Od vzniku našeho státu prožili jsme již čtyři těžké hospodářské krise a nyní jest hospodářský život ve státě znovu otřásán těžkou krisí. Kdežto před válkou se hospodářské krise objevovaly v období šesti až osmi let, Československo prožívá v desíti letech čtyři hospodářské krise. Pracující obyvatelstvo našeho státu netrpí jen následky světové hospodářské krise, pracující obyvatelstvo našeho státu trpí také následky zvláštní československé hospodářské krise. Na území našeho státu jest množství průmyslových podniků, které 50%, 80% a více procenty své výroby jsou odkázány na vývoz do ciziny a o tento vývozní průmysl se stát postaral jen nedokonale. Těmto průmyslovým odvětvím a jejich vývozu nebyla zajištěna stará odbytiště a nová odbytiště nebyla získána.

K těmto průmyslům patří zvláště průmysl textilní a sklářský. Zvláště tyto obě průmyslové skupiny upadají již několik let. V těchto posledních letech bylo jen v textilním průmyslu úplně zastaveno přes 300 podniků, které již nikdy neotevrou svých vrat, a další podniky textilního průmyslu budou ještě tímto osudem postiženy. I když hospodářská krise přestane, tento úpadek textilního průmyslu bude trvati dále. Kapitálově silné a technicky dobře vyzbrojené podniky utlačí kapitálově slabé a špatně vyzbrojené podniky a zničí je. Toto omezování závodů v textilním a sklářském průmyslu vybije se opět hlavně na zádech dělníků; oni to jsou, kdo zaplatí útraty tohoto procesu zaměstnaností jen částečnou, hromadnou nezaměstnaností spojenou se ztrátami na mzdách. Trvalá, jen částečná nezaměstnanost, opakující se několikatýdenní nezaměstnanost a s tím spojené ztráty na mzdách uvrhly desetitisíce dělníků zvláště v textilním a sklářském průmyslu do největší bídy a způsobily nejkrutější bídu tohoto dělnictva. Tato trvalá krise v textilním průmyslu rozvrátila však a zničila také finanční základy pro zachování podniků u většího počtu závodů, dnes máme již větší množství textilních podniků, které nemají nutného kapitálu pro další vedení závodu, které tedy musí přikročiti k omezení nebo k zastavení provozu.

Tak jako tomu je v textilním a sklářském průmyslu, objeví se brzy také velká nezaměstnanost v jiných průmyslových odvětvích. Vidíme, že již dělníci v hornictví velmi těžce trpí nesčetnými volnými směnami a tak jako dělníci v ošacovacím průmyslu, tak také dělníci v průmyslu dřevařském a v jiných průmyslových odvětvích jsou rovněž těžce postiženi nezaměstnaností. Podobné poměry vidíme v průmyslu kovodělném a stavebním.

Nezneuznáváme potíží, za nichž žije velká část zemědělského obyvatelstva, ale otevřeně říkáme a nedovolíme, aby se tvrdilo, že všichni zemědělci prodělávají hospodářskou krisi. Nouze projevuje se mnohem krutěji a mnohem hůře u průmyslového a živnostenského dělnictva než v zemědělství, neboť dělnictvo nemá žádného majetku, nemá úspor a ztrátou práce ihned jest oloupeno o veškeré existenční prostředky a tím ihned vydáno na pospas nejkrutější nouzi.

Řekl bych, že dvojčetem péče o nezaměstnané jest zprostředkování práce. Každý zákon o podpoře v nezaměstnanosti jest neúplný, není-li doplněn dobrým zprostředkováním práce. Dobré zprostředkování práce musí býti regulátorem na pracovním trhu, musí nám býti ukazatelem, abychom rozpoznali nemoci hospodářského těla, musí nám umožniti, abychom ovládli trh práce. Zprostředkování práce, které máme v našem státě, nemá příliš velké ceny, nikoliv vinou lidí, kteří v těchto zprostředkovatelnách práce pracují, nýbrž proto, poněvadž toto zprostředkování práce jest vadné a poněvadž se mu nedostává zákonných předpokladů pro dobré prostředkování práce. Dobrá zprostředkovatelna práce musí především zachytiti všechny nezaměstnané, jí musí býti hlášena všechna uprázdněná místa, jen ona, zprostředkovatelna práce, má míti právo obsazovati volná pracovní místa. Takovýmto prostředkováním práce nabyli bychom přesného přehledu o pracovním trhu a mohlo by působiti jako regulátor v zájmu nezaměstnaných. Nemáme přesného přehledu o stavu nezaměstnaných vůbec, schází nám také přesný přehled počtu uprázdněných míst, uspořádaný podle povolání, a schází nám také statistika o počtu míst lidmi obsazených. Statistika nezaměstnaných, která se čas od času úředně vydává, a statistická čísla o volných nebo obsazených místech neukazují nám jasného obrazu, nýbrž obraz, který jest nesprávný. Naše statistika nezaměstnaných již několik let klamala veřejnost nejen v našem státě, nýbrž klame také cizinu. Tato úřední statistika nezaměstnaných, i když její čísla jsou správná, nepodává jasného obrazu, poněvadž nemůže zachytiti nezaměstnané lidi. A statistika nezaměstnaných, která nezachycuje nezaměstnané podle povolání, která nemůže přesně zjistiti, v kterých povoláních a kolik dělníků v těchto povoláních jest bez práce, taková statistika nemá národohospodářské ceny, jest bezvýznamná. V úředních statistických zprávách čteme vždy 30.000, 40.000, 60.000, 80.000 nezaměstnaných, které prý máme v republice, a v cizině věří, že Československo v poměru k jiným státům má skutečně tak nepatrný počet nezaměstnaných. Koho vlastně zachytí zprostředkování práce? Zachytí jen odborově organisované dělníky a koho ještě? Jen ty, kdo se hlásí o práci. Průmysloví dělníci ve zprostředkovatelnách práce práci nenajdou, anebo jen ve velmi řídkých případech, poněvadž tyto zprostředkovatelny práce nemají vůbec žádné ceny, průmyslovou práci velkoryse zprostředkovati nemohou, poněvadž průmyslníci volná místa tam nehlásí. Tedy zachyceni jsou jen ti, kteří tam jdou, a říká-li se dnes, že máme 70.000 nezaměstnaných, musíme počítati s tím, že skutečný počet jest třikráte až čtyřikráte vyšší než úředně vykázaný. Velká masa neorganisovaného průmyslového dělnictva a zaměstnanectvo pokládá hlášení u zprostředkovatelny práce za bezúčelné, poněvadž jim zprostředkovatelna nemůže přikázati žádného zaměstnání, poněvadž průmyslové podniky volná místa nehlásí. Jestliže se podnikatelé staví proti zavedení vhodného zprostředkování práce, má to určité důvody. Podnikatelé pokládají reservní armádu nezaměstnaných, která obléhá tovární vrata, za výhodný stav, neboť tím jsou s to přijímajíce dělníky snížiti mzdy, pro ně však platí také zásada, pomocí této reservní armády nezaměstnaných zhoršovati mzdový a pracovní poměr dělníků zaměstnaných v závodě. Dnes poctivý dělník, ztratí-li práci, musí choditi od závodu k závodu jako žebrák, aby ulovil práci, aby sebe a své příslušníky uchránil před nejhorším hladem. Nynější stav, kdy dělník musí táhnouti jako žebrák od závodu k závodu, jest pro pracujícího dělníka ponižující a nedůstojný. Takovýto stav jest však také ostuda pro pokročilý státní útvar a každý stát, který na sebe poněkud dbá, musí se starati, aby tento stav pro dělníky nedůstojný odstranil.

Z občanského tábora slyšíme dnes neustále, že racionalisace a typisace a zintensivnění pracovního procesu jsou jediné prostředky, aby se hospodářství u nás povzneslo, abychom dosáhli konkurenční schopnosti našich výrobků v cizině. Slova "racionalisace", "typisace" a "zintensivnění práce" budí u našeho dělnictva po nabytých zkušenostech hrůzu a zděšení. Pro dělnictvo znamenají tato slova v praksi po všech nabytých zkušenostech větší pracovní výkon spojený s větší tělesnou a duševní námahou při stejně nízkých mzdách

a pro část dělnictva a zaměstnanectva znamenají ztrátu práce, ztrátu jejich existenční základny. Svobodné odborové organisace nejsou odpůrci každé racionalisace v pracovním procesu, zvláště tehdy nejsou odpůrci, jestliže se racionalisací dostane dělníkovi a zaměstnanci úlev při jeho práci v pracovním procesu, jestliže mzdy přiměřeně stoupnou a práce se zmenší, jestliže racionalisace jest spojena s větší výrobou zboží a zároveň se snížením jeho cen, jestliže pracující lidé budou moci více spotřebovati a jestliže stoupnutím výroby zboží nastane pro dělníky a zaměstnance větší příležitost ku práci. Proti takovéto racionalisaci pracovního procesu nemají odborové organisace, ale ani sociálnědemokratická strana námitky. Místo toho však vidíme, že v průmyslových státech evropských a ovšem také v Československé republice jest výroba zboží racionalisována tím způsobem, že se dělníkovi ukládá k jeho práci ještě větší pracovní břemeno, že se mzda nezvyšuje a pracovní doba nezkracuje, že dělníci jsou propouštěním hromadně vydáváni na pospas bídě, že větší výroba zboží nemůže přijíti k dobru pracujícím lidem jako celku, poněvadž pro nízké mzdy nemohou nakupovati, poněvadž se však také neposkytuje dělnictvu větší příležitost ku práci. Takováto racionalisace, jak ji provádějí kapitalisté, slouží k obohacení jednotlivců, kdežto na druhé straně odsuzuje statisíce lidí nezaměstnaností k nouzi a bídě. Takováto racionalisace prováděná v evropských státech nepřispěje k ozdravění hospodářství, nevyvede pracující lidi z bídy, nýbrž ještě je jen hlouběji do bídy uvrhne. Vidíme, že v kapitalistickém hospodářském řádu technika výroby zboží slaví přímo triumfy, kdežto na druhé straně technika převodu zboží na spotřebitele, rozdělování zboží konsumentům ohlašuje přímo úpadek. Jsme svědky přímo hrozného divadla ve světovém hospodářství, že důležitých statků, které slouží k výživě lidí, že důležitých předmětů spotřeby pro život lidí jest nadprodukce, kdežto na druhé straně sta milionů pracujících a nezaměstnaných lidí žije v nejkrutější nouzi, nejsou s to, aby si mohli zakoupiti přebytek, jehož nutně potřebují k životu, poněvadž na to nemají peněz. Na jedné straně nadvýroba potravin, na druhé straně nouzí strádající pracující lidé, z nichž část bídně hyne. To jest obraz ostudy kapitalistických států a kapitalistického hospodářského řádu. Odstraniti tuto kulturní hanbu patří k nejvznešenějším úkolům sociálně-demokratické strany a svobodných odborových organisací. Nežádáme pro pracující lidi podporu v nezaměstnanosti, nýbrž práci, která jim zaručuje živobytí, důstojné kulturního života.

Projednávaný návrh zákona o podpoře v nezaměstnanosti mohou odborové organisace a soc. demokratické strany uznati jen za přechodné stadium. Tento návrh zákona nemůže odborových organisací naprosto plně uspokojiti. Že jest dnes projednáván a že nabude moci zákona, za to může dělnictvo děkovati výhradně čilé práci sociálně demokratických stran ve státě, které účastí na vládě přiměly měšťáky, aby učinili tyto ústupky. Podstatný pokrok návrhu jest v tom, že se podpora v nezaměstnanosti v dosavadní výši poskytuje 26 týdnů v roce proti 13 týdnům, jak tomu bylo dosud. Nezaměstnaní mohou tedy dostávati dosavadní podporu dvakrát tak dlouho. Výše podpory v nezaměstnanosti jest však brzděna ze dvou stran, a to výší nejvýše přípustného státního příspěvku 18 Kč denně a na druhé straně tím, že podpora v nezaměstnanosti nesmí činiti více než dvě třetiny poslední mzdy. Odborové organisace budou musiti vystačiti denní sazbou 4.50 Kč odborové podpory, chtějí-li plně vyčerpati státní příspěvek. Zlepšením v návrhu jest také ustanovení, že svobodní členové nebo členky, kteří se musí starati o nezaopatřené děti, mohou nyní rovněž uplatniti nárok na vyšší státní příspěvek. Dosud byli svobodní členové i členky, pokud nebyli 5 let členy, vyloučeni z vyššího státního příspěvku. Návrh byl zlepšen také v té věci, že při přechodně hůře placené práci může se vzíti za základ pro vyměření podpory v nezaměstnanosti dřívější lépe placená práce. Další zlepšení jeví se také v tom, že karenční doba pro poskytnutí státního příspěvku nečiní již 8 dní, nýbrž jen 7 po sobě následujících dnů. Tím se odstraňuje pro nezaměstnané potíž, která byla dosud často příčinou nevyplácení podpory. V návrhu se dále ustanovuje, že dělník, který po 13 týdnů dostával podporu v plné dosavadní výši, muže ji dostávati ještě dalších 13 týdnů. Pro vyplácení této podpory stanoví se denně nejmenší částka vyplácená odborovou organisací 40 haléřů. Nejvyšší výměra - počítaje v to těchto 40 haléřů odborových příspěvků se státním příspěvkem - činí 2 Kč denně. Teprve, jestliže odborová organisace připlácí k těmto 40 haléřům odborového příspěvku další příspěvky ze svých peněz, lze k této vyšší částce připláceti trojnásobný až čtyřnásobný státní příspěvek.

Jaký účinek bude míti v praksi toto přechodné ustanovení o 40haléřovém příspěvku pro odborové organisace? Odborové organisace, které již několik let těžce trpí nezaměstnaností, které vynaložily obrovské částky na podporu v nezaměstnanosti, jejichž fondy pro nezaměstnané mají statisíce a miliony korun schodků, přinášejí velkou oběť, připlácejí-li nezaměstnaným k vyčerpané podpoře ještě denně 40 haléřů po dobu čtvrt roku. Jde o svazy, které byly nejhůře postiženy několikaletou nezaměstnaností, které mají tisíce nezaměstnaných, kteří již pozbyli nároku na podporu a kteří dostávali podporu v nezaměstnanosti. Tito těžce postižení nezaměstnaní mají se spokojiti podporou 12 Kč týdně. Toto ustanovení v návrhu nepřináší pomoci onomu velkému počtu nezaměstnaných, kteří podpory naléhavě potřebují. Co se stane? Odborové organisace s malým počtem nezaměstnaných členů, kteří již pozbyli nároku na podporu, budou finančně s to, aby pro přechodnou dobu poskytly příplatky k těmto 40 haléřům. Budou vypláceti vyšší podporu v nezaměstnanosti, kdežto svazy, které byly těžce postiženy nezaměstnaností, jejichž fondy pro nezaměstnané mají velké schodky, které mají tisíce nezaměstnaných, kteří již pozbyli nároku na podporu, nebudou moci vypláceti vyššího příspěvku. Pro tento velký počet nezaměstnaných bude činiti podpora 2 Kč denně.

Co platí o nezaměstnaných členech pro přechodnou dobu, to platí také pro vyplácení podpory v době krise pro třetí čtvrtletí nezaměstnanosti. Také zde nebudou svazy s větší nezaměstnaností platiti denně větší příspěvek k 25 haléřům denně. A nezaměstnaní dělníci dostanou za třetí čtvrtletí nezaměstnanosti nejvýše 2 Kč podpory denně. Co se zde poskytuje nezaměstnaným při delší nezaměstnanosti zvláště v průmyslových odvětvích, kde jest nezaměstnanost veliká, dělníky zklame. Jsme přesvědčeni, že se zástupci socialistických stran se vším důrazem snažili, aby pro přechodnou dobu a pro třetí čtvrtletí dosáhli podpory, která by nezaměstnané aspoň poněkud uspokojila. Návrh, který vznikl kompromisem, nedbá ani požadavku odborových organisací, aby byl zřízen fond pro dobu krise, pomocí jehož měla býti zavedena řádná podpora pro zaměstnané jen částečně, pomocí jehož bylo by lze na další půl roku zajistiti nezaměstnaným dostatečnou podporu vedle doby vyplácení odborové podpory. (Německé výkřiky komunistických poslanců: Co dáte dělníkům za tento návrh?) My se již s našimi dělníky vypořádáme. Vy však musíte býti rádi, když vás dnes dělníci neztlukou! (Různé výkřiky komunistických poslanců.) Vy nedáváte dělníkům vůbec nic. Vy béřete jen příspěvky!

Tento návrh neobsahuje ani ochranu odborových organisací, které se finančně zakrvácely velkými výdaji na podporu v nezaměstnanosti. Myslíme onu ochranu, poskytuje-li se odborovým organisacím na základě vysokých výdajů s vyplácením podpory v nezaměstnanosti náhrada ze státních peněz, a to, přesahují-li výdaje na podporu v nezaměstnanosti 15% příjmů z příspěvků svazu. Bez této ochrany dojde k tomu, že odborové svazy, které zvláště těžce trpěly nezaměstnaností a ještě dále trpí, nebudou moci přechodné ustanovení dodržeti a nebudou ani moci vypláceti příspěvek za třetí čtvrtletí nezaměstnanosti.

Občanské strany sanovaly v posledních letech sty miliony státních peněz různé ústavy, průmyslové podniky a družstva. Ale pro nouzi nezaměstnaných lidí jest málo porozumění. Přes těžké nedostatky, které předloha má, budeme hlasovati pro její uskutečnění, poněvadž pro většinu nezaměstnaných dělníků přináší přece zlepšení proti dosavadnímu stavu. Jste velmi pyšní, že náš stát se 14 mil. obyvatelů vynaloží v budoucnosti ročně 60 mil. Kč na podporu v nezaměstnanosti.

Chci nyní ukázati, jak vypadá nezaměstnanost v jiných státech, chci ukázati, jaké částky vydávají na podporu v nezaměstnanosti jiné státy. V Německu bylo na příklad r. 1929 vydáno na podporu v nezaměstnanosti 11.200 mil. Kč. K tomu stát sám poskytl 3200 mil. Anglie a Irsko vydaly r. 1929 dohromady 7.321,780.000 Kč a stát sám zaplatil ze svého 3364 mil. Kč. Rakousko vydalo r. 1928 666,483.000 Kč. Z toho stát a obce zaplatily asi 187 milionů Kč. Polsko vydalo r. 1929 193 mil. Kč, z toho stát sám 64 mil. Kč.

Nyní chci uvésti také několik států, kde mají podobnou soustavu péče o nezaměstnané jako Československo. Dánsko má rovněž zákon, při němž odborové organisace jsou nositeli podpory v nezaměstnanosti a stát poskytuje příspěvky. Dánsko má asi 3 1/2 mil. obyvatelů a vydalo r. 1929 dohromady 270 mil. Kč, z toho ze státních peněz 194 miliony. Holandsko vydalo r. 1928 na tento účel 105 mil. Kč, z toho stát sám 54,445.000 Kč, Švýcarsko vydalo r. 1928 49,986.000, z toho ze státních peněz 28,796.000 Kč. Přepočítáme-li tyto částky, které vydaly jednotlivé státy na podporu v nezaměstnanosti, na hlavu obyvatelstva, dojdeme k tomu, že všechny státy, pokud zavedly péči o nezaměstnané, ať již se zakládá na odborových organisacích nebo na povinném pojištění, vydávají na hlavu obyvatelstva ročně daleko více než my. Podle návrhu zákona bude příště zařazeno na podporu nezaměstnaných ročně asi 60 mil. Kč. Tato částka jest k poměru počtu nezaměstnaných lidí příliš malá a doufáme, že v dohledné době budeme moci zaujmouti stanovisko k návrhu zákona, jehož základem jest povinné pojištění a který upraví podporu v nezaměstnanosti, jak my si ji přejeme a jak odpovídá všeobecně velké mase členů odborových organisací. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž jest p. posl. Kliment.

Posl. Kliment: Vy projednáváte zde dnes zákony hladu a bídy pro pracující třídu, projednáváte zde zákon o zvýšení drahoty, zákon o gentském systému, který má uzákoniti hlad a bídu nezaměstnaných dělníků, přes to, že tyto zákony, že tento gentský systém byl včera na velikých, bouřlivých projevech pracující třídy odsouzen, přes to, že dělnická třída na velikých projevech prohlašovala, že proti vašemu gentskému systému bude bojovati až do jeho zrušení, poněvadž gentský systém vyhladovuje daleko více nezaměstnané dělníky, než jak to uvádí vaše statistika.

V Mor. Ostravě bylo přihlášeno koncem měsíce února 862 nezaměstnaných dělníků. Z nich dostávalo podporu jen 58, tedy nepatrná část, a z 804 přihlášených nedostávalo nic. Tomu vy říkáte sociální péče, ale dělnická třída na včerejších projevech komunistické strany řekla, co si o vašem zákonu a vašem zákonodárství myslí. (Výkřiky: Kde?) Kde to řekla, to vám ještě povím.

Dnešní "Večerník Práva Lidu" píše vedle jiného, že 1. máj nemusí býti a není prý již dnem boje, je prý to den radosti, úsměvu a nadějí, hraní veselých hudeb, kde prý všechno radostně křičí, zpívá, není prý proč se mračiti a není prý proč svírati pěsti a jíti se zakaboněným zrakem ulicí.

Toto píše dnes "Večerník Práva Lidu", strany, která pravděpodobně posuzuje situaci nynější třídy podle života a majetku poslanců své strany nebo jejích bonzů a jejich byrokratů v nemocenských pojišťovnách. Snad neví o tom, že Ústřední soc. pojišťovna vydala statistiku, že je u nás 1,042.000 dělníků, kteří vydělávají méně než 100 Kč týdně, že je u nás 896.000 dělníků, kteří vydělávají méně nežli 150 Kč týdně, a jistě vedle těch je více než 1/4 mil. nezaměstnaných, 400.000 dělníků, kteří dělají 3 dny v týdnu, a když se jim při výplatě strhne, třeba na šachtě do bratrských pokladen, dostanou vyplaceno také za 14 dní 41 Kč na živobytí své a své rodiny! Myslím, že pánové, kteří dnes sedí v redakci "Večerníka Práva Lidu", nemají vůbec ponětí, jaké jsou poměry v dělnické třídě. My říkáme: pro tyto dva miliony vykořisťovaných dělníků, pro tu armádu 300.000 nezaměstnaných dělníků, pro tu armádu dělníků, kteří pracují 3 dny v týdnu, pro ty je 1. květen dnem revoluce, dnem boje, protestu a pomsty proti buržoasii a proti těm, kteří odpírají dělnické třídě právo na život, které jí patří. Na májovém projevu na Staroměstském náměstí mluvila včera podle "Českého Slova" také paní posl. Zeminová o tom, jakou mají starost o práci, o dělníky, mluvila o chlebu, o krásném bydlení pro dělníky, mluvila také o klidu a míru a o jiných krásných věcech pro dělníky. Je třeba podívati se, jak vypadá starost pana ministra soc. péče dr Czecha o práci, jak vypadá starost o jeho práci, jak vypadá starost o práci celé fašistické a sociálfašistické dnešní vlády, jak vypadá starost o práci a chleba našeho pana ministra hladu Bechyně. Jak vypadá starost o krásné bydlení, to ukazuje primátor města Prahy pan dr Baxa, který dal strhati žebráckým kolonistům poslední střechu nad hlavou. Jak vypadá ten krásný klid, to dokázal Radotín a to nám dokazuje také činnost pánů ministrů Meissnera a všech ostatních. Jak to vypadá s klidem a mírem, o tom by se daly mluviti dlouhé litanie, o miliardách vydávaných na zbrojení a o tom, jakou mírovou politiku provádí pan ministr Beneš.

Hlásáte mír, starost o dělnickou třídu, mluvíte zde s tohoto místa pro své noviny na oklamání dělnické třídy. Paní poslankyně, která tu sedí za nár. socialisty (obrácen k posl. Pechmanové), mluvila s tohoto místa, že gentský systém sice nepřinese sklářským a textilním dělníkům a textilačkám ani koruny, ale přes to dnes bude se proň hlasovati, schválí se zákon bídy a hladu nezaměstnaných dělníků v zájmu sanace a překonání smrtelné krise kapitalistického řádu, přes to, že včera na projevech komunistické strany řekly statisícové masy dělníků, co si myslí o tom zákonu a celém vašem soc.-politickém zákonodárství.

Včera nastoupil proletariát v řadě měst a protestoval především proti těmto drahotním a celním zákonům a také proti tomuto hladovému zákonu pro nezaměstnané. Ve všech městech a zrovna tak také na ulicích v Praze volalo desetitisíce dělníků po zrušení gentského systému a po zavedení řádné podpory v nezaměstnání, protestovalo také proti střílení do dělnické mládeže v Radotíně a žádalo, aby nebylo uzákoňováno nemožné vaše celní opatření, které má přinésti nové zvýšení drahoty pro dělnickou třídu, pro tu většinu, která dnes prací nic nevydělává a která je nucena žíti za tak strašných poměrů. Kdyby si soc. demokratičtí a nár. sociální poslanci toho byli vědomi a chtěli to přiznati, tak by nemohli dělati politiku, kterou dnes provádějí. Oni ovšem přestali býti soc. demokraty a nár. socialisty a stali se sociálfašisty, vedoucími orgány dnešního kapitalistického pořádku a řádu.

Říkáte, že včera nikde nic nebylo. Byly bouřlivé projevy na Kladně, kde vedle jiného policie útočila proti shromážděným masám dělníků, držíc v rukou pušky s nasazenými bodáky a ozbrojena kromě toho obušky surovým způsobem snažila se rozehnati přítomné davy. Četníci bili do lidí pendreky a pažbami pušek. Shromážděné dělnictvo se však nedalo rozehnati. Četníci a policisté naráželi na sražené řady dělnictva, které odpovídalo na útok četnictva bouřlivým voláním hanby. Četníci znovu útočili a vystřelili v jedné ulici rány na slepo. Při těchto srážkách davů s četnictvem bylo zatčeno 5 demonstrantů a posl. soudr. Kopecký byl četníky zbit obušky.

Vedle toho došlo k velkým bouřlivým projevům ve velkém uhelném revíru, kde zuří strašlivé vykořisťování, kde 20.000 horníků pracuje 3 dni v týdnu, kde za 14 dní přináší své rodině domů 150 až 200 Kč výdělku, v tom revíru, kde nových 10.000 horníků je dáno těžařskou konferencí na index, aby bylo propuštěno ze zaměstnání. Tam demonstrovalo včera dělnictvo proti vašim zákonům, proti vašemu řádu a proti četníkům uhájilo právo na ulici a demonstrovalo. Vy říkáte, a také vaše radio večer hlásilo, že nikde nic nebylo. Říkáte to tak, jak je to nadepsáno v té knize, že na západní frontě je klid, kde padlo statisíce a miliony lidí. Váš klid, který hlásí vaše měšťácké radio a které vyznívá ze všech vašich listů, je klidem takovým, že se vám z toho klidu jednou zatočí hlava.

V Mor. Ostravě konal se demonstrační projev za účasti 10.000 dělníků a byl rozháněn policií na koních. Jízdní policie učinila několik útoků, při kterých zakročovala, avšak demonstranti se postavili policii na odpor, takže policie musila přivolati nové posily. Jízdní policií byly těžce zraněny 4 osoby, dále je řada osob lehce zraněna a 25 je zatčeno. Po rozpuštění konaly se přes zákaz další dva projevy, a to před krematoriem a v Mariánských Horách. V Mar. Horách demonstranti vysvobodili zatčeného referenta soudr. posl. Hrubého z rukou policie. Dělnictvo projevovalo bojovnou náladu a na útok policie odpovídalo házením kamení a bouřlivě protestovalo proti gentskému systému.

Vy ovšem říkáte, že nic není, že je klid. Takový klid byl podle vašich zpráv ve Frýdku. Jak ten klid ve Frýdku vypadal, řeknu vám jako očitý svědek: Buržoasii a jejím krvavým pomahačům nepodařilo se udělati z 1. května parádu a nepodařilo se jim také znemožniti projevy pracujícího lidu. První máj ostravského proletariátu byl dnem bouřlivé demonstrace dělnické třídy, byl dnem boje o ulice, byl dnem rozhodného revolučního vystoupení proletářských mas pod vedením komunistické strany za chléb, za práci a za všechnu moc dělnické třídě. Pod prapory komunistické strany po prvé po 10 letech pochodovali komunističtí, sociálně demokratičtí, fašističtí a indiferentní dělníci. Bojovná proletářská jednotná fronta slavila na 1. května veliké vítězství a úspěch. Pod heslem jeden za všechny a všichni za jednoho valil se ostravský proletariát, bouřlivě demonstruje proti buržoasii, proti všem nepřátelům dělnické třídy, fašistům a sociálfašistům a jejich krvavé vládě. Vrazi od Radotína dostali pádnou odpověď. Pěst železné jednotné fronty, jednotného vystoupení dělnictva přitiskla je tentokráte ke zdi.

Frýdecký proletariát pod vedením Karlovy Huti dal i tentokráte na 1. května příklad celému ostravskému proletariátu a proletariátu celého Československa. Karlova Huť dovedla postaviti celý 1. máj v oheň proletářského protiútoku, který zahájila ve svém závodě proti zaměstnavateli, a do tohoto protiútoku strhli karlohutští kovodělníci celý textilní proletariát Frýdecka, všechny dělníky, ženy a mládež. Frýdecký proletariát demonstroval 1. května nejenom za chléb a práci, nýbrž i za odstranění kapitalistického režimu, za proletářskou revoluci, za rychlé zúčtování se sociál-fašisticko-kapitalistickou sebrankou. (Posl. Jiráček: Utečete!) Já jsem ji dělal, ale zdali jste ji dělal vy, je otázka!

Kolektivně pochodovali frýdečtí proletáři pod prapory komunistické strany. Komunisté, sociální demokraté, fašisté, křesťanští sociálové, bezpartijní (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) ruku v ruce, svorně, jednotně a bojovně, spojeni společným utrpením, společnou vůlí zvítěziti, táhli dělníci ulicemi Frýdecka a Místecka. Sociálfašisté nebyli by sociálfašisty, kdyby i zde se nepokusili o krvavé potlačení proletářského nástupu. Vyslali četníky na ulice Frýdku a Místku, aby po způsobu Radotína, přes mrtvoly dělníků utopili jejich bojovný nástup. Ale frýdecký proletariát ukázal, že nemá pěsti jenom pro dřinu, pro kapitalisty (Výkřiky komunistických poslanců a posl. Prokeše.), nýbrž že tyto pěsti dovedou, je-li třeba, bušiti i do třídního nepřítele. Frýdecký proletariát ovládl ulice a vyhnal z nich četnickou soldatesku; za bouřlivého nadšení a projevů valily se proletářské masy, strhujíce s sebou všechny dělníky, ulicemi Frýdku a Místku. Sebevědomě a odhodlaně volali Frýdečtí k buržoasii a všem třídním nepřátelům: Zakroutíme vám krky tak, jako to udělali bolševici v Rusku!

O 9. hodině dopolední shromažďoval se proletariát Karlovy Huti u svého závodu. Do jednoho dostavili se kovodělníci a jejich ženy, plníce tak usnesení o kolektivní účasti, které přijali na svých závodních schůzích. Za zpěvu revolučních písní dorážejí jednotlivé nastupující armády ke Karlově Huti. Masa se dává do pohybu, dělníci táhnou k Frýdku. Veliké zástupy dělnické mládeže, proletářských žen, které měly červené šátky, husté mračno kovodělníků železným, tvrdým, neústupným krokem pochoduje k boji. Prapory zkrvavené v bojích dělníků vlají nad jejich hlavami a na první pohled je viděti, že dělníci nejdou na parádu, nýbrž že jdou do boje, že jdou demonstrovati. Bouřlivě jako lavina valí se Karlova Huť, přitahujíc k sobě textiláky, do Frýdku. Bojovné šiky a hesla oznamují všemu pracujícímu lidu, že Karlova Huť vykročila. Průvod blíží se k okresnímu úřadu a soudu a demonstračním průvodem otřásá vlna krajního pobouření. (Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. května 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 58 těsnopisecké zprávy.) Pryč se sociálfašistickou vládou! Propusťte Haruse, zavřete keťasy, amnestujte proletářské vězně! (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)