Právě teď jsme dostali zprávu z Užhorodu, která je dalším důkazem vaší zločinnosti. V sobotu tam uspořádal pracující lid demonstraci při předvádění provokativního kontrarevolučního filmu, "Plukovník Švec", při čemž byli zatčeni dva mladí dělníci. Oba tito dělníci, Gelb Isidor a Schreiber Bernard, z nichž jeden je ještě úplné dítě, otrhaný a vyzáblý, byli zatčeni a dovedeni do vazby. Nejen ve věznici, nýbrž i na policejním komisařství bylo s nimi surově zacházeno. Z biografu je vytáhli četníci za uši. Cestou na policejní komisařství je tloukli. Na policii je rovněž tloukli. Při výslechu na policii bylo přítomno mnoho agentů. Oni sami vypovídají, že to bylo za přítomnosti a spolupůsobení policejního koncipienta Bončo. Malému hochovi Gelbovi, aby vypovídal, dávali mezi prsty tužky a pak je dohromady mačkali a když ani potom nechtěl nic vypovídati, všichni přítomní jej po řadě bili. Byl zbit ve tváři, na zádech, podráželi mu nohy, aby upadl atd. Hoši popřeli všechno, co jim kladli za vinu. Byli převedeni do vyšetřovací vazby krajského soudu. I zde vypovídali stejně. Ve vězení byli rovněž zbiti od dozorců. Gelb proto, že se jim nelíbilo uklízení jeho cely, a Schreibez jakéhokoli důvodu po výslechu u soudce. Ve vězeňské chodbě udeřil jej dozorce klíči po hlavě, zfackoval jej a pendrekem uhodil přes záda. Tak vypovídá Schreiber a má prý dojem, že sám vyšetřující soudce nařídil dozorci, aby jej zfackoval. Podle údajů u vyšetřujícího soudce žádný z hochů není členem komunistické strany. Schreiberovi odebrali předplatní lístek na časopis "Uj elöre" a sběrací listinu na časopis "Munkács Ujság" a dosud mu to nevrátili.

Tento poslední případ nám nejlépe dokazuje zacházení státního aparátu s podrobenými Ukrajinci. Při styku pracujících s úřady setkáváme se se zjevy, které připomínají středověké zacházení. Na lid, který přichází do úřadu, ať už v jakékoli záležitosti, je surově řváno a působeno podobnými prostředky, aby se stal povolnějším a zastrašenějším. Ale tento zbědovaný lid si přes vaše zběsilé řádění uvědomuje, co znamená vaše osvobození z r. 1918. Začíná chápati buržoasní a třídní charakter vašeho státu a hledá cestu ke své svobodě. Úplného osvobození Ukrajinců i ostatních národnostních menšin od národnostního a sociálního útlaku je možno dosáhnouti jedině bojem za úplné sebeurčení národů až do odtržení. Teprve tehdy zmizí tento strašlivý útisk, až zmizí buržoasní řád, až i v Československé republice bude ustavena diktatura proletariátu. A proto dnes v republice, která patří s veškerým bohatstvím i masami zotročeného lidu vykořisťovatelům, povedeme boj na území, obývaném národem Ukrajinců, boj za odloučení Zakarpatské Ukrajiny od buržoasního státu československého a připojení její k sovětské Ukrajině, k zemi, jež zničením kapitalistického řádu zbavila se všech obtížných pijavic a parasitů.

A prožívá-li celá dělnická třída i malorolnictvo na Zakarpatské Ukrajině strašlivý útisk, prožívají jej pracující ženy několikanásobně. Vyhladovělé děti a ženy chodí i v největší zimě bosy a místo šatů visí z nich jen cáry, které jich nemohou nijak uchrániti před zimou. Nejen na těchto dětech, nýbrž ani na matkách v celé Zakarpatské Ukrajině nenajdete košile, u žádného z dětí neuvidíte řádných šatů a bot. Celé rodiny se živí jen černou kávou a brambory. Proto matky, aby uchránily své nejmladší děti od jisté smrti tuberkulosou, kojí je až i přes dva roky, ale kojí je vlastní krví, poněvadž nemají mléka pro ně, poněvadž samy jsou vyhublé a vyhladovělé a nemohou svým dětem nic jiného dáti.

Chci vám ukázati na konkrétní případ: Ve vesnici Dovhoje kojí malorolnická žena své dítě, přes 2 roky staré, a když jsem se jí ptala, proč tak činí, když má ještě tři větší děti, odpověděla mi: "Měli jsme jednu krávu, kterou nám exekutor prodal, poněvadž jsme nemohli zaplatiti daň z polí. (Hlasy: To je škandál!) Všechny děti jsou bledé a vyhublé a proto, abych aspoň na čas uchránila to nejmenší od jisté smrti tuberkulosou, musím je kojit."

Vaše buržoasní statistika sice přiznává, že prý na Zakarpatské Ukrajině každé čtvrté dítě zmírá do roka, ale já zde tvrdím, že na Zakarpatské Ukrajině kromě dětí četníků, notárů, keťasů a kromě dětí těch, kteří tvoří váš státní aparát, není dvou dětí ze sta, které dříve nebo později nepodlehnou jisté smrti tuberkulosou, neboť na těchto dětech není nic jiného než veliké břicho, kostra a 2 oči, které koukají z té kostry. Tak vypadá ten výkvět národa, tak vypadá ten příští národ československý.

To je ten výsledek kapitalistické péče o matku a dítě, to je vámi, vy sociálfašistické ženy, ta vychvalovaná sociální péče. Vy teď v nejbližších dnech přijdete zase znovu se svým švindlem, se svým svátkem matek. Vy budete chtíti oslavovati pomocí kytiček a pomocí ufňukaných básní vyzvedávat den matek, budete chtíti těm zuboženým ženám předstírati, že je též jejich svátek a že oslavujete také jejich mateřství. Jak vypadá toto jejich mateřství? Právě banda buržoasních lenochů a parasitů, která na jedné straně dává stříleti do dělnických dětí a žen ... (Místopředseda Roudnický zvoní. - Výkřiky poslanců strany komunistické. Hluk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím, aby řečnice nebyla vyrušována.

Posl. Hodinová (pokračuje): ... která dává stříleti do dělnických žen, matek a dětí jako v Radotíně a do stávkujících jako r. 1928 v Dolním Kereškíně, kde byla vašimi pochopy zastřelena vdova, dělnice, matka čtyř dětí, když bojovala za větší skývu chleba pro své děti, tato banda pořádá každý rok t. zv. Den matek, který není ničím jiným nežli pouhým švindlem, sprostou provokací dělnických žen. K tomu, aby mohly všechny ty buržoasní a sociál-fašistické dámičky pořádati svůj Den matek, je potřebí za nynější situace hodně drzého čela, za té situace, kdy miliony proletářských matek i s dětmi zmírají tuberkulosou. V této době, kdy právě noviny hlásají celou spoustu případů sebevražd matek společně s dětmi, zase sociálfašistické ženy mají tolik odvahy, že píší ve svých plátcích, aby prý matky nechaly, když již se chtějí utopiti, své děti zde, že prý se o ně humanita postará. Jestli prý chtějí dělati sensaci, aby se šly utopiti samy a nechaly zde své děti, o které prý se stát postará.

Takhle rozumí sociálfašisté spolu s měšťáky problému mateřství. Toto všechno patří k darebáctví kapitalistů. Na jedné straně vykořisťují strašlivým způsobem v továrnách dělnické ženy, když je nutí pracovati za 40 až 50 Kč týdně, kapitalistická racionalisace ždímá z dělnických žen poslední jejich sílu, takže ženy nejenom těhotné, nýbrž všechny ženy omdlévají u strojů v továrnách, a na druhé straně dělají oslavné Dny matek, oslavuji mateřství, které je v kapitalistickém státě prokletím dělnické ženy, mateřství, které zbavuje ženu možnosti vydělávati a vrhá ji na pospas hladu, které znamená zvýšenou bídu a menší kus chleba pro každé dítě, které již v rodině je.

Důkazem toho je případ z Německého Brodu, kde 17tiletá dcera pokusila se o sebevraždu jen proto, že její matka měla poroditi 11. dítě. Mateřství za dnešních poměrů, kdy stoupá stále nezaměstnanost, kdy dělnické rodiny jsou vyhazovány z bytů, kdy na rozkaz vašich sociálfašistických předáků jsou kolonistům strhávány nad hlavou domky, které si pracně zbudovali, kdy rodiny kolonistů s několika dětmi jsou vyhazovány z domků a ponechávány pod širým nebem, aby tam spaly na slamnících a pod peřinami promočenými deštěm, vystaveny strašlivému počasí, znamená pro proletářskou ženu jen nové zoufalství, rozšíření bídy a strašlivou kletbu.

Ve výrobě je zaměstnáno teď 40% žen. Většina z nich jsou matky. Děti musejí nechati doma bez dozoru, protože těch několik jeslí a opatroven nijak nestačí. Jak chcete řešiti zde otázku svatého mateřství? Myslíte, že na to stačí recept sociálfašistek a měšťáků: "ženy zpět do domácnosti?" Poukazuji zde jen na sociální demokratku Nečástkovou, která, ač sama je zaměstnána a drží si služebnou, má tu drzost, vychvalovati úkol matky, který prý jedině je posvátný.

Myslíte, že proletářské ženy dnes nechápou, že z jejich utrpení není v této dnešní kapitalistické společnosti východiska? Proletářské ženy chápou, že jediné východisko z této jejich bídy a hladu jest rozbití shnilých buržoasních řádů. Dokazují to již tím, že staví se stále více a více pod prapory komunistické.

Májové demonstrace, na kterých ženy braly velikou účast, nejlépe dokázaly, jak rozumějí proletářské ženy problému mateřství. Ony vědí, že jedině pod vedením komunistické strany mohou rozbíti společně s proletariátem celého světa okovy, které je tíží. Na májových demonstracích na všech místech byla přítomna spousta žen, které demonstrovaly pod komunistickými prapory a stavěly se i proti četnickým bodákům.

V Handlové na Slovensku nastavily dělnické ženy prsa, když četníci začali rozrážeti s nasazenými bodáky řady demonstrantů a volali: Zabte nás, jestliže jste znovu dychtivi dělnické krve! Takto se dívají dělnické ženy na vás a vaše pochopy. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Potratové paragrafy 144 a 148, kterými má býti zabráněno vyhnání plodu, jsou částí těch zákonů, z nichž přímo řve třídní zájem buržoasie. Buržoasní dámičky, manželky zlodějů a zločinců ve fracích a cylindrech, mohou si dovoliti vyhnání plodu kdykoliv, poněvadž ony mají na to 3 až 4 tisíce, aby mohly v sanatoriích léčiti svoje srdeční a různé jiné choroby, pod kterýmižto jmény dávají si pomoci od plodu. Dávají si pomoci jen proto, aby se mohly vyválet po barech a kavárnách, hýřit a užívat, aby mohly jezdit v kočárech a užívat světa. Dělnickou ženu však, zmučenou bídou a hladem a následky racionalisace, nutíte, aby vám rodila nejen nové otroky, abyste měli armádu laciné pracovní síly, nýbrž aby vám rodila nový kanonenfutr pro příští imperialistickou válku. (Souhlas.) Proto rovněž sociálfašistické ženy, ale jen právě ty, které nejvíce proti tomuto paragrafu se prohřešují, mají drzost psáti ve svých novinách pro zachování §u 144. Tak v nedělním "Právu Lidu" Míla Grimmichová píše: "Je nepopiratelné, že strach, hanba a nebezpečí, které jsou dnes s potratnictvím spojeny, přece jen zdrží mnohou ženu od toho, aby na sobě nechala provésti nedovolený zákrok. Kdyby však měl býti potratový paragraf odstraněn a tato operace se stala operací jako každá jiná, obávám se velmi, že by pokladny nestačily náporu žen, které by se pak třeba každoměsíčně hrnuly k pokladenským lékařům se žádostí o zavedení potratu. Dnes si to mnohá dívka velmi dobře rozmyslí, než povolí svému nápadníkovi intimní styk. Sotva se asi najde taková, která by mu nenamítala: A co bude, kdyby se něco stalo? Taková námitka zarazí leckterého mládence, mnohého donutí, aby se s děvčetem dříve oženil, měl-li již před tím vážné úmysly, někdy naopak přispěje tato okolnost na štěstí pro děvče k rozbití poměru, jestliže mládenec neodpoví své děvě: "No tak si tě jednoduše vezmu." To by vše odpadlo, kdyby byl potratový paragraf odstraněn. A odpověď mládencova by pak jistě stereotypně zněla: "Dáš si pomoci a bude to!" A v manželství by už dokonce odpadla všechna opatrnost, s níž se dnes muž se ženou k sobě blíží." Takovými duchaplnými věcmi krmí sociálfašistické ženy své čtenářky dnes, kdy dělnické ženy vystavují své životy všanc jen proto, poněvadž každé příští dítě znamená pro ně nové zoufalství, nové utrpení, novou bídu a hlad. Takovým způsobem dívají se na to ty, které se mohou dosyta najísti a které po dělnických zádech se vyšplhaly a dnes takovým způsobem o dělnických ženách a dětech mluví. Tímto zločinným paragrafem vraždíte hromadně dělnické ženy, poněvadž nemohou a nechtějí přiváděti na svět nové otroky pro vaše zájmy.

Uvedu vám konkretní případy, kde ženy-matky přivedly se do hrobu právě následky tohoto paragrafu. Z Lomu u Mostu zjistili jsme řadu případů. Byly hlášeny nejdříve 4 případy úmrtí žen po potratu. Dále žena horníka, která si dala osmnáctkráte pomocí, třikráte za sebou odbývala tuto operaci na šachtě, kde musela dokončiti při tomto stavu ještě šichtu, poněvadž těch pár krejcarů za to, co by byla tím zmeškala, bylo by jí scházelo na živobytí. Dále tuberkulosní žena horníka dala si pomoci jedenáctkráte a zemřela na otravu krve a ochrnutí nervů. Její muž vydělává 100 Kč týdně. Matka pěti dětí zemřela na otravu krve.

Dále žena horníka se 6 dětmi živými dala si pomoci 13krát, čtyři děti ve dvou letech jí zemřely na podvýživu. Tato žena je však teď bez bytu. V posledním případě slehla na půdě. Živí se, poněvadž nemůže dostati jiné zaměstnání, pašováním soli. Při posledním případě byla nucena okamžitě po slehnutí jíti znovu pašovati, a tu finanční strážníci, kteří ji při tom chytili, sami se zhrozili stavu, za jakého byla tato žena nucena vykonávati pěšky tak dalekou cestu.

Dále svobodná žena-matka byla okamžitě propuštěna z továrny, poněvadž zaměstnavatel zjistil, že je těhotná.

V Nové Pace žena, jejíž muž je bez práce, užívala léků pro odstranění plodu, dostala zánět dělohy, ale lékař na ní chtěl 1000 Kč za umělý potrat.

V koloniích si dávají matky pomáhati od fušerky za 50 Kč mydlinkami, neboť na lékaře nemají. Nedávno zde zemřela matka 4 dětí po potratu. Textilní dělnice Severová si pomohla, dostala otravu krve a za dva dny zemřela.

Dělnice po potratu dostala těžký zánět vaječníku a dělohy, ale lékař nemocenské pokladny ji vyhodil, že prý je zdráva.

Anna Nejedlá si pomohla, ale bála se jíti k lékaři, dostala otravu krve a v nemocnici zemřela. Zůstaly po ní dvě děti 2 a 8 roků staré.

Dělnice mi vypravovala: Když jsem byla v nemocnici, přicházelo tam na oddělení pro ženské choroby denně nejméně 15 i více žen, které potřebovaly lékařského zákroku k potratu.

A teď dále. Na Pankráci sedí spousty žen jen proto, poněvadž podle tohoto zákona není proletářským ženám dovoleno, aby si od plodu pomohly. A proto právě jedním z hlavních požadavků proletářských žen musí býti od stranění paragrafu o vyhnání plodu. Mateřství je sice jednou z nejdůležitějších sociálních funkcí, ale proto musí míti ženy právo, aby samy rozhodovaly, chtějí-li býti matkami. Praxe ukazuje, že tyto paragrafy platí pouze pro proletářské ženy. Jen proletářské ženy to jsou, které sedí na lavici obžalovaných a které jsou odsuzovány na dlouhou dobu, poněvadž odpíraly dáti život novým otrokům. Ještě nikdy se nestalo, aby byla odsouzena žena z buržoasní třídy, ještě nikdy neseděla na lavici obžalovaných žena ministra, generála, fabrikanta nebo keťasa. Tyto ženy mají právě peníze, kterých potřebují k zákroku v sanatoriích a různých institucích Jen proletářské ženy to jsou, které následkem špatného zákroku vadnou a záhy zmírají.

Podle údajů dr Wassermanna je v Československu 65-80 tisíc mladých žen nemocno následkem nedovoleného zákroku. 20.000 žen je následkem toho zmrzačeno a nemalý je počet těch, které již v mládí klesají následkem toho do hrobu. Vězněných žen je rovněž veliký počet. Proto my stavíme před proletářské ženy heslo-: "Pryč s potratovým paragrafem, pryč s tímto zločinným paragrafem, který nutí proletářskou ženu, aby rodila nové otroky!" My stavíme před proletářské ženy heslo, že jedině diktatura proletariátu může dáti ženám i svobodné mateřství. Jedině diktatura proletariátu jako v sovětském Rusku může dáti ženám svobodné mateřství.

Že tento zákrok, který je činěn lékaři-odborníky, není škodlivý, to ukazuje nejlépe
praxe ze sovětského Ruska, jediného státu na světě, který dal ženám úplnou volnost rozhodovati v otázce vyhnání plodu. Výsledek tohoto zařízení v sovětském Rusku je ten, že v kapitalistických státech rok od roku porodů ubývá, kdežto v sovětském Rusku nejen že porodů neubývá, nýbrž přírůstek porodů je v posledních letech 3 mil. ročně. Tedy to ukazuje, jak je nutno, abychom postavili docela konkretně před dělnickou ženu heslo: Odstranění tohoto potratového zákona. Dále budiž dáno každé dělnické matce při narození dítěte nejméně 1.000 Kč výbavného od státu, dále 8 nedělní dovolená před i po porodu, placená ve výši mzdy, zrušení §u 82 živn. ř., placení přestávky ke kojení, zařízení porodnic ve všech větších městech, kde budiž udílena ženám bezplatná porada, jakým způsobem je možno zabrániti těhotenství. Dále budiž věnována největší péče o nemocné děti, zvláště o děti tuberkulosní a budiž jim bezplatně dány vhodné sílící prostředky. Žádáme zřízení dostatečného počtu jeslí a dětských domovů.

Poněvadž však buržoasní stát tyto věci nesplní, poněvadž buržoasní stát zná jen bezmezné vykořisťování dělnických žen, proto budeme burcovati všechny dělnické ženy, aby společně s celou proletářskou třídou bojovaly proti tomuto zločinnému kapitalistickému zřízení, aby bojovaly společně s celou dělnickou třídou za diktaturu proletariátu, za sovětské Československo.

Bylo mně dáno k imunisování provolání mládeže, které bylo vaší censurou zkonfiskováno. Provolání zní: Proletářská mládeži! Mladí dělníci měst i venkova! Sociálfašistická vláda tohoto státu odpověděla na vaše volání po práci a chlebě prachem a olovem. 20. dubna 1930 demonstroval mladý proletariát a proletářské děti Velké Prahy pod vedením KSMČ za své denní požadavky a proti sociálfašistické vládě hladu. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. května 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy. Viz str. 58 této těsnopisecké zprávy.]

KSMČ dokázal, že on jest jediným vůdcem mladého proletariátu v jeho bojích. Dokázal, že je odhodlán obětovati i své životy za věc dělnické mládeže a dělnické třídy. Žádný teror, žádná persekuce, žádné střílení není s to otřásti avantgardou dělnické mládeže, KSMČ. Pod svými bojovnými prapory dále povedeme mladý proletariát do boje za jeho denní požadavky. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. května 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Mladí dělníci a dělnice! Sociálfašistická vláda finančního kapitálu pokouší se již po řadu měsíců neslýchaným terorem a persekucí ochromiti činnost KSMČ. V posledních měsících prošli téměř všichni sekretáři svazu kriminály. V tomto okamžiku sedí [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. května 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] soudruzi Schramm Schwab a Scholz a na celou řadu krajských a ústředních funkcionářů svazu jsou vydány zatykače. Časopisy svazu jsou zastavovány. Nyní se zuřivý teror finančního kapitálu a jeho fašistických a sociálfašistických advokátů proti KSMČ ještě stupňuje. Buržoasie chce a pokouší se v krvi, terorem a persekucí zničiti váš KSMČ. Dělnická mládež ví však, co pro ní bojovný KSMČ znamená. Dělnická mládež dovede si svůj svaz mládeže obhájiti.

Za každého zatčeného funkcionáře 10 nových! Za každý zastavený časopis dva jiné!

Váš KSMČ musí býti a bude zajištěn! Ani na minutu nezastavíme svůj boj! Budeme hromadně vstupovati do KSMČ. Na všech závodních a veřejných schůzích i na schůzích odborových, sportovních a ostatních masových organisací budeme ihned organisovati sbírky na bojovný fond KSMČ!

Odvedeme jednohodinovou mzdu na náš bojovný fond! Pět tisíc nových členů do KSMČ! 50.000 Kč na jeho bojovný fond do Mezinárodního dne mládeže! [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)