Dalším těžkým zatížením pro organisace jsou však i tak zvaná přechodná ustanovení, jež zajišťují všem nezaměstnaným, kteří podle starého zákona pozbyli nároku, nové podpory po tři měsíce v tom předpokladu, že organisace stanoví pro tento případ zvláštní sazby podpor. To znamená pro všechny v posledních měsících těžce postižené organisace úplně nesnesitelné zatížení.

16. Požadujeme poskytnutí jednorázového nákupního příspěvku všem organisacím, dále zvýšení státního správního příspěvku z 5 Kč na nejméně 10 Kč a jeho čtvrtletní výplatu. Stejné požadavky vztahovaly se na okamžitou a to 100%ní refundaci podaných účtů.

Podle návrhu zůstaly všecky tyto oprávněné požadavky ulehčující organisacím naprosto bez povšimnutí, ačkoli bylo by povinností státu, aby v míře postačitelné zaplatil za správní práce pro něj vykonané tím spíše, že si až dosud právě z tohoto titulu uspořil a nadále uspořuje značné částky.

Z tohoto porovnání jest dosti zřejmě patrno, jaké nedostatky má vládní návrh, případně kolik nedostatků dosavadního zákona zůstalo i nadále nerozřešených. Jest příznačné, že to byl vládní socialista, který v sociálně politickém výboru prohlásil, že velká část nezaměstnaných bude nynějším nepostačujícím způsobem novelisace trpce zklamána. Spíše nežli on máme my právo toto konstatovati. Domáčtí a sezonní dělníci zůstávají přes svoji příslušnost k organisaci nadále vyloučeni z nároku na podpory. Sice trvání podpory se prodlužuje a státní příspěvek se zvyšuje, ale výše celé podpory se ponechává beze změny na dosavadní nepostačitelné výši. Na místě tak nutné finanční úlevy organisacím nastává následkem spojení podpory pro dobu krise s nově zaváděnými organisačními podporami větší peněžní zatížení organisací. V technicko-správním ohledu nastává odborovým organisacím rovněž velmi podstatné zvětšení agendy, kdežto všecka oprávněná přání organisací po vystačujícím odškodnění těchto pracovních výkonů zůstávají úplně bez povšimnutí. Naprosto bez povšimnutí zůstává velký počet jen částečně zaměstnaných dělníků, kteří by právě nyní měli obzvlášť zapotřebí podpory.

Pomineme-li ostatní všecky nedostatky, musíme ještě zjistiti se zvláštním politováním, že nebylo v přímé souvislosti s novelisací gentského systému provedeno také zároveň nové vybudování prostředkování práce. Zprostředkování práce jest dojista právě gentským systémem nerozlučnou částí celé otázky nezaměstnanosti. Avšak nejen vybudování dosavadních ústavů pro zprostředkování práce, nýbrž i uznání zprostředkování práce z povolání, volně organisovaných nutno při takovém novém vybudování vzíti v úvahu. Nebylo-li to již možným, nebo bylo-li to úmyslně opominuto, pak by měla projednávaný vládní návrh vzíti na to ohled při nejmenším v několika částech a přenechati zprostředkovatelnám práce u organisací trochu práv. Za nejmenší požadavek v tomto ohledu mělo by však platiti, že zaměstnavatelé jsou povinni všecka volná pracovní místa bezodkladně oznámiti zprostředkovatelnám a rozhodně přijímati odtud přidělené pracovní síly.

Ze všech uvedených důvodů a na základě mnou předneseného důkazu jsem nucen poukázati na to, že ponecháváme své pozměňovací návrhy přednesené v návrhu posl. Kaspera, Köhlera a druhů i na dále v plném rozsahu v platnosti a že tudíž požadujeme změnu v tomto smyslu, jakož i ve smyslu mých dnešních vývodů v zájmu velkého počtu nezaměstnaných. Očekáváme, že této více než oprávněné žádosti bude plně vyhověno ještě během jednání, a předložili jsme znovu příslušné návrhy.

Víme sice, že tyto pozměňovací návrhy nenajdou ani zde povšimnutí, jako byly v sociálněpolitickém výboru jednoduše přehlasovány bez ohledu na svoji účelnost. Ale přes to jsme nuceni hlasovati pro tuto předlohu, třebaže má tolik nedostatků, poněvadž to považujeme za rozhodně nutné, aby se nezaměstnaným přineslo aspoň něco, co může přivoditi malé zlepšení. V tomto smyslu budeme předlohu hájiti. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Nový.

Posl. Nový: Vážená sněmovno! Konečně dochází k jednání o otázce nezaměstnaných. Byl již věru nejvyšší čas. Jest jen litovati, že do sněmovny nedostala se předloha o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných alespoň tak, jak byla ministerstvem soc. péče vypracována. Projednávanou osnovou přes to, že znamená určité ulehčení proti dosavadnímu stavu, řeší se jen z části onen těžký problém nezaměstnanosti, jímž trpí hospodářský stav ... (Výkřiky poslanců něm. strany soc. demokratické a poslanců komunistických.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Nový (pokračuje): ... a v prvé řadě nejvíce dělnictvo. Nezaviněná nezaměstnanost je také jedna z nejkrutějších ran, je to společenská křivda na nejchudších a křiklavá obžaloba dnešního společenského řádu. Pod touto moderní metlou trpí v našem státě již na 200.000 dělníků se svými rodinami. Při tom je ještě velký počet nešťastníků, kteří pracují omezenou dobu pracovní, na př. i dva dny v týdnu.

Mluví-li se tak rádo a tak často o krisích, nutno zdůrazniti, že toto je jedna z nejkrutějších a také z největších krisí. To, co prožívá ten, jenž ztratil zaměstnání a marně se ho u vrat továrních dožaduje, znamená bídu, hlad a zoufalství. V častých případech také rodina nezaměstnaného ztrácí střechu nad hlavou, poněvadž tam, kde není na chléb, nebývá také ani na činži. Tedy býti bez zaměstnání znamená hroznou situaci. Je to nejhorší situace, která může dělnickou rodinu postihnouti, a proto je samozřejmou povinností státu, aby nezaměstnaným vhodným způsobem pomáhal a nezaměstnanosti čelil.

Nesvědčí právě o pochopení doby, mohly-li se ještě v určitých listech vyskytnouti námitky proti zvýšení státního příspěvku k podpoře nezaměstnaných, a to z obavy o státní pokladnu. Tuto starost si zejména mohl ušetřiti "Průmyslový Věstník", orgán svazu průmyslníků, a to tím spíše, když v předcházejícím čísle si pochvaloval, kolik milionů majitelé průmyslových závodů ušetřili a ještě ušetří daňovou reformou, skvostným to darem bývalé vlády.

Nutno také s důrazem odmítnouti psaní jistého deníku jedné velké strany, který si dovolil psáti o zoufalém postavení nezaměstnaných dokonce jako o zahálce. Dělníci, nemající nic jiného než holé ruce, mají jedině v práci podklad své existence. Ztratí-li tedy dělník bez vlastní viny práci, ztratí současně také svou existenci. V takových chvílích nezbývá, není-li dostatečně postaráno o podporu, než přímo žebrota nebo smrt hladem. Dělníci nechtějí podporu, chtějí práci, chtějí mzdu a právo na práci. Ti, kdož si dovolili takto psáti, mají blízko k těm, kteří bez práce získávají velké důchody a k bankovním ředitelům, o jichž závratných platech je veřejnost jen velmi skrovně zpravena. Proto podobné psaní svědčí nejen o neobjektivnosti, nýbrž o jisté otrlosti a cynismu. To se, prosím, napíše v době, kdy je co chvíli zaznamenávána sebevražda z bídy vyvěrající z nezaměstnanosti. Také staré pořekadlo: "Kdo chce dělat, ten si práci najde," se válí dávno ve starém železe.

V předložené osnově postrádáme také ustanovení o povinnosti zaměstnavatelů hlásiti volná místa zprostředkovatelnám práce. Nezaměstnaný má povinnost 3 kráte týdně se hlásiti ve zprostředkovatelně práce, a proto je velmi pochybeno, když zaměstnavatel stejně nemá povinnost této zprostředkovatelně volná místa hlásiti. Když této povinnosti nebude, je to škoda nejen pro nezaměstnaného a pro řádné zprostředkování práce, nýbrž i pro stát. Vyřešení otázky zprostředkování práce jest u nás velmi naléhavé, neboť dosavadní stav naprosto nevyhovuje. Před časem podali posl. Hampl a soudr. velmi dobrý návrh v této věci a je potřeba, aby bylo o něm co nejdříve jednáno.

Nezaměstnanost není vsak problém pouze sociální, nýbrž i hospodářský. Je proto nutno řešiti jej se vší vážností a bez odkladu. Je to také problém světový a proto potřebuje, aby byl řešen světově. To znamená v prvé řadě působiti k hladkým hospodářským stykům mezistátním pro rychlou výměnu zboží. Toho může býti dosaženo, když budou odstraněny všechny ty různé umělé hradby, jež státy mezi sebou nastavěly. Uvnitř státu je především potřeba rychlého investičního zásahu. Buďtež zadány ihned všechny již připravené státní a veřejné stavby, a průmyslovým závodům nechť jsou v rychlé cestě zadány všechny státní objednávky, s nimiž se pro tento rok počítá.

Naše těžkopádná administrativa v mnoha případech ještě nezaměstnanost zvětšuje, místo co jí má čelit. Nový zákaz zemského úřadu, že nesmí býti v obcích započaty žádné práce, dokud nebude rozpočet schválen, je monstrum. Obce chtějí účelnými stavbami dáti ihned nezaměstnaným práci, pokud jen to zbědovaný finanční stav dovoluje, ale nadřízený úřad je názoru, že formalita je důležitější, než dáti tisícům nezaměstnaných práci V řadě kovoprůmyslových závodů se čeká, až ministerstvo železnic zadá připravované objednávky. I zde každý další den znamená zvětšování počtu propuštěných a omezování pracovních hodin. Letošního roku mohl by při trochu agilnosti býti už na našich zbědovaných silnicích velký pracovní ruch; zatím je na nich ticho, přerušované proklínáním cestu jících, ale co více, dokonce na silnicích, které byly minulého roku rozdělány, se ještě letos nezačalo pracovati. Stát musí také dbáti toho, zda jsou tam, kam zadává práci, dodržovány sociální a ochranné zákony, jak se zachází s dělnictvem a jaké jsou tam mzdy. V této věci je řada stížností a to velmi závažných.

Jsem přesvědčen, že naše nezaměstnanost je zesilována nízkou životní mírou širokých vrstev pracujícího lidu. Naše poměry mzdové jsou ve svém celku nejen špatné, nýbrž přímo bídné, při stále zvyšovaném pracovním tempu. Rádi svoji kulturu měříme se západními národy, avšak svými mzdami jsme se z této kultury vyřadili a čtyřletá nečinnost na poli sociální politiky zatlačila nás na místo nedůstojné moderního státu. Kultura se neměří jen podle toho, kolik máme divadel a různých výstavních salonů, ale také podle toho, jak pracující lid žije. Pak neváhám říci, že to s naší kulturou vypadá velmi špatně. Krátkozraká politika našich zaměstnavatelů dospěla tak daleko, že mzdy našeho dělnictva stávají se předmětem zahraniční pozornosti nejen dělnických a průmyslových interesentů, nýbrž i činitelů parlamentních. To je nejen ostudou našeho státu, nýbrž i překážkou při umísťování našich výrobků na zahraničních trzích. Nynější hladina mzdová dokonce ještě klesá pod tlakem snah řady zaměstnavatelů využíti nezaměstnanosti ke ztlačení výdělků. Není to jen v podnicích malých, nýbrž i v podnicích velkých a největších, které vydělávají ročně desítky milionů a jež dokonce mají v určité výrobě monopolní postavení při státních dodávkách, tučně placených. Překotná racionalisace vede často k nesmyslným, bezhlavým opatřením, při nichž lidský - dělnický činitel je pokládán za méně cennějšího než mrtvý inventář.

Stačí se podívat na statistiky o nemocnosti dělnictva a o podnikových úrazech, aby se poznala hlubina bídy těch, kteří vytvářejí statky tohoto světa. Každý, kdo se chce pokládati za vážného činitele, musí míti na paměti, že zdraví a spokojenost dělnické třídy je nejcennější statek národní: mrhat a ničit tento statek znamená dělat politiku bankrotu.

Náš zemědělec si ztěžuje na špatné časy, nemůže prodat; textilník má plné sklady, nemůže prodat, a při tom je mnoho hladových, polonasycených a polonahých, ti, nemohou koupit. To znamená, že otázka výroby, otázka nezaměstnanosti, je otázkou distribuce. Kdyby dělníci měli řádné mzdy, je z valné části po zemědělském problému. Dobré mzdy a silná konsumní schopnost jsou hnací silou výroby a dobrého hospodářského stavu. Až dosud se tyto věci dělají u nás obráceně. Zaměstnavatel říká: "Abych mohl prodat, musíš lacino dělat." A tak se dělá tak lacino, že ti, co dělají, si ten výrobek nemohou koupit. To je totéž, jako kdyby zahradník sázel strom kořeny vzhůru. Varujeme před pokračováním v takovéto politice. Dokud dělník ze své mzdy bude museti dáti 80 i 90% na nuzný a hladový stůl, do té doby bude vždy naše podnikání vystaveno zcela náladám na světových trzích.

V souvislosti s otázkou státně zaměstnaneckou šíří se pověst, že dojde ke zvýšení tarifů u osobní i nákladní dopravy na železnici. Při tom se zvláštní zálibou psalo se o jízdních výhodách železničních zaměstnanců, o slevě žákovské a hlavně o dělnických týdenních jízdenkách. Pan ministr železnic před krátkým časem prohlásil zástupcům "Unie železničních zaměstnanců", že na něco takového ministerstvo železnic nepomýšlí. Vítám toto prohlášení, neboť zdražení jízdného, to by byl krumpáč v ruce hodináře. Nesmí se zapomenout, že změny, které staly se před rokem, velmi citelně poškodily dělníky dojíždějící vlakem za prací. Jakékoliv zhoršovací změny jsou naprosto nemožné. Venkovský dělník raději by bydlel v městě, blízko svého pracovního místa, ale brání mu v tom nedostatek bytů. Vždyť mnozí musí vstávat již ve 2 hodiny v noci, trmácet se dlouhou cestou za každého počasí na zastávku často nekrytou, ztrávit několik hodin ve vlaku, v zimní čas nevytopeném, aby se vraceli vyčerpáni opět v nepohodlném přeplněném voze zpět. To je martyrium, co tito lidé musí prodělat. Ne zdražit, nýbrž zlevnit by se mělo dělníkům jízdné. A někdy by dráha měla zaplatit dělníkům újmu na zdraví. Nyní vzmáhá se autobusová doprava, kterou začínají dělníci hodně používat z míst odlehlých od železnice. Apeluji na poštovní správu, aby těmto dělníkům zlevnila jízdné, neboť je příliš vysoké, jak na př. znám poměry na Plzeňsku, a vycházela také přáním stran jízdního řádu co nejvíce vstříc.

Náš stát si musí býti vědom při každém počinu, že česká otázka byla otázkou sociální a že československá otázka je a zůstane opět sociální. V zabezpečení a spokojenosti malého lidu je nejbezpečnější zdárný vývoj republiky. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, p. posl. dr Labajovi.

Posl. dr Labaj: Slávna snemovňa! Novelizujeme zákon č. 276 z r. 1921, zákon jednajúci o štátnom príspevku k podpore v nezamestnanosti. Ako najviac naších zákonov, tak aj tento zákon nesie pečať stranníckosti našej zákonodarnej činnosti. U nás totiž, slávna snemovňa, zákony nie podľa toho sa vynášajú, ako to naše národo-hospodárske, prípadne politické pomery vyžadujú, ale tak, ako to záujmy jednej či druhej strany diktujú. To platí aj na tento zákon. Od prevratu počínajúc riešil otázku podpory v nezamestnanosti zákon č. 63 z r. 1918. Tento zákon a k tomu pripojujúce sa doplňovacie zákony maly jednu veľkú chybu, nemaly totiž zabezpečenú t. zv. produktivitu. Tak na jednej strane tento zákon dáva stámiliony na umiernenie, odstránenie, alebo sníženie nezamestnanosti, na druhej strane však nepostaral sa o to, aby robotníctvo, ktoré túto podporu dostáva, na ktorú sa tieto stámiliony vyplácajú, nejakú produktívnu prácu ukončilo v našom národohospodárskom živote. Do tohoto zachytily sa vtedajší držitelia štátnej moci, menovite soc. demokrati, a usilovali sa vyniesť druhý zákon. Čakali sme, že vynesú zákon, ktorý túto chybu, túto neproduktívnosť zákona odstráni, ale naopak, o to sa nestarali, vyniesli nový zákon, založený na t. zv. gentskom systému a tým, že postavili ho na základ gentského systému, znivočili alebo aspoň ohrozili ostatné slabšie odborové organizácie. To vlastne bol ich cieľ, tieto slabšie odborové organizácie zničiť, lebo im skutočne nezáležalo na tom, či to štátny či národo-hospodársky záujem vyžaduje, lež záležalo im na tom, aby vládnu moc mohli v rukách udržať. Vyniesli tedy zákon založený na t. zv. gentskom systéme a tento gentský systém dnes vlastne ohrožuje v jestvovaní všetky ostatné slabšie odborové organizácie.

Ja, vážená snemovňa, chcem hovoriť o gentskom systéme, poťažne o jeho slabých stránkach. Nakoľko ale tiež som odborovým pracovníkom, bojím sa, že zajtrajším dňom v sociálne demokratických novinách zjaví sa článok, že Labaj hovoril proti podpore v nezamestnanosti. Preto, vážená snemovňa, ja už teraz s tohoto miesta prehlašujem, že nie som proti podporovaniu robotníctva a ze opačne som pre to, aby nezamestnané robotníctvo zo štátnych prostriedkov sa podporovalo, ale rozhodne odsudzujem to, aby štátné peniaze, ktoré na gentský systém sa vyplácajú, vyárendovala si výlučne jedna organizácia pre seba. (Potlesk.) Že je tomu skutočne tak, vážená snemovňa, ja si to dovolím predniesť.

Podľa gentského systému každá odborová organizácia povinná je svojmu nezamestnanému členovi vyplatiť sto procent z toho obnosu, ktorý mu podľa zákona patrí. Týchto 100% zaplatiť musia zo svojích prostriedkov a stát tej organizácii nahradí len 60%. Slabšia organizácia to samozrejme vydržať nemôže, lebo nemá k tomu finančných prostriedkov. A nie dosť, že nemá finančných prostriedkov, ale tým, že túto podporu, týchto 100% tá odborová organizácia musí napred vyplatiť zo svojích prostriedkov a štát tých 60% len dodatočne po 2-3-4 mesiacoch nahradí, samozrejme tá organizácia, ktorá je prinútená prípadne s úverom pracovať, vo vyplácaní tejto podpory v nezamestnanosti je úplne ohrožená. Menovite teraz hrozí toto nebezpečie týmto slabším organizáciam preto, lebo skutočne hospodárska kríza spojená je s priemyslovou krízou a nastane vždy väčšia a väčšia nezamestnanosť a ak skutočne takto bude sa pracovať ako teraz, niet výhľadu, že táto nezamestnanosť by sa odstránila. Mnohí páni, ktorí do organizačného života nie sú tak zasvätení, hovoria: No, veď to bude musieť sociálne demokratická strana tiež platiť; i tá musí 40% zo svojho zaplatiť a 60% dostane od štátu. Ona musí tiež platiť, ale ona má z čoho. Soc. demokratická organizácia je už starou organizáciou, zapracovanou, rozprestiera sa nie výlučne, ale z väčšej časti na historickom území, tedy na Čechy a Moravu, kde je robotníctvo už vyspelé a kde táto organizácia je dobre zakorenená. Na druhej strane na historických zemiach je tá nezamestnanosť nie tak veľká, ako je na pr. na Slovensku. Konečne tá sociálne demokratická strana, ako čsl. robotnícka strana, tá bude vždy vo vláde. Teraz bola síce vyfrkla na 2-3 roky von z vlády, ale už si to zapamätali a dnes sa už z tej vlády vyhodiť nedajú. Tak samozrejme oni, ako vládna strana, keď nebudú mať možnosť tieto podpory vyplácať z členských príspevkov, doplnia si to vždy z druhých, t. zv. vládnych prameňov, lebo to jedno musíme uznať a si uvedomiť, že ani jedna odborová organizácia nedá sa držať výlučne z členských príspevkov, ktoré členovia platia. Akokoľvek vybudovaná a silná je tá organizácia, tá sama zo svojích prostriedkov vydržať sa nedá, ak nedostane z druhých, t. zv. vládnych prameňov a tých prameňov, z ktorých pri tom vládna strana môže si vždy zadovážiť... (Hlasy: To byste neprokázal, pane kolego!) Ale veď preto ste sa do tej vlády tiskli, lebo rozpadávaly sa vám organizácie, poneváč nemali ste peňazí, aby mohli ste vyplácať podpory. (Hlasy: Dokážeme, že nemluvíte pravdu, pane kolego!)

Tvrdil som, že gentský systém namierený je proti slabším odborovým organizáciam, a ja vám to i dokážem. Máme na pr. na Slovensku jednu odborovú organizáciu, t. zv. Všeodborové sdruženie slovenských kresťanských socialistov. Táto organizácia sama veru nevie sa udržať. Prečo? U nás na Slovensku nie je ešte odborový život tak vyvinutý ako v historických zemiach. K tomu prichádza ešte komunizmus a indiferencia, členstvo vôbec neinteresuje sa o organizácie a tak samozrejme členské príspevky neplatí. Samozrejme moja odborová organizácia ako organizácia slovenskej politickej strany ľudovej, ktorá veľmi zriedka bude vo vláde, tá nebude mať možnosť tieto chýbajúce príspevky z týchto vládnych prameňov nahradzovať a konečne moja odborová organizácia, ktorá rozprestiera sa výlučne na Slovensku, kde je nezamestnanosť o mnoho väčšia než v historických zemiach, samozrejme nebude vedieť sa udrzať. (Hlasy: Můžete jít do historických zemí, máte Čuříka!) Pán kolega, ja som sa narodil na Slovensku a chcem na Slovensku aj umrieť. (Posl. Hlinka: Nedajte zatvárať továrne a nebudeme mať nezamestnaných!)

Z tohoto je jasné, že gentský systém soslabuje a ohrožuje slabšie odborové organizácie, a vlastne toto je cieľ soc. demokratickej strany. Vás bolí, že sme i my tu, ale, pánovia, to raz musíte uznať: my máme na to právo, náš program to vyžaduje, my máme svojích členov a podržíme si ich. Žiaľbohu, že naší členovia budú musieť doplácať s oduševnenosťou a grošom a vaší členovia v Čechách a na Morave budú brať zo štátnych príspevkov, zo štátnych peňazí, na ktoré peniaze platíme i my na Slovensku. (Potlesk ľudových poslanců slovenských.)

Nakoľko by to bolo spravodlivé, keby nebol t. zv. gentský systém a keby podpora v nezamestnanosti zo štátnych príspevkov dávala sa bez ohľadu na to, akú odborovú podporu dáva tá či oná odborová organizácia svojím členom? Vtedy bolo by spravodlivé, keby každý robotník, či je organizovaný, či nie, či je v sociálnej demokracii, či v kresťansko-sociálnej strane, rovnakú podporu dostal od štátu, lebo sme rovnakí občania v tomto štáte a dane rovnako platíme. (Výborne!)

Toľko o merite, čo sa týka gentského systému. Žiaľbohu, pri prevádzaní organizačného systému najdeme aj iné chyby a nedostatky. Na toto prišly dnes aj samy vládné strany, že ten gentský systém, tak ako je teraz, nemôže sa udržať a preto teraz vyniesly novú novelu, v ktorej tieto chyby naprávajú, slovom staré zákony plátajú. A toto je charakteristické, pánovia, že v našom štáte staré zákony obyčajne sa reparujú, novelujú, obnovujú, plátajú, prečo? Preto, lebo od základu nie sú dobre spravené. (Různé výkřiky.) Odpusťte, vážení pánovia, ja už v býv. Rakúsko-Uhorsku interesoval som sa o zákonodarnú činnosť, ale tam zákony sa nevynášaly ako vynášajú sa u nás, tam, keď pojednával sa vážny zákon, celé mesiace, ba hádam i roky držaly sa ankety, držaly sa porady, zavolali odborníkov atď. A u nás? U nás za 24 hodín vynesie sa zákon a po 1/2 roku prijdeme na to, že zákon má nedostatky a hneď ho reparujeme. Tak aj vy už teraz prišli ste na to, že ten gentský systém má svoje chyby a teraz ho tedy novelizujete a novelizujete ho tak, ako vám to lepšie padne. Na Slovensko samozrejme ohľad sa neberie.

Vážení pánovia, ja idem so štatistikou, aby som tým pánom, ktorí stále mi do očí hádžu, ze som demagog atď., že hovorím pre ulicu, do očí hodil, ža aká nespravodlivosť panuje pri vyplácani podpôr v nezamestnanosti pri gentskom systéme. Prosím, od r. 1919 do r. 1924 v historických zemiach vyplatené bolo - to sú štatistické dáta - (Čujte!) 1.850,407.874 Kč, naproti tomu na Slovensku za tento čas vyplatené bolo len 80,620.000 Kč. (Posl. Hlinka: To je pomer!) Tedy, vážení pánovia u vás vyplatené bolo 1.850 mil, a na Slovensku len 80 mil. Pánovia, kdeže je tá spravodlivosť? Vy sami dobre viete, že na Slovensku je tá nezamestnanosť o veľa väčšia ako je tuná, a pri tom všetkom asi 10 ráz toľko vyplatené bolo na podporách tuná, ako na Slovensku.

Toto isté platí aj na roky 1926 až 1929. Ale, pánovia, nakoľko táto nespravodlivosť, táto krivda bola tak rukolapná a tak kričiaca, ministerstvo sociálnej pečlivosti za lepšie uznalo štatistiku neviesť podľa jednotlivých zemí, ale povedalo sa: V Československej republike toľko a toľko sa vyplatilo, tak že dnes nevieme, koľko vyplatí sa v Čechách a na Morave a koľko na Slovensku. Ale to je isté, nakoľko tá nezamestnanosť je u nás väčšia než u vás, ten pomer tiež bude ešte zhoršený. Ale pravda, ministerstvo soc. pečlivosti drží to za lepšie nevyniesť toto na verejnosť, a preto my slovenskí robotníci, naše slovenské odborové organizácie doplácajú na vaše odborové organizácie. (Různé výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Labaj (pokračuje): Prečo vypláca sa na Slovensku tak málo? Príčiny sú rôzné. Ministerstvo soc. pečlivosti v prvom rade malo by sa postarať o to, aby rozmnožilo t. zv. zprostredkovateľne. U nás je ústredná zprostredkovateľňa, poťažne okr. úrad na 40 až 50 km vzdialený. Podľa zákona nezamestnaný robotník musí sa hlásiť každý týždeň trikrát na obecnom úrade, aspoň raz na okresnom úrade a okrem toho musí pri započatí brania podpory a dokončenom čerpaní podpory znova sa hlásiť. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) S týmto hlásením máme na Slovensku ohromné ťažkosti. Ako som už poznamenal, u nás ústredná zprostredkovateľňa vzdialená je mnohokrát na 30 až 40 km. Robotník musí sa tedy pri tom úrade hlásiť trikrát, 40 km cesty k tomu úradu uraziť musí peší, a ak ide vlakom, je to ešte horšie. (Výkřiky: Hlásí se u obecního úřadu, a prvně a posledně hlásí se u okr. úřadu práce!) To platí len pri započatí a vyčerpaní tej podpory. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Pánovia! Keď vezmeme do ohľadu, že na Slovensku nezamestnanosť je veľká a že následkom toho sú tie mzdy veľmi nízke - u nás robotník žiaľbohu musí za 8, 10, 12 Kč robiť ... (Výkřiky poslanců komunistických.) Veď ja to tiež vytýkam, pán kolega. Mne darmo nadávate po tejto stránke. Ja to tiež vytýkam. Žiaľbohu, že je taká situácia, že tie mzdy sú tak nízke, tak že na tohoto člena z tej podpory i s tým štátnym príspevkom soc. pečlivosti pripadá obyčajne 2 Kč, a keď on týždenne musí sa hlásiť na okr. úrade a musí 40 km vlakom tam a zasa nazad, vyrátajte si: sedemkrát dve Kč dostane, to je štrnásť Kč a na vlaku platí hádam 18 Kč, ten robotník preto sa nehlási a myslí si: "Čert vezmi vašu podporu, keď mám doplácať." A radšej nejde sa ani hlásiť. Preto, že u vás je to členstvo vyspelejšie, pomery sú dokonalejšie, úrady sú bližšie k tým obciam, môže sa hlásiť. Ale u nás nie, lebo tá cesta peší alebo vlakom nevynesie ani toľko, koľko on vlastne dostane na tej podpore. Musí tedy vlastne na tú cestu doplácať. Preto na mieste by bolo, aby ministerstvo soc. pečlivosti postaralo sa v prvom rade o to, aby tie zprostredkovateľne boly rozmnožené, ďalej aby dostatočné bolo tomu nezamestnanému hlásiť sa pri obecnom predstavenstve, lebo to mu je pri ruke, a nemusel 40 či 50 km cestovať, a len vtedy sa hlásiť, keď vyčerpá svoju podporu. Toto malo by byť dostatočné. Žiaľbohu, vážená snemovňa, my na Slovensku máme aj iné nedostatky pri týchto veciach. Žiaľbohu, na Slovensku pomery ešte nie sú tak vyspelé, ako u vás. Máme i také prípady, keď ten robotník sa u nás hlási na tom obecnom úrade, u toho rychtára, poťažne starostu, že ten starosta pýta od neho, aby mu zaplatil ešte 2-3 Kč za to, keď mu potvrdí, že je nezamestnaný. (Hlasy: To nemusí platit!) Samozrejme, že ten si to rozmyslí, aby za to platil. Tu ministerstvo soc. pečlivosti malo by sa postarať, aby také veci sa neopakovaly a aby cestou ministerstva vnútra, poťažne zemských a okresných náčelníkov prísne sa nariadilo, že títo rychtári, poťažne starostovia povinní sú tieto potvrdzenky previesť bez každého poplatku.

Ale, vážená snemovňa, máme ešte horšie voľačosi, že štátné podniky samy podporujú túto nesprávnosť. Abysom prišiel s príkladom. V Polanke na Pohroní je píla a tam pre nezamestnanosť viac robotníkov sa prepúšťa. Keď pýtajú potvrdzenku, že sú prepustení, tedy im jednoducho túto potvrdzenku nedajú a povedia im, že sú iba úkoloví robotníci, že stále nerobili, ale len na hodinu, na čas. Je samozrejmé, že ten chudák musí od Piláta ku Kajfášovi behať a regresy robiť, než domôže sa svojho práva, aby túto podporu mohol dostať, a kým on po tých okresných a zemských úradoch behá, zasa 10 krát toľko ztratí a musí doplatiť, ako by na tejto podpore dostal. (Výkřiky komunistických poslanců.) To musíte, pánovia, povedať pánu ministrovi sociálnej pečlivosti, ja nemám na to moc, to je povinnosťou ministerstva sociálnej pečlivosti ... (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) a povinnosťou ministerstva vnútra, aby takéto veci sa neopakovaly. Ja som súkromný človek, ja to nemôžem spraviť. To je dosť, že na tieto veci a na také nesprávnosti poukážem, že si taký štátny podnik dovolí tieto veci robiť. (Výkřiky komunistických poslanců.) Toto je skutočne boľavá otázka, a keď takéto nesprávnosti človek rekriminuje, potom hovoria páni, že my štveme. Nie, pánovia, žiadame len čo nám patrí. My cítíme sa takými občanmi tohoto štátu, ako i vy, a máme tie nároky a tie práva ako i vy, či to vzťahuje sa na robotníka, či na inteligenta, všetci sme rovní.