Buržoasie se tetelí strachem před pouhým promítáním revolučních filmů. Je to důkaz tlení kapitalistického hospodářství, je to důkaz zkomírání kapitalismu. Klesá výroba, dostavuje se zruinování malých podniků, množí se počet konkursů. Dotavuje se úplný rozvrat. Poslední záchranci kapitalismu, policie a censoři, objevují se na scéně. Československo se zařazuje mezi nejreakčnější státy tohoto období. Československo stává se policejním státem. Co tomu říkají socialističtí vůdcové? Sociálfašističtí vůdcové ve svých časopisech mluví pouze o chybě. Výkonné orgány mají prý býti opatrnější. Vždyť nešlo v tomto případě o dělníky. Výkonné orgány nechť perou do dělníků, nechť plní kriminály revolučními dělníky, nechť rozpouštějí jejich schůze. V tomto případě se mělo přece podle názorů socialistických vůdců postupovati zastřeněji.

Při překaženém filmovém představení dne 7. dubna t. r. spokojila se policie s rozpuštěním a tím znemožnila předvedení filmu. Ale v jiných případech, kde jde o pouhé dělníky, postupuje policie daleko brutálněji a způsobem, pro který není nejmenšího zákonitého odůvodnění. V neděli dne 6. dubna večer byla policejně na přímý zákaz pražského policejního ředitelství rozpuštěna v Hostivaři schůze spojená s recitací básní a policejní agent zabavil velkou brašnu divadelních rekvisit a odvezl ji na tříkolce na policejní ředitelství, prý proto, aby mohlo býti prozkoumáno, neobsahují-li ničeho závadného. Kromě toho odvezl řadu divadelních textů úplně nezávadných, několikráte censuře pražského policejního ředitelství předložených a ji schválených. Podle tohoto postupu bylo by na příště možno, aby policejní agenti vtrhli do šatny či archivu kteréhokoliv divadla a zabavili zde veškeré kostýmy a materiál za účelem zkoumání, ne obsahují-li něčeho závadného. Prozatím se toto uplatňuje proti dělníkům, kteří se sešli, aby vyslechli recitaci několika básní a zpěv několika kupletů. Toto není prvním útokem na proletářské kulturní podniky. V posledních měsících byly zakázány neméně než 3 velké a řada malých podniků, pořádaných dělníky v oblasti pražského policejního ředitelství, ačkoliv hrané věci byly zcela nezávadné a některé z nich byly nezávadně hrány až 6 krát před tím v obvodu policejního ředitelství pražského. Chápeme tyto útoky proti kulturním projevům uvědomělého dělnictva. Buržoasie, naprosto kulturně impotentní, která nedovede nic lepšího zploditi než "Plukovníky Švece" a "Sv. Václavy", stejně ubohé kýče na divadle jako ve filmu, vidí nebezpečí v mladé, nové proletářské kultuře, která se rodí přes všechno pronásledování a která roste neodvratitelně jako pád celého vašeho pseudokulturního režimu.

Ještě mnohem bezohledněji se postupuje proti revolučnímu tisku. Již po mnoho týdnů nabývá konfiskační prakse, prováděná v Ústí n./L. policejním komisařem dr Koubou v zastoupení státního návladnictví v Litoměřicích, forem, které zhola znemožňují vycházení komunistického tisku, a to "Rote Vorwärts", "Internationale" a "Kämpfer". Dr Kouba a policejní agent Diviš odmítají preventiv ní censuru a již od týdnů žádá dr Kouba předkládání celých vytištěných a hotových čísel novin k censuře. Censura je pak prováděna takovým způsobem, že vycházení listů vůbec znemožňuje. Pro 5. duben stanovil dr Kouba předložení kartáčových výtisků "Rote Vorwärts" a "Internationale" k censuře na 10. hod. dopol. Když mu byly předloženy, odmítl je přijmouti a žádal o celé strany novin. Dostal je mezi 1 1/2 a 2 1/2 hod. odpol., takže začal s censurou po 2 1/2. Mezi 1/4 4 a 1/4 5 byly doručeny na komisařství povinné výtisky novin v počtu 5 kosů. Na to čekala tiskárna na oznámení zabavených míst. Před 6. hod. byl dr Kouba volán telefonicky a sdělil, že bude po 6. hod. hotov s censurou. Mezi 7 a 1/2 8 hod. následovala dvě další volání, leč dr Kouba už z úřadu odešel. V 8 hod. intervenoval na komisařství jeden redaktor, ale ani ten nemluvil s dr Koubou, protože až do 9 hod. nebyla žádná censura oznámena. Tiskárna v domnění, že čísla jsou volná, provedla tisk. Když v 9 1/2 byly dopraveny první výtisky na nádraží a na poštu, odmítl poštovní úřad dopravu s tím, že veškeren komunistický tisk byl toho dne zajištěn, a to policejním komisariátem v Ústí telefonicky o 7. resp. o 7 1/2 hod. večerní. Poštovní úřad v Ústí 2 potvrzuje tuto skutečnost písemně.

Dr Kouba nesdělil proti ustanovení zákona při zajištění celého nákladu redakci konfiskovaná místa, aby tak znemožnil tisk, jelikož redakci a administraci není možno dáti vytisknouti čísla, jichž doprava je zakázána. Až do 11 hod. neučinil dr Kouba o své censuře žádného hlášení, načež o 11 1/4 dostavil se osobně do tiskárny v době, kdy není už možno zhotovení novin z toho důvodu, že z tarifních důvodů není možno tisknouti po půl noci. Třebaže dr Kouba zajištění celého nákladu nařídil o 7 hod., resp. o 7 1/2 hod., a měl tudíž v ten čas již censuru hotovou, zdržel censurní nález jen proto, aby potlačil komunistický tisk, znemožnil jeho vyjití, materielně ho poškodil a zdůraznil ještě fašistický kurs našeho vládního režimu. Při předávání censury v neděli 6. dubna se ukázalo, že dr Kouba censuruje list dvakrát, a to tak, že při vydání prvního nákladu dovolí tisknouti aby pak při konfiskaci druhého vydání zabavil celý náklad. Tuto metodu provádí obklopením redakční budovy celou tlupou špiclů, kteří mu ihned hlásí vydání prvního nákladu, aby on pak konfiskací druhého vydání dal zabaviti všechny noviny. Tato svévolná a zákonu se příčící censura vyvolává v dělnických masách pochopitelné rozhořčení, stejně jako svévolné zatýkání dělníků, podnikané tímtéž komisařstvím v průmyslovém obvodu ústeckém, kde je zatčeným dělníkům za účelem pokuty "konfiskována" v jejich nepřítomnosti z tobolek podpora v nezaměstnání. Totéž komisařství konfiskuje zběsile nejen komunistické, nýbrž i soc. dem. plakáty, a časté intervence na státním návladnictví přivedly procesy, v kterých samo muselo uznati konfiskační praxi dr Kouby za protismyslnou, jelikož zjistilo, že dr Kouba konfiskuje v novinách místa, která jinde bez námitek pro pouští. Komisařství popudilo proti sobě i měšťácké kruhy a zesměšnilo sebe i stát v míře dosud nebývalé vystoupením policejního agenta Diviše na přednášce prof. Samojloviče a zatýkáním mladistvých dělníků při nejnepatrnějších a zcela klidně probíhajících schůzích. Zato ovšem nestará se ani komisařství, ani dr Kouba o strašlivé poměry v policejním vězení ústeckém. Policejní vězni dostávají naprosto nedostatečnou stravu. Svoji neschopnost prokazuje dr Kouba a komisařství denně znovu tím, že v masách dělnictva budí takové nálady, že za důsledky nemůže nikdo ručiti. Proto se ptáme p. ministra:

Je ochoten zastaviti každou censuru proletářského tisku? Je ochoten odvolati ihned dr Koubu a jeho agenta Diviše? Je ochoten zrušiti stav, při němž censorem je vedoucí státní policie? Je ochoten naříditi, že prováděním censury nesmí býti rušeno vydávání proletářského listu? Je ochoten naříditi, aby byla redakcím v nejkratší době oznamována provedená censura? Je ochoten naříditi okamžité vyšetřování o zatčení provedených ústeckou policií 6. března a naříditi vrácení odňatých peněz na policejních "pokutách" dělníků? Je ochoten naříditi kontrolu policejního vězení ústeckého a zaopatření vězňů tamtéž a odstraniti nemožné poměry ve vězení? Je ochoten na základě zjištění litoměřického státního návladnictví v procesu proti redaktoru Internacionály pro censuru dr Kouby shledanou za nesmyslnou, provésti přezkoumání celé konfiskační praxe dr Kouby?

Nejen že se postupuje proti revolučnímu komunistickému tisku způsobem nebývalým, nýbrž dnes již ani není dovoleno dotknouti se římsko-katolické církve nebo římsko-katolického papeže jako představitele této církve. V časopise "Signál" v čísle ze dne 4. dubna t. r. propadla konfiskaci slova:

"Stalo se to ve třech významných válečných prohlášeních proti rozumu, za jehož neobojakost a rozhodnost může býti moderní věda a kultura vděčna jen římskému "náměstku Krista". V prosinci 1854 prohlásil papež za dogma neposkvrněné početí p. Marie". (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) To, prosím, dnes nemůže býti uveřejněno, o tom se ne smí zmíniti ani takový článek, který jest předurčen pro propagandu kultury.

"Konečně 6 let později 18. července 1870 nasadil bojovný církevní kníže korunu své hlouposti, při čemž sebe a všechny své předchůdce v papežské důstojnosti prohlásil neomylnými." I toto bylo zkonfiskováno. "Jaké výhody", pravil frivolní papež Leo X. ironicky, "přinesla nám tato pohádka o Ježíši Kristu".

Jelikož konfiskovaná místa jsou doslovnými citáty z díla profesora na universitě v Jeně, slavného německého přírodozpytce Ernsta Häckela, není jistě třeba nejmenšího komentáře, aby vynikla stupidnost československé censury.

Ptáme se znovu pana ministra: Jest mu známo, že československý, jemu podřízený censor, zabavuje citáty z díla celou měšťáckou společností uznávaného vědeckého badatele? Je pan ministr ochoten informovati své podřízené na tolik, aby se napříště nedopouštěli tak hrubých censorských přehmatů?

Ovšem není se co diviti, stmívá se v Československé republice, reakce je na postupu a došlo to v Československé republice už tak daleko, že dokonce se zakazuje cvičení dětem v jednotách proletářské tělovýchovy. Ani minulá vláda, která byla složena čistě z buržoasních stran, si nedovolila takový útok, teprve vláda posílená socialisty to provedla, teprve za vlády socialisty dr Dérera jako ministra školství a nár. osvěty bylo dovoleno zemské školní radě moravské, aby tento zákaz rozeslala našim jednotám proletářské tělovýchovy. Ale co při tom zaráží: Dotazoval jsem se pana ministra, zdali se s tím ztotožňuje, zdali s tím souhlasí, a bylo mi odpověděno, že pan ministr neshledává pro zjednání nápravy žádného důvodu. Socialistický ministr se s tím ztotožňuje.

Bude jistě naší povinností, abychom v tomto případě poučili rodiče, že zde nepomáhají žádné interpelace, nýbrž že jedině bojem rodičů za práva svých dětí bude možno zjednati nápravu. Ukládá-li se rodičům povinnost vychovávati své děti proto, aby, když dovrší 21. rok, braly zbraně do rukou a hájily tento režim, tento kapitalistický stát, tím více budou proletářští rodiče uplatňovati nárok na to, aby mohli volně rozhodovati, kde mají své děti dáti vychovávati. (Výkřiky posl. Kopeckého.)

Jest jisto, že socialističtí vůdcové prokazují buržoasii neocenitelné služby. Místo aby vedli dělnictvo do boje proti buržoasii, pomáhají buržoasii zbavovati dělnictvo posledních zbytků svobod, pomáhají buržoasii udržovati dělnickou třídu v porobě a v poddanství. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Co musí dnes dělnickou třídu pobuřovat? Je to denně stoupající drahota, hromadné propouštěni dělníků, statisíce nezaměstnaných bez podpory, racionalisační vyssávání v továrnách, hromadné snižování mezd, zvýšení hladových cel, průlom do ochrany nájemníků, bourání domečků kolonistům, stamiliony finančnímu kapitálu, zvýšený národnostní útisk, neslýchaný teror proti dělnictvu, urychlená příprava imperialistické války. To vše přinesla dělníkům účast sociálfašistických vůdců ve vládě.

A co vám ještě mám přinésti? Jaký jest program kapitalistického a sociálfašistického "řešení" krise? Mají býti zvýšena agrární cla a jimi dále zdražen chléb, mouka, luštěniny a jiné potraviny. Mají býti zvýšena dobytčí cla a jimi zdraženo maso a uzenářské výrobky. Má býti zvýšena daň z piv a. Mají býti zdraženy dělnické lístky na drahách. Do podzimu má býti definitivně zrušena ochrana nájemníků, aby jim domácí páni mohli zdesateronásobit činži a hromadně je vyhazovati na dlažbu. Má se pokračovati v bourání nuzných domečků kolonistů. V továrnách se má prováděti ještě ostřejší racionalisace, aby "průmysl mohl konkurovati". (Výkřiky komunistických poslanců.) Další statisíce nezaměstnaných mají vyletěti na dlažbu. Dalším milionům dělníků mají býti sníženy mzdy. Státní zaměstnanci mají býti oloupeni o zvýšení platů podvodem s třináctým služným. Staropensistům se mají "zvyšovati pense" tím tempem, jak budou vymírat. Gentský systém má nadále vylučovat tři čtvrtiny nezaměstnaných z jakékoliv podpory, rozdělovati dělníky a štváti je proti sobě bídnou almužnou a zapřahovati odbory do služeb třídního míru. Zákony o závaznosti kolektivních smluv mají dělnictvu vzíti právo na stávku a vydati je na pospas vykořisťovatelům. Za to kapitalisté mají dostati další stamilionové presenty na sanace a fuse svých zkrachovaných bank, další státní subvence, podpory a exportní premie, další daňové úlevy.

Takový je "malý" hospodářský plán vlády pánů Udržalů, Benešů, Frankeů, Meissnerů a Bechyňů. Tento plán může býti proveden jen vaším dokonalým zbídačením. Tento plán může býti proveden jen fašistickým terorem. Tento plán znamená cestu k fašistické diktatuře. Tento plán znamená imperialistickou expansi a přípravu války proti sovětům.

Neboť velký hospodářský plán sovětů s úžasným rozvojem výroby, s rapidním poklesem nezaměstnanosti, se stálým zvyšováním reálných mezd, se 7-mi hodinovou pracovní dobou, s 5-týdenním pracovním týdnem, se stavbou statisíců dělnických obydlí, s hromadnou kolektivisací vesnice, s likvidací venkovských vykořisťovatelů, s obrovskou kulturní revolucí, s odstraněním negramotnosti a církevního tmářství, se vzrůstem moci a síly dělnické třídy, s vítěznou výstavbou socialismu smrtelně ohrožuje svým příkladem panství vykořisťovatelů.

Papež i social-fašisté, humanisté i petrolejáři, diplomati a generálové, ministři a fabrikanti, všechno štve, intrikuje, provokuje, zbrojí do války proti dělnickému státu.

Co odpovíte, proletáři?

Semkněte se v závodech a na ulicích do jednotné proletářské fronty a postavte proti pěsti buržoasie a social-fašistům svoji proletářskou pěst.

Ukažte 1. máje sílu proletářské jednotné fronty. Demonstrujte za hesla: Chléb hladovějícím! Práci nezaměstnaným! Za 7 hodinovou dobu pracovní! Za stejnou práci stejnou mzdu! Za zvýšení mezd! Za státní podporu nezaměstnaným ve výši plné mzdy! Za zlepšení ochrany nájemníků! Za svobodu dělnické demonstrace! Za amnestii proletářským vězňům! Na obranu revolučních organisací a rudého tisku! Proti imperialistické válce - pro revoluční obranu Sovětského svazu! Proti vládě fašisticko-sociálfašistické koncentrace! Proti fašistické diktatuře finančního kapitálu [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. dubna 1930 podle §u 9, lit m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 62 této těsnopisecké zprávy.]

Za tyto požadavky bude proletariát veřejně demonstrovati 1. máje pod komunistickým praporem.

Dělníci neorganisovaní! Súčtujte se socialfašisty, kteří vás nazývají lůzou, a spojte své řady s revolučně organisovanými kamarády.

Dělníci soc.-demokratičtí a nár. socialističtí! Vaše místo není po boku s buržoasií srostlých ministrů, správních radů, sekčních šéfů, domácích pánů, majitelů vil a závodních popoháněčů, nýbrž v jednotné frontě s vašimi revolučními spoludělníky.

1. máje továrny jednotně na proletářské demonstrace! Tvořte v závodech akční výbory jednotné fronty! Rozšiřte zastavení práce na všechny kategorie, které buržoasie nutí na 1. máje pracovati. Proveďte úplnou masovou generální stávku! Braňte své demonstrace proti buržoasnímu teroru proletářskou obranou! Posilte rudé odbory a komunistickou stranu, předvoj dělnictva, přílivem tisíců nových bojovníků!

Ať žije rudý 1. máj! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Slavíček. Dávám mu slovo.

Posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Uzávěrka státního hospodářství byla posuzována již v rozpočtovém výboru a také v plénu sněmovním z různých stránek. Bylo posuzováno projednávání již v rozpočtovém výboru po stránce formální a bylo vytýkáno, že tak důležitý akt, jako je státní uzávěrka, byl projednáván bez přítomnosti vlády, zejména však bylo zdůrazňováno, když ministři jsou jinak zaneprázdněni, že by měli býti přítomni v rozpočtovém výboru aspoň odpovědní sekční šéfové jednotlivých resortů, aby případně mohli dáti vysvětlení, pokud nedostačuje vysvětlení vytištěné ve zprávě. Byla posuzována uzávěrka z důvodů věcných a bylo vytýkáno, že některá ministerstva překročila své rozpočty o značné částky, bylo dále vytýkáno, že se přesuny neboli t. zv. virementy dály měrou příliš velikou a že tedy státní rozpočet pro r. 1928 nebyl jednotlivými ministerstvy sestavován obezřetně a pečlivě. Bylo také vytýkáno v rozpočtovém výboru i tady, že zejména některé položky aktiv státních jsou vyloženě dubiosní, nedobytné, jiné velmi problematické a že zbytečně paradují v uzávěrce svými čísly.

Uzávěrka byla posuzována s hlediska různých stavů a různých zájmů. Bylo mluveno o zájmech úřednických, dělnických a kapitalistických. Nechtěl bych ani jednou ani druhou ani dalšími otázkami se zabývati, nýbrž chci o státní uzávěrce pronésti několik názorů po stránce politické, hospodářsko-konjunkturální a pak bych se chtěl zabývati některými otázkami živnostenskými, lépe řečeno, podnikatelskými. Konečně chtěl bych i navázati na připravovaný hospodářský plán, který stejně béře za podklad jednak výsledek hospodaření z r. 1928 a 1929 a který se opírá o předpoklady vyjádřené v sestaveném rozpočtu pro r. 1930.

To politické. Uzávěrka z r. 1928 je z roku, kdy jsme nebyli ve vládě, je z doby, kdy si mnohé strany - ne všecky - pochvalovaly, jak se to vládne bez socialistů. Budiž poznamenáno, že konjunktura hospodářská, která počala r. 1922 a táhla se až do r. 1926, kdy jsme musili, jsouce ve vládě, spoluřešiti celou řadu tak naléhavých, pressantních otázek, že souvisely přímo s hospodářskou existencí našeho státu - vizme zákon o sanacích z r. 1924 - přestala. R. 1927 dostoupila konjunktura nejvyššího stupně, co náš stát existuje. Daně, hospodářství, uzávěrka, výsledek z r. 1928 vlastně se táhne již z výsledků hospodaření konjunktury z r. 1927. Neračte zapomínati, že jsme měli takové vyvrcholení konjunktury hospodářské, že jsme neměli téměř vůbec žádné nezaměstnanosti. Měli jsme takové zaměstnání v našem průmyslu a v našich podnicích, že zisky dostupovaly enormních číslic. Neračte zapomenouti, že jsme měli v době té tak pěkné obchody s cizinou, že, myslím, jsme na řadu let, ne minulých, nýbrž také budoucích dostoupili zenitu v plusu, ve výhodě, ve výdělku, v obchodování s cizinou. To se rozumí samo sebou, když stát byl v tak dobrém hospodářském položení, kde nebylo bídy, nezaměstnanosti, odbytové krise, kde s námi svět čile obchodoval, že se to hospodařilo dobře. Ale kdo ty předpoklady pro to dobré hospodaření dal? Je přece samozřejmo, že ty předpoklady musily býti dány dříve, v letech předcházejících. (Tak jest!) Ty jsme dávali my spolu s ostatními - loyálně konstatuji.

Upozorňuji dále, že každý by byl očekával, když jsme měli tak dobrou hospodářskou situaci, veliké přebytky daňové na daních přímých i nepřímých, že musí logicky nastati odbourávání zatížení podniků a že se musí sáhnouti nebo že se sáhne k odbourávání daní. Státy jiné aspoň to tak dělají. Německo, o němž se nemůže tvrditi, že je v lepší finanční situaci než my, odbouralo velmi rychle daň obratovou, je tam proti naší dani nepatrna. Také jiné státy ji odbourávaly. Když jsme ji zaváděli, zaváděli jsme ji s vědomím, že ta daň je východiskem z nouze, která zatěžuje naše hospodářství, ale hlavně naše podnikání, že ji zavčas odbouráme. Nejen státy tyto, nýbrž i jiné, když mají konjunkturu příznivou, snižují daně. Vizme připravované dalekosáhlé snížení daně ve Francii, o které přece nemůže býti tvrzeno, že se již hospodářsky vyzula z následků válečných, a o níž kolují zprávy, že připravuje snížení daní o 5 miliard za 1 rok. Ale my jsme v době té neudělali toho, co po našem názoru mělo následovati. (Posl. Mikuláš: Škrtili jsme samosprávu!) Přijdu k tomu.

Poznamenávám, že jsem si vzal k ruce prohlášení p. ministra financí k rozpočtu pro r. 1928. A tam již ve 3. odstavci mezi jiným pravil: "Zápas o politickou moc je zápasem o usměrnění toho ideálu, který lidé nebo jednotlivé politické strany mají. Rozbor veřejných výdajů a zejména srovnání s minulostí je pomůckou k posouzení, jakým směrem se ubírá státní politika". Ti páni, kteří nastoupili po nás, vyjádřili svůj názor na svět, na stát a hospodaření v něm a vyjádřili názor svých programů v hospodářském podnikání, nepříznivém pro široké masy lidové. Nechali tíživé daně, zejména spotřební, dále. (Tak jest!) Pokud se zabývali úlevami, měli na mysli úlevy velkých podnikatelů, nikoli všech podnikatelů, což by bylo na místě. Byl-li tedy veden boj o politickou moc, nebyl námi veden proto, aby byly ukojeny ctižádosti několika jednotlivců, nebyl veden o to, abychom se dostali stůj co stůj do vlády, nýbrž o to, abychom také v hospodářském směru vtiskli snesitelnější ráz vnitřnímu hospodaření našeho státu, neboť toho nevyhnutelně potřebuje. Tento usměrněný ideál dřívějšího hospodaření státu bez socialistů byl, že se dále ponechalo 39 různých daní, dávek a monopolů. Pravím ještě jednou: 39. Neodbouraly se ani daně obchodové, nezrušila se daň obratová, ale za to byla provedena daňová reforma, se kterou někteří pánové proti socialistům tolik manipulovali.

Řekl-li jsem, vážené dámy a pánové, že bylo dále ponecháno 39 různých daní, dávek a monopolů, dovedete si jistě představiti - nebudu to rozváděti - co to musí býti za úřednický, správní aparát, aby zmohl 39 různých daní, dávek a monopolů, co je zde zbytečného mrhání energie, co je zde zbytečného úřadování a co je zde zbytečného šikanování občanů. Tedy ten první úmysl, zjednodušiti povinnosti poplatníků ke státu, naprosto selhal a máme dále těch 39 různých daní a dávek.

Komu se pomohlo daňovou reformou? Nejen kol. posl. Remeš vytrhl některé úseky o tom, kdo z daňové reformy těžil a těží, nýbrž i my jsme tak učinili, a to již dříve. Uváděl-li Škodovku, uváděl-li plzeňské pivovary, my zase uváděli jiné firmy, a faktem je, že byla-li malému podnikateli, o němž vám tři výňatky zdanění podrobně přednesu, slevena snad stokoruna, byly jiným sleveny statisíce a miliony. Místo odbourání zatížení poplatníků po dobré konjunktuře bylo voláno na účet a adresu socialistů, že špatně hospodařili, toto že je hospodářství, a výsledek je nejen zbylé daně, nýbrž i úplný rozvrat ve financích samosprávných svazků - pravím: úplný rozvrat - který budou socialisté nyní odklízet a upravovat.

Skvělá konjunktura je pryč a enormní zisky z podnikání jsou také pryč. Obchod s cizinou se nám zmenšuje a udržujeme se s napětím při zisku z obchodování s cizinou. Máme u nás nezaměstnanost; prozatím se odhaduje na 200.000 lidí, může stoupnouti dále. Očekávaná konjunktura, zejména stavební, se letos nedostaví.

Máme krisi zemědělskou, máme krisi státních zaměstnanců, chceme řešiti úpravu pensí, chceme pomáhati samosprávě, chceme pomáhati průmyslníkům zárukou za jejich vývoz. To se rozumí, také je v plánu pomoc živnostníkům. O té bych chtěl několik vět říci.

Přes všechny nepříjemné zjevy, důsledky a následky z dřívějšího hospodaření jsme ve vládě. Vím a víme to všichni, že všechny nadhozené otázky řešiti budeme, a vím, že je vyřešiti musíme v zájmu státu. Ale přece jen vezměte, prosím, laskavě na vědomí, že neblahé následky, které byly způsobeny za dřívější doby, že ta různá ustanovení, která jsou na újmu zdravému hospodářskému vývoji našeho státu, nespolkneme, nemůžeme spolknouti, jako nemůžeme spolknouti ani úpravu daní a povinností, tak jak je. A až vyřešíme presantní otázky hospodářské, o nichž se vláda radí, musíme se chtě nechtě vrátiti tam, kde je kořen všeho zla a nebezpečí, a řešiti ještě jednou. (Potlesk.)

Jsem přesvědčen, že tato koalice, ukáže-li se nosnou, vrátí se za nedlouho tam, kde jsme přestali jednati, když jsme byli vytlačeni z koalice, ke kořenu, k systému daňového zatížení pro poplatníky.

Je to ironií osudu pro ty, kteří si tolik libovali ve vládě bez socialistů, že nyní socialisté musí spolupůsobiti, nebo jinak řečeno, že tento komplex naléhavých hospodářských otázek se nedá řešiti bez socialistů.

Bylo tu mluveno o daních a jejich výnosech. Zejména bylo několikráte zdůrazňováno, jak veliké částky na dani důchodové jsou placeny srážkou státními a veřejnými zaměstnanci. Bylo upozorňováno, kdyby také ostatní konali své povinnosti tak, jako je konají státní a veř. zaměstnanci, jimž je důchodová daň srážena, že by bylo lépe. Myslím, dámy a pánové, že zde bude asi mýlka. Státních zaměstnanců máme asi 350.000. Nemáme sice pevné statistiky, ale počet soukromých zaměstnanců odhaduje se nejméně také na 350.000, to máte dohromady 700.000 lidí. Vedle toho je zaměstnáno průměrně jistě aspoň 2 miliony dělníků, z nichž značné části je také důchodová daň ze mzdy srážena. Sráží-li a vybírá-li se daň důchodová téměř od 3 milionů dospělých občanů, je samozřejmé, že ta daň musí slušné částky vynésti.

Neračte, prosím zapomínati, že máme v řadách těchto poplatníků lidí - a je jich hodně - kteří spadají do nejnižších tříd daňových. Ale neračte zapomínati, že máme také v řadách těchto poplatníků lidi, kteří mají statisícové, někde i milionové příjmy. Nemluvil bych o tom, kdyby se byla vina nepřevalovala na podnikatele a osoby samostatně výdělečně činné. My zastupujeme malé a drobné podnikatele. Jsme tedy povinni znáti jejich bolesti, jsme povinni znáti jejich potíže, ale jsme také povinni potíže a bolesti jejich odklízeti. Jaképak jsou to bolesti? Vypočítal jsem si tři příklady zdanění drobných podnikatelů. Je velké množství podnikatelů s 13.000 Kč ročního výdělku. Podle daňové reformy je mu předepsána základna daně výdělkové 32 Kč, 610% přirážka činí 195 Kč 20 hal., daň obratová 130 Kč a daň důchodová 600 Kč. Platí tedy takový poplatník 1007 Kč 20 hal. ročně, čili o 357 Kč více než státní nebo veřejný zaměstnanec ročně. Vezměte si příklad středního zaměstnavatele. Tvrdí se, že už je to velký výdělek, když někdo vydělá ve svém podniku 60.000 Kč za rok. Sazbu daňovou má 1056 Kč u daně výdělkové, 610% přirážka činí 6400 Kč. Obratovou daň má předepsánu 6000 Kč, daň důchodová činí 2900 Kč, takže střední podnikatelé, kteří vytěží ze své živnosti 60.000, platí na dani 17.100 Kč, počítám-li ještě příspěvek ke gremiu nebo společenstvu živnostenskému. Úředník a gážista s týmž příjmem platí 4200 Kč daně důchodové, neboli živnostník, vytěží-li 60.000 Kč ze živnosti, platí o 12.900 Kč daně více, než gážista se 60.000 Kč příjmu. Ale není to jen tento malý, střední podnikatel, ale vezměte si i většího podnikatele - a máme jich dosti. Je to dobře, že nám rostou takoví podnikatelé. Řekněme, že takový podnikatel vytěží ze své živnosti nebo obchodu 142.000 Kč za rok. Ten již má sazbu daňovou 5680 Kč, 610% přirážek 34.348 Kč, obratové daně 14.200 Kč, důchodové 9900 Kč, neboli platí daní 64.128 Kč. Gážista který podléhá jen dani důchodové, zaplatí 18.200 Kč, ale živnostník naproti tomu z téhož příjmu platí o 45.928 Kč daní více, než gážista. (Posl. Zeminová: Jen že u gažistů se to spočítá na haléř a u těchto živností výdělečných se to nedá spočítati!) O to bych se nepřel. Rozumí se, že kdo nemusí daně platiti, neplatí je a zamlčuje jeden jako druhý. Nepřednáším tyto výsledky proto, že bych nenáviděl nebo nepřál gážistům výdělku. Ale odpusťte, když ubožák-živnostník, který vydělá 13.000 Kč za celý rok, zaplatí 190 Kč na obec, okres a zemi a člověk, který vydělá dva miliony za rok, nedá na obec ani haléře - to není správný daňový systém. (Tak jest!) Proto jsme se domáhali, abychom stanovili přirážek prosté minimum u gážistů malých a drobných, abychom je nedřeli, ale platí-li taková národohospodářská zásada u jedněch, musí platiti také u druhých, a toho tu není. (Výborně!)