Kladenský berní okres měl r. 1927 předpis 15 mil. Kč a z toho bylo odepsáno 12 mil. Kdo to je, prosím? To je Pražská železářská společnost a podniky, které jsou povinny veřejně klásti účty. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Roku 1927 bylo v Čechách předepsáno 3.624,909.000 Kč a z toho bylo odepsáno 934,895.000, tedy bezmála 1 miliarda Kč.

Několik berních správ v Praze odepsalo r. 1927 204,140.000 Kč. A nyní se podívejme, jak při tom trpí samospráva, jestliže nebyly daně v čas předpisovány, inkasovány a jestliže byla dotčena odpisy, na základě nichž musela vraceti přirážky. V uzávěrce ke konci r. 1927 činily nedoplatky daní, k nimž se připínají samosprávné přirážky, 668,465.028 Kč. Uvážíme-li, že do r. 1927 nebyly samosprávné přirážky limitovány a že činily průměrně asi 1000%, shledáme, že při nedoplatcích ke konci r. 1927, které jsou zde vykázány částkou okrouhle 7 miliard Kč, pro stát přistupuje ještě asi 6 1/2 miliardy samosprávných přirážek. To je přímo závratné číslo a je pochopitelné, že kdyby státní finanční správa chtěla tuto částku od poplatníků vydobýti, že by národní hospodářství nesneslo, aby se mu odebrala najednou taková ohromná suma. Rychlík, kterým jsme mohli jeti, už nám ujel a velikou část těchto nedoplatků musí státní správa i samosprávné svazky oželeti. Kdyby byla bývala v pořádku státní finanční administrace, nemuselo dojíti k ohromným ztrátám pro stát i pro samosprávu a nemuselo také býti zákona čís. 77, poněvadž samospráva by si byla stačila s přirážkami daleko menšími.

Za tohoto stavu platil daně a přirážky jen kdo chtěl a kdo nechtěl neplatil nic, platili lidé pořádní. Taškáři se z placení vždy dostali. Důsledek byl to, co se nám objevilo nejen ve státní závěrce, nýbrž i v podobě zákona č. 77 o hospodářství obcí.

Chtěl jsem se dotknouti ještě jiné věci. Je to otázka úroků z prodlení z nedoplatků daňových. V Čechách činí nedoplatky ke konci r. 1928 u zvláštní daně výdělkové, všeobecné daně výdělkové a pozemkové 1.878,736.009 a úroky z prodlení z toho byly vyúčtovány pohledávkou 9 mil. Kč. Naproti tomu Morava vykazuje nedoplatky na těchže daních ku konci r. 1928 Kč 205,164.354, ale úroky z prodlení zde činí 33,994.270 Kč. Slovensko má na nedoplatcích těchto daní přímých 484,995.726 Kč a úroky z prodlení činí 65,807.000 Kč. Ptám se, jaké jsou to důvody, pro které jsou vykázány takové nesmírné diference v úrocích z prodlení, proč jsou v Čechách tak nepatrné při tak velikém nedoplatku, proč naproti tomu jsou větší u menších nedoplatků na Moravě a na Slovensku. Příčina není v tom, že by v Čechách poplatníci platili lépe úroky z prodlení, nýbrž v tom, že administrativa kulhá. V Čechách předpisují se úroky z prodlení teprve tehdy na konto poplatníku, když poplatník přijde na berní úřad, chce platiti, nebo se táže, kolik je dlužen, kdežto na Moravě a Slovensku se úroky z prodlení připisují koncem každého roku. Zde, prosím, v administrativě není něco v pořádku a jest potřebí nápravy. Kdyby se zde zjednala náprava, úroky z prodlení zaplatí všechny potřebné berní a finanční úředníky I. stolice, kteří zde scházejí, a jichž je potřebí k tomu, abychom mohli přikročiti ke spravedlivému zpoplatnění obyvatelstva. Zde nepopiratelně administrativa vykazuje nedostatky, není o tom nejmenší pochyby.

Při posuzování státního hospodářství nemůže nám stačiti jedině skutečnost, že finanční správa opatří tolik běžných prostředků, mnoho-li jich ku krytí státních výdajů potřebuje, nýbrž jde o to, z jakých daňových zdrojů jsou příjmy čerpány a jak se jich inkaso dotklo národního hospodářství a zejména pak, jakým vlivem působilo na životní míru jednotlivých vrstev obyvatelstva.

A zde jsme u bolestivého bodu našeho daňového systému. Podle rozpočtu na r. 1930 činí daně přímé jen 29.24%, kdežto daně nepřímé včetně daní obchodových 70.76%. Tato křiklavá skutečnost však jest ještě horší, podíváme-li se do účetních závěrek za léta 1918 až 1928. Zde zjistíme, že daně nepřímé, dávky, cla atd. jsou v poměru k daním přímým jako 80:20. (Slyšte!) Má-li býti měřítkem daňové spravedlnosti státní daňový systém, pak možno bez přehánění říci, že je velmi odvážné mluviti u nás o spravedlivém rozvržení břemen podle náležitých zřetelů k daňové únosnosti poplatníků.

Naše daňová soustava je všechno jiné, jenom ne daňovou spravedlností. Berní reformou sníženy byly některé sazby přímých daní v předpokladu, že to přispěje k povznesení pokleslé berní morálky u sociálně silnějších vrstev poplatníků. Skutečnost však přesvědčila nás o opaku. Tento úmysl státní správy finanční potkal se s naprostým nezdarem. Morálka zámožných vrstev ukázala se býti horší než před berní reformou. Přes snížení sazeb berní reformou vynesly podle závěry pro r. 1928 daně přímé, t. j. všeobecná daň výdělková, zvláštní daň výdělková a daň důchodková o 655,958.556 Kč méně, než bylo na ně preliminováno. Naproti tomu daně nepřímé, t. j. daň obratová, cla, daň z lihu, cukru, šumivého vína, nápojová, z minerálních olejů, uhlí, vodní síly, kolky, právní poplatky, dopravní daně, dávky z jízdních lístků, telefonních poplatků, za úřední výkony, jakož i některé jiné, vykazují proti rozpočtu větší výnos o 959,898.705 Kč, tedy bezmála o celou miliardu více, než bylo podle rozpočtu očekáváno. (Slyšte!)

Daň obratová při svém výnosu 2.148,000.000. Kč representuje dokonce celou 1/5 rozpočtových příjmů státních a je proto nejtíživější daní obchodovou, ale také ve své podstatě nejstrašlivější daní spotřební. (Výkřiky komunistických poslanců: Ale hlasovali jste pro ni v první schůzi!) Nic takového se nestalo.

Zvláštní daň výdělková poklesla v průběhu 5 rozpočtů státních ve svém výnosu o 46.4%. Mám zde při ruce "Průmyslový Věstník" z 8. února 1930, v němž je na prvém místě článek dr Schwarze, bývalého přednosty berní správy v Plzni, který vypočítává, co vynesla berní reforma průmyslníkům. Uvádí několik případů a konstatuje, doloživ to číselnými doklady, že podnikatel s výtěžkem 3 miliony Kč vydělal na berní reformě 32%, u druhého konstatuje rovněž 32% a u jiného dokonce 50% proti dřívějšímu zdanění. To jest jenom potvrzení našeho stanoviska, které jsme při projednávání berní reformy velmi intensivně uplatňovali.

Zvláštní daň výdělková klesá rok od roku. Pokles r. 1918 odůvodňovalo ministerstvo financí nižšími sazbami, zavedenými zákonem č. 76. Toto odůvodnění nevystihuje však všechny příčiny, které vedly ke snížení výnosu a rozpočtové kvoty. Připusťme, že tato okolnost může odůvodňovati rozdíl mezi rozpočtenými částkami r. 1928 a 1929, nelze však snížením sazeb odůvodňovati ještě další pokles, jmenovitě rozdíl mezi r. 1929 a 1930. Tento důvod je neudržitelný. Nejde přece o rok špatné konjunktury, nýbrž o rok hospodářsky přímo výborný. Tato skutečnost jest jenom ilustrací daňové morálky poplatníků zvláštní daně výdělkové, t. j. našich bank průmyslových a velkoobchodních společností.

Podívejme se na daňovou povinnost podniků, podléhajících zvláštní dani výdělkové. R. 1928 byly zde nedoplatky, které koncem r. 1927 činily 289,420.488 Kč. K tomu přistupuje předepsaná náležitost 55,429.036.79 Kč.

Nedoměřené daně činily asi 85 mil. Kč, dodatečné předpisy za r. 1926 a léta starší činily 94,707.315 Kč, tedy dohromady 511,188.190 Kč. Od toho však nutno odpočítati předpis za r. 1926 a léta předchozí částkou 107,588.988 Kč, takže nám zbude čistých 403,599.202 Kč. A teď se podívejme, kolik na tuto povinnost činící přes 400 mil. Kč bylo r. 1928 zaplaceno. Celkem bylo zaplaceno podle účetní závěry na celkovou povinnost 403,599.202 Kč pouze 41,195.301 Kč. Z toho však připadá na přeplatky a platy @a conto 10,049.287 Kč. Když tuto částku odečteme, vidíme, že na celkovou povinnost 403 mil. zaplatily podniky, které jsou povinny veřejně klásti své účty, r. 1928 jen 31,140.014 Kč, tedy necelých 8% této povinnosti. Z této částky na nejprůmyslovější část republiky, Čechy, připadá 5,462.768 Kč. Prosím, těžký průmysl, všechny banky, těžařská společenstva atd. v Čechách zaplatily r. 1928 na zvláštní dani výdělkové necelých 5 1/2 mil. Kč. (Slyšte!) To je číslice přímo do nebe volající.

Ve Slezsku vyskytuje se nám r. 1928 dokonce negativní platba částkou 126.960 Kč. To znamená, že průmyslovým podnikům ve Slezsku, které jsou povinny veřejně klásti účty, vrátila finanční správa r. 1928 o 126.960 Kč více, než od nich přijala. (Slyšte!) A srovnejme tedy: dělníci a gážisti zaplatili státu r. 1928 na dani 359 mil. Kč, kdežto všechny podniky k veřejnému účtování povinné jen 41 mil. Kč. (Slyšte!) To je, prosím, strašlivé zjištění, když se podíváme věci na kloub.

Přes to, že u poplatníků podrobených všeobecné dani výdělkové prováděny jsou revise ve smyslu zákona č. 76 z r. 1927 již dva roky - r. 1928 a r. 1929 - v letošním roce již rok třetí, nebyly revise dosud téměř vůbec prováděny u podniků, které jsou podrobeny zvláštní dani výdělkové.

Několik revisí také u těchto podniků provedených lze označiti za pouhé výjimky. Revise byla na př. provedena na zvláštní žádost firmy a pod. Není vyloučeno a není pravděpodobně pochybno, že tímto oddalováním revisí podaří se mnohým velikým podnikům projíti hladce s různými reservami z let minulých, z nichž některé měly by se zdaniti do r. 1927, tím způsobem, že budou reservy připsány k dobru účtů akciového kapitálu anebo nějakým jiným způsobem přijdou nezdaněny akcionářům k dobru. Že berním správám mnohé z těchto machinací uniknou i přes toto veřejné účtování, netřeba zdůrazňovati.

Pan ministr financí konstatoval ve svém exposé k rozpočtu a také napsal do "Národních Listů" o Novém roce, že naše administrativa přímých daní je v těžké krisi. Podkladem pro toto tvrzení byl mu jednak nápadný zjev, že vyměřovací úřady daňové nedovedou dosíci spravedlivého zdanění všech poplatníků, jednak okolnost, že berní úřady nefungují, jak by toho v zájmu státu, samosprávy i poplatníků bylo třeba.

Pan ministr financí doznal, že úřednictvo nemá viny na tomto stavu. Podle jeho názoru jsou to různé okolnosti, které dnešní situaci zavinily: Přesuny úřednictva po depurační akci, nové předpisy zákonné, nové odhadní komise, vyčerpanost úřednictva po depurační akci a konečně nedostatek úřednictva.

Ale všechno to, co bylo řečeno, nevystihuje úplně skutečnou příčinu krise, která je hrozivější a nebezpečnější, nežli se na prvý pohled zdá. Nezapomínejme, že krise finanční administrativy je zároveň i krisí finanční samosprávy, poněvadž státní i samosprávné finance jsou v organické souvislosti. Nezapomínejme také, že špatná funkce administrativy přímých daní je příčinou nespokojenosti v občanstvu, způsobuje poruchy v hospodářském životě, slovem: je přímým nebezpečím pro klid a pořádek ve státě. Proto je třeba zabývati se co nejdůkladněji základními příčinami této krise a zjednati za každou cenu nápravu.

Není pochyby o tom, že krise administrativy přímých daní vznikla během války, kdy finančních úřadů bylo používáno ke všem možným akcím, takže k vlastním úkolům jim mnoho času nezbylo.

Po převratu se situace ještě citelně zhoršila. Lze říci, že skoro do roku 1920 byla většina úřednictva berních správ a berních úřadů zaměstnána mimořádnými pracemi. Teprve v roce 1921 začínají se úředníci věnovati svým vlastním úkolům. Berní správy věnovaly se v r. 1921 až 1923 hlavně vyměřování dávky z majetku. To byl hlavní úkol, ostatní agenda, která se rok od roku rozrůstala, byla jen odbývána, nebo nebyla vyřizována.

V tomto období tkví hlavní kořen dnešní krise administrativy přímých daní a také příčina, proč máme tolik daňových nedoplatků. V této kritické době ministerstvo financí místo velkorysého a prozíravého řešení začalo neprozíravě šetřiti. U vyměřovacích úřadů řešilo se vyměřování dávky z majetku systémem akordantů, u berních úřadů se kritická situace vůbec neřešila; prodlužovala se jednoduše úřednictvu pracovní doba atd.

Jaké mohly pak býti důsledky této personální politiky? Takové, že dávka z majetku byla vyměřena překotně, a jmenovitě akordanty docela povrchně, důsledkem čehož byla ovšem spousta odvolání. Dále, protože většina úřednictva byla zaměstnána vyměřováním dávky z majetku, zmeškalo se včasné předepsání daní, takže se návrhy zhotovovaly za řadu let najednou. Při pozdějším vyměřování nebyly již vystiženy skutečné konjunkturní poměry. Kumulované předpisy musily býti nižší, poněvadž suma daní předepsaná najednou za několik let byla na pohled velmi vysoká a budila hrůzu v členech odhadních komisí.

Berní úřady zabývaly se v době, kdy poplatnictvo mělo dostatek hotových peněz honěním čísel. Exekuční agenda prováděla se jen velmi vlažně, poněvadž nebylo času, namnoze ani exekutorů. Daňová morálka byla touto nemohoucností finanční administrativy dokonale otřesena, poněvadž poplatnictvo pozbývalo respektu k finanční správě. Finanční správa propásla nejvhodnější dobu, kdy mohla poměrně snadno a bez podstatných těžkostí pro hospodářský stav poplatníků likvidovati staré daně, jmenovitě daň z válečných zisků.

Dnes je ta doba pryč. Personální politika ministerstva financí přispěla valnou měrou k tomu, že máme co činiti s těmito konci.

Ministerstvo financí po mém soudu nepotřebuje čekati, až mu Nejvyšší účetní kontrolní úřad předloží účetní uzávěrku, aby se přesvědčilo o stavu věcí, ono má pomůcky, kterými se může orientovati. Jsou to zprávy zemských finančních úřadů, ze kterých má povšechný obraz o situaci u všech úřadů. Z těchto zpráv vidělo ministerstvo již r. 1921 a 1922, že nedoplatky na daních začínají hrozivou měrou stoupati a tato okolnost volala, aby se hledaly příčiny tohoto zjevu. Byla by se nalezla jediná kardinální příčina - nedostatek kvalifikovaných lidí, kteří jsou pověřeni poměřováním a inkasováním daní.

Škody, které těmito okolnostmi byly způsobeny státu a samosprávě, jsou nedozírné. Znali bychom velmi rádi čísla odepsaných daní a odepsaných přirážek. Byl by to velmi zajímavý a cenný příspěvek k tomu, co jsme tvrdili při projednávání berní reformy.

Poplatnictvu působí špatná administrace a její špatná funkce hmotné škody a nepříjemnosti. Nesprávné stanovení daňových základů nutí k podávání odvolání, co je spojeno s výdaji, ztrátou času, odpovídáním na dekrety a pod. Špatně fungující berní úřad dovede přivésti z míry i velmi klidného poplatníka. Stálé upomínky, návštěvy exekutorů, provádění zájmů, to vše jsou nepříjemné důsledky úsporného systému. Berní úřad nemá dostatek personálu, aby mohl každý referent klidně pracovati na svém pracovním přídělu. Nedivme se potom, že dochází ke zjevům, se kterými se dnes setkáváme. Dnes se vyžaduje na berním a finančním úřednictvu kvantum práce, nikoliv její kvalita. Úředníku je přidělen určitý počet poplatníků a poněvadž musí podávati výkazy, zda v určené lhůtě zpracoval přikázané mu pensum, snaží se, aby této povinnosti vyhověl. Dělá to tak, že poměřuje poplatníky malé a odsunuje velké, kteří dají mnoho práce. Důsledek toho je, že velcí poplatníci jsou předepsáni pozdě a na konec zdanění uniknou alespoň z valné části - zatím co malý drobný člověk je honěn exekucemi.

Shrnuji: Desolátní poměry v administrativě přímých daní jsou zaviněny hlavně nedostatkem personálu. Daňová morálka poplatnictva je do jisté míry také zaviněna touto pochybenou politikou. Kdyby berní správa a berní úřady ihned po převratu byly se vší energií vybudovány po stránce personální i věcné, nebylo by třeba vydávati zákony jako byl zákon č. 235 z r. 1924 a zákon na okleštění samosprávy.

Máme-li dojíti k spořádanějším poměrům, je první podmínkou, aby byl zjednán pořádek v administraci, aby daně byly inkasovány od těch, kteří jsou povinni je platiti a kteří je platiti mohou a aby nebyli daněmi přetěžováni poplatníci sociálně nejslabší, kteří nespravedlivé břemeno velmi tíživě nesou.

Jsem přesvědčen, že je to jediná cesta, kterou se můžeme dostati k povznesení berní morálky a k spravedlivému daňovému zpoplatnění.

Pokud jde o účetní uzávěrku, učinil jsem některé její úseky předmětem kritiky. Jsem toho mínění, že i poslanec vládní majority má k hospodářství státnímu vždycky co říci a že okolnost, je-li strana, jejíž jménem mám tu čest mluviti, ve vládě, neznamená ještě povinnost mlčeti ke všemu, co státní administrativa předkládá. Parlament je nejvyšším orgánem kontrolním a domnívám se, že si musí své právo chrániti a musí ho také užívati.

Pro závěrečný účet tak, jak byl předložen Nejvyšším účetním kontrolním úřadem, jemuž po stránce formální nelze žádných vad vytýkati, budeme hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Štětka. Uděluji mu slovo.

Posl. Štětka: Pan kol. Remeš pronesl přede mnou sžíravou kritiku nad hospodářstvím panské koalice z r. 1928. Pan kol. Remeš vykonal tu úlohu jako ten, kdo zapálil slaměnou chalupu a pak se snažil přinášet ve lžíci vodu, aby důsledky svého činu nějak také hájil.

Pánové, vy tu tvrdíte, že nejvyšší právo v Československé republice je dáno parlamentem, že jedině jemu přísluší právo zákony usnášet, jejich provádění kontrolovat, kontrolovat stát po stránce hospodářské, sociální, kulturní a finanční. To je lež. Tuto lež vám potvrzuje nejlépe účetní uzávěrka za r. 1928. My komunisté tvrdíme a na všech vašich zákonech dokazujeme, že čsl. parlament je nástrojem finančního kapitálu, nastrčený k jeho ochraně a proti širokým pracujícím masám, že je to mašina kapitalistického státu, aby pomocí ní a z ní vyšlých zákonů byla pracující třída utlačována, otročena a vykořisťována.

Používáte-li ještě dnes parlamentu, používáte ho jako prostředku k ovládnutí pracující třídy a proto, že vám tento váš nástroj ještě postačuje, obstarává vám vydřidušské zájmy, necháváte ho jako dekoraci celého dnešního fašistického vládního aparátu. Pomocí parlamentu a všech buzených ilusí o parlamentarismu vůbec podařilo se vám, ale jen za pomocí prodejných zástupců dělnické třídy, dnešních sociálfašistů, válkou do základu rozviklané kapitalistické řády upevnit, ale upevnit je jen dočasně, jak je to potvrzeno světovou krisí kapitalistických řádů, které jsou každým dnem více a více rozžírány a které můžete ještě na čas držeti, ale už ne ilusí o parlamentarismu s demokratickým nátěrem, nýbrž neslýchaným násilím, persekucí a kriminálem.

Pro udržení svých kapitalistických a vydřidušských řádů postavili jste si po zuby ozbrojenou milionovou armádu. Vedle vojáků, kteří už vám nejsou spolehlivými obránci, postavili jste si statisícovou armádu policajtů a četníků, kteří vám mají zachrániti vaše vydřidušské řády. Postavili jste si špiclovský systém, pomocí kterého chcete dělnickou třídu k boji odhodlanou rozvrátiti. Ale přes to přese všechno neuchráníte se před katastrofou, do které se řítíte. Tvrdíte-li, že parlament dává občanstvu zákony, je to lež, je to podvod (Místopředseda Špatný zvoní.), kterého se dopouštíte na občanstvu, zejména pracující třídě, neboť všechny zákony, které tu projednáváte, pocházejí z jedné kuchyně finančního kapitálu a průmyslových koncernů a zde s těmito návrhy, které se stávají zákonem, hrajete jenom před zraky neznalé veřejnosti bohapustou komedii. Tvrdíte-li, že parlament má největší právo kontroly nad finančním hospodářstvím ve státě, pak projednávaná účetní uzávěrka vás utvrzuje z nejprostší lži. Ve státní správě hospodaří ve prospěch a podle plánu finančního kapitálu státní byrokracie. Tuto skutečnost nejlépe odhaluje účetní uzávěrka za r. 1928, srovnáme-li ji podle rozpočtu na tento rok.

Před měsícem jste tu projednávali státní rozpočet na r. 1930. My, komunisté, jsme tvrdili, že státní rozpočet na r. 1930 je rozpočet státu parasitního, že má všechny znaky rozkladu kapitalistického řádu, zejména že má znak státu fašistického, státu militaristického, státu, který se připravuje na novou imperialistickou válku.

Ve všech těchto směrech potvrzuje to účetní uzávěrka za r. 1928. Účetní uzávěrka jasně ukazuje, co znamená v kapitalistickém státě rozpočet, co znamenají všechny vaše zákony, pro čí ochranu je děláte a proti komu jsou namířeny. Státní rozpočet je každým rokem doprovázen výkladem ministra financí o jeho rovnováze. Ale jak tato rovnováha vypadá, ukáže nám každým rokem pak účetní uzávěrka. Podle rozpočtu na r. 1928 byl stanoven příjem pro státní pokladnu na 9.562,270.000 Kč, ale podle účtu státní pokladna přijala 18.296,257.000 Kč. Příjmy v mezích rozpočtu byly překročeny o 1.740,621.000 Kč. Příjmy mimo rozpočet činí 6.993,315.000 Kč.

Nyní se podívejme, kde stát ty ohromné přebytky příjmové nabral. V prvé řadě na clech, a to přes ohromné zisky bank, velkých liferantů a velkoobchodníku vydřel stát na clech více o 365,939.000 Kč r. 1928. Na dani z obratu při ohromné daňové defraudaci této daně a přes to, že výběrčí této obratové daně dluží 1.076,000.000 Kč, vybral stát na dani obratové více, než očekával, o 76,670.000 Kč. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Na dani spotřební, dani z lihu, cukru, oleje, zapalovadel, dani nápojové, dani z masa, dani na potravní čáře, z uhlí atd. vybral o 141.095.000 Kč více. Na poplatcích a kolcích z jízdních lístků atd. vybral stát o 300 mil. Kč více. Jen na těchto nepřímých daních, které zatěžují pracující třídu, vydřel stát za 1 rok 1928 o 886,393.000 Kč více, přesto že na dlužných daních zůstalo státu za třídou majetnou, která daně neplatí, 5.078,600.000 Kč.

Jak se tu potvrdilo naše správné stanovisko o daňové reformě, jak byl oprávněný náš boj proti daňové reformě, ukazují nejen ohromné výnosy nepřímých daní, nýbrž také účetní uzávěrka za r. 1928, pokud jde o daně přímé a zejména pokud jde o daň důchodovou, t. j. daň srážkovou a její systém, který byl jedině a výhradně namířen k vykořisťování pracující třídy. Naše stanovisko je nyní potvrzeno účetní uzávěrkou za r. 1928, ze které vidíme, že stát vybral na dani důchodové 729,572.000 Kč. Z toho činí daň srážková, t. j. daň, která byla vydřena na dělnících, zřízencích a malých úřednících 359,900.000 Kč. Tedy na 360 mil. Kč bylo vydřeno z hubených mezd dělníků, zřízenců a malých úředníků ve prospěch státu parasitního, ve kterém se dávají takto vydřené peníze na přípravu nové imperialistické války, sta milionů se házejí do chřtánu finančního kapitálu pomocí fusí bank, jak jsme toho svědky v přítomné době. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Naproti tomu však majetná třída, fabrikanti a finanční kapitál, je soustavně od daní osvobozována, jak je dokázáno účetní uzávěrkou za r. 1928, podle které lze bezpečně zjistiti, že na př. na dani důchodové nezaplatila majetná třída v r. 1928 předepsaných 320 mil. Kč. Ale nejen to, v účetní uzávěrce ve vysvětlivkách dočítáme se doslova, že na dani důchodové r. 1928 bylo odepsáno 506,169.000 Kč. Komu byly tyto ohromné miliony odepsány? Dělníkům? Zřízencům? Malým úředníkům? Jistě ne, těm se daň důchodová sráží ze mzdy a platu bez ohledu na to, kolik jim po srážce daně důchodové zbude, aby uživili svoji rodinu, bez ohledu, zdali za týden, za 14 dní nebudou dělníci vyhozeni z práce a zbaveni tak výdělku. Že by se tyto miliony slevovaly malorolníkům, domkářům anebo živnostníkům? Těm rovněž ne, neboť ty honí exekutor po vesnicích, o čemž se dočítáme každým dnem, že některý uštvaný domkář, malorolník a malý živnostník, kterému se prodává poslední koza, poslední nábytek z domácnosti exekucí, sáhl k provazu a věší se, že se střílí, topí. To jsou důsledky kapitalistického režimu, to jsou důsledky daňové reformy.

Avšak naproti tomu daňová reforma přinesla majetné třídě nejen snížení na daních, nýbrž i to, že majetná třída předepsané daně neplatí, jak to dokazuje účetní uzávěrka za r. 1928. Tak na př. na výdělkové dani podle předpisu nevybralo se 137,945.000 Kč. Ale vedle toho ještě v poznámkách dočítáme se, že na všeobecné dani výdělkové bylo r. 1928 odepsáno dále 51,486.000 Kč. Na zvláštní dani výdělkové bylo r. 1928 vybráno méně o 174,570.000 Kč, ale opětně ve vysvětlivkách vidíme, že v tomto roce bylo ještě odepsáno dalších 107,588.000 Kč. I majitelé domů přesto, že soustavně zvyšují činže, nezaplatili r. 1928 na činžovní dani 2,980.000 Kč.

Kolik to bylo set milionů, a možno i kolik miliard, které byly odepsány třídě majetné, nedá se ani dost dobře zjistiti. Jenom r. 1928 podle účetní uzávěrky odepsalo se finančnímu kapitálu, bankám, fabrikantům a majetné třídě na dani výdělkové 51,486.465 Kč, na zvláštní dani výdělkové 107,588.988 Kč, na dani důchodové 506,169.624 Kč, na dani válečné 105,600.000 Kč a na dávce z majetku 4,767.000 Kč, tedy úhrnem odepsáno r. 1928 třídě majetné, t. j. finančnímu kapitálu, fabrikantům 776 milionů Kč.

Připočítáme-li k tomu, že r. 1928 u těchto daní činí nedoplatky 137,945.000 Kč u všeobecné daně výdělkové, u zvláštní daně výdělkové 174,570.000 Kč, na dani důchodové 320,428.000 Kč, pak vidíme, že na daních tato majetná třída zůstala dlužna 630 milionů Kč, tedy úhrnem odepsané a dlužné daně za r. 1928 činí 1.414,000.000 Kč. (Hlasy: Pro nezaměstnané není ani krejcaru!) Tohle, co uvádím, je potvrzeno účetní uzávěrkou za r. 1928, ale skutečné nedoplatky a skutečné odpisy nelze zjistiti vůbec, zejména ne takové, které nepřijdou ani na denní světlo a které mizejí v ministerských kanálech jako korupční prostředky násilnického fašistického režimu.

A nyní se podívejme na stránku vydání účetní uzávěrky za r. 1928. Vydání v tomto roce potvrzuje úplně loupežné tažení finančního kapitálu na státní pokladnu. Podle rozpočtu bylo stanoveno vydání na 9.536,673.000 Kč, ale podle účtů bylo skutečně vydáno 16.623,651.000 Kč. Vydání v mezích rozpočtu bylo překročeno o 1.483,000.000 Kč. Vydání mimo rozpočet činí 5.604,260.000 Kč, tedy více než rozpočet určil, vydalo se 7.087,570.000 Kč. Tomu se říká v Československu rozpočtová rovnováha, tomu se říká hospodaření podle zákona usneseného sněmovnou, která má nejvyšší právo kontrolovati, ale největší právo držet hubu, jak to vidíme také v praxi prováděti v této sněmovně.

Ale nyní k tomu, kam skutečně dává stát vydřené peníze. Tak na př. ministerstvo zahraničí dává na podporu ruských běženců 26 mil. Kč podle účtu na r. 1928 a nic mu nevadí, že překročuje rozpočet na podporu kontrarevolucionářů o 7 mil. Kč. Ale vedle toho ještě ministerstvo financí také přichází na pomoc kontrarevolucionářům, ruským Wrangelovcům. Ministerstvo financí mělo na položce pro ruské běžence zařazeno r. 1928 částku 10 mil. Kč, kterou překročilo o 30 mil. Kč, t. j. ministerstvo financí samo vyplatilo na ruské běžence vedle ministerstva zahraničí 40 mil. Kč. A tak se tu dostává reakci podpory proti sovětskému Rusku a na pořádání štvavé kampaně proti němu 66 mil. Kč z prostředků, které byly vydřeny na dělnické třídě.

Ministerstvo nár. obrany překročilo svůj dvoumiliardový rozpočet o 82 mil. Kč, vedle 26 mil., které slouží pro zásoby a jejich uložení pro případ imperialistické války. Zde je potvrzen druhý fakt, že Československo se zařazuje do protisovětské válečné fronty, neboť ministerstvu nár. obrany nestačí dvoumiliardový rozpočet vedle fondu na zbrojení v částce 513 mil. Kč ročně; překročuje rozpočet ještě o dalších 108 mil. Kč. Ale ministerstvo nár. obrany na jedné položce přece ušetřilo a to je opravdu jeho předností, t. j. na žoldu mužstva. R. 1928 ušetřilo 6,600.000 Kč. Ale naproti tomu ministerstvo vnitra pro budování potlačovacího aparátu zvýšilo své vydání přes rozpočet o 12 mil. Kč podle reformy veřejné správy. Zvýšení je počáteční a uvidíme, že účet za rok 1929 stoupne a překročí o několik desítek milionů položku ministerstva vnitra na budování potlačovacího aparátu. Půl miliardy dává se r. 1928 bez jakéhokoliv usnesení Národního shromáždění, bez položky ve státním rozpočtu. To je opětný důkaz, co znamená Národní shromáždění, co znamená tento parlament.