Není dojista naprosté pochybnosti přes veškeré pokusy zastírání, jichž se nyní užívá zvláště u německých sociálních demokratů, i nazíráme-li na věc zcela optimisticky, o tom, že nynějšími celními osnovami nastane a nastati musí další zdražení životních potřeba tím další zhoršení živobytí veškerého spotřebitelstva; neboť jinak by přec byly veškerá cena celních opatření a jim připisovaný význam již předem chatrné. Takovým způsobem budou však nejen všechna snad očekávaná sociální a hospodářská opatření jedním dechem, případně ještě před svou platností zrušena, nýbrž ještě nad to nastane spíše další zhoršení nynějších více než neutěšených poměrů. Kol. Geyer přec již vyložil, že nynější agrární návrhy, jakmile se stanou zákonem, (Hluk komunistických poslanců trvá. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.) způsobí i nová protiopatření se strany agrárních států ve formě dalšího omezení dosavadních vzájemných styků, což se vyjádří v dalším poklesu vývozu a v dalším zmenšení průmyslové výroby. Následek mohou býti jen překážky a váznutí v průmyslu a hospodářství, jež přispějí k dalšímu stoupnutí nynější nezaměstnanosti a všech jejích průvodních úkazů jako hladu, nouze a bídy, tím však také ke zmenšení kupní síly a veškerého domácího odbytu.

Jak to dnes již vypadá s touto vnitřní kupní silou širokých vrstev, tímto měřítkem domácího odbytu, vychází na jevo nejen z toho, že v nynější době máme skorem 300.000 nezaměstnaných, kteří se nemohou vykázati nijakým příjmem a většinou nedostávají ani podpor, a kteří tudíž se svými rodinami jsou plně vydáni všanc hladu - nýbrž obráží se také v neutěšených mzdových a platových poměrech, jež právě v tomto státě máme a jimiž se chci trochu blíže zabývati a zabývati se musím, přihlížeje k bohužel očekávanému dalšímu zhoršení živobytí širokých vrstev. Příčiny, jež vedly k dnešním bídným životním poměrům u většiny veškerého zaměstnanectva tohoto státu, jsou charakterisovány četnými průvodními úkazy. Tak především dnešními hospodářskými poměry vůbec, nedostatkem postačujících pracovních míst a pracovních možností, trvajícím od vzniku tohoto státu, kteréžto úkazy jsou nejen popudem ke stálé nezaměstnanosti, nýbrž se jich i zneužívá a využívá ke snižování mezd.

Neposledně jsou dnešní životní poměry však také podmíněny nepoměrem mezi mzdami a platy a mezi mimořádně vysokým daňovým zatížením. V tom směru postačí ukázati na to, že daňové zatížení obyvatelstva z přímých a nepřímých daní, z cel, monopolů atd. r. 1911 až 1913 činilo 56.80 Kč, naproti tomu r. 1919 145 -, 1920 402 -, 1921 632-, 1922 647 -, 1923 585 -, 1924 621 -, 1926 695 -, 1927 774 -, 1928 632 - Kč. Z toho vychází se vší zřejmostí na jevo, že v daňovém zatížení nastalo stoupnutí nejméně 13 až 14 násobné, kdežto mzdy stouply sotva 6 až 8 kráte. Mimo to právě v posledních letech nastala podstatná změna v placení daní, jez nakonec přivodila úlevu pro velké a nové zatížení malých poplatníků a samozřejmě teprve se stále více a více ukazuje průběhem doby. Četné nové dávky, jež opět zatěžují především široké vrstvy obyvatelstva, byly způsobeny zákonem o obecních financích a jeho tvrdostmi, jimiž byly obce k takovým opatřením prostě přinuceny. K tomu přistupují zcela značná zvýšení nájemného, jakož i veliký počet jiných břemen všeho druhu. Všemi těmito břemeny, jejichž výtěžku se v tomto státě z velké většiny užívá k neproduktivním účelům a k výdajům na militarismus, zahraniční propagandu a jiné více, byly beztoho již skrovné mzdy a platy veškerého zaměstnanectva o značnou částku zkráceny a tím nákupní síla širokých vrstev podstatně zmenšena a stlačena. (Hluk komunistických poslanců trvá. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.)

Týž poměr, jaký jsem ukázal mezi daňovým zatížením a mzdami, dochází výrazu i v porovnání mezd s cenami životních potřeb a předmětů denní potřeby. Přehled vývoje mezd a platů dá nám zřetelný důkaz o správnosti tohoto tvrzení. Mzdy a platy sice stoupaly v prvých poválečných letech na základě tehdejších hospodářských poměrů a na základě zvýšené poptávky po průmyslových výrobcích v první poválečné době. Zároveň bylo však tím také způsobeno stoupnutí cen životních potřeb a předmětů denní potřeby, daleko přesahující zvýšení mezd, neboť zvýšení mezd ponejvíce předcházelo většinou daleko vyšší stoupnutí cen nebo přicházelo v zápětí za ním, takže již tehdy vynikal nepoměr mezi cenami a mzdami v porovnání s výší předválečnou. Prvým důsledkem těžké tísně roku 1922/23 byl úkaz, že se využilo hospodářské situace, a sice mzdy a platy, které nikdy nedosahovaly předválečné výše, byly značně sníženy, avšak ceny životních potřeb a předmětů denní potřeby zůstaly na oné výši, do níž byly vyhnány v prvých poválečných letech, nebo klesly jen nepatrně. Naopak se koncem r. 1924 ceny znovu zvýšily, kteréž stoupnutí činilo asi 10 až 14%. Zavedením pevných cel na životní potřeby v roce 1926 zhoršilo se ještě podstatněji postavení dělníků a zaměstnanců. Průměrné zdražení, které nastalo vlivem cel, činilo asi 18%, u jednotlivých důležitých potravin dokonce 35 až 40% nebo ještě více. Zvýšení mezd bylo však právě v těchto dvou významných letech tísně zcela nepatrné. Naopak právě v této době nastalo následkem změn v daňovém zákonodárství, stoupnutím nájemného atd. vyšší zatížení zaměstnaneckých domácností. I v následujícím, konjunkturálně lepším r. 1927 končily mzdové boje jen nepatrným zlepšením postavení dělnictva. Lepší konjunktura ukázala se pouze ve zvýšených čistých ziscích podniků a především bank. Ještě nepatrnější však byly mzdové výsledky let 1928 a 1929, při čemž zvláště rok 1929 stál již pod tlakem vyvíjející se tísně nastalé již koncem roku. V této souvislosti zdá se mi býti veskrze účelným, připomenouti zvláště německým sociálním demokratům, kteří se náhle proměnili ze zásadních odpůrců cel v jejich obránce, tyto skutečnosti a zvláště jejich postup v roce 1926. (Hluk trvá. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.)

Podle vývoje, jak jsem jej vylíčil, není divu, že musíme nyní shledati, že mzdy a platy zaměstnanectva tohoto státu jsou zvláště nízké, což se dá dokázati nejen na stech příkladů, nýbrž jest i zcela zřejmé ze sdělení Mezinárodního úřadu práce o výši skutečných mezd jednotlivých zemí. Vezmeme-li za podklad, že skutečná mzda anglického dělníka rovná se 100, činila táž r. 1929 v jednotlivých státech, a to v Americe 180, v Kanadě 160, v Anglii 100, ve Švédsku 85, v Nizozemí 82, v Německu 70, ve Francii 56, v Belgii 53 a v Československu 45. Nehledě vůbec k tomu, že především nastalo ne nepodstatné snížení československé věcné mzdy proti r. 1924, nutno poukázati zvláště na skutečnost, že věcná mzda zdejšího dělnictva zůstává nejen daleko za mzdou dělníka amerického (180), nýbrž i daleko za mzdou anglického (100) a dokonce za mzdou říšskoněmeckého se 70. Za takových předpokladů nesmíme se naprosto diviti, obrátil-li se člen anglické dolní sněmovny na anglického ministra obchodu s dotazem, je-li pravda, že mzdy československého lnářského průmyslu jsou o 40% nižší než mzdy anglické. Tazatel učinil zároveň návrh, aby ministr obchodu učinil vhodné kroky, aby anglické dělnictvo bylo ochráněno před takovým snižováním mezd, čili lépe řečeno před takovou nekalou soutěží. Z toho vychází dosti zřejmě na jevo, že, i když vycházíme z vlastních ziskových zájmů, není vždy nejlepší podnikatelskou politikou chtíti vykoupiti tak zvanou schopnost soutěže jen nižšími mzdami.

Bohužel až dosud chybí ještě stále v tomto státě přesný přehled pravdivých mzdových poměrů. Nutno to oceniti dojista jen jako druh laskavosti vůči podnikatelství, jestliže až dodnes nebyla uveřejněna přesná statistika mezd v tomto státě, takže dokonce tak vysloveně kapitalistický list, a to "Prager Börsencourier" byl nucen s poukazem na státní statistický úřad příslušné zjistiti a psáti: "Nač se tento list podrobuje censuře? Úřad skončil cennou práci, jež nesmí býti uveřejněna. Tak vypracoval statistiku mezd, jež nesmí býti uveřejněna, ačkoli Československo ještě statistiky mezd nemá. Kdo maří statistiku mezd? Dělníci dojista ne. O mzdových statistikách dělníků jsou na pochybách podnikatelé, o statistikách podnikatelů opět dělníci. Objektivní práce by byla cennou pomůckou.

V tomto případě souhlasíme plně s řečeným kapitalistickým listem, neboť by bylo jen ve všeobecném zájmu, kdyby konečně jednou byl pořízen jasný obraz o pravých mzdových poměrech v tomto státě, aby se tím ukázalo, jak nekonečně veliká jest bída následkem placení nízkých mezd a platů. V přítomné době jsou bohužel pro taková šetření po ruce jen nepřesné a příležitostné výkazy sociálních pojišťoven, které uznání hodným způsobem se pokoušejí vnésti do této bezútěšné temnoty aspoň trochu světla. Podle takových zpráv ústřední sociální pojišťovny vydělávalo r. 1928 (případně 1927) 216.125, příp. 217.998 pojištěnců, neboli 8 příp. 9.47% všech pojištěnců až 6 Kč denní mzdy. 334.152 pojištěnců, čili 13% vydělalo až 10 Kč denní mzdy, celkem vydělalo tedy 21% všech pojištěnců méně než 10 Kč denně neboli 60 Kč týdně. 32% vydělalo mezi 10 a 18 Kč denně, dohromady bylo tedy 53% všech pojištěnců, kteří vydělali méně než 108 Kč týdně neboli 450 Kč měsíčně. Sotva 14 až 15% vydělá více než mimořádně nízké existenční minimum, které pro svobodné bez příslušníků rodiny činí 193 Kč týdně, čili 32 Kč denně. Nejméně 85% všech pojištěnců vydělá tedy méně než zákonem stanovené a nijak nepostačující existenční minimum.

Ještě neutěšenější poměry vycházejí na jevo z výkazu okresní sociální pojišťovny pro okres šternberský, který byl uveřejněn 7. února 1930. Podle tohoto vydělalo:

1193 pojištěnců neboli 17% až 4 Kč denně, čili 24 Kč týdně, 788 pojištěnců neboli 11.5% 4 až 8 Kč denně, čili 48 Kč týdně, 957 pojištěnců neboli 13.9% 8 až 12 Kč denně, čili 72 Kč týdně, 1054 pojištěnců neboli 15.3% 12 až 16 Kč denně, čili 96 Kč týdně, 940 pojištěnců neboli 13.6% 16 až 20 Kč denně, čili 120 Kč týdně.

Tudíž 59% méně než 100 Kč týdně. Jenom u 28% všech pojištěnců činil tedy denní výdělek více než 20 Kč, naproti tomu však vydělalo 91% méně než pochybné existenční minimum 7000 Kč ročně. Při tom dlužno však uvážiti, že ve stejné době jsou nejen sta nezaměstnaných a beze všeho příjmu, nýbrž že v těchto sestaveních sociální pojišťovny nejsou obsaženi zvláště domáčtí dělníci, poněvadž podle poslední novely byli ze sociálního pojištění vyloučeni, a právě tito chudí z nejchudších mají často 1 a 2 Kč denního výdělku. (Hluk trvá. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.)

Především mzdy v textilním průmyslu vymykají se všemu popisu. Postačí, uvedu-li, že průměrné mzdy činí týdně průměrně 120 až 140 Kč, při čemž musím však ještě zvláště zdůrazniti, že při nejmenším 70% vydělá méně než 140 Kč a odchází domů se mzdami 70 až 120 Kč týdně. Při nedostatečné zaměstnanosti a při zkrácení pracovní doby s tím spojeném bývají však zvláště v textilním průmyslu také týdenní výdělky 20 až 30 Kč. Tudíž není dojista příliš mnoho řečeno, jsou-li tito lidé, kteří mohou vystačiti s takovým příjmem, případně často ještě musí živiti četnou rodinu, označováni jako praví umělci životní.

Nijak není to lepší u mezd v ostatních průmyslových odvětvích. I v kovoprůmyslu přichází v úvahu jako nejvyšší mzdy 3.13 Kč za hodinu pro pomocné dělníky a 4.13 Kč za hodinu pro řemeslníky. Výše nynějších týdenních výdělků, pokud lidé jsou při nynější tísni vůbec ještě zaměstnáni v jabloneckém průmyslu, pohybuje se v nejlepším případě u mladších pomocných dělníků, a to při třídenním nebo čtyřdenním zaměstnání, mezi 50 a 60 Kč týdně. U starších pomocných dělníků mezi 80 a 100 Kč týdně. V závodě na bengle v Kořenově dochází při 48 hodinové pracovní době k výplatě 49 Kč týdenní mzdy, kde oproti tomu není minimální potřeba na udržování domácnosti pro čtyřčlennou rodinu dojista počítána 250 až 300 Kč týdně nijak příliš vysoko. Ve skutečnosti však není ani 2% oněch, kdož týdně vydělají tuto částku potřebnou k živobytí, ačkoli podle zjištění mezinárodního úřadu práce jest v Československu zapotřebí ve zcela skrovných poměrech skutečně 1680 Kč měsíčně pro čtyřčlennou rodinu k vedení domácnosti.

Zcela mimořádně neutěšené jest postavení pracujících lidí v horských krajinách našich německých okrajových oblastí a sídlišť. Možnost existence u těchto lidí, kteří dříve většinou chodili na práci do Německa, byla mezi jiným podstatně snížena i zákonem na ochranu domácího trhu práce, zatím co v oblasti samé není většinou vůbec možností zaměstnání s výjimkou některého domácího průmyslu a domácké práce. Příslušné šetření provedl jsem především v Orlických horách a mohl mezi jiným zjistiti toto: (Hluk trvá. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.)

Jen zcela malé závody skýtají zaměstnání nepatrnému počtu lidí. Ve zdejších závodech, ať jsou to pily, malé tkalcovny, tírny lnu atd., přichází v úvahu pro tamější zaměstnance denní mzda 10 až 13 Kč. Na základě zvláštního šetření, které jsem provedl v obou mechanických tkalcovnách v Olešnici a odevzdal dále ve formě stížnosti příslušnému živnostenskému inspektorátu, možno na př. uvésti, že průměrná mzda v těchto závodech činí nanejvýš 84 až 90 Kč týdně, tedy rovná se denní mzdě nejvýše 14 až 15 Kč. Ve své stížnosti poukázal jsem však také ještě na jiné nešvary, které panují ve jmenovaných závodech a jež mně byly také po vyšetřování provedeném živnostenským inspektorátem v plném rozsahu potvrzeny. Tak nedává se vůbec dovolená. Dovolená se většinou také neplatí hotovými, nýbrž firma odbývá nároky na dovolenou ve formě odškodného ve vlastních výrobcích v přibližné ceně patřičné dovolené a v době zcela libovolné. Mzdové a akordní sazby se pozměňují zcela libovolně a bez předchozího dorozumění s dělnictvem, zvláště jedna z obou firem prodlévá často 14 a více dnů s výplatou mzdy, hodiny přes čas se nařizují podle uvážení chlebodárce, závody vykazují však také mimořádné nedostatky v ohledu hygienickém a technickém, jsou za velkých mrazů špatně vytápěny a mnohé jiné. Zkrátka skorem středověké poměry, jež jsou nedůstojné státu, jenž se tak rád nechá jmenovati státem kulturním a oknem, nevím již, Evropy nebo Střední Evropy.

A přece jsou v takových závodech zaměstnaní lidé stále ještě šťastnější částí tamního obyvatelstva, neboť většina lidí jest zaměstnána v průmyslu domácím a domáckém, který před válkou skýtal stům lidí zaměstnání z polovice přijatelné živobytí, dnes však jest úplně zhroucen a především skýtá jen zcela nepatrné možnosti výdělečné. Tak vydělá dělník při hbité práci a více než osmihodinové pracovní době při výrobě dřevěných škatulek denně nejvýše 2 až 4 Kč, a pětičlenná rodina může, pracují-li všichni členové, přijíti na týdenní výdělek 110 až 120 Kč. Za 1000 takových škatulek se podle velikosti platí 13 až 20 Kč, z čehož však jest ještě hraditi výlohy za dříví. Výdělky za síťkování činí denně rovněž 2 až 4 Kč. V létě nachází pak malá část těchto lidí zaměstnání v lesní práci nebo v zemědělství, při čemž se přirozeně platí také mimořádně nízké mzdy. Někteří z těchto pracujících mají sice malé hospodářství ve výměře 1/2 až 3 ha, nemohou však z toho žíti, neboť výnos činí následkem neúrodné půdy jen v nejlepších letech sotva troj- až čtyrnásobek osiva a hradí tudíž v nejlepším případě výlohy a daně, nepostačuje však nijak k výživě ponejvíce početných rodin. Jsme proto velmi zvědavi, jak odůvodní němečtí sociální demokrati těmto domkářům hodnotu cel a svého jednání.

Ke všemu jsou však tato místa také ještě mimořádně vzdálena od nejbližší železniční stanice a mají také jen velmi nedostatečné silnice a cesty jako jediné možné spojení. Vše nutno dopravovati s vynaložením mnoha času a napětím síly ze vzdálených míst. Jsou sice mezi jednotlivými místy autobusová spojení, avšak těchto autobusů nemůže domácí obyvatelstvo skorem vůbec užívati, poněvadž jízdné jest příliš vysoké a při takovém příjmu, jak jsem již líčil, nemožno je přirozeně sehnati. Blízké hranice s Německem jsou uzavřeny a přijetí do práce v Německé říši znemožněno, takže mnozí lidé, kteří byli dříve v Německu zaměstnáni, jsou zde beze vší existenční možnosti a nuceni se vystěhovati nebo odstěhovati. Mnozí jsou zaměstnáni jako stavební dělníci, nemohou však, protože stavební činnost nyní vázne a protože není v blízkosti větších měst, přicházejících v úvahu pro zvýšenou stavební činnost, najíti práci, nebo jsou nuceni žíti celé týdny v cizině, takže se tím případný větší výdělek spotřebuje.

Jako v Orlických horách, má se to však také s ostatními horskými kraji území osídleného Němci. Že tyto poměry bohužel se neomezují jen na Orlické hory, jeví se také ve výkazu okresní pojišťovny v Krnově pro r. 1928. Neboť z tohoto výkazu jde na jevo, že v řečeném ústavu byli 1204 pojištěnci, kteří měli denního výdělku méně než 2 Kč. Stejně nebo ještě hůře jsou na tom pouze tak zvaní přestárlí, kteří jsou odkázáni na denní plat 1.37 Kč, slovy jedna koruna třicet sedm haléřů, zatím co žebrák vydělá za den daleko více, než se dává těmto lidem, kteří byli desetiletí zaměstnáni v závodech, ve formě jakéhosi daru z milosti.

Zajisté jest jen přespříliš jasno, že kupní síla širokých vrstev vybudovaná na takových mzdových poměrech musí mimořádnou silou působiti na celý hospodářský život a žití a bytí silně stlačovati i za tak zvaných normálních časů, neboť tak nízké mzdy a platy nevystačí nijak, aby hradily byť jen nejnutnější životní potřeby, poněvadž se právě nedostává kupní síly k tomu potřebné. Vnitřní kupní síla jest však zároveň i měřítkem domácího odbytu, tak že každé sebemenší zdražení se objeví v dalším jejím zmenšení a projeví se ve zvýšení počtu nezaměstnaných, ale také v dalším snižování mezd a tím i v novém snížení kupní síly a domácího odbytu. Podle těchto úkazů jest skutečností jen příliš známou, ze si na př. dělník zaměstnaný ve lnářském nebo plátenickém průmyslu již dlouho nemůže koupiti košili z lněného plátna, čímž jest jeho bída dosti výstižně označena.

V tom tedy spočívá příliš nesprávné stanovisko našeho podnikatelství, že, jak se zdá, neuvažuje, že mzda a plat jsou jediným pramenem příjmu pracujícího člověka a že na výši těchto mezd a platů zcela samozřejmě závisí i výše domácího odbytu a tím i výše výroby přicházející v úvahu pro domácí potřebu. Evropské a především československé podnikatelství myslí, že může udržeti své zboží schopným soutěže na světovém trhu jen nízkými mzdami. Nehledě k tomu, že zaujetím takového stanoviska ubíjí úplně domácí odbyt, ukazují nám přec i příhody z anglické dolní sněmovny dosti zřetelně, že výpočet podnikatelů není zcela správný a nejde hospodářství naprosto k duhu.

Dělnická mzda jest však jen částí plných výrobních nákladů, neboť vedle mzdy jsou směrodatné pro cenu vyrobeného zboží také náklady na suroviny, na stroje a na nástroje, náklady obchodní a dopravní, pozemková renta, úroky, zisky, zisky meziobchodní, daně, stav valuty atd. Při tom nutno konstatovati zcela zřetelně, že mzdy stouply sotva šesti až osminásobně v poměru ke mzdám předválečným, kdežto daně stoupaly 13 až 14 násobně, suroviny dokonce 20 až 100 násobně. Daleko účelnější než snižování mezd ubíjející veškerý domácí odbyt musila by býti snaha o zlepšení pracovních method a o snížení jiných výrobních nákladů, především příliš velikých daňových břemen, neposledně však také stále ještě příliš velikých čistých zisků a zvlášť přímo krev vyssávajícího vlivu bank. Jinak musilo by však proniknouti konečně i u našeho podnikatelství stanovisko amerických podnikatelů, kteří vícekráte prohlásili, že vysoké mzdy a platy je učinily bohatými a způsobily skvělý hospodářský vývoj. Důkazem nechť je tento výtah z řeči presidenta americké elektrárenské společnosti Owena Younga, který pravil mezi jiným: "Pomalu se učíme, že nízké pracovní mzdy neznamenají pro kapitál nutně vysoké zisky, zjistili jsme, že stoupající mzdy jsou naprosto slučitelné s klesajícími cenami. Rovněž jsme zjistili, že výkonnost práce nezávisí jen od trvání pracovní doby, rovněž ne od únavy při stále stejných úkonech. Nejde o to, jak dlouho mohou dělníci pracovati, aniž byli tělesně vyčerpáni, nýbrž o to, jak dlouho pracují s chutí. Přejde-li chuť, stává se práce břemenem. Nastane-li únava, stává se práce otroctvím atd."

Tato slova potvrzují nám část našeho tvrzení, říkáme-li, že dnešní průmyslová a s ní i zemědělská krise mají jednu z příčin i v nízkých mzdách a platech při nadměrném využití pracovní síly. Vysoké mzdy a platy to jsou, jež zvyšují kupní sílu širokých vrstev a podmiňují zvelebení hospodářského života. Nehledě naprosto k tomu, že nakonec možno podle životní míry zaměstnanectva posuzovati stav kultury příslušného národa. Právě nynější zjevy těžké tísně jednak v průmyslu a živnostech, jednak v zemědělství dokazují, jak nutně potřebné jest zvýšiti kupní sílu širokých vrstev.

Kupní síla může býti zvýšena buď zvýšením peněžitých mezd nebo přiměřeným poklesem cen anebo obojím zároveň, neboť vysoké mzdy a nízké ceny zvětšují kupní sílu a přispívají ke zvýšenému odběru průmyslových a agrárních výrobků. Vysoké mzdy podmiňují v dalším i zvýšení výrobních a odbytových možností a přispívají tím k odstranění nezaměstnanosti a ke zmenšení počtu lidí beze všeho důchodu.

V Československu jsou příznačné ode dávna a zvláště také nyní opět za spoluvlády sociálních demokratů v práci snahy protichůdné. Místo aby se činila schůdnou cesta pro snížení cen životních potřeb a předmětů denní potřeby a tím byl zjednán snesitelný poměr mezi mzdami a cenami, přikročuje se znovu k tomu, aby se zavedením nových a zvýšením starých cel a podobnými opatřeními ještě více zdražilo živobytí širokých vrstev. To není jen mé tvrzení, nýbrž i tvrzení, jež zde prve pronesl také kol. Leibl ve svých vývodech, jimiž dokazoval, proč jeho strana hlasuje pro cla. Místo aby se vzájemné vztahy s jinými státy vytvářely vřeleji, aby se dohonilo, co bylo zameškáno nebo vzniklo vlastní vinou, případně aby se odčinilo, jsou vyzýváni nejlepší odběratelé domácích výrobků k dalším odvetným opatřením a tím se omezují nejen ještě zbývající ubohé vzájemné vztahy, nýbrž takovým způsobem se ubíjí i další část průmyslové výroby, třebaže pan kol. Böhm prve tvrdil, že tomu tak není a že vzájemné vztahy na př. s Maďarskem nebudou tímto opatřením nijak dotčeny. (Posl. Böhm [německy]: Ne, já jsem se tázal!) Ale pořád pochyboval, zda k takovému omezení obchodní smlouvy dojde.

Naprosto důstojný doplněk nacházejí tyto úkazy v přímo vyzývavém chování podnikatelstva, jež jsouc co nejúčinněji podporováno komunistickými puči využívá nynějších těžkých hospodářských otřesů k tomu, aby provedlo generální útok na mzdy a životní podmínky zaměstnanectva. Třeba při tom vzpomenouti jen na postup ve stavebních živnostech, na odpírání letošní drahotní výpomoci v průmyslu textilním a neposledně na nynější výpověď smlouvy ve sklářském průmyslu, při čemž byla podkladem snaha, aby mzdy byly sníženy o 6 až 25%. Podobně jest bráti i chování státu v otázce státních zaměstnanců a pensistů. Kdežto v Americe se dějí pokusy dojista nikoliv z přecitlivělosti vůči dělnictvu, nýbrž z čistě hospodářských úvah, aby se dosáhlo zvýšení kupní síly širokých vrstev spojením mezi snížením cen a zvýšením mezd, namáháme se doma přímo křečovitě, aby nynější těžká hospodářská tíseň byla zostřena zvýšením cen a snižováním mezd a platů a aby takovým způsobem bylo přivoděno dvojnásobné snížení kupní síly. Následky takového jednání se přirozeně také dostaví. Nevyjádří se však ani úlevou tísně průmyslově hospodářské ani odstraněním zemědělské tísně, poněvadž výše kupní síly určuje také stejným způsobem odběr zemědělských plodin jako odbyt průmyslových výrobků, nýbrž ukážou spíše další pokles celého hospodářského života. Ke zmenšení domácího odbytu následkem nedostatečné kupní síly přidruží se i snížení vývozu průmyslových výrobků, jako následek odvetných opatření agrárních států se strany jedné a jako bojkot podmíněný nízkými mzdami u států průmyslových se strany druhé. Místo k hospodářské obrodě dojde tímto způsobem stále více k naprostému úpadku v průmyslu a hospodářství tohoto státu. V tom, jak nyní skutečnosti ukazují, nenastal ani za spoluúčasti sociálních demokratů nijak obrat k lepšímu.

Okamžitě nemůžeme činiti nic jiného než stále opět upozorňovati na tyto skutečnosti, varovati před jejich osudnými následky a ukazovati na to, že dnešní doba se svojí hospodářskou tísní a s více než 300.000 nezaměstnaných není nijak vhodnou chvílí k tomu, aby byla prováděna taková opatření. Hospodářské poměry jsou dnes daleko ostřejší a horší, než tomu bylo při zavedení cel r. 1926. Nezaměstnanost jest daleko vyšší a větší, mzdové a platové poměry, jak jsem přece dosti jasně ukázal, jsou dnes takové, že za žádných okolností nesnesou snížení nebo většího zatížení z jakéhokoli titulu. Každé sebe menší zdražení živobytí nebo sebe nepatrnější snížení mezd musí působiti přímo osudně a přivoditi zkázu. Proto varujeme před tím, aby věci nebyly hnány do krajnosti. Odpovědnost musíme však ponechati těm, kdož dnes mají rozhodující hlas. Zvláště budou se muset odpovídati němečtí sociální demokrati před veškerým německým dělnictvem, hlasují-li pro tato nová celní opatření již v prvých týdnech svého vládního umění přese všechna svá dřívější tvrzení a sliby a bez ohledu na dnešní hospodářskou bídu veškerého zaměstnanectva.

My němečtí nár. socialisti nebudeme pro tento návrh hlasovati z důvodů, jež uvedl již kol. Geyer a nyní i já, ale také proto, že projednávané osnovy nepřinesou skutečné pomoci ani malorolnictvu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. inž. dr Toušek. Uděluji mu slovo.

Posl. inž. dr Toušek: Slavná sněmovno! Soubor zemědělských osnov, jehož druhou partii právě projednáváme, měl býti vlastně projednáván najednou, a to nejen z důvodů věcných, vyžadujících, aby předem byl znám celý rozsah a dosah opatření, jež sněmovna má usnésti, nýbrž i z důvodů psychologických.

Na těchto osnovách a jednání o nich ukazuje se nejlépe, jak konec konců je solidarita zájmů všech vrstev a stavů silnější než sebe prudší hesla a veta. Projednávání zemědělských osnov není vítězstvím některé strany nebo porážkou jiných, jak se věřilo ještě r. 1926, nýbrž je vítězstvím rozvahy a národní solidarity, která je dnes prokazována zemědělství. Tohoto vědomí solidarity všech zájmů bude třeba i při ostatních naléhavých věcech, a chci doufati, že naše zemědělství tuto solidaritu oplatí i tam, kde jeho politická representace v různých stranách bude postavena před otázky nikoliv sice zemědělské, avšak stejně naléhavé. Zájem veřejného i soukromého zaměstnance, dělníka i živnostníka, je zájmem zemědělcovým a naopak. A hájí-li národní demokracie souvislost všech těchto otázek, plní tím jenom své všenárodní poslání, které jí přikazuje bdíti nad tím, aby spravedlnost jedněm - nebyla vykupována křivdami na druhých. I národní demokracie má svoji zemědělskou složku, chce pro zemědělství spravedlnost a pomoc, - ale špatně by postupovala, kdyby při řešení obtíží zemědělství nechtěla myslet na to, aby nevznikly obtíže potřebě se všemi jejími důsledky, které by se v neposlední řadě zase na zemědělství vymstily. Tyto ohledy nutily národní demokracii, aby při zásadně kladném stanovisku a pilné spolupráci na řešení zemědělských otázek pečlivě uvažovala o každé po drobnosti. Národní demokracie tlumočila své zásadní stanovisko v zemědělském výboru ústy dr Hodáče.

Všechno to, co parlament udělal, dělá a při živočišných clech ještě udělá ve prospěch zemědělství, je, abych tak řekl, prvou pomocí. Již po třetí během 5 posledních let jedná sněmovna o podpoře zemědělství. Ostatní státy dělají opatření podobná i dalekosáhlejší. Není předem vyloučeno, že budeme musiti i u nás jednati v dohledné době o těchto otázkách znovu, ale je jisto, že všechna opatření tohoto druhu mohou a musí býti zemědělstvím chápána v prvé řadě jako opatření záchovná, která mají zemědělství umožnit, aby získalo čas ke své přestavbě a nové orientaci. Neříkám nic nového, uvedu-li, že z 2 1/2 miliard Kč, dávaných ročně do zahraničí za živočišné výrobky, dáváme zbytečně více než jednu miliardu Kč ročně za výrobky, které se dají nahraditi domácí produkcí. Nebude to ani za rok, ani za dva, ani za tři, bude to trvati dlouho, ale právě proto musí býti přestavba našeho zemědělství co nejvíce urychlena. Jsou obory, kde bude trvati léta i při intensivní práci, nežli budeme moci stamiliony dávané dnes za hranice, dát zemědělci našemu. Ale jsou obory, kde podle mého skromného mínění soběstačnost je otázkou doby kratší nebo poměrně krátké a leckde je to spíše otázkou účelné organisace nežli otázkou produkční. Není přece třeba, jak se zde již zmínil kol. Böhm, abychom dováželi za 40 mil. Kč obyčejných hrušek a jablek a za 10 mil. Kč jemných, za 6 mil. Kč broskví, za 10 mil. Kč meruněk, za 10 mil. Kč vlašských ořechů, za 36 mil. Kč ořechů lískových, za 24 mil. Kč sušených švestek atd. Zde je veliké pole působnosti pro racionelní ovocnářství a lepší organisaci upotřebení produkce domácí. Nemluvím ani o zelenině, kde na př. jenom cibule dovážíme za 15 1/2 mil. Kč, stejně je možno uvésti slámu a stelivo v částce 16 mil. Kč, seno 30 mil. Kč dovozní hodnoty. Zmíním-li se ještě o dovozu vajec ročně 60 mil. Kč, drůbeže 5 mil. Kč, peří 40 mil. Kč, měchýřů a střev 66 mil. Kč, pak jsem ještě zdaleka nevyčerpal spoustu drobných položek dovozních, které celkem znamenají stamilionové obnosy, které může účelnou organisací práce a prodeje naše zemědělství dostati dříve, než tomu bude se stamiliony za pšenici, kukuřici a mouku a s miliardovou částkou, dávanou do ciziny za živočišnou produkci. K hospodárné soběstačnosti ve všech oborech musí naše zemědělství pracovati urychleně, hlavně opatřeními vnitřními. Celní ochrana a dovozní listy nepostačí během let, půjde-li vývoj světových trhů v dosavadní tendenci. A trvalé zvyšování ochrany narazí na takové obtíže, že jich nesnesou ostatní hospodářská odvětví, odkázaná na vývoz, ani konsum. Zemědělství musí udržeti krok se světovým vývojem zrovna tak, jako to činí ostatní naše výroba. Byla celá odvětví výroby živnostenské i průmyslové, která se musela úplně přeorientovati, přestavěti, zaříditi výroby a živnosti nové a veškerá výroba se musela racionalisovati, aby vydržela tlak světových cen a soutěž. Naše zemědělství je vysoce vyspělé, s racionalisuje se, ale bude museti rovněž nahražovati některé výrobky jinými a hledati cestu k soběstačnosti hospodárné a soutěživé. Pro tento proces přestavby v našem zemědělství musí přinésti ostatní hospodářství oběti. Musí přispěti stát a musí se poskytnouti doba k přestavbě potřebná.