Budiž mi dovoleno poukázati, že i gentský systém musí míti ve svém provedení, pokud se týká podpor nezaměstnaných, jedno hledisko na zřeteli, a to je, že prací chleba dostávati se musí lidem a že musíme hleděti při podporách nezaměstnaným více na stránku produktivní, než na druhou. Nám nestačí, aby se podnikaly nouzové práce teprve tam, až kde vypukne veliká nouze, nýbrž jsme toho názoru, že bude potřeba podnikati preventivní nouzové práce v těch krajích, kde nezaměstnanost je, aby nám nepřibývalo nezaměstnaného elementu do velkých měst a do středisek, kde práce není. (Výkřiky. - Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.) Že tato stránka podpor v nezaměstnanosti a tento systém řádně prováděný bude vítán nejenom celou československou veřejností, o tom není sporu, ale jsem také přesvědčen, že bude vítán dělnictvem z 99% (Tak jest!), poněvadž i dělnictvo pracující má zájem, aby ten druhý vedle něho mohl pracovati. Nejsme toho názoru, že nezaměstnaný, který nemá práce, neměl by snad nároku na podporu, naopak; ale je především povinností státu, starati se mu o práci (Potlesk.) to jest o práci produktivní. Když není práce normální, musí býti nalezena produktivní práce nouzová. Nesmíme však jíti, slavná sněmovno, do těch extrémů, jak je vidíme a jak je můžeme viděti do budoucnosti v tom směru, že se někde zavře továrna, poněvadž se snad nebude výroba dosti dobře rentovati panu továrníkovi a on pak ty lidi propustí z práce a stát jim bude musiti vypláceti podporu v nezaměstnanosti. Tím by se stát stal zaopatřovacím ústavem lidí, kteří budou bez práce.

Jestliže jsem řekl, že je třeba se dívati na podporu v nezaměstnanosti s hlediska několika kategorií dělnictva, dělnictva nezaměstnaného s nárokem a bez nároku, a potom dělnictva pracujícího, budiž mi, prosím, dovoleno, abych zdůraznil také stanovisko dělnictva zemědělského a lesního v tomto směru, neboť, jestliže říkáme v zákoně, že podpora státu může činiti i 18 Kč, nesmíme zapomínati, že dělník zemědělský má podle statistiky Státního úřadu statistického z r. 1928 na mzdě průměrně 11 Kč. Tedy dělník zemědělský má 11 Kč mzdy a státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti činí 18 Kč. Jak myslíte, pánové, že se může na tuto otázku dívati zemědělský a lesní dělník? (Potlesk.) Jaké city to v něm vzbuzuje? (Posl. Zápotocký: To je pěkné doznání!) To není žádné doznání, to jsou suchá data Státního úřadu statistického a ta mluví. To nezaviňujeme my, nýbrž to zaviňuje druhá strana, poněvadž vůči nám zemědělcům je jiný loket, a vůči průmyslu a jeho dělnictvu je také jiný loket. V tom spočívá ten vtip. (Výkřiky.)

Tedy, prosím, zemědělské a lesní dělnictvo očekává od zákona pro podporu v nezaměstnanosti, který je nám předkládán, že tento zákon bude alespoň správně a spravedlivě posuzován a že si všichni uvědomí, že zemědělské dělnictvo a dělnictvo lesní, sociálně nejslabší vrstva našeho dělnictva vůbec, vychází zde téměř na prázdno, poněvadž ono z těchto podpor bude míti velmi nepatrnou částku, ačkoliv stát peníze vydá. Tedy tomuto sociálně nejslabšímu nedostane se zase téměř nic. Já jsem již v soc.-politickém výboru na tuto okolnost poukázal a žádal jsem, aby se při jiných příležitostech dělnictvu zemědělskému a lesnímu, když přijde se svými požadavky, také vyšlo vstříc, aby tak, když se řeší všechny sociální otázky, se neřešily tak, že by z nich neměl ani náš venkovský člověk, tím méně zemědělský a lesní dělník jakýkoliv zisk.

Slavná sněmovno! S tohoto hlediska díváme se my na předlohu, kterou zde máme před sebou, a já bych snažně žádal slavnou sněmovnu, aby se postavila za požadavek, který jsme již vyslovili v soc. politickém výboru a který se nese k tomu, aby ve vládním nařízení, které bude k zákonu tomuto vydáno, bylo pamatováno na podporu zejména nouzových staveb na našich horách, v našich chudých krajích, kde není cest, komunikací, kde nejsou provedeny ani nejnutnější věci (Stálé výkřiky.) - řekněme jen úprava návsí, abychom nechodili daleko - a aby se z těchto podpor nevylučovali ti, kteří na podporu v nezaměstnanosti nároku teoreticky sice nemají, ale ve skutečnosti nemají dostatek výživy a prakticky této podpory potřebují zrovna tak, ne-li někde více, než nezaměstnaný dělník průmyslový.

Nezapomínejme, že nezaměstnaný dělník v průmyslu není nakonec nic jiného než dělník, který nenalezne práci a výdělku na vesnici, vystěhuje se do města a rozmnožuje tam nezaměstnaný proletariát. To nesmí býti intencí zákonodárců, nýbrž jejich intencí musí býti, aby pokud možno zaměstnávali lidi na venkově, aby nevylidňovali pracující lid z našeho venkova a nerozmnožovali masy pracujícího proletariátu, který práci nemá nebo se jí i nakonec ve velkých městech vyhýbá. Proto žádáme, aby byla zavedena také náležitá kontrola na vyplácení podpor v nezaměstnanosti, aby se těchto podpor nezneužívalo. Vidíte, slavná sněmovno, jak my jsme loyální. (Stálé výkřiky.) Vyčítají-li se nám každou chvíli zemědělské rady, několik set tisíc na subvence, pozemkový úřad, ačkoliv je tam více než dosti kontroly nad námi, ač tuto kontrolu vykonávají ti, kteří v takovémto úřadě mají vicepresidenty, máme také my právo žádati, aby byla náležitá kontrola v těch věcech, pokud se týká ministerstva soc. péče a všech institucí, které zákon o podporách v nezaměstnanosti budou prováděti. (Stálé výkřiky.) To je, prosím, požadavek, od kterého my za žádných okolností ustoupiti nemůžeme. (Posl. Srba: Aby do zemědělství nepřišel nikdo jiný!) Přišel, to se nesmí říkati, my se také neuzavíráme, aby tam nepřišel. Kdybych, pane kolego, mluvil s hlediska podnikatelského, řekl bych: Ať přijdou dělníci z toho průmyslu, vždyť budou srážeti mzdu dělníku zemědělskému. Když zavřete továrnu, postaví se ten dělník za vrata dvoru nebo statku a bude konkurovati dělníkovi na vesnici, zrovna tak, jako konkuruje vesnický dělník, když mu nedáte práci na vesnici, dělníku v průmyslu, ve městě. To je, myslím, obyčejná násobilka, je to jasné a k tomu není třeba žádné veliké učenosti. (Tak jest!) Jestliže se ulehčuje situace průmyslu i tím, že se poskytuje zvláště po dobu, kdy se podnikání tovární nerentuje, nezaměstnanému dělnictvu podpora v nezaměstnanosti, musí i zde býti pomoženo větší měrou, nežli tomu bylo dříve, tím, aby totiž byla zásada gentského systému prolomena i v tomto měřítku právě v té produktivní části, kdyžtě v dávkové části byla prolomena touto novelisací zákona velmi podstatně. Gentský systém mohl se tehdy plným právem nazývati gentským systémem, když stejně přispívala organisace a stejně stát. V tom okamžiku, jakmile stát přispívá 3 krát až 4 krát tolik, už to, prosím, není ten pravý gentský systém. Nesmí se tak lpěti na liteře a musí se uplatniti i druhá zásada, aby sociálně slabý zemědělec, maloživnostník a vrstvy, které nemají výdělku, mohli - neříkám - říci si o podporu v nezaměstnanosti, ale dostati práci nouzovou. Na tyto nouzové práce se peníze sehnati musí, rád je každý dá, poněvadž v tom je morálka: Za práci platiti. To je hlavní věc, kterou musíme při celé tendenci zákona sledovati. (Výkřiky.)

Slavná sněmovno! Končím své vývody přáním, aby na té straně, kde se nám odpovídalo včera, že se zaťatými zuby se bude hlasovati pro předlohu eminentně zemědělskou o dovozních listech, kde se jedná o pomoc nejchudším krajům - vždyť se to týká hlavně žita a věcí, se kterými nemůžeme jíti ven - nastalo vystřízlivění, aby včerejší přestřelka kol. Macka byl začátek a nynější moje odpověď konec, aby nastala dohoda upřímná, poctivá ve všem.

My si toho přejem a s hlediska toho také v přesvědčení, že všechny naše otázky, které se týkají řešení zemědělské krise, které se již nedají odkládati, budou řešeny, budeme hlasovati také pro tento zákon. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo paní posl. Pechmanová.

Posl. Pechmanová: Slavná sněmovno, paní a pánové! Projednávaný zákon má usnadniti těžký existenční boj, má zjednodušiti těžké poměry, ve kterých dnes žije valná část občanstva tohoto státu, a to snad bez výjimky všichni, kteří jsouce odkázáni na práci svých rukou, na konjunkturu práce, na konjunkturu odbytu, musí připínati své existenční požadavky právě k těm poměrům, které ovládají buď ten či onen obor práce a které po příp. ovládají tak jako v daných poměrech přítomna celý soubor našich pracovních a mzdových předpokladů.

Bylo velmi mnoho napsáno a mluveno o tom, jak u nás stoupá hrozivou měrou nezaměstnanost a jaké důsledky z toho mohou vyplynouti. Vážená sněmovno, při projednávání tohoto zákona není, myslím, nejdůležitějším okamžikem, k němuž se má připínati naše pozornost a naše úvahy, fakt, který je konkretně vyznačen v zákoně, nejsou to jen podmínky a předpoklady, za nichž se dostává tomu či onomu pracovníku, který se octl vinou kritických poměrů v našem hospodářství v těžké situaci nezaměstnanosti; nejsou to jen tyto poměry, které usměrňují naše počiny a naše rozhodování. To, co je v zákoně vyjádřeno konkretně, může býti kritisováno příznivě či nepříznivě, může uspokojiti větší či menší měrou tu či onu skupinu politickou, tu či onu skupinu zájemníků. Nám jde především o to, abychom při projednávání takovéhoto zákona uváděli celé veřejnosti, veřejnosti politické i občanské, před oči obraz toho, co dnes ve skutečnosti máme.

Pan posl. Chloupek, který mluvil přede mnou, řekl ve své řeči mezi jiným, že první starostí a současně také prvou snahou má býti, aby ten, kdo pracuje, byl za svou práci odměňován a aby odměna tato byla řízena právě touto základní podmínkou a předpokladem práce. Dovolte mně, vážení pánové a paní, říci, že toto heslo se daleko snadněji vysloví, než ve skutečnosti provádí (Tak jest!), že toto heslo zní velmi krásně jako zásada, ale máme-li určitou zásadu také ve skutečnosti prováděti, čili jinými slovy, nemáme-li zůstati jen při krásných slovech a heslu, je k tomu třeba něčeho více, než dívati se na některou, třeba v daném okamžiku hodně ožehavou a prekérní otázku s určitého jednotlivého stanoviska a posuzovati tuto otázku se stanoviska zájmů jednotlivých skupin. Já bych se chtěla velmi pečlivě vystříhati takového posuzování již proto, že nelze otázku práce, zaměstnanosti, odbytu, distribuce a celého toho konglomerátu otázek, který nám vytvořil také danou situaci, posuzovati s nějakých zvláštních hledisek, zabarvených tím či oním názorem politickým, sociálním nebo jakýmkoliv jiným.

Před námi stojí dnes velmi důležitý problém hospodářských otázek jako velký celek, před námi stojí kritická nezaměstnanost jako důležitá ožehavá otázka dneška, před námi stojí úkol, abychom nejen částečně ulevili, usnadnili prostřednictvím zákona, který se projednává, tyto situace, nýbrž abychom věnujíce bedlivou pozornost poměrům, jež vedly k těmto poznatkům, které můžeme učiniti právě v takových kritických dobách, dovedli si také usměrniti celý názor, celé své počínání do budoucna tak, abychom pokud možno se značným zdarem mohli důsledně a do budoucna trvale čeliti poměrům, které se právě v dané chvíli před nás staví přímo hrozivě.

Slavná sněmovno! S tohoto všeobecného hlediska posuzováno, musíme uznati, že se nám otázka nezaměstnanosti dnes jeví v určitých složkách různých odborů povolání ve velkém měřítku, ale že přes to přese všechno máme v celkovém stavu jednotlivé složky, jednotlivé odbory (Výkřiky posl. dr Sterna.), které vyžadují nesmírně mnoho péče. Není to jen proto, že tato péče by měla býti věnována určité skupině, třeba sebe produktivnější skupině občanstva, je to zejména proto, že poměry v jednotlivých odvětvích výrobních, poměry mzdové, sociální a hospodářské staví se nám v některých odvětvích výrobních dnes před oči ve formě bezpříkladně hrozivé. Nezapírám, že zde mám na mysli zejména určité kraje naší republiky, kde jsou nesmírně postiženi lidé pracující, lidé, kteří poslouchají toho hesla a apelu, vydaného před chvílí p. posl. Chloupkem, lidé, kteří chtějí a musejí pracovati, aby obhájili svou existenci a existenci svých rodin. Ale s existencemi těchto rodin, těchto pracovníků je pro nás spojena řada otázek, které se dotýkají celého našeho státního života a národního hospodářství a zásadních předpokladů, na nichž chceme budovati své národní hospodářství.

Jestliže v krajích, jichž jsem vzpomněla, v našem Podkrkonoší a Pojizeří, zoufale volají o pomoc naši skláři a textiláci, nejde tu, vážená sněmovno, jen o otázku těchto stavů a skupin, nýbrž o dalekosáhlou otázku, kterou nutně musíme řešiti: dovede-li náš stát najíti v těchto svízelných bojích tolik potence hospodářské a tolik iniciativy při řešení těchto poměrů, abychom zabezpečili, co je základní otázkou existencí nejenom těchto krajů, nýbrž co je součástkou hospodářské existence státu a národa. Jsou-li ohroženi pojizerští a podkrkonošští skláři, je ohroženo důležité odvětví naší domácí výroby, které pracovalo ne jen pro naši domácí spotřebu, nýbrž i za tím účelem, aby tyto výrobky šly na zahraniční trhy a konkurencí a dobrou pověstí na nich pomáhaly nám budovati a zvyšovati předpoklady naší hospodářské prosperity. Když se dnes podíváte do pojizerských krajů, jak to vypadá mezi našimi skláři, uvidíte tam nejen zoufalství a bídu, nýbrž uvidíte, že toto kdysi kvetoucí odvětví naší výroby je rozvráceno, dokonale znehodnoceno a ochromeno, než aby mohlo hájiti výrobní prestiž našeho státu za hranicemi. Naše sklářství utrpělo nejen v poslední době, kdy trpěla řada průmyslových odvětví, nýbrž trpí již několik roků trvající velkou krisí v důsledku toho, že tento obor práce stal se předmětem nechutné, ba nemorální spekulace, která se přímo nebezpečnou měrou rozmáhá.

Slavná sněmovno! Již před několika roky volali jsme úporně, aby byla učiněna vhodná a účelná opatření k tomu cíli, aby výroba, která se u nás dostala téměř na sám vrchol dokonalosti, byla také u nás náležitým způsobem chráněna, aby se tato výroba nezavlékala do jiných krajů, zejména ne za hranice. Volali jsme po účelném opatření proti t. zv. hospodářské špionáži. Zažili jsme, žel, řadu případů, kde šlo o vyslovenou hospodářskou špionáž, kde se konečně v ohrožených krajích sáhlo dokonce ke svépomoci, k sebeobraně ohroženého průmyslového odvětví, ale, bohužel, toto volání vyznělo naplano.

Nebylo u nás provedeno náležité a účelné opatření, jež by čelilo tomuto zavlékání výroby, jež by čelilo hospodářské špionáži. Výsledky mohli jsme nedávno konstatovati, když u příležitosti projednávání těchto těžkých poměrů scházely se korporace, nejen odborové organisace, nýbrž i obvodové komise sklářské, když pod aegidou a patronancí okresních úřadů svolávaly se porady a ankety. A musíme býti svědky, že tyto porady a ankety konstatují věci, o nichž sami musíme býti hluboce přesvědčeni, že by se jim účelnými opatřeními bylo dalo výhodně čeliti. Nemáme opatření, která by v tomto oboru práce pojistila naše podnikání a úroveň naší výroby, ale nemáme, bohužel, ani náležité pohotovosti, abychom na základě platných zákonů dovedli si obhájiti, co je nejen naším právem obhajovati, nýbrž co je i naší svatou povinností obhájiti.

Od r. 1919 máme v Československé republice zákon na ochranu domácké práce, zákon, který sám o sobě může míti a snad i má určité mezery a nedostatky, ale který v oboru ochranného zákonodárství sociálního jest v celku zákonem dobrým, účelu svému vyhovujícím, zákonem, který potřebuje jenom rozumné praxe, aby dovedl u nás velmi mnoho z těch těžkých situací a těch důsledků odvrátiti specielně od těchto výrobních odvětví. Jest snad už naší specialitou, že máme v Československé republice zákon, který je v platnosti více než 10 let, ale který nemá dosud prováděcích nařízení. Ke všemu je to zákon, který ve vlastním znění stanoví, že tato prováděcí nařízení jako nařízení vládní k tomuto zákonu mají býti, ba musejí býti vydána. Tento nedostatek, který se nám při praktickém provádění zákona za každým krokem staví do cesty, mstí se jako zlý důsledek promiňte snad příkré slovo - jako nedbalost, která byla spáchána, zlý důsledek, který se nám dnes projevuje jako přítěž v těchto těžkých kritických a svízelných dobách.

Byly činěny kroky - a kvituji s povděkem, že ministerstvo soc. péče v poslední době k našemu popudu sáhlo poznovu k ostrým připomínkám pokud jde o provádění zákona na ochranu domácké práce - ale dokud zákon nejen v celku, nýbrž i v jednotlivostech do všech důsledků není prováděn (Výkřiky komunistických poslanců.), dokud budeme míti v Československé republice projevy, které mohou bojovati proti zákonu v republice platnému, Národním shromážděním přijatému a náležitě vyhlášenému, pokud proti tomuto zákonu (Výkřiky posl. Čižinské.) mohou se svolávati protestní schůze, které mohou ve svém programu mluviti o protestu proti provádění v republice platného zákona, promiňte mi, když řeknu zcela otevřeně, že důvěra těch, jež zákon má brániti, je velmi otřesena, že důvěra jich je valně rozvrácena, protože není záruky, že, když nikoli v celku, tedy také v jednotlivostech zákon bude prováděn.

Jde tu o řadu podrobností, o mzdové ceníky, o dodržování mzdových sazeb ceníky vyhlášených, o zákonem předepsané dodávkové knížky domáckých dělníků, jde tu prostě souhrnně o opatření zákonem stanovená, ale opatření jednomyslně a souhlasně podnikateli, prostředkovateli v tomto oboru práce důsledně bojkotovaná. A my se musíme v každém jednotlivém případě dovolávati ochrany úřadů, dokonce se dostáváme tak daleko, že okresní úřad, když jsou mu poměry vylíčeny, když je mu poukázáno na neblahé důsledky, které by mohly vzniknouti, přikročí konečně k trestním opatřením, podle zákona trestá provinilé zaměstnavatele a ejhle výsledek! Provinilý zaměstnavatel odvolá se z rozhodnutí okresního úřadu k úřadu zemskému a zemský úřad pokutu vyměřenou úřadem okresním sníží na směšnou částku a přispívá tak nikoli k pozdvižení prestiže našeho zákonodárství a k utužení zákonného stavu u nás, nýbrž k tomu, že zpupní zaměstnavatelé vyjadřují se docela nepokrytě posměvačným způsobem o těchto opatřeních a říkají docela klidně, ze jim nedodržování zákona při těchto směšných pokutách, které jsou jim ukládány v cestě odvolací, dávno víc vynese, než jeho slušné, solidní praktikování. To jsou bohužel důsledky, ke kterým jsme dospěli, zejména v době poslední.

Ale je tu i řada jiných důvodů, které ztěžují situaci, zejména tam, kde jde o domácký průmysl. Je tu řada důvodů, které stejnou vahou se uplatňují jako spolučinitel a spolutvořitel těchto trapných situací. Jest tu i okolnost, že právě ono odvětví průmyslu, které mělo přímo střežiti úroveň a kvalitu naší výroby, protože valná její část je odkázána k vývozu za hranice - či byla, musíme dnes již říkat - soustavně znehodnocena z čistě spekulačních důvodů našich podnikatelů v tomto oboru, v oboru výroby skleněného zboží a skleněné bijouterie jablonecké. Snahy získati veliké zisky co možná malými prostředky, pokud jen lze bez zvláštních investic a zvláštní odpovědnosti, vedly k tomu, že se výroba tato soustavně znehodnocovala, a to nejen vyráběním levného bezcenného zboží, nýbrž i nedobrou nekvalifikovanou prací, nekvalifikovaným výrobkem i v oboru práce jinak vždy s naší strany výtečně kvalifikované. Tím jsme se dopracovali toho, že byla sice velmi krátká doba brilantní konjunktury, ale ovšem tato doba nebyla nijak význačnou konjunkturou pro domácí pracovníky, nýbrž v pravdě dobrou konjunkturou jen pro výrobce, exportéry, zprostředkovatele v tomto oboru naší výroby. Dnes, když tato výroba je znehodnocena, když ztrácíme zahraniční trh za zahraničním trhem, kde se s námi musilo dříve počítati - neboť toto znehodnocené naše zboží může se lehce vyrobiti za hranicemi, poněvadž zboží kvalitní, hodnotné a cenné, ba skoro umělecké se tam nikdy nevyrábělo když dáváme sami na zahraniční trh zboží nehodnotné, v této chvíli odpadáme jako důležitý činitel, pokud jde o výrobní předpoklady a podmínky na zahraničním trhu, a lehce můžeme býti v kterémkoli státu předhoněni a předstiženi. Výsledek pak jest, že se s námi na těchto zahraničních trzích přestává počítati.

Důsledky pro tento obor naší výroby jsou v pravdě nedozírné. Důsledky staví se nám dnes před oči bezprostředně v té zlé bídě, v tom zoufalství, v tom našem Pojizeří, části naší republiky, která je doménou krás, která je vyhledávána, ale která oproti té kráse a úžasnému bohatství přírody má na druhé straně příšerné stíny nejbídnějších lidských existencí, nejbídněji placených domáckých dělníků sklářských. A konečně dopracováváme se toho, že právě v těchto krajích tato bída je zmnožována upadáním také ostatních odvětví naší výroby. Naši domácí skláři od posledního a nejmenšího pracovníka, od těch navlékačů skleněných perel k těm, kteří vyrábějí kvalitní a téměř umělecké výrobky, pokud jde o broušení skla, korály, imitované drahokamy, ti všichni jsou v úžasné bídě a zápasí o svou existenci a ti všichni nevidí z této zoufalé situace východiska.

Jsem hluboce přesvědčena, že ani tento zákon nebude znamenati vyváznutí z těchto těžkých, ba příšerných poměrů, zejména pokud jde o naše domácké sklářství. Jsem přesvědčena, že těžko budeme snášeti důsledky těchto situací právě proto, že je to charakter práce domácké a že se octneme u nového zmnožení těžkých a svízelných poměrů. Na tyto okolnosti a věci vzpomněl si pan posl. Chloupek, když přede mnou mluvil, jenže bohužel v jiném vztahu, významu a smyslu těchto věcí. Připomínám, že je to právě naše domácká výroba, která trpí úžasně tím zasahováním jednoho oboru práce do druhého, že je to právě domácká výroba a domácký dělník, který nesmírně trpí tím, že celá řada ať dělnictva sezonního, ať dělnictva zemědělského nebo malých, chudých, těžce pracujících zemědělců přiživuje se při tomto odvětví práce a výroby. Je to pověstný kdysi hlad po půdě, je to ten hlad po denním chlebě, který nebyl uspokojen, když se u nás jednalo o problému pozemkové reformy, když se u nás jednalo o celé řadě nových hospodářských předpokladů pro toho malého a drobného zemědělce, a který vhání i tohoto malého zemědělce, domkáře tyto malé drobné lidi venkovské do konkurenčního boje s tím naším domáckým dělníkem s tím naším domáckým sklářem, takže tento domácký sklář nezmáhá jen těžkosti poměrů ve svém vlastním oboru povolání, nýbrž musí zmáhati i těžké a svízelné poměry, které ve svých výstřelcích zasáhnou ještě tu jeho malou, nepatrnou, suchou skývu chleba, kterou si vydělá při domácí práci sklářské. Tak vidíme tuto bídu a tyto svízele zvyšovány a tak vidíme hrozivé důsledky, které se před nás staví. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Slavná sněmovno! Při projednávání tohoto zákona mluvilo se o stránce produktivní toho či onoho zaměstnání. Zákon, který projednáváme, pamatoval na tu t. zv. produktivní péči o nezaměstnané. Pamatoval na to ustanoveními, která dávají možnost ministerstvu soc. péče, aby ze zvláštních fondů bylo umožněno, aby těm, kteří jsou bez zaměstnání a jsou odkázáni na hubené podpory, byla dána možnost mimořádného zaměstnání na t. zv. pracech nouzových. Je zajímavo, jak na jednu a tutéž věc, která doléhá neobyčejně těžce, můžeme se dívati s různých hledisek a jak je možno, aby při veškeré péči, jež se projednávání věnuje, přece jen unikly nám podstatné a zásadní věci, které by nikdy neměly naší pozornosti unikati a jež by nikdy neměly býti zkreslovány ani za cenu politické prestiže té či oné politické strany, jež spolupracuje na vytváření takovýchto zákonných předpokladů Mám tu na mysli zmínku, která se tu několikrát stala při projednávání tohoto zákona, a to právě v souvislosti s t. zv. nouzovými pracemi.

Při řeči p. posl. Chloupka zdvihl se v této sněmovně odpor při zmínce o zákonu č. 77. Slavná sněmovno, nikoliv se stanoviska politického posuzován musí nám býti zákon č. 77 přímo školským příkladem, jaké zlé důsledky se mohou objeviti, když se vypraví zákon buď neúplný, buď okleštěný, anebo zákon, který byl, myslím, plným právem celou řadou příslušníků této sněmovny označován jako zákon zpátečnický. Je to bohužel zákon č. 77, který okleštěním naší samosprávy, který ztížením těch pochodů a cest, jež jsou naší samosprávě narýsovány, staví nás dnes při provádění tohoto zákona o podporách v nezaměstnanosti před řadu svízelných otázek a těžkých důsledků, které nezmůže zákon o podporách v nezaměstnanosti. (Souhlas.)

Nouzové práce! Jděte od obce k obci, od okresu k okresu a ptejte se, mají-li potřebu takové nouzové práce prováděti, a všude vám řeknou, že nejen zde ta potřeba je, nýbrž že je tu horečná touha, aby se celá řada věcí mohla udělati. Řeknou vám, že máme bídné komunikace, že máme otázku úpravy vodních cest vlekoucí se řadu roků, že máme otázky tohoto oboru otevřené několik let, že akta a doklady o nich váží několik kilogramů, že obce mají potřebu stavěti školy, veřejné budovy, nemocnice, a řeknou vám, že k tomu obce nejen nemají prostředků, nýbrž že k tomu mají také zataraseny cesty všemožnými zákonitými závorami a že tyto závory plynou ze zákona č. 77 o úpravě hospodářství svazků samosprávných. Řeknou vám, ze je to křížová cesta, předkládá-li obec svůj rozpočet, že tento rozpočet je seškrtáván nejprve na okresním a pak na zemském úřadě a že co z rozpočtu zbude, nestačí ani na úhradu nejnutnějších věcí, neřku-li na to, aby se podnikaly velkorysé práce nouzové.

Okresní úřady v Jablonci n. N. a v Semilech svolaly k rozkazu ministerstva soc. péče anketu o nezaměstnanosti v průmyslu textilním. Tato anketa byla z nařízení úřadů obeslána také zástupci obecních samospráv a okresů. Činitelé odpovědní za hospodářství obcí a okresů přednášeli náměty, jimiž by mohlo býti účelným a vhodným způsobem čeleno nezaměstnanosti. Ale tito funkcionáři tam také zároveň konstatovali, že řada těchto nutných a důležitých prací je nemožná, protože se nejen nedostává řádných prostředků v rámci rozpočtu, nýbrž že ani na mimořádně žádosti v okolnostech věru zvláštního zřetele hodných nebéře se zřetel, nejen že obce a okresy nejsou náležitě finančně vybaveny, nýbrž nejsou vybaveny ani nutnou pravomocí, aby si mohly finanční prostředky opatřiti. Ba dochází to tak daleko, že finanční prostředky jsou pohotově, je tu též dobrá vůle a ochota všech účastněných činitelů, ale na jednou přijde zákaz, že se takovýchto zdrojů nesmí upotřebiti ani k nejnutnějším a nejnaléhavějším pracím.

A budeme-li se nyní, vážená sněmovno, dívati na tuto klausuli zákona s tohoto hlediska, myslím, že nesmí nikoho stihnouti výtka po litické zaujatosti nebo politického nepřátelství, kdo docela otevřeně a veřejně řekne, že zákon č. 77 nejen nebyl zákonem zdravým naší samosprávě, nýbrž že je to zákon, po jehož odstranění volá nejen odpovědný činitel v samosprávě, nýbrž i každý rozumný, prozíravý občan tohoto státu. (Potlesk.)

Slavná sněmovno! Dokud nebudeme míti uspořádány předpoklady, jež změnil tak nevýhodným a neúčelným způsobem zákon č. 77, marně budeme si rozbíjeti hlavy o řadu překážek, jež nezdoláme a nezmůžeme. Mluvila jsem o anketě, která měla za úkol zjistiti poměry v textilním průmyslu. Textilní průmysl je druhá část denního chleba našeho Podkrkonoší, celé velké Tannvaldsko je jediný textil, na Semilsku je textilní továrna vedle továrny, a dnes úřady konstatují, že na Tannvaldsku, na Šumpersku je 29 textilních podniků úplně vyřazeno z práce. Těchto 29 textilních podniků zaměstnává sta dělníků a tím, že zastavily práci a propustily dělnictvo, vrhly do náručí bídy tisíce nezaměstnaných a tak zmnožily armádu nezaměstnaných u nás. (Výkřiky komunistických poslanců.)

A nejen že řada těchto textilních podniků na Semilsku a Tannvaldsku zastavila práci úplně, nýbrž řada jich provádí též určité změny, restringuje práci a tím také zaměstnance. A ten, kdo se ocitá před vraty továrny, kdo odchází z těchto zastavených dílen a továren, odchází proto, že se mu řeklo, že už není k potřebě. To je starý, prací zedřený člověk, pracující 40 nebo 50 roků v takovémto továrním podniku. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Slavná sněmovno! Tento druh propouštění a zastavování práce u nás je a musí býti také předmětem naší úvahy. My se pak octneme u nového důsledku hříchu, který byl spáchán, ocitneme se před otázkou, co s těmito starými, práce neschopnými lidmi, kteří celý lidský věk vyžili ve zdech továren, lidský věk věnovali zdaru podniku a zdaru průmyslu. Ti přijdou, pravda, na obec a budou se chtíti opírati o zákon o státní podpoře. Myslím, že bychom nepotřebovali velkého počtářského umění, abychom spočetli, kolik z těchto přestárlých lidí má a může vůbec uplatňovati nárok na tuto státní podporu. Myslím, že dnes, když už určitá politická moc předchozí vládní majority učinila zákonem předpoklady takové, jak je právě obsaženo v zákoně o státních podporách, i ona má povinnost zamysliti se nad tím, co tento zákon znamená pro tyto v práci zbídačelé a v práci přestárlé dělníky. Zákon znamená pro ně méně nežli almužna, a když si k tomu přimyslíme způsob, jakým se u našich úřadů okresních zákon o státních podporách provádí, musíme si prostě říci, že je to nikoliv sociální ostuda, nýbrž kulturní hanba, které se u nás dožíváme.