Vedla mne k tomu poznámka - opakuji to po druhé - jakoby se svalovala vina na tyhle podnikatele malé a drobné, že neplatí daně důchodové. Ano, platí, ale vedle toho platí daň výdělkovou, přirážky a řadu z těch 39 daní a dávek ještě při provozu své živnosti nepřímo. Kolik je však těch živnostníků u nás, kteří nedosahují výdělkem svým 13.000 Kč do roka? To bude veřejnosti asi málo známo. Odhaduje se počet podnikatelů malých a středních na 1/2 milionu. Pevné statistiky ještě nemáme. Budeme ji míti snad za rok. A z toho 1/2 milionu podnikatelů je nejméně 100.000 lidí v republice Československé, kteří nevydělají 13.000 Kč za rok. Proč a jak? Inu, je známou věcí, že tu máme krisi v živnosti obuvnické. Kolik mistrů obuvnických je v republice československé, kteří nemají co dělati? Kolik tu jest - k neuvěření - lidí, kteří vydělají sotva 20 nebo 30 Kč denně, někdy 30, 40 Kč za celý týden.

V rozpočtovém výboru i zde bylo mluveno o tom, jaké rozčilení bylo na schůzi nezaměstnaných dělníků, jaké rozčilení bylo při poslední schůzi řezníků. Přál bych vám také slyšeti vývody a názory těch ubohých lidí, o kterých jsem mluvil, a přál bych vám viděti jejich rodinný život. Není potřebí choditi daleko. Jděte se ráno podívati před školy. Uvidíte ty ubohé děti v hadříčkách zabalené. To jsou děti jejich. Jděte do zprostředkovatelen práce pro služebné a uvidíte bývalé paní mistrové jako myčky, posluhovačky, roznášečky novin - a ještě se o to perou mezi sebou. Co s těmito lidmi budeme dělati? To je pro mne otázka. Co je u obuvníků, máte i u krejčí! Víte, zač pracuje krejčovský dělník nebo domácký mistr nebo krejčová do konfekce řekněme dámský raglán? Za 20 Kč. (Slyšte!) Což pak může ten člověk býti z téhle mzdy živ? Tentýž proces se odehrává u jiných živností. Jsou to bednáři, koláři a štěstí pro ty, kteří bydlí na vesnici, kteří ať už jakýmkoliv způsobem mají co dělati se zemědělstvím a mohou aspoň tu základní stravu, brambor a kus chleba sobě opatřiti. Ale neštěstí pro ty, kteří bydlí tady. Prosím, jděte na sociální ústav města Prahy a přesvědčte se o pravdivosti mých vývodů, že máme v Praze byty o jedné místnosti bez kuchyně, v níž bydlí 3 až 4 rodiny prostě proto, poněvadž nemají prostředků opatřiti si jiné byty.

Těmto lidem, když už nic jiného, myslím, že bychom měli aspoň odpustiti daně. Ale bohužel těmto lidem jsou předpisovány daně, obratová a výdělková, a berní úředník to nemůže pochopiti - neobviňuji ho - že jsou ještě živnostníci, kteří vydělají za rok jen 3000 až 4000 Kč. Co je tu psaní, co je tu kolků, co je tu běhání, co je tu trpkosti a co tady je semen nespokojenosti u samých základů státu. Proč bychom nemohli těmto lidem, kteří pracují bez dělníků a učedníků, zákonem prostě odpustiti daň obratovou i výdělkovou? Výdělkovou stejně podle zákona nemají platiti, ale obratovou. Stejně ten stát dostane od nich takový pakatel, že to nestojí za takovou námahu a psaní v úřadech, a zbytečně tyto lidi dráždíme.

Proč se ujímám těchto lidí? Ještě z jiných důvodů. My řešíme otázku nezaměstnanosti. Je to neštěstí pro každého a ponížení pro slušného člověka, který se musí dožebrávat podpory v nezaměstnání. Musí prodělati proceduru od ústavu pro zprostředkování práce k druhému ústavu, musí donésti potvrzení, že práci chtěl, že jí nedostal, musí míti potvrzenku od odborové organisace. Ale tihle lidé nemají vůbec na nic nárok. Ať se obrátí kam chtějí, všude jsou odbýváni. Obce nemají, stát na ně nepamatoval. V rozpočtu ministerstva soc. péče ani jediným haléřem není pamatováno na tyto lidi, v rozpočtu ministerstva obchodu rovněž ani jediným haléřem. Co tito lidé mají dělati, kam mají jíti? Podporu v nezaměstnanosti nesmějí žádat. Předně jsou živnostníky.

Ale i kdyby se zbavili živnostenského listu, nejsou členy odborové organisace. Nemají proto na podporu nárok. Za druhé nemají jiné práce. Pokud jsme měli stavební ruch, viděli jste X mistrů, těch i oněch, přidávat u zedníků. Dnes tomu tak není. Do služby státní je nikdo nevezme, jsou staří, místa jsou zatlučena. A do služeb soukromých? Tam berou mladé lidi a ne lidi podlomené event. i fysicky. (Hlasy: Chudinská podpora!) Chudinská podpora je předně nedostatečná a za druhé, i kdyby obce daly na chudinskou podporu větší částky, dozorčí úřad jim to z rozpočtu škrtne. Za třetí, kdyby se domáhali tito lidé podpor na základě zákona o přestárlých, obce nemají prostředků, a poněvadž obce nedají nic, stát nedá nic, a tedy tito lidé žijí, pravím vám otevřeně, v zoufalství. A pro ty lidi jsme povinni a musíme něco udělat.

Komunisté mají plnou pravdu, tvrdí-li, že oni mají též živnostníky v organisaci. Ano, mají tyto lidi, kteří bouří spolu s ostatními všechno své okolí. V hospodářském plánu máme zemědělce, pensisty atd. Kdo by jim toho nepřál! Vždyť víme, že přidáme-li úředníkům, zřízencům, dostanou-li dělníci vyšší mzdu, bude se to kolečko hospodářské točiti rychleji a život hospodářský bude lepší. To je přece nám všem jasno a proto, prosím, odmítám jakékoliv domněnky, že bych byl zaujat proti jedné nebo druhé třídě. Naprosto ne. Již proto ne, poněvadž tyto třídy jsou konsumenty, odběrateli podnikatelů, řemeslníků a obchodníků. Ale maně mně tak napadá, že o těchto lidech také mnozí tvrdí, že nemohou býti organisováni spolu s dělníky v jedné politické straně. Kam mají jíti? Kapitalisté nestojí o takové žebráky, u socialistů nemají býti organisováni, kam tedy mají jíti? A přece tolik sociální bídy je nahromaděno v těchto vrstvách! Myslím, že máme některé věci takového rázu, že je musíme měniti a odklízeti. Řeknu vám jen některé maličkosti, které mě napadají. Potkáte člověka na ulici se psíkem, mazlí se s ním, dělí se s ním, jest v něm kus předchozích lidí, lne k přírodě, má radost, ale za tu radost musí zaplatiti 150 Kč za známku ze psa. Jděte třeba do Stromovky a uvidíte procházeti se vedle psů řadu nádherných koní sportovních neb závodních; mnozí nestojí tisíce, ale desetitisíce. Ze psa se musí zaplatiti 150 Kč, z toho koně se neplatí nic. To je zábava, to je luxus, z toho se neplatí nic. Myslíte, že jim ty koně závidím? Nezávidím, ať je mají, ale koně může míti jen určité procento lidí, jest to zvláštnost, prosím, ať tu zvláštnost zaplatí, ať dají ze svých přebytků do všeobecné pokladny, abychom ulevili těm druhým, těm malým, kteří toho potřebují. (Souhlas.) Všimněte si člověka, který si hraje v zahrádce na periferii města, co má radosti z kouska půdy - ale musí to zaplatiti. Jděte do Bubenče a jinam, prohlédněte si nádherné soukromé parky a zahrady; snad jeden člověk z deseti nebo dvaceti tisíc obyvatel může si to dovoliti. Jest tu luxus - já jim to nevyčítám, ať jej mají - ale ať za něj zaplatí jako musí platiti jiní. Vezměte si byty. V Libni a jinde v IV. až V. poschodí byt o pokoji a kuchyni stojí 5 až 6000 Kč i více. Je to byt, ze kterého je viděti do dvora. Slunce tam přijde na chvilečku, přijde-li tam vůbec. Tvrdí se, že máme-li míti činže valorisovány, měl by platiti každý 20% ze svého příjmu na činži. Tento člověk však neplatí 20, nýbrž 30 až 40% ze svého příjmu. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Jděme jen od naší sněmovny kousek dál dolů nebo nahoru a uvidíme nádherné, krásné byty s vyhlídkou na Petřín, Hradčany nebo Letnou. Platí tito lidé 20, nebo 30 až 40% ze svého výdělku za tyto byty? Pamatujete na zdanění oken na hlavních prospektech a mimořádně krásných místech? Nemohlo by to býti u nás? I když počítám těch, o kterých jsem mluvil, na sto tisíc, a odpustím jim daň obratovou a daň výdělkovou, kolik to může dělat? Ne více nežli 10 mil. za celý rok. Jak hravě bychom bez bolesti získali náhradu, kdybychom chtěli. Prosím, ještě jeden příklad, než skončím. Jde-li chudák po zábavě, jde za 2 Kč do biografu. Z toho platí daň. Čtete v novinách, jak se u nás přibližujeme ke světovým poměrům, k velkoměstům, že i u nás jsou zařizovány soukromé kluby, do nichž je ohromné vstupné, právě proto, aby tam chudák nemohl, aby tam mohl jen boháč. Prosím, ať je mají, ale ať z nich pořádně zaplatí. Když má chudák ze 2 Kč platit, ať oni ze zábavy platí také. Všechno bych zdanil, co je mimořádného a co jen několik lidí smí a může míti. Ti lidé musí být zticha. A nejen, že by byli zticha, ale ještě by si toho vážili. My bychom jim tím jen vlastně posloužili, poněvadž kdyby za to museli platit, více by si toho vážili.

Z hrčky, starého automobilu, platíme silniční daň, ale po Praze jezdí limusiny, které stojí přes čtvrt milionu. Proč by z takového luxusního vozu neměla býti zvláštní daň? Kdo má čtvrt milionu na automobil, ba na 2, i na 3, ten by měl také tolik, aby zaplatil zvláštní luxusní daň. (Souhlas.) Máme tedy několik různých pomůcek, kterých bychom mohli využíti.

Chtěl bych zakončiti své vývody takto: Státy staré musí reformovati podle kultury, podle potřeby, podle vývoje svého a světového své hospodářství a otázka daňová a zatížení poplatníků, jak se ráčíte pamatovati z materiálu, který jsme dostali do rukou z jiných států, než jsme dělali naše daně, je otázkou, která hýbe mozky a nedává spát tisícům národohospodářů nejzvučnějších jmen. Stále přemýšlejí a hledají, jak zavésti společnost lidskou, aby také v hospodářském směru nastala demokratisace, když nechci mluviti přímo o socialisaci: a jako ti lidé už léta a léta pracují na tomto problému, i náš mladý stát, který se musí říditi podle toho, co bylo, musí pátrati také po příčinách a vadách, zejména stát, který si dal do vínku tak krásnou demokratickou soustavu politickou jako stát náš.

K tomu je potřeba ovšem dobré vůle nejen jedněch, nýbrž také dobré vůle druhých. Jestliže my něco uděláme pro ty nejubožší z ubohých, tedy vězte vy, kdož nemáte s nimi styků a necítíte bezprostředně nutnost tohoto řešení, že také pro sebe pracujete, neboť hlad byl bezprostřední příčinou roztrpčenosti, hlad byl bezprostřední příčinou všech revolucí světa, stejně velké revoluce francouzské jako revoluce ruské. Hlad je věc, kterou nevyřešíme žádnými platonickými láskami, hlad je věc, která musí vésti k zoufalství, a jestliže má hlad dělník a kdokoli, musíme pro něj míti smysl. Vždyť je to základem spořádanosti, spokojenosti celého našeho státu a celé naší veřejnosti.

Když čtu onu větu p. ministra financí v rozpočtové uzávěrce na r. 1928, že rozpočty a uzávěrky jsou nám ukazovatelem cest po stránce hospodářské a pro státní hospodářství, myslím, že tento ukazovatel by nám měl postačiti k vážnému se zamyšlení při řešení hospodářského plánu pro všechny, nejen pro některé. (Tak jest!)

Rozumí se samo sebou, že jsouce v koalici, i když nejsme některými výsledky toho, co bylo, nadšení, budeme hlasovati pro uzávěrku. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Slovo dále má p. posl. dr Macek.

Posl. dr Macek: Dámy a pánové! Rád bych dodal jen několik slov k tomu, co můj klubovní kolega Remeš a někteří jiní pánové uvedli k závěrce státních účtů na r. 1928.

Předně bych chtěl zdůrazniti, že velmi sympatizuji s návrhem pana dr Rosche, aby příštího roku projednávání uzávěrky státního účtu a rozpočtu na další rok bylo spojeno v jedno jak ve výboru, tak i v plenu, abychom mohli od přítomných ministrů a jejich úředníků při projednávání rozpočtu slyšeti hned důvody, proč cifra rozpočtem preliminovaná je nasazena tak a tak, ač závěrečný účet na předpředešlý rok vykazuje buď vydání nebo příjem zcela odlišný. Dověděli bychom se tak něco věcného nejen o různých hříšcích státní administrativy za předešlý rok, nýbrž také něco o rozpočtových reservách na rok příští.

Už někteří pánové se zde pozastavili nad tím, jak některé resorty překračovaly rozpočtové částky na r. 1928, nestarajíce se vůbec ani o dodatečné schválení těchto milionových překročení se strany zákonodárného sboru. Nestaraly se tedy ani o dodatečné schválení, ač měly žádati za schválení předběžné.

Račte se podívati na str. X a XI. Zde se dovídáte, že v pěti kapitolách stát. rozpočtu došlo k překročení rozpočtu. A kolik pak těch překročení, když nehledíme k překročením zákonem odůvodněným, jež uvádí nejvyšší účetní kontrolní úřad na str. XI, bylo předloženo parlamentu?

Ministerstvo zahraničních věcí překročilo rozpočet na r. 1928 o 24,971.000 Kč, ale požádalo za schválení překročení jenom o částku 24,022.500 Kč. Ale ministerstvo zahraničních věcí postupovalo ještě poměrně nejkorektněji. Ministerstvo nár. obrany překročilo rozpočet téměř o 83 mil., ale co udělalo ke schválení tohoto kroku? Požádalo paušálně o schválení pokud se týče "všech předvídaných překročení, jež nebylo možno uhraditi přesně v rámci kapitoly." Tak to zde čteme.
Já nevím, jak by se tento způsob žádosti za dodatečné úvěry nebo za schválení výdajů už překročených nazval výrazem parlamentárním. Myslím, že to jest otázka odpovědnosti ministrovy, a neváhám říci, že za tento způsob vystupování vůči parlamentu jest odpovědný ministr.

Ministerstvo školství a nár. osvěty překročilo svůj rozpočet o 7 1/2 milionu - a nečteme zde vůbec nic o tom, že by žádalo za schválení.

Myslím, že tyto věci se nemohou trpěti, zvláště když se podíváme, z čeho povstalo překročení rozpočtu ministerstva nár. obrany, Překročení 83 milionů Kč zhruba bylo způsobeno do částky 77 1/2 milionu výdaji za naturalie, v částce asi 21 1/2 milionů pak bylo způsobeno překročením položky "cestovní a dopravní výdaje." Podotýkám, že ty nesrovnalosti se vysvětlují úsporami v této kapitole. Součet by nám dal více než cifra, která dává překročeni. Snad se může preliminovati opatrněji, aby na naturalie v době, kdy nestoupají nijak ceny potravin, nedošlo k tak velkému překročení.

Nemůžeme býti nijak nadšeni ani úsporami v některých resortech. Račte se podívati na str. XI: "Větších úspor ve výdajích bylo dosaženo u ministerstva veř. prací, kde byly úspory dosaženy při stavebních úvěrech." V témž resortu však překročený úvěr na osobní výdaje u ministerstva veřejných prací jest odůvodněn hlavně zvýšeným nákladem ústřední správy. Mám odůvodněné podezření, že úspory při stavebním úvěru byly způsobeny tím, že se něco nepodnikalo, nestavělo se tím tempem a v rozsahu, jak bylo preliminováno a jak jsme předpokládali, že se bude stavěti, kdežto výdaje na zvýšení osobních požitků v ústřední správě mají jinou povahu. Tedy zde by byla na místě větší jasnost.

Kol. Remeš se pozastavoval nad kap. virementů. Zde, pravda, počet virementů, jak nám praví Nejvyšší účetní kontrolní úřad za r. 1928, byl přibližně stejný jako za r. 1927. I ten poměr virementů, které se týkají doplnění úvěrů preliminovaných nízko a podstoupených výdajů na účele nepreliminované, myslím, zůstává přibližně stejný. Musíme se však ptáti teď, když ta tendence je přibližně stejná, budgetuje-li se opatrně, aby k tomu téměř pravidelnému počtu virementů na ten a onen účet nemuselo docházeti, aspoň v takové míře ne.

Již v rozpočtovém výboru i v plenu bylo mnohokráte zdůrazňováno, že při výkazu některých položek byla by žádoucí větší jasnost a průhlednost. My bychom neradi měli o uzavírání státního účtu tuze mnoho úředního tajemství. Z jednoho tajemství vznikla docela zbytečně, po mém soudu, malá aféra. Narážím na položku 190 1/2 milionu Kč, zvanou "zálohy splacené" ve zvláštním fondu pro konsolidaci přechodných státních dluhů, která mohla býti jasněji vykázána, a pak bychom byli věděli hned, na čem jsme. Takové tajnůstkářství vzbuzuje spíše pozornost.

A teď bych vás, dámy a pánové, rád upozornil na zapomínanou, odstrčenou částku, takový kout této státní uzávěrky účtů. Je to t. zv. celkový účet, dávky z majetku a přírůstku na majetku. Dávka z majetku jest mou starou láskou a prosím za prominutí, že jí věnuji zvláštní pozornost. Bude to omluvitelné tím spíše, že jste ji všichni zanedbávali. Čteme zde, že celková náležitost dávky z majetku za r. 1928 činí zhruba 8.5 miliardy Kč. Nedoplatků máme zde vykázáno 2723 mil. Kč. Jak nám pan president nejvyššího účetního kontrolního úřadu laskavě v budgetním výboru vyložil, náležitost je cifra, která zbývá mimo jiné již po odečtení provedených odpisů. Tedy tato cifra, náležitost, nám vykazuje již dávku majetkovou po provedených odpisech, povolených sníženích atd. Já mám ovšem informace a byl bych rád, kdyby mně byly vyvráceny - že tímto titulem "celková náležitost" není řečeno "celková suma" majetkové dávky, jak má býti placena. Podle mých soukromých informací není ještě majetková dávka celá pravoplatně předepsána. To nám ovšem nemůže říci pan president nejvyššího účetního kontrolního úřadu, nýbrž pan ministr financí.

Dámy a pánové! Tato majetková dávka byla uzákoněna s velikými nadějemi. Zemřelý dr Rašín a jeho stoupenci očekávali, že vybrání této majetkové dávky nám spraví měnu, očekávali, že na majetkové dávce se vybere více, než co činil objem všech státovek u nás obíhajících.

Původně se odhadovalo, že majetková dávka vynese 12 miliard. Měnové teorie, které ležely v základě měnové politiky dr Rašína, nechci zde rozbírati - to by nás vedlo daleko stačí však konstatovati, že totálně selhaly, že měnová politika dr Rašína s majetkovou dávkou ztroskotala. Dr Rašínovi se nepodařilo majetkovou dávkou spraviti naši měnu a troufám si tvrditi - důkaz není možný ani pro ani proti - že na majetkové dávce náš stát prodělal mnohem více, než co na ni dostal nebo než co na ni dohromady dostane.

Ta pohroma našich financí, ty ztracené nezaplacené daně a ty veliké nedoplatky z veliké části děkují za svůj vznik té nešťastné dávce z majetku. Co se s touto nešťastnou majetkovou dávkou dělá? Shromažďuje se u Národní banky a odtamtud se převádí na konto separato ústřední státní pokladny. Tato majetková dávka je z veliké části ve státní pokladně na kontě separátním. Co s ní tam budeme dělati? To je otázka.

Používám dnešní příležitosti, abych obrátil vaši pozornost k problému, který se do r. 1924 u nás vůbec neventiloval a kolem kterého r. 1925 určitá část veřejnosti chodila jako kočka kolem horké kaše, ignorujíc prostě ty miliardy. Dělají, jako by neexistovaly. Ty miliardy zde jsou. Začal jsem debatu o těchto miliardách r. 1925. Publikoval jsem letos v lednu zvláštní brožuru, ve které jsem tento problém znovu ventiloval. Tato brožura se těšila dosti značné pozornosti, ale také úřednímu umlčování. Avšak upozorňuji pány, kterých se to týče, že umlčovati zde je těžká věc, neboť nejde o mou osobu, nýbrž o věc. Ty miliardy zde budou mluviti dále. S těmi miliardami se musíme nějak vypořádati.

Ke schvalování účtů o dávce z majetku je povolán zvláštní výbor. Tento výbor jest jedním z nejnedbalejších výborů tohoto váženého parlamentu. (Slyšte!) Nevím, kolikrát zasedal za minulou sessi, ale když jsem se opozdil o pět minut - měl jsem pilné jednání a nemohl jsem do jeho schůze přijíti včas - už jsem přišel pozdě a od té doby se výbor nesešel. Po nynějších volbách jsme se sesli, zvolili jsme předsedu a dost. Náš pracovní elán nestačil ani na volbu místopředsedů a volbu stálého zpravodaje.

Dámy a pánové! Takhle to nemůže jíti. Po mém soudu měl tento výbor referovati parlamentu při schvalování tohoto závěrečného účtu. Měl říci své stanovisko k účtu o dávce z majetku za r. 1928. Nebudu vás trápiti diskusí, rozebíráním toho problému dávky z majetku, jak souvisí s naším měnovým problémem, s naší měnovou politikou. Končím jen tím, že vás prosím, abyste věnovali tomuto poslednímu koutu naší závěrky účetní větší pozornost, než naši předchůdci v minulých letech tomu věnovali. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. dr Hnídkovi.

Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno! Z debaty o účetní uzávěrce, která byla právě absolvována, je viděti, že parlament už přiznává větší důležitost účetní uzávěrce nežli v letech předešlých. Věnuje se jí větší pozornost, věnuje se jí značná část debaty a hojně řečníků se účastní debaty o ní. Již ve svém referátě jsem zdůraznil důležitost účetní uzávěrky pro kontrolní činnost parlamentu a jednotliví páni kolegové mně dali za pravdu tím, že potvrdili, co jsem právě řekl.

Přirozeno, že v debatě o účetní uzávěrce vyzdviženo bylo jen několik nejdůležitějších bodů, které zvláště vynikají a volají po diskusi při účetní uzávěrce. Tak byla věnována značná pozornost překročení rozpočtu, výnosu daní, berní reformě, virementům, potom výši překročení. To byly asi nejdůležitější body, o kterých se zde hojně mluvilo.

Především, co se týče překročení. Tu bych si dovolil jen vůči panu kol. Roscheovi sděliti: S mé strany nestal se žádný omyl v záležitosti překročení rozpočtu. Přesným srovnáním a přesným propočtem činilo překročení rozpočtu jen 71 mil. Kč na rozpočet z r. 1928. Nic více. Celkové překročení, které dohromady dává cifru 193 mil. Kč, totiž překročení u ministerstva nár. obrany, školství a pensí, potom u všeobecné pokladní správy a u ministerstva zahraničí vyváží se zase z určité části úsporami. To musíme vzíti v úvahu při konečném kalkulu překročení rozpočtu. Větší překročení rozpočtu není než o 71 mil., není zde tedy žádný omyl.

Jiná věc je, co se týče překročení vlastního rozpočtu o těch 71 mil. a o cifry, na nichž jsou jednotlivá ministerstva zúčastněna. Již loni jsme se setkali s touto věcí a již loni parlament dodatečně schválil toto překročení rozpočtu. Článek XI finančního zákona má podle mého názoru určitou mezeru. Není úplně jasný. Tam je řečeno, že, nepodaří-li se krýti rozpočet virementem podle čl. X, má se k dalšímu krytí vyžádati souhlas Národního shromáždění. Nic více tam není. Teď si představte, je-li někdy prakticky možno, aby se do důsledku provedlo toto schválení. Já se o té právní stránce hned zmíním. Je to vůbec někdy prakticky možno? Vždyť na př. některé resorty, třeba ministerstvo zahraničí, nedostanou včas všechny účty, dostanou je třeba až 31. prosince nebo v lednu, nevědí tedy dobře, překročily-li rozpočet čili nic, takže prakticky není možno provésti toto schválení Národním shromážděním, které by se musilo ovšem díti, jak zde bylo řečeno kol. dr. Roschem - přiznávám to - ve formě zákona, tedy dodatečného rozpočtu. Jinak by to nešlo, ale prakticky to není možné. Tedy proto říkám, že my příště .... (Posl. dr Kafka [německy]: To je ve všech jiných státech!) U ostatních resortů je to možné, ale u některých nikoli. V ostatních státech to také vždy tak nebývá, jak myslíte. U ostatních států se setkáváme s tím, co my nemáme, na př. s častým provisoriem. Nepřál bych si však, abychom následovali cestu ostatních států a měli častá provisoria. Měli jsme provisorium letos, poněvadž nebylo vyhnutí, ale nechtěl bych, aby se ten zjev opakoval jako v Polsku nebo ve Francii. (Posl. dr Rosche [německy]: Ale rozhodující je článek XI finančního zákona a ten žádá dodatečný rozpočet!) Já zrovna teď mluvím o tom čl. XI. Říkám však, že to někdy prakticky není možno. Přiznávám nejasnosti tohoto článku a že při příštím projednávání finančního zákona budeme musiti precisněji tento čl. XI formulovati. (Posl. dr Rosche [německy]: Je úplně jasný!) Tak docela ne, ale prakticky není někdy možno tento článek provésti. (Posl. dr Rosche [německy]: Jen praxe je nezákonná! - Posl. Remeš: Pane kolego, obce musí na každou sebemenší položku dělati dodatečný rozpočet! - Místopředseda Taub zvoní.) Obce mají tu možnost, mají menší účty, ale stát někdy možnost nemá. Při nejlepší vůli někdy není možno, aby všechny účty byly podány do 31. prosince. Přiznávám, že budeme musiti ve finančním zákoně čl. XI upraviti tak, aby byla jakákoli pochybnost vyloučena. To se také stane. (Výkřiky posl. dr Rosche.) Nezbývá než abychom to udělali tak, jako loni.

Mnoho času bylo zde věnováno debatě o berní reformě. Z řečí jednotlivých pánů kolegů bylo jasno, a také já nabyl jsem toto přesvědčení: Berní reforma jako taková, zákon sám není špatný, ten je dobrý a vývody jednotlivých kolegů mně to vlastně potvrdily; ale co je vadné a chybné, je provádění zákona. Nechci mluviti o příčinách, proč je tento zákon snad dosud nedokonale prováděn, proč není prováděn v duchu zákonodárcově. Pan kol. Slavíček zde uvedl některé drastické příklady a to také potvrzuje mé mínění, ze zákon není prováděn tak, jak jsme jej utvořili a jak jsme měli v úmyslu.

Co se týče výnosu jednotlivých daní, závisí od hospodářské konjunktury. Někdy je konjunktura větší, jako byla r. 1928; musí se ovšem také jeviti ve vyšším výnosu jednotlivých daní. (Posl. Remeš: Ale pane kolego, přímé daně jsou menší a konjunktura byla dobrá!) To jsou přímé daně. Některé přímé daně jsou menší, proto jsme dělali berní reformu, poněvadž bylo nemožné, aby tyto přímé daně byly udrženy na takové výši jako dosud. Na př. výdělková daň byla podle dřívějšího tak vysoká a když se na ni naložily ještě přirážky, nebylo možno ji vůbec unésti. Proto jsme dělali berní reformu, aby se některé přímé daně snížily. Jiné daně, které závisí od konjunktury, musí se ovšem zvýšiti.

O výsledku berní reformy nemáme ještě náležitého obrazu a také ho nemůžeme míti. Budeme jej míti teprve tenkráte, až budeme míti úplný pořádek v předpisování a vybírání daní. Dřív to nebudeme věděti. Nechci zde mluviti o příčinách. Pan kol. dr Macek narazil zde na jednu věc, že byly finanční úřady zaměstnány předpisováním dávky z majetku a neměly času na ostatní věci. Je přirozené, že zůstaly veliké resty a že se nemohly berní úřady a berní správy vůbec hnouti. (Výkřiky posl. Tomáška.)

To je celá historie té věci. Pak ovšem neměly času na řádné předpisování daní. Jakmile budeme míti pořádek v této věci, budeme viděti, jak se máme dívati na berní reformu, o kolik jsme přišli nebo kolik vynesla.

Co se týče virementů, přiznávám, že jich bylo tentokráte dost, 412. Tu je třeba opravdu se zamysliti, co je jich příčinou. Snad by mohla býti vysvětlením těchto častých virementů přílišná specialisace našeho rozpočtu. Máme rozpočet tak specialisován, že opravdu je těch položek až příliš mnoho. A tu není snad divu, že některé resorty musí proto sáhnouti k virementům, nevystačí-li s tou neb onou položkou.

To by byly asi nejdůležitější body, o kterých zde bylo nejvíce mluveno. Ještě několik poznámek k požadavku, aby kontrolní úřad podával zprávu o stavu jmění státních podniků. Bylo o tom mluveno již v referátě, že to není možné, pokud nebudou míti státní podniky oceněny statky a objekty, které převzaly po starém Rakousku. Do té doby není možno podati přesný obraz o jmění státních podniků.

Některým kolegům scházela kritika se strany nejvyššího kontrolního úřadu státních účtů. Tu bych si dovolil podotknouti to, že nejvyšší kontrolní úřad jest omezen v této věci zákonem o své působnosti. Nejvyšší kontrolní úřad má povinnost vyžádati si od jednotlivých resortů účty, zkoumati je a srovnati s rozpočtem, po případě učiniti výtky a poznámky, proč to nebo ono bylo překročeno, proč to nebo ono se stalo. Nejvyšší kontrolní úřad vše dělá a dělá to tím způsobem, že v účetní uzávěrce přidává jednotlivé vysvětlivky a poznámky k jednotlivým položkám. S této stránky nejvyššímu kontrolnímu úřadu není možno učiniti ani té nejmenší výtky. Právě naopak. Nejvyšší kontrolní úřad zde s největší svědomitostí tyto jednotlivé vysvětlivky k položkám podává a je třeba jen těmto položkám věnovati náležitou pozornost.

To všechno, co ostatně bylo zde mluveno, netýkalo se bezprostředně účetní uzávěrky na r. 1928 a nemohu jinak, než slavné sněmovně doporučiti, aby schválila účetní uzávěrku tak, jak jsem to navrhl ve svém referátu včerejším. (Potlesk.)