Nezadržitelně kráčí masy vpřed. My si to zařídíme, jak sami budeme chtíti! Mohutný nástup dělnictva přináší úspěch. Státní aparát, který nařizuje karlohuťským o 3/4 10. hod. doraziti do Frýdku pod výhrůžkou, že nepřijdou-li včas, nebude jejich průvod do města vpuštěn, ustupuje, aniž by se opovážil zastaviti dělníky, kteří přicházejí o 1/4 11. hod., tedy značně později, do města Frýdku. Na všechny výhrůžky zástupců státu odpovídají dělníci: My si to uděláme, jak budeme sami chtít! Však my se do města dostanem! Karlova Huť vtáhla do Frýdku. Tam očekávají svého vůdce, Karlovu Huť, mohutné zástupy frýdeckých dělníků, textiláků a textilaček, kteří pod rudými prapory stojí připraveni ke společnému nástupu s karlohuťskými dělníky. Revoluční prapory komunistické strany, poctivost, odvaha třídního boje a jeho vůdce, komunistické strany Československa, přitahuje k sobě pracující lid Frýdecka, který ve stále větších a větších zástupech hromadí se kolem komunistického průvodu. Dělníci vykročili. Karlova Huť táhne. Les praporů a standard, masa sborových výkřiků, sevřené pěstě, hněv, pobouření a nenávist pochodují ulicemi Frýdku. Nikdo nemohl v pochodu pochybovati o tom, zač demonstroval frýdecký proletariát. Nad hlavami 3000 dělníků rozvinula se obrovská zástava. (Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. května 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.) Pryč s ministrem hladu Bechyněm, sláva sovětům!

Dělnická pěst hájí standardy. Nikdo se neodvážil na ně sáhnouti. Dělníci jsou odhodláni každou hodinu provésti to, co si na standardy napsali. V průvodu kráčejí komunisté vedle soc. demokratických dělníků a dělníků ostatních stran. Všichni si podali ruce a vykročili pod vedením komunistické strany. Tři čtvrti hodiny otřásal se Frýdek pochodem tisícových mas.

Průvod dochází na náměstí. Široké zástupy dělníků naplňují veliké náměstí města Frýdku. Od prvého počátku zúčastňuje se táboru 6000 dělníků, jichž počet minutu co minutu vzrůstá, aby v krátké době dosáhl čísla 8 až 9000, minulý rok jen 3 až 4000. Čepice dolů - Internacionála. Již mluví dělníci. Revoluční tábor je zahájen. Mluví zástupce KSČ. Masa bouří, výkřik za výkřikem, zdvihají se pěsti. Referent mluví: Jaké je východisko z kapitalistické krise? Masa odpovídá: Zničit kapitalistický systém. Referent končí a dělnická masa bouřlivě volá: Pryč s buržoasií, pryč s hladovými zákony, pryč s gentským systémem, (Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. května 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) ať žije komunistická mládež, všichni do jejích řad! Dělnická žena: Chcete bojovat po boku svých mužů? Hromové: ano. Chcete dále trpět vykořisťování? Nikdy. Vstoupíte do komunistické strany? Ženy volají: Všechny. Mluví předseda závodního výboru Karlovy Huti. Hromový bouřlivý potlesk jej vítá. Nemáme co oslavovat, je třeba bojovat. Nemáme pěsti jen pro dřinu. Výkřik: Ale na jejich palice. Jeden za všechny a všichni za jednoho. Do fronty třídního boje musíme vtáhnouti textilní fabriky. Textiláci do našich řad. Dokud bude existovati kapitalistický řád, bude existovati hlad, bída a nezaměstnanost. Pryč s kapitalismem! Nezaměstnaný mluví: Ve spolku s vámi povedeme svůj boj. Výkřiky: Pryč s gentským systémem! Dělníky vyhazují z fabrik! President je na Riviéře. Tábor se blíží ke konci. Mluví ještě zástupce mezinárodní Rudé pomoci. Vyzývá k boji za osvobození politických vězňů. Masy volají: Propusťte Haruse, propusťte proletářské vězně!, a slibují svoji solidaritu. Předseda ukončuje tábor, když v tom okamžiku dochází k fašistické provokaci. Vystupuje fašista, spílající a ohrožující revolverem dělníky. Dělníci se na místě vyrovnávají s rušitelem projevu. Rány se sypou na jeho fašistickou tvář. Fašista utíká, když v tom jako na povel vyrukovaly mu na pomoc řady četníků. S napřaženými bajonety postupují četníci proti dělníkům. Ohromná, nepopsatelná vřava: Pryč s krvavými psy! Pryč se sociálfašisty, katy dělnické třídy! Se všech stran spěchají dělníci a vrhají se proti napřaženým četnickým bajonetům. Rozpoutává se srážka. Pěsti se zdvihají. Četníci krok za krokem ustupují. Vlna pobouření roste a mohutným rozmachem vytlačuje četníky z náměstí do domu, ze kterého vyrazili. V tom okamžiku s druhého konce náměstí přichází četnická posila. Pendreky a bajonety. Nic nemůže dělníky zastrašiti. Se všech stran svírají dělníci četníky. Náraz, a i tato reserva je zatlačena do téže budovy, kde se skrývá prvá část četníků. Situace se stává pro četníky tak kritickou, že okresní hejtman na žádost dělníků odvolává četníky. Ale boj není ještě skončen. Četníkům podařilo se zatknouti jednoho dělníka. Dělníci se vrhají a útočí na budovu, kde se ukryla četnická pohotovost. Nepůjdeme dříve, dokud nevydáte zatčeného, volá masa. Několik minut rozhořčeného boje a četníci vydávají dělníkům jejich kamaráda. Bouřlivý, nepopsatelný jásot. Dělníci zdvihají svého kamaráda na ramena, znovu šikují své řady a ohromná, osmitisícová masa dává se na pochod Frýdkem do Místku. Ulice vře. Frýdkem se nese: Ulice patří nám, ať žije proletářská revoluce! Se všech stran sbíhají se noví a noví dělníci. Průvod roste do ohromných rozměrů. Již to nejsou parádní šestistupy, ale hustá, pobouřená valící se masa. Ve čtvrt na dvě dorážejí první řady mohutného průvodu do města Místku. Tiché náměstí oživuje pod mohutnými výkřiky dělníků. "Všichni z cesty! Kdo se nám postaví v cestu, toho smeteme." V několika okamžicích místecké náměstí je napěchováno. Nový tábor. Dělníci prohlašují: "Na každou ztrátu krve, kterou buržoasie prolije na prahu května, odpovíme demonstrační stávkou." Po 20 minutách četníci vtrhli na náměstí. Bez jakékoli výzvy vrhají se s bajonety proti dělníkům. Dělníci stojí jako zeď. Ohromné pobouření. Masa odráží útok a přechází k protiútoku. Četníci řežou kolbami do dělníků a dělníci odpovídají. Hole a standardy dopadají na hlavy četníků. Četníci začínají ustupovati. V řetězu uzavírají ulici, kterou dělníci chtějí odejíti z náměstí. Dělníci dožadují se volného průchodu. Dochází k rozhořčené srážce. Mladí i staří, ženy a mládež vrhají se proti bajonetům. Ženy bojují jako lvice. Jedna z dělnic snaží se brániti soudruha posl. Klimenta, který stojí v prvé řadě a chrání dělníky před bajonety. Staví se před soudr. Klimenta a nastavuje svoji hruď proti četnickým bajonetům. Řady četníků povážlivě kolísají. Zatím část dělnictva obešla blok domů a vtrhla do uzavřené ulice s druhé strany četníkům vzad. Ještě několik minut boje, řetěz četníků se trhá pod náporem dělníků, četníci ustupují a dělají pochodujícím dělníkům špalír. Dělníci znemožnili takovým způsobem neslýchané provokace státního aparátu, který nezmešká ani jedné příležitosti, aby provokoval dělníky, aby zkrvavil 1. máj, aby znemožnil demonstraci dělnické třídy. Dvě hodiny trval boj o ulice. Byl rozhodnut ve prospěch dělnictva. Státní aparát byl v tomto boji poražen, dělnictvo dobylo ulice.

Nové demonstrace v Místku. Ohromné nadšení všeho frýdeckého proletariátu. Za bouřlivého volání: "Ulice patří nám, smeteme každého, kdo se nám postaví v cestu", dělníci v průvodech táhnou ke svým domovům. Frýdecký proletariát měl bojovný rudý 1. máj.

Dělníci kašlou na zákazy a dobývají ulice. V Bilovci byl okresním úřadem zakázán komunistický tábor k 1. máji. V zákazu se praví, že úřady všemi nejostřejšími prostředky potlačí jakýkoliv pokus o maření zákazu a činí osobně funkcionáře KSČ odpovědny za dodržení zákazu. Ale páni měli smůlu. Dělnictvo, které se dovědělo o zákazu, bylo na nejvyšší míru pobouřeno. Ovládlo náměstí, kde konal se vždy náš tábor a přišlo ho daleko více než jiná léta. O 1/2 11 přišel povolený sociálfašistický průvod, který se rozdělil na dva tábory, český a německý. V průvodu kráčelo asi 1800 dělníků. Jakmile sociálfašisté došli na místo, vystoupil sen. soudr. Langer a počal mluviti. Několik set dělníků přispěchalo a komisař chtěl soudr. Langra zatknouti. Byl však dělníky odehnán a spěchal pro četníky. Současně skupina asi 20 dělníků počala sborově přednášeti hesla a sborový referát, což trvalo asi 15 minut. Mezi tím dělnictvo z obou sociálfašistických táborů v massách hrnulo se k táboru komunistickému, na kterém bylo v malé chvíli na 2.000 dělníků, zatím co na obou sociálfašistických táborech zbylo asi 800 dělníků.

Dvoutisícová masa burácela, její volání bylo slyšeti celým městem. Ozývaly se protesty proti vraždicí celní politice dnešní sociálfašistické vlády. Dělníci, ozdobení odznaky DTJ, demonstrovali proti svým vůdcům, kteří jim chystají smrt hladem. Až teprve po půl hodině demonstrací přišli četníci v počtu 60. S napřaženými bajonety postupovali krok za krokem proti demonstrantům. Ozval se ohlušující křik dělnictva. Bouře zachvátila celé dělnictvo, poslední zbytky na sociálfašistických projevech přidaly se ke komunistickému dělnictvu. Masa se hrnula vstříc četníkům. V čele několik set mladých dělníků. Dělnictvo bouří výkřiky. Demonstrace tato konala se přímo před četnickou stanicí. Když četníci viděli pobouření dělnictva, utvořili po několika marných pokusech rozehnati dělnictvo kruh kolem sociálfašistických pořadatelů a referentů, aby tyto chránili před útokem dělnictva. Došlo ke srážce s četnictvem a k zatýkání. Bylo zatčeno několik dělníků a také nezaměstnaný dělník Kolovrat, válečný invalida s jednou rukou. Byl dán do cely, jejíž okno vedlo na ulici. Když viděl, že shlukla se k okres. soudu většina demonstrantů, vylezl na okno vězení, a drže se jednou rukou měl k demonstrujícím řeč, aby vytrvali v boji proti gentskému systému, proti kapitalistickému řádu a za osvobození dělnické třídy. Ani kriminál dnes už nemůže umlčet komunistického dělníka.

Jak vypadal první máj v Brně? První máj v Brně konal se ve znamení ohromné účasti mas dělnictva a bouřlivých srážek s policií, při níž demonstranti ovládli a uhájili ulice. Již když se průvod ráno formoval na náměstí 28. října a v přilehlých ulicích, dokazoval, že průvod je daleko větší, než kdy jindy. Byly zabaveny asi 3 standardy, ostatní si demonstranti rozebrali a nesli pak v průvodu. Na to chtěla policie z průvodu odstraniti dělnické děti. Děti, které byly mezi skauty, zůstaly v pěším průvodu. Ostatní děti se vyšplhaly na auto, které jelo v čele průvodu. Po celou dobu průvodu byly zpívány revoluční písně a provolávána bojovná hesla. Když došlo čelo průvodu k zatáčce u Orlí ulice, nedaleko policejního ředitelství, přitrhlo náhle několik čet pěší i jízdní policie, obklíčilo auto, odervalo je od průvodu a odvezlo i s dětmi na policejní ředitelství. Jakmile na místo docházely další řady průvodu, zmocnilo se demonstrantů ohromné pobouření a došlo k prudkým srážkám s policejním kordonem. Celý další průvod až na místo táboru se proměnil v rozbouřený dravý proud. Demonstranti bouřlivě provolávali hanbu policii a několik policistů, kteří šli po straně průvodu, odneslo provokaci svých šefů na svém těle. Za bouřlivého volání došel průvod na Zelný trh, kde čekala další část demonstrantů a kde také konal se tábor lidu. Po skončení táboru seřadila se masa demonstrantů v ohromný průvod, v jehož čele šli pořadatelé. Po obou stranách průvodu, který směřoval na Cejl, šly řady policistů. Nálada průvodu byla velmi bouřlivá, provolávala se revoluční hesla a kromě bouřlivých výkřiků proti policii volalo se zejména po propuštění boskovických vězňů. Policisté se z počátku neodvážili provokovati. Když však došel průvod na Cejl, na místa, kde je sekretariát KSČ, došlo ke srážce. Dav odpověděl na provokace policistů aktivní sebeobranou. Strážník, který chtěl po známém způsobu zakročovati, byl obklopen demonstranty, zasažen ranou do hlavy, poražen a musil býti krváceje odveden do blízkých domů. (Posl. Langr: To je hrdinství, praštit strážníka ze zadu do hlavy!) Nemáte je tam posílati. To je provokace. Ostatní policisté, kteří v první chvíli po této srážce se chovali slušně, pokusili se zakročovati a zatýkati, ale demonstranti je obklopili a jejich úmysly zmařili. Zatím dorazil průvod před krajský soud a uspořádal mohutnou demonstraci pro okamžité propuštění boskovických zatčených ze 6. března. Před strážnicí, která je vedle soudu, došlo k bouřlivým projevům a demonstranti bránili předvádění několika svých druhů (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Roudnický zvoní.), které se policii po příchodu posil podařilo zatknouti. Před krajským soudem vystoupil posl. soudr. Juran a promluvil k zástupům. Část demonstrantů se dostala do Marxovy ulice. (Výkřiky. Hluk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kliment (pokračuje): S několika policisty, kteří se snažili demonstraci na ulici rozehnati, se demonstranti vypořádali. Dělníci pak vnikli do Dělnického domu a řekli tam renegátům ostře své mínění. V domě byla ovšem ukryta policie. Dům byl už od začátku tak důkladně obsazen, že dokonce na ženském záchodě se skrývalo 6 policistů. Této posádce se po delší kontroversi podařilo dělníky z domu vytlačiti. Po vytlačení dělníků z likvidátorského domu přijela jízdní policejní posila, která demonstranty rozehnala. Až do 2 hodin odpol. tvořily se, zejména na Cejlu hloučky, které ostře posuzovaly postup policie. Nálada dělníků byla i po demonstraci velmi bojovná, bylo viděti, že průběh demonstrací byl brněnskému proletariátu vzpruhou v jeho boji. (Výkřiky posl. Langra.)

Také zadržené dělnické děti byly po zjištění propuštěny. Mnohé z nich se chovaly na policii velmi statečně a zahrnovaly policejní úředníky prudkými výčitkami.

V Blansku na 1. května, kde byl průvod komunistické strany zakázán, průvod se přes zákaz konal. V Olomouci po ukončení táboru zformoval se opět průvod, který táhl ke hlavnímu nádraží. Před krajským soudem obsadila ulice policie a nechtěla nikoho propustiti. Situace se stala kritickou a každý okamžik mohlo dojiti k prudké srážce. Došlo k hádce mezi soudr. Kučerou a zástupcem úřadu, který, když viděl situaci, dal rozkaz k uvolnění ulice. Průvod se valil k hlavnímu nádraží za stálého sborového provolávání revolučních hesel a rozešel se po krátkém proslovu. Olomouc stála také pod dojmem demonstrace.

V Handlové byl na zakročení soc. demokratů zakázán 1. máj. Demonstrace konala se přes zákaz. Dělníci shromáždili se v počtu více než 1.000 lidí a táhli z Hladového náměstí před kostel za sborového provolávání komunistických hesel na tábor lidu. Četnictvo, které zakročilo a tlačilo část demonstrantů do úzké ulice, bylo nuceno dáti se na ústup a uvolniti demonstrantům cestu zpět na náměstí. Na to četníci udělali kordon kolem sociálních demokratů a chránili je před rozhořčenými dělníky. Masy dělnictva táhly se k Robotnickému domu, kde byl utvořen veliký tábor lidu, na němž promluvila soudr. Hodinová. Po táboru shromáždily se masy dělnictva znovu a táhly demonstračním průvodem po Handlové za provolávání revolučních hesel. Průvod byl znovu napaden kordonem četníků s nasazenými bodáky, kteří však musili ustoupiti veliké přesile dělnictva. Dělnictvo pak táhlo zpět do hornické kolonie.

Také v Ústí n. Lab. policie pod vedením dr Kouby s tasenými šavlemi dělala pořádek. Policejní agenti obušky mlátili do demonstrantů. Došlo k zatčení jednotlivých soudruhů. Mnozí soudruzi byli ubráněni před zatčením.

V Karlových Varech byl projev zakázán, ale přesto se konal. Soudr. posl. Haiblick, který byl na demonstračním projevu, byl stržen policejními orgány s tribuny, byla mu zacpána ústa a byl odtažen na policejní komisařství. Demonstrující dělnictvo však pokračovalo v demonstraci a uhájilo si právo na ulici.

Právě tak tomu bylo v Bratislavě a v řadě jiných míst. (Výkřiky posl. Prokeše a komunistických poslanců. - Hluk.) Mnoho by se dalo mluviti o tom, jak vypadal ten včerejší klid a jak vypadal také ten souhlas se zákony hladu, pro které dnes budete hlasovati. Tak rozhořčeně a bojovně jako v místech, o nichž jsem se zmínil, nastupovalo dělnictvo všude. Dávalo znáti, co si myslí o vaší politice hladu, zvýšeného vykořisťování a také o novém zvýšení hladu, který se připravujete dnes odhlasovati.

Hlasujte, dokud máte možnost. Ale včera řeklo jasně několik set tisíc dělníků, žen, shromážděných v jednotné bojovné frontě pod prapory komunistické strany, že té vaší blahodárné činnosti, vaší kultury a demokracie má dost. Dělnictvo včera prohlásilo jasně, že nemá pěstě jen pro dřinu, nýbrž také pro to, aby jich použilo na svou obranu, aby jich použilo pro protiútok, pro boj proti vašemu režimu, který mu denně ubírá chleba, který ho vyhazuje ze zaměstnání, který ho tluče pendreky, který do něj i střílí, když žádá prostředky k udržení svého života a své existence. (Stálé výkřiky posl. Prokeše a poslanců komunistické strany.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kliment (pokračuje): A jak to dopadne, až ta proletářská pěsť, která se sjednocuje a zdvihá, dopadne, můžete si vypočítati na prstech. Pak bude též konec té vaší blahodárné soc.-politické zákonodárné činnosti, která uzákoňuje hlad a bídu, tuberkulosu a zoufalství v dělnických rodinách. (Výkřiky posl. Prokeše a poslanců strany komunistické.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kliment (pokračuje): Pak přijde doba, kdy proletariát pošle ty pány, kteří jej dnes
tak odměňují za jeho těžkou práci, na své místo. (Hluk a různé výkřiky.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován. (Výkřiky posl. Prokeše a poslanců komunistické strany.)

Posl. Kliment (pokračuje): Na šachtách pracuje dnes dělnictvo za pár korun. Do vysokých pecí, tam, kde dnes dělnictvo pracuje za pár korun denně na směny, tam do šachet k těm vysokým pecím a k těm Martinským pecím, kde se dělník za živa peče, tam postavíme jedenkrát také vás, abyste okusili, jak blaze za těch pár korun při té těžké dřině dělnická třída žije. Pak přijde také konec vašeho řádu, pak přijde osvobození dělnické třídy.

Vy se dnes vysmíváte našim cílům, vy se vysmíváte dnes naší propagandě, vy se smějete, když řekneme slovo: Revoluce. (Hlasy: My se nesmějeme, neboj se!) Děláte si z toho dobrý den, nu dobře, ale ona přijde jednou také doba, kdy budete uvažovati a mluvit jinak. (Různé výkřiky. Hluk. - Místopředseda Roudnický zvoní.)

My víme, že na té cestě, po které my jdeme, jsou veliké překážky. My také víme, že ty překážky budou se víc a více stupňovati. Neztratili jsme však víru a důvěru v dějinnou revoluční úlohu proletariátu, a proto jsme pamětlivi slov velikého a nesmrtelného vůdce soudr. Lenina, který říkal: "Překážky jsou zde proto, aby byly překonány!" My také tyto překážky překonáme a jistě zvítězíme. Porazíme váš režim, porazíme buržoasii a osvobodíme dělnickou třídu! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pí. posl. Hodinová.

Posl. Hodinová: Vy zde budete dnes hlasovati o agrárních clech, budete si zde rozdělovati úlohy, jakým způsobem si rozdělíte zisky, které z nich mají plynouti, a to zisky, které mají býti znovu čerpány z pracujícího lidu.

Chci vám předvésti obrázek, jak žijí dnes nejen dělníci, nýbrž také malorolníci v jedné z těch osvobozených částí Československé republiky, Zakarpatské Ukrajině. Československá buržoasie se chvástá svou demokracií, humanitou a svobodou národnostních menšin, a všemi těmi státními zařízeními, kterými se snaží zakrýti všechny své zločiny, napáchané na pracujícím lidu za celou dobu svého vládnutí. My komunisté však podle učení vůdce proletariátu Lenina odhalujeme masám utiskovaných celý ten řetěz podvodů, jímž je spoutává tato měšťácká demokracie, a zdůrazňujeme v dělnickém tisku a na dělnických schůzích a demonstracích, že stát kapitalistický je nástrojem třídy vládnoucí na potlačování třídy utiskované.

Této pravdě dostává se každým dnem nového a nového potvrzení. Hlad a bída, nezaměstnanost, hospodářský a politický útlak pracujícího lidu, strašná persekuce, jaké je v tomto státě vystavována třída pracujících, násilná čechisace všech národnostních menšin, zvláště slovenského, maďarského a ukrajinského pracujícího lidu, jsou důkazy násilnické politiky čsl. buržoasního bloku, v němž hegemonii má buržoasie česká. A přímými pomocníky v těchto násilnostech buržoasie jsou sociálfašisté, tito největší nepřátelé pracujícího lidu.

A je-li strašnému útisku vystaven proletariát a pracující rolníci v tak zv. historických zemích, pak v územích anektovaných, jako je území národnostních menšin, obývané Němci, Maďary i ostatními národnostmi znovu však vyzvedáme zvláště území Zakarpatské Ukrajiny, o němž buržoasie jest si podle Masaryka vědoma, že toto území bylo jí přímo dáno spojenci imperialistickým mírem - je útisk celých mas pracujícího lidu zdesateronásobněn. Dnes je to zvláště Zakarpatská Ukrajina, kterou jste lupičským mírem imperialistů připoutali ke svému státu ...

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pí. řečnici k pořádku.

Posl. Hodinová (pokračuje): To mě můžete volat třebas desetkrát!

... abyste rozšířili základnu pro svoje vykořisťování, kde hospodářský i politický, hmotný i duševní útisk je vystupňován na nejvyšší bod.

Necháváte svými novinářskými šmoky, koupenými zpravodaji, rozhlašovati do světa, jakou kulturní práci tady konají vaše instituce. Vykládáte o osvobozeném národě, nasazujete neinformovaným brýle mámení a zatím pod pláštíkem nálady, kterou tímto vytváříte, provádíte na bezbranných spoutaných masách pracujících Ukrajinců to nejbestiálnější násilí. V tomto ohledu předstihli jste již starý carský a monarchistický absolutismus.

Měla jsem nedávno možnost podívati se právě do této části republiky a přesvědčila jsem se na vlastní oči, jak váš zločinný režim tyto lidi vyssává. Vám by přešel smích na rtech, kdybyste viděli matku a děti roztrhané a bosé, kdybyste viděli tu strašlivou bídu, které jsou vystaveni lidé Zakarpatské Ukrajiny. Vás by přešel smích, kdybyste slyšeli posudek těch lidí, jak se dívají, právě tito nejvíce vykořisťovaní, na vaše zřízení, na celý váš kapitalistický stát. Byla jsem tady svědkem tak strašlivých případů, tak strašlivé bídy a vykořisťování, že do smrti mi nevymizí z paměti. Na Zakarpatské Ukrajině nejenže pracující dělníci a rolníci nemají co jísti, tam v pravém slova smyslu ani nežijí, nýbrž pozvolna umírají, poněvadž jediná jejich potravina jsou brambory, kterých nemají ani dostatek.

Chci vám ukázati na několika případech, jak strašlivě jsou vykořisťováni dělníci na Zakarpatské Ukrajině. V obci Višňa-Hrabonica pracují dělníci od rána, kdy slunko vychází, až pozdě do večera, kdy slunko zapadá, za 5 až 6 Kč denně pro firmu Svaljavská společnost, dělají tak těžkou práci, že by za ni zasluhovali míti pořádně zaplaceno. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Další případ, v chemické továrně ve Svaljavě, při velice nebezpečné práci pracují dělníci zapracovaní, kteří pracují v továrně už od r. 1924, a vydělávají tam 14 až 16 Kč denně.

Na pile ve Zdeňavě u firmy Mermerstern a comp. drou se dělníci za 12 Kč 10 hodin denně. Na pile ve Svaljavě vydělává dělník kvalifikovaný, zapracovaný, poněvadž pracuje v podniku už 12 roků, 15 Kč denně. Při tom na poledne přináší si starý zedřený dělník do práce bandu černého kafe a několik suchých bramborů, aby nahradil svoji ztracenou sílu, a doma má ženu a 4 děti. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Tak je vyssáván kapitalistickými vydřiduchy proletariát Zakarpatské Ukrajiny. Toto všechno se děje za přímé pomoci státního aparátu, který prostřednictvím zhovadilých četníků nechává pažbami pušek rozbíjeti dělnické schůze, demonstrace a boje, jež vedou právě tito otroci proti svým pánům za větší skývu chleba.

Zrovna tak jako dělníci, trpí tam i malí a střední rolníci hlad a bídu, živoří. Nemajíce vlastního pole drou se na poli pronajatém od faráře nebo žida, nebo také protekčních dětí - poněvadž tam řada bývalých legionářů, dnes notářů, dostala přidělenou půdu pozemkovou reformou, dává tuto do obdělávání chudým rolníkům Zakarpatské Ukrajiny - a drou se tak z jedné pětiny na svého vykořisťovatele. Drou se na těchto polích tak, že se stávají úplnými otroky těch, kteří jim půdu pronajímají.

Pracující rolníci jsou dále vydíráni ohromnými daněmi, které nemají z čeho zaplatit. (Výkřiky komunistických poslanců.) V těchto případech znovu působí humánní opatření čsl. buržoasie. Četník a exekutor násilím rve jim z úst poslední sousto, které mají, a béře jim poslední dobytče, které jest jediným pramenem jejich obživy, a prodává jim je na zaplacení daní. Jestliže tamější obyvatelstvo řekne "Čech", tak se myslí pod tím pojmem exekutoři, žandárové, notáři atd., kteří drou s něho poslední košili a poslední krávu mu prodávají.

Poslední případ, který jsem zjistila z mnohých, chci zde uvésti. Ve Višni-Hrabonicích žije Johann Meisar, chudý povozník, který má sice hodně dětí, ale chalupu na spadnutí a hubenou herku. Tomuto byla naměřena daň 500 Kč za r. 1929. On však vydělává za celý rok 800, nejvýše 1000 Kč, poněvadž jiné práce nemá a pracuje jen v letních měsících. Protože nemohl tuto daň zaplatiti, byl mu prostě kůň zabaven a prodán, aby byly zaplaceny daně. A to nejsou ojedinělé případy. Takových případů je na tisíce. Můžete se v každé vesnici přesvědčiti, jakým způsobem státní aparát proti těmto lidem postupuje. Tento buržoasní státní aparát postupuje tu proti pracujícímu lidu hůře než trestní expedice v proslulém francouzském Kongu. Dělníci a rolníci jsou šikanováni, biti a žalářováni pro nezaplacené daně a poplatky, které musí býti vyždímány z tohoto lidu, aby buržoasie tohoto státu mohla platiti četníky, policajty, faráře a všechna ostatní zařízení tohoto zločineckého režimu.

Přála bych těm buržoasním panákům, aby oni musili jen jeden týden žíti tak, jako žijí tito novodobí otroci, aby musili žíti za těchto strašlivých podmínek, za kterých žijí dělníci a malorolníci Zakarpatské Ukrajiny, za 60 až 70 Kč týdně, při čemž musí ještě živiti svou rodinu. Pak by jim přešel jejich drzý smích, kterým se snaží odbýti všechnu tu bídu a zoufalství, které v dělnické třídě je.

Vedle tohoto útlaku hospodářského je zde také strašlivý útlak politický. Mluvila jsem na veřejné schůzi, která byla povolena v Berehově - a na tom se nejlépe jeví, jakým způsobem rozumí československý stát národnostnímu sebeurčení. Tato schůze byla povolena. Přítomní dělníci byli však hlavně národnosti maďarské, proto měl jim býti můj referát přeložen do řeči maďarské. Bylo to oznámeno předem policejnímu komisaři tam přítomnému, ale komisař Slováček, ten, který je znám svými hovadinami už z dřívějška z Hustu (Místopředseda Roudnický zvoní.), nedal mou řeč přeložiti, poněvadž prý byla závadná, poněvadž jsem mluvila o tom, jak žijí dělníci v sovětském Rusku. Tedy dělníci na Zakarpatské Ukrajině nemohli se dověděti, jak žijí dělníci v sovětském Rusku.

Další případ, zrovna takové darebácké zlovůle, jako je tento případ, stal se v Užhorodě. Na veřejném projevu v Užhorodě policejní komisař Špejník rozehnal schůzi, když jsem mluvila o rozluce církve od státu, jak ji provedlo sovětské Rusko. Dělníci nesměli se dověděti, že sovětský stát nedává miliony na pátery, jako náš kapitalistický stát, který dává 110 mil. na pátery, kdežto v sovětském Rusku dávají tyto miliony na péči o matku a dítě. Vedle zájmu třídy, kterou zde hájil tento komisař, když nechtěl dopustiti, aby pracující, přítomní na této schůzi, se dověděli, že vítězná pracující třída v SSSR nepodporuje zlotřilé, lenošské pátery a jejich aparát, měl tento pán ještě jinou příčinu, aby tuto schůzi rozehnal. Pospíchal totiž do divadla a proto musil rozpustiti schůzi konanou komunistickou stranou. Policejní a četnické násilí, páchané na tomto lidu, který jest uvědomělý a braní se, nezná mezí. Z policejního obvodu Berehova jsou dělníci stále vypovídáni a právě v poslední době byla vypovězena spousta dělníků pro své třídní uvědomení, protože se bránili a nechtěli umříti hladem. Kriminály jsou stále plny proletářských pracovníků. V Užhorodě sedí soudr. Mondok, který byl právě za mé přítomnosti odsouzen k 10 měsícům těžkého žaláře jen proto, že mluvil na veřejné schůzi. Dále byl odsouzen k 5 měsícům tiskového trestu a ještě řada dalších deliktů je v projednávání. V tomto žaláři je také uvězněn soudr. Šafranko, býv. člen Národního shromáždění, který je těžce nemocen. Nelidským zacházením a špatnou stravou, která je v této věznici podávána a která je maštěna olejem, se jeho zdravotní stav stále zhoršuje, takže je obava, že se úplně zhroutí. Posledně nemohl dvakráte za sebou přijmouti návštěvu svého otce, poněvadž byl tak sláb, že se nemohl na nohou udržeti. Soudr. Šafranko žádal přerušení své vazby za účelem léčení, ale doposud mu to nebylo povoleno.