Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Tykal. Dávám mu slovo. (Komunističtí poslanci zpívají Komunistickou Internacionálu.)

Prosím o klid.

Posl. Tykal: Vážená sněmovno! Vládními návrhy zákonů č. 305 a 329, které jsou právě předmětem jednání slavné sněmovny, má býti vláda zmocněna, aby celní přirážkou k některým plodinám zemědělským odpomoženo bylo cenově částečné krisi našeho zemědělství a aby ceny některých plodin byly stabilisovány ve výši, která by odpovídala provozním nákladům tohoto výrobního odvětví. (Komunističtí poslanci pokračují ve zpěvu Internacionály.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tykal (pokračuje): Totéž platí i o dovozních listech. Rád uznávám názor pana ministra zemědělství z jeho exposé ve výboru zemědělském, že zemědělská krise není jen krisí zemědělce a že, kdyby nebyla řešena, mohla by se státi krisí národohospodářskou. (Komunističtí poslanci pokračují ve zpěvu.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tykal (pokračuje): Přes to nutno při projednávání právě předložených zákonů postupovati se vší opatrností, aby uzákoněním celní přirážky nevznikla nám krise nová, krise, která by měla jistě daleko větší následky nejen hospodářské, nýbrž i mravní.

Jde o to, aby uzákoněním nenastalo opět zdražení životních potřeb, jak tomu bylo po uzákonění obilních cel r. 1926. Je jistě v dobré paměti všeho občanstva i vážené sněmovny, do jaké výše vyskočila cena chleba, mouky a všeho, co bylo tímto celním opatřením dotčeno, takže tento vzestup denních potřeb stál rodinu našeho konsumenta průměrně ročně 460 Kč i více.

Říká se sice, když se daří dobře stavu jednomu, že daří se pak dobře i stavům jiným, ale máme zkušenosti z celé doby poválečné, když se moc dobře daří stavu jednomu, že se tak stává obyčejně na účet stavu druhého. Říkáme-li, že máme rádi svoji republiku a svůj národ, tedy nesmíme nikdy dělati hospodářskou politiku jedné třídy nebo jednoho stavu, nýbrž nutno při řešení jakékoli hospodářské krise přihlížeti k tomu, aby se tak nedělo na účet třídy druhé.

Není a nemůže býti v našem státě vládnuto proti kterékoli třídě našeho národa. Všichni občané tohoto státu mají právo na život, vždyť z rukou práce našeho občana vznikají hodnoty hospodářské - to jsou ty výtěžky - a všichni občané mají právo, aby na výsledcích práce participovali aspoň tak, aby nebylo ani jednoho člověka v republice, který by mohl míti nouzi o chléb. Říká-li někdo, že je národním, vlastencem kteréhokoli národa, mám za to, že myslí tím celý národ, všechen lid, všechny, kteří pracují ať v jakémkoli povolání. Není předností stavů, každý máme vyhražen svůj úsek, každá práce má stejnou cenu pro hospodářský a kulturní život, ať se děje na poli, v dílně nebo v kanceláři. Nutno oceniti každého pracovníka, poněvadž je stejně nutným ozubeným kolečkem našeho života, a proto, má-li míti stroj dobrý chod, nutno, aby zuby stejnoměrně zapadaly.

Měl bych rád předlohu zákona takovou, aby zajistila úměrnou odměnu zemědělci za jeho úmornou práci, předlohu zákona, která by mně též byla zárukou, že chléb našeho dělníka nebude zmenšen, že může býti bez obavy o chléb pro sebe a pro své děti. Není pro mě krise hospodářské tam, kde se u stolu všichni dobře najedí; pro mě je hlavní krisí hospodářskou, kdy ž v národě je veliká část lidu, který nemá ani tolik, aby se aspoň chleba mohl dosyta najísti.

Na ty musíme vždy pamatovati při každé předloze zákona, oni jsou těmi nejslabšími, oni jsou dětmi, které potřebují opory, oni mají první nárok, aby byl na ně brán zřetel, ježto sami si přímo pomoci nemohou. Každým zajištěním našeho dělníka upevňujeme svůj kulturní a hospodářský život, základy našeho státu, naší svobody. Běda národu a státu, kde vzata byla dělníkovi víra v lepší budoucnost, běda národu, který hospodářskou politiku řešil by na účet nejslabších! Tento stát by dělal přímo vražednou politiku proti svému národu. V této bezohledné politice líbí se pořád určité části našeho národa, která ve své pohodlnosti zná řešení určitých otázek hospodářských jen na účet našeho dělnictva. Tato část národa, která si zvykla v poválečné době na blahobyt, nemůže zvyknouti tomu, že nutno zařaditi se do forem hospodářského života tak, jak je možno v dané době, a neživiti mezi sebou zášť proti všem sociálním opatřením, i když jsou to opatření veřejno-sociální jako okresní chorobinec, nemocnice nebo sociální pojištění dělnické. Bude-li tato společnost podobným způsobem kolem sebe působiti a nenáviděti vše, co stojí mimo její stav, nezajišťuje sobě a svým dětem klidný a spokojený život a nezajistí sobě také lidskou spokojenost.

Lituji velice, že se právě tak děje na našem venkově, kde rozšiřuje se a živí třídní zášť, zášť v tak velkém rozměru, že musí to vzbuditi strach v každém člověku, ať je jakéhokoli povolání a žije v kterémkoli místě. Živení této třídní zášti je lidsky i hospodářsky neodůvodněné. Kdo jsou to ti lidé mezi úředníky, zřízenci, řemeslníky a dělníky? To jsou lidé našeho venkova, to jsou bratři, sestry, děti těch, kteří zůstali na venkově hospodařiti na chalupě či statku, když nebylo pro všechny doma místo. Je lidské živiti zášť proti svým vlastním dětem? Není pravda, že lid městský staví se proti řešení zemědělské krise. Každý uznává, že poklesem cen nastal na venkově nedostatek peněz k nákupu různých potřeb, ať pro hospodářství, či pro rodinu a že tím velmi citelně byl zasažen i náš živnostník. Ale o bídě a hladu stavu zemědělského, jak to dryáčnicky vypisují některé listy agrární strany, přece jen, prosím, mluviti nelze. O bídě a hladu mohli bychom v pravdě hovořiti, ale ne v zemědělském stavu, nýbrž mezi nezaměstnaným dělnictvem na našem severu v župě mladoboleslavské, kde dostupuje bída stavu kritického. Tito lidé jsou však dosud trpěliví a nechodí se svou bídou na trh. Bída je tam, kde je málo chleba, kde není čím děti obout a odít. To musím nazvati bídou. Zde je povinností nejen parlamentu, nýbrž celé lidské společnosti našeho státu, rychle započíti s řešením této lidské a národní krise. To je hlavní poslání člověka. Nebudu se obírati specielně touto krisí dělnickou, budou o tom mluvit jiní a blíže. Já bych chtěl jen vážené sněmovně ukázat jediný obrázek z jediného místa. V jedné vesnici u Železného Brodu, kde jsou naši skláři již od měsíce října úplně bez zaměstnání, neodbývala se od prosince ani jediná zábava jakéhokoli druhu a v hostinci se celý týden ani pivo netočí. Známe-li našeho člověka, že i při skromném životě se rád baví a skleničku piva vypije, pochopíme, že je tu něco nepřirozeného. Mluvte v těchto krajích se živnostníky, obchodníky, poznáte ten neutěšený stav všech na sebe odkázaných lidí, poznáte nejen krisi dělnickou, ale ohromnou krisi našeho živnostenského stavu. Stav živnostenský, který v malém zprostředkuje a vyrábí, je přirozeně nejcitelněji poškozen každou hospodářskou krisí, je citlivý na jakýkoli hospodářský výkyv. O stavu živnostenském můžeme směle říci, že prodělává krisi od převratu, je daňově přetížen a nemá ani řádně organisovaného a přístupného úvěru, nedostává se mu od nikoho a se žádné strany pomoci. Celá jednotlivá odvětví živností technickým pokrokem a průmyslovou výrobou hynou, jako obuvníci, kováři, koláři a i krejčí, sami však bez levného úvěru nemohou se tak zařídit, aby stačili konkurenci průmyslové, a tím rozmnožují přirozeně počet nezaměstnaných. Náš živnostník nemůže ovšem pochopit, když v době krise živnostenského stavu je živnostník zatížen nejen vysokými daněmi, nýbrž i zákonem č. 77 všemi možnými dávkami, že v téže době průmyslu jsou odepisovány daně v milionových částkách. Jak bylo na průmysl pamatováno po každé stránce, poznáváme při předpisování dávek obcemi. Na příklad náš živnostník, má-li sebe menší dílnu nebo krámek, kancelář, musí platit obecní dávku z používaných místností, průmyslové závody jsou však z povinnosti platiti dávku osvobozeny, an zákon říká: Průmyslové závody, které nepodléhají dani činžovní, se ode všech dávek osvobozují. Musí tedy živnostník nésti všechnu tíhu veřejných břemen a při své pilné práci a sebezapírání zvolna hyne. Stav živnostenský nechce mimořádných podpor, nýbrž žádá, aby stát umožnil pro něho dosažení levného úvěru, aby se stal konkurenčně schopným a tím nadále dobrým poplatníkem. Poskytne-li stát nějakým fondem levný úvěr živnostenskému stavu, jak byla vláda jednotou národně soc. živnostníků požádána již v prosinci 1929, nedá nic zadarmo, podpoří jen živnostníka v jeho platební schopnosti. Přejeme jiným stavům velikých státních subvencí, které dostávají k podpoře své výroby, máme však jistě plné právo, aby podepřena byla i výroba a obchod maloživnostní.

Jestliže strana nár. socialistická ráda vítá každý spravedlivý zákon, který směřuje ku podpoře kteréhokoli stavu, kterým má býti čeleno hospodářské depresi, musí tato strana vždy a všude pamatovati na hospodářsky slabé. Ti přirozeně najdou v nás vždycky oporu a musí ji najíti u každého, kdo říká, že má svůj národ a republiku rád. Když už s celou vážností řešíme zemědělskou krisi, budiž mně dovoleno upozorniti též na jeden důležitý úsek naší zemědělské krise, kteráž není zaviněna snad poklesem cen, nebo nějakými vlivy zahraničními. Bylo již poukazováno roku loňského na velké škody na našem ovocném stromoví, které způsobeny byly velikými, u nás neobvyklými mrazy. Vládní kruhy snažily se odhadnouti statisticky škody v republice způsobené. Tyto velké škody nemohly býti plně řádně odhadnuty, neboť se ukázaly teprve letos, kdy stromoví počalo rašit, a poznalo se, že stromy, které ještě loni dávaly naději, že budou životu zachovány, jsou dnes mrtvé, a my s bolestí zříme hlavně v krajích níže položených celou tu ohromnou škodu našeho ovocnictví. Okres mělnický je touto škodou mimořádně dotčen. Odhadneme-li tyto škody jen minimálně, docházíme jen v tomto okresu ke škodám milionovým. Abych ciferně dokázal zmíněnou škodu, uvedu jen jediný případ škody průměrného hospodářství jednoho rolníka, který má 170 korců pozemků v Brozánkách u Mělníka. Tento rolník během 20 let vysázel na svém statku 92 1/2 korce zahrad různými druhy ovoce. Višňovec v r. 1911 na 30 korcích vysázený je dnes úplně zničen, višňovec, který byl právě ve věku, kdy měl hospodáři odměnit jeho práci a náklady, byl letos do jednoho stromu vykácen. Uvážíme-li jen přibližně škodu tohoto jednoho hospodáře, poznáme v celém rozsahu obrovské škody v tomto odvětví zemědělské výroby. Vezmeme-li však případy našich malých zemědělců, kteří na stráních jsou odkázáni jen na výnos ovocných stromů, neboť pole jejich jsou nejvíce písčitá, poznáme, jaká tíseň hospodářská dolehla na naše zemědělce touto živelní katastrofou. Loňské mrazy způsobily více škod nežli nějaké povodně, a přece nebylo se strany státu jako při povodních a různých jiných živelních pohromách přikročeno na pomoc.

Řešíme-li zemědělskou krisi některých částí zemědělské výroby, prosím váženou sněmovnu a pana ministra zemědělství, aby bylo i na tuto krisi pamatováno nejen zřízením fondu na zmírnění ztrát a pro zvelebení ovocného stromoví, jak bylo v zemědělském výboru odhlasováno, nýbrž aby byla s urychlením poskytnuta podpora našim zemědělcům na vysázení sadů nových, i podpora na ztráty, kteréžto ztráty u některých rolníků sahají přímo na existenční jejich základy. Nedostane-li se rychlé podpory, není naděje, že by naši zemědělci mohli sami nové stromy vy sázeti, neboť pro drahotu stromků a krisi samou nemají na nové sazenice.

Budiž mi dovoleno poukázati na další nedostatek našeho kraje, který je však více otázkou spravedlnosti našich úřadů a hlavně našeho ministerstva železnic. Nemohu jako občan pochopiti, když jedno odvětví naší státní správy upravuje svůj provoz bez ohledu na své národohospodářské poslání a snad úmyslně nechává ležeti ladem naše tak draho vybudované vodní dráhy tím, že dopravní tarif upravuje jen s ohledem na svůj provoz. Anebo je to zúmyslné protežování? Náš občan prostě nepochopí, že dráha dopravuje zboží určené pro vývoz do Děčína poměrně daleko levněji nežli do Mělníka, kde je též dobře vybavený přístav i celní úřad. Mělník, rozkládající se na stoku dvou hlavních řek Vltavy a Labe, upínal při své touze po rozvoji naději do budoucnosti k vybudovanému přístavu a labské dopravě. Mělník, nemaje průmyslu, doufá, že naše dělnictvo nalezne též zaměstnání při vodní přepravě a tím, že nastane hospodářské zlepšení i našeho živnostnictva. Byla radost pozorovati velký ruch na překladišti, byla radost pozorovati velké množství kotvících lodí uvnitř naší země, což jsme dříve viděli jen na našem severu. Jak rychle stoupal překlad zboží na mělnickém překladišti a jak vinou nepříznivého železničního tarifu klesal, ukáží nám tyto číslice přeloženého zboží: R. 1924 bylo přeloženo 104.500 tun, r. 1925 153.800, r. 1926 250.000, r. 1927 251.600, ale r. 1928 jen 156.000 a r. 1929 již jen 126.700 tun.

Příčina tohoto poklesu je v nespravedlivých dopravních tarifech (Tak jest!), čímž vnitrozemské přístavy s velikým nákladem vybudované zejí prázdnotou a náš dělník, který upínal naděje na dobré zaměstnání, pobírá hubenou podporu v nezaměstnanosti.

Nechceme nic jiného, jen spravedlnost a umožnění života vnitrozemských přístavů. Prosím pana ministra železnic, aby i této otázce věnoval plnou pozornost a aby umožnil rozděliti hospodářský život po celé délce našich splavných řek a nekoncentroval vše do přístavu jednoho, již tak dosti provozem zatíženého.

Jestliže počíná parlament řešením krisí našeho zemědělství, mějme odvahu podívati se do všech problémů kolem sebe, nebojme se říci si tváří v tvář vše, co uznáváme škodlivým pro budoucnost našeho státu. Není zde třídy, která by mohla o sobě říci, že nikoho nepotřebuje, jsme odkázáni jeden na druhého (Výborně!) a jen v harmonické spolupráci můžeme obyvatelstvu tohoto státu připraviti hospodářský blahobyt, sociální a kulturní pokrok, neboť jen kulturní rovností můžeme se dostati k vyrovnání hospodářskému.

Spoluprací a vzájemným dorozuměním jsou i oba zákony č. 305 a 329, předložené nám ku projednání. Jako lidé prolnutí ideou národní i sociální, u vědomí, že pomáháme ne stavu, nýbrž všem, kteří mají také právo na život a pomoc stavů druhých, nesmíme připustiti opakování let 80tých minulého století, kdy sedlák opouštěl půdu a šel raději dělati domovníka do města, nesmíme připustiti, aby náš horský zemědělec v nedostatku chleba rozmnožoval řady dělníků, stojících za vraty továren.

Z těchto všech důvodů a v naději, že bude těmito zákonnými opatřeními skutečně našemu zemědělci pomoženo a že bude těchto zákonů administrativně použito jen v krajním případě, v duchu zákona, poctivě a opatrně, budeme pro předložené zákony hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je k slovu přihlášen pan posl. dr Hanreich. Dávám mu slovo.

Posl. dr Hanreich (německy): Dámy a pánové! Jako rolník měl by člověk radost z toho, že slyší, jak jednotliví řečníci se vy slovují, že plně uznávají oprávněnost zemědělských stížností. Ale když jde o to, aby se tato slova také proměnila v činy, vypadá to všechno ovšem méně příznivě. Stačí se jen podívati blíže na oba návrhy zákonů, abychom došli k přesvědčení, že to jest nejhorší klamání veřejnosti, když se zde pokoušejí namluviti zemědělství, že se mu pomáhá, zatím co to všechno ve skutečnosti jest pouhým podvodem.

Celá situace, jakou dnes nalézáme v koalici, jest jistě hlavním důvodem věčného čachrování a věčného dělání kompromisů, které pak vede k tomu, že se sněmovně předloží takový zmetek, zvaný návrhem zákona, že sice výbory podávají nejlepší podněty, že však konec konců o tom rozhoduje forum hospodářských ministrů. Byla to přímo truchlohra, když jsme posledně viděli, že ve schůzi zemědělského výboru i zástupci většinových stran přednášeli dobře míněné podněty a podávali pozměňovací návrhy a jak pak celá věc musila býti uložena k ledu, jak pánové utěšovali tím, že se nejdříve dlužno dotázati konsilia hospodářských ministrů, mohou-li tyto návrhy býti připuštěny. A když páni hospodářští ministři, kteří ve své odborné nezpůsobilosti se ovšem ve všem nevyznají a nemohou o všem rozhodovati, se rozhodli, že všechno zůstane při starém, jak to jest v návrzích, pak pánové dobrotivě a dobrácky musili návrhy odvolati a v zemědělském výboru byl návrh přijat v původní formě.

Chraň Bůh, abych konsilium hospodářských ministrů považoval za úplně neužitečný nástroj. Jsem přesvědčen, že toto konsilium jest tak dobré a tak špatné, jako stará pětka nebo stará osmička, ale že není ani o chlup lepší. To si musíme jasně uvědomiti. Ve starých výborech, které měly dřívější koalice, a zřizováním podvýborů bylo postaráno, aby do popředí vystoupily odborné pohnutky, kdežto dnes o všech věcech musí rozhodovati konsilium hospodářských ministrů. Kolik jest v tomto konsiliu pánů, v zemědělství odborně vzdělaných? Snad vrchní odborník p. prof. Spina! Jak mohou pánové rozuměti něčemu o zemědělství, jak mohou věcně rozhodovati, zdali to nebo ono jest pro zemědělství nutné? Dlužno zdůrazniti, že toto forum jest předem neschopné rozhodovati o tak velkých zásadních otázkách hospodářského významu. Podíváme-li se pak blíže na zákon, vidíme také všechny švy, celé to příštipkářství, jež v něm jest, a pozorujeme, že forum hospodářských ministrů jest právě jen forem straníků, kteří když mají rozhodnouti o případné změně takového návrhu, nejdříve musejí z kapsy vytáhnouti stranický program, aby se s ním poradili. A podle něho se rozhoduje, nikoliv podle hledisek odborných a nikoliv podle věcných. Domnívám se, že agrární strana již sama sebou spáchala taktickou a to těžkou taktickou chybu, když předem počala vyjednávati o tom, jak vysoká má býti celní přirážka a jak vysoká má býti vývozní premie, poskytovaná ve formě dovozních listů. Domnívám se, že správnou a jediné možnou cestou by přece bylo bývalo nejdříve si ujasniti: Jakou cenovou úroveň může spotřeba unésti podle dnešních příjmových poměrů? Podle toho musejí se činiti opatření, aby tato cenová úroveň byla udržena. Nevidím naprosto žádného prospěchu a žádného pokroku v tom, že se nám na př. v zákoně o přirážkách ke clům na obilí v prvním paragrafu dlouze a široce vykládá, že se musí zjišťovati určitá cena obilí a to pšenice, žita, ječmene atd., průměrná cena podle záznamů pražské bursy za poslední 3 roky atd. To nepatří do zákona, to patří na schůzi strany, když se páni soc. demokrati chtějí venku ospravedlniti před svými voliči. Tam nechť jim vylíčí, jak si to vypočítali. Mají toho naléhavě zapotřebí. Ale do zákona patří číslice a paragrafy, které jsou jasné a zřetelné. Z toho by vyplývalo toto: Když jsme si uvědomili, co může platiti naše spotřeba, jaká cenová úroveň jest přiměřená, pak nemůže býti sporu, jak vysoká má býti celní přirážka, činí-li 25 Kč nebo 50 Kč nebo 100 Kč; to nemá při tom významu. Neboť má býti zachována cenová úroveň, aby byla zajištěna jistá stabilita a hospodárnost zemědělského podniku. Ale tak se pustili do čachrování, jak vysoká má býti celní přirážka. Celní přirážka na pšenici má činiti 25 Kč. Jako by to bylo něco, když se sedláku vypočítá, že průměr bursovních záznamů činí asi 191 Kč a že celní přirážka vstupuje v činnost, když pšenice klesne pod tuto cenu. Ale my přece víme, že se dnes na trhu dostává za pšenici průměrně 150 Kč, že tedy i při zavedení přirážky 25 Kč v nejlepším případě by se dosáhlo vždy teprve ceny 175 Kč a že tedy mám pravdu, pravím-li, že návrh zákona po této stránce jest podvodem. Srovnáváme-li to s opatřeními, jež činí okolní státy, uvědomujeme-li si, že se v Německu zavádí clo na pšenici, na ječmen a to 15 ř. m., t. j. tedy 120 Kč za q, že se toto clo zavádí s okamžitou účinností, pak se musíme tázati, zdali lidé venku v Německu jsou všichni praštěni pytlem? Což oni nemají žádných průmyslových zájmů, nemají dělnické otázky, nemusejí se také obávati drahoty, nemusejí stejně jako my zde ve sněmovně očekávati, že komunisté ztropí ostudu? Oni se musí obávati téhož, ale vědí, že hospodářské nutnosti musejí býti přímo uchopeny a vyřešeny, nikoliv s hlediska stranického programu, nýbrž se stanoviska hospodářství. (Posl. dr Stern [německy]: Poněvadž jste vykořisťovatelé a zrazujete hospodářství!) Pane Sterne, tomu vy houby rozumíte! Tak o tom nemluvte! (Posl. dr Stern [německy]: Velmi inteligentní, velmi věcný jest to důvod, příznačný pro váš duševní stav!) Vy jste se měl již dávno dáti prohlédnouti! Podám tedy návrh, že jako základní cena má býti vzata cena pšenice 220 Kč, cena žita 180 Kč, cena ječmene 176 Kč a cena ovsa 160 Kč a ze celní přirážky mají býti přiměřeně odstupňovány, aby bylo lze dodržovati tuto cenovou úroveň.

Jest skutečností, že se asi před 2 lety platilo za pšenici 240 až 250 Kč, že dnes průměrná cena pšenice činí 158 Kč a že přes to všechno není pečivo ani větší ani levnější. (Posl. dr Stern [německy]: Tu vidíme agrárnickou lichvu!) Vy, pane Sterne, můžete ovšem snadno mluviti o agrárnické lichvě, když vám přece vysvětluji, že dostáváme o 100 Kč méně! Jděte k těm, kteří tuto lichvu provozují! Ostatně jest fakt, že u nás úplně selhává distribuce, zásobování spotřeby a že i spotřebitel sám jest tak pohodlný, že se to vymyká popisu. Větší statkář prodává na př. ve Znojmě žitný chléb, jejž peče z vlastního žita, za značně nižší ceny, a přes to, že ovšem jakost jest mnohem lepší, nemá ve své prodejně při nižších cenách většího obratu než jakékoliv normální znojemské pekařství, ačkoliv se tam chléb prodává dráze. Jest to důkaz, že chléb sám sebou nemá v hospodářství rodiny onoho ohromného významu, jak se stále tvrdí, a že lidé si ušetří 10 minutovou cestu a raději jdou k nejbližšímu hokynáři, poněvadž to jest pohodlné, a tam kupují horší chléb za dražší cenu. Jest to nejlepším důkazem, že to jest zcela obyčejná demagogie, když se ve chvíli, kdy se zahajuje akce pro zemědělství, stále mluví o tom, že se drobnému člověku venku živobytí znemožňuje, že se zdražuje chléb a celé živobytí.

Když byla skutečně nouze a bylo málo zásob, za války, tu lidé běhali daleko, aby si opatřili potraviny. Znojemský příklad nám dokazuje, že požadavky, jež jsme dnes vytýčili, jsou veskrze snesitelné a že především spotřeba nebude vůbec zatížena, zvláště tehdy nikoliv, když žádáme zjištění cenové úrovně. Obávám se však, že na základě návrhu, jak byl nyní předložen, má býti sice ve veřejnosti vzbuzen dojem, že to jest pomoc, ale že zavedení celních přirážek celý průmysl zpracovávající suroviny, jenž jest mezi sedlákem a spotřebitelem, jakož i obchod ihned zneužije k tomu, aby hned zase přivodil novou vlnu drahoty. To učiní titíž pánové, kteří v minulých letech přes pokles a úpadek cen neslevili ze svých cen ani haléře.

Je-li tento zákon o celních přirážkách na obilí sám sebou opatřením, které, srovnáme-li je s opatřeními sousedních států, jest naprosto nedostatečné, pak musíme druhý zákon o dovozních listech ještě ve větší míře označiti za pochybený a příliš omezený. Schází na př. podpora vývozu cibule, čerstvé zeleniny, luštěnin. Dovozní listy se na př. vydávají jen na částku bez případné celní přirážky. Dále se použití dovozních listů rozšiřuje i na dovoz mouky a mlýnských výrobků a zavádějí se ještě některá jiná zhoršení. Oč jde u těchto dovozních listů? Jest to systém, jenž se dnes provozuje ve všech státech, ležících v našem sousedství, jest to opatření, jehož můžeme právě tak málo postrádati, nechceme-li býti potlačeni výrobou ostatních zemí, jako všech jiných opatření v zemědělském oboru, a tu se musíme přizpůsobiti a držeti krok se sousedními státy. V Německu systém dovozních listů dospěl k rozkvětu a působí blahodárně pro všechny vrstvy zemědělství, zatím co u nás stále znovu naráží na odpor našeho ministra financí. Vždyť to bylo zajímavé: Pro staropensisty a na úpravu platů státních úředníků neměl týž pan ministr financí, dokud zde byla občanská koalice, nikdy ani haléře. Sotva se ustavila smíšená vládní většina, ve které jsou sociální demokrati, v téže chvíli má pan dr Engliš peníze na tyto účely; a jest dále fakt, že rudozelená koalice jest nejdražší koalice, kterou stát má. Když dnes sedlákům pomáhají několika krejcary, v téže chvíli žádají socialisté trojnásobný peníz, a to se trvale nedá vydržeti. (Posl. dr Stern [německy]: To jest kombinovaný podvod!) Řekněte to pánům, kteří tento kombinovaný podvod provádějí. Ostatně dlužno se tázati, proč dr Engliš nechce a nemůže poskytnouti těch 200 milionů, které prý dovozní listy stojí, když si uvědomíme, že to nejsou peníze, které vplynuly do státní pokladny a které snad rozděluje, nýbrž že by se jen vzdal celních příjmů, kterých by se do určitého stupně vůbec nedosáhlo, kdyby obyvatelstvo zde ve státě prostě nekupovalo cizozemských výrobků. Jak se dnes poměry mají, musíme počítati s tím, že se jisté zemědělské výrobky u nás nespotřebují. Nemůžeme žádati, aby spotřebitel kupoval černou mouku, poněvadž ji odmítá, a jelikož se zde nemůže spotřebovati, právě proto musíme ji vyvážeti do zemí, které něco takového přijímají. Z toho vyplývá nutnost dovážeti určité druhy obilí, především pšenici, a nelze uvěřiti, že se ministr financí domnívá, že se nemůže vzdáti takových celních příjmů, které se právě zavedením dovozních listů částečně stupňují, a že z toho dělá milost pro zemědělství. Pokud jde o otázku rozšíření dovozních listů na další zboží, vyplývá to z úsilí plně zhodnotiti dovozní listy. Neboť jako vývozce nemám ovšem naprosto nic z toho, když při vývozu obilí nebo něčeho jiného dostanu do ruky dovozní list a nevím, co si s ním počíti, poněvadž zde není nikoho, kdo dováží zboží, za něž by bylo lze dovozním listem zaplatiti clo. Vždyť se pokoušíte rozšířiti kruh předmětů, které lze vyclíti dovozními listy. Při tom jste měli nejnešťastnější nápad. Dosud byl v zákoně vyloučen dovozní list na mouku a mlýnské výrobky. Nemohly jím býti vycleny. Nyní bude lze toto zboží vyclívati dovozními listy a tím se bude podporovati dovoz mouky a mlýnských výrobků z ciziny. Ale pan ministr financí se zdráhá poskytnouti možnost užíti dovozních listů na kávu nebo čaj. Tedy na ztrátu finančních cel nechce přistoupiti. Tu chce vydříti poslední krejcar. A zde se nikdo z pánů neodváží bojovati proti těmto clům, která jsou čistě fiskální a přinášejí ročně asi 200 milionů Kč, tu se nehne žádný komunista, žádný soc. demokrat, žádný nár. socialista. Ale tato cla zde, ta jsou vám trnem v očích, ta dlužno potírati.

Jaký bude následek toho? Maďarům, s nimiž tak jako tak máme potíže pro obchodní smlouvu, poskytneme ovšem ještě bonifikaci. Oni dostanou gratis a franco kromě toho, co jest v obchodní smlouvě, ještě to, že se nyní soustavou dovozních listů bude podporovati dovoz mouky a mlýnských produktů z Maďarska. Mohli jste snad do jisté míry tím pomoci pěstiteli žita a ovsa, ale pěstitele pšenice tím velmi citelně poškodíte. Vyhání se ďábel Belzebubem. Domnívají-li se pánové, že to jest nějaké zvláštní umění vládnouti, nějaká zvlášť chytrá hospodářská politika, pak musím říci, že snad na chvíli budete míti politický úspěch, neboť můžete říci: "Rozšířili jsme soustavu dovozních listů." Ale prakticky vzato ničeho jste tím nedosáhli. Při této příležitosti musím se ohraditi i proti tomu, jak dosud 4. oddělení ministerstva financí zacházelo s otázkou dovozních listů. Obchodní smlouva s Maďarskem uložila nám jistá omezení, na př. dovozní listy na všechno, co z obilí bylo vyrobeno a vyvezeno do ciziny, byly vyloučeny z možnosti převodu. Průmysl zpracovávající suroviny musil tedy zase sám zhodnotiti dovozní listy, musil za ně kupovati zboží. To byl účel, k němuž tím Maďaři směřovali, chtěli, aby mlýny zase kupovaly pšenici a to z Maďarska. Při tom však nebylo v obchodní smlouvě naprosto nic ustanoveno, že příslušní mlynáři, když obilí překročilo hranici, nemohou je zase dále prodati jiným mlynářům, kteří ho naléhavě potřebují. Tu bylo IV. oddělení ministerstva financí papežštější než papež sám. Člověk se musil tázati, je-li to československý státní úřad nebo snad královský maďarský úřad. Ono sledovalo každý takový transport až do továrny a dohlíželo, zdali skutečně do továrny dochází a tam se zpracuje. Konaly se biřické služby pro zahraniční mocnost, prostě se brzdila a znemožňovala doprava a obrat, pokud bylo možno a to tam, kde pro to nebylo naprosto zákonných ustanovení. Tím byl co nejtíže poškozen průmysl a živnosti, ačkoliv nebylo pro to naléhavé nutnosti. Budou-li poměry podle nového zákona, jenž jest nyní předložen, dále takové, bude-li prováděcí nařízení, které bylo ovšem ponecháno vysoké vládě, podobným způsobem prováděno v praxi jako dosud, stanou se dovozní listy z části přímým nebezpečím. Musím míti za to, že si pánové z české agrární strany a pan ministr zemědělství uvědomují dalekosáhlý význam této otázky a že vynaloží všechno, aby prováděcí nařízení nezkazilo té trochy, která jest v zákoně jako dobré jeho jádro.

Dnes dopoledne se již zmínil kol. Böhm, že zákon nabývá účinnosti teprve po 14 dnech nebo 1 měsíci. To jest jistě špatný odklad, ale stížnosti v této věci jsou podle mého mínění zbytečné, neboť všechna zlepšení, která jsou obsažena v návrzích zákonů, mohou vůbec teprve tehdy míti účinek, až obchodní smlouva s Maďarskem bude smírně nebo způsobem méně přátelským vypovězena a rozvázána. Výpověď obchodní smlouvy s Maďarskem znamená období 6 měsíců a jest tedy jistě na místě otázka, co zamýšlejí činiti pánové z vládních stran, aby zaručili, že tento návrh bude proveden, a domnívám se, že výpovědí obchodní smlouvy s Maďarskem nemůže toho býti včas dosaženo. Dejme tomu, že v polovici května vypovíme obchodní smlouvu s Maďarskem a tak to potrvá šťastně až do vánoc, než tyto nové zákony nabudou účinnosti. Můžete si představiti, že za nynější situace v zemědělství, kdy sedláci již vloni měli velké ztráty a často nemohli dostáti ani běžným platům, zemědělci na podzim budou musiti nuceně prodávati. Ostatní dá pan dr Engliš obstarati svými berními exekutory, lidé budou pak bezohledně vydrancováni, bude jim vyvedena poslední kráva z chléva, budou nuceni prodávati obilí, (Souhlas.) takže tedy než se budou moci vůbec projeviti tato nouzová opatření, beztoho příliš hubená a malicherná, obilí bude prodáno a rozmrháno. Důležitější než vše jiné jest rozřešiti otázku: Máme konečně přikročiti k tomu, abychom provedli nápravu v celém oboru celně politickém? A tu již musím říci, že co nám bylo zde ve sněmovně podáno, jest příštipkářské dílo. Neslyšeli jsme nic o ochraně chovu dobytka, neslyšeli jsme nic, že by se konečně jednou měla zahájiti revise celních sazeb. Vidíme, že všechny státy okolo nás stavějí ohromné celní zdi, zatím co se naše agrární strany spokojují s tím, že s ministrem Bechyně zase jednou udělají obchůdek a při tom dostanou o 5 Kč méně nebo více. A to jest celé jejich agrární vládní umění a musím se tázati, po slouží-li tím svým voličům a zemědělství. Mohli by si vzíti příklad z toho, s jakou rozhodností se k těmto otázkám přikročilo v Německu, jak se tyto otázky dnes řeší v Rakousku. Musejí také nalézti odvahu vy táhnouti tyto otázky z oboru své stranické agitace a převésti je jednou na platformu věcného a odborného projednávání. Tyto otázky nejsou politicum, mají to býti otázky čistě hospodářské a jako takové mají býti projednány. Dosud vidíme čachr mezi stranami, úsilí udržeti ve sněmovně velkou koalici a to je všechny svádí ke kompromisům, které jsou shnilé a nikdy nemohou býti užitečné které za v šech okolností mají v sobě zárodek smrti, a jsem přesvědčen: Budete-li dále kráčeti touto cestou, rozhodně dostanete na podzim venku od venkovského obyvatelstva řádně na pamětnou. (Potlesk.)