Předseda (zvoní): Slovo má dále p. posl. dr Stern.

Posl. dr Stern (německy): Když jsem zde posledně s tohoto místa přednesl velmi těžká obvinění proti ministrovi spravedlnosti této demokraticko-fašistické republiky, objevila se v tisku odpověď pana ministra spravedlnosti, v níž si především stěžoval, že jsem své výtky pronesl zde v jeho nepřítomnosti. Konstatuji, že jsem tentokráte dal oznámiti panu ministru spravedlnosti, že zde ještě jednou o této věci promluvím. Ministr spravedlnosti ví, že tentokráte budu o tom mluviti, ale opět zde není, neboť nemá odvahy slyšeti, co mu chci říci; a potom bude si pravděpodobně opět stěžovati, že jsem i po druhé mluvil o této věci v jeho nepřítomnosti. Kdyby se byl pan ministr spravedlnosti zúčastnil včera některých mohutných projevů, jimiž revoluční dělnictvo dalo najevo svou odhodlanost k boji proti vyhladovovacímu plánu, proti fašismu a proti imperialistické válce, byl by mohl zjistiti, že dělníci nepřejdou jen tak přes tato obvinění, jak se snad domnívá, že nemohou přejíti přes tyto věci několika poznámkami. Byl by mohl zjistiti, že dělníci skutečnost, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. května podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 58 této těsnopisecké zprávy.]

Předseda (zvoní): Pane řečníku, volám vás k pořádku za tato urážlivá slova.

Posl. dr Stern (pokračuje): [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. května podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.], že dělníci nepohlížejí na tyto věci jen tak lehce, že, jak se snad domnívá pan ministr spravedlnosti,
přenesou se přes tyto věci s takovými poznámkami. Tato oprava, kterou zaslal do tisku pan ministr spravedlnosti, není nic jiného než koktání. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. května podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] V této opravě neodvažuje se ministr spravedlnosti říci, že lžu, říci, že urážím, neodvažuje se použíti ani tak skromných slov, jako "nepravda" nebo "nesprávné,. Kdyby mi byl někdo vytkl takové věci, jak jsem to učinil panu ministrovi spravedlnosti, byl bych veřejně prohlásil: "To jest nactiutrhač, to jest lhář." A pan ministr spravedlnosti se ani neodvažuje říci: "To není pravda" nebo "to jest nesprávné". Neodvažuje se říci ani nejmenšího proti těmto prohlášením, jen na konec celého prohlášení, v němž se nevyskytuje ani slovo "nepravdivý" nebo "nesprávný", se praví: "Pokud jde o tvrzení pana dr Sterna, že jsem dostal od Komerční banky peníze, odmítám je jako vymyšlené." Jedině toto tvrzení jest odmítáno, ku podivu tvrzení, které jsem vůbec nepronesl. Ano, prohlásil jsem: "Že, co jsem tvrdil a co jsem konstatoval a co dále tvrdím, budí velmi odůvodněné podezření, že pan ministr spravedlnosti dostal peníze také od Komerční banky." Ale jde o podezření, byť o sebe odůvodněnější. Dokázati to nemohu. Ani páni z Komerční banky, ani pan ministr spravedlnosti nebyli tak laskaví, aby mi sdělili, zda něco dostal, či nikoliv. Proto nemohl jsem to také tvrditi a musil jsem se pouze pana doktora otázati, zda a kolik snad dostal za tuto velkou službu, kterou prokázal zlodějům a korupčníkům z Komerční banky; a toto jediné tvrzení, jehož jsem tedy vůbec nepronesl, kdy jsem pouze učinil dotaz, jest odmítáno jako vymyšlené. Ale všechno to svinstvo a zločiny, které jsem zde uváděl, o nichž se pan ministr spravedlnosti neodvažuje ani říci, že ona tvrzení jsou nesprávná a nepravdivá, jsou jeho prohlášením plně a doslova potvrzena. Pan ministr spravedlnosti dělá si věc velmi lehkou, domnívá se, že jest ministr [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. května podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] ne pro spravedlnost. Dává do tisku prohlášení, jehož účelem není nic jiného než veřejnost podvésti a oklamati. Tu jest vypočteno několik věci, jichž nikdo nepopírá, jako by to bývalo hlavní věcí, a to, na čem záleží, se zamlčuje a má býti vzbuzen dojem, jako by se bylo stalo jen něco docela nevinného. Pan ministr prohlašuje: "Konstatuji: Pan dr Stern tvrdí, že jsem se zúčastnil korupce. Neříkám, že jest to nepravda nebo vylháno, nýbrž říkám, konstatuji, že nejde o žádnou korupci, nýbrž o požadavek výplaty služného." Nikdo nepopíral, že šlo o požadavek výplaty služného. Ale co vyšlo najevo při této věci? O tom nechť mluví pan ministr spravedlnosti. Co při tom vyšlo najevo, je právě tehdejší spoluúčast bývalého a nynějšího ministra spravedlnosti na ohromně ostudné korupční aféře. A říká pak dále: "Banka nejprve odmítla vůbec jednati o smír. A přímo žádala, aby byla žalována." To mělo vzbuditi dojem, jako kdyby se byla banka nemusila ničeho obávati, jako by jí bylo záleželo na tom, aby celá věc přišla před soud. Táži se p. dr Meissnera, zda jest skutečně někdo, kdo by byl tak hloupý, aby mohl věřiti, že bance záleželo na tom, aby došlo k žalobě, platí-li 300.000 Kč, aby k tomu nedošlo. To by byla banka mohla dostati mnohem levněji a jednodušeji, kdyby bylo pravdivé tvrzení p. dr Meissnera, kdyby to nebyla vyložená lež, aby veřejnost nebyla podvedena. Stačilo, kdyby byla nechala toho člověka podati žalobu, a nebyla by musila platiti za to ani haléře, kdyby byla toužila po tom, aby ta věc přišla před soud, byla by nemusila platiti, aby nedošlo k procesu. Zmíněný ředitel mluvil o společnosti organisovaných lupičů a za to mu zaplatí banka ještě 300.000 Kč, poněvadž touží, aby celá ta věc přišla před soud! Jest na bíledni, že se v bance a že také p. dr Meissner věděl, že ti zločinci musí tam něco ututlati a [Další slova usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. května podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Dále zde praví - a to svědčí o tom, jak rafinovaně dr Meissner prohlášení sestavil, aby lidi oklamal, to svědčí o tom, jak cítí vědomí viny - že se jeho klient nejprve dotazoval o vyhlídkách žaloby. "Na to jsem mu sdělil, že proces by prošel třemi instancemi, byl by spojen s velkými náklady a výsledek že není jistý." To jest doznání toho, co jsem tvrdil, že dr Meissner radil svému klientovi, aby se smířil, že dr Meissner spolupracoval, aby jeho klient na tento smír přistoupil. Poněvadž to tak zastřeně přiznal, snaží se pan dr Meissner vylíčiti věc jinak. Prohlašuje, že na něho klient naléhal, aby nedával dojíti ke sporu a pokusil se o smír. Ale klient teprve na poznámku dr Meissnera prohlásil, že se nechce pustiti do sporu, na prohlášení dr Meissnera, že tento proces bude státi mnoho peněz a že jest beznadějný. Musím však ještě něco připojiti, aby bylo úplně jasné, jak to vlastně bylo. Při tomto prohlášení, zda jest vyhlídka, že proces bude vyhrán či nikoliv, prohlásil dr Meissner kdyby zde býval byl, byl bych se ho otázal, je-li to pravda či nikoliv - svému klientovi: "Kdybyste byl nepoužil takového výrazu, kdybyste byl nemluvil o lupičské bandě, kdybyste byl tyto lidi nazval podvodníky nebo zloději, ale ne lupiči, bylo by snad bývalo možno tento proces vyhráti. Takto však bylo by vám velmi těžko dokázati, že jde o lupiče." To tedy znamená, že dr Meissner věděl: Těmto lidem lze prokázati podvod nebo krádež, ale nelze jim prokázati žádné vloupání; a přes to, jak vysvítá z těchto slov, že dobře věděl, že jest to pravda, jde tam a nabízí takovýto smír, v němž ten, kdo o všech těchto věcech ví, se zavazuje, že o tom nikdy nebude mluviti, že tyto věci nebudou odhaleny a že ti, kteří se provinili, nebudou pohnáni k odpovědnosti.

Nyní však přichází to nejkrásnější z tohoto vysvětlení podvodně ututlaného zločinu.

Předseda (zvoní): Pane řečníku, volám vás znovu k pořádku a žádám vás, abyste mluvil k věci.

Posl. dr Stern (pokračuje): Nemusíte volat k pořádku mne, nýbrž pan dr Meissner nechť mne žaluje, nechť mne žene před třídní soud. Dal jsem mu k tomu příležitost, nechť mne tam dá odsouditi. Nemá vůbec žádné výmluvy. Volati mne zde k pořádku, nazývám-li korupčníka korupčníkem, nemá smyslu. Co se tedy na konec stalo? Dále se praví: "Ředitel vydal podle požadavku banky prohlášení, kterým odvolal urážlivé výroky". Může býti něco nevinnějšího, než když někdo, kdo mluvil o organisované bandě lupičů, tato urážlivá slova opět odvolá? Co učinil dr Meissner, nevinný beránek? Někdo se dopustil urážky a došlo ke smíru, dotčený urážky odvolal. Tak hledí věc vylíčiti dr Meissner. To je vědomá lež, podvod, neboť tak tomu nebylo. Zjistil jsem, jak se věci měly. Byly-li věci tak, proč neřekne dr Meissner, že jsem lhal, proč neřekne, že není pravda, co jsem mluvil, šlo-li skutečně jen o to, aby urážlivý výrok byl odvolán? Nikoliv, o to nešlo, nýbrž že dotčený úředník se zavázal, že vydá všechny doklady, které mohly některého z těchto zlodějů kompromitovati, že dotčený úředník se zavázal, že nikdy nikomu neučiní sdělení, které by mohlo zatížiti banku nebo některého z těchto darebáků, že dotčený úředník se musil zavázati, že nebude nic mluviti proti takovýmto vedoucím osobnostem, které nejsou již v bance, nýbrž byly dříve v její správě, jinými slovy, dotčený úředník musil se zavázati, že bude pomáhati, aby všechno bylo ututláno. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. května podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Tak to tedy je. Kdyby byl dr Meissner nevěděl, co to zosnoval, kdyby byl nevěděl, že jest vinen, byl by to také přiznal a řekl, že v tomto smíru se úředník zavázal, že vydá listiny a že nebude již nic tvrditi. Proč to zamlčuje? Proč chce věc vylíčiti tak, že úředník učinil jen čestné prohlášení? Poněvadž dr Meissner ví [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. května podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] tím, že spolupůsobil při tomto smíru, poněvadž ví, že se tím dopustil věci, na kterou jest trest i v kapitalistickém státě. Kdyby v takovémto státě byl jen poněkud pocit studu, nesměl by již takovýto člověk seděti na ministerském křesle; dělníci včera tu věc správně posoudili, prohlásivše, že tento ministr spravedlnosti [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. května podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] a všichni proletářští vězňové, kteří v něm sedí, patří ven. Byl jsem již téměř v pokušení říci, že tam patří lidé, kteří sedí na ministerských křeslech kapitalistických států a že tam patří všechni korupčníci. Tvrdím, že přes takováto obvinění, která jsem zde přednesl, nemůže se přejíti cárem papíru. [Další věta byla předsednictvím posl. sněmovny ze dne 2. května podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Přes to nepřejdete. Dr Meissner mohl by říci, že dr Stern prohlásil to pod ochranou imunity a že tedy nelze žalovati. Já jsem však toto tvrzení uveřejnil tiskem, znovu podepsal svým jménem a jménem svého klubu jsem zde prohlásil, že klub bude hlasovati, abych byl vydán. A kdybych to byl sám neprohlásil, máte přece většinu, můžete mne kdykoliv vydati. Pan ministr spravedlnosti
mohl by mne žalovati, kdyby se nebál svého vlastního soudu, kdyby nevěděl, že by při tom vyšla najevo nejšpinavější svinstva a zločiny, poněvadž by se vidělo, jak vypadají páni, kteří zavírají proletáře, jak vypadají páni, kteří rozpouštějí májové projevy a dávají je rozháněti policií. [Další slova byla předsednictvem posl. sněmovny ze dne 2. května podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Tak to je. Pan ministr spravedlnosti dr Meissner se zklame. Nepůjde to tak, jak si to představuje. Nepřestaneme a nezemdlíme, až celá tato věc bude úplně objasněna, až se ukáže, jak vypadá panstvo, které zde sedí [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. května podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] To ukazuje, jak tato soustava jest shnilá a jak jest blízká svému zániku. Dělníci se postarají, aby tento zánik byl urychlen. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. dr Kalaš. Dávám mu slovo.

Posl. dr Kalaš: Slavná sněmovno! Podpory, které mají býti udělovány podle navržené osnovy, mění podstatně zásady, podle kterých až dosud byl příspěvek k podpoře nezaměstnaných vyplácen a praktikován. Správný poměr mezi vlastní podporou odborové organisace a pouhým příspěvkem státu nebo jiné veřejnoprávní korporace byl až dosud základním rysem povahy gentského systému. Navržená osnova jest vybudována v různých směrech dávkovou partií našeho gentského systému, avšak nejenom že neukládá finanční důsledky této své tendence přiměřeným dílem nositelům fakultativního pojištění, totiž odborovým organisacím, nýbrž snaží se odborové organisace finančního břemena, vyplývajícího z podpory nezaměstnaných, co nejvíce zprostiti a tak vyvolává ve dvojím směru přesun zatížení gentského systému, čímž téměř úplně stírá s našeho řešení péče o nezaměstnané nejzákladnější rys této soustavy. (Výkřiky posl. F. Svobody.) Pane kolego, pravděpodobně jste mi nerozuměl. Nemluvím o podporách nezaměstnaných, nýbrž o základním rysu gentského systému a základní rys gentského systému byl jiný, nežli je teď v navrhované osnově, a to právě chci dokázati. (Výkřiky posl. F. Svobody.)

Nynější osnova znamená zklamání pro všechny, kdo od novelisace očekávali prohloubení dosavadní úpravy v tom směru, aby při udělování podpor byl vzat zřetel po případě i na ony nezaměstnané, kteří nejsou organisováni v odborových organisacích.

Přihlížíme-li k dosavadní praxi a vývoji péče o nezaměstnané, vidíme, že osnova do značné míry vrací se k překonanému systému státních podpor, poskytovaných do 31. března 1925.

Navrhovaná kombinace prvků gentského systému s prvky státního zaopatření není, bohužel, se soc.-politického hlediska ani lepši, nežli byla důvodně opuštěná soustava čistého státního zaopatření nezaměstnaných, poněvadž při ní výhody gentského systému jsou setřeny a zůstávají méně výhodné stránky, doplněné v nepříznivém smyslu nevýhodami, vyplývajícími ze státního zaopatření.

S finančně politického hlediska vzbuzuje osnova největší obavy. Důvodová zpráva operuje ve své finanční části číslicemi, které v nynější době hospodářské depresse a v době naší slabé aktivity obchodní bilance nelze bráti na lehkou váhu. Jest důvodná obava, že propočty budou daleko předstiženy skutečností, neboť v těchto propočtech nebéře se zřetel na případný eventuální větší vzrůst nezaměstnanosti, který není vyloučen na účinek velmi pronikavého omezení regulující funkce gentského systému jakožto nezbytného následku navrhované novelisace. Tyto námitky jsou odůvodněné, protože, podíváme-li se blíže na ustanovení jednotlivých paragrafů, vidíme, že na př. v čl. 1 §u 1 zákona není nijak sankcionována činnost odborových organisací. Pro povinnosti uložené odborové organisaci v §u 1 by bylo zapotřebí sankce a já doufám, že na to bude ve vládním nařízení nějakým způsobem pamatováno, poněvadž jestliže odborová organisace jako taková je pověřena, aby zde prováděla určitý úsek, řekl bych, veřejného zájmu, je přirozeno, že je nutna náležitá kontrola, když stát zde poskytuje určitou podporu ze státní pokladny. A tato kontrola může býti prováděna jen tehdy, je-li zákonně zaručena náležitou sankcí. Poněvadž tato sankce není v §u 1, zdůrazňuji znovu nutnost jejího zavedení v prováděcím nařízení, které bude jistě k zákonu vydáno.

V §u 2 jest se pozastaviti nad tím, že doba podpůrná z dosavadních 3 po příp. 4 měsíců prodlužuje se na 26 týdnů, neboli na 6 měsíců, při čemž se nerozlišuje trvalé nebo přerušované podpůrné období v jednom roce. Toto prodloužení je neúčelné, a to tím spíše, jestliže v osnově je navrženo další opatření pro případ nezaměstnanosti mimořádné. Jestliže ministerstvo soc. péče vzalo si za příklad některé cizí státy, které přikročily k prodloužení podpůrné doby na 1/2 roku z důvodů hospodářských nebo politických, nemusí ještě náš stát tento postup napodobovati, poněvadž předpoklady jak co do rozsahu nezaměstnanosti, tak co do zatíženosti sociálními dávkami jsou u nás jiné, nežli v těch státech, které k tomuto opatření přikročily. (Posl. F. Svoboda: Zcela správně. V cizině mají větší zatížení poplatníků než v Československu!) Ono to tam také tak dopadá. Poněvadž odborové organisace zaměstnanecké jako nositelé fakultativního pojištění by stěží unesly zvýšené prodloužení takto stanovené podpůrné doby, osnova zvyšuje státní příspěvek v poměru k vlastní organisaci a důvodová zpráva předpokládá přímo snížení podpor odborových organisací proti dosavadnímu stavu. Již s tohoto hlediska posuzována celá osnova stírá úplně ráz gentského systému.

V §u 3 je ustanovení, že státní příspěvek má býti zvýšen na trojnásobek, po př. čtyřnásobek příspěvku odborových organisací. Podle platného zákona státní příspěvek rovná se co do výše podpoře organisace a jen po dobu poválečných poměrů byla vládním nařízením stanovena odchylka pro určité privilegované osoby v tom směru, že státní příspěvek je o polovinu vyšší než příspěvek odborové organisace, takže podíl státu na úhrnné podpoře v nezaměstnanosti zmíněných osob činí 3/5. Podle navrhované osnovy příspěvek státu má pro příště všeobecně činiti trojnásobek, takže připadá na stát podíl k podpoře nezaměstnaných budoucně 3/4. Tím podstatně je změněn princip gentského systému a důsledek bude ten, že sníží se zájem odborové organisace, aby bděla nad přesným dodržováním pravidel o podpoře členů organisace, kdy daleko větší část podpor nezaměstnaných ponese stát.

Vyskytuje se tudíž otázka, zda za těchto okolností je žádoucno, aby odborové organisaci byla ponechána úplná autonomie v přiznávání podpor v nezaměstnanosti a zda dosavadní předpisy o dozoru a jeho provádění ještě postačí. Bude třeba, aby ve vládním nařízení - a zdůrazňuji to znovu - bylo pamatováno na tento dozor. Nelze také souhlasiti s tím, aby pro členy ženaté a pro členky provdané a pro svobodné s delší členskou dobou byl stanoven větší státní příspěvek, čtyřnásobek organisační podpory. Tímto ustanovením zkresluje se ještě více zásada gentského systému s dalšími nepříznivými důsledky. Nebylo by námitek, kdyby v podpůrných řádech odborových organisací byly přiznány těmto osobám podpory vyšší, poněvadž dostane-li se takto podporovaným vyšší podpory od organisace, měli by analogicky nárok na zvýšení státního příspěvku podle poměru stanoveného mezi podporou organisační a příspěvkem státním.

Nelze také souhlasiti se změnou zásady dosud platné o snížení příspěvku, jestliže součet podpory organisační a státního příspěvku převyšuje dvě třetiny poslední mzdy zaměstnancovy, poněvadž není důvodu, aby dosavadní zásada byla změněna a v uvedeném případě snižovala se vedle státního příspěvku také podpora organisace, a to proto, že podíl státu na úhrnné podpoře nezaměstnaného má se zvýšiti.

Nelze také souhlasiti s produktivní péčí o nezaměstnané tak, jak ve čl. IV jest uvedeno. Tato produktivní péče o nezaměstnané, které je správně přikládán značný význam, nemá naprosto nic společného s gentským systémem. Je nutno rozlišovati gentský systém a produktivní péči o nezaměstnané, neboť produktivní péče o nezaměstnané je charakterisována určitým veřejným zájmem, který nelze slučovati se zájmem odborových organisací. Veřejný zájem, se kterým je spojena produktivní péče o nezaměstnané, a organisovanost zaměstnanců, nekryjí se územně ani odborově, takže s protežováním organisovaných zaměstnanců vznikala by na poli produktivní péče křivda pociťovaná neorganisovanými, a naopak vznikala by obava, že by tito byli přímo ze zaměstnání vylučováni jak odbory, tak i jednotlivými zeměmi a určitými korporacemi, které budou zde k tomu, aby tuto produktivní péči o nezaměstnané resp. nárok na ni uplatňovaly nebo prováděly.

Konečně je obava, zdali prakticky bude možno tuto produktivní péči o nezaměstnané provésti. Bylo by snad záhodno, aby o tuto navrhovanou produktivní péči o nezaměstnané bylo postaráno zvláštním zákonem. Tomu bych přikládal ohromnou důležitost, poněvadž kdyby zde byl vybudován zvláštní zákon, který by pověřoval určité osoby prováděním této produktivní péče a kdyby potom tyto osoby, úřady nebo veřejné korporace poskytovaly dostatečnou záruku, myslím, že by to bylo pro stát z důvodů národohospodářských velmi prospěšno, ježto bychom nevydávali peníze jen na neproduktivní účely, nýbrž tvořili bychom s tím neproduktivním účelem současně nové hodnoty, kterých náš stát v zájmu hospodářské konsolidace co nejvíce potřebuje.

Konečně jest obava, jakým způsobem bude pamatováno na tyto dělníky, kteří nejsou v odborových organisacích. Já znovu zdůrazňuji, co jsem už zdůraznil v soc. politickém výboru, že totiž podle statistiky z r. 192-8 je v odborových organisacích organisováno 44% dělnictva. (Výkřiky posl. F. Svobody.) Jest otázka, co bude s těmi 56% dělnictva, které v organisacích nejsou? Tu bude třeba, jestliže stát jako takový dává prostředky a rovnoprávnost každému občanu, aby zajistil každému, ať je nebo není v odborové organisaci, nárok na podporu v nezaměstnanosti, jak jí skutečně potřebuje. (Různé výkřiky.) Ale není na místě, slavná sněmovno, aby se zde tvořila ze státních prostředků určitá privilegovaná kasta lidí, která bude moci bráti ze státní pokladny peníze. (Posl. Bergmann: Ale, pane kolego, jak jste se mohl ocitnouti na stejné linii s dr Sternem?) Naprosto nejsem s ním na stejné linii a lituji, že vůbec něco takového může zde býti řečeno. (Posl. Bergmann: Poslouchejte jen Sterna, vždyť mluví stejně.) To je možné, mluví-li dr Stern pravdu. Konstatuji, že mluvím pravdu, cifry nelžou a myslím, že není na místě, abych byl v tomto směru opravován. Přál bych si, aby zde někdo vystoupil na tribunu a řekl mně, že nemám pravdu, že cifry, které zde uvádím, nejsou správné. (Hlas: O cifry se nejedná.) Ale operovat s tím, když vám snad to, co je v těchto cifrách, nekonvenuje, že jsem na stejné linii s komunistou Sternem, to myslím, že není správné a nijak odůvodněné.

Slavná sněmovno! Při gentském systému bylo zde mnoho mluveno o kulturní úrovni dělnictva, bylo zde správně naznačeno, že, je-li kultura dělnictva špatná, je to ostudou celého státu. Plně přiznávám. Bylo by jen na povolaných činitelích, stojících v čele dělnického hnutí, aby se skutečně o tuto kulturu starali, aby dělnictvo, které už 30 let tuto kulturu hledá, také ji skutečně našlo. Jistě bych si přál, aby v našem státě se vedlo každému dobře, obstojně hlavně pracujícímu člověku, který si to plně zaslouží. Ale, slavná sněmovno, musíme dělati rozdíly mezi těmi lidmi, kteří v těchto intencích jdou a budují na nich svou budoucnost a existenci, a lidmi, u nichž tu kulturní úroveň nezvedneme a nezvedneme v nich ani snahu po lepším, oč jsme se starali my a oč také bojujeme, i když se o to budeme starati jakýmkoliv způsobem. (Posl. Srba: Přidejte jim raději těch 100 milionů.) Pánové, dovoluji si prohlásiti, že, když přidáme 200 milionů nebo 500 milionů, budou tyto peníze vyhozené a nedosáhnou účinku, jaký byl od nich očekáván.

Konečně je zde obava o nezaměstnané. Slavná sněmovno, nedávno jsme zde odhlasovali zákon o ochraně nájemníků a zákon o stavebním ruchu. (Hlasy: To vás nejvíce mrzí!) Mrzí, pánové, právě při tomto zákoně, poněvadž při projednávání zákona o ochraně nájemníků jsem s této tribuny mluvil, nebude-li správně vyřešen zákon o stavebním ruchu a zákon o ochraně nájemníků, nebude-li majitelům domů a domků vráceno disposiční právo, že budeme míti v zápětí nezaměstnanost. A slavná sněmovno, dočkáme se toho, na podzim si to povíme .... Já jsem zde zdůrazňoval, že přes 888.000 stavebního dělnictva a příbuzných s ním živností se octne bez práce. A myslím, že dojde na má slova, že jsem měl pravdu a že bude velmi málo zaměstnaných, poněvadž, slavná sněmovno, podle odhlasovaného a platného zákona o stavebním ruchu myslím, že stavební ruch u nás bude se velmi špatně rozvíjeti.

Do té doby, dokud se nebudou řešiti naše hospodářské otázky v zájmu státu a jeho potřeb, nebude, vážení pánové, u nás normální hospodářský život. Ovšem tento život musí býti budován na principu soukromého podnikání, na nedotknutelnosti soukromého vlastnictví. Potom nebude ani nezaměstnaných a potom pozvedne se morálka a kultura v našem národě i u těch vrstev nejchudších. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, p. posl. Roscherovi.

Posl. Roscher (německy): Slavná sněmovno! Když r. 1921 bylo Německému odborovému svazu oznámeno, že vláda zamýšlí podati návrh zákona, který jest vybudován na státním příspěvku k odborové podpoře v nezaměstnanosti, Německý odborový svaz podal posudek a v něm vyslovil mínění, že systém péče o nezaměstnané vybudovaný na státním příspěvku k odborové podpoře pokládáme za postačitelný jen pro pravidelné hospodářské poměry, a to jen tehdy, je-li počet nezaměstnaných malý a doba nezaměstnanosti co možná krátká. Byli jsme přesvědčeni, že se ukáže, že takovýto systém péče o nezaměstnané jest nedostatečný a neupotřebitelný při každém silnějším otřesu průmyslu nebo jednotlivých odvětví. Pět roků účinnosti nynějšího zákona o podpoře nezaměstnaných podalo důkaz, že při větší, déle trvající nezaměstnanosti jest dělník chráněn jen nedostatečně a že odborové svazy postižené nejhůře nezaměstnaností velkými výdaji na podporu nezaměstnaných jsou finančně velmi těžce zatíženy. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Tak jako dříve hájíme zásadu, že účinnou obranu nevinně nezaměstnaným lidem může poskytnouti jen podpora v nezaměstnanosti vybudovaná na povinném pojištění. Práce jest nejvznešenějším a nejvyšším statkem každého státního útvaru a jest povinností moderního státu náležitě se postarati, aby v době nezaviněné nezaměstnanosti dělníkovy zůstala jeho pracovní síla nezeslabena. Odborové organisace již velmi brzy poznaly velký význam podpory v nezaměstnanosti a z vlastní síly zavedly podporu pro své nezaměstnané členy. To bylo v době, kdy veškerá kapitalistická buržoasie nazývala státní péči o nezaměstnané premií za lenost dělníků. Svobodné odborové organisace zavedením podpory v nezaměstnanosti učinily akt solidarity na ochranu jednotlivého dělníka, ale také na ochranu dělníků jako celku proti stlačování mezd. Odborové organisace byly přesvědčeny, že se z nechráněného dělníka stane bezmocný nástroj kapitalistické třídy, nedostane-li podporu v nezaměstnanosti, a byly přesvědčeny, že dělník jen tehdy může řádně hájiti svá životní práva, chrání-li jej třídní soudruhové. Kapitalistická třída neposuzuje dělníka podle jeho tělesných a duševních potřeb, nýbrž vidí v něm jen nástroj k dosažení občanského zisku a rozmnožení svého bohatství. Kapitalistická buržoasie dívala se dlouho na průmyslového a živnostenského dělníka jako na věc, které se použije, přináší-li kapitalistům zisk, a kterou lze bez povšimnutí odložiti, není-li pro ni práce.

Svobodné odborové organisace vedly po desítiletí nepřetržitý boj za zavedení státní péče o nezaměstnané. Poukazovaly k tomu, že stát má mravní závazek učiniti zákonná opatření, aby nevinně nezaměstnaní lidé byli podporováni z veřejných peněz. Tento desítiletý boj odborových organisací položil v jednotlivých státech základ k zavedení zákonné péče o nezaměstnané a tak jako svobodné odborové organisace byly průkopníky pro veškeré druhy zákonů na ochranu dělnictva, tak byly jimi také v péči o nezaměstnané, a s nimi socialistické strany. Ale teprve po válce bylo lze plně přesvědčiti veškeré dělnictvo o velkém významu a nutnosti státní podpory v nezaměstnanosti. Po válce, v době, kdy náš průmysl neměl žádných surovin, kdy nebyla příležitost ku práci, kdy se miliony demobilisovaných mužů roztrpčených a oloupených o veškeré existenční prostředky, vracely do vlasti, v této chvíli byl stát nucen zavésti podporu v nezaměstnanosti a poskytnouti nezaměstnaným lidem, nemajícím peněz, podporu. Toto odhodlání zavésti podporu v nezaměstnanosti nebylo diktováno láskou k pracujícím lidem. Jednak to byla ohromná vzrůstající moc svobodných odborových organisací a socialistických stran, která nutila měšťáctvo k zavedení podpory v nezaměstnanosti, a na druhé straně byla to starost o existenci státu a u majetných tříd starost o svůj majetek, která vedla k zavedení podpory v nezaměstnanosti. Jest to kapitalistický hospodářský řád nebo lépe řečeno kapitalistický, hospodářský nepořádek, kdo přímo pěstuje nezaměstnanost; on to je, kdo v hospodářském životě státu působí těžké otřesy, a každá hospodářská krise v kapitalistickém hospodářském řádu, schyluje-li se ke konci, chová v sobě opět již símě pro vznik nové hospodářské krise v dohledné době. Kapitalistický způsob výroby nezakládá se na řádném rozdělení zboží, na uspokojení pracujících lidí a na tom, kolik jsou schopni spotřebovati, nýbrž kapitalistický hospodářský řád a jeho způsob výroby ztělesňují anarchii ve výrobě zboží, založené na bezohledné, divoké honbě za ziskem. Toto kapitalistické hospodářství ve výrobě statků nemající ani cíle, ani plánu, vybíjí se téměř bez výjimky na zádech pracujících lidí. Dělníci jsou obětí této proklaté soustavy.