U druhého činiteľa, Emila Hanesa, bývalého evanjelického kňaza, ktorému k okresnému náčelníctvu ešte i dnes schádza právnické vzdelanie, hlavne však vedomosti a prax, jeho duchovná kvalita nebola však prekážkou toho, aby v jeho duši nezavládla nenávisť, hlavne ak ide o Maďarov alebo Židov. Židov zo Slovenska chcel vymlátiť; vec vyvolala veľký rozruch, avšak bola zatušovaná.

Návrh Emila Hanesa obsahuje nepravý skutkový stav a Országh bez akéhokoľvek vyšetrenia použil ho k tomu, aby v dišpozičnej časti svojho konečného rozhodnutia tvrdil nepravdivý skutok a samovoľne rozpustil rimavsko-sobotský zastupiteľský sbor, vo väčšine maďarský, keďže mu nebol po chuti.

Konečné rozhodnutie Országha, č. 45.172/1930-IV, znie takto: "V samospráve mesta Rim. Soboty následkom nesystematického hospodárenia, úradne vyšetreného, do dlhšej doby ukazujú sa znaky dezorganizácie; aby tieto boly odstránené, zemský úrad v záujme mesta a jeho poplatníkov zrušuje týmto zastupiteľský sbor mesta Rim. Soboty".

Toto nesystematické hospodárenie, rešp. jeho príznaky vôbec neexistujú, lebo kde mesto má taký rozpočet, ktorý vyhovuje všetkým predpisom tak, že okresný výbor pod predsedníctvom udavača, okresného náčelníka Emila Hanesa, musel ho dňa 9. apríla bez námietok prijať a pripustiť, aby toto prijatie dňa 24. apríla nadobudlo moci práva, tam už tento jediný fakt sám o sebe vylučuje pojem nesystematického hospodárenia, rešp. jasne dokazuje, že o tom nemôže byť ani reči. Avšak, ako možno o nesystematickom hospodárení hovoriť tam, kde poľno-hospodárske nemovitosti, ktoré sú vlastníctvom mesta, zpravidla dávané sú do prenájmu podľa vyššieho schválenia, kde jarmokové právo dané je do prenájmu s vyšším schválením za riadné nájomné, kde budovy mestom neužívané, vynímajúc budovu vojskom rekvirovanú, rešp. používanú, sú riadne prenajaté, kde lesné hospodárstvo vedie sa podľa starého závodného plánu podľa rozhodnutia lesného inšpektorátu č. 103.305-XIV/1926, a to tak, že keď došlo k mimoriadnej exploatácii mimo závodného plánu, stalo sa tak podľa povolenia lesného inšpektorátu č. 35.709- XIV/1927 a 71.59 4-XIV/1927, a v rokoch 1927, 1928 a 1929 vykázaný bol príjem 256.124 Kč v oči výdavku 184.343 Kč a lesný inšpektorát proti lesnému hospodárstvu nemal žiadnych námietok.

Avšak ako možno hovoriť o nesystematickom hospodárení tam, kde pri výtečnom zpeňažení odpadkového dreva prastará tehelňa, ktorá je v domácej správe, r. 1929 vyniesla čistý príjem 34.000 Kč, kde iný mestský závod, mestská elektrárňa r. 1928 vyniesla 26.900 Kč a r. 1929 21.900 Kč príjmu mestskej pokladnici, takže rentabilnosť mestskej elektrárne vyslaný orgán ministerstva verejných prác podľa predbežného šetrenia tiež uznal a pochválil.

Svoje samosprávné dane poťažne daňové prirážky, ktoré sú k dišpozícii, vyberá mesto iba podľa schváleného štatútu a obnos týchto vybraných daní s roka na rok sa zvyšuje. Tak je tomu i s vodným poplatkom. Majetok kapitálový je malý, uložený je v cenných papieroch a vynáša primeraný dôchodok. Iného majetku, poťažne dôchodku mesto nemá a len s týmito môže hospodáriť, a predsa s týmito už od rokov systematicky a rovnomerne hospodári. O spôsoboch rentovania rozhodoval ešte starý zastupiteľský sbor, zaniklý r. 1927, keď volil prenajatie. Bezvadné hospodárenie dokazuje i prípis štátneho lesného inšpektorátu č. 22.244/1211/1928-VIII.

R. 1927 malo mesto dlhov úhrnom 2,519.066 Kč. Vyšším schválením bolo povolené, aby tento dlh pretvorený bol v dlh amortizačný a aby cieľom dláždenia, kanalizácie a stavby mestského domu zvýšený bol na 5,000.000 Kč. Výška tohoto dlhu klesla na 4,600.000 Kč, lebo toľko bolo dané, prvú anuitu vzali pri poukázaní, druhú vyplatilo mesto pred návrhom Hanesovým dňa 25. februára 1930 a o pozdejších anuitách postarané je v rozpočte na r. 1930.

Avšak samovôľa môže tvrdiť, že obecný zastupiteľský sbor premárnil dôchodky a v tom spatrovať treba nesystematické hospodárenie. Nuž zastupiteľský sbor ani to neučinil, lebo utrácal len na to, na čo utrácať možno a treba. Vyplácal osobné a vecné náklady. Robil len také investície, ku ktorým vyšší úrad schválil vybranie pôžičky. Prevádzal a prevádza dláždenie ulíc a kanalizáciu. Zakúpil hasičskú striekačku, ktorou i ulice sa polievajú. Staval núdzové byty a vydržoval ľudovú kuchyňu, a to všetko s vedomím a schválením nadriadeného úradu. Systemizácia úradníckych miest právoplatne prevedená bola organizačným štatútom, čo aj okresný výbor schválil a v doplňovacom právoplatnom usnesení vlastnoručne klauzuloval to tiež udavač Emil Hanes. Všetko to stalo sa r. 1927 pred voľbou zrušeného zastupiteľského sboru, a akokoľvek stalo sa to správne, nemožno to predstierať ako skutok učinený práve rozpusteným zastupiteľským sborom.

Posledný návrh na úpravu platovú už od poldruha roka čaká v úrade zemského prezidenta na vybavenie následkom odvolania. To tedy ešte nie je perfektným faktom. Podľa tohoto návrhu platy obecných úradnikov nie sú vyššie ako platy úradníkov státnych a jestliže u jednotlivých úradníkov kontemplovaný je určitý platový zvyšok, tento zvyšok do 1. októbra 1929 nebol nikým vybraný a tých niekoľko jednotlivcov, ktorí z núdze a kvázi vybrali ako zálohu obnosy pripadajúce od 1. októbra 1929, vybrali ich so záväzkom, že ak návrh na platovú úpravu úradom zemského prezidenta nebude schválený, vtedy vybrané obnosy ako zálohy vrátia. K tomu ich ostatne zmocnilo i oprávnené usnesenie zastupiteľského sboru. Tedy ani tu nemožno nič subsumovať v pojme nesystematického hospodárenia. Pán Országh a jeho výteční spolupracovníci nemôžu a nebudú mocť uviesť ani jediný fakt, ktorý mohol by identifikovaný byť pojmom nesystematického hospodárenia a plnokrvnou nepravdou je to tvrdenie rozpúšťajúceho usnesenia, že vraj "nesystematické hospodárenie bolo úradne zistené". To nie je pravda, to neodpovedá skutku. Po tejto stránke nebolo konané ani jediné úradné vyšetrovanie. Žiadné vyšetrovanie nevznieslo námietky proti udomácnenému spôsobu a systému hospodárenia, ktoré i r. 1928 a 1929 od vyššieho úradu shľadané bolo správnym. To, čo dalo podnet k vyšetrovaniu konanému Országhom a jeho nohsledom, bolo udanie udavačského okresného náčelníka zo dňa 10. marca 1930, obsahujúce nepravý skutkový stav. Toto udanie založené je na nepravdivej skutkovej podstate.

Je síce pravda, že rozpočet mesta následkom smrteľnej nemoci účetného, ktorý musel byť operovaný, dostal sa do zastupiteľského sboru oneskorene; ale veď to nie je chybou zastupiteľského sboru, opozdenie ostatne je ospravedlnené; okresnému náčelníkovi, ktorý udanie učinil, bolo hlásené a on požiadaný bol o odklad, čo však okresný náčelník odoprel. Na to ako znalec zvolený bol námestník účetného, ktorý rozpočet zhotovil a tento rozpočet prijatý bol zastupiteľským sborom dňa 28. februára 1930. O tom udavačský okresný náčelník vedel. Tento rozpočet schválený bol okresným výborom za predsedníctva okresného náčelníka učinivšieho udanie, a to dňa 9. apríla, tedy prv, než dna 15. apríla došlo k rozpusteniu.

Ospravedlnené opozdenie nemalo žiadnych následkov, lebo výška daňových prirážok u berného úradu hlásená bola ešte pred koncom marca. Avšak opozdenie to ani nemôže byť dôvodom k rozpusteniu, lebo podľa bodu 4 §u 7 zákona č. 329/1921, ktorý i Országhovi a jeho výtečným druhom rozkazuje, že "jestli obec v zákonnej lehote nezhotovila rozpočet a neučinila ani tak v lehote danej jej k tomu na výzvu priameho dozorčieho úradu, v tomto prípade úrad tento môže dať rozpočet sostaviť na útraty obce z úradnej moci".

Skutkový stav, udaný o vedúcej osobe závodu mestskej elektrárne, ani o tejto osobe nehovorí pravdu, lebo dotyčný r. 1927 od živnostenského úradu II. stolice, ako od úradu kompetentného, obdržal živnostenský preukaz ku prevodzovaniu priemyslu elektrárenského, ktorý preukaz ako právoplatná československá verejná listina dokazuje, že dotyčná osoba má náležitú spôsobilosť ku prevodzovaniu závodu mestskej elektrárne v kvalite vedúceho závodu.

Na 100% možno dokázať, že okresný náčelník Emil Hanes vo svojej predlohe z 10. marca 1930 nehovoril pravdu. Príčinou toho môže byť, že svojími referentmi a neučenými alebo zlovoľnými našoptávačmi bol podvedený. Tu veľký zástoj mohol hrať i nedostatok odborných znalostí a praxe lebo bez schopnosti kontroly vydaný mohol byť podvádzaniu osôb iných. Avšak pri tomto prípade treba kalkulovať s takou nesmiernou ľahkomyseľnosťou alebo s tak obrovskou národnostnou nenávisťou, že takmer je nemožné tento vedomý a úmyselný čin vyradiť z možnosti. V poslednom prípade však vedomé nepravdivosti podľa vedomých nepravých skutkov učiniť zásadou vo vládnej správe je tak ťažkou chybou, že to pôsobí recipročne i na činiteľské osoby samé a v Anglii v takomto prípade by sa vyhlásilo, že je to impedimentum publicae honestatis. Každým pádom kňaz ktorí tvrdí nepravdu alebo dovolí ju predstierať, aby tým vyvolať mohol pozbavovanie práv, musí býť vážnejšie posudzovaný, ako osoba svetská. Je najväčším hriechom sluhu Kristovho, ak zapomenie na lásku k bližnému. Rozpustenie, učinené podľa nepravdive tvrdených skutkov, samo sebou vyvoláva už povinnosť, aby so strany vládnej učinená bola reparácia. My podali sme už reviznú žiadosť, lebo "errare humanum est". Na koniec i tak blahovoľní budeme a uveríme i tomu, že tu ide len o omyl a odmietneme každú domnienku, ktorá okolo nás sa pošoptáva a ktorá povedá, že príčina nie je tá, ktorá je udaná, lež dôvodom je snaha o zašantročenie mestskej elektrárne do rúk Stredoslovenskej, kde dosavádné sľuby, dané jednotlivcom a viacerým, nemohly byť splnené, lebo zastupiteľský sbor skladal sa z poctivých ľudí. Alebo sa hovorí že priaznivé vybavenie otázky zemedelskej školy v Kurinci v prospech Maďarov bolo rýchle prisľúbené a tomu muselo sa zabrániť rozpustením. Prez to, že vieme o rozhodnutí lesného inšpektorátu, ktorý návrh okresného úradu a zastupiteľstva na vykácanie 1000 kusov starých dubov opatriť mohol svojím ďalším doporučovacím dobrozdaním a tedy podľa daného už ministerského sľubu neprekážalo by nič tomu, aby ministerstvo zemedelstva dalo ku kácaniu povolenie a tým aby pararelná zemedelská škola sa uskutočnila, na miesto toho však dňa 3. apríla, keď ešte ani k rozpusteniu nedošlo, stalo sa, sťa požehnaním práce dobročinných rúk - to, že spisy vrátené boly za tým účelom, aby vyžiadané bolo i dobrozdanie vládneho komisára, ktorý ešte ani nebol menovaný. Nepredpokladáme toľko zlovôle u osôb, ktoré maly v tom ruky, že rozpustenie stalo sa preto, aby zabránené bolo sriadeniu plánovanej paralelnej školy.

Vyložil som však tento prípad predovšetkým preto, aby opozíciu upozornil som na bujenie demokratickej samovlády a na nebezpečenstvo z toho plynúce a aby pobádal som ju k tomu, aby svojími návrhy vynútila si nahradenie nedostatkov zákonov.

Konečne prichádza mi na um jedna reč pána prezidenta republiky, prednesená vo viedenskom parlamente, kde povedal toto: "Viedenský parlament je pre nás to verejné forum, kde pred celým svetom môžeme hovoriť v záujme naších práv". Áno, chceme, aby cudzina dozvedela sa o tom, aká sloboda je na Slovensku a ako tam vládne právo.

Avšak k dokázaniu samovlády uvediem ešte jeden prípad. V evanjelickej cirkvi augšburgského vyznania na Slovensku konala sa voľba biskupa. Do tejto voľby - proti zásade náboženskej voľnosti, ktorá je ústavne proklamovaná - zasiahla vládna administratíva, pôsobila úradným terorom a zabránila náboženským obciam v slobodnom prejave ich vôle. Podivnou náhodou je, že tu zasa hrá zástoj okresný náčelník Emil Hanes, ktorého ani jeho kňazský stav neodradil od porušenia cirkevnej slobody. Z poverenia dr Juraja Slávika zaslal notárom rôzneho náboženstva - evanjelikom, reformovaným, katolíkom a židovským - v malohontianskej a gemerskej časti východného cirkevného dištriktu tento dopis:

"Dôverné! Do vlastných rúk! Pánom notárom! Z poverenia pána ministra vnútra dr Juraja Slávika obraciam sa na Vás so žiadosťou, aby pri príležitosti voľby evanjelického biskupa aug. vierovyznania, ktorá koná sa v týchto dňoch, učinili ste všetko možné, aby evanjelické obce, ktoré sú vo Vašom obvode, odovzdaly hlasy na liptovského seniora Vladimíra Čobrdu.

Vladimír Čobrda, senior v Liptove, je kandidátom sebavedomých Slovákov evanjelikov, a gemerské cirkvi musia teraz dokázať, že i tam patria medzi cirkvi sebavedome slovenské. Hovorte do duše ľudu, aby konal svoju národnú povinnosť. Všetky výsledky hlasovania sdeľte sem telefonicky alebo telegraficky. V Rimavskej Sobote, dňa 26. februára 1930. Hanes v. r., okresný náčelník."

Toto poverenie buďto je pravdivé, a vtedy Slávik je naprosto kompromitovaný a poďakovať sa môže Hanesovi, že tento bol tak chytrý a ho prezradil, alebo tvrdil nepravdu, v ktorom prípade však impedimentum publicae honestatis činí ho nemožným, aby i naďalej bol okresným náčelníkom.

Avšak mám tuná v ruke tiež dopis pána okresného náčelníka, riadený na učiteľov, v ktorom v úradnej obálke, nefrankovanej, všetci učitelia sa vyzývajú - aspoň v Malohontsku a v Gemersku - aby kortešovali za pána vrchného dekana Čobrdu.

Je isté, že pri voľbe evanjelického biskupa augšb. vierovyznania vláda, minister vnútra a rim.-sobotský okresný náčelník Emil Hanes zneužili svojej úradnej moci, kortešovali a do života augšburg.-evanjelickej cirkvi vniesli samovôľu. Zkrátka demokratická samovláda zasahuje i do kostolov. Však už postaráme sa o to, aby náležitá reakcia sa uplatnila.

Svoje východisko som dokázal a tým odôvodnil som tiež, že v prvom rade prečo nebudem pre tento návrh hlasovať. Mám však ešte iné dôvody. Tak druhým dôvodom je, že tento návrh neznamená pomoc v nezamestnanosti, ba vzhľadom k iným existujúcim nedostatkom priamo ju stupňuje.

Dovolávam sa tuná istého letáka svetochýrneho ministra anglickej strany Labour Party Snowdena, v ktorom Snowden píše, aké úkoly a práce treba robotníckej vláde riešiť a uskutočniť, ak dostane sa do vlády Labour Party. Snowden v tomto letáku povedá, že ku zdolaniu nezamestnanosti treba podnikať veľké investície, a to do tej miery, aby nezamestnaní umiestení mohli byť a dostali sa k blahobytu. Ja, veľavážená poslanecká snemovňa, slová ministra Snowdena doslovne podpisujem a prehlašujem, že keby ste vypočítali to, koľko činí táto suma, rešp. podpora v nezamestnanosti na 10 rokov zpätne, suma, ktorá je v tomto návrhu kontemplovaná, a žiadali by ste, aby poslanecká snemovňa teraz takúto sumu odhlasovala naraz na investície, ja by som to bez akejkoľvek škrupule a uvažovania odhlasoval, lebo áno, tvrdím, že nezamestnanému robotníkovi musíme pomôcť, nezamestnanosť musíme zdolať. Cesta však, ktorú ukazuje nám predložený návrh zákona, neznamená vôbec žiadnej úľavy, neznamená pomoci, ba zkazu len urýchľuje.

Veľa píše sa o zemedelskej krízi, avšak všade sa tvrdí, že treba snížiť produkčné náklady, a tedy zvýšením podpory v nezamestnanosti nezamestnanosť nebude snížená. Tým kriza sa len priostruje, zvýšenie podpory povedie k redukcii závodov a vystupňuje počet nezamestnaných zvlášte v zemedelstve.

Tomu všetkému nechcem poskytnúť pomocnú ruku a preto návrh neodhlasujem. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Uděluji slovo dále p. posl. Horpynkovi.

Posl. Horpynka (německy): Dámy a pánové! Rozřešiti otázku nezaměstnanosti jest dnes jistě nejdůležitějším a nejnaléhavějším úkolem všech států na světě. Při tom musíme pozorovati, že státy jsou při řešení této otázky dosti bezmocné, že se omezují na to, aby nouzi širokých vrstev pracujícího lidu spojenou s nezaměstnaností napravily nebo zmírnily peněžními podporami, ale ostatně nejsou schopny nijak čeliti příčinám nezaměstnanosti. Dnes jsme již nabyli přesvědčení, že ani odstranění ochranných cel, ani jejich přílišné zvýšení nebo snad přeřadění dělníků k jiné práci nemůže nic změniti na dosavadních poměrech. Ani levný úvěr a poskytnutí výrobě nutného kapitálu nemůže trvale odstraniti příčiny nezaměstnanosti. Zdá se, jakoby všechny národohospodářské theorie nyní náhle selhaly.

Výroba jest funkcí spotřeby. Příčinou nynější nezaměstnanosti jest, že vyrábíme více, než můžeme spotřebovati. Náhle se dostaví maximum spotřeby a jakmile si výrobci jsou toho vědomi, počnou omezovati výrobu a již tím začíná částečná nezaměstnanost dělníků. Počet nezaměstnaných jest tedy neustále podroben nepravidelným změnám. K tomu přistupuje jako přitěžující okolnost, že se výroba neprovozuje podle všeobecně platných pravidel a podle jednotné soustavy v určitých organisačních formách. Každý výrobce usiluje předstihnouti druhého počtem svých výrobků a stejně soutěží i státy mezi sebou a do tohoto chaosu, jenž takovou nadprodukcí musí nastati na světovém trhu, vrhne nyní ministr financí nebo jiný státník heslo: "Musíme více vyráběti, ale zároveň více šetřiti a méně spotřebovati." A circulus vitiosus jest hotov.

Za takových poměrů musíme se smířiti s tím, že nezaměstnanost bude v příštích letech stále více zatěžovati státní rozpočet. Zintensivněním výroby, pokrokem techniky a vědy bude nadprodukce v průmyslu a zemědělství stále vzrůstati a proto bude stoupati i nezaměstnanost. Ale i úsilí států vybudovati ve svých hranicích všechna výrobní odvětví tak, aby uhradily vlastní spotřebu, působí jako činitel ke vzrůstu nezaměstnanosti. Konečně dojdeme ke stavu, kde ani děla nebudou dosti silná, aby zajistila jednotlivým státům výhody na světovém trhu. Technická kultura zanese hospodářské osvobození i do posledního kouta nejtemnějších kolonií. Před těmito věcnými skutečnostmi selhávají všechny theorie materialistické a idealistické. Snad jednou přijde den, kdy odpovědní ředitelé států uznají, jak jednotlivé státy přes technický pokrok a přes všechnu výrobu zchudly a že jen mezistátní a mezinárodní akce může je zachrániti před úpadkem. Pak se také pokusí dostati se na kloub nezaměstnanosti a jejím příčinám s hlediska světového hospodářství. Ale zdá se, že pro krátkozrakost našich státníků jsme prozatím ještě velmi vzdáleni této chvíle.

Za takových poměrů nezbývá sociální politice prozatím nic jiného, než nejnepříjemnějším zjevům nezaměstnanosti čeliti nezpůsobilými prostředky podpory v nezaměstnanosti nebo povinného pojištění pro případ nezaměstnanosti. To jest ovšem dvousečná zbraň, jejíž ostří se konec konců obrací proti státům samým. Podporou v nezaměstnanosti rostou neproduktivní výdaje státu. Ale všechny neproduktivní výdaje státu znamenají zdražení živobytí, hmot k živobytí potřebných, oděvu, bytů a jiných věcí. Nejlepší důkaz vidíme na výdajích na militarismus, jenž jest typickým příkladem neproduktivních výdajů státu. Mzdy placené při válečné výrobě, výdaje na válečný materiál a vše, co s tím ostatně souvisí, pohlcují tak ohromné částky daní, že se tím živobytí každého jednotlivého občana nesmírně zdražuje. Kdo tedy pracuje pro to, aby výdaje na militarismus zmizely, není naprosto zrádcem státu, nýbrž skutečným přítelem svého národa. Stejně jako výdaje na válečná zbrojení, budou i neproduktivní výdaje na nezaměstnanost stále více zatěžovati státní rozpočet a pohlcováním daňových peněz budou stále více stupňovati všeobecnou drahotu. Stát však bude nucen činiti tyto výdaje již proto, že úvaha, že hladovějící zástupy lidu jsou všeho schopny, bude mu naháněti strach před sociální revolucí. Teprve až tento stav bude pro sám stát nesnesitelný, dostaneme se o krůček blíže k rozumnému řešení nejdůležitějších hospodářských a sociálních otázek. (Posl. Prause [německy]: Nebude-li již příliš pozdě!) Snad bude již příliš pozdě.

Předložený návrh zákona pokouší se novelovati gentskou soustavu jen v nejskromnější míře. Vládní návrh mění pouze starý zákon i na dobu hospodářské krise a podle praktických zkušeností, k nimž se dosud dospělo, a tak umožňuje, že tohoto zákona lze užíti i při neobyčejně velké a déle trvající nezaměstnanosti. Tato novela zákona jest charakterisována tím, že beze změny setrvává na dosavadní soustavě podpor v nezaměstnanosti, jen prodlužuje dobu vyplácení podpory v nezaměstnanosti a zvyšuje státní příspěvek. Odborové organisace budou tedy více zatíženy delším trváním podpory, při čemž ovšem stát béře na sebe většinu břemen. Nové jest ustanovení čl. IV, podle něhož má stát možnost při nouzových pracích za každého k práci přivzatého nezaměstnaného poskytovati veřejnému stavebníkovi denní příspěvek ke mzdě 10 Kč. Tak se zamýšlí aspoň částečně neproduktivní výdaje na podporu v nezaměstnanosti proměniti v produktivní.

Jeden z nejúčinnějších prostředků k potírání nezaměstnanosti, organisace zprostředkování práce, zůstává bohužel i tentokráte beze změny. Podle našeho mínění není gentská soustava ideálem péče o nezaměstnané. Lpí na ní hrubá nespravedlnost, že totiž velký počet neorganisovaných nezaměstnaných vůbec není účasten podpory v nezaměstnanosti. Stát by přece měl míti zájem na tom, aby udržel svůj nejcennější statek, živou pracovní sílu a ochotu k práci svých občanů, ale nepodniká ani pokusu, aby snad jinou cestou zachytil neorganisované dělníky za účelem podpory v nezaměstnanosti. (Posl. Prause [německy]: K tomu patří živnostenští pomocní dělníci!) Ti vyjdou s prázdnýma rukama.

Nynější novela zákona má však ještě jiné povážlivé ustanovení. Podle čl. III určuje ministr soc. péče v dohodě s několika hospodářskými ministry, ve kterém území státu jest všeobecná mimořádná hospodářská krise. To ovšem není přesné ustálení pojmu "mimořádná nezaměstnanost". Takové určení mělo by se zakládati na přesných statistických zjištěních a mohlo by se učiniti jen po vyslechnutí místních organisací zaměstnavatelů a zaměstnanců. V národnostním státě, jakým jest Československá republika, obsahuje toto ustanovení mimo to ještě nebezpečí, že se nebude stejně nakládati s krajinami osídlenými Čechy a Němci.

Novelisace zákona o podpoře v nezaměstnanosti podle gentské soustavy není úplná a na delší dobu prokáže se nevhodným prostředkem k vybřednutí z hospodářské krise. Nesplněný zůstává úkol vlády potírati příčiny nezaměstnanosti a nevidíme ještě ani pokusu o jakékoli řešení této otázky. A přece měla by si vláda býti vědoma, že právě v této otázce jest to velice naléhavé. K vládě, která v tomto oboru nepodniká nic nebo jen nevhodné věci, nemůžeme ovšem míti důvěry. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Chloupek.

Posl. Chloupek: Slavná sněmovno! V otázce zákona o podpoře v nezaměstnanosti, který se nám předkládá, zaujímáme, jak jsme již učinili v příslušných výborech, stanovisko kladné. Vycházíme z hlediska, že nezaměstnanost je zjevem hospodářským, zjevem světovým; není u nás sice horší než jinde, ale proto také nemůžeme odmítati zásadně podpory v nezaměstnanosti, naopak musíme podpory v nezaměstnanosti vypláceti.

Za nejlepší byl uznán systém t. zv. gentský. Tento systém se navrhovaným zákonem z části zlepšuje, ale řekl bych, že také z části přestává býti tento systém, jak je nám předkládán, vlastně systémem gentským. Než k tomu se vrátím.

Chci poukázati na okolnost, že na podpory v nezaměstnanosti podle gentského systému musíme se dívati s několika hledisk, a to zejména s hledisk dělnických. V tomto směru musíme rozeznávati několik kategorií dělníků. Máme nezaměstnané dělníky, kteří budou míti nárok na podporu, ale máme také nezaměstnané dělníky, kteří podle tohoto zákona nároku onoho míti nebudou, ač jsou stejní, ba mnohdy větší chudáci než ti, kteří nárok míti budou, a konečně máme dělníky takové, kteří pracují. Ti mají zase ovšem jiné hledisko k tomuto zákonu a k podporám v nezaměstnanosti, než dělníci, kteří nepracují nebo práci nemají, ale nárok na podporu v nezaměstnanosti mají.

A pak musíme se dívati na podporu v nezaměstnanosti ještě s hlediska všeho pracujícího obyvatelstva, i nedělnických vrstev v našem státě, jehož je velmi mnoho a které také nemá zaměstnání. Jsou to celé horské kraje, zejména na našem Slovensku a Podkarpatské Rusi, naše přelidněná moravská Slovač ve svých horských oblastech, kde nemají naši chalupníci a domkaři se svými dětmi do čeho kousnouti, nemají práce, nejsou zaměstnáni. Ti však nemají a nebudou míti nároku na podporu v nezaměstnanosti, poněvadž nejsou nemocensky pojištěni, nebyli zaměstnáni námezdně, nejsou organisováni.

Podíváme-li se s tohoto hlediska dělnictva a dělného lidu pracujícího a nepracujícího, pak teprve můžeme zaujmouti kritické stanovisko k dnešní předloze. Neměl jsem původně v úmyslu hovořiti o této věci s tohoto kritického hlediska, ale včerejší vývody posl. dr Macka za stranu soc. demokratickou mne k tomu přirozeně nutí, zejména poněvadž p. dr Macek nám včera řekl - což bylo opravdu, řekl bych, takovou pumou do celého našeho dohodování, trvajícího už téměř půl roku - že bude sice on a jeho strana hlasovati pro předlohy zemědělské, ale jenom se zaťatými zuby. (Posl. Srba: To se týkalo dovozních listů!) Ano, i dovozní listy patří mezi tyto předlohy. Budiž mi dovoleno, abych na tyto věci reagoval se stanoviska dělnického. (Výkřiky poslanců soc. demokratických.) Ano to jsou zemědělské předlohy, jako je předlohou dělnickou předloha o gentském systému. (Posl. Srba: Pan kol. Zadina dával krásný příklad!)

Pan kol. Koudelka napsal - citoval jsem to minule a musím to z části citovati zase - dne 23. srpna 1922 do "Práva Lidu", co budou dělati dělníci průmysloví a strana soc. demokratická, až přijdou zemědělští dělníci a budou se dožadovati celní ochrany a ovšem také dovozních listů, bez nichž není možno dosíci nápravy. Pan posl. Koudelka, dnešní vůdce zemědělského dělnictva ve straně soc. demokratické, napsal tehdy výslovně (čte): "Je pravda, že dělnictvo průmyslové vystupuje proti celní ochraně zemědělské. Je to však nedůslednost, kterou v zájmu zdravého vývoje dělnického hnutí je třeba odstraniti.

Položme si jen otázku: Což když dělnictvo zemědělské z téhož principu jako dělnictvo průmyslové, se postaví za výrobu zemědělskou a bude požadovati přiměřenou a nutnou ochranu? Co pak odpoví průmyslové dělnictvo? Já jsem řekl ve své řeči v poslanecké sněmovně dne 20. února t. r., že zemědělské dělnictvo tuto směnku předkládá právě posl. Koudelkovi a jeho straně soc. demokratické. Předložili jsme ji a po dlouhém půlročním jednání, kdy nám z našich požadavků namnoze zůstala jen torsa, odpovědělo se nám, že strana soc. demokratická sice hlasovati bude, ale se zaťatými zuby. Jestliže to má býti odpovědí tomu zemědělskému dělníkovi, jest to odpověď věru smutná. (Výkřiky posl. Srby.) Já o tom mluvím, aby bylo jasno mezi námi. Když se porušila loyalita, pak se nesmí dělati z otázky okurek toto. (Výkřiky. - Hluk.) Konstatoval jsem jen toto jako fakt, se kterým nutno a dlužno počítati. Nechceme odpovídati stejným způsobem, naprosto ne, chceme jen to, co se domluvilo, loyálně dodržeti (Výborně! - Potlesk.), nesmějí se však házeti smolné věnce do věcí, které byly smluveny.

Máme v tomto směru smutné zkušenosti. Nám byla cla slíbena už ve všenárodní koalici, a když mělo dojíti ke splnění těchto cel, z vlády jste odešli, a nedosáhlo se toho! (Hluk. - Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.) Pro nás je to požadavek od kterého ustoupiti nemůžeme za žádných okolností. Jestliže kdokoli spoléhá, že nejsme ve straně republikánské jednotni, velmi šeredně se mýlí. V tomto ohledu jsme všichni za jednoho (Výborně! - Potlesk.) a jeden za všechny.

Podívejte se dnes na hnutí zemědělského dělnictva, co to odpovídá a jak se k této otázce staví. Nám musí záležeti, abychom zamezili další snižování mezd. My bychom snižování mezd do budoucnosti nezamezili, kdybychom nedovedli účinně a rychle vyřešiti otázku zemědělské krise. To, myslím, je jasné a srozumitelné, to zde říkáme a budeme všude hlásati. Není sporu, že v tomto ohledu nemůžeme ustoupiti. To je u nás otázka zásadní, ale nejen zásadní, nýbrž otázka životní, otázka existenční, bez vyřešení této otázky nemůžeme předstoupiti před náš lid.