Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Tayerle (pokračuje): Dosud platí příspěvky jen stát a zaměstnanci. Proto také této otázce nebudeme se moci trvale vyhýbati. Tentokráte jde však o změny, jež by odstranily aspoň největší vady dosavadního zákona.

Úpravy státního příspěvku k podpoře v nezaměstnání vyžadují nejen domácí nezaměstnaní, nýbrž i zájmy našich příslušníků v cizině. Zejména v Rakousku a Německu trpěli naši lidé často nedostatečnou podporou, poněvadž tu scházela buď úplně nebo podstatně vzájemnost, která by jim zaručila, aby se také podíleli na výhodách tamních zákonů. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Na zvýšený státní příspěvek je čítáno k úhradě asi 40 mil. Kč. Je to číslice značná, ale nikoliv mimořádná vzhledem k číslicím našich nezaměstnaných. Podíváme-li se do rozpočtů sousedního Německa, Rakouska a Polska, vidíme, že tam na státní podporu v nezaměstnání jsou věnovány mnohem vyšší částky. V Německu jde přímo o miliardy našich korun.

Kdo chce usilovati o snížení této naší číslice, nesmí tak činiti jen mechanicky. Musí sledovati jedině správnou cestu, zaopatřiti nezaměstnaným práci. V této předloze byl učiněn také jistý podpůrný krok k této snaze. Je třeba, abychom si uvědomili, že nejlepší péčí o nezaměstnané bude vždy politika, která povede k zajištění pracovní příležitosti.

Jen tak vytvoříme hodnoty, kterých je třeba, aby naši lidé nalezli doma dostatek práce a nemusili živořiti v nezaměstnanosti nebo dokonce utíkati do ciziny.

Snad se nám nepodaří rozřešiti tento problém tak rychle, jak je třeba, ale upozorňuji, že je tu nebezpečí v prodlení. Krutou chybou by však bylo, kdybychom činili taková hospodářská opatření, která by ještě nezaměstnanost zvyšovala.

Jen dobrou hospodářskou politikou usnadníme sobě i sociálně-politické úkoly, které máme před sebou. V prvé řadě splníme volání nezaměstnaných, kteří vždy dají přednost práci a zaměstnání a kteří budou i mravně více posíleni a uspokojeni, když obdrží práci na místě podpory.

Nepokládáme předložený návrh za ideální rozřešení daného úkolu, ale znamená přece jen novou lepší úpravu dosavadního stavu a stane se jistě základnou dalšího vybudování nutné podpůrné, ale i produktivní veřejné péče o nezaměstnané. A proto přes všechen křik, který se tu proti předloze činí - poněvadž patrně ti, kteří tolik křičí, neznají nic lepšího - doporučuji návrh výborem soc.-politickým zpracovaný ke schválení posl. sněmovně. (Souhlas. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, p. posl. Fr. Svobodovi.

Posl. Fr. Svoboda: Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor posl. sněmovny projednal vládní návrh zákona o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných nejen s hlediska finančního, nýbrž i s hlediska věcného. Je to zákon, který má charakter současné významné aktuality vzhledem k velkému rozsahu nezaměstnanosti, která se rozhostila nejen v cizině, nýbrž i u nás v rozsahu dosud nebývalém.

Nezaměstnanost jest označována za národohospodářskou a sociální chorobu. Jako každá jiná choroba má býti účelně a soustavně léčena, tak má býti soustavně a účelně léčena i velká národohospodářská a sociální choroba, jejíž jméno zní: nezaměstnanost. V cizině i u nás bylo použito proti nezaměstnanosti řady léčebných prostředků, ale v době mimořádní nezaměstnanosti se ukázalo, že dosavadní způsoby léčebné nejsou dosti radikální, aby chorobu tuto opravdu zmírnily a aby nebyla tak zhoubná, jak se všeobecně pociťuje.

Při této příležitosti, velectění pánové, chci opětně upozorniti, že ne poslední příčinou nezaměstnanosti je také všeobecně vychvalovaná racionalisace. Racionalisace průmyslu, racionalisace výroby znamená faktický pokrok - nelze to popírati - jenže pokrok, který má ve svých důsledcích také ty nepříjemnosti, že rozmnožuje počet nezaměstnaných, nelze nazývati žádným pokrokem, protože nezaměstnanost sama v průmyslu nemůže býti považována za úspěch, a naopak je právem označována za národohospodářskou škodu.

Když už jsem u racionalisace, chtěl bych připomenouti, že právě v důsledcích zjednodušování výroby, právě v důsledcích, jež znamenají rozmnožení počtu nezaměstnaných, dlužno se starati, aby neblahé následky racionalisace byly paralysovány. V některých oborech výroby dosáhly poměry již tak daleko, že je opravdu žádoucí, zkracovati pracovní dobu pod 8 hodin denně. Tento požadavek bude dlužno hájiti vzhledem k okolnosti, že dnes za 8 hodin vyrobí se daleko více, než kdysi se vyrobilo za 10, 12, po případě více hodin. Racionalisace sama o sobě nemá znamenati jen jednostranný užitek a prospěch pro podnikatele. Správně bylo již také zdůrazněno, že stroj nebyl vynalezen pro to, aby byl nepřítelem a škůdcem člověka. Stroj a technické zdokonalení má znamenati pomocníka, přítele člověka, přítele dělníka. Proto chceme, aby výsledky racionalisace byly také spravedlivě, sociálně zváženy a upraveny.

Velectění pánové! I když nelze snad dosáhnouti, aby dělnictvo a jeho zájmy byly favorisovány, předpokládáme, že je žádoucí zdůrazniti, že nemají býti národohospodářsky a sociálně bagatelisovány. Velmi pěkně upozornil na tuto okolnost italský revolucionář Mazzini. Ten ve výstižné charakteristice poukázal na základní sloupy národa. V tomto akcentu uvedl: "Dokud jediný mezi vašimi bratry zůstane nezastoupen vlastním hlasem ve vývoji života národního - dokud jediný živoří nevzdělán mezi vzdělanými - dokud jediný jsa schopen práce a maje chuť do ní chřadne pro nedostatek práce v bídě - nebudete míti vlast, jak byste ji měli míti, vlast všech, vlast pro všechny. Hlasování, výchova, práce jsou tři základní sloupy národa; nemějte klidu, dokud nejsou vaším přičiněním pevně zbudovány."

Velectění pánové! Dosáhli jsme pokroku v občanských právech, dosáhli jsme znatelného pokroku ve výchově a také znatelných pokroků sociálně politických, ale předpokládáme, že jsou ještě žádoucí opatření k ochraně práce (Výkřiky komunistických poslanců.), k podpoře nezaměstnaných, k zajištěni existence pracujícího lidu.

Při projednávání osnovy ve výborech soc. politickém i v rozpočtovém uvažovalo se o soustavě podpůrné a o soustavě pojišťovací. Podle našeho názoru je soustava pojišťovací lépe vyhovující a my se k této soustavě také jedenkrát dostati musíme. Ale zatímně budujeme a zdokonalujeme soustavu podpůrnou. V této podpůrné soustavě budeme pokračovati dále, abychom dobudovali plně vyhovující soustavu pojišťovací.

Velectění pánové! Konto nároků a práv dělnických je stále otevřené, stále spravedlivě nezúčtované. Správně naznačil to svého času pověstný anglický národohospodář Robert Owen, který mluvě o tom, kdo je tvůrcem blahobytu, pravil: "Třída, která nejvíce přispívá k blahobytu a štěstí společnosti, která vytváří všechno její bohatství, slovem třída dělnická, měla by míti blahobyt zajištěný. Zatím však vidíme něco jiného. Třída ta všeobecně má nedostatek, často i nouzi. Je to však právě třída největší. Nemluvě ani o nespravedlnosti takového stavu věci, stav ten je hrozbou budoucnosti."

Velectění! Nezaměstnanost má již onu tvář hrozby, nikoli budoucnosti, nýbrž současnosti. Snažme se ji pochopiti, snažme se ji odstraniti a její neblahé následky mírniti.

Každého roku projednáváme v této slavné sněmovně, velectění pánové, podpory pro postižené živelnými pohromami. Podpory v případě nezaměstnanosti jsou cosi obdobného až na to, že se opakují každoročně a že postižených je daleko více než při živelných pohromách. (Výkřiky posl. Zápotockého.) Ve všem musí býti zjednána náprava. Tam, kde se děje křivda, tam, kde se zneužívá případně politické moci, náprava zjednána bude.

Velectění pánové! Předloha má dalekosáhlý význam. Má svou přednost také v tom, že prodlužuje podpory v případě nezaměstnanosti z dosavadních 13 týdnů na 26 týdnů. Je to nejvýš nutné ... (Výkřiky komunistických poslanců. - Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. F. Svoboda (pokračuje) .... ježto se nyní objevuje déle trvající nezaměstnanost. Jestliže se stanoví podpora na 26, případně na 29 týdnů v roce, je to příznak, že nezaměstnanost opravdu zachycuje veliký počet dělníků po delší dobu v roce a že tudíž tím více je zapotřebí, aby lidé déle bez práce jsoucí byli dostatečně podporováni.

Jest potěšitelné, že v osnově uznává se vyšší nárok pro ženaté s jednoročním členstvím v organisaci a že se přiznává svobodným s 5letým členstvím v organisaci čtyřnásobek organisační podpory. A je dobré také ustanovení, že se ministru soc. péče dává pravomoc, přiznati čtyřnásobek podpory také svobodným členům a členkám, kteří pečují o své děti, nepoužívajíce pro ně pravidelných alimentačních příspěvků, nebo kteří podporují staré rodiče. Správné je také, poskytnouti potřebnějším vyšší nárok, správné je, bráti více zřetel při přijímání a vykazování z práce na ony uchazeče, dělníky, kteří jsou živiteli více rodinných členů.

Velectění pánové, mluví se o depopulaci, o opatřeních, jak tomuto nebezpečí čeliti, ale nevěnuje se žádoucí péče, aby živitelé početnější rodiny měli možnost tuto rodinu také vyživiti. Velectění pánové, rodinné rozpočty, úroveň drahotní a úroveň příjmová ukazují, i když u nás snad úroveň drahotní není tak vysoká jako v cizině, že zato u nás máme úroveň příjmovou o mnoho nižší. Z toho vzniká nám řada obtíží při řešení řady otázek politických, hospodářských a sociálních. Všude se zjišťuje, že poplatnost, koupěschopnost a disposice příjmové nejsou tak veliké, aby mohly snésti všechna ta břemena, která se na konsumenta a dělníka kladou.

Jinak, velectění pánové, chtěl bych ještě připomenouti, že výhodou tohoto zákona je zajištění nároků po vyčerpání podpory v nezaměstnanosti, dále uznání vyplácení podpory v případech mimořádné nezaměstnanosti. Co však dlužno zvláště oceniti, jest ustanovení o produktivní péči o nezaměstnané, přispívání na nouzové práce, na veřejné práce, investice.

Při této příležitosti, řešíme-li nebo máme-li řešiti určitou část, souvisící s otázkou nezaměstnanosti, nesmíme zapomínati, že řešíme jednu z nejbolestnějších kapitol života, kterou prožívá stále více a více lidí, příslušníků pracující třídy, a že nemůže býti v pravém slova smyslu kormutlivějšího zjevu a bolestnějšího stavu než existenční nejistota, která postihuje tisíce a statisíce dělnických rodin. (Posl. Zápotocký: Ale ta se touto novelisací nevyřeší!) Naznačil jsem, že při této novelisaci neříkáme poslední slovo, že chceme jíti dále. My hlásáme osvědčenou a již dávno hlásanou zásadu o právu na práci, o právu na existenci. Toho ovšem nedosáhneme, když v dělnickém táboře budeme stříleti vzájemně jeden na druhého. Solidarita dělnická, význam dělnické organisace, jednotnost dělnické organisace znamená daleko více než planý a divoký radikalismus. (Posl. Zápotocký: Ale k tomu je potřebí jednotné bojovné fronty a ne koalice s buržoasií!) Vaše bojovná fronta má už špatný zvuk, nikoho magneticky nemůže přitáhnouti, poněvadž sami mezi sebou máte frontu v pravém slova smyslu rozbitou a rozstřílenou.

Velectění! My při každé příležitosti, a také při této, sledujeme tendenci zlepšovací. (Výkřiky posl. Zápotockého!) A já nemohu jinak než jménem rozpočtového výboru posl. sněmovny doporučiti vám, abyste osnovu zákona o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných schválili ve znění navrhovaném oběma výbory, soc. politickým a rozpočtovým.

Když rozpočtový výbor tuto předlohu projednával s hlediska finančního a úhradového, zjistil, že ustanovení čl. VIII je vhodným i účelným opatřením a zajištěním, aby úhradou státního příspěvku k podpoře nezaměstnaných bylo disponováno podle potřeb a rozsahu nezaměstnanosti.

Doporučuji proto, aby předloha byla schválena, jak vám je v tisku předložena. Zdůrazňuji, že znamená fakticky další pokrok v otázce řešení podpor nezaměstnaných a že se od této nyní dosažené etapy chceme ubírati dále a postupovati k dalšímu zdokonalení a dalšímu vybudování podpor v nezaměstnání na podkladě soustavy pojišťovací. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická byla stanovena 45 minutami. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Ke slovu jsou přihlášeni řečníci: na straně "proti" pp. posl. Čuřík, Kasper, Horpynka, dr Stern, dr Törköly, dr Labaj, Köhler a Dvořák; na straně "pro" pp. posl. Greif, Nový, Hudec, Bezděk, Schäfer a Chloupek.

Dávám slovo prvnímu řečníku na straně "proti", panu posl. Čuříkovi.

Posl. Čuřík: Slavná sněmovno! Vážené shromáždění! Než přikročím k meritu otázky gentského systému, dotknu se krátce také otázky celní, abych objasnil zároveň stanovisko k projednávaným zákonům v otázkách dovozních listů a zvýšení cel obilních.

Mohu prohlásiti jménem strany křesťansko-sociální, že rovněž v zásadě trváme na řešení otázky celní, ovšem v tom smyslu, abychom pomohli zároveň malým zemědělcům, kteří především trpí dnešní krisí zemědělskou. Musím ovšem prohlásiti, že tato zemědělská krise a její řešení není právě na šťastné cestě. Pozorujeme, že z dnešního problému zemědělské krise chtějí hlavně vytěžiti zámožné vrstvy selské, kdežto malý zemědělec bude dále při tom trpěti nouzi a bídu. Máme nadbytek určitých plodin zemědělských, na př. ječmene a ovsa. Ty třeba chrániti. Není však potřeba chrániti produkty, kterých máme nedostatek - pšenice - a které se k nám musejí dovážeti. Podotýkám, že zemědělské kruhy malorolníků na venkově stěžují si stále a stále, že veškeré výhody, které plynou ze zemědělské podpory, získávají jen bohatí, zámožní zemani, bohatá agrární družstva a malý zemědělec nemá z toho žádného prospěchu, žádného užitku. V zájmu věci této žádáme, aby především drobné zemědělské kruhy byly podpořeny. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.)

Je samozřejmo, že otázka cel, která se řeší současně s problémem gentského systému, je zajímavá s hlediska politického. Prohlásil jsem ve výboru soc.-politickém, že dělnictvo vykupuje velmi draho nepatrnou výhodu gentského systému, že dělníci zaplatí velmi draho, co získávají ve formě nutného přídavku na podpoře v nezaměstnání, když dávají bohatým zemědělcům zvýšená cla a dokonce připravují zvýšení cel živočišných. Tato úplata, kterou dávají dělníci kruhům zámožným, je jistě značná proti výhodám, které dělníci získávají gentským systémem.

Mám po ruce chystaný návrh zákona o pojištění ztrát při úvěrech vývozních. Připravuje se nový zákon, podle kterého se má věnovati 400 mil. Kč ročně na ztráty při dovozu do ciziny. Nepopírám, že je nutno v tomto směru podporovati náš průmysl i v zájmu dělnictva, ale je při tom zajímavá okolnost, že se sanují velké banky stamilionovými obnosy, že se stamilionovými obnosy sanuje průmysl, poskytují se ohromné výhody zemědělským kruhům, ale když dělníci získávají nepatrnou kvotu na potřebné podpoře dělníků, vedou se o tom velké řeči a dělníkům se to přímo vyčítá, jakoby získávali něco zvláštního. Tato dvojí morálka se musí odmítnouti jako nesociální a také nestátnická.

Gentský systém má především na paměti řešení otázky práce a nezaměstnanosti. Tu bych chtěl krátce říci, že musíme nejdříve opatřiti dělníkům zaměstnání pomocí státní péče. Stát má dnes k tomu určité prostředky. Když dnes Ústřední sociální pojišťovna věnuje ročně 600 mil. Kč na různé práce veřejné, na stavby silnic, meliorace, je jistě tento peníz z kapes dělníků a pochopitelně i zaměstnavatelů společným dílem a tohoto obnosu se dnes využívá k produktivní práci. Chci tím říci, že si dělníci opatřují sami peníze pro práce veřejné i soukromé a že tím pomáhají řešiti otázku nezaměstnanosti ve prospěch svůj i ve prospěch státu.

Máme ovšem také jinou možnost opatřiti dělníkům práci, když totiž zabezpečíme pravidelný chod práce v dílnách a továrnách. Pracovní doba je dnes překročována, zákon o 8 hodinové době pracovní je den co den porušován, zákon o nedělním a svátečním klidu není dodržován, to všechno pak hromadí nezaměstnané dělníky a ubírá práci těm, kteří by pracovati chtěli. (Výkřiky posl. Zápotockého.) Bohužel, sem tam ani stát v tom směru tyto věci dobře nekontroluje, čímž napomáhá tomuto šlendriánu.

Chci poukázati, že zde máme zákon o zákazu práce žen a dětí, o kteréžto otázce se již řadu let mluví také s hlediska mezinárodního. Máme přísné ustanovení mezinárodních zákonů, které mají u nás platiti jako ve státě pokrokovém a sociálním. Ale tento zákon se neplní, porušuje se sobotní odpolední prázdno, pracuje mládež sotva škole odrostlá a tím se hromadí nadbytek nezaměstnaných dělníků a dělnic. Hleďme využíti těchto okolností, aby dělníci pracovali normálně, určitou vymezenou dobu podle zákona, a tím se zmenší nezaměstnanost.

Prohlašuji jménem strany křesť.-sociální, že budeme usilovati, aby se v naší veřejnosti soustavně pracovalo o zkrácení pracovní doby v hornictví a těžkém průmyslu. Je to nutno v zájmu zaměstnanosti a klidného chodu práce.

Nemusím dokazovati, že nezaměstnanost je chorobným zjevem v dnešní společnosti. Je otázkou nadbytku výrobních prostředků, otázkou racionalisace, otázkou hromadění bohatství, kterého není užíváno veškerenstvem, nýbrž které se hromadí z důvodů spekulačních. Především je také otázkou mravní, a tu myslím, že také naše křesťanské, náboženské stanovisko zde padá velmi na váhu, když se ten problém posuzuje s hlediska státního a mezinárodního. Myslím, že je nutno volati po nápravě, bohužel, nemá však vláda po ruce možnost, aby zde náležitě zasáhla, poněvadž zavírání dílen a továren se úplně vymyká z moci a kontroly její i příslušných ministerstev. Min. dr Czech, jak jsem četl, vydal nařízení o omezení zavírání továren, případy se mají hlásiti ministerstvu, má se zakročit a pod., ale to je všechno plácnutí do vody, poněvadž továrníku, který nemá objednávek nebo počítá s velkými zisky, nemůže ministr poroučeti, co má vlastně v továrně dělati.

Takový stav dnes máme a nemůžeme jej lámati demagogickými hesly. Po této stránce hází se dělnictvu písek do očí tím, že se poukazuje na jeho organisační moc, ale ve skutečnosti je vydáno na pospas zaměstnavatelské moci a zlovůli. Zde je potřeba morálního působení vyšších sil, které mohou přivodit zlepšení pro malého pracujícího člověka.

Chtěl bych dále říci, že vystěhovalectví, které bylo u nás, bohužel, značně omezeno zásahem amerických zákonů, čímž kvota proti rokům předešlým neobyčejně klesla, je u nás bolavou otázkou. Na jedné straně nechceme ztratiti dobré pracovní síly, které jsou odborně zdatné, na druhé straně, když nemají práce, musejí do ciziny, aby se mohly uživiti. Bohužel, velmi často se dostavují bolestné důsledky. Vezměte si případy našich sklářských dělníků ve Francii a v Holandsku. Od nás z Valašska na př. se vystěhovalo do Francie několik kvalifikovaných dělníků a tam založili výrobu skla, pracují tam jako konkurence a naši domácí dělníci trpí nezaměstnaností a hladem. Tyto věci jsou dvojsečné. Vezměte otázku tkalců. Na příklad na Příborsku máme případy, že se do Polska a do Rumunska vyvážely stroje pod záminkou, že jsou opotřebované a sešlé. Stroje se vyvezly a pak přišel továrník z Rumunska pro naše dělníky, kteří tam zaučují ostatní dělníky, a tím se tvoří konkurence. Tak to jde krok za krokem a vidíme velmi jasně, že náš stát je obklopen konkurencí velmi tísnivou, a tento stav je čím dále tím bolestnější pro naše výrobní poměry a také pro dělnictvo.

S tohoto hlediska se musíme snažiti, aby styk zaměstnavatelů se státní správou byl takový, aby se umožnila produkce bez spekulačních snah, bez omezování výroby, jež často jde na účet dělníků i státu. Při dobré vůli se dá věc řešiti. Máme různé poradní sbory, je možno vytvořiti jistou anketu, kde by se takové zjevy řešily od případu k případu bez nemístné sentimentality a docela jasně, a tím by se mohlo zameziti předčasné nebo často škodlivé zavírání závodů.

Racionalisace, která jde dnes celým světem, je přímo moderní chorobou dělnictva. Na př. v závodech Baťových nebo v závodech Škodových, kde se dělník vykořisťuje do nejkrajnější možnosti, kde se jeho pracovní síla napíná přímo nemožným a nelidským způsobem. Zde je potřeba jistého působení morálního vlivu. Dělnictvo musí si uvědomiti, že za této situace nezbývá než chopiti se obranné práce systematicky ve větších rysech a lámati svou silou také systém racionalisace tak, aby byla prospěšná také dělnictvu.

Bohužel, roztříštěnost odborových svazů je dnes tak veliká, že pozbývají své výkonnosti a ztrácejí na popularitě, která dává respekt dělnickým organisacím. Máme u nás, tuším, 1 5 odborových ústředen rozmanitého nátěru politického nebo odborového. Je to stav přímo ubohý a směšný pro náš stát, když přece v jiných státech, ačkoli jsou tam také různé směry organisační a politické, kulturní a sociální, je odborové hnutí koncentrováno ve větších ústřednách. Náš stav je přímo pod kritiku. Je nemožný pro vývoj dělníků na půdě odborové i na půdě sociálně politické. Apeloval bych v tom směru na všechny, aby dělničtí zástupci pochopili dnešní situaci a chopili se práce ke koncentrování sil dělníků tam, kde je to nutné v zájmu spolupráce ve prospěch pracujícího lidu. Nevytýkám nikomu, že tvoří si nové odborové organisace, ale je hříchem, když se stávající svazy tříští z důvodů osobních nebo politických. Je to hříšné, když se tvoří společky, které nemají významu po stránce odborového hnutí. V této otázce je nutno pracovati velmi rychle a poctivě pro dělnické zájmy.

Jsem přesvědčen, že ani komunisté nemohou svým radikalismem získati nápravy dnešních poměrů v dělnických řadách. Jsem přesvědčen, že právě tam je veliká bolavá stránka dělnického hnutí, kde dělnictvo zakolísalo a kde ukázalo své veliké slabosti, svoji neschopnost řešiti otázky organisační. Komunistická strana dnes neguje odborové organisace, neguje gentský systém a každou akci, která má řešiti sociální problémy, přinésti nápravu klidným, vývojovým způsobem. To ovšem plně chápeme. U komunistů se nemůže jednati v té chvíli o nějakou sociální pomoc, tam se pěstuje radikalismus, který vyvěrá z revolučních záchvatů, a strana nemá jiného účelu, než rozrušovati dělnictvo pro své cíle. Ale uvažte, že z tohoto systému, který je komunisty pěstován, vzchází dělnictvu spousta útrap denně a denně v továrnách a závodech, a toto trápení, které dnes dělnictvo, bohužel, snáší, nebude vykoupeno nějakým vítězstvím pro dělnické vrstvy. Řešení této otázky je velmi vzdáleno, teoreticky dá se věc krásně vylíčiti, ale prakticky nečekáme nikdo, že u nás je možná práce s komunisty ve prospěch dělnictva. Kdyby komunisté chtěli řešiti otázky prakticky, daleko lépe by udělali, kdyby se pohroužili do jádra věci a pomáhali silou svých korporací, pokud tu sílu mají, dělníkům, kteří mají smysl pro stát a společnost. (Posl. Zápotocký: Jak odstraníte bídu dvou milionů dělníků, kteří nejsou v organisaci a z nichž je 200.000 nezaměstnaných?) Gentský systém to právě řeší (Posl. Zápotocký: Neřeší!) mimořádnou podporou v nezaměstnání těm, kteří nemají ještě nároku na podporu. Kdybyste dali pokyn svým dělníkům, aby šli do organisace, získají ihned nárok na podporu, získávají podporu po 13 týdnech v době nezaměstnání. (Posl. Zápotocký: Musejí čekati 52 neděl!) To znamená přece řešení otázky praktickým způsobem. Víme dobře, že nezaměstnaných je spousta. V tom gentský systém zklamal. To říkáme i my docela otevřeně, ale kdybychom ho nechtěli, nastalo by rozvrácení a libovůle neorganisovaných dělníků a pak byly by poměry horší nežli dnes.

Chci říci k této otázce tolik: Radil jsem několikráte, i v dobách velmi kritických, kdy občanská koalice bourala sociální vymoženosti v minulém období, zástupcům dělnických odborových svazů, aby v té době se sešli k nezávazným poradám, aby vytvořili ovzduší, které umožní dělníkům jisté sebevědomí v tomto státu. Bohužel, tomu byly činěny překážky, opět pro komunistický odpor se věci zase neřešily a dnes zápolí se o získání členství. Jest konkurence o členy a ne o práci, o pomoc dělníkům. V tom vidím strašný případ dnešní mizerie v řadách dělnických organisací. Máme to na denním pořádku v brněnské Zbrojovce, kde páni ředitelé bývají navštěvováni zástupci určitých stran, kteří jim vykládají: Ti a ti dělníci nejsou naši, nepřijímejte jich do práce přijměte naše dělníky. Je to smutný stav, který zaviňuje demoralisaci v dělnických řadách.

Gentský systém není pro nás ideálem. Pro nás je pouze přechodným stavem a řešení musí směřovati k závaznému pojištění proti nezaměstnanosti dělnictva vůbec. K tomu směřují dělnické vrstvy, k tomu se vážně pracuje, aby byla řešena otázka nezaměstnaných, pokud nejsou odborově organisováni v určitých svazech. (Posl. Hudec: Pak budou neorganisovaní nuceni také na toto pojištění přispívati!) Potom budou získány příspěvky od zaměstnavatelů a ovšem také za státního dozoru státní pomoc, pak poměry budou lehčí než dnes. Myslím, že otázka pojištění jest
otázkou velmi časovou, moderní a že s ní přijíti musíme. Jest to snad zatížení do jisté míry průmyslu, ale věc je zralá pro řešení velmi rychlé.

Ve věci nezaměstnanosti mluvil jsem ve výboru soc.-politickém o výkupném, které dává dnes dělnictvo za tento gentský systém. Namítalo se se strany kol. Dubického, Hudce a ještě jiných pánů, že to není pravda, že to není výkupné, které dává dělnictvo za cla nebo jiné výhody zaměstnavatelské. Mluvil zde včera kol. dr Macek proti agrárním clům jako člen vládní strany a přiznal, že dělnictvo vykupuje vlastně velmi draho sociální vymoženosti ústupky v otázkách celních a otázce úpravy řešení krise zemědělské. Prosím, z toho se kolegové z vládních řad mohou přesvědčiti, že mám pravdu, když tvrdím, že výkupné jest velmi drahé pro dělníky a nebezpečné.

Divím se jedné věci. V r. 1926 byla otázka celní řešena v parlamentě za velikého napětí, bouří, rozbíjení lavic, za lomozné nejhrubší obstrukce, a dnes tytéž strany, které tehdy bušily na pulty, sedí ve vládních lavicích a zvyšují cla, která byla tenkráte za bouří těchto stran odhlasována. Mám za to, že přece jen nemůže morálka politická býti tak vratká, že zásady politiky musejí býti poněkud přímočařejší, poněkud pevnější, ne tak krátkodobé. Taktika se může měniti každou chvíli, to víme všichni, ale zásady, principy určité strany nemohou býti měněny každou chvíli podle libosti určitých osob nebo skupin osob nebo vládního měřítka.