Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Hajn (pokračuje): Jsou to předlohy, na kterých nemůžeme vlastně již nic měniti. Můžeme se omeziti toliko na kritiku, pokud se týče ujednané věci, můžeme dáti různá upozornění a vysloviti různá přání, pokud se týče pro budoucnost. Z předlohy takovéto povahy vysvítá, že úloha těch ministrů a úředníků, kteří jednali, byla obzvláště těžká a odpovědná. Dávám svědectví, že dobře vykonali tyto těžké úlohy. Zahraniční výbor o tom mluvil podrobněji a bylo se souhlasem přijato uznání, které jsem já jako referent vyslovil úřednictvu jak technickému - tedy
inženýrům, - tak i ostatnímu úřednictvu právnímu a administrativnímu, že všichni od prvého až do posledního konali svědomitě - a celá léta to trvalo - svou povinnost. Vzpomněli jsme tenkráte - a také i v tištěné zprávě - zvláště pana inž. ministra Roubíka.

Hranice státu, jak vám jistě je známo, hrály v dějinách všech států a všech národů vždy velikou úlohu. Jistě víte, co válek vzniklo pro hranice. Když se díváme na obsah a ráz těchto předloh, vidíme, že jde až do minutiosnosti péče o naše hranice. Zcela v pořádku. Hrály-li hranice v historii států a národů takovou úlohu, musí býti takováto péče, která si všímá na pohled maličkostí. Řeknu, že hranice musí býti státu, obyvatelstvu jeho, všem těm, kteří odpovídají za stát, přímo věcí posvátnou a že si nemůže nikdo dovoliti ani doma ani za hranicemi, aby si chtěl jakkoliv pohrávati s touto věcí hranic.

Poučeni byvše zkušenostmi ptali jsme se a já jsem jako referent tento dotaz podal na dotyčném úředním místě - jak s těmito čtyřmi předlohami jest nebo bude naloženo u států interesovaných, tedy u těch kompaciscentů. Tyto zkušenosti byly totiž toho rázu, že my jsme odhlasovali v zahraničním výboru i zde v plenu některé předlohy takovéhoto rázu, které však u toho druhého státu nebyly vůbec odhlasovány; my jsme jaksi byli do zásoby, nechci říci kurtoasními, ale mezinárodní povinnost jsme vykonali.

Na tento můj dotaz dostal jsem z kompetentních míst, ministerstva veř. prací, tuto odpověď:

Prvá mezinárodní smlouva mezi námi a říší Německou, týkající se úseku Hlučínska, jest již nejen v Německu odhlasována, ratifikována, nýbrž jest již také uveřejněna v "Reichsgesetzblattu", a to dokonce již v čísle z 20. prosince r. 1927. Je zde vytištěna v textě německém a českém. Oba texty jsou autentické. Přílohy jsou také vytištěny i ve francouzském textu.

Druhá smlouva, t. zv. československo-rakouský hraniční statut, má tuto historii. Bylo oznámeno úředně, že jest již podepsána spolkovým presidentem a že se již čeká, aby zde všechno u nás bylo provedeno, aby mohly býti ratifikační listiny vyměněny.

U třetí, to je ta smlouva z těch čtyř smluv, která se skutečně týká změny hranic, která je tudíž ústavním zákonem, vyžadujícím kvalifikované většiny, kvalifikovaného schválení, se praví, že je v našem zájmu, abychom s tím pospíchali, poněvadž je zapotřebí věc provésti potom technicky a označiti hranice na hlučínském úseku. Ostatní hranice jsou historického rázu.

A o čtvrté smlouvě se všeobecně praví, že prý i v Maďarsku jest úmysl statut československo-maďarský co možná nejdříve projednati ústavně.

Když jsme dostali toto vysvětlení a tyto odpovědi, řekli jsme si v zahraničním výboru, že pokud na něm bude, nebude již dlouho váhati a dá také schválení ke všem těmto čtyřem předlohám.

Přejdeme-li k obsahu těchto všech předloh, vidíme, že prvá předloha, třetí a čtvrtá jsou takového rázu, takové povahy a obsahu, že mohou býti pojmenovány běžným výrazem hraniční statuty. Máme československo-německý hraniční statut, ale s obmezením. Týká se jen hlučínského úseku. Máme československo-rakouský statut hraniční a československo-maďarský statut hraniční.

Třetí předloha, jak jsem již řekl s počátku, jest jediná, která se týká změny hranic a tudíž vyžaduje kvalifikované většiny. Tato smlouva o hranicích na hlučínském úseku se týká změny hranic. Výsledek je ten, že zkracuje se délka našich hranic dokonce o 29.5 km. Výměra teritoriální se nijakým způsobem nezmenšuje, neboť úprava hranic a toto zkrácení délky hranic se stalo výměnou území. Byla vyměněna dvě území, a to tak přesně geometricky, že to, co jsme postoupili Německu, zase Německo postoupilo v území nám, jest to tedy, až na jediný čtvereční metr, úplně stejné území.

Proto tady jen jde o změnu hranic a nikoliv o zmenšení území. Ale i tato změna hranic je postačitelná, aby na tento zákon bylo hleděno jako na zákon ústavní.

Pokud se týká způsobu, jakým vláda nám předložila tyto čtyři mezistátní smlouvy, měl jsem k němu jako referent různé poznámky, kterým jsem dal také výraz ve vytištěné zprávě. Tyto poznámky byly přijaty a zahraničním výborem schváleny. Týkaly se jednak toho, že jsem doporučil, aby napříště jedna každá taková mezinárodní předloha byla podávána zvláště, ne tedy pod úhrnným zákonem, jednak toho, aby jedna každá taková předloha měla náležitou formu zákona. Nestačí pouze pojetí této smlouvy bez nějakého zákona do Sbírky zákonů a nařízení, nýbrž musí býti uvedena zákonem a tento zákon zase musí míti předepsanou úvodní formulku, jak to chce ústavní listina, aby byly všechny náležitosti uvedeny, a teprve potom taková smlouva vejde v účinnost jak pro náš život vnitřní, tak i pro mezinárodní forum.

To bylo zástupci ministerstev tam přítomných uznáno a bylo slíbeno, že příště budou tyto předlohy takovým způsobem podávány. V takovéto předloze zákona musí býti potom výslovně uvedeny všechny věci, které tvoří integrující součásti smlouvy, tedy všechny přílohy atd. V našem případě takových příloh máme dosti a obzvláště při třetí smlouvě máme přílohu 23 barevných map, které všechny budou pojaty do Sbírky zákonů a nařízení jako integrující součást a budou tedy všechny dohromady tvořiti jeden celek.

Dovolte mi také, paní a pánové, abych promluvil něco k terminologii. Přál bych si, aby místo termínu a výrazu "mokrá" hranice podařilo se pánům nalézti nějaký vhodnější výraz. Myslím, že by stačil na příkl. výraz "pohyblivá" hranice, poněvadž tuto pohyblivou hranici dělá právě tok, tedy řeka.

Jiný výraz, který může vyvolati pozornost a po případě různé dotazy, je výraz "revise" revise hranic. Dovolte mi, abych přehlédl všechny ty čtyři předlohy, jak si zde bylo počínáno.

V prvé předloze, to jest mezi Československou republikou a Německou říší o úpravě pohraničních poměrů, tedy jakýsi statut, čteme ve čl. 33, odst. 1: "Každých 10 let, nejprve r. 1937 bude . . . . společná přehlídka hranic - Alle 10 Jahre, zunächst 1937 findet . . . . eine gemeinsame Grenzbesichtigung statt."

Teď se tam říká dále: " (2) Přehlídku hranic je konati na podkladě dokumentů; zjištěné malé hraniční závady jest odstraniti nebo zaříditi potřebné práce." O velkých se nemluví, ty se vůbec nepřipouštějí. Tedy je to pouze přehlídka hranic, která se týká mezníků atd., ustanovení, je-li čtverečný metr nebo jistá část vysekaná v lesích napravo nebo nalevo v obou státech od střední čáry hraniční atd. Jest to tedy pouhá přehlídka hranic v tomto smyslu po technicko-administrativní stránce a od toho ten výraz.

Ve smlouvě třetí táž věc, paní a pánové. Je to statut československo-rakouský. Text je český na jedné straně a text německý na druhé straně; oba tyto texty jsou autentické. Tam tatáž věc, o které jsem teď mluvil, již v té prvé předloze, je nazvána najednou slovem "revise", německy "die Revision" a my to překládáme také slovem "revise".

Podívejme se dále, jaký je v smlouvě třetí vytčen účel těchto revisí hranic. Účel takových revisí je pouhá přehlídka hranic zase po stránce technicko-administrativní, a je tam, řekl bych, taxativně vypočítáno, co všechno se má provésti. Vzhledem k tomu, že jak český tak i německý text je autentický a že my už nemůžeme nic změniti, tedy vzhledem k tomu, že je obsah té revise, tak řečeno, přesně taxativně vypočten, nečiním žádného návrhu a s tím upozorněním překlad "revise" připouštím.

Zcela jiná situace je při čtvrté předloze, která se týká hraničního statutu československo-maďarského. Zde je text jediný, který je autentický, a to je text francouzský. Překlady nemají již toho autentického rázu. Tedy zde je možno v našem překladě, jak nám byl předložen, činiti změny.

Výslovně ještě v té předloze vládní je nadepsáno u českého textu, že je to překlad a francouzský text že je originál. "La revision" ve francouzském textu se v českém překladě překládá zase "revise". Mohu říci, že tento český překlad vzbudil pozornost zahraničního výboru a přihlásil se jeden jeho člen, kol. Hrušovský, který se pokládal za obzvláště dotčeného, angažovaného a odpovědného jako Slovák a vyslovil mínění, že tento překlad "revise", to rčení je u nás již ustáleno v jistém hlubším, řekl bych, význačnějším, pregnantnějším smyslu než pouhá přehlídka a že by z toho se mohl vyvozovati po případě nárok na revisi již ne po stránce technicko-administrativní, nýbrž po případě i věcné, tedy na změnu hranic. Proto se o tom také zmiňuji podrobně.

Zase § 77 taxativně vypočítává, co znamená ta revise hranic, a vidíme, že je to pořád jedna a táž věc, že se nemůže jednati o změnu hranic, nýbrž pouze o přehlídku mezníků atd., tedy o přehlídku po té stránce technickoadministrativní.

A když vidíme, že § 77 vypočítává toto všechno, řekneme si, že jen jediné a jediné slovo odpovídá tomuto obsahu té t. zv. revise v českém jazyku, a to jest "přehlídka", tedy totéž slovo, které máme v tom prvém českoněmeckém návrhu.

Přimlouvám se za to, a také před druhým čtením podám návrh, aby zde v této předložené smlouvě, týkající se hraničního statutu československo-maďarského všude tam, kde je užíváno v českém překladě slova "revise", ve francouzském slova "la revision", bylo psáno, tištěno a do zákona pojato slovo "přehlídka" a tak bude vyvarováno všem pochybnostem a bude to také odpovídati přímo výčtu kompetence revisních pochozích komisí.

Paní a pánové, jak v hraničním statutu československo-rakouském, tak i ve statutu československo-maďarském stejně v dotčených §§ 66 al. 3) a 77 (3) je souhlasně vytyčeno, že úkolem takové přehlédací pochozí komise bude přesvědčiti se o změnách koryt pohyblivých hranic (toků), aby v případě značnějšího rozsahu těchto změn navrhla opravu příslušné hraniční mapy.

Zároveň zde máme předložený zákon v ústavně-právním výboru - již také o tom podal výbor zprávu - který by se také mohl označiti jako zákon do zásoby pro všechny eventuální příští změny hranic, které jsou udělány, řekl bych, přírodní mocí - zákon o pohyblivých hranicích - nikoli tedy ujednány s vládou sousedního státu. Mluvil jsem o tom v zahraničním výboru a řekl jsem, že pokládám za nemožné, aby se něco podobného mohlo učiniti. Ústavně-právní výbor však nebyl téhož názoru jako já, jak svědčí zpráva, aby totiž automaticky již tím, že máme takový zákon do zásoby, každá změna se mohla hned provésti v mapách a nebylo třeba zákona. Mohou to býti náhlé změny hranic, způsobené průtrží, stržením hrází, zemětřesením, mohou to býti velké změny toků. A naproti tomu jsou změny, které se dějí nepozorovaně, jsou, řekl bych, znatelné až po deseti letech, kdy přijde znalec s mapou v ruce a řekne, že se hranice posunula třeba až i o 1 km. Takové případy jsou. Jedna smlouva - tuším s Maďarskem - si vyhražuje takovou přehlídku vždycky po 10 letech a je tam stanoveno, že se větší změny na mapách vyznačí.

S počátku jsem řekl, že každá taková mezistátní smlouva musí býti uvedena náležitým způsobem, jak to předpisuje naše ústavní listina, do Sbírky zákonů a nařízení, tedy i s tou formulkou, že totéž opatření musí býti učiněno o každé budoucí změně hranic, která se stane přirozenou cestou, ať náhle, ať ponenáhlu, že tedy musí míti tu formulku a všechny ty náležitosti, čili musí se předstoupiti s předlohou před náš zákonodárný sbor. Je pravda, že takové usnesení nebo takový zákon do zásoby by zjednodušil situaci ministrům, úředníkům, že by případně nemusel vyvolávati ani politické situace, ale není to dobře možné. Bylo by to sice zjednodušení, ale bylo by to mechanické. Skutečný život není tak mechanický a prosťounký, nýbrž vyznačuje se rozmanitostmi, a jsem přesvědčen, že svědomitý ministr zahraničí a svědomitý ministr veř. prací, jimž jsou svěřeny tyto hranice, by velmi často byli nuceni učiniti výjimku z tohoto všeobecného zmocnění a předstoupiti před nás se zvláštním zákonem, jak jsem o tom s počátku mluvil. Proto jsme dali do zprávy toto ustanovení: "Vzhledem ke dvěma místům na stránce 3 v důvodové zprávě je upozorniti, že schválení změn povahy hranic - na př. z nepohyblivé v pohyblivou neb obráceně - není spolu schválením územních změn, jež snad nastanou v budoucnosti, a že takové skutečné budoucí změny budou vyžadovati opětně zvláštního schválení Národního shromáždění ústavním zákonem, tak jako se dnes schvalují územní změny na hranici československo-německé, vyznačené vedle textu slovního ještě i 23 barevnými listy."

Paní a pánové, ke konci přečtu konečný návrh zahraničního výboru, který zní: Zahraniční výbor doporučuje poslanecké sněmovně, aby hlasovala pro vládní návrh ustavního zákona, předložený jí tiskem 293, jímž spolu schválí i všechny dotyčné čtyři mezistátní smlouvy, v návrhu uvedené pod 1 až 4 i všechny jejich přílohy. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji za výbor ústavně-právní - p. posl. Teplanskému.

Zpravodaj posl. Teplanský: Slávna poslanecká snemovňa! Menom ústavne-právneho výboru do ohľadu berúc tú okolnosť, že sa jedná tu definitívne o úpravu hraníc, čo v záujme konzolidácie tamojšieho obyvateľstva ze veľmi nutné a potrebné držím, pripojujem sa k vývodom pána posl. dr Hajna a doporučujem, aby návrh zákona bol prijatý. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická stanovena byla 30 minutami. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest přijata.

Ke slovu je přihlášen na straně "proti" p. posl. dr Hassold. Dávám mu slovo.

Posl. dr Hassold (německy): Dámy a pánové! Projednává se návrh zákona, který se obírá hranicemi tohoto státu. Jest pochopitelné, že nám to zavdává příčinu, abychom k tomu zaujali stanovisko tím, že poukážeme na mírové smlouvy, jak se jim říká, na epochu po skončené válce, kdy bylo usneseno pokračovati ve válce proti národům jinými prostředky. Při této příležitosti musíme tak jako dříve slavnostně prohlásiti, že hranicemi národů jsou hranice přirozené a nikoliv hranice určené násilím a svévolí vytýčené smrtelnou rukou lidskou. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Každý národ má právo na vlastní život a nejvyšší mravní výraz národa jest jeho spojení v jednom státě. Stát musí býti mravní pospolitostí a právní jednotou a nemůže a nesmí býti jednotným útvarem z donucení. Při této příležitosti znovu pozvedáme svého hlasu a poukazujeme k tomu, že pevně věříme, že německému národu v dalším vývoji dějin nic nezabrání v tom, oč jiné národy úspěšně bojovaly. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 8. května 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 4 těsnopisecké zprávy o 47. schůzi posl. sněmovny.]

Jestliže jsem toto prohlásil, vyjadřuji tím také hlubokou nespokojenost s nynějšími poměry v tomto státě a do jisté míry k odůvodnění tohoto právního ohražení chci sáhnouti jen do bohaté zásobárny, v níž máme celou spoustu stížností. Abych byl úplně konkretní, chci z denního života vyjmouti několik příkladů, z nichž jest patrno, že přes tak zvané mírové smlouvy jsme ještě daleko vzdáleni míru mezi národy. Vyhrazuji si, že v nejbližší době promluvím o školních otázkách a především promluvím v této souvislosti o tolik přetřásané otázce školy v Albrechticích u Sušice. Vítal bych jen, kdybych toho byl ušetřen, a to by bylo možné, kdyby se po více než desítiletém boji konečně uznalo, že jest trvale nemožné, aby se tam nyní neméně než 45 německým školním dětem odpírala všemožným trýzněním a všemi prostředky škola, když se, jak známo, zakládají přece školy pro 5, 4 a 3 děti a dokonce i pro docela žádné české děti a kdy německé děti jsou nuceny choditi do těchto škol. Vedlo by příliš daleko, kdybych mluvil obšírně o těchto věcech, ale vrátím se k tomu ještě při jiné příležitosti.

Druhý bod, který musí živě buditi naši pozornost a jest s to, aby ovzduší, o němž se tak často tvrdí, že se zlepšilo, znovu velmi těžce otrávil, jest nový připravovaný vpád do německého jazykového území zamýšleným sokolským sletem v Chebu. Jest snad správné mluviti o těchto věcech napřed, abychom později nemusili slyšeti výtku, že jsme věc zameškali. Táži se ještě jednou zde pánů s české strany: Co vlastně chcete s tímto nástupem Sokolů v německém jazykovém území? Já sám jsem turnér a mám v úctě každý sportovní a tělocvičný výkon. Ale jest rozdíl, koná-li se tělocvičný slet nebo zneužívá-li se této organisace k politické demonstraci. Není to nic jiného než ohromná provokace a musím to prohlásiti, poněvadž se přece stalo téměř zvykem domnívati se, že Němců v tomto státě nelze již provokovati, prostě proto, poněvadž se domníváte, že si musí tak jako tak všechno dáti líbiti. Chci upozorniti, co by se stalo, kdyby němečtí turnéři se svými odznaky a barvami vtáhli v takovém rozsahu, jak se to již několikráte stalo v německém jazykovém území a jak se to má nyní státi v Chebu, do českého města, na příklad do Tábora, aby tam takřka demonstrovali, že v tomto státě existuje německý národ. Jest přece úplně zbytečné uváděti nám teprve sokolským sletem na vědomí, kde jsme. Jsou to přece denní události nejhoršího druhu, které nám to připomínají, takže vskutku nemáme zapotřebí takovýchto demonstračních průvodů v našem jazykovém území, abychom si uvědomili okovy, do nichž jsme byli bezohledně vsazeni. Jest příznačné, že nyní, právě nedávno, prošla českými časopisy zpráva, že v zamýšlený den sokolského sletu v Chebu, dne 1. června, má vtáhnouti do Chebu 5000 říšských Němců ozbrojených ručními granáty a revolvery, aby odrazili tento vpád. Otázal bych se rád, zda zde nepěstujete systém otravování již předem, a doporučil bych snad, i když se to nestane, aby se vyšetřilo, zda protivná strana nepřitáhne snad do německého jazykového území se skrytými zbraněmi, aby tam snad budila náladu pro německo-české pokojné spolužití. Pokud nebudete ochotni změniti takovéto způsoby, pokud nebudete ochotni dopřáti nám v našem jazykovém území klidu, tak dlouho to, co přichází s nejvyššího anebo jiného místa, jestliže se zde stále a stále mluví krásnými řečmi o míru a zakrytě se vede válka se sudetsko-německým územím, tak dlouho jest to jen dryáčnictví.

Velectěné dámy a pánové! Ale jest to ještě další a dalekosáhlejší bod, o němž zde dnes musím veřejně promluviti, a žádám jak Němce tak Čechy, aby dobře uvážili, co dále uvedu. Jde o věc, která se objevila již v tisku, o věc, která se navenek zdá snad poněkud malicherná, poněvadž jde jen o jeden dům z mnoha, o věc, která však má velmi velký význam, poněvadž tento příklad jest známkou pro systém postupu, který v poslední době byl uznán za správný. Jde o koupi domu "Buen Retiro" v Mariánských Lázních. Jestliže jako kupec domu vystupuje stát, musí si také dáti líbiti, aby s tohoto místa bylo také jeho počínání kritisováno, zvláště jde-li o to, aby se státními penězi, aby se daněmi zasahovalo do soukromých právních poměrů. Zásadně bych k tomu řekl toto: Daně se neplatí k ukojeni sadistických politických choutek. Daně jsou svěřený statek a svěřeného statku musí ten, kdo jej má, použíti k tomu účelu, pro který byl vybrán. Daně v tomto státě jsou z polovice německé daně. Nyní to jde tak daleko, že se stát staví nejen veškerou svou správní mocí, nýbrž dokonce i mocí státní pokladny, která ovšem převyšuje každého soukromníka, do služeb nejosobnějších počešťovacích choutek. Tento případ má velmi velký význam a z různých důvodů musím uvésti proti tomu těžké stížnosti, co jste si v tomto směru dovolili.

Dům "Buen Retiro" jest starý německý rodinný majetek německé rodiny Utschikovy. Potomci této rodiny dnes ještě žijí a dožili jsme se divadla, že tato německá rodina musí hájiti svůj rodný dům proti zásahu státní pokladny. Jest to hanba, zakročuje-li se a používá-li se státní moci dokonce proti ženě. Musíme také jasně prohlásiti, že jde také o zneužití státní moci. Máme zneužití úřední moci, proti níž lze použíti obrany; není bohužel v naší moci brániti se proti zneužití státní moci. Není bohužel také žádné instance, i se Společnosti národů, která by zabránila státu jde-li a zneužije-li své moci jako v tomto případě a použije-li svěřených peněz, jimiž jsou veřejné peníze, aby bojoval nerovný boj proti soukromým držitelům.

Dámy a pánové! Že dotčeným jde vážně o to, že vynaložili největší úsilí, aby zachránili před těmito vpády celý svůj majetek, vidíte z toho, že ona rodina sedí zde na galerii, že sem přišla, aby zde slyšela pohřební řeč nad svým rodným domem, aby slyšela o ostudě, která byla spáchána.

Tento dům má zvláštní historii. Vyskytuj e se při ní jméno, které není neznámé ani v historii zahraničního zastupitelství tohoto státu. Spolumajitelem tohoto domu jest bratr dostatečně známého vyslance Mečíře. Jak známo, vyslanec Mečíř upláchl z Bruselu v doprovodu dámy, pokud ještě vím z novin, a paní vyslancová, jsou-li novinářské zprávy správné, střelila státní majetek a upláchla také. Nyní jest Mečíř opět v milosti a zastupuje úspěšně stát v Athenách. Jeho bratr sedí nyní v Mariánských Lázních a jest spolumajitelem tohoto domu. Také on byl několik měsíců, 3/4 roku ve trestním vyšetřování a uplatnily se politické vlivy, aby byl od tohoto stíhání osvobozen; podrobnosti musím si dnes odepříti, ale bylo by neobyčejně zajímavé je sledovati.

Boj, který tam byl veden, započal se již v lednu tohoto roku první dražbou a viděli jsme, že se k ní dostavil zástupce státu, odborový rada dr Makovec z ministerstva veřejných prací, aby zasáhl do dražby domu. Především bych se otázal, k jakému účelu kupuje stát tento dům? Tento dům sporem, který po léta překážel jeho rozvoji, tak sešel, že dnes při poctivém odhadu musilo se konstatovati, že dům jest více nebo méně zpustlý a zchátralý. V jedné informaci, kterou o tom mám, se praví: "Všechna poschodí domu jsou prolezlá hmyzem a štěnicemi - k nim nyní přibyly ještě nejnovější štěnice, které se tam zahnízdily. Pokoje a vedlejší místnosti, zvláště však také hospodářské místnosti, nebyly po léta důkladně čištěny a zvláště v provozních místnostech jsou nejhroznější poměry, jmenovitě po stránce zdravotní, poněvadž se všeho kape špína."

Při tom uvádím, že tento dům má býti hozen na krk ministrovi zdravotnictví, aby z něho snad učinil milionovou ozdravovnu. Téměř ani jediné okno řádně nepřiléhá, nejnutnější opravy maleb na schodišti, v předsíni a v provozních místnostech nejsou ani v nejmenším provedeny, kuchyňská kamna se téměř bortí a jsou nečistá atd. - Tento dům byl odhadnut a v úředním odhadu bylo již při prvé dražbě zjištěno, že dům nemá větší ceny než v nejkrajnějším případě 4 až 4 1/2 milionu.

Při prvé dražbě měl také zástupce ministerstva veřejných prací zcela přesný rozkaz, že smí jíti jen asi něco přes 5 milionů a musí pak přestati dražiti. Proti této prvé dražbě byl pak podán odpor a minulou sobotu, dne 3. května, došlo k nové dražbě. Ačkoliv bylo vyvinuto úsilí, aby se zabránilo, aby stát nezasahoval do té to soukromé věci, znovu se dostavil týž odborový rada Makovec a znovu dražil. Uvedl bych zde něco o poměrech u soudů v Mariánských Lázních. Obraz, který se ukázal při této dražbě, jest obdobným obrazem toho, jak již klesla justice v tomto státě, jak již byla učiněna povolnou, aby se postavila do služeb, ve kterých byli také pan Makovec a jeho druhové. Jest příznačné, že po celou dražbu byl přítomen trestní soudce z Mariánských Lázní, pan Divíšek, který při tom neměl docela žádné funkce, a že dále tato dražba byla takřka zábavou pro celou českou menšinu z Mariánských Lázní, která si tam dala předvésti jako v divadle torturu staré německé rodiny. Při dražbě byl také přítomen český zástupce okresního hejtmana, dr Reif, český vrchní komisař dr Brabec, český stavební rada Filípek atd. - Táži se, zda pro tyto lidi neplatí úřední hodiny a nemají-li nic jiného na práci, než aby Němce násilně připravovali o jejich právní državu. Bylo by zajímavé, kdyby nám tento trestní soudce řekl, jak to přijde, že nenařídil na dopoledne žádné řízení, aby byl volný a aby měl také požitek z podívání na dražbu s takovými prostředky a mohl to prožíti. Tento trestní soudce přesně zařídil, aby odpoledne, den před tím, byla předvolána přítomná paní stavitelová Gutová a aby proti ní bylo provedeno trestní líčení. Pro urážku na cti odsoudil ji nejprve k 10.000 Kč pro české účely, až se na konec musila smířiti se zaplacením 1000 Kč pro české účely. Odpoledne den před tím snažil se tento trestní soudce zasaditi Němcům ještě tento mravní políček, aby je učinil povolnými a ochotnými, když mělo jíti druhého dne o loupež tohoto domu. Dále bych rád věděl, jak to přijde, že při této věci byli přítomní úředníci okresního úřadu. Jakým dojmem to musí působiti na obyvatelstvo, jsou-li tito lidé určeni, aby úřadovali nad obyvatelstvem jako rovní s rovnými? Lze se diviti, spatřují-li v tomto trestním soudci kata a nikoliv trestního soudce? Škoda, že zde není ministr spravedlnosti, byl bych mu velmi doporučil, aby tohoto člověka co nejdříve z Mariánských Lázní odklidil, poněvadž se dokonce projevuje hnutí, aby si lidé vypomáhali sami, bez spolupomoci státní moci na ochranu pořádku - trestního soudce.

Téhož večera po dražbě konala se slavnost na pamět vítězství, v níž se slavilo, že opět jedna německá država přešla za státní peníze do českých rukou. (Posl. dr Schollich [německy]: Při tom ovšem, jak jest zvykem, byli opět přítomni všichni státní orgánové!) Samozřejmě! Dále bych poukázal k tomu, že při dražbě v lednu dražil také zástupce Severočeské jednoty a snažil se dům koupiti.

Při druhé dražbě již tento zástupce počešťovacího spolku nebyl, to jest byl přítomen, ale již nedražil; bylo by zajímavé zvěděti, proč nedražil, zda měl snad již záruku, že tento dům jest zajištěn pro české účely. Proskočila také zpráva, že před tím zakročovala u pana předsedy vlády Udržala deputace Jednoty a že dosáhla, aby dům koupil stát. Otázal bych se pana předsedy vlády Udržala, také nepřítomného na těchto prázdnotou zejících lavicích, je-li to pravda a je-li ochoten se k tomu vysloviti.

Vyskytla se také otázka, zda tato koupě prošla ministerskou radou. Dovolím si vážené sněmovně oznámiti - a prosím, abyste to přezkoumali a prohlásili, je-li to nesprávné že v celých západních Čechách jest rozšířena zpráva, že se právě 1. května konala ministerská rada, když totiž němečtí a čeští sociální demokrati odcestovali na májové slavnosti a německý ministr dr Spina byl v Karlových Varech na lázeňském dnu, takže byli tedy mezi sebou a mohli si usnésti to, co jest ve skutečnosti ranou pěstí pro ty, jež vlastně za takových okolností nelze vůbec ani pohnati k spoluodpovědnosti. Dále jest nutno vysvětliti, zda předseda vlády skutečně takovýto slib této deputaci dal. Neboť byl by podán nejjasnější důkaz, kam a až do jakých míst dospěla dnes jasná vůle nikoliv nestrannosti, nýbrž boje proti naší državě jak po stránce duchovní, tak také hospodářské.