Průmyslu nepřátelské chování, zostřující hospodářskou záhubu tohoto státu, zvláště za prvních vlád nachází byť i naprosto liché odůvodnění ve dnes dosud zcela nevymřelé snaze po vytvoření národního státu. Bohužel jest příliš pravdivé, že se dosti dlouho v tomto státě oddávali přímo šílenému mínění, že zničením průmyslu a hospodářství, které byly většinou v německých rukou, zlomí odpor Němců a na těchto troskách zřídí vytoužený národní stát. Jestliže se až dosud nezdařilo, aby se tato šílená myšlenka stala úplně skutkem, přece vlivem tohoto postupu udály se podstatné přesuny; neboť většina průmyslového majetku přešla za využití tak vytvořené hospodářské situace, za přiměřeného nátlaku se strany státu a neposledně i expansivní silou českého finančního kapitálu - při čemž potřebuji jen ukázati na Živnostenskou banku - do českých rukou, což se projevilo velmi citelně na německém pracujícím lidu. Tento stav se průběhem let ještě důstojně doplnil řadou jiných opatření a podstatně zostřil. Potřebuji při tom jen znovu připomenouti vytlačení Němců ze státní služby, ze státních závodů, jako dolů a hutí, tabákových továren atd., ale také zapuzení Němců ze soukromých pracovních míst zákonem o certifikatistech a legionářským zákonem nebo při zadávání státních dodávek a prováděním pozemkové reformy. Všechna tato opatření přispěla k tomu, aby této od let v tomto státě panující hospodářské krisi byla vtisknuta zvláštní německá značka a aby boj nezaměstnaných proti ještě zaměstnaným, na který jsem upozornil, vytvořil se v německém táboře daleko ostřeji, než je tomu v řadách českých.

Na základě poměrů, které jsem vylíčil, není vůbec divu, jestliže před válkou většinou neznámá nezaměstnanost zvláště v našich oblastech se stala z osudu jednotlivce otázkou širokých vrstev. Již v soc.-politickém výboru jsem obšírně vyložil, že této významné časové otázce dlužno věnovati co největší pozornost, aby nynější nouze tisíců pracujícího lidu byla zmírněna a aby se zoufalým a utlačeným dostalo nového zaměstnání. Trvám také na tom pevně, že jest nejvyšší a nejvznešenější povinností státu, aby lidu v něm obývajícímu zajistil vydatné pracovní možnosti; neboť při velkém počtu nezaměstnaných, jaký dnes máme, jde skorem veskrze o lidi k práci ochotné, kteří jen vinou nebo opominutím státu ztratili nejprimitivnější právo, právo na práci a postačující možnosti pracovati. Všichni tito lidé však odmítají, aby byli odkazováni na dobrodiní, almužnu a dary z milosti. Vznášejí po ze nárok na právo jim náležející, na právo, aby si poctivou prací vydělali chléb potřebný k živobytí.

Vycházejíce s tohoto stanoviska, požadujeme my, němečtí národní socialisté, především opatření postačujících existenčních a pracovních možností a stavíme tím požadavek produktivní péče o nezaměstnané v čelo svých požadavků k potírání dnešní hospodářské krise a jejich osudných průvodních úkazů jako nezaměstnanosti, hladu, nouze a bídy. V hlavní rozpravě sociálně-politického výboru jsem se zabýval našimi příslušnými požadavky zvláště obšírně, takže je tu potřebuji naznačiti jen zcela krátce, abych již řečené znovu neopakoval.

Především požadujeme celní, obchodní a finanční politiku přizpůsobenou pravým hospodářským potřebám tohoto státu. Sem patří důkladná revise nynějších celních a obchodních smluv, vytvoření rozsáhlé sítě obchodních smluv, aby konečně byla uzavřena obchodní smlouva s Německem a změněna dosavadní zahraniční politika, aby byly navázány přátelské vztahy k největším odběratelům našich průmyslových výrobků, tedy k Německu, Rakousku a Maďarsku. Rovněž nechť zavládne největší úspornost ve všech odvětvích státní finanční správy, nechť břemena širokých vrstev jsou snížena za účelem zvýšení kupní síly a buďtež poskytnuty daňové úlevy pro průmysl, živnosti a zemědělství.

Naléhavě potřebným se mi zdá co nejrychlejší provádění nouzových prací a účinná podpora stavebního ruchu, aby lidé, kteří ztratili práci, byli aspoň přechodně zaměstnáni.

Při tom bych jen rád zdůraznil, že opatření stran podpory stavebního ruchu učiněná v zákoně o podpoře stavebního ruchu nebo také ve vládní osnově o nové úpravě gentského systému nelze nijak považovati za dostatečná. Vedle státu, vedle zemí, okresů a obcí musily by býti především soukromé podniky a zvláště banky povinny k nejčilejší stavební činnosti.

Aby byla dána obcím vůbec možnost prováděti nouzové práce a účastniti se čilého stavebního ruchu, jest především zapotřebí, aby byl co nejrychleji zrušen zákon o obecních financích.

Místo politiky průmyslu nepřátelské musí konečně nastati účinná podpora průmyslu a hospodářství, aby byly znovu uvedeny v provoz zastavené podniky, aby průmysly ladem ležící změnily výrobu, aby byla vytvořena a usídlila se u nás nová průmyslová odvětví. Sem patří však také přeškolení a dodatečné školení nezaměstnaných na útraty státu, opatření levných úvěrů, snížení a nikoli zvyšování tarifních a dopravních sazeb, zadávání státních dodávek nikoli podle národního hlediska, nýbrž podle potřebnosti a nikoli na posledním místě co největší úspornost ve finančním hospodářství a pokud možno snížení břemen ve všech oborech daňových.

Ale také v soc.-politickém a všeobecně zákonodárném oboru stává se nezbytným s ohledem na panující hospodářskou krisi a na tvrdosti, které způsobila řada zlepšení a vytvoření nových věcí, a to vydání zákona o dohledu na banky a zákona kartelového.

Přímo zhoubně působí rok od roku stoupající množství hodin přes čas. Ovšem ani nejkrásnější výnosy živnostenským inspektorům nepředstavují po našem mínění ještě dávno správné potírání této práce přes čas. Daleko účinnější by bylo důkladné vybudování živnostenských inspektorátů, zřízení zvláštních inspektorů práce a konečná zákonná úprava lepšího placení všech odpracovaných hodin přes čas. Se zřetelem na účinky racionalisace a mechanisace jeví se především nutným zlepšení zákona o zaopatření přestárlých, jakož i novelisace sociálního pojištění. Na prosto neudržitelným stal se zákon na ochranu domácího trhu práce.

Nikoliv na posledním místě požadujeme k odstranění obzvláštních tvrdostí hospodářské krise v německé oblasti nápravu škod způsobených nám odnárodňovacími opatřeními a ohled na německé čekatele při obsazování státních úřadů podle klíče obyvatelstva. Co do hospodářských protiopatření proti hospodářské krisi a jejím následkům žádáme především provedení stravovací a ošacovací akce. Zcela zvláštní pozornost jest věnovati zvýšení kupní síly širokých vrstev, neboť ve zvýšení kupní síly širokých vrstev vidíme účinný prostředek pro potírání nynější hospodářské krise, ale také k odvrácení příštích hospodářských otřesů!

Není-li stát s to, aby zaopatřil v něm obývajícímu, pracovati chtějícímu lidu postačující pracovní a výdělkové možnosti, nebo aby mu pomohl v době hospodářských otřesů byť i nouzovými opatřeními přiměřeně přestáti kritickou dobu, tak mu bezpodmínečně vzrůstá další povinnost, aby nezaviněně nezaměstnaným poskytoval podporu po celou dobu nezaměstnanosti. Vývoj příslušného zákonodárství ukazuje dosti jasně, že se v tomto státě ještě nikdy nikdo neodvážil přikročiti k důkladnému řešení této významné otázky. Pokoušeli se čeliti zvýšené nezaměstnanosti, která začínala již v prvních letech trvání státu, zákonem z 10. prosince 1918, který byl šestkrát prodloužen a při tom částečně pozměněn a konečně r. 1921 zaměněn zákonem c. 322. Také tento zákon byl, jak v tomto státě již bývá obvyklé, pětkrát prodloužen a platil do 31. března 1925. Na jeho místo přišel pak 1. dubna 1925 zákon z 19. července 1921, tedy tak zvaný gentský systém, jehož prodloužení a částečnou změnu právě projednáváme. Porovnání dosud platných způsobů podpory dokazuje dost jasně, že zavedením gentského systému nastalo další zhoršení již dříve nedostatečného řešení otázky podpory v nezaměstnanosti. Měly-li na základě dřívějších zákonů nárok všecky osoby podrobené nemocenskému pojištění, gentským systémem počet oprávněných k nároku v tom směru klesl, neboť tímto zákonem se vedle podrobení nemocenskému pojištění vyžaduje jako podmínka i členství u nějaké odborové organisace. Nad to trvá však nárok teprve tehdy, jde-li o příslušnost k odborové organisaci nejméně po tři měsíce, t. j. jestliže člen podle organisačních ustanovení o podpoře zaplatil již 52 týdenních příspěvků. Dále jsou podle platného gentskeho systému k nároku oprávněni jen takoví členové organisace, jejichž organisace dostaly od státu, případně ministra sociální péče povolení, aby státní příspěvek vyplácely. Nynější vládní osnovou se kruh k nároku oprávněných při mimořádné nezaměstnanosti a za předpokladu, že i příslušná organisace stanovila pro tento případ zvláštní podporu, rozšiřuje i na ty, kdož sice mohou prokázati tříměsíční členství, nezaplatili vsak ještě 52 týdenních příspěvků.

Kdežto ustanovení o ztrátě podpory a o případech, kdy není nároku, jsou u všech druhů podpory skoro stejná, liší se co do výše a trvání podpory podstatně. Tak činila výše podpory podle zákona č. 322 z r. 1921 v místech do 7000 obyvatel 8 Kč, přes 7000 obyvatel 10 Kč denně, k čemuž přicházely ještě zvláštní přídavky na ženu a děti. Nejvyšší výměra nesměla denně přesahovati 16 případně 18 Kč. Výše státní podpory podle gentského systému řídí se výší podpory odborové organisace a činí teď jednonásobek nebo jeden a půl násobku částky vyplácené organisací. Dosud platná nejvyšší výměra státního příspěvku nesmí denně přesahovati 12 Kč, při čemž však nesmí jíti celková podpora přes 2/3 posledně vyplácené mzdy. Nynější vládní osnova činí sice opatření stran trojnásobného, případně čtyřnásobného státního příspěvku, avšak jen na polovinu dosavadní podpory odborové organisace a podržuje také ustanovení, že celková podpora nesmí přesahovati dvě třetiny poslední mzdy, kdežto nejvyšší výměra se stanoví 18 Kč denně. Co se týče doby podpory, nutno pamatovati, že se vztahovala podle zákona č. 322 na půl roku, kdežto podle dosavadních ustanovení činila jen 13 týdnů nebo 3 případně 4 měsíce. Vládní osnova rozšiřuje dobu trvání podpory na 26 týdnů a stanoví, že při mimořádné nezaměstnanosti a za předpokladu, že také odborová organisace pojme takovou podporu do svých ustanovení, možno platiti dalších 13 týdnů.

Již z tohoto porovnání možno sdostatek si vybrati, že zavedením gentského systému nastalo podstatné zhoršení, jež především pozůstávalo v silném zmenšení počtu oprávněných k nároku, snížení výše a trvání podpory. Avšak ani vládní osnovou nenastane nijak taková změna základních ustanovení, aby se dalo mluviti o podstatném zlepšení. Nejlepší důkaz pro toto tvrzení dávají číslice uveřejněné ministerstvem soc. péče o výši vyplacených podpor v nezaměstnanosti. K tomuto účelu uvedu jen krátce, že před zavedením gentského systému byly na podporách vyplaceny tyto částky: a to v roce 1919 260 milionů, r. 1920 94.9 milionu, 1921 76 milionů, 1922 209.3 milionu, 1923 392.2 milionu a 1924 140 milionů. A od 1. ledna 1925 do 31. března 1925 35.5 milionu Kč. Po zavedení gentského systému byly vyplaceny pouze tyto uvedené částky: od 1. dubna 1925 do 31. března 1926 3.6 milionu, od 1. dubna 1926 do 31. března 1927 20 milionů, od 1. dubna 1927 do 31. března 1928 17.8 milionu a od 1. dubna 1928 do 31. března 1929 13.9 milionu Kč.

Není dojista zapotřebí dalšího důkazu pro to, že z gentskeho systému má vlastně prospěch stát, kdežto nezaměstnaní byli co nejtíže poškozeni. V tomto ohledu třeba přec jen zvláště poukázati na skutečnost, že krise let 1926 až 1927 se plně rovnala krisi let 1922 až 1923, kdežto proti vyplaceným podporám v částce 392 milionů r. 1923 stojí jen 20 milionů r. 1926 a 17.8 milionu r. 1927. Ačkoliv rádi uznáváme každé, sebe menší zlepšení, které chystá nynější vládní osnova, přes to se nemůžeme však také uzavírati skutečnosti, že vládní osnova nepřináší naprosto to, co bylo od ní očekáváno. Neuvádím také při tom ve svých důkazech nijak nesprávných údajů, nýbrž poukazuji jen na to, že důvodová zpráva k projednávané osnově zákona praví sama, že celková výše státního příspěvku bude po nové úpravě činiti nejvýše 38 milionů Kč, tedy sotva o 18 milionů ročně více než nyní a že finanční náklad státu na mimořádnou podporu v nezaměstnanosti bude činiti něco mezi 7 a 17 miliony Kč ročně. Již s ohledem na tyto dojista velmi opatrně ve prospěch státu vypočítané částky nelze přec nijak mluviti o zlepšení za zmínku stojícím, neboť co jest v nejlepším případě 38 milionů Kč na nezaměstnané v přirovnání k 2.200 milionů Kč, které se každoročně vydávají na vojenské účely, nebo v přirovnání k mnoha milionům, jež jsou ročně bezúčelně vyhazovány na representaci, propagandu atd. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Stav, jak je vyjádřen dosavadním zákonem a také pozměněný vládní osnovou jen částečně v příliš nepatrném rozsahu, jest nejen neudržitelný, nýbrž také dokazuje, jak málo jest gentský systém vhodný jak za normálních časů, tak zvláště v dobách krise k postačujícímu řešení otázky podpory v nezaměstnanosti. Z tohoto důvodu požadujeme od prvopočátku zavedení povinného pojištění proti nezaměstnanosti a podržujeme přirozeně tento požadavek i na dále v plném rozsahu v platnosti, poněvadž víme, že jen povinné pojištění proti nezaměstnanosti bude s to, aby vyřešilo plnohodnotně otázku péče o nezaměstnané. Jeho zavedení nemůže skýtati příliš veliké obtíže, poněvadž jest bezevšeho možno opříti se o nynější sociální pojišťovny. Okresní soc. pojišťovny budou pak právě nuceny převzíti i agendu a práce pojištění proti nezaměstnanosti, k čemuž by jim mohlo býti uloženo i zprostředkování práce, takže by se dnešní okresní sociální pojišťovny staly tím sociálními pojišťovnami v pravém slova smyslu.

Právě nynější hospodářská krise káže zavésti se vší vážností a co možná nejdříve pojištění proti nezaměstnanosti. Vítáme proto, že ministerstvo sociální péče již pověřilo zvláštní výbor příslušnými přípravnými pracemi. Rozhodný odpor jsme však nuceni podati proti způsobu, jak byl tento výbor sestaven; neboť jak jsme mohli zjistiti, byly při tom úplně opominuty velké odborové organisace a odborové ústředny, na př. "Verband deutscher Gewerkschaften" se sídlem v Ústí n. Lab. se svými asi 50.000 členy, ačkoliv tento svaz již vícekráte vznesl své příslušné požadavky a podal přiměřené návrhy. Poněvadž stejný postup byl projeven i při jmenování do Studijního poradního výboru pro spotřebitelské otázky, spatřujeme v tom dojista ne neprávem jednostranný stranickopolitický postup, proti němuž se bráníme co nejrozhodněji. Očekáváme však, že oprávněnému požadavku svazu "Verband deutscher Gewerkschaften" bude ještě dodatečně vyhověno. Právě tak se kojíme nadějí, že výbor pověřený přípravnými pracemi pro pojištění
proti nezaměstnanosti nebude svoji činnost protahovati do nekonečna, nýbrž spíše ji co nejdříve skončí, neboť gentský systém možno po jeho novelisaci považovati jen za přechodné opatření.

Jedině s ohledem na to, že dnešní hospodářská tíseň vyžadovala nejrychlejších opatření a nám bylo jinak známo, že pojištění proti nezaměstnanosti nelze provésti s dneška na zítřek, prohlásili jsme svůj souhlas s pouhou novelisací gentského systému jakožto nouzovým opatřením na krátkou přechodnou dobu. Tím více litujeme, že se tato novelisace dík neustálé nejednotnosti dnešní koalice bez zřetele k dnešní tíživosti průmyslové krise hospodářské tak dlouho protahovala, že se mnoho na jejím významu jako přechodného opatření ztratilo, poněvadž mezitím uplynulo mnoho měsíců největší nezaměstnanosti bez jakékoli zlepšené pomoci. Náš protest platí však nejen tomuto neblahému průtahu, nýbrž stejně i neoprávněnému spojování sociálních osnov s agrárními požadavky. Nikoliv na posledním místě protestujeme však také co nejrozhodněji proti tomu, že není dbáno většiny našich plně oprávněných a na nejmenší míru omezených požadavků a pozměňovacích návrhů, čímž se nejlépe vyjadřuje nedostatečnost změny.

Své požadavky o změně gentského systému jsme shrnuli do zvláštního návrhu a podali jej včas ve sněmovně i v senátě. Rovněž jsme podali příslušné pozměňovací a doplňovací návrhy v sociálně politickém výboru a předložili je dnes opět, ačkoli naše návrhy byly bez ohledu na jejich účelnost jednoduše přehlasovány. Při podávání svých návrhů vycházeli jsme především ze snahy, aby nejdříve byly odstraněny nedostatky gentského systému pokud jen možno. Tyto nedostatky jsou hlavně ty, že gentský systém zachycuje jen zlomek veškerého k nároku oprávněného zaměstnanectva, a to jen odborově organisované a ani toto nikoli zcela, poněvadž jsou vyloučeni domáčtí a sezonní dělníci. Další nedostatky projednávaného zákona spatřujeme v nepostačující výši a v příliš krátkém trvání poskytované podpory, jakož i v přílišném zatížení odborových organisací jak ve finančním, tak i technicko-správním ohledu, aniž by jim byla byť i jen přibližně poskytována přiměřená protihodnota. Ačkoliv jsme vybrali pro změny jen to nejnutnější a kladli jen snadno splnitelné požadavky, musíme býti tím více zklamáni, že osnova zákona přese vše nedbala většiny těchto oprávněných nejmenších požadavků, což dosti jasně vychází najevo, porovnáme-li své požadavky s ustanoveními vládní osnovy.

Žádali jsme:

1. Aby bylo zrušeno ustanovení obsažené v prvním odstavci §u 1, podle něhož mají nárok jen "osoby podrobené nemocenskému pojištění" a odůvodňovali jsme tento požadavek tím, že četní domáčtí dělníci, zvláště v kraji jabloneckém jsou tímto ustanovením vylučováni z práva na podporu v nezaměstnanosti neoprávněně, přes svoji příslušnost k organisaci.

Vládní návrh pomíjí tento odůvodněný a oprávněný požadavek a trvá proto na výluce domáckých dělníků, ačkoliv právě tito nejubožejší z ubohých bývají postiženi častější nezaměstnaností a tudíž by nejvíce potřebovali podpory.

2. Žádali jsme poskytování postačujících záloh odborovým organisacím podle dočasného stavu nezaměstnanosti. Tento požadavek zdá se dostatečně odůvodněn tím, že odborové organisace až dosud musily ponejvíce čekati mnoho měsíců, než dostaly nazpět částky na účet státu vyplacené. Tím vznikaly nejen organisacím ohromné ztráty úroků, nýbrž byly nad to také brzděny a zdržovány ve své odborové činnosti.

Vládní návrh vyhovuje tomuto více než oprávněnému požadavku jen částečně a naprosto nepostačitelně, stanovíc, že ministr sociální péče může takové zálohy poskytovati ve výši jednoměsíční potřeby. Stanovenou výši zálohy nelze naprosto nazvati nějakou úlevou pro odborové organisace především s ohledem na nastávající rozšíření doby podpory ze 13 na 26 týdnů a musila by býti stanovena nejméně ve výměře poloviční potřeby.

3. Žádali jsme škrtnutí ustanovení bodu 4, odst. 1 §u 4, podle něhož nesmí býti členství u odborové organisace vázáno na žádné jiné ustanovení než na to, že člen jest v příslušném oboru zaměstnán a platí organisaci stanovené příspěvky. Toto ustanoveni obsahuje nepřípustný zákrok do práv organisací a jest namnoze i neproveditelné. Tak jsou zaměstnanecké organisace, které přijímají za členy jen muže, případně jen ženy a na základě tohoto pochybného ustanovení mohou býti donucovány, aby upustily od této zvyklosti. Nad to se děje u všech odborových organisací při jímání členů podle přiznání k jistým mrav ním, sociálním nebo národním světovým názorům, v čemž tkví především i uzavřenost organisací. § 4 zákona č. 267/21 zakazuje organisacím toto zásadní stanovisko a zaviňuje tím, že jsou jaksi oloupeny o svobodu.

Vládní návrh opomíjí naprosto i tento požadavek, ačkoliv jeho splnění by neznamenalo nijaký větší finanční náklad pro stát. Ponechává tím v platnosti naprosto neoprávněný zásah do samosprávy organisací.

4. Žádali jsme jasnější znění ustanovení o tom, které práce jest nezaměstnaný nucen přijmouti, když mu byly přiděleny zprostředkovatelnou práce. Záleželo nám na tom, abychom nezaměstnaného chránili před odnětím podpory jedině z toho důvodu, poněvadž se zpěčuje přijati práce nepřiměřené a neodpovídající jeho schopnostem a poměrům.

Vládní návrh ponechává dosavadní znění v plném rozsahu nezměněné a ponechává tím četné sporné případy a časté poškození nezaměstnaných.

5. Žádali jsme, aby odborové organisace pověřené výplatou státního příspěvku byly zmocněny, aby rovnoprávně se zprostředkovatelnami práce přijímaly týdenní hlášení nezaměstnaných s výjimkou prvního a posledního hlášení. Mimo to žádali jsme místo dosavadní povinnosti hlásiti se třikráte hlášení pouze dvakráte týdně.

Vládní návrh nevyhovuje žádnému z obou požadavků a připouští tedy nejen, aby nezaměstnaní byli nadále nuceni choditi často mnoho hodin daleko, aby učinili zadost povinnému hlášení, nýbrž setrvává na stanovisku, že organisace sice smějí nésti odpovědnost, že však nemají jinak nijakých práv.

6. Žádali jsme, aby byl škrtnut bod 8 §u 5; stanoví totiž, že sezonním dělníkům nepřináleží nárok na podporu. Naproti tomu jsme žádali, aby zůstalo organisacím ponecháno, aby nároky na podporu pro takové druhy dělnictva podle vlastního uvážení upravovaly a stanovily.

Vládní návrh však opomíjí i tento oprávněný požadavek a podržuje tím naprosté vyloučení sezonních dělníků.

7. Žádali jsme rozšíření bodu 2 §u 6 v tom smyslu, že se přiznává nezaměstnanému, jemuž jest přiděleno pracovní místo mimo jeho bydliště, nejen volná doprava do pracovního místa, nýbrž i bezplatná doprava nazpět pro případ, že mu není možné přidělenou práci přijmouti. Sem patří mimo to i požadavek bezplatné dopravy členů rodiny a bezplatné dopravy nábytku nezaměstnaných do nového místa určení.

Vládní návrh nevěnuje těmto požadavkům vůbec pozornosti a ponechává tím jako dosavadní zákon především otevřenou otázku, co si má nezaměstnaný počíti při nepřijetí přiděleného pracovního místa nebo v případě, že bylo mezitím obsazeno, nemá-li vlastních peněz.

8. Žádali jsme rozšíření doby trvání se 3, případně 4 měsíců na 6, případně 7 měsíců.

Vládní návrh stanoví prodloužení doby trvání z 13 na 26 týdnů, případně 6 měsíců a vyhovuje tím částečně kladenému požadavku.

9. Požadovali jsme zvýšení státního příspěvku, zvláště též zvýšení celkové podpory. Podle toho požadovali jsme za současného snížení částky připadající na odborovou organisaci asi na polovinu její dosavadní výměry zvýšení státního příspěvku na čtyřnásobek podpory odborové organisace u svobodných bez členů rodiny po jednoletém členství. Tento požadavek se odůvodňuje tím, že dosavadní celková podpora jest nedostačující a rozhodně vyžaduje zvýšení. Poněvadž není odborovým organisacím možno s ohledem na hospodářskou situaci zaměstnanectva, aby členské příspěvky dále zvyšovaly, což by bylo při stejných sazbách podpory v okamžiku prodloužení doby trvání ze 13 na 26 týdnů nezbytné, jest nutno dosavadní podpory připadající na organisaci snížiti na polovinu, aby se dalo týmiž částkami jako dosud pro 13 týdnů vyjíti po 26 týdnů. Aby se pak dosáhlo při snížené podpoře organisací na polovinu celkové podpory v dosavadní výměře, jest zapotřebí trojnásobného státního příspěvku. Poněvadž však dosavadní výši celkové podpory dlužno označiti za nedostačující, jest požadavek po stanovení čtyřnásobného státního příspěvku plně oprávněný.

Vládní návrh stanoví sice zvýšení státního příspěvku, stanoví však pro svobodné jen trojnásobný státní příspěvek při podpoře organisace snížené na polovinu. Tím se dosáhne v nejlepším případě dosavadní výše celkové podpory, kdežto její tak nutné zvýšení provedeno nebude. Ani nezaměstnaní, kteří jsou kratší dobu bez práce, nebudou tudíž vůbec pociťovati nějaké zlepšení, poněvadž pro všecky nezaměstnané nastane zlepšení jen co do prodloužení doby trvání. Tím nastane pro odborové organisace ulehčení, které se však vyrovná přesně novými zatíženími, ba bude jimi dokonce ještě daleko předstiženo, jak to ještě prokáži.

10. Žádali jsme pro ženaté po jednoročním členství a pro svobodné po pětiletém šestinásobek státního příspěvku podle dosavadních zvyklostí jeden a půlnásobku státního příspěvku. Mimo to jsme žádali, aby ženatým byli na roveň postaveni i všichni svobodní, ovdovělí a rozvedení, kteří musí pečovati o členy rodiny.

Vládní návrh stanoví naproti tomu jen čtyřnásobný státní příspěvek a staví svobodné, ovdovělé a rozvedené osoby na roveň ženatým jen tehdy, mají-li pečovati o děti, na něž se neplatí postačující výživné, kdežto povinnost živiti jiné členy rodiny se nechává úplně bez povšimnutí. Sociálně politický výbor provedl jen nepatrnou změnu původního návrhu v tom směru, že také živení rodičů práce neschopných, jakmile jsou starší 65 let, může býti podmínkou pro zvýšený nárok.

11. Požadujeme, aby celková podpora směla činiti 3/4 a nikoli jako dosud 2/3 poslední mzdy.

Vláda podržuje dosavadní ustanovení o nejvyšší výměře celkové podpory ve výši 2/3 a staví se tudíž i zde proti zvýšení celkových podpor.

12. Požadujeme, aby ona částka celkové podpory, která přesahuje 3/4 poslední mzdy, nebyla srážena ze státního příspěvku, nýbrž aby se srážela z příspěvku organisace.

Vládní návrh stanoví znovu, že se přebytek přesahující 2/3 poslední mzdy má srážeti ze státního příspěvku.

13. Požadujeme, aby nebyla pro státní příspěvek stanovena nejvyšší hranice, poněvadž nejvyšší výměra celkové podpory jest tak jako tak omezena výší poslední mzdy.

Vládní návrh stanoví nejvyšší výměru státního příspěvku 18 Kč, čímž sice vzniká zvýšení z dosavadních 12 Kč na nynějších 18 Kč, avšak nastává jen nepostačující zlepšení, což znamená zvláště při dosavadních nízkých mzdách a platech bezúčelné omezování.

14. Žádáme, aby nebyla stanovena čekací lhůta, nýbrž aby bylo organisacím ponecháno, aby stanovily podle vlastního uvážení příslušná ustanovení.

Vládní návrh stanoví pro dosažení prvního nároku nezaměstnanost aspoň po 7 dní, čímž dochází výrazu naprosto nepostačitelné snížení z dosavadních 8 na nynějších 7 dní.

Mimo svůj vlastní návrh na změnu zákona z 19 července 1921 žádali jsme ve zvláštních podáních:

15. Utvoření zvláštního fondu pro dobu krise na podporu nezaměstnaných, jejichž nárok jest na základě zákonných ustanoveni, tedy po uplynutí 26 týdnů vyčerpán, dále za účelem poskytování podpor všem těm jen částečně zaměstnaným dělníkům, kteří týdně pracují méně než 32 hodin a dále k výplatám přídavků oněm organisacím, jejichž členové trpí zvláště silnou a častou nezaměstnaností. Peníze na to měly býti bez účasti organisací dodány státem, ježto každé další zatížení odborových organisací z titulu podpory, v nezaměstnanosti jest nejen nesnesitelné, nýbrž znamenalo by přímo jejich zkázu.

Návrh proti tomu ohromně zatěžuje organisace pro případ mimořádné nezaměstnanosti, ustanovujíc, že členům, kteří již pozbyli nároku na podporu, tedy po 26 týdenním vyplácení podpory, možno vypláceti podporu při mimořádné nezaměstnanosti dalších 13 týdnů, jestliže také organisace dává pro tento případ zvláštní podporu. Mimo to stanoví vládní návrh, že v případě mimořádné nezaměstnanosti mají nárok na podporu v trvání 13 týdnů také všichni nezaměstnaní, kteří dosud neplatili celých 52 týdenních příspěvků, jestliže organisace pro tento případ rovněž stanoví nějakou podporu. V rozporu s požadavky organisací jsou tímto činěny i tyto mimořádné podpory závislými na zvláštních nově zaváděných organisačních podporách, což musí vésti k přetížení organisací nebo k upuštění od těchto zvláštních podpor. Naproti tomu však přídavky zvlášť silně zatíženým organisacím, jakož i podpory jen částečně zaměstnaným dělníkům vůbec zavedeny nebyly.