner jest podle vašich pojmů správný člověk pro souzení dělníků.

Rád bych vám ještě krátce předložil rov něž neúplnou statistiku rozpuštěných schůzí, surového zasahování policie a četnictva při schůzkách dělníků, při schůzích a shromážděních, což více než zřetelně dokazuje, jak tento stát jest zfašisován.

Dne 19. února konala se v Mor. Ostravě demonstrace, kterou policie rozehnala, a při tom bylo zatčeno 9 dělníků.

Dne 20. února byli v Rýmařově zatčeni stávkující, četnictvo a policie surově rozehnala stávkující, při čemž 2 dělníci byli bodnuti bodlem.

Dne 19. února četnictvo a policie rozehnala davové shromáždění před Škodovými závody, jehož se účastnilo 2000-3000 dělníků. Při této příležitosti byl zatčen posl. Dvořák. Další schůze, která se rovněž dne 19. února konala u plzeňského nádraží, byla rovněž rozehnána, při čemž policie a četnictvo gumovými obušky a pažbami bušilo do dělníků, a při tom bylo rovněž 5 dělníků zatčeno.

Dne 21. února 80 policistů útočilo na konferenci rudých odborových organisací, která se konala v Lidovém domě na Žižkově. Všichni přítomní byli zatčeni a odvezeni v policejních automobilech.

Dne 21. února četnictvo surově rozehnalo v Lounech schůzi nezaměstnaných, při čemž řečník, posl. Procházka, byl zatčen.

Dne 21. února 30. policistů krvavě rozehnalo v Ústí nad Labem demonstraci nezaměstnaných. Mnoho dělníků a také tajemníci Tomáško a Resek byli zatčeni.

Dne 21. února policie rozehnala na Král. Vinohradech schůzi nezaměstnaných.

Dne 21. února konala se v Liberci velká demonstrace nezaměstnaných, při které byli zatčeni posl. Höhnel, sen. Pilz a soudr. Fiebiger. Při této demonstraci starý šedivý dělník obnažil svou hruď a vyzval policii, aby ho zabila, neboť nemá, co by v této společnosti ztratil, než své okovy. I tento dělník byl pro tuto výzvu a toto své zvolání zatčen a po celé týdny ponechán ve vazbě libereckého krajského soudu.

Dne 22. února bylo v Plzni zatčeno několik činitelů revolučního dělnického hnutí a dělníků Škodových závodů, poněvadž se předcházejícího dne zúčastnili demonstrace. Rovněž dne 23. února se v Plzni zatýkalo.

Dne 23. února byly rozpuštěny schůze horníků v Orlové, Karvinné a Mor. Ostravě, a policie postupovala velice surově, což jest zvláštní vlastností československé policie, a zatkla tam množství horníků, několik zpravodajů a také jednoho poslance.

Dne 23. února policie rozehnala v Olomouci schůzi nezaměstnaných, při čemž byl zatčen soudruh posl. Juran.

Dne 24. února četnictvo rozehnalo v Hradci Král. schůzi nezaměstnaných a zatklo tajemníka odborové organisace.

Dne 24. února rozpustila policie v Košicích schůzi a tajní policisté zadrželi účastníky, aby jim mohli prohledati kapsy.

Dne 25. února pražská policie zakázala schůzi mládeže na Žižkově.

Dne 2. března policie rozpustila v Mor. Ostravě hornickou konferenci, které se účastnilo 300 delegátů, a když přítomní ihned neopustili místnosti, přivolané četnictvo je co nejsurověji vyhnalo s nasazenými bodáky. Vůdce četnictva postavil se s napřaženým revolverem před předsedův stůl a vyzval je, aby opustili shromáždění.

Dne 2. března byla v Mariánských Horách u Ostravy rozbita konference rudé pomoci. Referentka soudružka Freyová byla zatčena a odvlečena na policejní ředitelství do Moravské Ostravy, kde byla třikrát fotografována a kde jí byly vzaty otisky prstů. Pronásleduje se právě rudá pomoc, totiž organisace, která pomáhá obětím boje, organisace, která v tomto státě pečuje, aby dělníci nebo příslušníci dělníků úpících za žalářními zdmi nemusili umříti hladem. Se zcela zvláštní a neslýchanou surovostí byli na Slovensku, jak nám bylo před několika dny oznámeno, zatčeni dělníci, poněvadž si připjali odznaky rudé pomoci, organisace, která se dosud mohla v republice úplně legálně pohybovati. Ale již se pokoušíte znemožniti i tuto organisaci, která nemá jiný než vysloveně pomocný ráz pro podporu obětí třídního boje.

Dne 3. března v Mor. Ostravě a téhož dne v Novém Jičíně rozpuštěn akční výbor nezaměstnaných.

Dne 4. března bylo při demonstraci nezaměstnaných na Staroměstském náměstí, kdy byla vyslána deputace k primátorovi, zatčeno 6 dělníků jakož i posl. Krosnář a dr Stern.

Dne 5. března byla v Ústí nad Orlicí rozbita schůze textilních dělníků a zpravodajové posl. Novotný a posl. dr Stern zatčeni a odvedeni s nasazenými bodáky.

Poměrně v krátké době bylo provedeno ohromně mnoho domovních prohlídek. Tak na př. dne 31. ledna v krajském sekretariátě KSČ v Jihlavě, dne 23. února v sekretariátě KSČ v Plzni, jež trvala od 12 hodin v poledne do 4 hodin odpoledne. Soudr. Šťastnému byly dokonce prohledány kapsy.

Dne 24. února policie provedla v Hradci Král. prohlídku sekretariátu KSČ, při čemž zabavila balík starých tiskopisů.

Dne 26. února obsadila policie sekretariát KSČ v Mor. Ostravě a provedla dvouhodinnou domovní prohlídku. Téhož dne policie obsadila krajský sekretariát KSČ v Plzni a provedla důkladnou prohlídku, rovněž obsadila policie sekretariát průmyslového svazu a zároveň sekretariát KSČ v Mostě a také provedla důkladnou prohlídku. Všem přítomným byly prohlédnuty kapsy. I u známých odborových a politických činovníků byly provedeny domovní prohlídky. Téhož dne provedla policie v Lomu u Mostu v soukromém bytě soudruha Černého důkladnou prohlídku.

Dne 3. března prohledala policie sekretariát KSČ v Přerově, aby našla rozmnožovací stroj.

Téhož dne konala se prohlídka krajského sekretariátu KSČ v Chomutově. Tajemník Schenk, hostinský Binder a domovník byli zatčeni, poněvadž prý policie našla antimilitaristické brožury. Mimo to bylo u jiných činovníků KSČ a u nezaměstnaných provedeno asi 100 domovních prohlídek.

Dne 5. března asi v 11 hodin dopoledne vniklo v Praze 14 tajných policistů do ústředního sekretariátu KSČ v Karlíně, zatím co uniformovaní strážníci obklopili budovu. Jak v prvním pražském krajském sekretariátě tak i v "Rudém Právu" bylo vše prohledáno, poněvadž policie slídila po letáku a po závodních časopisech. V prvním kraji pokusila se policie násilím otevříti kanceláře poslanců a když se jim to nepovedlo, byly před dveře postaveny stráže a odpoledne se s lepšími nástroji provedla prohlídka.

Dne 5. března provedla policie domovní prohlídku v okresním sekretariátě KSČ v Praze na Smíchově. V téže hodině prohledala policie důkladně i všechny místnosti rudých odborových organisací. Ačkoliv nic nebylo nalezeno a sama policie musila prohlásiti, že tam není ani nejmenší podezřelé věci, která by odůvodnila zabavení, byl tajemník zatčen.

Dne 5. března byl v Praze důkladně prohledán ústřední sekretariát rudé pomoci. Při tom byl stůl sen. Stejskalové vypáčen paklíčem. Policie hledala rozmnožovací stroj. Téhož dne konaly se ještě prohlídky v sekretariátech KSČ v Hradci Král., v Praze-Nuslích, v Praze-Vinohradech a u více než 100 komunistických činovníků, tudíž činovníků rudé pomoci. Zvlášť surová byla domovní prohlídka u redaktora "Tvorby" soudr. Fučíka. Prohlídka odporovala zákonu, poněvadž byla provedena, když vlastník bytu nebyl přítomen. Policie všechno přeházela a zabavila veškerou soukromou poštu, jakož i velmi mnoho literárních rukopisů. Prohlídka trvala 2 hodiny.

V době od 19. února do 15. března, tedy ve 14 dnech, bylo 23 shromáždění rozpuštěno, rozbito, pendreky a bodáky rozehnáno. Od 23. února do 5. března bylo provedeno 219 domovních prohlídek jakož i zatčeno přes 1000 osob. Přes to dělnictvo demonstrovalo, přes to vyšlo na ulici proti zuřivému fašistickému a sociálfašistickému teroru pod vedením komunistické strany, oné strany, o které jste již tisíckrát prohlásili, že zašla, kterou vidíte v úplném rozkladu, oné strany, proti níž se obraci celá zuřivost státní moci kapitalistů, popů, fašistů a sociálfašistů. Nyní ještě několik příkladů z praxe soudní a policejní.

Dne 5. října 1928 byla 65 letá dělnice Barbora Hamošová, když z okna svého bytu v Rozdělově zavolala na četnictvo, zuřivě postupující proti bojujícím horníkům, slovo "Hanba" za toto zvolání odsouzena ke 4 měsícům těžkého vězení. Pan ministr spravedlnosti odmítl amnestovati tuto starou dělnici. Po životě plném vysilující práce s výslovným souhlasem pana soc. demokrata Meissnera, do žaláře, to jest vaše starobní podpora, váš večer života prostý všech starostí a jak ostatně zní všechny vaše prolhané fráze. Již 4 neděle sedí dělník Bruno Jatsch, těžce nemocný plícní chorobou, ve vyšetřovací vazbě krajského soudu v Liberci. Soudruhu Jatschovi řekl vězeňský lékař, že není schopný vazby, ale že on jako lékař v tomto případě nemůže nic učiniti. Bruno Jatsch jest obviněn, že se dopustil porušení domovního míru ve stranické tiskárně, ukradené komunistické straně v Liberci. Tedy v budově, kterou Jatsch pomáhal budovati, ve které jest on jako jiní dělníci domácím pánem, dopustil se porušení domovního míru, které podle mínění třídní justice musí odpykati smrtí v žaláři. Z téhož důvodu sedí ve vyšetřovací vazbě soudružka Lindnerová ze Smržovky, matka dvou drobných dětí. Má příležitost oslavovati ve vězení den matek a příležitost v den matek uvažovati o tom, že ve státě, v němž jest ministrem spravedlnosti sociálfašista, i ukradený lup jest svatý jako vlastnictví zlodějů a musí býti chráněn orgány státu.

Ještě dnes sedí v káznici komunistický tajemník Karel Biener jsa obviněn ze zločinu, jehož nespáchal. Nelze popírati, že soudr. Karel Biener neměl nejmenší účasti na požáru ve sklářské osadě u Českého Krumlova. Svědkové vedení proti soudr. Bienerovi, obecní strážník Josef Hopfinger a Filaus byli neúprosnými osobními nepřáteli soudruha Bienera, a patří k tomu již celá neostýchavost třídního státního zástupce a poroty složené z velkých sedláků, aby uvěřili těmto svědkům, že je právě jejich osobní nepřítel Biener najal ke zločinu. Mimo to byl soudr. Biener v době, kdy se prý konala vybájená schůze, se soudr. Zárubou na cestě do Prahy. Ale co se stará o takové věci fašistický státní zástupce a fašistický třídní soud? Státní zástupce odůvodnil Bienerovu vinu jako přirozený následek jeho komunistického smýšlení. Soud odsoudil soudr. Bienera k 5 letému žaláři, při odvolání byl mu tento trest zvýšen na 12 let, ačkoliv jest nyní známo mnoho faktů, které ještě více než dříve dokazují, že nad Bienerem byl vynesen třídní rozsudek, že to jest justiční omyl největšího rozsahu. Přes to jest soudr. Biener držán ve vazbě jako dříve. Žádáme, aby byl ihned propuštěn a jeho proces obnoven. Zcela rozhodně odmítáme amnestii soudr. Bienera a žádáme, aby v novém procesu byl úplně rehabilitován.

Dostali jsme náhodou vysvědčení zachovalosti, které vydalo pražské policejní ředitelství dne 25. října, nikoliv na žádost dělníka, nýbrž podnikatele, o chování jistého dělníka. V tomto vysvědčení zachovalosti se praví, že tento dělník jest jinak bezúhonný, ale že dne 10. července 1929 byl podle §u 23 tiskového zákona odsouzen k pokutě 300 Kč nebo na 6 dní do vězení, jelikož rozdával letáky. Podnikatelé tedy již nemusejí zakládati černé knihy, policie jim je dodá, pokud jde o dosavadní život dělníků, s největší ochotou a úslužností. V tomto případě dosáhla tím policie svého účelu. Dělník podle tohoto vysvědčení zachovalosti, jež mu bylo odepřeno, ale podnikatelství dodáno, nedostal práci.

Náš soudr. Geza Goldhammer dostal dne 27. února obsílku od košického krajského soudu k hlavnímu líčení, které se má konati dne 28. března 1930. Dostal tuto obsílku k přelíčení v téže věci, za kterou již dne 2. června 1926 byl odsouzen ke 14 dnům vězení nebo k pokutě 100 Kč, kterou také zaplatil. Goldhammer má býti tedy znovu odsouzen za věc, za kterou byl již před 2 lety třídním soudem v Košicích odsouzen.

Podal jsem zde jen stručný výtah o poměrech a fašistickém teroru, jenž se nyní v této republice provádí proti dělnické třídě. Fašistická a sociálfašistická vláda užívá všech myslitelných prostředků, prostředků, které až dosud nejsou odůvodněny žádným zákonem, ani zákonem fašistickým, aby potlačila revoluční dělnické hnutí. Ale to, co se děje zde v Československu není typickým československým zjevem. Na celém světě postupují fašisté, sociálfašisté a měšťáci neslýchanými způsoby proti revolučnímu, komunistickému hnutí. V posledních dnech udál se zvlášť křiklavý případ, jenž typicky ukazuje, jakými způsoby se zamýšlí znenáhla zrušiti i tak zvanou imunitu komunistických poslanců. Ve všech zemích fašisté a sociálfašisté začínají zostřováním fašistického kursu lámati odpor dělníků proti politice hladu a války. Při tom se všude ruší poslední zbytky tak zvané imunity poslanců. Zvlášť křiklavý případ udál se v Polsku. Tento případ jest tak pobuřující a tak významný i mimo hranice Polska, že chci o něm promluviti i s této tribuny. Několik dnů před 1. květnem zakročil fašistický polský president Piłsudski proti demonstraci, kterou konalo 3000 nezaměstnaných v Łodzi tím, že dal stříleti do zástupu. Komunistický poslanec Sarski, jejž dělníci chtěli chrániti svými těly, byl ztlučen. Po několika hodinách byl zatčen a lživě obviněn že střílel na policii. Byl prý chycen při činu. Sociálně-fašistický předseda sejmu Daszyński se neodvážil učiniti něco proti tomuto neslýchanému porušení imunity. Dějiny komunistické frakce v posledních letech představují nepřetržitý řetěz divokých přehmatů měšťácké fašistické vlády proti revolučním poslancům a národním menšinám. Poslanci Dombal, Łańcucki, Baczyński, Warski, Sochaszka a Bittner sedí v káznici nebo jsou v soudním vyšetřování. Protestujeme s tohoto místa proti pronásledování našich poslanců polské dělnické třídy a menšin v Polsku. I v Československu počínají si znenáhla z takovýchto událostí bráti dobrý přiklad. I zde se stále více začíná činnost poslanců dělnické třídy dělati ilusorní. Soudr. Harus a Sedorjak, oba zvolení do parlamentu, sedí ještě dnes v žaláři. Soudr. Sedorjak teprve nedávno musil nastoupiti trest několika měsíců žaláře. Nemůžete-li znemožniti poslance pouze soudem, zkoušíte to jinak. Ve schůzi dne 2. května pokusili jste se tělesným násilím zdrtiti komunistickou frakci, abyste i v této sněmovně bez překážek mohli pokračovati ve svých vyhladovovacích a válečných plánech proti pracujícímu obyvatelstvu. Revoluční dělnictvo nedá si trvale líbiti tento způsob, jehož se dnes i zde užívá. Právě tak jako v Polsku a v jiných státech na každou ránu zasazenou komunistickému poslanci, odpoví desíti jinými ranami.